Jak jinak bychom si dokázali vysvětlit, že rodiče nabízejí svoji dvanáctiletou dceru jako prostitutku nebo herečku do pornofilmů? Proč tato hanba zůstává utajena v rodině a celá rodina ji střeží jako největší tajemství i na úkor devastace dítěte? Existuje vůbec nějaký lék na tuto nemoc - sexuální zneužívání dětí nebo vůbec lék na nemoc mezilidských vztahů? Nemohu jako psycholog a pedagog odpovědět jiným způsobem než takto : Výchova je největší sociální vynález všech dob. Byla to výchova, která člověka naučila být „člověkem" a výchova stojí v pozadí všech „civilizačních" změn ve prospěch i v neprospěch člověka.Výchova je formování člověka záměrným úsilím vychovatele a je i formování člověka nezáměrným úsilím všeho, co jej obklopuje.Protože podíl záměrného formování je cílenou a kvalifikovanou strategií pedagogů i rodičů, měli bychom tuto strategii obrátit ve prospěch rozvoje štěstí dětí, na obranu dětí a na podporu rozvoje jejich budoucnosti. Je to naše práce. Sexuální zneužívání dětí je jedním ze zdrojů neštěstí vysokého počtu dětí ajyj5chovajná_šanci přispět ke zmenšení těchto tragédií člověka.Je to výchova dospělých, výchova rodičů a učitelů najed-né straně a výchova dětí (možných budoucích obětí), na. straně. druhé. Proto je tato skromná publikace napsána jako motiv především pro učitele, studenty učitelství a pro rodiče. Pakliže se touto publikací podaří uchránit jen jediné dítě, stála za to, aby byla napsána. Vladimír Täubner Poznámka: V publikaci je uvedena celá řada skutečných při-padůjména účastníků, a města jsou však autorem změněna. 8 I. Z teorie sexuálního zneužívání dětí 1. Co to je sexuální zneužívání dětí? Problematika sexuálně zneužívaného dítěte je ve světové i naší odborné literatuře zahrnována pod pojem CAN (Child Abuse and Neglect). Dunovský, J. (1995) tento pojem charakterizuj e ]älčo velmi složitý syndrom^njlmž jdeo í^ysbaé ubližování dítěti, které, nejčastěji způsobují lidé zbjízkého„sotiálrtího okolí dítěte. Formy a projevy syndromu CAN podle Dunovského, J. (1995, str. 19) lze členit takto: aktivní pasivní Tělesné týrání zneužívání zanedbávání tržné zhmožděné rány a poranění bití zlomeniny, krvácení, dušení, otrávení smrt neprospívání, vyhladovění, nedostatky v bydlení, ošacení, ve zdrav, a vých. péči Duševní a citové týrání, zneužívání a zanedbávání nadávky, ponižování strašení, stres, šikana, agrese nedostatek podnětu, zanedbanost duševní a citová Sexuální zneužívání sexuální hry, pohlavní zneužití ohmatávání, manipulace v oblasti erotogenních zón, znásilnění, incest exhibice, video, foto audiopornografie, dítě se účastní sexuálních aktivit dospělých Zvláštní formy. Miinchhausenův syndrom v zastoupení systémové týrání a zneužívání organizované týrání a zneužívání rituální týrání a zneužívání 9 lejí příznaky syé dioroby_nebo je zveličují. V zastoupení jde o zveličování příznaků_dítěte samotnými rodiči. Zkráceně uvádím příklad z praxe Dětského krizového centra v Praze. Do centra přišla žádat o pomoc čtrnáctiletá dívka, která prý byla nucena skupinou Rómů k prostituci na ulici. Protože nesouhlasila, byla Rómy zbita a pak jedním z nich znásilněna. Vyšetření u lékaře zjistilo různá poranění na těle včetně sebepo-škozujících, čerstvou defloraci a infekci. Současně byla zjištěna i určitá forma epilepsie. Dívkapocházela z dysfunkční rodiny, ne-j docházela do školy, trpěla težkoujwruchpucbqytä \ ženou inentáf^Sjúroveň^Matka dívky byla v invalidním důchodu pro chronický otok paže,který si způsobila sama zaškrcením. To odpovídalo samo o sobě Münchausenovu syndromu u matky a Münchausenovu syndromu v zastoupení u dívky, ačkoliv u dívky šlo skutečně o znásilnění a pohlavní nákazu způsobenou cizí osobou (DunovskýJ. 1995, str. 51,52). \ Sexuální zneužívání je především vymezeno záměrem pachatele, v němž je zřejmý sexuálnímotiv pro vlastní rozkoš jy^rožitky, a oj> vykleli postoji oběti včetně: kvality a Äar^ej^tiky.4us.eyniho, nebo fyziäéhoij30škozemJ,y trestním řízení však bývá prokazování těchto aktivit velmi obtížné. Pro pedagogickou praxi je velmi důležité máynj^vjrijezení^sexu-álnrho zneužívání včetně trestních sazeb .Trestní zákoník v části Po-hlavní zneužívání vjDajagafu_242j^42Jrcst;zák..uvádí, že: 1. Kdo vykoná soulož s osobou mladší než 15 let nebo kdo takovou osobu jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody najeden až osm let_ 2. Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti. 3. Odnětím svobody na^pět_až_dyanáctlet bude pachatel potrestán, způsobt-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví. 4. Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt. 5. Kdo zneužívaje závislosti osoby mladší než 18 let nebo osoby svěřené do jeho dozoru přiměje ji k mimomanželské souloži, nebo kdo takovou osobu, zneužívaje její závislosti, ji- 12 ným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Přjjjgsuzoj^ídejjktů se samozřejměještě^prjhlížíke s tupni, zralosti oběti, např. u dětí prepubertálního věku, které ještě nemají druhotné pohlavní znaky (ochlupení, prsa atd.) Besten, B. (1991) vytvořila jakousi paprskovitou definici sexuálního zneužívání, která je velmi ilustrativní. fyzické rodina fyzické okrádá X Sexuální zneužívání vědomé Z žádné není náhodou I nevědomé není nezbytně fyzicky, ale je vždycky psychicky násilné I slouží vždycky k uspokojení dospělého, který využívá moci I přesahuje do sexuální a psychické sféry dítěte posuzuje dítě nedětsky většinou to není ojedinělý čin a vede k újmě, která negativně ovlivňuje cetý další život a která spokojenost X dítěte T zneužívání se nejlépe prokáže na samotném dítěti psychické instituce a především psychické ohrožuje I především práva 13 tí. ví, že nějaký muž mu zneuctil nezletilou dceru. Nebyl to nijak vážný prohřešek, byla ^p£ela_oJ^čej^áI^ežj>anenÄVÍ a ta se dala vyřešit pokutouTÓ střforňáičů .Protože byla snížena cena dívkyjak říká zákon „byla oslabena^ měl si jí svůdce vzít za jenu. Znásilnění se změnilo na svatbu. Svatba však nebyla nutností, pokud si to nepřál otec dívky. Zdá se, že v biblickém výkladu znásilnění a svedení je jedno a totéž. Slovo oslabit se nevztahuje na utrpení dítěte, ale na sníženou cenu dívky. Když násilník zaplatil, přiznal vinu, ale stal se i vlastníkem („když jsi to rozbil, tak to zaplať a je to tvoje"). Znásilnění je změněno na svatbu! Protože otec vlastně rozhodl, jestli zneužitá dívka se bude vdávat nebo ne, ale tak jako tak dostal své stříbrňáky, objevil docela dobrou možnost solidního výdělku pro svoji rodinu. Ekonomicky uvažující otec si malou dívku doma ponechal, stala se pro něj nejen neplacenou pracovní silou v domácnosti, ale ještě ji za peníze mohl nabízet mužům bez závazného sňatku. Znásilňování a dětskájgro; stituce se odjsebe vůbec nelišily. "HonesTe nuavoTarci^orlorsujT nad tím, že prostitutka prodává své tělo, ale žena „Starého testamentu" nejenže nemohla o sobě rozhodovat, ale byla nucena své tělo dát komukoliv a neměla z toho ani osobní zisk.Ten patřil tomu, komu patřila. Miller,B. s úžasem cituje pojem prf^^r^r^Je,Starého testarnaitu^: „Prostitutka je rirt-ra. která bvla zostuzena a nějakým způsobem zabránila,aby_ojgg zajunedpstal odměnu". ^Absurdníprístup k ženám-dětem je zákonem a biblickým výkladem dovršen. Muž, který znásilní, zneužije nezletilou dívku, je^O; děj a _dívkaT .kteráj5ed;obroyolně^^ děvka. Žena, která prodávala svoje tělo se souhlasem otce a dávala mu svůj výdělek, byla vazena a mohla si vzít za manžela i kněze (židovského rabína). Dívka, která se oddala někomu bez úplaty a bez dovolení otce, mohla být podle židovského testamentu i ukamenována jako prostitutka.To platilo i pro děti pod dvanáct let. Bible nezakazovala dětskou prostituci, ale chránila otcovskou autoritu. Konečně příběh patriarchy Abrahama a krále z Gerah krásně ukazuje, jak se bohu nelíbí, když se ženy v kterémkoliv věku vydávají jinému muži bez zaplacení (Miller,B.1982, str. 59). Strategie znásilnění dítěte a zaplacení otci vlastně otevřela cestu dětské prostituci. Dětská prostituce není objevem dnešní perverzní 16 doby, jak mnozí mravokárci soudí, ale podle historika Epsteina (Miller, B. 1982) „je nejméně tak staré, jak je starý zákon". Stát, království, prostě organizační forma lidského soužití při svém zrodu posvětila sexuální zneužívání dětí. Tak to lze vnímat z našeho pohledu. Ekonomicky vzato, „proč by otec měl nutit svoji nezletilou dceru, aby se vdala, když za to dostal peníze a mohl tuto strategii libovolně opakovat bez větších nákladů a ztrát?" Žena „Starého testamentu'-neparrila sama sobě, nemohla o sobě rozhodovat. Když dala své tělo k dispozici bez vědomí otce, poškodila práva otce. Pakliže tak učinila, mohla být i ukamenována. Dokonce, když dívce, která se dobrovolně dala muži bez souhlasu otce, bylo méně než dvanáct let, počkalo se s ukamenováním, až dovršila dvanácti let! Z biblických příběhů Abrahama a Sarah a dalších podobných příběhů je zřejmé, že církevní patriarchové a autoři bible byli více zneklidňováni ženami, které se dávaly bez zaplacení, než prostitutkami (Miller, B. 1982). Ye Francii ve 13. století měli rodiče velké obavy z toho, aby jim J|~Íj . iT, dcery nezůstaly doma „na ocet".To nebyl jen problém etický, ale :]-; .; především ekonomický. Málokterá žena byla schopna uživit sama sebe. Proto rodiče běžně nabízeli své dcery již od 13 let k zasnoubení s jakkoliv starým mužem. Dcera k zasnoubení byla i žena k pohlavnímu styku. Raboch, J. (1994) upozorňuje například, že v Anglii, tradiční zemi ~\ "j. ^. práva, již před 700 lety zakazoval zákon mužům mít jíohlavnístyk a,;„.jJ: .-s^líxkoiimladší než 12 let. Je zřejmé, že problém pohlavního styku *' % lK s dětmi zasáhl nejen Anglii, ale i celou Evropu.V roce 1875 byla hranice zvýšenajiajrmácUetay roce 1885 na 16 let. Incest je dokonce trestným činem teprve od r. 1908. Zajímavé je, že chlapcům toto omezení není vymezeno. Chlapci mohli mít pohlavní styky s jakoukoliv ženou. Ale žena mohla být odsouzena za neslušné chování, když měla pohlavní styk s chlapcem mladším než.I/ let. Za anální koitus tehdy platil i trest smrti. V Izraeli teprve v r. 1950 zakázal stát otcovi povolit dceři, aby se vdávala dříve než v šestnácti letech. Dodnes zákony na celém světě v této oblasti stále více „íandí" mužům. Každá žena, i vdaná, velmi obtížně prokazuje, že byla znásilněna, naopak velmi obtížně se prokazuje muži, že dítě sexuálně zneužil. Oběť zneužívání, malé dítě, je 17 Možné následky sexuálního násilí proti dětem l.Tčlcsná poškození Rány způsobené kousnutím v oblasti genitálií Škrábance na hýždích nebo na vagíně Krevní podlitiny na emtogenních zónách Krevní podlitiny, krev na vnitřních stranách stehen, krev kolem konečníku Nemoci pohlavních orgánů Sexuálně přenosné nemoci AIDS__________________ 2.Té!esné a psychosomatické následky Poruchy spaní Poruchy řeči Poruchy koncentrace Ochrnutí, ochromení Vadné držení těla Křečovité.pahyby Kožní nemoci, alergie Poruchy jídla (i bulimie) Astma Epilepsie Autismus Záchvaty bezmocnosti Migréna, bolesti hlavy Bolestívě stavy Zažívací potíže Noční pomočovaní Hormonální poruchy Bolestí v podbříšku Plísňová onemocnění Psychosomatická krvácení Menstruační poruchy Výtoky Těhotenství 3. Emocionální změny Dífusru strachy a úzkosti Cnapř. z uzavřených prrjstor, z autorit apod.) Strach zAIDS Regresivní chování Agresivní chování Opuštěnost Obtíže ve vztazích Pocity studu a viny Sebepoticefiování Odmítaní vlastní pohlavní role Odmítautíúvah o sobě Odmítnutí sebeanalýzy Fóble Deprese Pocity ubohostí, bezmocnosti Pochybnosti o vlastním vnímání světa Přepjaté chování Poruchy kontaktů _ Psychózy " Rozpolcenost osobnosti 4.Autoagrese Sebevražedné pokusy Posedlost nějakou činností vytrhávání vlasů Rozstříhávání oděvu Pálení se cigaretou_______ Cucání, kousání prstů a nehtů Posedlost hrou (na automaty) Drogy, alkoholová závislost 5.Následky v sodálnfm chování Udržování odstupu Uzavřenost Samotářství Nedůvěra Delikvence Regrese do dětství Předčasně zralé chování Odpírání výkonu nebo naopak extrémní výkonová motivace Extrémní bezmocné chování Extrémní potřeba moci nad někým jiným Otéky z domoví Extrémní, křečovátč připoutání se na závislou osohu (ochrana ml. sourozence) Manické nápadné chovaní proti mužům nebo některým typům žen Jisté vystupováni ve skupině za současné úzkosti z jednotlivých kontaktů Nesoustředěnost na jednání 6. Následky pro sexuální chování Sexualizování sociálních vztahů Výstřední, neúměrná sexuální zvědavost Otevřeni, veřejná masturbace Obnažování genitálií Vynucování promiskuitnícho chování Nápadní chování během menstruace Prosazování (negovaní sex. potřeb, frigidita Prostituce Sexuálně agresivní chování (zvláště u mužských obětí • zneužití chlapci) Sadomasochlsucké sexuální chování Věku nepřiměření: sexuální chovaní, např. s—niální hry 32 mařila Adéla a jde do obchodu, kde utratí všechny peníze za nákup třeba desítek párů bot. Je jako loutka na niti," (Zkráceno podle časopisu Katka, č. 18,1996). Finkelhor (1984) shrnul důsledky sexuálního zneužíváni dítěte do čtyř oblaštíľ ' 1 .Traumatická sexualizace I A i 2. Stigmatizace -■ 3. Zrada J I rZWfj 4. Bezmocnosť Traumatická sexualizace je Finkelhorem chápaná jako nepři- CLis měřené sexuální chování a prožívání vzhledem k věku dítěte. Pa-chatel svým chováním drasticky mění a uchyluje vývojově přirozené a normální dětské sexuální chování a psychosexuální vývoj .Vytváří nepřiměřené dovednosti, zvyky, vědomosti a postoje. Falešnými a nepřiměřenými informacemi mění sexuální morálku dítěte. Láska a sexualita se v jeho „výchově" mění v poškozování, ponižování a týrání. . ,- Sligtnatízace.pítě se cítí sexuálním zneužíváním poznamenané, Q? j. cítí se jiné nežostatní děti. Často je přesvědčeno, že je v něm něco, co sexuální zneužívání dospělým samo vyvolalo. Cítí se ještě „vyvrženější", když je zneužívání odhaleno a lidé kolem něj se na ně šokovane dívají, diví se, pomlouvají ho nebo mu i nedůvěřují. Někteří dospělí jsou dokonce ochotni vinu svádět na dítě. Dítě se stydí za" sebe i za pachatele, zvláště když je z rodiny.Ve stigmatizaci dítě prožívá svůj vlastní obraz jako něco velmi negativního „...cítím se jako aušus", „...nemám pro nikoho žádnou cenu", „...o čem si mám s holkama povídat?" Zrádci,. Sexuálně zneužívané dítě je zrazeno pjedevším ve svých iA emocionálních potřebách, Velmi často cítilo ke „svému^ pachateli lásku nebo sympatii. Zradu dítě prožívá nejen na svých citech vůči pachateli, ale i vůči ostatním, kteří jej nedokázali nebo nechtěli ocfiranítľCasto matka dítěte nejenže o zneužívání ví, ale po prozrazení kryje pachatele a nutí oběť, aby vinu vzala na sebe (že si to vymyslela). Oběti se také často nevěří a složité důkazní řízení je opět namířeno proti dítěti a důvěře v něj. Zradu tedy dítě cítí i jako zradu všech dospělých. J^m.^tßst^Každé dítě se cítí zcela bezmocné, kdyžje proti své vůli sexuálnězneužíváno. Nemá šanci se fyzicky bránit, nemá často 33 pad oznámil. Učitelka J. S. označila rodinu jako spořádanou, otce jako pracovitého a s dobrou pověstí. Dívku označila jako špatnou žákyni s nezájmem o výuku a s vysokou absencí. Její výpověď pokládala za smyšlenou, protože ji otec nutil, aby se lépe učila, jak jí sám řekl. Olejem si nechal natřít prý vyrážku na stehně. Vyšetřováním se zjistilo, že dívka „mazala"pohlavní úd otce nejméně jednou týdně po dva roky. Otec ji rovněž nutil, aby sála jeho semeno, že to je důležité pro její zdraví. Učitelka věc neohlásila, jen se radila s otcem a matkou dítěte, kteří ji označili za výmysl nehodného dítěte. Dokonce žádali, aby učitelka dítě ve škole potrestala za lež. Psychologicky zajímavý jejjocit tzy. delegace. Učitel se při zjištění sexuálního zneužívání dítěte ve své třídě od problému distaňcu-je.„7břo není můj problém. Děje se to mimo školu a já jsem odpovědna za dítě ve škole." „ To je problém pro odborníky, kteří jsou na to vzdělaní a musí si s dítětem poradit. Proto musí dítě ze školy někam jinam, kde to umí" „Dítě nemůže zůstat ve třídě, protože by ,nakazilo' ostatní děti." Tyto pocity jednoznačně ukazují na naprostou pedagogickou neprofesionalitu učitele. Část pocitů učitele se diferencuje p^dle_pohlaví, učitel - učitelka ."Některé sexuálně zneužívané dívky dokázaly sexualizovat svoje chování takovým způsobem, že i učitel-muž v řadě případů konstatoval: „...ta malá má něco do sebe, je dráždivá a provokujíce'. Zneužívaná dívka se někdy naučí budit zájem mužů, který i neangažované muže mírně dráždí a provokuje. Jinou reakci muže-učitele lze označit jako reakci sebeobrannou. Je to hnusné, co jí ten chlap dělal. Ale měla by vědět, že ne všichni muži jsou takoví hnusáci. Já takový nejsem." Sebeobrarmá rakce vede až k „černobílému" vidění lidí i jsvěta, „Lidé jsou buď dobří nebo zlí." „Pachatel je zloduch, já jsem dobrák. " Učitel si tak neuvědomuje, že dítě může mít s pachatelem i velmi mnoho dobrých zkušeností, zvláště s pedofilním pachatelem.Výji-mečně ani sexuální zneužívání, zvláště když je nekoitálního charakteru, nemusí vést dítě k jednoznačnému odsouzení pachatele. Učitelova „černobílá reakce" může zvýšit v dítěti emocionální ambivalenci. Na závěr kapitoly je nutné upozornit na povinnost učitele hlásit podezření zneužívání dítěte za současné, spolupráce s dětskými, krizovými centry, psychologem a dětský^^nekologem. 62 V. Prevence sexuálního zneužívání dětí 1. Koncepce prevence sexuálního zneužívání dětí Matějček, Z. a Dytrych, Z. (1994, str. 14) analyzují princigyjjre-vence CAN na dvou základní rovinách, které označují jako primár- í c" j nía sekundární. Rozhodující je samozřejmě prevence primární, kte- ijf) ) té se věnuje i tato publikace. Obdobně uvažuje i autorka Provazníkova, H. {Vaničková, E. 1995), která rozděluje prevenci týrání, sexuálního zneužívání a zanedbávání dětí na tři základní skupiny: primární, sekundární a terciální. Tyto přístupy inspirovaly autora publikace k pedagogické transformaci prevence sexuálního zneužívání dětí. 2. Primární prevence Cílem primární prevence je „snížení pravděpodobnosti výskytu í A'| poškození" (Vaničková, E. 1995, str. 48). Zaměření primární prevence má charakter především podle cílové skupiny. U většiny autorů je cgovou^skurjmou chápaná buďjpo-tencionální oběť, skutečná oběť nebo lidé, kteří dítě mohou něja-kým způsobem připravit na obranu^ ochránit dítě nebo Jéčit. Sie-lert, U. a kol. (1994) upozorňuje na to, že cílovou skupinou by měl (x) být i pachatel nebo potencionální pachatel. Zde je pedagogická problematika výchovy pachatele téměř nedotčena. „Tůn se oběti činí vlastně neúmyslně spoluzodpovednými, poněvadž ten, kdo je sexuálně vychováván, a přesto se stane obětí znásilnění nebo zneužití, se rychle stane podezřelým, že správně nepochopil preventivní poselství" (str. 236). Komplikovaná a pedagogicky méně propracovaná je také oblast 63 2,3. Praegraduální výchova pedagogů a lékařů Projekt výchovy budoucích učitelů a lékařů je nesporně nejdůle-žitější v oblasti primární prevence. Především profesionální příprava pedagogů představuje základní pilíř primární prevence sexuálního zneužívání dětí a samozřejmě i dalších jevů syndromu CAN. Od tohoto stupně se odvíjí výchova dětí, výchova rodičů, osvěta veřejnosti. Na všech vysokých školách vzdělávajících učitele by měl základní součást vzdělání tvořit i kurz sexuální pedagogiky. Sexuální pedagogika pokrývá svým rozsahem problém zneužívaného, týraného i zanedbávaného dítěte, vybaví budoucího učitele potřebnými informacemi (z psychologie, biologie, pedagogiky), potřebnými metodami, dovednostmi a vhodnými prostředky. Smvjal^sacuální výchovy dětí ve školách je rozložen do tří oblastí: a) Oblast kognitivní - dítě má potřebné informace b) Oblast postojů - dítě má vnitřně identifikovaný, interiorizova-ný postoj k obsahům sexuální výchovy, které jsou učitelem zprostředkovány. c) Oblast dovedností, návyků a chování - dítě získalo potřebné dovednosti, návyky a chování, které mu umožňují správné a zdravé postupy v nejširší oblasti sexuální výchovy. V našem případě: umí předcházet sexuálnímu zneužívání, umí se účinně bránit při zneužívání, umí sdělovat a informovat příslušné osoby nebo instituce Čumí hledat pomoc). Praegraduální^pjaj^aJ6cammá mít dvě základní roviny: a) Rovinu odbornou (dravotnickou a psychologickou péči o zneužité dítě, umění diagnostiky možnosti zneužití podle stupně rozvoje různých znaků na zdravotním stavu dítěte). b) Rovinu pedagogicky osvětovou (umění osvětové pedagogické činnosti pro rodiče, učitele, policií,' "sociální pracovníky a ostatní angažovanou veřejnost, tedy osvětovou strategii prevence, případně kooperaci se školou)., 2.4. Výchova dětí a mládeže Smysl výchovy dětí není ve vyvolání strachu před tím, co je může potkat od „ošklivých lidí", ale yevyzyednutí síly a sebevědomí dítě- 66 te k obraně a diagnostikování hrozícího nebezpečí. Pakliže již ke zneužívání došlo, aby dítě dokázalo hledat pomoc. Dítě musí věřit především samo sobě, tomu, co umí a svým schopnostem, které rozvíjí správná sexuální výchova ve škole i v rodině. Ve školách se aplikují'programy sexuální výchovy. Tento bod je smyslem celé prevence, ale nutně předpokládá splnění postgraduální a praegraduální přípravy učitelů. Cíle sexuální výchovy a obsah sexuální výchovy pro děti všech věkových kategorií byly ministerstvem školství schváleny. Školám bylo doporučeno, aby sexuální výchova byla zavedena. Odpovědnost je tedy přenesena na jednotlivé školy a především na ředitele škol. Ředitelé škol musí zajistit především kvalifikované učitele ajcon- /» ] trolovatelný .systém..sexuálgí výchovy. Sexuální výchova je obvykle ' chápaná jako integrální součást několika vzdělávacích předmětů, především biologie a občanské nauky. Někde je zaveden i předmět „Výchova ke zdravému způsobu života" nebo „Rodinná výchova". , Na systém vzdělávám a výchovy dětí musí navazovat^systém vý- Ľ") chovy rodičů. Sexuální výchova nemůžejjrobíhat bez aktivní spoluúčasti rodičů. Rodiče musí být školou neustále informováni o obsahu, metodách, cílech a prostředcích sexuální výchovy dětí. Rodiče mají mít i právo se této výchovy účastnit, dokonce i ve školním vyučování svých dětí. Škola musí pravidelně vzdělávat i rodiče v různých formách vzdělávání dospělých. Jedině touto strategií lze dosáhnout očekávaného efektu. 3. Sekundární prevence Caem^jekundárr^^^ence podle Provazníkové, H. (Vaničko- C:\ f vá. E. 1995, str. 48) je 3yyMedáyat.rizikoy_é_5kupjny_gbyjatelstva (možné pachatele mezi dojapělýrm_ajnaožné oběti mezi dětmi) z hlediska CAN.Matějček, Ž. a Dytrych, Z. (1994) tuto prevenci stále chápou spíše jako primární.Tedy prevenci, která předchází zneužívání, týrání a zanedbávání dětí.V pedagogické interpretaci jde však spíše o prevenci sekundární, to znamená prevenci orientovanou na omezovaní poHřnmek, za kterých CAN může vzniknout. V naší problematice jde o situace a okolnosti, které nějakým způsobem podmiňují riziko zneužití dítěte. V psychologické terminologu hovoríme o podmínkách endogenních (vmtřní) a exqgenních (vnější)- 67 (.,!,) - závislé na alkoholu a drogách (z našich příkladů je zřejmé, že zneužívání dětí bývá často provázeno alkoholismem pachatele), ; 3 ) - rodičovsky nezralé, mladistvé a nevyspělé, { J, - se_zylášfním způsobem |iyota (různé náboženské sexty, v pub- likaci uvádíme příklad zneužívané dívky satanistou), ' b, ' - žijící, ve chronickém stresu, lidí neuznaných a neúspěšných, zvláště muži, jejíchž potřeba dominace je chronicky potlačována, / C j - profesionálně enormně přetížené s nedostatkem času pro výchovu dítěte a pro rodinu vůbec, (. ! ) - sněkterými formami psychického onemocnění (často to bývají i různé formy sexuálních deviací dospělyčíTpachatelů, lidé s oslabenou sebekontrolou, dementní mnohdy i starší lidé, nejčastěji muži), ~? \ - mentálně retardovaní (rodiče nejsou psychicky vyspělí k tomu, aby dítě správně výchovně stimulovali a sami nedokáží odhadnout přiměřenost chování svého či jiných osob vůči dítěti), v "j - s deprivační nebo subdeprivační osobní historií (např. sexuál- ně zneužívaný otec v dětství mívá zvýšenou tendenci toto chování v dospělosti aplikovat zase na dítě), ^ [j\ - krimmáhiě^neužíYaiící^dospĚlípachatelé (rodičenabízejí své nezletilé děti k sexuálnímu zneužívání za úplatu). - dospělí pachatelé, kteří byli y áétstvítýmiL_ 3.3. Škola Obvykle škola bývá uváděna jako možná skupina, kde dochází k psychickému nebo i fyzickému týrání dítěte Již méně často se hovoří o škole jako o možném prostředí pro sexuální zneužívání dítěte. Škola je nejčastější příčinou stresu a frustrací dětí. Dítě je rodiči nejčastěji trestáno za neúspechy ve škole a bohužel větší část dětí cítí naši školu jako „nevstřícnou instituci" s restriktivním a donucovacím systémem. Děti ve stresech a frustracích volí různé techniky, kterými se s touto náročnou situací vyrovnávají. Setkáváme se s různými formami kompenzačního chování (děti hledají úspěch jinde), s únikovým chováním (unikají do nemoci, nechodí do školy), s agresivitou (napadají slabší, útočí na věci) a pod. Škola tak vlastně svým pojetím má Šanci otevírat i prostor pro sexuální zneužívání dítěte, nehledě na týrání, šikanování atd. 0) 70 Nejde jen o sexuální zneužívání dítěte ve škole (případy zneužívání, zvláště dívek učitelem, jsou ze soudní praxe také známy), ale o vytvořenTynitřní psychickéjgggtjnky. dítěte. Vnitřní psychická podmínka může mít u přetíženého nebo neúspěšného dítěte charakteristiku potřeby někomu důvěřovat, někomu se svěřit, potřeby Jáskyajiod.. V publikaci uvádíme příklad takové „důvěry dítěte", ve které vpouští „pachatele" do svého bytu. Za ^}Š^^^J^^Í^J}^SĚ^^S5ĚJŠ^^,' které mohou tvořit i podmínky pro CAN, považuje Matějček, Z., Dytrych, Z. (1994) a Procházková, E. (1995) tyto faktory: - učební zátěž, nepřiměřená kvantita učiva, nepochopení výkladu (dítě je nezralé, nemá předpoklady k učení)) - osobnost učitele (neurotická, psychopatická osobnost, ignorace žáka a pedagogických metod práce), - sociální role (žák neumí přijmout školou očekávané chování, konflikty v rodině, konflikty ve škole, konflikty vyplývající z osobnosti dítěte), - škola jako instituce (nedostatek porozumění dítěti, nedostatek podpory učitelů, špatná komunikace se žáky, hromadné tresty atd.). - vztah školy a rodiny (nezájem rodičů o školu, neschopnost školy navázat vstřícnou komunikaci s rodiči, vysoké nepřiměřené aspirace rodičů na dítě, nesouhlas rodiny s filozofií školy). 3.4. Skupina dětí, vrstevníci Asi nejproblematičtější jsou samy děti. Představme si dítě, které není přijímané skupinou vrtevníků.po níž touží.Vztažná skupina dítě z různých důvodů odmítá a dítě ztrácí schopnost sebepoznání, ale i seberealizace. Extrémní problém vytvoří skupina, která dítě nejen odmítá, ale zesměšňuje, šikanuje a ponižuje. Dítěti mnohdy nezůstává nic jiného, než vstupovat do „svazku" s dospělým, který je akceptuje. Odměnou dospělému, je-li to pachatel, je důvěra dítěte a jeho „tolerance" vůči sexuálnímu chování dospělého. Odměnou dítěti je „ochrana" od pachatele, zvýhodňování, odměna, omlouvání neúspěchů a pod. Opět v naší publikaci popisujeme případ dítěte, které je za svoji „sexuální povolnost" pachateli odměňováno tím, že nemusí do školy a dostává dárky. Proto také mezi zneužívanými dětmi nacházíme děti sociálně neaktivní, mají málo přátel nebo žádné. 71 Určitý optimismus lze vyslovit na základě jakéhosi seberegulují-cjho mechanismu samotné rodiny. Velká_Yětsina rodin pracuje na principu určitých servomechanismů. Během života rodiny se postupně vytvářejí nejen zpétríé vazby a kontrolní mechanismy, které dokáží rodinu určitým restriktivním způsobem regulovat ve svých funkcích, ale i mechanismy opravné a korektivní, které dokáží určitou míru chyby i samy napravit. Naopak pesimismus vyplývá ze sjáje. většího počtu rodin, kde uvedené servomerhanismy nřftingnjí a mrliny jsou stále více dysfunkční. V našem případě dysfunkčnost mácharakter citové a bez^ pečnostní deprivace dítěte. Pro pedagogického pracovníka nutně vyplývá povinnost výchovné intervence do selhávající rodiny a současně optimální strategie pro práci s dítětem, které v této rodině žije. I to je součástí terciální prevence. 5. Pedagogické principy prevence sexuálního zneužívám Principy prevence sexuálního zneužívání dětí (podle Fey, E.: IN: Wittrock, M. 1993, str. 40i) ustavují šest základních tematických okruhů, které učitel ve škole má dále metodicky rozpracovávat pro své výchovně vzdělávací působení na žáky. Prevence nemá jenom pasivní charakter, ve kterém je dítě chráněno bez vlastní aktivní účasti, ale jako součást sexuální výchovy vytváří vědomosti, postoje a především praktické dovednosti a chování, které chrání dítě před násilím a zneužíváním. Prevence sexuálního zneužívání ve svých obecných důsledcích konstituuje v dítěti tyto rysy: - osobnostní süu a vědomí sebe, - nezávislost, - pohotovost k mobilizaci ochranných mechanismů, - rozšíření vědomí a pocitu svobody. Švýcarská psycholožka Feyová navrhuje pro pedagogickou praxi učitele tyto hlavní principy prevence: 1. Moje tělo patří jenom mně Vlastní tělo je hodnotou a každé dítě má právo ho chránit. 74 2. Intuice Měřítkem pro dívky a chlapce pro hodnocení ohrožení jsou jeho vlastni pocity. 3- Styky a dotýkání Každé dítě se učí rozeznávat, jaké zvláštnosti a rozdíly jsou mezi „dobrými" a „špatnými" dotyky a „špatné" z vlastní vůle odmítnout. 4. Říci ne Děti mohou a musí za určitých hraničních situací umět říci ne na nepřiměřené požadavky dospělých. Mají dovoleno, aby neposlouchaly a bránily se. 5. Tajemství Děti se učí rozlišovat adekvátní dětská tajemství, jako napr. překvapení pro rodiče k narozeninám, od tajemství, které prožívají špatně a úzkostně Je lepší, když se s tajnostmi podělí s přáteli nebo s dospělými. 6. Pomoc Děti se mají učit a znát, kde hledat pomoc při ohrožení, úzkostí, strachu a bolesti, které jim působí někdo jiný.To je první krok, podělit se 5 někým o své trapem. VPíttrock, M. (1994) popisuje soubor asertivních dětských práv, která by měla být v rámci škorní výchovy vštěpována dětem jako součást prevence sexuálního zneužívání: TVbjepräya\ r , ^ ^ /" "-'* - \ - . ^ \ J t i Mám právo lircitj kdo"se může tnébo teta dotýka\a káó'- 1 J >j '- —' ' ■•> ■ ~-2 M-Obu vsecbjiy něžnosti a dotyky odmítnout, 'když še mř nelítíí. - ~ ~ l " *, 'í ^ _ 3Mohuodporotitttdospelým r ri" "*',",-"■' - ' {■ ' 4 Mám prdvó-využívát nuceni a vymlouvání, 'abych* odeh- \ 1 fial/a/]od seřje nebezpečí , ' V, --. / < ' " 5 Mobu odinůnout dárky 1> " >* , t ,-..,' -: ! ' ' >~6 Mam prátio vyprávět komukoliv o tajenislví^ které se tni nelíbía je minepříjemné. •, - - , ' 1" > ■• > - , J.Mobu odmítnout pomoc, shižbu i odpověď, když mám ' , „ strach nebo cítím nebezpečí _, ' [ 8 Mám-právo volat o pomoc a z místa nebezpečí utéci Syndrom CAN jednoznačne popisuje nenáhodný děj, ktery je společensky nepřijatelný a odmítaný. Naši odborníci v oblasti CAN pracují s tímto pojmem na této rovině chápaní (Dunovský, J.1995, str. 24): „... týrání, zneužívání a zanedbávání (i nevědomé) jednání rodiče, vychovatele nebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, případně způsobuje smrt.* Sexuální zneužívání dětí je v odborné literatuře definováno různě. Psycholog Weiss, P. (1994, str.457) uvádí, že : „Za sexuájn^zneu-žívání je označován pohlavní kontakt mezi dospělou osobou ajae^ dospělým jedincem, přičemž jse_ záko^£mjar^eráJir£mÍ£e_pJígust-nošE^ohiavnEhp Jtýku jíojhyj^ujejpj^znýc^^ 13. a 18. rokem_věku. Pojem zneužití přitom může označovat jak různé formy, kpitálního styku (vagjnaM.anáj^ i aktivní a pasivní_qrogenJráÍní atóřyit^masrurbaa ných částí těla oběti^tovše za účelem dosažení se^áhiflio^yzruše-ní a eventuálně i uspokojenípačhatele". Definice Rady Evropy považuje sexuální zneužití dítěte „za ne-patřičné vystavení dítěte_seruálnúrmJcontek^, činnosti ci chováni. Zahrnuje jakékoliv sexuální dotýkání, styk, vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče anebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá." Sexuální zneužívání může být bezdotykové, což mnoho lidí chápe spíše jako nemravnost než trestný čin,nebo.dojykoyé. Pod pojem sexuálního zneužívání dětí lze tedy zařadit velikou škálu sexuálních aktivit pachatele, které mnohdy vnímáme spíše jako nemravnost než jako trestný čin. Anglická psycholožka Elliotová, M. (1994) soudí, že pod sexuální zneužívaní dětí do 15 let patří tyto aktivity: - neslušné odhalování intimních částí pachatele a sexuální slí-dičstpX kdy nějaká osoba sleduje děti při převlékání, sprchování s cílem sexuálního vzrušení, - porizovaniporTwgraßc^ych snímků dětí, - osahávání pohlavních orgánůjděM^arm^ní dítěte k osahávání pohlavních orgánů pachatele, - pohlavní styk s dítětem, - homosexuální nebo orální styk. 10 - znásilnění, - nuceni dětí k prostituci, účast na komerční erotice. Jiní autoři např. Braecker, S. aWeinrich,W.,W (1991) ještě rozšiřují škálu chování pachatele, kterou lze označit jako sexuální zneužívání o další aktivity, jako např.: - dítě je nuceno nebo přemlouváno, aby pozorovalo nahatého muže či ženu, -dítě je nuceno k prohlíženípornočasopisů nebo filmů, je nuceno k poslouchánípornolálií (řečí), - dítě je nuceno přihlížet k sexuálním aktivitám dospělých lidí, - dítě je nuceno k sexuálnímu chování se zvířetem, - dítě je nuceno k onanii, - dítě je bito (jako výchovný trest) přes holý zadek nebo přes pohlavní orgány. Z uvedených výčtů chování pachatele je tedy velmi obtížné v některých formách chování definovat sexuální zneužívání. Je sexuálním zneužíváním, když otec umývá prsa své desetileté dceři? Samozřejmě, že ne, stejně jako lékař, který provádí gynekologické vyšetření pubertální dívce a ona protestuje, protože je jí to nepříjemné. Ani pocit „oběti" nemusí být tedy rozhodující. Za sexuální zneužívání lze dokonce označit i svéráznou „sexuální výchovu0, ve které vychovatel používá vulgární pojmy, učí děti masturbaci, předvádí vlastní pohlavní orgány atd. Naproti tomu návštěva nudistické pláže nebo sauny s malým dítětem není sexuálním zneužíváním dítěte. Halfarová,H.(1995) popisuje oxganiz^Mn^jbirmy^j^^inäio ^ygx&ÍAM především jako ^tskou_prostituci a pornografii. Děti, které jsou vtaženy do organizovaných forem šexuáTnflio zneužívání, velmi často pocházejí zjieh^nkc^^ i i? Velmi zvláštní formou sexuálního zneužívání dětí je rituální zne-užwánijtétí. DunovskýJ. (1995, str.101) hovoří dokonce o fánta-stičnosti, bizarnosti a neuvěřitelnosti. Dospělý, kterému se dítě svěří, velmi často pochybuje o věrohodnosti výpovědi dítěte. Je znám případ umučené romské dívky, kde satanista z Lipska dokázal ještě jíst výkaly dítěte a lidské maso. S rozvojem uvedeného syndromu CAN Dunovský, J.(1995) popisuje ^^^^S&LS^}ä^9S^!3^9Íí£!SSk Podstatou je jakýsi dftj, ^podvod^^íichhausen = baron Prášil), v němž si pacienti vymýš- íi 2. Výňatek z historie, zákon a bible Tisíce let před tím, než Hebrejští sepsali svoji první bibli a Řekové svoji Ilias a Odysseu, zachytila bohatá literatura v klínovém písmu různé mýty, žalozpěvy, přísloví a zákony prastarých civilizací Sumerů . Miller, B. (19 82) uvádí j ednu tabulku s klínovým písmem , která vypráví o tom, jak bůh Enlil zatoužil po bohyni Ninlil,když ji spat-. řil, jak se koupe v čisté řece. Bohyně se však vzpírala: „Pán k ní mluví o souloži. Ona nechce. Enlil k ní mluví o souloži. Ona nechce." Ninlil se cítila příliš mladá na sex a zdvořile mu to vysvětluje: „Moje vagína je příliš malá. Nechápe soulož. Moje rty jsou příliš malé. Nechápou líbán?'. Tyto skromné fragmenty již pět tisíc let před Kristem ukazují, že problém sexuálních vztahů dospělých k malým dětem existoval. -| Soubor písemností starých židovských učenců - Talmud stanoví ^ principy, které, rněly_později i formu zákona v sexuálních vztazích rne^_rnužLa malýjnj^ě^^ želství a v otroctvu Miller, B. G982, str. 51) znovu cituje Talmuď '...dívka od tří let a jednoho dne může být s dovolením otce pohlavním stykem zasnoubena. „ Když nastávající ženich dívku po jejích třech letech připravil o panenství, mohl svůj nárok na ni prokázat i právně peněžně, tedy mohl si nevěstu vyplatit. Židovská lidová pověst vypráví o ženě ze 2, století, která se objevila před známým a váženým Rabbi Akiba ben Josephem a stěžovala si, že byla přinucena k pohlavnímu styku ještě dříve, než jí byly tři roky. Rabbi přemýšlel a porovnal situaci se situací kojence, který své prsty strká do medu: „Napoprvé křičí, ale napotřetí prsty olizuje. Konečně vtom nasel zalíbení". Ještě ve dvanáctém století nacházíme stále neuvěřitelnou lhostejnost k údělu dívek. Filozof a lékař Mojžíš Maimonides v kodifikaci starých židovských zákonů uvádí, „žeby děvče ve věku 3 roky a 1 den^nwhloj^t^asno^eimsqul^i, kdyby k tomu dal otec 14 souMas", Tato lhostejnost je nepochybně i důsledkem obecného postoje k ženě v tehdejší době. Miller.B. (1982) uvádíj±átBota^bM: Bůh přikázal: „Nedělej £; ^ si chuť na ženu svého bližního, na dům, ani na jeho čeledína, děvečku, voly, osly, zkrátka na všechno, co tvůj bližní má".Tím postavil ženu na úroveň věci, dobytka a majetku muže - bližního. ZgnaJ^lajAápána jako sexuální majetek. Heterosexuální vztahy měly charakter finanční transakceTŽnásiíňění dívky bylo chápáno U_lC_, jako krádež panenství a šlo napravit penězi jejímu otci. E'jí'-C'Xí: Talmud sice dop_oručova^ab^se_aivka vdávala mezi dvanáctým 0 a třináctým rokem, ale mohla se vdávat daleko dříve. Chlapec se ^ mohi^zemtjiz_yÉj^áctÍJetech,alímphl počkat se ženěním až do ó dyac£^p_ěty£jJwDceru bylo možné od otce koupit jakýmsi kreditním systémem," kup nyní, zaplať později". Dcera se okamžitě dostala pod totální kontrolu kupce-manžela.Neumíme si představit, co všechno musela nezralá dívka-dítě prožít v takovém manželství. Zpočátku byla žena určitým aktivem a poptávka byla po nich vysoká. Muži platili za malé dívky a otcové měli motiv k jejich prodeji. ?°5^1k!^l.^^-i^nu£^íŠ Woudjt.P9 světě, žena se stala paši-' yem - pŤftfiží^Mnohoženství se nedalo provozovat, a tak Hebrejci v 11. a 12.století zrušili mnohoženství. Situace se obrátila"a kupodivu opět v neprospěch ženských dětí. Rodiče mohli ochránit svoji nezletilou dceru před předčasným sexuálním životem a násilím, nemuseli ji prodávat a ani brzy vdávat, ale riskovali, že jim zůstane doma „na ocet". Opět tedy z rodiny vyrůstala vysoká aktivita, co nejdříve svoji dceru provdat/Tento jev se rozšířil po celé Evropě a dívky kolem dvanácti let byly naprosto běžně zasnubovány a provdá-vány právě z těchto důvodů. Sexuální násilí na dětech mělo stále legislativní formu. Autoři zákona, kteří chtěli nějakým způsobem řešit pojem neplodnosti, zvolili vlastní způsob výkladu bible: „Buďte plodní a rozmnožujte se" a vztáhli tuto výzvu na muže. Např. podle židovských zákonů si svobodný muž musel vzít za ženu manželku svého zemřelého bratra. Ojiano^várá je^očmem, protože zabraňuje oplodnění a tím je porT^ráoo_bqží přikázáni.Žena mohla docela legálne ma-šturbovat, ale muž ne. Proto bylo muži povoleno spát i s dítětem, protože jeho semeno nesmí být utráceno. Zákony dokonce počítaly i s možností, že otec nebude souhlasit nebo se to předem nedo- 15 3. Následky sexuálního zneužíváni ;?fjf "^Jak dlouho bude poškozená dívka nebo chlapec prožívat násled-■■'-'jfky sexuálního násilí závísTna rozdílných faktorectu Braecker, S. V (1992) připouští, že ne vjíečhny^^rž^^ 1 životě nějaké nápadné symptomy taeré jouňsejí jczneulíyinm. //■\ *~ "?Ha "š*] 7p'y^TOŽirym^odíiťteni pronásledky, zneužívání je inten-^ x í žita vztahu mezi dítětem a dospělým^ který dítě zneužil. Dále je jis-1*0) tě velmi významný pro další život dítěte ZDŮ5ob_a^OTání. Jistě větší důsledky má násilná soulož, než občasné hlazení po zadečku a na prsou oběti. Jäckelová, K. (1995, str. 182) ve své knize uvádí celou škálu neuvěřitelných a drastických scén sexuálního zneužívání: „Od té doby se otec nijak neomezoval. Vrhal se na mě skoro každý den a vybíjel si své perverzní chtíče. Odvykla jsem si plakat, prosit, žadonit a křičet. Už jsem se neodvracela, když mě zneužíval a bil Učila jsem se vystoupit ze svého těla, až bylo necitlivé jako mrtvola." (O Svůj podíl má samozřejmě i doba, po kterou je dítě zneužívané / a sociální Efostředíive kterém.setoděje. Zkráceně ze zápisu policie v E dne 12.3-1994: Pan Z. ve vlaku do Kolína šel na záchod, kde zastihl dvě děti. Desetiletou J. K. a jejího sedmiletého bratra L K. Vstoupil na záchod, který děti nechaly otevřený a vystrčil chlapce ven. S dívkou se vevnitř uzavřel. Tam jí začal lízat ruku a chtěl na ní, aby se svlékla, že jí za to dá deset Kč. Klekl si na kolena, začal jí rozepínat kalhoty a přitom ji lízal přes oděv na pohlavních orgánech. Dívka začala bušit do dveří záchodu. Mezitím přivedl její bratr otce a ten spolu s průvodčím pachatele zadrželi. Dívka měla strach a plakala asi půl hodiny. Pan Ž. byl již čtyřikrát trestán za podobnou trestnou Činnost. Znalci zjistili sexuální úchylku - beterosexuálnípedofilu. Okresní soud v E rozhodl, že pan Ž. spáchal trestný čin omezování osobní svobody a pokus o sexuální zneužití. Byl odsouzen k odnětí svobody v délce trvání tří let a šesti měsíců. Psychologický znalec nezjistil opakovaně žádné psychické následky uJ.K. Stejně tak ani lékařské vyšetření neprokázalo žádné následky. 30 Následky jsou ovlivněny i věkem dítěte a jeho psychickými i fyzickými dispozicemi. Je tedy zřejmé, že každé zneužívané dítě „lomí" následky i svojí osobní subjektivní dispozicí. Enders, U. Q 991, str. 81) sestavila podle vlastních a zahraničních zkušeností metodický přehled možných následků sexuálního zneu-žívání, který slouží jako materiál pro učitele a výchovné poradce v Kolíně n/R. Opět i tato přehledná tabulka může sloužit učitelské i rodičovské veřejnosti a samozřejmě i odborníkům jako diagnostický prostředek pro oprávněné podezření na sexuální zneužívá-ní.Tento přehled je podle autorky rovněž užitečný pro terapeuty, kteří odstraňují následky sexuálního násilí proti dětem. Mezi nejtragičtější následky sexuálního zneužívání dítěte patří onemocnění, které může provázet oběť i dlouho do dospělosti. Někteří autoři je označují jako njzppjcjjnojrt, jiní jako netypickou schizoírenii. Asi nejvýstižnější označení je mnohočetnost. Během zneužívání se dítě ve své bezmocnosti někdy uchyluje ke zvláštní formě: úniku, veJrteré se „jakoby" převtěluje do jiné_osobnosti, do hračky, do zvířete a pod. Ťo, co se děje s jeho tělem, pozoruje jakoby zpovzdálí, netýka se to dítěte, protože dítě v tom okamžiku je třeba plyšovým medvídkem. Dítě si navykne v krizových situacích na takové rozštěpování osobnosti, které je do ,ilsté,m^chráriíTTeri-to návyk se po určité době může silně „zakódovat" do osobností dítěte, že se objevuje později i v dospělosti jako reakce na nějaký podnět. Tento podnět nějakým způsobem souvisí s bývalými drastickými zážitky při zneužívání a vyvolá ochrannou reakci změny do jiné osobnosti. „Rodiče se k ní chovati jako bezcitné příšery. Matka ji zanedbávala, otec ji znásilnil a později ji prodával i jiným mužům. Co může čtyřleté dítě dělat? Neumí se bránit pálení cigaretou, sexuálnímu zneužívání dospělým mužem. Helena si tedy našla pomocníka, který její muka prožíval za ni. Měnila se v chlapce Richarda, drzou Irenu, klaviristku Líbu a ti za ni prožívali násilí a zneužívánÍ.V dospělostí různé spouštěče probudí v Heleně některého z bývalých „pomocníků". Stačí, když slyší zvuk staré škodovky, ve které ji otec často zneužíval a změní se v drzou Irenu. Jednou uviděla plyšového medvídka, podobného tomu, co držela v ruce při znásilnění otcovými kumpány a je z ní zase roz- Cd) Tah i 0 b I MJíAiJ 3áZ 51 ani naději, aby ho bránil kdokoliv jiný. Neumí pojmenovat to, co se s ním děje. £asjQ_amjievíi zdajejakové chovám normální. Bezmoc-nost je ještě zvýšena nedůvěrou jiných lidí (nejčastěji matky) k jeho signálům nebo i výpovědím. Cítí se slabé a může se cítit i jako „udavač". Je svázáno tajemstvím, strachem a nepochopením. Bezmocnost je provázena i pocity izolace od ostatních dětí i členů rodiny. Pro diagnostiku v odborné praxi je kromě výše uvedených příznaků, které může většinou rodič, učitel, praktický odborník po-c-_j—\ střehnout záměrným pozorováním, se využívají v diagnostickém ná-L ~' sledně terapeutické praxi videozáznamy, demonstrace a projekční kresbjuV odborné praxi je využíván pro rozhovor s dítětem videozáznam, aby_dítě nemuselo být opakovaně dotazováno. Halfarová, H. CDunovský,J,"T99€) popisuje analýzu videozáznamu vyšetřovaného zneužitého dítěte z hlediska gest, mimiky atd. Demonstrace je technika, při které se využívají anatomické panenky. Děti na nich demonstrují prožité chovaní pachatele a svoje. Panenky umožňují překonat stud, nedostatečnou slovní zásobu, minimali-zují trauma, úzkost atd. Kresba je známá projektivní technika, v níž dítě kreslí svůj zážitek, svoji rodinu, okolí, sebe atp. Diagnostik pak usuzuje podle různých znalců na prožitek dítěte, na chování pachatele atp. Zneužité děti často kreslí výrazné sekundární nebo primární pohlavní znaky, které by normální dítě s největší pravděpodobností nepreferovalo s takovou kresebnou emocionalitou. 4. Zvláštnosti sexuálně zneužívaných chlapců Většina dosud popisovaných znaků a projevů sexuálního zneužívání dětí platí přibližně stejnou měrou pro dívky, jako pro chlapce. Protože nejčastější obětí bývá dívka, většina autorů se věnuje obě-tem-díykám. Josvan den Broec.k_(1993) tvrdí, žejsexujjjní zneužívání chlapců jevšak daleko častější než se obecněsoudí. Počet ohlášených chlapeckých obětí je ovšem daleko menší než počet ohlášených obětí dívčích, ačkoliv minimálně j20 % sexuálně zneužívaných dětí jsou {ý chlapci. Dokonce lze předpokládat, že způsob sexuálního zneuží-vanTcmapců je daleko pohlavnější, než zneužívání dívek. Pachatel 34 al; OlOi u chlapce zásadně atakuje jeho pohlavní^rgány,nebo konečník, (fi) U dívek řada pachatelů se uspokojí kontaktem se sekundárními pohlavními znaky nebo jen dotykem přes oděv. Sexuální útok na ^jA "Zvláštností sexuálního zneužívaní chlapců je také to, že chlapci by- (£, J vaií častěji zneužíváni mimo rodinu než dívky. Všeobecně mezi od-\xfl53£f^3fim)e mínění, že důsledky zneužívání jsou^pro chlapce LCL) " méně drastické než pro dívkyBohužěl foto tvrzení není výzkumně nijak p~6ďložene, jde spise ^projektivní mužskou spekulaci. Glöer, N. (1990) je toho názoru, že mužská oběť sexuálního zneužívání prožívá 's sexuálnízkušenost s ženou méně drasticky-než dívka s mužem. Nao- \X) pak zneužitíchkigc^mužemjedra^ftěja než^zneužitídíyky ženou. -/ Zkušenosti z různých terapeutických center ukazují na íakt, že zneužívaní chlapci mají častější tendenci k agresivnímu chování (.£ ) než zneužívané jiívky. Vzniká u nich větší nebezpečí, že se častěji ztotožní se „svým" pachatelem a později přejímají i jeho agresivní chování. „Mám ho rád, je jinak dobrým přítelem, nechci, aby měl těžkosti, ale to, co se mnou dělal, bylo odporné." „Nejdříve to byla pěkná hra, ale pak to bylo hnusné, jednou to nějakými klukovi vrátím." j.\ Rada chlapeckých obětí začíná pozdětLpochybovat i p své muž- ^-T J nosti: Jděljsem se lépe bránit..., nemohl jsem už utéct..., proč to dělal zrovna se mnou, to už nebudu mužem?" Další a4apjace^gběti souvisí se způsobem socializace chlapců a odráží se předeším ve třech oblastech: - Oblast moci a kontroly. Mít pocit moci a kontroly nad svým vlastním tělem a nad situací. - Oblast sexuality a sexuální orientace. Mít pocit možnosti rozvíjet vlastní sexualitu a vlastní sexuální orientaci. - Oblast vztahů. Mít pocit možnosti intimně se stýkat s jinou osobou. 4.1. Oblast moci a kontroly Našp Ifiiltura očekává od chlapců, že budou bez velké námahy zvládat své emoce a své problémy^ Prostě chlapci nemají dělat příliš povyku se svými potížemi. Chlapec musí své nesnáze co nejdří- 35 metod práce s cílovými skupinami. Obsah prevence sexuálního zneužívání je v zahraniční literatuře relativně dobře zpracovaný, ovšem odpovědi na otázku „jak na to" jsou velmi těžké. Cílové sjqipuiy j^evericg jsou chápány čtyři: 2.1. Veřejnost včetně sdělovacích prostředků a státních institucí Cílevědomé působení různými médii na nejširší veřejnost má za úkol vytvářet veřejné mínění ve prospěch dětí. Dítě je chápáno jako hodnota , a to nejen hodnota mravní či sociální, ale i jakohodnota právní. Dítě má svá práva, která garantuje zákon a stát. MetodajsJcQjicippvána jako psyěťa. Osvěta svojí funkcí má celou řadu možností, zvláště v médiích, ale z hlediska účinnosti je nejméně jäpolehlivá a nejméně efektivní. Pouhá vyhláška nebo informace v televizi má příliš nízkou šanci na to, aby změnila nejen postoj, ale i chování těch osob, kterých se to především týká, tedy pachatelů a obětí. Vyhláška nebo i zákon má charakteristiky restrikce - omezení, tedy dává na vědomí, co je zakázáno, ale neukazuje správné chování a již vůbec nedává návod, jak správné chovám vychovat. Osvěta zvyšuje svoji účinnost tehdy, když vstupuje do vědomí ve-řejnosti na úrovní identifikovaného a iríterprizovaneho veřejného mínění, kde sama veřejnost kontroluje plnění normy.To znamená, že veřejnost také spontánně upozorňuje příslušné orgány na týrání, zanedbávání a v našem případě na zneužívání dětí nebo i na pouhé podezření. V současné době je veřejnost sice o problematice informována formou komerčních atraktivních případů, ale zcela nedostatečná je další část metodiky: Jak_se má chovat občan, který má podezření nebo jistotu, žedjtěv jeho okolí je předmětem^zneužívání? Kdo má být informován? Policie? Sociální pracovník? Psycholog? Jak se má postupovat, aby byl chráněn zájem dítěte? Co vlastně je sexuální zneužívání dítěte? Je zřejmé, že samotná osvěta musí logicky nabízet i metodu, která veřejnosti poradí. Dobrým příkladem může být osvěta a současně metody prevence MV/AIDS. 64 2.2. Vzdělávání rodičů a pedagogů Matějček, Z., Dytrych, Z. (1394) i Provazníkova, H. (1995) chápou tuto oblast opět spíše jako osvětuorientoyanm^ movanosti o širší oblasti, kterou dnes označujeme jakpjšěAáíní yý-chova nebo ještě přesněji obsahsexuální^výchovy. Domnívám se, že na této úrovni již nelze hovořit o osvětě, ale o cílené dlouhcdo^ajláno^té^chDvč, která má cháratoeTpost-gräduální. Učitelé, vychovatelé, ale i rodiče, kteří již o děti p ečují, vychovávají je a vzdělávají, musí být vybaveni nejen osvětovou informací, ale musí být vybaveni i metodami a prostředky, jak formovat své děti a žáky k takovému chování, které minimalizuje jejich zneužívání, týrání a zanedbávání. To je nesporně úkol pro odpovědné pracovníky z řídících školských institucí, ale i manželských či předmanželských poraden. Zavedením sexuální výchovy do škol byl k tomu učiněn důležitý krok, ovšem způsob aplikace a především sama praxe ve školách již nebudí tolik optimismu. Učitelé sexuální výchovu stále chápou jako vzdělávací nebo osvětový předmět, bez ambicí na změny chování dítěte. Změnu této nesprávné strategie předpokládá systém dalšího atestačního kvalifikačního vzdělávání učitelů, který by měly organizovat vysoké školy zabývající se přípravou pedagogů. Prakticky vůbec neexistuje profesionální příprava rodičů. Jedna z nejnáročnějších lidských činností, výchova dítěte, není vůbec ga- ~ rantovaná vyděláním vychovatelů-rodičů. Každá škola by měla zavést program výchovy a vzdělávání rodičů svých žáků, jak to je běžné např. v Anglii, kde v některých hrabstvích je pro rodiče i povin- C p;/ ■ ná „nedäníj&olajDro rodiče". Poradenská činnost by neměla fungovat jenom jako osvěta, ale i jako praktický výcvik rodičovských dovedností a chování snoubenců nebo i samotných rodičů. Současná psychologie i pedagogika je vybavena celou škálou kvalitních výcvikových metod, které stále hledají cestu pro širší zavedení do praxe. Tyto postupy jsou sice pracnější a časově náročnější než jakákoliv osvěta, ale také účinnější. v 65 Základní endogenní podmínkou jsou osobnostní vlastnosti a charakteristiky dítěte, které se projevují v chování. Základníexoaenní podmínkou je sociální prostředí, ve kterém se dítě pohybuje a situace, do kterých se v tomto prostředí dostává. 3.1. Osobnost dítěte Je zřejmé, že velmi často sexuální zneužívání umožňují takové dětí^které.svýjii. chpjváním jsou sociálnímu prostředí „nesrozumi-telné". Tyto děti bývají obtížně vychovatelné nebo bývá s nimi obtížná komunikace. V některých případech svým chováním i naprosto nevědomě provokují své zneužívání. Obvykle mezi ně patří: - Děti nedonosené, umístěné delší dobu po narození na jednotkách intenzívní péče novorozenců. - Děti pos^ené_Jel^ou_mozkovaiJ. dysfjjnkcí_GMp). Učitelé je hodnotí jako neklidné, nesoustředěné, neukázněné a impulsívní. Nerovnoměrný vývoj nervové soustavy způsobuje neustálou změnu chování, která je logicky předmětem kritiky a výtek rodičů a učitelů. Děti hledají neustále změnu, Z. Matějček o nich říká, že jsou jako „z hadích ocásků". - Děti, které bývají často nemocné, podvyživené, vyčerpané nějakou organickou nebo psychickou zátěží. Jsou to děti, které nemají v sobě dostatek sil k odolávání tlaku pachatele. - Děd, které mají nějaký stupeň mentální retardace. V příkladech z této knihy se s takovými dětmi také setkáváme.Tyto děti bývají „hanbou" pro rodiče již svojí mentální retardací.Tak se někdy dostávají na periferii výchovného a kontrolního zájmu. Nezájem a zanedbávání rodičů na jedné straně a snížená diagnostická schopnost dítěte na druhé straně bývá velmi často vhodným terénem pro agresi pachatele. - Děti, které z nějakého důvodu jsou ve škole neúspěšné. Může jít o sníženou intelektuální schopnost, specifické poruchy učení (dyslexie) nebo i o nespecifickou úzkostnost. Zvláštní kategorii zde tvoří i děti, které nějakým způsobem nesplňují očekávání rodičů a rodiče je vysouvají na okraj svých zájmů nebo je nadměrně kritizují a devastují pozitivní vývoj jejich sebevědomí. Je-H potenciálním pachatelem někdo z blízkých příbuzných dítěte, je poměrně dobře otevřen prostor pro jeho patologickou sexuální agresi proti dítěti. Strategie vydírání dítěte a přenášení odpo- 68 (lo\ vědnosti, případně strachu, se pak ukazuje jako velmi „úspěšná0. Rafinovaná strategie pedofilního pachatele může vést i k vyvolávání pocitu lítosti dítěte s potentíalnŕm pachatelem.Neúspěšné nebo nějakým způsobem handicapované dítě, které samo potřebuje určitý projev empatie a chápavosti, rádo chápe i lituje někoho jiného, protože i to je cesta ke zvedání vlastního sebevědomí. V publikaci uvádíme příklad zneužití lítosti dítěte k sexuálnímu zneužívání,„nikdo mě tady nemá rád, jsem nešťastný a nemocný, jenom ty, holčičko moje, mě máš ráda a umíš mě politovat". V prevenci jde tedy o vyhledávání těchto dětí, zvýšené sledování a volbu správné pedagogické metody v práci s nimi. Především uči- ^-Cl } tel by měl velmi dobře znát diagnostické strategie, které mu urnoz-nrvčasné rozeznání osobnosti a handicapu dítěte. K tomu se nutně váže učitelova schopnost komunikace s dítětem, vytvoření důvěrné atmosféry a také projektivní schopnost posoudit rodinné klima dítěte na základě jeho výpovědi.To jsou pedagogické dovednosti nutné pro učitelovu preventivně výchovnou práci. Samozřejmě svoji roli hraje i^poučení rodičů, zvláště matek, které by měl provádět učitel nebo dětsky lékař. 3.2. Rodina dítěte Tato podmínka je exogennflio charakteru. Někdy bývá taková ro- (fy dina, která umožňuje zneužívání dítěte, případně týrání a zanedbá-vání, označována jako rojijna^riziková.''. Velmi často, jak je zřejmé i z příkladů, které v publikaci uvádíme, jsou to rodiče, kteří jsou (fi„\ sami i sociálně zanedbaní kteří jsou n^akjmzpůsobem^fleněni zjiormy^goječaoské^o^otLŽjtí^ V jiných případech jde o nějakým způsobem deprivované osoby, { >-. '^ a to jak v sexuální, tak i v jiné formě života, za současné snížené schopnosti seberegulace a sebekontroly. Neuvěřitelně paradoxní situaci představuje rodina zdánlivě fungující, v níž jeden z rodičů je orientován pedofilně nebo sexuáiněj.gresivnč a druhý má nějakým způsobem omezenou schopnost kontroly. Může to být i matka, která chodí pracovat na noční směny. Matějček, Z. (1994) i Procházková, H. (str. 49) člení tuto podmínku na^osrjgléosobjr: - s anomálním vývojem osobností, s agresivními povahovými rysy, lidi nezdrženlivé, impulsívní, neurotické, L-0 69 3.5. Rizikové situace (:\) Í7-) í ?) , .j. \ Li ) c) ľ. >U i.Á\ Rizikovou situací pro zneužívaní dítěte z hlediska prevence, tedy z Híediska.které ve své pedagogické praxi musí regulovat učitel i rodič, jsou asi nejčastější tyto situace: - Stresovaný dospělý, který svůj stres, frustraci a konflikt odrea-govává na dítěti. Např. ponížený a odmítnutý manžel se sníženou sebekontrolou začne obtěžovat svoji dceru nebo dceru své manželky Jindy dokonce je takto iniciována i agrese vůči naprosto neznámému dítěti. -Alkoholem nebo jinou drogou intoxikovaný jedinec.Dítě, zvláště dívka, se snadno stává obětí sexuální agrese, a to nejen v rodině, ale i mimo rodinu a mimo bydliště. Osamocené dítě prakticky nemá žádnou šanci na obranu. - Nemocné dítě představuje rovněž rizikovou situaci, je-Ii nablízku potenciální pachatel .Kriminální praxe zná řadu případů zneužitých nemocných dětí nejen v rodině, ale i v nemocnici. - Uvolněná sexuální atmosféra v domácnosti. - DítěJJčŽjjQzorUj. tzv. „děti s klíčem na krku", bývají častým předmětem útoku různých deviantů nebo asociálních živlů. - Zvláštní situaci představuje „hledání pomoci". Dítě stopuje auto, hledá ztracené rodiče^ nemá peníze na autobus a pod. Pacha-teršlřnuTuj? hledání pomoci. Žádá dítě o pomoc, příklad o vraždě dítěte v hudební škole v Hradci Králové je touto situací (popsán v publikaci), pachatel žádá dítě pod různými záminkami o vstup do domu, do bytu a pod. 4. Terciální prevence TerciaMjar^yeijci rozumí Procházková,E. (1995, str. 51) takové chování pedagoga, lékaře, rodiče a pod., ve kterém reaguje na situaci v níž došlo_j£-S£xuilnmau zneužití nebok týrání či zanedbávání dítěteJVIatějček, Z., Dytrych, Z. (1994, str. 21) hovoří o prevenci sekundární. Obsahově se však autoři neliší. Smyslem terciální prevence je především zamezit dalšímu opa-koyjjjíj]ásilívť^dítěti,aby dítěnebylo dále poškozováno a aby po-Škození, které dítě utrpělo, bylo minimalizováno .Terciální prevence má tři základní etapy: ~~~~ " 72 4. T. Etapa diagnostická V této etapě se provede odborná diagnóza míry poškozenLdítg-te. Je zřejmé, že odbornou diagnózu provádí spe.cializoy_ané. pracoviště na úrovni psychologické, medicínské a právní. Pro učitele a rodiče je tato etapa významná především v tom, že právě oni bývají první, kdo nějakým způsobem diagnostikují možné sexuální zneužívání dítěte a případ oznamují kompetentním činitelům. V publikaci uvádíme některé diagnostické strategie vhodné pro učitele a rodiče. Nejde o profesionální dignostickou strategii, ale spíše o určitý „soubor klíčů", který umožníyy^lgvjtjxlůvod-nene podezření. Odborné pracoviště, kam dítě obvykle přijde, po provedení profesionální diagnózy, stanoví prognózu, ze které pro pedagogického pracovníka, případně pro rodiče dítěte vyplývají další etapy preventivní práce. 4.2. Etapa pomocná, ochranná a terapeutická Smyslem této části terciální prevence je především rozhodnutí odborného pracoviště, zdaj - dítě zůstane dále v rodině (dítě v rodině obvykle zůstane, když rodina poskytne dítěti úplné bezpečí a ochranu před pachatelem a zajistí dítěti optimální podmínky pro výchovu i terapii), - dítě nezůstane dále ve své rodině a je nutné najít jiné optimální řešení situace (pachatel je z blízkého okolí dítěte, není možné odstranit dítě z jeho vlivu a ani při odstranění pachatele rodina neskýtá záruky v optimální výchově a terapii zneužitého dítěte). Pro učitele, jimž je především tato publikace věnovaná, vyplývá z této etapy především nutnost velmi citlivé pedagogické práce se zneužitým dítětem, ale i s celýmjřídrtím kolektivem. Rovněž o těchto strategiích píšeme jinde v této publikaci. Matějček, Z., Dytrych, Z. (1994) upozorňují na to, že ani takové rozhodnutí nemusí být jednou provždy neměnné. Zdá se, že největším problémem této etapy i podle Dunovského, J. (1995), je nízká odborná kvalifikovanost lékařů , psychologů a konečně i pedagogů ve správné diagnostice a především ve správné terapeutické práci nejen s poškozeným dřtelěrnTaTe i s rodinou dítěte. 73