Role atomu v mezinárodních vztazích Americký odstrašovací potenciál ˇ Americká armáda nebyla díky demobilizaci schopna v případě sovětského tažení na Západní Evropu efektivně zasáhnout. ˇ Nejdůležitější odstrašovací prostředek - bombardovací divize amerického letectva - Strategic Air Command - SAC. ˇ USA byly jedinou zemí, která disponovala atomovými bombami. Odstrašování ˇ V případě potřeby donést bomby na cíle v SSSR - především na města a průmyslovou základnu. ˇ Zdůrazňování potenciálu SAC mělo zabránit vypuknutí nové války. ˇ Tento postoj poměrně úspěšně zastíral skutečnost, že ještě na konci roku 1949 měly USA asi pouze sto jaderných bomb, i když ve světě panovalo přesvědčení, že tento počet již dosahuje tisíců. 1. sovětská jaderná exploze ˇ 29. srpen 1949 ˇ Značný šok v USA ˇ Jisté ulehčení - jednalo se o explozi jaderné nálože, jež nemohla být v krátké době donesena na cíl a tudíž použita v boji. 1. sovětská jaderná exploze ˇ NSC-68: SSSR v této situaci měl zastrašovat nejen jaderný potenciál, ale také ochota USA rozmístit v Evropě svoje jednotky. ˇ Ty by společně s vojsky západoevropských států v případě sovětského útoku zapříčinily, že by jeho postup na Západ znamenal značné ztráty minimalizující možné zisky. ˇ Truman rozhodl rychle pokračovat ve vývoji termonukleární pumy označované jako Super (leden 1950). Vývoj sovětského pohledu na jaderné zbraně ˇ Stalin částečně podcenil význam jaderných zbraní ˇ Po válce došlo ke změně tohoto postoje. ˇ Nadále odmítal názor západních analytiků, že jaderné zbraně zcela změnily povahu války ˇ Vnímal je jako významný faktor ovlivňující citelně poměr sil mezi východním a západním blokem Válka se Západem ˇ Sovětský cíl - úplná porážka nepřítele na zemi, na moři a ve vzduchu. ˇ Oslabení vojensko-hospodářského potenciálu nepřítele obsazením nejvýznamnějších oblastí v Západní Evropě a donucením nejdůležitějších zemí Západu, USA a Velké Británie k opuštění protisovětské koalice. ˇ Konečný cíl - dosažení bezpodmínečné kapitulace nepřítele. Masivní odveta ˇ první strategická doktrína v jaderném věku ˇ americká reakce tedy nebude muset být přiměřená k druhu a velikosti hrozby, ale bude operovat s případným užitím strategických i taktických jaderných zbraní. Masivní odveta ˇ Důležitý prvek "calculated ambiguity"- SSSR a další komunistické země neměly mít jistotu, kdy USA sáhnou po krajním řešení a kdy nikoli. Důsledkem mělo být snížení napětí mezi Západem a Východem, jelikož Moskva mohla čekávat, že jakýkoli její pokus o expanzi vyvolá nejrazantnější odvetu. ˇ Tuto pozici posilovalo i rozmísťování amerických bombardérů na předsunutých základnách mimo vlastní území USA, které např. z Británie mohly dosáhnout sovětského území asi během dvou hodin. Bomber gap ˇ Na Den letectva r. 1955 byl v SSSR v rámci přehlídky organizován přelet nových sovětských interkontinentálních bombardérů Mya-4 Bizon). Missile gap ˇ SS-6 - později se ukázalo, že sovětští představitelé rozhodli o tom, že nebude produkován vysoký počet interkontinentálních raket první generace. Politický význam jaderných zbraní ˇ Jaderné zbraně považovány také za nesmírně důležité nejen z vojenského, ale také z politického hlediska. ˇ Schopnost země vyvinout jaderné zbraně a balistické střely měla rovněž zvýšit prestiž a vliv SSSR v rámci mezinárodního společenství. ˇ J. Z. nazírány jako prostředek schopný způsobit značné škody nepříteli, za vynakládání mnohem menších finančních nákladů než vyžadují konvenční síly. ˇ Chruščov měl rovněž za to, že díky sputnikům imperialisté nikdy nezastaví růst síly SSSR, že se SSSR stal z vojenského hlediska nejsilnější zemí světa. Pružná odpověď ˇ USA musejí disponovat jadernými zbraněmi, jak strategickými, tak taktickými ˇ Jejich hlavní role - odstrašování nepřítele od použití stejného druhu zbraní ˇ Americké strategické nukleární zbraně by odstrašovaly SSSR od použití vlastních strategických zbraní. ˇ Taktické jaderné zbraně by odstrašovaly Sověty nebo Číňany od použití obdobných zbraní. ˇ Současně jednotlivé druhy zbraní odstrašují stejným způsobem i USA Doktrína vzájemného zaručeného zničení (Mutual Assured Destruction - MAD) ˇ Deklaratorní politika odstrašování ­ nastiňovala vysoce pravděpodobný vývoj po zahájení nukleárního útoku jednou ze stran ˇ Obě strany disponují potenciálem schopným způsobit protivníkovi nepřijatelné ztráty a škody (odvetný potenciál) ˇ USA musejí disponovat věrohodným potenciálem ,,zaručeného zničení" ˇ Pokud jedna strana zaútočí, bude proti ní proveden odvetný úder, jenž jí způsobí škody, jež mnohonásobně převýší možné zisky ˇ USA nemohou umožnit SSSR získat potenciál k provedení prvního odzbrojujícího úderu (kdy by došlo ke zničení amerických odvetných jaderných zbraní) Strategická triáda ­ ICBMs Pokrytí všech cílů Vysoká přesnost (zejména v pozdější době) Rychlá změna cíle Vysoká pohotovost Vysoká spolehlivost Poměrně bezpečné komunikační linky s velením Vyztužená sila Potenciál přežít útok Po odpálení nelze odvolat, zastavit Strategická triáda ­ SLBMs Vysoká schopnost přežití Vysoká spolehlivost Obtížnější komunikace Poměrně málo zranitelné Do 2. poloviny 80. let méně přesné než ICBMs Strategická triáda ­ strategické bombardéry ˇ Nižší pravděpodobnost přežití útoku ˇ Lze odvolat po zahájení útoku ˇ Pružné zaměřování cílů (mobilních cílů, více od sebe vzdálených cílů, příležitostných cílů) ˇ Vysoká přesnost ˇ Zranitelné při existenci protivzdušné obrany Doktrína triády ˇ Tyto tři složky musejí být schopny nezávisle způsobit SSSR nepřijatelné škody. ˇ Jejich nezávislost měla USA zvýhodnit v případě nenadálého sovětského prvního úderu. ˇ I v případě zničení jedné nebo i dvou složek triády měla ta zbývající mít schopnost odpovědět. Tato skutečnost byla považována za významný odstrašovací faktor. ˇ Doktrína zohledňovala výhody a nevýhody jednotlivých prvků triády. ˇ S vývojem jednotlivých složek triády nastával její značný rozvoj, který znamenal, že na triádu bylo spoléháno po celé zbývající období studené války. Vývoj poměru strategických sil USA a SSSR Vývoj poměru strategických sil USA a SSSR Dohoda o nešíření jaderných zbraní (Non-Proliferation Treaty - NPT) ˇ Podepsána 1968, v platnost vstoupila v roce 1970 ˇ Snaha omezit nárůst jaderných mocností (Francie provedla úspěšnou nukleární explozi roku 1960, Čína 1964) ˇ Jaderné státy se zavázaly, že nebudou nikomu poskytovat ani neumožní kontrolu nad jadernými zbraněmi jiné zemi ˇ Signatáři nenáležící do jaderného klubu se zavázali jaderné zbraně nevyvíjet Jednání SALT ˇ Iniciovány USA ˇ Zahájeny po nástupu Nixonovy administrativy, na podzim 1969 ˇ Výstupem jednání podpis SALT I v rámci Moskevského summitu Brežněva a Nixona v květnu 1972 Smlouva ABM ­ hlavní principy ˇ Zákaz rozmístění systému národní protiraketové obrany ˇ Zákaz rozmístění obou povolených systémů na vzdálenost nižší než 1300 km. ˇ Počet povolených střel v rámci každého ze systémů byl stanoven na 100. ˇ Restrikce se týkaly i radarů využitelných pro ABM systémy, bez ohledu na to, zda v jejich rámci měly být využity či nikoli. ˇ Zakázána byla také přeměna raket země - vzduch tak, aby mohly být využity v rámci protiraketové obrany. Dohoda ABM ­ hlavní principy ˇ Obě strany se rovněž zavázaly, že jejich radary včasného varování nebudou mít potenciál využitelný pro protiraketovou obranu, a že nebudou rozmísťovány nikde jinde než v oblasti hranic (a budou zaměřeny směrem ven). ˇ Rovněž bylo zakázáno vybavování antibalistických raket vícečetnými hlavicemi a vyvíjení odpalovacích zařízení, jež by mohla být znovu rychle použita. ˇ Dohoda rovněž zakazovala vývoj, testování a rozmísťování ABM systémů a jejich součástí umístěných v moři, ve vzduchu, v kosmu a také mobilních pozemních ABM systémů. Vnímání smlouvy ABM supervelmocemi ˇ Vnímána oběma zeměmi poměrně pozitivně. ˇ SSSR ji navíc považoval za prostředek omezující potenciál amerického protiraketového systému, jenž byl považován za sofistikovanější. ˇ Skutečnost, že dohoda nezakazovala testování antibalistických systémů spočívajících na tehdy neznámých principech měla Sovětům umožnit výzkum a vývoj nových systémů, na němž měli eminentní zájem. ˇ Proto také v článku D společného prohlášení k dohodě bylo uvedeno, že strany souhlasí, že dojde-li v budoucnu k vytvoření ABM systémů založených na jiných fyzikálních principech, omezení takových systémů bude řešeno v rámci jednání. ˇ Dohoda ABM měla trvalou platnost. Strana od ní mohla odstoupit šest měsíců oznámení takového úmyslu. USA tento krok učinily v roce 2002. SALT I ICBMs SLBMs Ponorky nesoucí SLBMs USA květen 1972 1054 656 41 Limit SALT I 1054 710 44 SSSR květen 1972 1618 740 56 Limit SALT I 1618 950 62 SALT I ˇ Dohoda umožňovala nahrazovat starší typy zbraní novými. ˇ Rovněž bylo povoleno navyšovat počty ICBMs na úkor SLBMs a naopak. ˇ SSSR nemohl rozmístit více těžkých ICBMs než už měl - asi 300. SALT I ˇ Dohoda SALT I ovšem omezovala pouze počty strategických nosičů. Neomezovala počet hlavic jimi nesených. ˇ Tato skutečnost způsobila, že i při konstantním počtu raket rychle stoupal počet na nich umístěných jaderných hlavic. ˇ Hlavním důvodem proč USA začaly vyvíjet systém MIRV byla snaha eliminovat či omezit efektivitu sovětských protiraketových systémů. ˇ Nepominutelným přínosem byla rovněž (před dojednáním SALT) úspora za rakety potřebné k vynesení hlavice na požadovanou trajektorii. Nejdůležitější principy SALT II ˇ SALT II se opět skládala ze smlouvy, jež měla platit do závěru 1985 a protokolu s platností do konce roku 1981. ˇ Smlouva: USA a SSSR budou udržovat omezený počet 2400 strategických nosičů (ICBMs, SLBMs a strategických bombardérů) až do konce roku 1981. Poté ho sníží na 2250. Nejdůležitější principy SALT II Země rovněž musejí dodržet tři podlimity: ˇ V rámci celkového limitu nesmějí rozmístit více než 820 ICBMs s MIRVs; ˇ Ne více než 1200 ICBMs a SLBMs s MIRVs; ˇ Ne více než 1320 raket s MIRVs a strategických bombardérů vybavených střelami s plochou dráhou letu. ˇ Smlouva dále zakazovala navýšení počtu sovětských "těžkých" raket. Každá ze stran měla povoleno rozmístit pouze jeden nový typ ze země odpalované interkontinentální rakety. Nejdůležitější principy SALT II ˇ Protokol (platnost do konce 1981): ˇ Dočasný zákaz testovat a rozmístit mobilní ICBMs ˇ Zákaz rozmístění střel s plochou dráhou letu s doletem nad 600 km. SS-20 SABER ˇ rozmístěny od 1976 ˇ dolet 600 ­ 5500/7500 km ˇ 3 hlavice (MIRV) ˇ max. počet ve výzbroji přes 400 ˇ likvidace v souladu s dohodou INF Dvojí rozhodnutí NATO ˇ Prosinec 1979 ˇ Na území některých členů NATO budou rozmístěny střely středního doletu Pershing II a GLCM. ˇ Současně budou o systémech středního dosahu vedena jednání se SSSR. Poměr strategických sil supervelmocí 1975 Poměr strategických sil supervelmocí 1985 Smlouva INF ˇ Podepsána 8. 12. 1987 ve Washingtonu ˇ Představovala skutečnou redukci zbraňových systémů obou zemí, ne pouhé zmrazení jejich současného početního stavu ˇ uplatnění nulové varianty navíc znamenalo úplnou a trvalou eliminaci jedné třídy raket obou supervelmocí Smlouva INF ˇ Za další velmi důležitý prvek zakotvený v dohodě a akceptovaný Sověty v důsledku dlouhodobého cíleného nátlaku Reaganovy vlády lze považovat bezprecedentní verifikační opatření určená ke kontrole dodržování podmínek dohody. ˇ Jejich součástí bylo pro Sověty dosud nepřijatelné provádění inspekcí na jednotlivých raketových základnách i zařízeních pro výrobu raket.