- 88 ■■ SIGNÁLY ZE ZAHRANIČÍ_______________ EKOLOGICKY PňlZNIVY ŽIVOT ^ Grawert-May se věnuje úvahám, zda v případě popisované soudobé vlny sexuální askeze jde o další dočasný návrat a módní vlnu, či zda se jedná o hledání docela nového kulturního modelu v rámci nové spirituality, která nás má natrvalo osvobodit ze zajetí tzv. moderny. Jde o rozdíl zcela zásadní. Pro romantiky a mnohé jiné senzitivy znamená erotická láska příliš mnoho, než aby ji nechali jako konzumní předmět napospas vulgární realitě. Zahalili ji závoji, aby jí mohli lépe užít. Anatole France v "Epikurove zahradě" přesné postihuje, že pravý znalec a vychutnavač lásky je zároveň vyznavačem prudérie: "Ale nelichoťte si, sestry mé, neobjevily jste se na tomto světě dokonalé a vyzbrojené. Byly jste skromné pří svém počátku. Vaše pramatky z doby mamuta a velikého medvěda neměly nad jeskynními lovci moci, kterou máte nad námi... Abyste mohly ze sebe učiniti strašlivý div, jímž jste dnes, abyste se mohly státi lhostejnou a svrchovanou příčinou obětí a zločinů, bylo vám třeba dvojího: civilizace, která vám dala závoje, a náboženství, které nám dalo skrupule. Od té doby je to hotovo: jste tajemství a jste hřích. Sníme o vás a zatracujeme se pro vás. Vnukáte touhu a strach; milostné Šílenství přišlo na svět. Máte věru proč milovati křesťanství. Zdesateronásobilo vaši moc". Nové spiritualitě však nejde o "milostné šílenství", upíná svou pozornost jinam. Prüderie vyrůstající z tohoto postoje usiluje o určitý způsob transcendence lidského bytí. Pro ilustraci zde můžeme připomenout sexuální zdrženlivost důsledných jogínů. a jiných vyznavačů východních náboženství, k nimž se nyní hlásí mnoho mladých lidí. Nebo, pokud bychom chtěli zůstat u evropské duchovní tradice a odvolat se na texty bible, napadá nás, že rajský prvotní stav lidského bytí byl prost sexuální radosti, podobně jako stav cílový: "Lidé přítomného věku se žení a vdávají. Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, se nezení ani nevdávají" (Evangelium podle Lukáše). Může se nám tu vybavit i kulturně respektovaná a oceňovaná dráha řeholníků a řeholnic nebo zapomenutý model vlídných starých panen a milovaných staromládeneckých strýčků, který už známe jenom z románů. Z analýz prezentovaných v knize Grawerta-Maye se nedá rozhodnout, zda je zdrojem současné vlny prudérie návrat k romantickému pojetí lásky, či nová spiritualita. Snad se na ní podílí obé. Buď jak bud, i v případě "nové erotiky", odmítající se pasivné podvolit všeobecně sdílené podobě sexu, vidíme pokus některých lidí Západu odklonit se od konzumní mentality moderní doby. Právě proto patří zmínka o novém pojetí mužskě a ženské role a o proměnách erotiky do této knihy hledající naději uprostřed ekologické krize. -89- 7koi.ogicky p'r'íTnivTzivot "lepAní skromného života u""ŇIb£ HLEDÁNÍ SKROMNÉHO ŽIVOTA U NÁS MÁ TO VŮBEC SMYSL? V předchozích kapitolách jsme poznali některé oblasti současného života západní Evropy a Spojených států, v nichž se projevují náznaky ekologicky příznivé proměny. Má to však vůbec smysl, hledat podobné změny u nás? Na první pohled by se chtělo prohlásit, že ne. Vždyť za čtyřicetileté komunistické vlády se v Čechách lidské hodnoty ještě více zdeformovaly: bezperspektivnost ve veřejném živote ještě zkrátila časový horizont, v němž člověk uvažuje; rozvinula se filozofie "po mně potopa". Lidský sklon ke skupinové optice se vyhrotil v krajní privatizaci života, v hlubokou netečnost vůči všemu, co se děje mimo okruh vlastní rodiny a za zdmi vlastního bytu. Bezmocné srovnávání s bohatým Západem posílilo touhu po vysoké hmotné spotřebě. Lidský soucit, který se spontánně vztahuje i na přírodní tvory, byl posuzován jako sentiment buržoazních paniček. Byl nahrazen snahou o sociální solidaritu, která by se realizovala institucionalizovaným programem "sociálních jistot". Příroda byla z těchto principů vyloučena. Oficiální ideologie střežila nezpochybni-telnost dějinného optimismu. Slovní spojení "ekologická krize" používali ve svých odborných textech jen odvážní autoři. A nyní - na styku zašlého socialismu a rodící se tržní společnosti - vznikají zvláštní a ekologicky riskantní lidské postoje a aktivity: náhle propuknuvší konzumní a vlastnické snahy nekorigované staletou podnikatelskou tradicí západních buržoazních společností. Každým dnem můžeme kolem sebe pozorovat naděje i úzkosti lidí z raného kapitalismu, který, historicky vzato, vznikl pitoreskně v sociálním terénu socialismu. Připadá nám, že existenci českého občana zahltil nyní jediný sen: dostihnout spotřebu Západu. Jeho symbolem se stal silný automobil a všespojující dálnice. Od roku 1990 u nás vznikly stovky cestovních kanceláří, nabízejících dovolené v duchu nejtvrdšího turismu. Konečně je otevřená cesta superletadly do exotických hotelů! V českých kuchyních zaujaly samozřejmé místo mikrovlnné trouby a "friťáky", na českých stolech se -90- HLEDÁNÍ 5KHOMNEHO ŽIVOTA U NÁS EKOLOGICKY PflíZNIVÍ ŽIVOT objevily levné kiwi, banány a ananasy. I my můžeme mít jahody v únoru, rajčata a papriky po celý rok. Po letech šosáckého názoru na sex je tu konečně svoboda pro prodej pornografických časopisů a pro sexshopy. Pošetilé se nám jeví názory některých západních autorů, kteří v roce 1990 psali o zemích východní a střední Evropy jako o nadějí, jako o šancí dát výhybku vývoji moderní evropské civilizace /Dürr, 1990; Strohmayer, 1990:Toffler, 1990/ V jejich představách šlo především o to, že bývalé komunistické země v jistém smyslu stojí na novém počátku, kdy se mohou rozhodnout o dalším vývoji. Významný je podle nich i fakt, že státy východní Evropy představují, také díky dosavadnímu uzavření vlivům Západu, zásobárnu kulturní' a hodnotové diverzity, z níž by bylo možno při tvorbě nového přístupu ke světu čerpat. A konečně lze prý myslet i na výhody naší relativní chudoby, na to, že lidé zde nepokročili tak daleko ve sfepé uličce konzumního způsobu života, z níž se obtížně couvá. Souhrnně se někdy mluví o "výhodách ze zaostalosti". Jak je to v realitě s domnělou možností, která se otevřela naší spoločnosti, stojící na novém počátku? Mohla se skutečně rozhodnout svobodně, nezávisle na setrvačném pohybu ekologicky hazardních trajektorií industríáiních států? Mohla se poučit z jejich chyb? Jako ilustrace bývá uváděna možnost zemí východní Evropy zvolit pro další vývoj ekologicky přijatelnou variantu dopravy. Rozhodnutí o budoucí orientaci celé společnosti je ovšem především v rukou politické moci. Jistě nemůže být libovolné, děje se v kontextu doby a místa. Faktem nicméně je, že ti, kdož řídí věci této země, rozhodli v nejsetrvačnějším duchu, na nějž lze pomyslet. Záměrně se vzdali jakékoliv odchylky od "vyzkoušené a osvědčené" dráhy bohatých společností Západu, Nevzali v úvahu ani to, že ty se dnes snaží, pokud je to možné, svůj vývoj zpětně korigovat. Právě rozhodnutí o dopravní politice našeho státu je bohužel ilustrativní. Zajímavější pro nás bude druhý bod. Týká se kulturní diverzity východní Evropy V životě obyvatel České republiky vidíme opravdu některé zvláštnosti, které mají blíž k ekologicky žádoucímu životnímu způsobu než země Západu se svým namnoze unifikovaným blahobytem. To nás opravňuje k domněnce, že i u nás bychom mohli najít ekologicky příznivé formy života, jakkoli by patrně vycházely z jiných zdrojů než změny v západních zemích, o nichž jsme zatím psali. -91 - «gcKOLOSICKYPfinWlWrlvOT " HLEDÁNÍ S K KOM NĚ HO ŽIVOTA O-N Á ä^ Vyjdeme-li z obecně uznaného předpokladu, že jsou ekologicky žádoucí decentralizované formy života /Schumacher, 1975; Sale, 1985; Goldsmith. 1988, a mnozí další/, potom je významný relativně rozptýlený lyp osídlení Čech a Moravy. Zvláštním "senumacherovským" konzervativním rysem je česka nechuť ke změně bydliště. Podle průzkumu, provedeného v roce 1993 firmou DEMA (o němž referovaly 17.7.1993 Lidové noviny), narážejí zahraniční zaměstnavatelé u svých zaměstnanců v Čechách na jejích neochotu se stěhovat a vůbec na jejích malou mobilitu. 46% obyvatel České republiky nikdy v životě nezměnilo zaměstnání a polovina Čechů se nikdy nepřestěhovaía za hranice svého okresu. Pro srovnání: průměrný Američan se stěhuje 17krát za život. Z ekologického hlediska je významná i historicky daná blízkost městských lidí vesnici - komu z nás nečouhá sláma z bot, to jest, kdo z nas nemá rodiče nebo aspoň prarodiče či jiné příbuzné z venkova? Toto generační vkořenění do různých regionálních oblasti znamená dalsi socio-kulturní decentralizaci a diverzifikací, Ŕíkáme-lí. že naše dnešní děti v životě neviděly krávu, přeháníme. Pro mnohé americké děti i dospělé to však platí určitě. Moje kolegyně pozvala na chalupu americkou Indiánku - pro rudošku byl velký objev a zaz.it.ek, když v kamnech zakládali a zapálili oheň. Jiná socioložka, Yveta Radicova ve svém výzkumu v roce 1988 ukázala, že lidskě chování a mnohé postoje jsou (v 80. letech 20.století!) u nás silně závislé na tom, zda člověk vlastni či nevlastní půdu, lhostejno, o jaké rozloze. V těchto létech mohou podpořit rozvoj decentralizovaného života majetkové restituce zemědělských pozemků a staveb. Potomci starých majitelů se často stěhují na venkov a v některých případech přinášejí šanci na citlivou stavební, ale i krajinářskou a sociální obnovu. Snad má naše země i dobré předpoklady pro ekologicky šetrný způsob trávení volného času. Navzdory hloubce naši ekologické krize najdeme v naší krajině ještě dost míst, které nám mohou závidět Holanďané, Dánové, Němci, míst, na jaká lákají autoři inzerátů v britských ekologických časopisech. K tomu je nutno připočítat veliký počet objektů takzvaného druhého bydlení. Západní návštěvníci Čech žasnou, když zjišťují, že jejích městští hostitelé nevelkých příjmů a nevýrazného sociálního statu vlastní chatu nebo chalupu. Ač se takové vlastnictví podle statistik týká jen asi 8% ze všech rodinných domácností,1' rekreaci v naší zemi a životnímu způsobu vtiskuje specifický ráz. _________________ _ í) Takový jě stav na základě deklarace občanů při Sčítání lidu, domú a bytů v roce t90r Spíše se dá věřil udají z roku 1980 (10% z rodinných domácnosti). Rozdíl je totiž způsoben spíše nepřiznáním vlastnictví než úbytkem objektů druhého bydleni. -92- ■g HLED.NÍ SKROMNÉHO »VOTA U Ute EKOLoďcKY PHgNIVÝ ŽITOt $ Tato zvláštnost českého života je vlastně výsledkem nouze. Vznikla jako kompenzace zmařených profesních drah v 70. letech a jako východisko z nemožnosti cestovat. Takové víkendové venkovanství bývá pro mnohé z nás hlavně předmětem práce, budování, zdokonalování a vlastnění. Mnozí však už na ně dokázali pohlédnout jinak a objevovat ve svém okolí krásu blízkého a cenu venkovského společenství. Co se stane s chatami a chalupami nyní, když jejich majitelé mají možnost věnovat se svým profesím a koupit si atraktivní cesty ke vzdálenému moři'? Nejprve se zdálo, že Český národ zachvátí cestovatelská horečka. Pokud se tak stalo, neměla zřejmě dlouhého trvání. V květnu 1993 provedla agentura AISA mezi obyvateli České republiky průzkum týkající se plánů na dovolenou. Získala překvapivé výsledky: 45% z dotázaných zůstane doma, 36% má v úmyslu trávit dovolenou v republice a pouze 15% míří do zahraničí, z toho nejvíc na Slovensko. Interpreta těchto zvláštních čísel napadne na prvním místě finanční tíseň občanů. Na druhé straně musí vzít v úvahu relativně velmi nízké ceny, které v roce 1993 nabízejí cestovní kanceláře. Je příliš smělé domnívat se, že velká Část českého národa po nedlouhém záchvatu touhy po cestách skočila do stadia "znovuobjevení blízkého", k němuž se Západ propracovává tak dlouho? Zvláštní nezamýšlený a z našeho hlediska příhodný efekt přinesly po léta nefungující služby. Univerzální manuální dovednosti, k nimž byli mnozí z nás dotlačeni, nemusejí být jen naší nouzí a ostudou. Soběstačnost v řemeslnických pracích patří podle některých futurologů /Toffler, 1990; Berry, 1992, a další/ k charakteristikám budoucího vývoje rozvinutých a ekologicky přijatelně žijících společností. Obecně je u nás rozšířený ekologicky perspektivní sklon k samo-zásobitelství potravinami. I on vznikl jako důsledek slabostí komerčního zásobování. Mnozí z nás mají na první pohled odpudivý sklon pěstovat slepice na městských dvorcích a králíky na balkónech svých bytů. Sadařské, zelinářské a chovatelské dovednosti jsou u nás typické nejen pro obyvatele venkova; jsou pýchou lidí ve všech vrstvách společnosti, včetně kruhů uměleckých a intelektuálskych. Ženy českých herců a primářů láskyplně a starosvetsky pekou buchty v historických pecích svých chalup a horlivostí tak předčí vesnické hospodyně. -93- EKOLOGICKY PflfZNIVÝ ŽIVOT HLEDANÍ SKROMNÉHO ŽIVOTA U MAS Tyto záliby působí trochu chtěně a snad i komicky, podle některých kritiků jsou iracionálním staromílským únikem před výhodami specializovaného trhu. Poznali jsme však názory Wendella Berryho /1992A Ten by určitě soudil jinak, viděl by v českém kutílství a zahradničení úctyhodný předstih oproti situaci v jeho zemi. Vždycky si na tohoto autora vzpomenu, když v neděli navečer vidím chalupáře, chataře a zahrádkáře vracející se do svých městských bytu s košíky a bedničkami naplnenými láskyplné naskládanými výpěstky. Politický režim, který lidem zabránil, aby se realizovali jako občané a profesionálové, nevědomky prospěl rozvoji jejich "postmodernich" vlastností - mnozí "vnitřní exulanti" se naučili oceňovat hodnotu půdy, krajiny, zemědělské práce a jejích plodů. Zatímco v minulých desítiletích jsme takové a podobné prvky životního způsobu označovali nejspíš pejorativně jako "měšťácké", dnes je můžeme s překvapením spatřovat spíš v jejich progresivní poloze. Zdá se, že analogické rysy lze najít v postojích některých Českých žen k domácnosti. Hospodyně nejstarší generace většinou nehledají, kudy uniknout kuchyňským pracím. Sen industriálni éry o všemocném kuchyňském knoflíku je charakteristický spíš pro ženy let středních. Ty mladší, a mezi nimi kupodivu ty vzdělanější, se podobají svým babičkám. Jsou orientovány častějí, než bychom Čekali, na hodnotu rodiny a na práci v domácnosti (jedna profesorka českého jazyka označuje studentky jako "děvy kuchyňské"). Jakkoli nečetly nic o Schumacherových idejích a o ekologické revoluci, nesni o work- free kuchyni. Můžeme být opakovaně svědky společensky nesnadné chvíle, když na misijní přednášce západních feministek o jejich osvobozovacím hnutí poslouchají mladé české ženy bez záblesku pochopení a bez rozhořčení nad svým osudem. Naše dívky patrně nestojí o to, aby kuchyňská roboty a jiné aparatury uvolnily jejich ruce a duše pro boj za ženská práva, profesní výkon a kariéru, a pro podíl na správě veřejných věcí. Pozvaným ideo-ložkám a bojovnicím feminismu se jeví České studentky jako politováníhodným způsobem zaostalé. Se specifickými postoji mladých žen a mladých rodin souvisí i častější výskyt vícegeneračního typu rodiny, který u nás, na rozdíl od západní Evropy, přece jen přetrvává, případné znovu vzniká. Není vždy jen důsledkem nedostatku bytů. Organicky patří ke způsobu života, o němž tu uvazujeme jako o ekologicky příznivém, a to jak pro svou tradiční podobu a etickou hodnotu, tak proto, že vícegenerační soužití umožňuje účelně a neplýtvayě využít materiálové, finanční i pracovní zdroje. KLE Di NI" SKROMNÉHO ŽIVOTA U NÍS -94- EKOLOGICKY PAfZNIVÝ ŽIVOT Jedné z nejvýznamnějších skutečností jsme se již dotkli: Ekologicky žádoucí proměně životního způsobu orientovaného na duchovní hodnoty by u nás mohl přát i dynamický rusí religiozity. Došlo k němu - opět paradoxní výsledek socialistického režimu - v dlouhodobém klimatu ateistické výchovy. Zvlášť výrazný byl v 80. letech. Byl a je typický pro městské a mladě obyvatelstvo. Na rozdíl od západních zemí jde i o významné obnovení zájmu o křesťanství, nejen o vlivy tzv. nových náboženství a náboženství východních. Hledáme-li možnosti české společnosti v proměnách životního způsobu, neměli bychom opomenout některé historické zvláštnosti české kultury. Snad nejvýznamnější je ideová tradice avantgardních urbanistu a architektů Byla inspirována myšlením konstruktivismu a funkcionalismu, především ideami Le Corbusiera, které s pozoruhodnou jasnozřivostí anticipují některé dnešní názory na možnosti řešení ekologické krize: "Klíč systému: najít rozumnou míru spotřeby, stanovit spotřebu tak, aby mohla byt snížena průmyslová výroba; naučit se žít několik hodin denně, aniž bychom cokoliv konzumovali"/cit. dle Teige, 1947: 13/. Česká avantgarda 30. let volá po redukci lidských potřeb jen na ty "nezbytné a "racionální". Ladislav Žák zdůvodňuje a navrhuje svůj koncept lidového bydlení. Karel Honzík později formuluje program tzv. necessismu. Filozoficky a přírodovědně školený Bohuslav Brouk vytáhl do boje za "racionalizaci spotřeby". Navazuje tak na myšlenky Adolfa Loose, "bojovníka proti ornamentu, kýči a maloměstactví" /Honzík, 1965: 8 - 9/. Kritizuje "pošetilé lpění na věcech, neboli takzvanou chrematofilii"/Brouk, 1946: 7/a vytváří teorii a klasifikaci "krámů". Pro jeho přístup i pro postoj jeho druhů z avantgardy je typicko, že hledá realizaci svého programu v institucionálních cestách - ve školení projektantů, ve "chrematologických výzkumných ústavech", v registračních úřadech a v "převýchovo lidstva". Tyto myšlenky, jejichž duch v mnohém souzní s touhami současných ekologu, zůstaly převážně na papíře programů a knih. Pokud se realizovaly, pominuly stejně jako mnohá jiná móda. Snaha o vytvoření nového životního stylu ztroskotala na oné. v této knize zdůrazňované, tvrdošíjností lidských a evropských hodnot a na neochotě lidí řídit se podle sebelepších výzev a programů. Zhruba ve stejné době se v Československu široce ujala myšlenka zahradních měst, navazující na koncepce romantismu a utopického socialismu 19. století a na přímé vzory anglické a německé ("Garden Cities", -95- EKOLOOIOKY PŘÍZNIVÝ ŽIVOT HLEDÁNÍ 5KHOUHÉH O ŽIVOTA U HÄS "Die Stadt der Zukunft"), Byla u nás méně teoreticky rozpracovaná než programy architektů. V reálném životě však patrně zanechala výraznější stopu. Zakládání rodinných zahrádkářských kolonií a jejich šíření zasáhlo do životního způsobu a ovlivnilo vztah městského obyvatelstva^k půdě a k přírodě vlastně až po dnešek. V podobném duchu formulovala Československá eubíotická zdravotnická společnost převážně výživářský, ale i zdravotní a sociální program eubiotiky- "návratu k zapomenutým, opuštěným odvěkým zákonům přirozeného a přitom co možná prostého života, které jsou dány lidské bytosti přesně a přísně jako základní výbava pro život". Prohlásila jej za 'jedině správný a jedině spásný systém", za "jedinou to cestu spásy" /Růžička, 1935./Je docela pravděpodobné, že náklonnost současné mlade generace Čechů k makrobiotické výživě je bezděky posilována módou, kterou prošli její dědové. Pomysleme závěrem těchto úvah nad situací v naší zemi na problém klíčový: na domnělou výhodu, kterou v ekologicky žádoucí proměně hodnot představuje naše dnešní relativní' chudoba. Určitě - v souhlase se závěry R. Ingleharta - vzbuzuje ve většině občanů touhu po větší spotřebě. Můžeme se však domnívat a doufat, že poměrná chudoba české společnosti nezablokovala snahu o ekologicky příznivý životní způsob úplnč. Tento předpoklad bude tvořit jednu ze základních hypotéz sociologického výzkumu, za nímž se nyní vydáme. JEDEN SOCIOLOGICKÝ VÝZKUM Nejsou hypotézy, jimiž jsme se zabývali v minulé kapitole, pouhými těšínskými jablíčky? V roce 1992 jsme provedli sociologický výzkum,1) který měl odpovědět na základní otázku: Existuje u nás zárodek, případné vzorec pro šíření ekologicky příznivého způsobu života? Pokud ano, kdo jsou lidé, kteří se pro takovou existenci rozhodli, a jak jejich život vypadá? Z předchozího textu plyne, že ekologicky příznivý způsob života je třeba chápat široce. Pro účely empirického zkoumání jsme nicméně museli 1) Výzkum se mohl uskutečnit diky podpoře tehdejšího Federálního výboru pro životní prostředí a díky pochopení jeho předsedy Josefa Vavrouáka. -96- HLEDÁNÍ BKHOMNÉHO ŽIVOTA U HÁB EKOLOGICKY PŘÍZNIVÝ ŽIVOT jeho pojetí zúžit. Nepochybujeme, že ekologicky příznivě se chová každý, kdo se angažuje v ochraně přírody, kdo sází stromky, chrání migrace obojživelníků a také ten, kdo se řídí pravidly tzv. domácí ekologie, kdo pere v bezfosfátových prášcích a kdo nosí do kontejnerů použité sklo. Hlavním kritériem v našem výzkumu však byla snaha či ochota lidí žít skromně, a to be2 ohledu na jejich případnou příslušnost k ekologickým hnutím. Ochránci přírody do výzkumného souboru patřili také, pokud splňovali toto základní kritérium. Byli zařazeni do zvláštního podsouboru "zelených", a to zejména pro komparaci s ostatními, . "pestrými" respondenty. Naše kritérium lze také charakterizovat jako ochotu lidí žít za nevýhodných materiálních podmínek. Čtenáře možná napadne, že to platí zejména pro staré lidi. U nich však většinou nejde o záměr, ale spíš o setrvačnost a o zvyk šetřit, případně o nezbytnost. Tento typ skromných jsme tedy do souboru nezařadili.1' Stejně jako jsme se ve výzkumu nezajímali o osoby, které jsou do malé spotřeby fatálně vtlačeny okolnostmi; můžeme u nich totiž vétšinou očekávat, že otevřou-li se jim možností k vyšší spotřebě, využijí jich. Naše poznávání mířilo především na případy vyznačující se dobrovolnou a záměrnou skromností ve způsobu života,21 V kontextu celé společnosti představuje tento rys reálnou změnu hodnot, které doposud u většiny lidí směřují k vyšší spotřebě. Právě proto znamená ekologickou šanci do budoucna. Stranou našeho zájmu v tomto projektu byly také případy ležící podle našeho předběžného odhadu na hranici nebo za hranicí psychologické normy. Do výzkumu nebyly rovněž zařazeny osoby, jejichž životní způsob se řídí pravidly Či ideologií nějaké skupiny, sekty, apod. Naše šetření tedy rezignovalo na jinak vysoce relevantní problematiku ekologicky příznivého způsobu života v komunách. i) Na tom nic nemění, že skromnost starých lidí byla pro naše respondenty inspirací jak uvidíme dále. 2) "Záměrná", "dobrovolná" ci "uvědomělá skromnost" jsou slovní spojení užívaná dnes sociology a novináři na Západě víceméně promiskuitně. Autoři neberou ohled na významové odstíny tří uvedených adjektiv. Také nám se vyjevilo během našeho výzkumného poznávání teprve dodatečně, že a proč je třeba rozlišovat mezi "záměrnou" a "dobrovolnou skromnosti". -97- EKOLOGICKY PŘÍZNIVÝ ŽIVOT HLEDÁNÍ SKROMNÉHO ŽIVOTA U NÁS S Při výběru výzkumného souboru jsme se orientovali na osoby, které již založily rodinu, U těch totiž můžeme předpokládat, že jejich životní styl je v určité míře ustálený, že nejde o chvilkový nezávazný nápad. U svobodných jsme hledali respondenty starší třiceti let. Od počátku bylo zřejmé, že kardinálním problémem celého výzkumu bude metoda vyhledávání zkoumaných osob. Neexistuje ovšem žádný seznam osob, které odpovídají našemu kritériu. Zvolili jsme tedy metodu nazývanou v metodologické literatuře "metoda sněhové koule": vyšli jsme z údajů tzv.informátorů, kteří jsou dobrými znalci sociálních poměrů ve svém okolí - studenti sociologie, starostové obcí, faráři, aktivisté ekologických hnutí apod. Volbou poměrně vysokého počtu (23) informátorů z různých sociálních i geografických oblastí jsme se snažili eliminovat nebezpečí zkreslení zvoleného souboru,1' Protože neznáme důvod, pro nějž bychom předpokládali významné rozdíly mezi ekologicky příznivými formami života v různých oblastech České republiky, a protože výzkum by byl snahou o reprezentativitu z geografického hlediska nepřijatelně (finančně, časově i organizačně) komplikován, zvolili jsme pro terénní šetření 6 oblastí: západní Čechy, jižní Čechy, Prahu, Českomoravskou vrchovinu, Brno a jeho okolí, východní Moravu. Byl pořízen adresář obsahující 113 adres. Z nich byio vybráno 47, které spadají do zvolených oblastí. Vzhledem k tomu, že počet odmítnutých rozhovorů byl překvapivě nízký (celkem tři - z toho dva soukromí zemědělci, kteří předem zdůvodnili svou neochotu k rozhovoru přesvědčivými důvody časovými v podzimní pracovní sezóně), můžeme vyloučit chybu vzniklou samovýběrem. Bylo uskutečněno 44 hloubkových rozhovorů se 70 osobami. (V některých rozhovorech odpovídalo více osob.) Výzkumnou jednotkou byla nejčastěji rodinná domácnost, případně jednotlivá osoba. Za rodinnou domácnost vypovídaly nejčastěji manželské páry, případně dospělé děti. Tato forma se ukázala jako metodologicky přínosná, protože v komunikaci mezi členy rodiny vycházely najevo skutečnosti relevantní pro životní způsob, jeho motivace, sociální role apod. i) Přesto nemůžeme vyloučit možnost některých posunu v reprezentativě, daných metodou výběru. Při kritické úvaze nad výběrem lze například připustit, že se do našeho souboru nedostali "záměrně skromní" lidé. kteří nejsou dost komunikativní. Mohli snadno uniknout pozornosti informátorů, případně jim mohli připadat pro výzkumné rozhovory evhodm. Pohlížejme tedy na náš výzkum spíše jako na typologickou sondu. 5 HLEDANÍ SKROMNÉHO ŽIVOTA U WAS -98- EKOLOGICKY PfilZNIVÍ ŽIVOT Cí!eT které si projekt stanovil, zvláštnosti dané problematiky i zvoleného souboru předem vyloučily použití běžných metod standardizovaného dotazování. Základní metodou sběru dat byl hloubkový interview, který byl veden podle zdůvodněného a předem otestovaného schématu. Je třeba poznamenat, že skepsi k výzkumům založeným na zjišťování postojů, kterou jinak sdílíme, můžeme v případě našeho výzkumu oslabit. Členové našeho souboru totiž podstatně lépe odolávali známým svodům, jež číhají na dotazované osoby: autostylizaci, oportunismu vůči tazateli, snaze o ztotožnění s obecně sdílenými hodnotami. Zkoumaní "alternativní" jsou osoby s pevně vytvořeným postojem k životu. Zvlášť je třeba zdůraznit, že jsou to lidé vzdorující v relativně vysoké míře vlivu veřejného mínění a jiným sociálním tlakům. A co je nejpodstatnější, obsah našich rozhovorů byl, díky naší fyzické přítomnosti v domácnostech, potvrzován přímým pozorováním. Na závěr léto krátké kapitoly o metodách výzkumu musím poděkovat svým studentům sociologie. Někteří mi pomohli s technickým zpracováním informací z rozhovorů. Z některých studentských seminárních prací jsem čerpala inspiraci pro vstupní výzkumné hypotézy tak, jak to uvádím v seznamu literatury.1) Díky nápaditosti a ochotě svých mladých kolegů jsem získala několik kontaktů pro výzkumný soubor. Cenná byla pro mou práci každá diskuse se studenty, která mne v mnohém korigovala. KDO JSOU LIDÉ, KTEŘÍ JSOU OCHOTNI SE OMEZOVAT? Navzdory všem výzkumnickým pochybnostem, navzdory výhradám, které mohou být vysloveny na adresu detailů v použitých metodách, můžeme nyní s určitostí říci: v naší společnosti žijí lidé, kteří se vzpírají představě o všeobecné orientaci na dosažení vysoké spotřeby. Žijí u nás rodiny i jednotlivci, kteří dobrovolně Či záměrně vedou skromný život. Výzkum na prvním místě provokuje otázku po četnosti těchto forem života z hlediska celé populace. Byl však koncipován tak, že na ni nedokážeme ani přibližně odpovědět. Bylo by ostatně velmi obtížné najít metodu, jak případy záměrně skromného způsobu života spočítat. Podle naší 1} Práce cituji souhrnně /Alternativní, 1992/. Zvlášť cituji práci B. Rozbořila /)'992/ a W Misikové/1993/, -99- EKOLOGICKY PŘÍ7WVŤ7IVOT__________________________ZZ___Z HLE["MÍ SKROMNÉHO ŽIVOTA U riis^ zkušenosti s vyhledáváním respondentů však můžeme říci, že nejsou v naší zemi úplnou raritou. Věková struktura našeho souboru se pohybovala od 22 do 63 let. Domníváme seT že pro "alternativní" odpovídající našim kritériím, u nichž navíc můžeme předpokládat jakési vyzrání a trvalost postojů, je typický věk mezi 25. a 40. rokem. Relativně nízký věk tu provokuje běžnou otázku skeptika: Jak dlouho to těm mladým idealistům vydrží? Není docela bezdůvodná. Romantický impuls mladého člověka po konfrontaci s životní realitou často vystřízliví. Nedospějí tito lidé do životního standardu a životního způsobu většiny? Náš výzkum neumožňuje seriózně odpovědět na tuto otázku. Naznačuje nicméně, že charakter "alternativy", jak jsme ji poznali, nepatří k těm pomíjivým variantám, které jsou popsány v sociologické literatuře jako trpká zkušenost mnohých komun a hnutí. Naznačuje větší trvalost zvoleného modelu způsobu života. Důvody mohou spočívat v jeho ukotvení v rodinném životě a v jeho transcendentálni poloze, v nezávislosti na vzorech a na dobové módě, v jeho nerigoróznosti, vlastnostech, o kterých ještě bude řeč. V našem souboru byly dva případy výrazné "alternativy", která trvala déle než 12 let. U obou rodin byla patrná zabydlenost v roli a zdokonalování "alternativních" aktivit. Velmi zajímavým bodem našeho poznání je velikost rodiny. V našem souboru jsme se převážně setkali s významně nadprůměrným počtem dělí v rodinách, případně u velmi mladých jednodětných rodin s plánem mít více dětí. Zdá se, že rodiny s pěti, šesti dětmi tu nejsou výjimečné. Souvisí to nepochybně s vysokým počtem křesťanských párů v souboru, ale zřejmě i s podstatou tohoto způsobu života, orientovaného na rodinu a sociální život. Na druhé straně se v našem souboru objevila pozoruhodná kategorie svobodných mužů středního věku," tzv. starých mládenců. Našli jsme je v počtu převyšujícím statistickou pravděpodobnost v podskupině "zelených". Je přitom zajímavě, že se nejednalo o případy z velkoměstského prostředí. Napadá nás, že aktivita v ochraně přírody může být pro určitý typ mužů jakýmsi osobním útočištěm, únikem před tlakem společenského klimatu, které dnes (na rozdíl od minulých dob) životní dráhu svobodného muže zbavuje sociální prestiže.1* I) Svobodný muž (žena?) v ocbraně přírody by mohl být tématem pro originálni sociálně psychologickou studii. - 100- HlEtlÁNÍ SKROMNÉHO ŽIVOTA U NÄS EKOLOGICKY PKÍZH1VÝ ŽIVOT Jak jsme očekávali, ekologicky příznivý způsob života se často uskutečňuje ve vicegeneračním soužití - další rys odporující všeobecně přijatému modernímu pojetí rodiny. Pro některé naše respondenty je snaha o dobré soužití se starými rodiči charakteristická. Velmi zajímavá se ukázala otázka vzdělání a profesi nositelů ekologicky příznivého způsobu života. Ve velké většině se jedná o osoby se středoškolským vzděláním, případné se vzděláním vysokoškolským, které nicméně není profesně využíváno. Pro muže jsou typické dráhy: výtvarník vzděláním stavební inženýr, vysokoškolsky vzdělaný zootechník manuálně pečující v zoo o kopytníky, inženýr-ekonom prodávající náboženskou literaturu, inženýr-agronom pracující na pile, inženýr-absolvent vysoké školy báňské, potom dřevorubec, nyní zástupce starosty, vysokoškolsky vzdělaný učitel matematiky ve službách chráněné krajinné oblasti, jeden absolvent vysoké školy zemědělské a jeden profesionální zoolog jako soukromí zemědělci. Únik od technického vzdělání je běžný. Zeny mají nejčastěji středoškolské vzdělání. Nápadně Často jsme se setkali se středním zdravotnickým vzděláním (zdravotní sestra) a se speciální pedagogikou. Je to náhoda? Pro ženy našeho souboru platí skoro bez výjimky, že svou pnpravu v profesi nevyužívají a zůstávají v domácnosti u dětí. Při naznačeném vysokém počtu dětí je to vlastně samozřejmé. Kromě zmíněných případů, kdy lidé nevyužívají své vysokoškolské kvalifikace, jsou běžné i případy odchodu z vysokých škol po I či 2. ročníku, a to zejména ze škol technického a přírodovědného směru. Nejčastěji jde o důsledek rozčarování z obsahu í úrovně výuky. Na vysokých zemědělských a lesnických školách jsou studenti hledající prohloubení svého vztahu k přírodě zaskočeni množstvím technických a exaktních předmětů (matematika, fyzika, programování) a odcházejí často na první pohled nelogicky na školy humanitní, případně z Vysoké školy vůbec. V několika případech jsme se setkali s pozoruhodnými lidmi, jejichž nejvyšším vzděláním je odborné vyučení. Vzdelanostní obzor těchto respondentů v lecčem převyšoval běžný průměr absolventů vysokých škol. Dodejme ještě, že profese "pestrých" má často charakter řemesla, zejména uměleckého řemesla.1' Vztah našich respondentů k umění nazna- 1) Tato orientace je v pozoruhodné shodě s Schumachcrovými myšlenkami o znovuobjevení rukodělné práce. Ještě výrazněji nám připomíná romantizující představy Jobna Ruskina a Williama Morrise a názory ■ prerařaelistů o obrodě společnosti prostřednictvím řemesel a užitého umění. -101 - EKOLOGICKY PPiřNIVÝ ŽIVOT HLEDANÍ SKROMNÉHO ŽIVOTU U IJÁ5 ^ čuje i fakt, Že se ve výzkumném souboru ocitli tři profesionální výtvarníci a řada umělců - amatérů. K základní charakteristice našich skromných respondentů nezbytně patří zmínka o jejich bydlišti. Jakkoli v našem souboru byli i lidé žijící ve velkých městech, včetně Prahy, přece jen se dá říci, že je pro ně charakteristický život na malém městě a na vesnici. "Alternativní" obyvatelé měst často vyjíždějí na chalupy a mají představu trvalé změny bydliště v brzké budoucnosti. Četné byly v našem souboru případy lidí, kteří se odstěhovali z města na venkov, často právě do dřívější rekreační nemovitosti nebo do rodového domu získaného restitucí. SKROMNOST V REALITĚ: BICYKL, BRAMBORY A NECHUŤ K CESTOVÁNÍ Představu o dobrovolné (nevynucené) skromnosti si většinou spojujeme s úsporami: skromný člověk ušetří, má nižší vydání než příjmy. To však není případ většiny našich skromně žijících respondentů. Úspory (často ani vkladní knížky) většinou nemají, a to prostě proto, že mají nízké příjmy. Pokud by chtěli spotřebovávat více, museli by změnit své zaměstnání. Museli by mu přizpůsobit své zájmy, museli by rezignovat na přístup k životu, pro nějž se vědomě rozhodli a který je pro ně podstatný.1' Charakteristické např. je, že v žádné z rodin, které jsme měli možnost poznat, nejsou zaměstnáni oba rodiče dětí. Tyto rodiny s početnými dětmi patrně nesdílejí názor, že "z jednoho platu se nedá žít". Skromnost většiny našich respondentů už tedy začíná rozhodnutím spokojit se s nízkým příjmem. "S tím, co máme, se dá žít. Co potřebujeme. máme - člověk se přizpůsobí tomu, co má," řekl V.R., jahož rodina (včetně dvou dospívajících synů) žije z jednoho platu a jednoho Invalidního důchodu. Finanční stránka zaměstnání není rozhodně kritériem jeho volby. R,K,, železniční úředník (výpravčí) v jihočeském pohraničí, organizátor kulturního života, zůstává věrný své nelukratívni práci na dráze, i když denně 1) Nicméně na rozdíl od lidí, kteří jsou po ekonomické stránce bez možnosti volby, naši "alternativní" respondenti možnost volby mají a vědomě ji nevyužívají. - 102 - Ml ■■■■■■:.M5*W?W sm6rem „ Mttool pr0„es poo mu e — Vf, ^^ ^^ fc JÍ ídSÍ Kdžlm na .«nach bytu, totemům. Čelenkám a [fdlS, přímo řídila současnou výživářskou propagandou, pnpadne stars, mi programy zdravé výživy z první republiky. ■ Do značné míry se kuchyně našich respondentu opira o samo zasobite sTv ovoTem a zeleninou. Pokud bychom se však na n, podiva; ľčľma Wendeila Berryho důsledněji, napadlo ^»"J, —™ vlastně neisou qurmáni. Sotva znají jeho vypjatou radost z jídla ,jrara ne oľkavľnahlľží v odborném i labužnickém zájmu {* P^JJ^ Sklon k veqetarianismu je všeobecný, ale jeho skala velice sroka.oa dusľe ho prľstupu ("mrtvé myši se každý štítí ale ^J™^ - J Ž} až po pouhou preferenci moučných a zeleninových „del DJI^ se tlm jednoho z nejcharakterističtějších rysů našich ^^ ££ jejich hluboké tolerance. Ani v jednom pnpade ^«T«^^^ mentním zastáncem vegetariánské stravy c, obávaným propagátorem n Jako TMiám- označují sami seno Hoc. ktefi se snaží vnést do svého života a *ÄÄ^J^ veMkýCh 2) Snahu našich respondentu vracet se Ke zpusoou «« prapředků, budeme pozorovati v jiných dimenzích. .hrambotové 0staíkym, při nichž se -106- -gľHLEaAWISKBOMMEHOŕlVQTAUBAs -------------------------------' ______________E K0LO6I CK r PteH IVÝ Ž IVot"^ ,Hri!«ľ0dy7kľegetarÍánSlVÍ bývaií uvädénV Především etické méně často S ľ wZai,maV0U °dp0vécf nám dal Jihofech I.S., mtovn'k a ochránce gSSSESESS bych mel tu zodpovědnost házet na někoho jinýho, jenom proto že se ml itSTÍz -enSmS sr■- J V* -*Ärm i«^ 7' P J í0 ^Ihofs'. co může člověk udělat" dľ c°hhllUe °taľsľľ ľ*' ÍZHVění: Íak IÍdé VľÚStají d° «Zezi-»asKycn vazeb ,ak se dostaví pěstitelské neúspěchy (plynoucí do listé ivciíN netečná. Ma zjevné svůj vyhraněný názor, svůj -107- EKOLOGICKY PŘÍZNIVÝ ŽIVOT HLEDÍM" S K ROM MĚ HO ŽIVOTA U NÄS vkus, styl a z nich pfynoucí nároky. Svou potřebu hezky oblékat sebe a svou rodinu realizují buď prostřednictvím druhé ruky (často doslova v second-hand shopech, nebo v církevních zařízeních) a ještě častěji vlastním šitím, přežíváním a přetvářením oděvů. Výtvory vlastního vkusu a ruky jsou potom dlouho nošeny a opravovány. Pochopili jsme, proč je šicí stroj důležitým předmětem většiny "alternativních domácnosti". V odívání se projevuje ještě jedna obecná vlastnost našich respondentů - jakýsi druh věrnosti, který se vztahuje i na véci: "Když k něčemu přilnu, unosím to do poslední niti" - studentka A.P. Někteří respondenti mají v obnošených, či výstižněji "ožitých" věcech dokonce zálibu. Poněkud extrémně vyjádřil O.S svůj postoj výrokem: "Líbí se mi myšlenka, že nějakému chudému kurdskému uprchlíkovi ve Švýcarsku se ten ošklivý kabát nelíbil, a já honosím." Nicméně, abychom věci nezjednodušovali: Jakýsi stín smutku leží na některých ženách - robinsonkách. Samota, jakkoli idylická, je přece jen jiný svět, než v jakém má smysl prezentovat nový plášť. Tuto městskou situaci a chvíli je však třeba oželet v zájmu jiných radostí. Paní P.T žijící na krásné samotě v zákrutu Vltavy, nám řekla bez trpkosti, s vědomím, že člověk nemůže mít všechno: "Vyjdu z domu, skočí na mě pes a v tu ránu je po módě," Přirozená neplýtvavost, ekonomicky vynucená potřeba šetřit a nevelké přístrojové vybavení vedou v domácnostech k poměrně malé spotřebě vody a elektrické energie Radikální a systematickou snahu po úsporách a případnou evidenci spotřeby jsme však zejména u "pestrých" nepozorovali. Spíš než o radikální jednorázové rozhodnutí a obrat ve způsobu hospodaření jde o permanentní korigující snahu. Velká míra neplánovitosti a tolerance vůči vlastní osobě i členům rodiny se projevila i zde - "nechci dělat doma dusno". Podobně je tomu s hospodařením s odpady.^ Především: Je jich málo - věci se využívají do jejich fyzického opotřebení; jak jsme viděli, opravují se, předávají jiným, kterým se mohou hodit, V nakládání s odpadem patří naši respondenti k těm lidem, kteří žehrají, že není kam tříděný odpad odevzdal. Často so o vznik sběrného místa v obci sami aktivně zasazují. Někteří mají doma ve sklepě, v kůlně desítky kilogramů vytříděného papí- l) Objem a skladba cdpadú by vůbec byly vynikajícími indikátory při studiu způsobu života. -108- HLFDÁNÍ SKROMNÉHO ŽIVOTA U NÍS EKOLOGICKY PŘÍZNIVÝ ŽIVOT ^* ru, pytle textilu a plastů, koule uhnětené z hliníkových obalu a hromádky jiných kovu, řady starých lahví a marně čekají, že konečně nastane organizovaná příležitost je odevzdat. Od ostatních venkovských obyvatel se liší naši respondenti ještě v jednom na prvním pohled podružném, ale ilustrativním detailu: nespalují ve svých kamnech plasty - oblíbené palivo naší vesnice. V minulých kapitolách jsme psali o tom, jak velké potíže přináší světu turismus a o snahách proměňovat náročný tvrdý turismus na ekologicky a sociálně vlídnější turismus měkký, U našich respondentů je to snadné: zůstávají doma, případně se vydávají "s dětmi na vandr". Většina po cestách ani netouží, vyjíždějí nanejvýš na nedlouhé turistické akce po Čechách, případně na Slovensko. Jenom pět, šest respondentů by chtělo cestovat do zahraničí, nejčastěji na sever (Skotsko, Skandinávie). Bez sebelítosti však i oni zůstávají doma - podrobují se nedostatku prostředků a potřebám dětí. Dva starší respondenti, kteří rádi cestovali za studentských let, s přibývajícím věkem čím dál tím víc dokáží být o dovolené šťastní a spokojení u nás. Odpor ke klasické zahraniční dovolené u jižního moře, navíc v aranžmá cestovní kanceláře, patří k reakcím, které zazněly v našem výzkumu unisono. Přístup našich respondentů k trávení dovolených není vlastně snahou o měkký turismus. Z ekologického hlediska jej daleko předčí, neboť odpovídá radikálním požadavkům tzv. bioregionalismu /Sale, 1985/.11 Takové pojetí života "pestrých" je zato v přímém rozporu s futurologickou představou formulovanou v 30. letech, která počítala s "obnoveným nomadismem, jímž člověk překoná svou domicílisaci a domestikaci" v duchu Buddhova výroku, že "svoboda spočívá v opuštění domu"/Teige, 1946: 16/. Jak jsme naznačili, v širokém zorném úhlu lze do problému konzumního a skromného způsobu života zařadit i vztah k sexualitě. Psali jsme, že na Západě, přesyceném atmosférou "sexuální svobody", dochází v některých skupinách obyvatelstva k proměně, kterou můžeme naznat "nová prudérie". Naši respondenti, jakkoli nevyrůstali ve společnosti s "osvobozenými", sexuálními postoji, reagovali způsobem, který by se mohl přiřadit k naznačenému post-modernímu duchu. Je to však spíš inklinace k tradičním hodnotám, která je vede ke zdrženlivému, příp. kritickému názoru 1) Podle bioregionalismu by se měl lidský život odehrávat v poměrně malém prostorovém rámci, který odpovídá lidské evoluci, přirozeným lidským potřebám a prosperitě ekosystémů. -109- V u NftS^ na "sexuální svobodu". Naši respondenti hovořili o potřebě prevence pred nápoTem sexuálně exponované kultury, prevence prostřednictvím emocio-nátnľvychovy. V tomto duchu reagovaly castšji ženy a křesťansky onento- VanMezľrTs0pô'ndenty však panovala i v tomto bodě velká míra tolerance v duchu "je to každého věc, jen tím nesmí ubičovat jiným . Same omezení, můžete si říci. Přesto však, když jsme se našich hostitelů ptali na celkový životní pocit, slyšeli jsme odpověd: "ctím se sfartny . Jako by se u lidí které jsme měli možnost potkat, znovu potvrzovala představa o bohatém životě, jehož docilujeme skromným, prostředky, "BOHATÝ SVĚT SKROMNÝMI PROSTŘEDKY" . ,o je myšlenka, kterou najdeme snad ve všech kulturách a dobách Vytváří nil protikladnou lidské snaze mít stále víc a víc ™™£**«ffi ekologické krize nabývá na mimořádné naléhavosti »«^J^JJ^ Všimněme si, naši podezíravou pozornost pouta hlavne eho druha čásľ A znepokojuje nás Ekologicky přijatelný způsob života vsak nemusí s očívaí v pouhé1 redukci lidských potřeb. Naopaf,«p^n leiich rozkvětem Tak, jak to naznačuje první cast Naessova hesla. Ale miTeme m dokonce ještě dál a říci, že bohatství našeho života nen, jakou-ľodmľnou, dostavující se po statečné askezi. Proces je podsta ne mene bolestivý; rozvine-li člověk zájem o potřeby duchovni povahy, ^o zajem o nakupování a spotřebovávání se vytrác. docela f^^J^nTa respondentu jsme nezaslechli ani náznak poctu sebeobětován, c, her V=ySod, jak v našich podmínkách žít bohatý život pomoci skromných prostředků, podat nelze. Obraz, který.poskytuje nes výzkum, naznačuje velkou pestrost životních modů. Jedno vsak lze no s urcitostr hodnoty těchto "alternativních" leží nejen vně materialmen pot eb ale také vně jejich vlastní osoby. Jsou vázány na určité společenství řekl by a Marcel. A dále - spise než v meditacích se realizuj, v činnosti. I o tom pise Marcel v souvislosti s nadějí. 1) S jeho formulací a hlubším promýšlením je spojeno jméno A. - 110- H L.E DÄ Ni SKROMNÉHO ŽIVOTA U NÁS EKOLOGICKY PŘÍZNIVÝ ŽIVOT Jsou to však, zvlášť v kontextu současné české společnosti, docela zvláštní aktivity. Jak to vyplýva z profesní charakteristiky a jak to ještě uvidíme dále, nejde o práci, která je finančně výhodná, která se vyznačuje vysokým výkonem a může přinést vítězství v konkurenci. Naši "alternativní" vykonávají v zaměstnání i mimo ně činnosti, které jsou v jejich vidění naplněné zřetelným smyslem; konkrétní prácí pro jiné lidi a pro přírodu. Velký význam pro život těchto lidí má rodina. Ukotvení v rodině je -pomineme-li zmíněnou zajímavou skupinu starých mládenců - pro náš soubor charakteristické a v mnoha případech je dáno křesťanskou orientací. Pěkná, bezpečná manželství, na něž se dá soudit z rozhovorů i z celkového klimatu v domácnostech, nápadně odlišují náš soubor od případů běžných v ostatní populaci- Podle vlastního vyjádření respondentů život plynoucí ve volném tempu a ve skromnosti rodině prospívá.1' Zmínili jsme se o tom, že rodiny jsou větší, než je v populaci průměr, že často a úspěšně žijí vícegeneračné. Založení rodiny je chápáno jako významný a konečný životní krok. Tento pocit zodpovědnosti může být jedním ze zdrojů postoje vůči předmanželskému soužití. *Jedna mladá dvojice z našeho souboru se rozhodla pro předmanželskou cestu "nové prudérie", či nového trendu 'lásky bez sexu". Partneři jsou po starodávnu zasnoubeni. Ač bydlí ve společném bytě, sexuálně spolu nežijí. S radostí mi ukazovali zásnubní prstýnky, staromódni atribut manželského slibu a předmanželské čistoty. Jejích slova jsou spontánně, bez vědomí souvislosti, docela ve shodě s hrdiny uváděných západoněmeckých reportáží. Považují sexuální ne-konzumnost za obohacení svého života. Jak víme, provdané ženy jsou většinou v domácnosti a starají se o děti. Znamená to dodržování tradiční mužské a ženské role? Snad ano. Má ale řadu nedůsledností, například, že činnost a zájem ženy nejsou omezeny na vnitřní okruh rodiny Stejně jako pro celou rodinu je i pro ni typické začlenění do širokého sociálního okolí, včetně veřejných aktivit v živote obce. Patriarchální dělba práce v rodině zřejmě nikterak nepoznamenala ani postavení ženy jako spolurozhodovatelky o způsobu života.21 V mnoha případech se dokonce zdá, že to byly ženy, které přivedly manželství a rodinu na alternativní životní dráhu. i) Nikoliv škodí v důsledku stresu z nedostatku prostředků, jak můžeme někdy slyšet a číst. 2) V našich rozhovorech byly ženy rovnocennými partnerkami svých mužů. EKOLOGICKY PŘÍZNIVÝ ŽIVOT - 111 - HL EEANÍ SKROMNÉHO ŽIVOTA J NÍS Narušení tradičního pojetí maskulinity a femininity můžeme pozorovat v některých případech i ze strany muže. Jeden z nejvýraznějších typů našeho šetření, ekologický aktivista O.S., se rád přiznal, že má "ženské záliby" -"rád vařím, aranžujú květiny, starám se o děti a tak". Toto zvláštní sebevědomí připomíná "alternativní supermany", "changing men\ přistupující ke světu se "soucitnou autoritou". Nejnápadnějším rysem "alternativních" je jejich otevřeni do širšího lidského společenství a větší či menši míra mimorodinného altruismu. Rodinné prostředí není útočištěm před světem, je spíše bezpečnou základnou, z níž se do světa vychází. V tom spočívá zásadní rozdíl vůči běžně tzv. šťastné rodině, která má být uprostřed tohoto světa pracně vybudována a střežena jako Kafkovo Doupě, izolované a úzkostlivé opevněné vůči všemu, co se děje venku. Paní R.V., která je s dětmi v domácnosti, se v Praze obětavě angažuje při nesnadném budování waldorfské školky a školy. Jedna z rodin, která je uvedena v našem adresáři, záměrně adoptovala postižené dítě. Jiná skromně žijící rodina už podruhé mezi sebe přijala uprchlíky z Jugoslávie. V této souvislosti je třeba se zmínit o jednom neobyčejně zajímavém pozorování: v našem adresáři "alternativně žijících rodin" se vyskytlo několik případů tělesně či duševně závažně postižených dětí. Jejich rodiče nereagují na těžkou životní situaci tím, že by se uzavřeli do rodiny. Naopak, vyznačují se výraznou angažovaností na životě obce, obětavou prací pro ostatní lidí. Při nevelkém souboru a bez psychologického rozboru z toho lze jen stěží vyvozovat závěry. Lze nicméně vyjádřit domněnku, že přítomnost těchto rodin v našem souboru není náhodná, že právě osudová zasaženost rodiny nemocí dítěte vede její čieny k hlubšímu pohledu na svčt, k přehodnocování postojů a k hledání základních životních jistot a smyslu života. S charakterem rodiny "alternativních" souvisí zdánlivě nevýznamný detail, totiž vztah k hospodám, restauracím, kavárnám, vinárnám. Ilustruje totiž dobře některé vlastnosti našich "alternativních" a rozdíl vůči představě, kterou o nich lidé běžně mají. Nesetkali jsme se s pohoršením nad představou vína, piva, cigaret, nespořádaného večerního a nočního života. Hospoda je často spojována s představou přátel, příjemné společnosti. Je to místo, kde se dobře vylézá z "doupěte". A je to místo, kde se dá i projednat leccos praktického pro chod města nebo vesnice. - 112- . HLEDANÍ SKROMNÉHO ŽIVOTA U NÁS EKOLOGICKY pflfZNIVÝ ŽIVOT ^ Neboť častým zájmem a pracovní aktivitou těchto lidí jsou pokusy o probuzení života v lokálních komunitách (poznali jsme jejich práci v Miroslav!, Olbramově, ve Valašských Kloboukách, ve Volarech a ve Ždáru nad Sázavou). Ačkoliv mají tyto snahy spontánní charakter, v rozměrech malého města je logické, že jsou v různé míře spojeny s institucí obecního ci mestského úřadu. Mezi našimi respondenty jsme se setkali se starosty místostarosty, Členy zastupitelstva, členy nejrůznějších komisí.1» Jejich aktivita ve prospěch obce však není institucionálně iniciována, nejde o realizaci "pokynů shora". Zmínili jsme se už o postavě jednoho železničáře: v posledních letech napsal a vydal útlé knížky "Pověsti šumavských horalů", "Kniha o volarských božích mukách", pro děti "Pohádky ze šumavských lokálek" se železničářskou tématikou a "Volarské seníky".2) Je fotoreportérem událostí ve městě i v okolní krajině a městským kronikářem. Organizuje ve Volarech amatérský divadelní soubor: "Šmejdím po starých papírech na půdách a ve sklepích. Objevil jsem ve věcech na vyhození soupis německé krásné literatury o šumavské oblasti. Tam byla zmínka o německé hre o Volarech Začal jsem pátrat v archivech a knihovnách. Nakonec mí ji poslali z knihovny v Praze. Je krásně psaná švabachem. ' Drama lásky a zrady na Zlate stezce', o n ovo křtě n c ich z 16. století, o pašování soli." R,K. přemluvil "jednoho muže ze sousedství", aby dílo přeložil. Sám hru s volarskými ochotníky uvedl na scénu. Měla ve městě úspěch. Amatérské divadlo sehrává roli i v obrození života ve Ždáru nad Sázavou. Jeden z naších respondentů V.B., strojník ve Žtfasu, patří do skupiny ekumenicky orientovaných katolíků, která při sezení v místní restaurací navrhla kamarádům - pivním "štamgastům" naprosto odlišné orientace že by mohli na velikonoce společně připravit pašijové hry. Lze si představit jakou roh v životě města měla a má několikaměsíční intenzívní diva-delnicka spolupráce mezi lidmi tak různými. Nemluvíc o plně navštíveném a rcpnzovaném představení samém.3) 1) Poznamenejme však rovnou, že mnozí z nich na podzim roku 1992 hovořili o vvvoii vesverene oba a o svém současném postavení s určitou trpkostí Narážejí na pasivitu a sobectví svých spoluobčanu přílié často. Většinou ani nechtějí v příštím volebním období kandidoval. Jsou zklamáni i 'velkou" politikou. vaeomm ooaooi ,., , 2) omněme si. jak se - z hlediska futurologických teotíř charakteristicky - i tyto knižní tituly vazi k místní komunitě a k regionu. ™J5L!?*!5 ÍST rT?lU na velikmoce 1993- By/a 1° velkolepá událost významná nejen pro samotný Zdar. ale i daleko mimo nej. V květnu bylo představení uvedeno v Třebíči Českých Budějovicích, Praze -Břevnově při oslavách tisíciletého výročízaloženi kláštera - 113 - ĽKOL0CICKY PŘÍZNIVÝ ŽIVOT HLEC&Ni SKROMNÉHO ĚIVOTA U MÁS ^ A do třetice divadelnická iniciativa M.V., starostky malé obce Olbramov v západočeském pohraničí. Přistěhovala se sem před lety z Prahy. Věnuje prostřednictvím své neplacené funkce vesnickému společenství léta života, která jiní investují do budování a opevňování osobních jistot. Organizuje ve své a ve vedlejších obcích dětské divadlo a výtvarný kroužek. Ačkoliv se nepovažuje za praktikující katoličku, stará se, aby byly v obci a okolí obnoveny a udržovány zchátralé, často již zániku předurčené kapličky. Iniciuje a provádí řadu dalších akcí, které jsou mimo rámec jejích úředních povinností.1* Manželský pár R. postavil na nohy kulturní a společenský život v jihomoravské Miroslavi. Organizují přednášky, koncerty, společenské události jako je jarmark U Ftoriánka. Zasazují se o rekonstrukci zámku ve městě, paní LR. se věnuje vydávání městského Zpravodaje. To všechno není snadné v pasivním klimatu dnešního malého města, navíc sídla s přerušenou tradicí - Miroslav byla do války převážně německá. Lidé takto angažovaní na obrodě života v malých sídlech nejsou vždy starousedlíky, ba dokonce ani jejich potomky. Jednoduchá představa o "návratu ke kořenům" by asi byla nemístně romantická. V čele rodícího se nového života stojí často "náplava", jak se nehezky říká přistěhovalcům. Tato "náplava" s citem pátrá po zašlé místní tradici. A jsou to často naopak místní obyvatelé, kteří pasivně přihlížejí snahám přistěhovalců. "Starostko, ztvrdl ti cement," podotkl místní olbramovský kolemjdoucí, přihlížející jak se starostka - bývalá Pražačka se skupinou svých pražských kamarádů tuží na návsi-21 Plně se potvrdily naše úvahy o roli venkova v hodnotovém zaměření ekologicky orientovaného způsobu života. Všichni respondenti projevili pozitívnejší" postoj k vesnici než k městu. Ač jsou "alternativní" většinou svým rodištěm či minulým bydlištěm městští lidé, mnozí z nich zdůrazňují se zvláštní hrdostí, že městu už odvykli, a dokonce že jim pobyt ve městě dělá potíže. "V Brně je to unavující, včetně detailů, že je tam dlažba a tady je člověk zvyklý chodit po trávě. Tam jdu po České a plížím se kolem zdí, protože je tam příliš mnoho lidí" - říká paní Ž., žijící na samotě pod Chřiby, 1) Na těchto činnostech se podílejí vojáci náhradní služby. I jiní respondenti hovořili o "náhradnicích" jako pomocnících v práci pro obec. 2) Když jsem po roce při dokončování této knížky navštívila Olbramov podruhé, dozvěděla jsem se potěšitelnou zprávu: Čtyři staré obyvatelky obce, inspirovány zjevně úspěšnou divadelnickou aktivitou svých vnuků, chtějí nacvičit pod vedením starostky své představení Rozhoduji se mezi "Princeznou Pampeliškou", na niž si vzpomínají z dětství, e "Maryšou". - 114- HLEDANÍ SKROMNÉHO ŽIVOTA UNAS EKOLOGICKY PŘÍZNIVÝ ŽIVOT Paní J.S. z jihočeského statku: "Když jsem dlouho ve městě, začínám být agresivní. Když do mě někdo strká, mám chuť mu to vracet." A "Euroindián" V.F. z nedalekého malého města soudí :'Ve městě Čeká člověk akorát na smrt." V rozhovoru s rodinou Š. syn prozradil: "My bysme maminku už odsáď nedostali." Matka přiznává: "Já vám řeknu příklad, já ráno vycházím z domu, jdu na autobus, a jedu úplně sama. Když si představím ten spěch v metru a stres, abych stihla píchačky,., tak to je rozdíl... Je tu dřina,'ale nejsou tu stresy." R.K.: "Když jsem dojížděl za ženou do Prahy, myslel jsem si, jak budu chodit za kulturou, ale vždycky jsme skončili na Václaváku v kině. Ve Vola-rech se dostanete za kulturou častěji." Většina dotázaných na vesnici nebo na malém městě již bydlí. 12 z dotázaných rodin se odstěhovalo z pohodlných podmínek ve městě na venkov - často na úplnou samotu. Nejčastěji jde o pozvolný proces: původně víkendové a prázdninové pobyty na chalupě se postupně prodlužují; je třeba zalít rozšiřující se záhony, přibudou králíci a slepice a rozhodnutí je na spadnutí. Lidé, kteří se takto rozhodli, měli ve městě zaměstnání, zařízený byt. Neřešili odchodem z města bytovou tíseň.1> Zajímavé jsou však i výroky respondentů žijících ve městě. I oni hovoří s výraznou sympatií o venkově a chystají se v bližší či vzdálenější budoucnosti se na venkov odstěhovat.2) Venkov otevírá lidskému životu další životní dimenze také díky soužití se zahradou a domácími zvířaty. Práce na zahradě, případně na poli je nejen zdrojem částečného nebo úplného samozásobitelství zeleninou a ovocem. Je rozšířením vztahu člověka ke světu. Jenom v jednom ze 70 případů jsme se setkali s prohlášením, že respondentka nemá zahrádku a že jí práce s půdou nic neříká. Atmosféru ve většině "alternativních" domácností přirozeným způsobem doplňovala přítomnost psa. Vždy byl uznáván jako člen rodiny; v 1) Život na vesnici, zvlášť na samotě, je ovšem podstatně obtížnější' než ve městě. Je zapotřebí psychická, ale často i fyzické pevnosti, a také nadšení, má-ti člověk ve svém rozhodnuti vytrvat. 2) Změna v hodnocení města a vsnkova, k níž došlo během posledních dvou desítiletí, je nepochybná a sociologicky prokazatelná /Librová, 1985/. Neváže se jen na specifické skupiny lidí. Blažek/1991 a: 12/uvádí, že víc než 52% obyvatel měst se vyjádřilo, že by se rádi přestěhovali na venkov. EKOLOGICKY PŘÍZNIVÝ ŽIVOT -115- HLEDANÍ SKROMNÉHO ŽIVOTA Ľ NÁS ostatních domácnostech vyjadřovali touhu psa mít, ale právě svou láskou ke psům zdůvodňovali fakt," že jej za současných bytových podmínek nemají. Takoví lidé hovořili zeširoka aspoň o svém vztahu k nějakému "cizímu" psovi - ze sousedství, z prázdnin. Zvláštním případem vztahu k venkovu a půdě je rozhodnutí obnovit zemědělské hospodaření na rodovém statku, l,Z., zoolog, autor odborných publikací, takové rozhodnutí udělal. Má plány navýsost ekologické: své pozemky podél potoka chce zatravntt, podpořit tvorbu meandrů, jinde vybudovat meze. Není snílek - je si vědom materiálních těžkostí, před nimiž soukromý zemědělec v roce 1992 v Čechách stojí. Proto mluví zdrženlivě a podmíněně. Už dnes však jeho práce v zemědělské krajině má smysl: "Zajímavá věc. Když jsme sem před lety jezdívali, všechny pole byly spojený. Jak jsme získali ten pruh půdy, tím, že jsme ty pole rozdělili, tak se vytvořily dvě meze. Došlo k rozčlenění pozemku, ke střídání plodin. A jak jsem tady koroptve předtím nikdy neviděl, tak najednou vyvedly dvoje koroptve mláďata. Oboje po osmnácti kusech." Navštívili jsme manželské páry, které si předsevzaly, že zrenovují venkovskou usedlost získanou z restitucí, často danajský dar pro jeho zchátralost, finanční i pracovní břemeno. V žádném případě nešlo o vylepšování komfortu dobře obyvatelného domu nebo bytu. Všichni "alternativní" budovatelé tvořili základní podmínky pro obyvatelnost, případně se snažili vrátit sídlu jeho bývalou podobu. Majitel pily z restituce Z.Ž: "To nemůže jeden člověk zvládnout... Rád bych použil prostředku z podnikání na upravení tady toho všeho. Vrátit to tam, jak to bylo, existuje obsáhlá kronika, maminka si všechno pamatuje... Tady to bylo tak dokonale ekologický, a přitom ekonomický... Využití vodního pohonu kombinací se spalováním pilin, malá elektrárnička, žádný odpad. Nepodaří se to úplně vrátit, ale je to takový vzor." Imponovalo nám, když jsme zjistili, že tito unavení stavitelé dovedou odložit zednickou lžíci a najdou si čas pro neplacenou práci pro jiné lidi a pro obec. Je ovšem zároveň pravda, že tito stavebníci mohou počítat s "brigádnickou" pomocí přátel. Naši respondenti mají početné přátelské a sousedské kontakty v místé bydliště. Za těmi, kteří se přistěhovali z města, dojíždějí navíc jejich městští přátelé, jakkoliv počáteční návštěvnická horlivost, způsobená Patrně atraktivitou místa a životního způsobu, někdy postupně ochabuje. Jinou sférou aktivit, které naplňují lidský život, je pomoc přírodě. Zvlášť HLEDÍ Ni SKROMNÉHO ŽIVOT* U NÄS - 116- EKOLOGICKY FFÍZH1VÝŽFVOT ^ výrazná je u respondentů našeho "zelenéhB" podsouboru. H.M. je znalec, milovník a hlavně obhájce sov a dravých ptáků. Výzkumu hnízdišť věnuje téměř všechen volný čas. Je svobodný, a tak do něj investuje vydělané peníze. Také P.H. věnuje velkou část svého podnikatelského zisku a téměř všechen volný čas na ochranu dravců. Učarovali mu rarohové. K.Z. si zvolil své zaměstnání tak, aby mohl naplňovat svou lásku ke zvířatům - to je onen inženýr pečující v zoologické zahradě o kopytníky; ve volném čase se věnuje ochraně puštíků a jiných sov. Někteří z "alternativních" si uspořádali svou existenci tak, že svou životní orientaci mohou realizovat ve své profesi. Pak svému zaměstnání -sociální práci, ochraně přírody, umělecké tvorbě - zcela propadli. Musí sami sebe hlídat a korigovat, aby se od něj dokázali odtrhnout. Někdy naopak platí model: zaměstnání jako prostředek minimální obživy a velká práce v naznačených dimenzích mimo ně. Špatně bychom odhadovali, kdybychom podle některých postojových rysů našich respondentů čekali zamítavý vztah k privátni podnikatelské činnosti. Většina z nich podniká. Je to však zvláštní podnikání: šití hraček, řezbářská výroba betiémů, malovýroba střešních krytin, pokus o alternativní soukromé zemědělství, prodej náboženské literatury, provoz pily z rodového majetku a podobné. Tito lide nemají žádný z běžných záměrů podnikatelů: zbohatnout, dále investovat, prorazit a vyniknout. Jediný skutečně úspěšný podnikatel v našem souboru vydělává, aby mohl podpořit ochranu dravých ptáků na Moravě. Proč tedy naši respondenti vůbec podnikají? Zdá se, že se chtějí vymanit ze závislosti na institucích, z nutnosti někam se v určený čas dostavit, "cviknout si".1* Těmto vyhraněným a vnitřně svobodným osobnostem je proti mysli spoléhat se na řízení někým jiným. Zejména však nechtějí dělat něco, co má mlhavý či pochybný smysl. Podnikání je pro ně cestou, jak si uvolnit ruce od nesmyslné činnosti státních podniků, v nichž byli dřív nuceni pracovat. Asi odtud v našem souboru toíik zběhů ze "zajištěné existence". Ostatně, sami jsme se během výzkumu přesvědčili, že pokus o "alternativní" život může ztroskotat tam, kde není podložen majetkovou nezávislostí. Dostavili jsme se k jednomu respondentovi, který se svým horským alternativním hospodářstvím právě končil - dostal výpověd, proto- i) Je třeba vzít v úvahu i fakt, že izolované bydliště mnohým znemožňuje pravidelnou docházku či dojíždění do zaměstnání. - 117- ^ EKOLOGICKY PftíZNIVÝ ŽIVOT HLEDANÍ BKHOMNĚHO ŽIVOTA jj Hft5^> že hájenku, v níž bydlil, mu Státní lesy prodaly nad hlavou za okolností, které nemohl ovlivnit1' Naši respondenti jsou do té míry zaujati svou prací pro obec, přírodu a rodinu, že nemají žádnou zálibu, kterou jsme si zvykli označovat jako koníčka, hobby. Jejích aktivity, organizování amatérského divadla, šití kostýmů pro vystoupení dětí, pomoc při obnově kostela, ale dokonce ani pěstování zeleniny pro zásobování skromné domácnosti za klasického "koníčka" tak docela brát nelze. A sbírání známek, vláčků, kaktusářství, to jsou pro tyto lidi příliš titěrné a okrajové Činnosti, které nemíří v lidské existenci dost hluboko. Jeden respondent na naši otázku po jeho koníčcích nebo jiných drobných radostech odpověděl s omluvným úsměvem: "Nemám drobné radosti, mám jenom velké radosti." Tomu odpovídá i vlažný až odmítavý vztah ke sportu. Většina respondentů se dívá na sport buď jako na ztrátu času, nebo na "něco, čeho smysl mi uniká". Z tohoto názoru vyjímají turistiku a vodáctví. 6 ze 70 dotázaných sport dříve pěstovalo, 2 dokonce závodně. Mluví však v minulém čase - výkonnostní sport opustili poté, co zjistili, že na ně klade veíké Časové i.jiné požadavky. Ostatně, někteří "alternativní" organizátoři života obcí a ochrany přírody nemají se sportovci dobré zkušenosti. Přijdou-li do místního sportovního oddílu s žádostí o pomoc při nějaké akci, většinou se nesetkají s pochopením. Uvedený nízký podíl sportujících je zvlášť výrazný, pomyslíme-lí, že lidé v našem souboru jsou jinak neobyčejně aktivní, vnoření do sociálních a kolektivních činností. Aktivity, o nichž jsme se zmínili, ovšem člověka obohacují. Jsou nicméně jevovou stránkou vnitřního života, který zůstává sociologickému pozorovateli povětšině skryt. Těžko se na něj táže, obtížně odpovídá. Často jej ani jeho nositel nemá sám pro sebe dost verbalizovaný. Přece však existují dimenze, ve kterých taková komunikace možná je. Jednou z takových dimenzí, ležících u základů života našich dobrovolně skromných respondentů, je náboženství. Během výzkumu se potvrdilo, že náboženské postoje jsou se způsobem života, zvlášť s jeho dimenzí skromnosti, pevně spjaty. Především: téměř všichni respondenti se přihlásili k nějakému typu víry. Jenom 3 ze 70 respondentů se prohlásili za ateisty. 1) Měl předkupní právo, které prodávající nerespektoval. Roli údajně sehrála jeho přísnost strážce chráněné krajinné oblasti, která křížila piány starostovi obce. -118- HLEDÁNi SKROMNÉHO 2IV0TAU MÍS EKOLOGICKY PŘÍZNIVÝ ÍIVOT V souboru jsme se setkali s řadou věřících a praktikujících křesťanů různé konfesní příslušnosti. Toto zařazení však stojí pouze v pozadí jejích víry - u všech bylo výrazně rozvinuto ekumenické vědomí i jednání. Naši respondenti se distancovali od konfesního zařazení, které by je izolovalo vůči jiným křesťanským vyznáním, ale i vůči jiným náboženstvím. Jejich víra je někdy dokonce jakýmsi náboženským eklekticismem, vlastní samo-rostlou syntézou křesťanských i mimokřesťanských směrů a postojů, které tito lidé během svého duchovního hledání poznali. Poněkud nás překvapilo, že jsme se nesetkali s jednoznačnými vyznavači východních náboženství, jakkoli stopy těchto vlivů byiy z rozhovorů zřejmé. Výzkum potvrdil, že se obnovuje sociální role faráře na malém městě a na vesnici. Zejména otevření a tolerantní mladí duchovní tu stojí pří obnově společenského života Padla však - zejména s odkazem na minulost - i zmínka o duchovních osobách, které aspiranty víry v určité etapě života spíše odrazovaly. V některých rozhovorech byla výrazné kritice podrobena minulá i současná praxe církví jako institucí i stinné stránky "tradiční" víry a morálka praktikujících křesťanů. Většinu v našem souboru tvořili ti, kteří se nám svěřili se samorostlým, spíše neurčitým pocitem víry v existenci nějakého vyššího principu. "Svět má smysl. Od kořínků trávy až po galaxie" (J.K). Spojení Boha s přírodou a poznání Boha prostřednictvím přírody je velmi charakteristické pro víru, s níž jsme se ve výzkumu potkávali. V některých případech šlo o panteistické chápání světa: "Přírodu jsem si přímo zbožštiľ (K.Z.) Nebo jindy: "Bůh může být podle mých představ zakletej v nějakým bílým pahorku nebo v kameni" (M.V.). Prvky panteismu má i víra křesťansky vychovaného I.Z., který kdysi jako ministrant přisluhoval páterovi Vaňákovi: "Já si myslím, že Bůh je všechno. Celá příroda a všechno, co nás obklopuje. A kdo chce být dobrý člověk, ten může být, aniž by chodil do kostela. To není podmínkou." Jindy jsme slyšeli zralé výpovědi o jistotě křesťansky pojímaného Stvořitele či Hybatele vesmírem: "Jsem přesvědčená o tom, že lze poznat Boha prostřednictvím přírody. Když o tom začne člověk trošku přemýšlet, musí dojít k tomu, že to není jenom Příroda s velkým P, ale že tady je Stvořitel a že tady je Láska" (M.F.) Autoři koncepcí "greening church" by se zadostiučiněním vyslechli vyznání svědčící o senzualistickém přístupu k víře a některých prvcích mystiky: "Do kostela chodím v zimě; v létě jdu v neděli dopoledne raděj na -119- ^ EKOLOGICKY PfiíZNIVÝ ZWO! HLEDÁNI SKROMNÉHO ŽIVOTA J NÄS zahradu. Když slyším, jak v bazilice zvonijou zvony, pak ve farním kostele zvoníjou zvony, od těch osmi do desíti podle toho, jak kde začínají, jsem tam zklidněnej víc, jak v tom kostele. Tam vždycky sedím v rohu a nudím se... Já su nesvůj z toho, že je tam takovej řád - písnička - mluvení -písnička - mluvení" (M.Š.), Časté byly zmínky o tom, že pro víru je důležitá i estetika prostoru kostela. Rozhovor o náboženské víře potvrdil, že ačkoliv se respondenti výrazně odklánějí od technokratického a ryze racionalistického vidění světa, ani v nejmenším se neuchylují k nějakému vizionářskému Či blouzni-veckému přístupu. Obecně vyjadřovali názor, že s pouhou intuicí nevystačíme, všeobecné a humanitní vzdělání je důležitou složkou lidské osobnosti. Zmíněný "Euroindián", který postupně likviduje předměty ve svém bytě a chce omezit svůj majetek na to, co k životu nezbytně potřebuje a co se vejde do jeho tee-pee, váhá, co s posledním krokem - s knihovnou (mimochodem, obsahuje hlavně historické a uměnovědné knihy). Neodmyslitelnou součástí "bohatého života skromnými prostředky" je umění. Děti i dospělí v těchto domácnostechprovozují aktivně hudbu; hudební nástroje i přístroje na reprodukci zvuku patří, jak jsme se již zmínili, do inventáře jinak skromně vybavených bytů. Oblíbeným žánrem je folk, následuje vážná hudba. Soukromý zemědělec D.M. si i pří svém náročném zaměstnání najde čas pro pěvecký kroužek evangelického sboru ve své obci. Obrazy na stěnách bytu jsou nejčastěji reprodukce uměleckých děl velkých světových autorů, časté jsou však i originály. V tom případě jde většinou o díla samotných obyvatel nebo jejich přátel. Z našeho hlediska není podstatné, zda jde o amatérské výplody nebo o galerijní kusy, které jsme viděli v bytech tří profesionálních výtvarných umělců. Schopnost ocenit umění úzce souvisí s jiným darem, se schopností vidět půvab a krásu v malých věcech a zdánlivě všedních chvílích a umět se z nich radovat. Řekla-li nám A.P. "mám radost z každé malé věci", nebyla v rozporu s již citovanou formulací na první pohled protikladnou: 'neznám drobné radosti, mám jenom velké radosti". Není to snadný moment rozhovoru, kdy sociolog klade respondentovi °bfC.n?V ofázku na jeho vztah k jiným lidem a na to, zda se cítí být na světě šťastný, nebo nešťastný. Naši hostitelé se nezlobili pro dotěrnost a o povídali rádi. Až na jednoho všichni přiznávali, někteří spontánně, jiní s -120- H IE DÄ NI" S K ROM MĚ Hů ŽIVOTA U NÄ5 EKOLOGICKY PĚJÍZNEVÝ ŽIVOT trochou váhaní, že si nemohou pomoci a navzdory nejednoznačným zkušenostem vždycky znovu musejí lidem důvěřovat.1' Otázka po pocitu štěstí sice nevyvolala ostentativně rozjásanou reakci, jakou známe od členů charismatických sekt, ale .(až na jeden případ) vyloučení pocitu životního neštěstí.2' "Jsem šťastný, ale v pocitu štěstí jako cizí tón vnímám tlaky ekologické," řekl V.R. Zástupce starosty v malém jihočeském městě D.J. vidí omezení svého štěstí v jiné skutečnosti : "Když má člověk bohatý stůl a vidí, že jiný strádá, tak mi tak moc dobře nechutná." Výrok, který jako by ilustroval A. Naessem formulovanou normu univerzalismu, podle níž nechci mít to, cosi nemohou dovolit jiní/Naess 1992: 212/, "Já jsem šťastný člověk," říká matka těžce zdravotně postižené holčičky, "jen občas mám takové... Ale mám pocit, že to, co žiju, že jsem na té koleji, na které mám být." Na závěr této kapitoly ocitujme ještě slova jednoho "zeleného" s výraznou příměsí pestré barevnosti: "Spíš by se dalo říct, že šťastný, protože je to otázka kvality a kvantity. Okamžiky štěstí jsou vzácnější, ale jsou tak intenzívní, že v globálu bych řekl, že ta miska převažuje. Jsou okamžiky, kdy jsem šťastný, že na tomto světě jsem, že jsem dostal šanci, že se můžu dívat na hvězdy, že vidím tu rozmanitost (v přírodě - vysv. H.L.). Musím to umět sečíst dohromady, a pak vidím, že je to prostě závratný... Jednou z největších schopností lidí je schopnost obdivovat" (M.J.). O DŮVODECH A ZDROJÍCH Odpověď na otázku PROČ bývá vždycky nesnadná. Platí to také, budeme-lí se ptát, proč lidé dobrovolně volí skromný život. Ukázalo se totiž, že jeho zdroje nemají zřetelného společného jmenovatele; není zalo- 1) Docela jiný obraz dává dotazováni' v souboru reprezentujícím celou populaci. Mezinárodni "European Value System Study" z roku 1991. postavená na vzorku 21 OS osob, konstatovala: 25% z české populace soudí, že se ostatním lidem dá důvěřovat, zatímco 72% si myslí, zeje třeba být opatrný. ■ 2} U této otázky přináší citované šetření v celé populaci rozdíl méně výrazný: 7% odpovědělo, že se cítí "velmi šťastní", 71 % "šťastni a 2% z dotázaných se vyjádřila, že se "vůbec necítí šťastní". 5 - 121 - EKOLOGICKY PfllZHiVŤ ŽIVOT HLEDAUÍ SKH0MHÉHOŽIUOT1 U UAS^- žen na jedné myšlence ani na přímé nápodobě. Vyloučit se dá i přímá inspirace filmem, pořadem v televizi nebo četbou. Lidé v našem souboru se nehlásí k žádné ideologii (pokud za ni nepovažujeme myšlenky křesťanského náboženství), jakkoli letmo vzpomínají, že prošli vlivem jógy, makrobiotiky, východní filozofie. Jejich motivem není ani snaha po odlišení od ostatních, typická pro postoj sekt. Je ilustrativní, že jsem po prvních zkušenostech musela ze scénáře rozhovoru vypustit jakoukoliv formulaci typu "žijete jinak než jiní lidé"... Nic ani nenasvědčovalo, že by naši respondenti chtěli životem ve znevýhodněných podmínkách sami sobě dokázat meze svých schopností, odolnost a vytrvalost - důvod, který hraje roli u těch, kteří odcházejí žít do drsných a odlehlých oblastí.1' Rozhodnutí o životním způsobu je založeno individuálně. Vzniklo jako autentický a tvořivý výsledek duševní práce. Primárně vyplývá z vnitřního ustrojení osobnosti, je zakotveno v hlubinných psychických strukturách.2! Respondenti sami mají pocit, že vlastně nemají na svém rozhodnutí zásluhu. Charakteristické je jakési fatalistické vyjádření - "myslím, že je to moje cesta". Ostatně, jenom velice volně zde můžeme hovořit o rozhodnutí změnit způsob života. Častěji jsme mohli pozorovat jakési postupné přetváření či krystalizaci, zvládání daných podmínek a dosavadního běhu života. Jde o "etickou reflexi souřadnic vlastního osudu", která ani nebývá racionálně podložená /Rozbořil, 1992/. Podobně se ukázalo, že není výstižné mluvit o "záměrné skromnosti". Jak jsme ukázali, skromnost v lidí v našem souboru není uskutečněním jejich záměru. Spíš je tedy na místě používat spojení "dobrovolná skromnost". T.R., obětavý organizátor kulturního života v malém městě, dokonce s jakýmsi sebepodezíráním říká: "Nemáme na to (pole, hospodaření, dům, shánění - vysv.H.L) talent. Možná, že děláme tu kulturu proto, že jsme líní, že se nám nechce motat kolem pole a baráku." S tím souvisí i charakteristická volnost a nerigoróznost v přístupu k životu, s nimiž jsme se opakovaně v rozhovorech setkávali - další rys odlišný od "alternativního" způsobu života, který vyplývá z povinností a 1) Měli jsme možnost hovořit pro srovnání se skupinou expedice Environmentálního programu Antarktis, která chce testovat právě meze skromného způsobu života. 2) Jak již o tom byla řeč, je pravděpodobné, že tato klíčová okolnost zakládá šanci na trvalost těchto forem způsobu života. HLEDÁNI" S KROM MÉHO ŽIVOTA U NÁS - 122- EKOLOGICKY PŘÍZNIVÝ ŽIVOT pravidel ukládaných komunami, z ideologie sekt, hnutí či programů.11 Naši "alternativní" jsou k sobě i k okolí maximálně tolerantní: Na mou otázku "proč nemáte auto? ", odpovídá mírně zaskočený J.S.: "Nevím... nemáme... Já dokonce neříkám, že nikdy nebudeme mít, ale nemáme..." Václav Bělehradský /1990/ píše o lidech eticky odpovědných, orientovaných pouze vnitřním pocitem povinnosti, a o lidech eticky přesvědčených, schopných.prosazovat za každou cenu svou pravdu. Naši "alternativní" jsou v tomto ohledu vyhranění - nehlásí se k žádnému přesvědčení, pouze ke své zodpovědnosti vůči lidem a světu. Nechci tím říci, že skromně žijící lidé nemají ucelený názor na svět. Naopak, skoro ze všech rozhovorů vyplynulo, že o svém životě, zejména v kontextu tragiky a rizik tohoto světa, hluboce uvažují, a to jak v dimenzi obecné, tak zejména v dimenzi docela praktické. Tato osobní filozofie však koreluje s jejich způsobem života jen docela volně, na úrovni celkového životního postoje. Snad je typické i to, že se ve většině případů neodvo-zovala od postojů teoreticky vyjádřených filozofickými autory či jinými autoritami.2' U zdroje života, který popisujeme, však neleží ani záměrný pokus o tzv. seberealizaci, pokud pod ní chápeme důraz na rozvoj vlastní osoby a její osvobození od závazků vůči lidské společnosti. V 60. letech v západních zemích usilovali o takovou seberealizaci tisíce mladých lidí. Osvobození od povinností jim zároveň přineslo břemeno úzkosti a nejistoty. Dnešní "alternativa", o niž se zajímal náš výzkum, není "občanským únikem".3> Jde výrazně o sociálně angažovaný způsob života. Jejich svoboda je orientovaná k zájmu o okolní svět, k pomoci lidem a přírodě. Jejich klidný a samozřejmý, pevný program postrádající životní postoj je vlastně onou ' do neznáma prodlouženou aktivitou" /Marcel, cit. dílo: 28/. Poněkud překvapivě a v rozporu s vývody Inglehartovými se zdá, že roli jakéhosi "spouštěče" duchovnější orientace mohou někdy hrát omezené materiální možnosti mladých lidí a mladých manželských párů. Máme 1) V historii Evropy i jiných kultur bychom našli desítky, snad stovky takových hnutí a programů. Zmíniti jsme se o pokusech česko meziválečné avantgardy prosadit sociální, zdravotní a architektonický program nového životního stylu minimalizujícího lidské potřeby. 2) Psycholog by spíš hledal motivy "alternativních" v jejich silně rozvinuté emocionalite, která se navenek projevuje např. zájmem o uméní 3) Vliv myšlenkového proudu 60. let jsme nicméně u několika respondentu středního včku pozorovali. Byl skutečné nápadný menším zapojením do sociálních vazeb. ■ -123- LKL>Lrjr.iirjsv PŕíZNIVÝŽIVOT HLEDÁNI SKROMNÉHO ŽIVOTA U NÁS> zde co činit s určitým typem racionalizace - zde doslova "z nouze ctnost". Jakmile je jednou skromný životní modus přijat, jeho nositelé v něm potom (zejména, je-li podpořen názorem výrazné osobnosti v okolí nebo informací o trendech na Západu) setrvají, i když by si mohii svou materiální situaci "vylepšit" {např. po dokončení studia, jakmile odrostou děti, apod.). Ochota žít skromně nemusí být tedy jen důsledkem rozmrzelostí z přesycení. Podle rozhovorů je pravděpodobné, že zdroje "alternativních" postojů a způsobu života je možno hledat v dětství. Je přitom zajímavé, že se dotázaní (aspoň v početně převažující věkové skupině třicátníků) sami nedomnívají, že by na jejich životní postoj měli viiv rodiče. V souvislosti s podstatnými událostmi svého dětství se zato zmiňují o prarodičích, většinou o prarodičích žijících na venkově. "Děda" či babička jsou v jejich vidění učiteli hodnot i dovedností jejich současného života. Sehráli roli společníka, experta, autority a vůdce. Jihočeský "Euroindián" V.F. nám vyprávěl: "Děda měl rád přírodu. Moc ji mě! rád... Děda měl jeden velkej dar - že uměl rozmlouvat se stromama. Samozřejmě, že jsem na to nepřišel hned... Krátce před smrtí šel děda po zahradě, přišel k jabloni a říká: 'Holka, my půjdeme spolu '," Ne tak mysticky, ale neméně plasticky vzpomíná ochránce dravců H.M. ze slováckých Březolup: "Kolikrát sem s tým měl problémy, že jsem utékal a dycky za dědečkem. Pomáhal sem mu, když přivezli tenké kmeny z lesa, pomáhai sem mu řezat s pilku, učii ně dělat březové metly, učil ně dělat hromadu věcí, které měly vztah k té přírodě a k tomu zemědělství, a mě to prostě strašně bavilo. Takže, když mě obyčejně naši večer hledali, tak sem byl u dědečka, i když sem to třeba někdy měl zakázané." Ochránce přírody V.M. ze Slavičína cituje svou babičku, která se zlobila, když s dětmi svého věku chytal do krabíce motýly: "Ogaři, pusťte jich. Pán Bůh jich stvořil, a vy jích včíl chytáte." Starší respondenti (50,60 tet) vzpomínají v naznačeném duchu spíš na své rodiče, Z kontextu přitom neplyne, že by v případě starších respondentů šlo o projev tzv. pozdní poslušnosti /Lorenz, 1991: 65/, kompenzující někdejší mezigenerační konflikt. Zdá se, že adekvátní výklad vlivu rodičů a prarodičů asi bude třeba orientovat nikoliv psychologicky, ale spíše historicky, tj. vzhledem k dobovým vlastnostem uvažovaných věkových kohort: V kritickém postoji většiny mladých "alternativních" k rodičům se odráží smutný úděl dnešních českých padesátníků a šedesátníků. Prožili - 124- <> HLEDÁNÍ SKROMMÉHO ŽIVOTA U NJS EKOLOdCKY FňížNIVY ŽIVOT g- velkou část své existence ve společnosti, která kráčela bludnou dráhou socialismu. Téměř určitě se tu však uplatňuje i obecnější důvod, přesahující hranice politického osudu naší země: Otcové a matky dnešních třicetiletých představují svět moderny (otcové se stali kolečky v chodu industrializace a zcelovalí těžkými stroji lány, matky sháněly a nakupovaly), zatímco svět dědečků a babiček je pro ně (jistě idealizovaným) světem tradice, v níž je smysl existence zřetelný. Vedle tématu "děda, babička" dominovala v rozhovorech při hledání zdrojů způsobu života vzpomínka na místo, kde člověk vyrůstal. Na událost či příběh z dětství vázaný na určitou krajinu.^ Evokace prarodičů, příběhu a krajinného místa byla často propojena. Řada "alternativních", a to zejména "zelených", však vyrůstala v krajině i pod vlivem trampingu. Jeden výřečný respondent mluvil o "obchvatu trampingem". Navzdory různosti v motivaci ekologicky příznivého života můžeme říct spolehlivě jedno: Žádný z našich respondentů nevyrostl bez kontaktu s přírodou! Zároveň však, na první pohled nelogicky, se ukázalo, že jsou to lidé mající dlouhodobější zkušenost s prostředím města, většinou města velkého- ve městě bydleli, studovali, apod. Schopnost ocenit malé sídlo a krajinu na základě kontrastu vzhledem k městu patří k základním zdrojům jejich současného životního postoje.2) Několikrát nás při rozhovorech s manželskými páry napadlo, že způsob živoia vtiskuje rodině žena. Sociologie rodiny nás v takové hypotéze podporuje; některé studie potvrzují starou metaforu, že žena je v rodině oním krkem, který hýbe a točí hlavou, V našich manželských párech byly ženy například častěji iniciátorem odchodu z města na venkov, častěji inklinují k náboženské víře, která "alternativu" podepírá.3' Určitý otazník je 1) Toto empirické zjištění pinč odpovídá i některým teoriím, které se v literatuře ekologické etiky hlásí k postmodernismu. Zdůrazňuji význam konkrétního místa a zážitků s ním spojených ve formováni vztahu člověka ke světu. /Viz napr. Cheney, 1989/. 2) Podobný '•urbánní' základ má lidský citový vztah k přírodní krajině i při historickém rozboru/Librová, 1988/. 3) Setkala jsem se při jiné příležitosti s ženami začínajících podnikatelů, které jsou znepokojeny proměnou svých mužů orientujících se náhle na jiné hodnoty Vyšší míru spirituality u žen konstatuje také Blažek /i991 a: 18/, Máme-li však vidět střízlivě, ženy zřejmě svou Stylotvornou roli" hraji i v obráceném smyslu; v jiných případech se žena životu ve znevýhodněných podmínkách bránia iniciativu svého partnera rozmělňuje a maří. Známá je potíž mladých soukromých zemědělců pfi hledaní životni partnerky přímo pověstný a literárně ztvárněný je typ ženy jako inšpirátorky ostentativního konzumu a provokatérky mužské kariéry a výdělečného výkonu -125- EKOLOGICKY PftŕZNIVÝ ŽIVOT HLEDÁNI SKROMNÉHO ŽIVOTA UNAS však třeba položit nad vytrvalost žen v rozhodnutí setrvat v "alternativě". Pocitu, že život ve skromných podmínkách přece jen nakonec blokuje "jiné1 životní příležitosti, jsou ženy vystaveny výrazněji než muži. Je to asi tak, žé mnohé ženy ve svých postojích vykazují určité "romantické" rysy, kterě vedou k "alternativní" iniciativě, ale které také snadněji podléhají deziluzi, spojené s její realizací.1' Je zajímavé, že v našem souboru se jako motiv neprojevila systematická péče o vlastní zdraví. Nebylo asi náhodné, a nedá se asi vysvětlit jen mládím respondentů, že rozhovor se nikdy nestočil na otázky zdraví a zdravé životosprávy. Fakt, že tito lidé žijí relativně zdravě, je spíš důsledkem než motivem.2' Zato starost o zdraví dětí v rodině hrála roli -např. při rozhodování o změně bydliště. Některé z rodin, které se odstěhovaly z města na venkov, uvádějí, že častá onemocnění jejich dětí ve městě byla jedním z důvodů migrace. Značně nepříznivě, nechceme-li říci přímo s ostudou, vychází z našeho pozorování škola, zejména škola základní. V souboru jenom dvě respondentky vzpomínají na své učitele a základní školu vůbec jako na něco, co je v životě ovlivnilo. Nejzajímavější je. že obě tyto ženy, hovořící s láskou o své škole, navštěvovaly venkovskou jednotndku! "Na jednotřídku vzpomínám strašně ráda - to byl zážitek, který bych přála svým dětem nebo svým vnoučkům," Pokud vůbec vidí naši respondenti v nějaké instituci, jíž prošli v dětství, inspiraci, pak si vybavují nikoliv učitele ve škole, ale - vedle "old" trampů - vedoucí různých zájmových kroužků, včetně přírodovědné orientovaných oddílů Pionýra. Méně skepse se ozvalo z odpovědí týkajících se vyšších typů skol. Naši respondenti vzpomínají nápadně často na učitele výtvarné výchovy. Můžeme si klást otázku, zda jde o náhodu, nebo o skutečnost, že výtvarná výchova byla ve středním školství bezmála jediným reprezentantem výchovy umělecké a emocionální. Co se vysoké školy týká, připomeňme, že řada našich respondentů studujících zejména technické a přírodovědné obory zanechala studia po prvních ročnících.3' I) Zmíněně obtíže mladých soukromých zemědělců v hledáni partnerky jsou z tohoto hlediska typické: nesnadnost a ne-romantický charakter jejich údělu je totiž zřetelný předem. 2} Je to podobné jako v případě stravováni: mnoho lidi. včetně novinářů, chápe "ekologický způsob života" jako existenci zaměřenou na péči o své zdravé tělo. 3) Toto selektivní vyprazdňování technických a přírodovědných škol je potenciálně nebezpečné: osobnosti vnímavé vůči nekonzumním hodnotám tak vyklidí v technice pole skutečným a čistým technokratům. - 126- ■B^HlEDáN) SKROMNÉHO ŽIBOT» U HAS EKOLOGICKY PfltolľÝ Ž[VQt"^ Výrazným motivačním faktorem u mnoha respondentů je ovšem jejich vztah k náboženství, jak jsme o tom psali v minulé kapitole. Zajímavou roli sehrály v životě '.'alternativních" politické změny po roce 1989. Je to pochopitelné, neboť naši respondenti jsou vesměs výrazně společensky angažované osobnosti. Mnozí se účastnili přímo listopadových událostí ("tož kdo jiný by měl na tu kašnu vylézt?!", pobízeli v těch dnech spoluobčané našeho respondenta M.J.). Někteří z nich se již před listopadem účastnili zjevného nebo skrytého odporu proti režimu (např. vydavatelé samizdatů v malých městech). Četní z těchto předlistopadových neformálních vůdců byli potom v komunálních volbách zvoleni do obecního zastupitelstva. Události roku 1989 ani následující společenský pohyb však pro naše respondenty nebyly zdroji vedoucími k ekologicky žádoucímu způsobu života. Také majetkové restituce, o nichž jsme se v některých případech zmiňovali, byly jen prostředkem a faktickou příležitostí k jeho realizaci. Ekologicky orientovaný čtenář zatím marné hledal odpověď na otázku: jaký podíl na vzniku ekologicky příznivého skromného života, má tzv. ekologické vědomí a ekologická výchova? Pokusíme se na ni nyní odpovědět. KOLIK ZELENÉ JE V PESTRÉ (A OBRÁCENĚ) Hlavními hrdiny našeho výzkumu o ekologicky příznivém životě nebyli příslušníci "zelených" hnutí. Zajímali jsme se především o "alternativní pestré". Svými životními osudy, zájmy a aktivitami představují velkou kulturní diverzitu. Společných rysů nemají mnoho - základním je právě náš výběrový znak, totiž ekologicky příznivá skromnost. Ani tato ekologicky příznivá stránka života našich "pestrých" však není jednoznačně, např. ekologicky programována. Za ochotou žít střídmě netkví ekologické uvědomění, ale opět velice pestré důvody. Je vedlejším, nezamýšleným důsledkem života směmjícího do různých stran, ale vždy jinam než k nakupování a spotřebě. -127- EKOL OS. I OK Y PŘÍZNI V Ý ŽIVOT HL EPAřlí 5 K ff OM N Ě HO ŽIVOTA U N ÁS ^ Ale pozor! Není tím řečeno, že by "pestří" byli k přírodě lhostejní. Mají k ní živý a hluboký vztah. I ten je však spíše vedlejším efektem jejich celkového životního nasměrování.1' Když už tedy nejsou "pestří" přímo ekologicky motivováni, vědí vůbec o ekologických důsledcích svého životního způsobu? Výsledek není ani zde jednoznačný. Někteří dotázaní reagovali na můj dotaz okamžitě a přesvědčivě dokládali, v kterých ohledech svým způsobem života šetří přírodu. Jiní respondenti odpovídali váhavě - u některých bylo zřejmě, že o této věci přemýšlejí poprvé teprve během rozhovoru. A další dotázaní vyslovili zdrženlivý názor, že jejich skromnější život má tak nepatrný vliv vzhledem k hloubce ekologické krize, že o tom nemá ani smysl hovořit. Zjistili jsme nicméně, že všichni dotázaní jsou o ekologických problémech poměrně dobře- informováni, jakkoliv většina z nich aktivně ekologickou literaturu (knihy, Časopisy) nehledá. Když však narazí na článek z ekologickou tématikou v denním tisku nebo'zaslechnou pořad v rádiu nebo televizi, sledují je se zájmem. Spontánní a intuitivní přístup našich respondentů ke světu jim umožňuje orientovat se v ekologickém problému bez obsáhlých speciálních vědomostí. Citujeme: "Podle mě, ty věci jsou jednoduchý, na to nemusím nějak moc študovat. Přece když se postaví někde nějaký monstrum, tak ty následky musí bejt, jde jen o to, který to budou" (R.K.). "Nesleduji ekologickou literaturu, ale sfeduji každý strom, který v Brně mizí. Uvědomuji si uschlá stromořadí, když jezdím po jihomoravské krajině, uschlé vetrolamy..."(V.P.). Významný český malíř a grafik Jaroslav Šerých má vyspělou ekolo- 1) Na tomto místě je nutná poznámka vedená nezbytnou metodologickou opatrností: hluboký vztah k přírodě jsme rozpoznali skutečně u všech našich "pestrých" respondentů. Přísná vzato, tato jednoznačnost však mohla být do jisté míry výsledkem výběru respondentů. Informátori, obeznámeni s autorkou i cíli výzkumu, se snažili najít "vhodně typy". Musíme připustit, že přitom možná brali v úvahu nejen předepsané výběrové krité-tium, tj. záměrnou či dobrovolnou skromnost, ale že z vlastni horlivosti hledali i osoby orientované ekologicky. To můžo - ale nezbytně nemusí- náš soubor záměrně skromných dělat "zelenějším", než v sociální realitě skutečně je. Tato výhrada k vlastnímu výzkumu mne napadla při rozhovorech s křestány v našem souboru. Jejich zapáleni pro přírodu neodpovídalo plně mé obecnější zkušenosti, které v tomto ohledu s křesťany mám (srv. kapitolu o podílu křesťanství na vzniku ekologické krize). V podezření mne utvrzuje i názor manželů K., kteří formulovali velmi přesvědčivě důvody pro něž jsou křesťané jen omezeně ovlivněni ekologickými snahami: "Křesťané mají, vcelku vzato, k přírodě pozitivní postoj, ale vždycky je tam nějaké 'ale'; nepovažují to za nejpodstatnější věc. Když se pustí do spolupráce s ekologickým hnutím, jako by je Přepadl nějaký strach, že se vzdalují od podstaty křesťanství." -128- HLECiHiSKFQMNFHO ŽIVOTA U HAU___________________„_________ E KO LOGIC KY PA fZMIVÍ ŽIVOT S gickou filozofii, která souzní s apelativními tématy časopisů z oboru ekologické etiky. "Nebudu sypat ty strašné látky do půdy jenom proto, aby mi vyrostla velká ředkvička! Její kvintesence není v její velikosti." A dále, na adresu ekologických snah: "Ta obhajoba přírody se nemůže dělat jenom jakýmisi ataky, protože se jedná také o věci určité niternosti." Ale nejde jenom o to, že "pestří" ekologicky žijí díky své skromnosti a že přírodu a její osudy vnímají. Spontánně přímo pro ni i jednají, Sází-li se v obci nebo okolí stromky, jsou to naši "pestří", kteří se, často jediní z občanů, dostaví. Výtvarnice paní Č, se svým malým synem už druhý rok chodí na lesní brigádu v okolí svého domu. Důvody uvádí ekologické: vadí jí stav lesů, děsí se nedostatku vláhy v lesní půdě. Ráda by přispěla k zalesňování. Dalším dokladem spontánně založeného praktického ekologického chování "pestrých" je nakládání s odpady, o němž jsme už psali. Za významné považujeme, že ti početní "pestří alternativní", kteří jsou zapojeni do přímého nebo nepřímého rozhodování o chodu obcí. ovlivňují jej výrazně v ekologickém smyslu. Naši respondenti z Volar, občansky a kulturně výrazně angažovaní členové zastupitelstva, se zasadili o ekologicky založené stanovisko městského zastupitelstva k dostavbě Temelína, usilují o vybudování čističky odpadních vod a bezpečné skládky odpadů, bojují proti nevhodným zásahům do krajiny v ■ okolí apod. V maličkém Olbramově se, díky "pestré" starostce, už po léta třídí a selektivně ukládají domovní odpady. Psali jsme o "zeleném" charakteru činnosti "pestrých", kteří se věnují renovaci svých starých zemědělských usedlostí a přilehlým pozemkům. V tomto ohledu je jejich ekologický přínos každému nápadný. Z hlediska ekologicky rozhodujících proměn společnosti je však ještě významnější efekt působení "pestrých" v malých sídlech, který si neuvědomují ani jejich zběžní pozorovatelé, ani oni sami: Svými snahami o renesanci života na vesnicích a v malých městech naplňují polítologickou a sociologickou ideu, která vidí vznik a prohlubování komunální autonomie a kulturní identity regionů jako jednu ze stěžejních podmínek ekologického obratu. Po celou dobu výzkumu jsme s napětím pozorovali, jak se budou lišit odpovědi podsouboru "pestrých" a "zelených". Vstupní hypotéza o všestrannosti "pestrých" a jednostrannosti a izolaci "zelených" (srv. kapitola o ekologické etice) se potvrdila jen částečně. -129- EKOl.OGICKYPfiíZUIVÝŽEVOT HLĽDAMI 5KROUNFH0 ŽIVOTA U HÄs"j. Skupina ochránců přírody se z hlediska našich kritérií rozpadala do dvou typologických podskupin (samozřejmě při existenci přechodů): první skupina se nápadně podobá "pestrým" příslušníkům našeho výběrového souboru. Jde o osoby výrazně a všestranně zapojené do života lokálních komunit, otevřené sociálnímu styku, schopné vstřícné komunikace. Společné mají s "pestrými" i jiné rysy, popsané v tomto textu: reflektování a následování rodinné tradice (zvláště světa prarodičů), výrazné religiózní cítění, vztah k umění, tolerantnost v postojích k okolí i k vlastnímu životnímu modu, schopnost důvěřovat jiným lidem a subjektivně prožívaný pocit štěstí. Tyto 'zelené1 najdeme často v zastupitelstvech obcí a v dalších institucích. Vynikající představitelku tohoto typu A.H. jsme našli mezi Pražskými matkami a zjevně tam není jediná. Druhým typem ochránců přírody jsou lidé, kteří mají tyto vlastnosti ve velice oslabené podobě, případně, kterým docela chybí. Tito "zelení" jsou skutečně uzavření do svých skupin, neradi překračují jejich okruh - "známí jsou hlavně fandové přes zvířata, s jinýma si moc nerozumím. Nevyhýbám se jím, ale nemáme si co říct". Na můj dotaz, proč se v malém městě nedají dohromady síly dvou aktivních skupin lidí - divadelních ochotníků a ochránců přírody - mi řekl znalec místních poměrů ve Volarech M. J.: "Spíš mezi divadelníkama bych našel lidi, kteří mají zájem o přírodu, ale ta vazba zpět, ta by byla horší."1' Mezi "zelenými" lze zřejmě najít i osobnosti, pro něž je ochranný vztah k přírodě spojen s nepřátelským postojem vůči lidem, ne-li, paradoxně, vůči světu vůbec. "Nemám rád lidi, " "odsuzuji lidskou společnost," říkali někteří účastníci akce FALCO, s nimiž hovořila ve svém studentském výzkumu M. Misíková /1993/. V našem podsouboru ochránců přírody jsme se setkali pouze s jedním takovým mladým člověkem,2) Své poznání, že lidé jsou zlí, generalizoval. Vyjímal z něho však kamarády a oceňoval je jako "hodné lidi". Jeho, snad poněkud stylizovaný, misantropismus mířil i na kulturu, kterou lidé vytvořili. Nemá rád umění, neboť je přesvědčen, že člověka manipuluje a on chce 1) Taká L. Musil ň992 a/ ukazuje ve své studii o sociologických souvislostech Novomlýnských nádrží na skupinovou uzavřenost ekologických aktivistů a neschopnost či neochotu navazovat kontakty s širším sociálním okolím. Ekologičtí inšpirátori vypuštění nadrž) nenašli přiměřenou cestu k místním obyvatelům, jejichž života se další vývoj krajiny bezprostředně dotýká a kteří koneckonců mají na osud ochranářského záměru vliv. 2) Nepochybně to bylo dáno tím. že informátori nám doporučovali osoby vstřícné a komunikativní Moje osobní zkušenost a pozorování mezi ochránci přírody potvrzuje, že naznačený typ ochránce přírody existuje a je poměrně hojný. -130- HLEDiNÍ 5KHOMNÉHO ŽIVOTA U Ntó EKOLOGICKY PftfZWVÝ ŽIVOT za každou cenu "zůstat sám sebou". Je mu "jedno, jestli Bůh je nebo není", "církev je oblbovačka lidí". Jeho odpověď na mou otázku po štěstí - "já jsem nešťastný" - zazněla v hlubokém kontrastu s tichou spokojeností "pestrých". Ale ruku na srdce: Lze se opravdu divit- bezmocnému hněvu a zoufalství ochránců přírody, kteří věnují svou pozornost, zájem a city záchraně zbytků živého světa? Lze jim mít za zlé jejich neochotu ke kompromisům a pocit, že si rozumějí jenom navzájem ve svých "zelených" skupinách? Mohu jim vyčítat jejich pocity nedůvěry vůči lidem, kteří usedajíce do automobilů prosazují výstavbu dalších a dalších dálnic? Jejich nepřátelství vůči vykradačům hnízd a nemilosrdným dopravcům dobytka, nenávist vůči italským bohatcům střílejícím v našich lesích pěnice a lindušky? Nevyčítám jim. Jsou chvíle, kdy jim z té duše rozumím. Zároveň však vím, že hněv a nevole jsou i zde špatnými rádci a že znamenají skutečnou ztrátu naděje, o niž nám jde. ROZHOVOR O KONCI SVĚTA Když jsem seděla jako výzkumnice tváří v tvář svým netypickým a vyhraněným hostitelům, nebála jsem se, že je vyvedu z míry otázkou, co si myslí o perspektivách tohoto světa - planety, přírody, lidstva. Přece jsem však nečekala, že se dotknu tématu promyšleného, vnitřně zvládnutého a často výborně argumentovaného. Mnozí svou odpověď uvedli slovy "o tom jsem hodně přemýšlel". Ale i bez tohoto vstupu byl tón a obsah odpovědí přesvědčivý: jenom jeden z dotázaných vyjádřil přesvědčení, že to "lidstvo zase nějak vyřeší". Jeden další (shodou okolností jediný úspěšný podnikatel v souboru) uvedl, že o této otázce nepřemýšlí, že o ní nechce přemýšlet. Jinak všichni naši respondenti vyjádřili názor, že situace je katastrofická, ba neřešitelná. Setkala jsem se s postoji hluboce odpovídajícími Marcelovým a Frommovým představám o zoufalství jako podmínce naděje. Strach a pocit, že už je překročena mez, z niž byio možné se vrátit, mnohé přepadl, když byly publikovány údaje o zvětšující se ozónové díře. Je přitom zvláštní, že "pestří" pociťují ke stavu planety dokonce víc skepse než aktivní ochránci přírody a ekologové. 5 -131 - EKOLOGICKYPŘIZNIV Ý ŽIVOT_____________________________________________ULEPÁHI SKROMNÉHO ŽIVOTA J NÁS "Lidstvo se řítí, kam nemá... Je na kraji propasti. Žene se za technikou, penězi. Vidím to úplně jako obraz apokalypsy, ženou se někam, každý chce urvat. Vůbec nemyslí na to, že tento život je vlastně jenom takový přelud, že věčnost je jinde, že smysl bytí spočívá v něčem jiném... Člověk bere jako samozřejmost, že jsou plody, voda, slunce - 'matičko Země dávej, protože já jsem tady Páni' Člověk je jediný tvor na Zemi, který ji ubližuje. Za to bude jednou pykat a nebude to za tak dlouho." To je pohled v ekologických hnutích neangažované učitelky jazyků J.Z. "Vyrábí se spousta zbytečnejch věcí, který nejsou potřeba. Nároky na spotřebu energie... Nevěřím v nějakou systémovou změnu, ani ve fungující ekonomice, a to prostě pro orientaci lidí ve spotřební společnosti. A to se nedá změnit. Je to možný regulovat do jistý míry, ale já jsem skeptik... Muselo by se proti té většině použít nějaký násilí, .a to je slepá ulice, už proto, že je to násilí... To můžou řešit nějaký malý skupiny lidí, jedinci, kteří se odhodlají žít jiným způsobem života a musí si to svý území chránit. Ale to znamená konflikty a kromě toho organizace, nějaký kanceláře a podobně. Prostě zásadně něco změnit není možné. Musím to vyřešit jen sám, jako za sebe" (lesní dělník J.K.). "V naší rodině se to projevuje ve výchově dětí, ukázat něco jinýho. Ale to velkou roli v záchraně světa hrát nebude. Je to spíš pokus o osobní řešení. - Vedeme děti k tomu, aby si uvědomovaly následky toho, co dělají" (manželé K.). Křesťané v našem souboru svůj pesimistický názor rozvíjeli vesměs zmírňujícím způsobem. Hovořili o existenci naděje, která se opírá o víru v Boží pomoc či zásah: "Ten, kdo stavěl pilíře tohoto světa, tak si ho taky uhlídá. Takže já netrpím myšlenkou konce světa, i když jsou signály, a to nesmírně závažné, že nastane jiná éra, že jde o konec tohoto času" (vědecký pracovník V.P.). Nebo jindy s odvoláním na Petra Chudožilova poeticky: "Balanc Světa udrží andělé, kteří, když už se to moc nahne (na tu horší stranu), tak si honem stoupnou těma svýma špičičkama..." (kazatelka husitské církve H.B., nyní v domácnosti). "Po stránce technické už není cesta a po stránce politické už taky snad není cesta, aby se to zvrátilo, ale věřím, že je právě cesta... ta, obrátit se k Bohu a žít Evangelium" (učitelka v důchodu M.F.). Vědecký pracovník, fyzik V.M., řekl jen na první pohled míhavě: "Nejohroženější je člověk; planetu nezničí. Já cítím, že ten svět je jiný, než HLEDÁNÍ SKROMNÉHO Í1VOTA U NÁS - 132- EKOLOOlCKYPftíZMYf ŽIVOT ^ jej vnímáme. Že je to jinak s časem, prostorem a hmotou. Že se nám leccos jen tak jeví... Tj. naše existence je neujasněná. Já se sice musím snažit, aby to s člověkem nedopadlo bledě. Ale na druhé straně, filozoficky vzato, nevím, co mám dělat... Ve svém úhrnu to dá něco nečekaného." Jihočeští "Euroindiáni" z podsouboru "zelených" jsou prostší a rozhodnější. Aktivně se připravují na přežití ekokolapsu pomocí sběračství a jednoduchého zemědělství. Cvičí se v umění žít v přírodě bez civilizace. Žena vezme na záda svou redukovanou domácnost, resp, "kuchyň a přikrytí", muž tee-pee... Nedospěli prý zatím daleko - umí vydělávat kůže bez chemických činidel. Ještě chodí během táboření nakupovat do obchodu. "Euroindiáni" si nezaslouží ironizování. Vzali vážné, že je třeba zménít způsob života a snaží se o to důsledněji než my ostatní.