americké autorky Donny Ferrato na téma domáci násilí konaná v Ostrave a Praze; terénní ověření pilotního projektu „Interdisciplinárního přístupu k řešení případů domácího násilí a založení DONA centra" v Ostravě-vyškolení i 00 učitelů o škodlivosti domácího násilí; uspořádání dvou seminářů na téma domácí násilí na půdě Parlamentu ČR; uspořádání národní konference o domácím násilí apod.374
KAMPANĚ REALIZOVANÉ NEZISKOVÝMI ORGANIZACEMI
A) KAMPAŇ OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ
Vůbec první česká informační a osvětová kampaň proti domácímu násilí odstartovala dne 11. září 1999 souběžně se zprovozněním krizové telefonické línky Dona, kam se mohou obětí domácího násilí obracet o radu a pomoc, Jejím zadavatelem bylo občanské sdružení Bílý kruh bezpečí, které jako její hlavní cíl stanovilo upozornit veřejnost na nepřijatelnost domácího násilí.
Součástí kampaně však byla i již výše zmiňovaná snaha nabídnout obětem domácího násilí pomocnou ruku.
Kampaň byla zaměřena jak na laickou Část veřejnosti, kterou se snažila oslovit prostřednictvím billboardů, tiskových reklam a televizního spotu, tak na veřejnost odbornou (pracovníci policie, lékaři a sociální pracovnicí), pro jejíchž potřeby zajistila informační samolepky, letáky a manuál.
Nejviditelnější součástí kampaně potom byly reklamy uveřejněné v tisku a na velkých billboardech na území celé ČR.m Jak se však ukázalo, obsah a poselství billboardů dokázala dešifrovat jen velmi malá část veřejnosti. Základní slabinu projektu vsak podle mého názoru představuje zejména vybuze-ní obětí domácího násilí k vyhledání pomoci, avšak bez současného zajištění takového druhu pomoci.
B) KAMPAŇ PROTI DOMÁCÍMU NÁSILÍ NA ŽENÁCH 11 NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ
Kampaň proti domácímu násilí na ženách vyhlásilo v měsíci červnu 2003 jedenáct neziskových organizací z různých regionů České republiky, které se
Více informací na www.domiicinasili.cz Více např. na www.bkb.cz
198
v rámci své činnosti zabývají problematikou domácího násilí vůči ženám (buď v oblasti přimé pomoci obětem násilí či v oblasti prevence a poskytování informací). Hlavním cílem této kampaně bylo zvýšit informovanost o domácím násilí a zároveň posílit veřejné povědomí o nepřijatelnosti tohoto jevu.
Tato kampaň měla dále za cíl poskytnout obětem domácího násilí (popř. jejich okolí) informace o tom, kam se v případě domácího násilí mohou obrátit, jaká jsou specifika domácího násilí, jak posílit svoje bezpečí apod.
Celá kampaň vyvrcholila dne 25. listopadu (Mezinárodní den proti násilí na ženách) 2003 společenskou kulturné informační akcí.
Kampaň se uskutečnila na několika úrovních:
mediální kampaň se sestávala z tištěné a rozhlasové inzerce a televizních sporů;
•          průběžné informování médií o otázkách spojených s domácím násilím, výzkumech, činnosti organizací apod.;
•          akce jednotlivých neziskových organizací, zaměřené především na zvýšení povědomí o domácím násilí (semináře, informační akce apod. - o plánu akcí bylo průběžně informováno na webových stránkách kampaně.376
Bohužel i zde musím konstatovat, že šrám na celé této akci představuje nedostatečnost volné kapacity sítě zařízení poskytujících kvalitní pomoc obětem domácího násilí, která by byla schopna uspokojit všechny oběti domácího násilí kampaní oslovené a žádající o pomoc.
6.2 Přímá specializovaná pomoc určená obětem domácího násilí
Nezastupitelnou úlohu v ochraně společnosti před domácím násilím sehrává rovněž systém pomoci poskytovaný obětem domácího násilí (včetně jejich dětí) prostřednictvím nejrůznějších specializovaných poradenských center, azylových domů a následné terapeutické péče.
V ČR je dosud takových zařízení katastrofický nedostatek, přičemž čím více narůstá vzdálenost bydliště oběti domácího násilí od velkého města, tím minimálnější je pro ni šance na dostupnost takových služeb. V této souvislosti proto nepředstavuje nikterak překvapující zjištění, že mezi mé klientky brněnského centra určeného na pomoc obětem domácího násilí patřily i ženy vzdálené od Brna více než 180 km. 37ň v;cc informaci na www.stopnasili.cz
199
r Utajené azylové domovy díky absenci legislativy upravující status těchto domovů v ČR, až na ojedinělé vlaštovky (pracující však spíše na bázi pseudo-utajení a za využívání různých mnohdy nelegálních klíček) chybí úplně.
Na druhé straně lze však zejména v posledním roce zaznamenat citelný pokrok spočívající zejména ve snaze regionálních psychologických poraden, línek důvěry a domovů pro matky s dětmi v tématice poskytování pomoci obětem domácího násilí se vzdělat a paletu svých služeb tímto směrem rozšířit.
Bohužel velmi rozdílná je rovněž kvalita poskytovaných služeb a personálního obsazení jednotlivých center pomáhajících v ČR obětem domácího násilí, přičemž netřeba na tomto místě nijak zvlášť zdůrazňovat, jak negativní odraz může mit sekundární víktimizace na život konkrétní oběti.
Při své praxi v oblasti přímé pomoci obětem domácího násilí jsem navíc zjistila, že potřeby oběti domácího násilí jsou ve skutečnosti mnohem rozsáhlejší, než jsem očekávala a rovněž tak překážky, které je třeba na nelehké cestě oběti domácího násilí za vymanením-se z násilného kruhu zdolat, jsou mnohem obtížnější a záludnější, než jsem předpokládala.
Mezi taková zjištění, s nimiž jsem na počátku svého profesního vstupu do této oblasti nepočítala, patři např. poznatek, že vyřešením všech právních otázek spojujících oběť s násilníkem (včetně bytové otázky) problémy oběti nekonči a nenastává pro ni tímto čas pohody, pozitivního naladění a osobní síly, neboť psychická „deformace" způsobená životem v násilném vztahu je u ní i nadále velíce markantní a přetrvává v podobě smutku, depresivních nálad, fixace na negativní vzpomínky apod., a to v mnoha případech v ještě mnohem citelnější a intenzivnější podobě, než tomu tak bylo v době bezprostředního toku násilí směrem k ní. Z hlediska zkoumané efektivnosti se proto domnívám, že v rámci tohoto druhu pomoci je vedle zabezpečení dostatečného množství volných míst ve specializovaných azylových domech a centrech poskytujících právní, sociální, krizové a psychologické poradenství nezbytné i vybudována dostupné sítě následné terapeutické pomoci pro tyto obětí, která však dosud v České republice úplně chybí.
Mezi další takové poznatky patří např. Í zjištěni, že převážná většina obětí obzvláště brutálních forem domácího násilí nemá přístup k dostatku finančních prostředků ria to, aby si mohla hradit kvalitní právní zastupování ve svém případě. Za obzvláště důležitou ve světle tohoto faktu proto pokládám již výše zmiňovanou nutnost zákonného ukotvení poskytování bezplatné právní pomoci, vytvoření peněžního fondu určeného na právní pomoc obětem domácí-
200
ho násilí a vytvoření dostupné a kvalitní sítě v oblasti domácího násilí informovaných a k předmětnému tématu zcitlivěných právniček a právníků.
A tak bych mohla pokračovat ještě velmi dlouho.
6.2.1 Model poskytování služeb obětem domácího násilí specializovaným centrem
Na základě svých zkušeností z přímé práce s oběťmi domácího násilí konfrontované s teoretickými poznatky se domnívám, že efektivní pomoc poskytovaná obětem domácího násilí specializovaným poradenským centrem by v sobě měla zahrnovat vždy dostupnou komplexní paletu kvalitních služeb od krizové telefonické linky, přes poskytování doprovodů, právní pomoci včetně právního zastoupeni, ubytování včetně možnosti utajení, sociálního poradenství, psychologické pomoci a následné terapeutické péče.
Model takového pomáhajícího procesu ve specializovaném poradenském centru potom podle mého návrhu vypadá následovně:
1.        Telefonát oběti domácího násilí na krizovou linku (zdokumentování základních bodů jeho obsahu včetně možného zjištění, kde získala na centrum kontakt), určení místa setkání, eventuelní základní doporučení (aby kontaktovala policii, lékaře apod.).
2.         Příprava krátkodobého akčního plánu jehož cílem je zajištění okamžitého bezpečí ohrožené osoby, jejích základních potřeb, poskytnutí jí dostatku sebevědomí na to, aby uvěřila, zeje schopná přežít i mimo násilný vztah, že si zaslouží život bez násilí. Tato fáze se dělí na tři Části:
•         krizovou intervenci - tzn. aktivní vyposlechnutí si životní
situace oběti, popisu události, které ji vedly k tomuto setkání. (Od naslouchajícího tato fáze předpokládá zejména nutnost empatie a schopnost utvrdit oběť v přesvědčení, že má dost síly situaci zvládnout. Naslouchající si v této části pomáhajícího procesu musí dávat pozor zejména na skutečnost, že v tomto okamžiku nelze zjeho strany činit žádné závěry, přijímat žádná rozhodnutí a není vhodné ani dávat jakékoli rady.),
odhad - tzn. pomoc oběti při identifikaci a objasňování jejích potřeb a problémů, které se mohou objevit,
201
screening - tzn. overení si, že člověk, který se o služby pomáhajícího centra uchází, je skutečně jejich oprávněným kandidátem. Realizace krátkodobého akčního plánu, jinak řečeno reakce na okamžité potřeby oběti domácího násilí - tzn. pomoc spojená již s poskytováním služeb (soupis právních podání, pomoc při zajištění stravy, odkaz na psychologickou poradnu, doprovod, zajištění vyzvednutí věcí apod.),
Formální příjem (u oběti, která bude ubytovaná v zařízení azylového typu) - oběť domácího násilí v této fázi pomáhajícího procesu vypráví svůj životni příběh a začíná formulovat své dlouhodobé plány. Při poskytování krizové intervence je třeba vždy mít na paměti, že první krize přivedla oběť domácího násilí na myšlenku vyhledat odbornou pomoc a do další krize ji může dostat právě formulace otázek během této fáze poradenského procesu, přičemž oběť domácího násilí si tak vlastně prožije násilí znovu - verbální formou. Kvalitní krizová intervence se proto vyznačuje především pečlivým nasloucháním ženě, nezasahováním do jejího vyprávění, neudělováním žádných rad. Oběť domácího násilí je při poskytováni krizové intervence především potřeba podpořit, projevit jí empatíí a poskytnout jí ujištění, že její slova nejsou brána na lehkou váhu či s pochybnostmi.
Hodnocení — v této fázi pomáhá pracovnice/pracovník pomáhajícího centra oběti domácího násilí v identifikaci a objasňování jejích okamžitých a dlouhodobých požadavků, jejichž splnění si vyžaduje vybudování na násilníkovi nezávislého Života a vztahu bez násilí.
Sestavení dlouhodobého akčního plánu - při němž vycházím z poznatku, že splnění krátkodobých potřeb umožňuje oběti domácího násilí vybudovat si pevný základ, na kterém může začít s realizací dlouhodobých strategií.
Realizace dlouhodobého akčního plánu - spočívající v aktivní podpoře (právní služby, doprovody atd.) a navracení sebedůvěry oběti domácího násilí. Pracovnice/pracovník pomáhajícího centra sleduje pokrok v realizaci cílů, které si oběť domácího násilí předsevzala splnit a připravuje či realizuje změny strategií, které si situace vyžádá. Centrum v této fázi pomáhajícího procesu poskytuje
poradenství právni, sociální, finanční, pomoc s hledáním ubytování, utajováním apod. 8.        Následné poskytování služeb - v určité fázi své životní cesty se oběť domácího násilí dostane do situace, kdy se rozhodne, že služby pomáhajícího centra už nebude využívat. V této době by mělo následovat výstupní interwiev, ve kterém oběť domácího násilí zhodnotí kvalitu služeb, které ji byly centrem poskytnuty. V ideálním případě následuje i dohoda o následných krocích (následná terapeutická pomoc apod.) a domluva o realizaci vzájemného kontaktu v budoucnu. Samozřejmostí každého pomáhajícího procesuje nezveřejňování žádných údajů o oběti domácího násilí, neuvádění jí do situací ohrožujících její bezpečnost, nevnucování jí vlastních představ, rozhodnutí, rad apod..
6.2,2 Doporučení EU pro ženské domovy
Tak trochu jako „pohádka o kouzelném království" zní zatím s českými poměry konfrontovaná představa EU o existenci a fungování azylových zařízení určených k poskytování pomoci obětem domácího násilí zformulovaná především na konferenci věnující se postaveni a ochraně těchto obětí konané v Kolíně nad Rýnem v březnu 1999.
Všechny vlády Členských států EU mají podle jejích doporučení povinnost vytvořit a financovat přístupnou a bezplatnou nabídku podpory pro týrané ženy a jejich děti, bez ohledu na jejich rodinný, právní a sociální statut; tato podpora má být realizována prostřednictvím ženských neziskových organizací a má zahrnovat ženské azylové domy, ženská poradenská centra, organizace krizové pomoci, organizace poskytující právní a sociální pomoc, nabídky pomoci pro děti a intervenční projekty, pro které byly rovněž vytvořeny pro Členské státy EU závazné normy.
Mezí základní standard pomáhajících služeb určených obětem domácího násilí patří podle těchto norem například: bezplatnost těchto služeb, •         existence zákonů na ochranu žen zahrnujících právo oběti domácí-
ho násilí zůstat v bytě za současného zamezení pachateli po nutnou dobu přístupu do tohoto bytu atd.. Mezi základní standard ženských azylových domů určených obětem domácího násilí patří podle těchto norem například:
203
jejich 24 - hodinový provoz, stanovení prvořadého cíle bezpečnosti žen a dětí, ženský personál těchto domů podle hesla „ženy pomáhají ženám", zajištění utajení,
možnost časově neomezeného pobytu, feministický přístup k problematice domácího násilí, 1 místo v takovém domě na každých 10.000 obyvatel, snaha o posílení sebedůvěry ženy, která odešla z násilného vztahu, zajištění přístupu do těchto domů všem ženám, které se staly obětmi násilí,
dostatečné financování těchto domů vládami členských států, placený a kvalitně vyškolený personál atd.]
377
377 Více napr. Prieskum WAWE o ženských domoch In: Piata žena, Aspekty násilia páchaného na ženách (Aspekt), první vydaní, Bratislava, 2001, str. 61-62
204
ZÁVĚR
Zejména v posledních létech začal být problém zvaný domácí násilí v ČR prosazován jako mediální téma. Do té doby se o domácím násilí na veřejnosti nehovořilo. Část populace, jíž se tento negativní společenský jev týkal osobně, jej vnímala jako striktně soukromý problém, zbytek veřejnosti o existenci násili v intimních vztazích nevěděl nebo jej mlčky toleroval. Současně s odkrýváním tohoto závažného problému však vyplula na povrch i nedostatečnost ochrany, kterou poskytuje stát jeho obětem a rovněž množství předsudků, kterými je česká společnost vůči nim zahlcena.
Domácí násilí se týká v převážné většině žen jako jeho obětí a v tomto kontextu je můžeme označit jako téma genderove, avšak domníváme se, že pojmenovat je můžeme rovněž jako téma celospolečenské, lidskoprávní a mezioborové.
Tato práce především teoretickoprávně hodnotila efektivnost stávajících právních norem ČR z hlediska cíle ochrany společnosti před domácím násilím. Domácí násilí jsme pro její účely definovaly jako jakékoliv jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad dospělou osobou, k níž je pachatel v intimním vztahu, způsobující na straně oběti tíseň nebo újmu. Intimním vztahem přitom chápeme vztah rodinný, partnerský či obdobný. Pod pojem obdobný vztah, který vnímáme flexibilně, potom řadíme napr. vztah bývalých manželů, nedávno rozvedených, žijících Í nadále v jednom bytě. Termínem „dospělá osoba" rozumíme osobu zletilou.
Ve své práci jsme vyšly ze závěru, že k jednomu ze základních předpokladů efektivní ochrany společnosti před domácím násilím patří í dostatečná znalost o charakteru, příčinách a vývoji tohoto negativního společenského jevu.
Zjistily jsme, že základní odlišení domácího násilí od jiných násilných projevů spočívá v existenci intimního vztahu mezi pachatelem domácího násilí a jeho obětí a dále ve skutečnosti, že se odehrává v soukromí a většinou i beze svědků. Mezí jeho nejčastější formy patří násilí fyzické, psychické, sociální, ekonomické a sexuální.
Jak prokázal i vlastní výzkum, zpracovaný z dotazníků klientek Poradny pro ženy v tísni (obětí domácího násilí), agresoři pocházejí ze všech socioekonomických vrstev společnosti, většinou se jedná o lidi s nižším sebevědomím, mající zkušenost s násilím z původní rodiny. Zatím nebyl vystopován žádný znak, který by někoho předurčoval, aby se stal obětí domácího násilí. Jediným takovým rizikovým faktorem je týrání, zneužívání či eventuelně přítomnost násilnému chování v dětství. Motivem, proč oběti domácího násilí
205