Sociální politika Téma: Dílčí disciplíny sociální politiky FSS MU Brno, 2006 Struktura tématu 1. Politika zaměstnanosti a trhu práce 2. Zdravotní politika 3. Bytová politika 4. Rodinná politika 5. Vzdělávací politika Politika zaměstnanosti a trhu práce Definice nezaměstnaného dle ILO n Bez placeného zaměstnání n Motivace pracovat n Schopnost pracovat Způsoby zjišťování počtu nezaměstnaných v ČR n Výběrové šetření pracovních sil (ČSÚ) n Registrovaná nezaměstnanost (ÚP) n Rozdíl: skrytá nezaměstnanost nepravá nezaměstnanost Výpočet obecné míry nezaměstnanosti u = U/L * 100 kde u ... míra nezaměstnanosti U ... počet nezaměstnaných L ... počet pracovních sil, tzv. ekonomicky aktivní obyvatelstvo Způsoby měření míry nezaměstnanosti VŠPS npočet nezaměstnaných zjištěný na základě šetření npočet pracovních sil = počet zaměstnaných zjištěný na základě šetření (placené zaměstnání, OSVČ, dočasně nemocní či na školení) + počet nezaměstnaných zjištěných na základě šetření MPSV npočet nezaměstnaných = počet tzv. dosažitelných neumístěných uchazečů o zaměstnání npočet pracovních sil = počet zaměstnaných z VŠPS + počet pracujících cizinců podle evidence MPSV a MPO + počet dosažitelných neumístěných uchazečů o zaměstnání Míra nezaměstnanosti podle různých metodik VŠPS n7,8 % (4. čtvrtletí 2005) MPSV nnová metodika: 9,2 % (k 31.1. 2006) MPSV nstará metodika: sledovala se naposledy k 31.1. 2005 (10,7 %), ve stejném období k 31.1. 2005 byla míra nezaměstnanosti podle nové metodiky MPSV 9,8 %, a ke konci třetího čtvrtletí 2004 podle VŠPS 8,2 %. Specifická míra nezaměstnanosti absolventů počet nezaměstnaných absolventů ________________________________ x 100 počet všech absolventů na pracovním trhu (zaměstnaných i nezaměstnaných) Typy nezaměstnanosti nFrikční nezaměstnanost nStrukturální nezaměstnanost nCyklická nezaměstnanost Trh práce a jeho specifika nPředmětem směny na trhu je práce vázaná na konkrétního nositele nTrh práce podléhá procesům segmentace nČistý tržní mechanismus na pracovním trhu je narušen existencí kolektivního vyjednávání nTrh práce je také výrazně ovlivňován ze strany státu Cíle politiky zaměstnanosti a politiky TP nmakroekonomická/hospodářská politika = politika zaměstnanosti nmikroekonomická politika = politika pracovního trhu Základní cíle politiky TP nsnížit úroveň nezaměstnanosti ke zvýšení pružnosti pracovního trhu nredistribuovat nezaměstnanost mezi skupinami obyvatel -- přerozdělit šance na PT ve prospěch těch, kteří na ně špatně dosáhnou nzajistit sociální reprodukci pracovní síly nzvyšovat kvalitu lidského kapitálu pracovní síly a zkvalitňovat vztah pracovní síly s pracovním trhem = aktivní politika trhu práce (vs. pasivní politika trhu práce) Modely politiky TP - Základní režimy nezaměstnanosti (pracovních trhů) dle Gallie a Paugam nLiberální režim nUniverzalistický režim nKorporativní - konzervativní režim Pasivní politika TP - Formy podpory příjmu v nezaměstnanosti nsystém pojištění v nezaměstnanosti (unemployment insurance) nsystém státní pomoci v nezaměstnanosti (unemployment assistance) Aktivní politika TP - Nástroje politiky TP (dle OECD) nVeřejné služby zaměstnanosti nOpatření pro handicapované nOpatření pro mládež nPodpora tvorby nových pracovních míst ntvorba nových pracovních míst ve veřejném sektoru nregulérní zaměstnání v soukromém sektoru nsebezaměstnávání nVýcvik a vzdělávání Zdravotní politika Definice Zdraví dle WHO Stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody (wellbeing) Zdraví jako součást konceptu lidského kapitálu Zdraví jako základní prvek kvality života Předpoklady dobrého zdraví (determinanty ovlivňující zdraví) nGenetické faktory nŽivotní prostředí nŽivotní úroveň a životní styl nSystém zdravotní péče Cíle zdravotní politiky (kritéria posuzování zdravotní politiky) §Rovnost v přístupu ke zdraví §Efektivnost systému zdravotnictví §Kvalita poskytovaných služeb Způsoby financování praktických lékařů -- vazba na plnění základních cílů zdravotní politiky n Platba za výkon (fee-for-service) K + D + E -- n Platba za osobu (capitation fee) K -- (+) D -- E + Důvody veřejné zdravotní péče -- tržní selhání v oblasti zdrav. Péče (Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha: Aspi, kap. 15, s. 251-254) nNedokonalá konkurence na trhu zdravotnických služeb nInformační nerovnováha mezi poskytovatelem a příjemcem zdravotní služby nExistence faktoru nejistoty na trhu zdrav. služeb nZdravotnické služby = smíšené kolektivní statky nExistence externalit nZdravotnické služby = statky pod ochranou státu Modely financování zdravotní péče ve světě nFinancování z daní v rámci systému veřejných rozpočtů (Velká Británie) nPovinné zdravotní pojištění (Německo) nSoukromé zdravotní pojištění (USA) Typologie veřejných systémů zdravotní péče v Evropě Situace ve zdravotnictví vyspělých zemí a sociálně ekonomické přístupy nNáklady na zdravotnictví rostou rychleji než HDP nMění se demografická struktura populace nExistují nerovnoměrnosti ve spotřebě zdravotní péče nPodíl ekonomicky aktivních osob na celkovém počtu obyvatel klesá nZvyšuje se poptávka po netradičních formách lékařské péče nZvyšuje se nabídka nových léků a forem léčení nPokračuje nákladný proces obnovy a modernizace zdravotnické infrastruktury Mechanismy kontroly expanze nákladů na zdravotní péči 1. Regulace na straně poptávky (pacientů) Poplatky za služby Spolupojištění Spoluúčast (franchesing, podílnictví) Mechanismy kontroly expanze nákladů na zdravotní péči 2. Regulace na straně nabídky (lékařů a zdravotnických zařízení) Omezování nabízených služeb formou financování dle diagnózy Role praktických lékařů jako "filtrů" zdravotní péče (gatekeeping) Mechanismy kontroly expanze nákladů na zdravotní péči 3. Role pojišťoven při omezování nákladů Limity objemu poskytované péče Omezení smluvní povinnosti Financování zdravotní péče v ČR n Odvody pojistného na sociální a zdravotní pojištění v ČR (2006) Bytová politika Bydlení je akcentováno ve třech oblastech: nSociální akcent bydlení (prostorová dimenze sociální exkluze) nPolitický akcent bydlení (teorie středního voliče) nEkonomický akcent bydlení (multiplikační efekt bydlení) Specifika trhu s byty nDlouhodobá spotřeba nVysoké pořizovací náklady, rostoucí náklady na bydlení v čase nSetrvačnost, neměnnost způsobu bydlení v čase nNízká pružnost nabídky bydlení nSegmentace trhu s byty Modely bytové politiky nLiberální model nKorporativní model (model bytového družstevnictví) nUniverzalistický model (krajní varianta = státně dirigistický model) Sociální bydlení nSpecifický sektor nájemního bydlení, kterým se stát snaží zajistit všeobecnou rovnováhu na trhu s nájemním bydlení a umožnit potřebným skupinám důstojné a vyhovující bydlení nV ČR není sektor sociálního bydlení dostatečně legislativně ukotven a rozvinut nNejde o nad- ale ani sub-standard Sociální bydlení -- výhody jeho výstavby n Volný trh vede k monopolu -- monopolní postavení vede k tlakům na zvyšování nájemného a záměrnému snižování nabídky bytů, cílem je zisk monopolního poskytovatele (pro sociálně slabé musí bytovou otázku řešit stát) n Stát má informace o potřebnosti sociálně slabých a má také možnost hromadnější výstavbu sociálních bytů zajistit s nižšími náklady (daruje pozemek) n Nabídka bytů je nepružná, její vyrovnání s poptávkou je v krátkém časovém horizontu nemožné, přizpůsobuje se spíš cena (soukromí investoři mají tendenci realizovat tzv. "zisk z nedostatku bytů", stát takovou tendenci nemá) n Soukromý kapitál investuje do kvalitnějších bytů pro vyšší příjmové skupiny, nižší sociální vrstvy tak opět musí zaopatřit stát. Sociální bydlení -- nevýhody jeho výstavby n Alokace bytů je neefektivní -- stát nemůže mít dostatek kvalitních informací k tomu, aby efektivně rozmisťoval byty podle potřeb příjemců n Produkce bytů je neefektivní -- náklady na výstavbu sociálních bytů jsou v důsledku chybějící konkurence vyšší než v případě působení volného trhu n Nižší netržní nájemné = nižší sociální mobilita (lidé mají tendenci zůstávat v sociálních bytech i poté, co je už nepotřebují -- mladé rodiny jsou nuceny žít v nevyhovujících malých bytech, zatímco domácnosti důchodců bydlí v rozsáhlých bytech i poté, co jejich děti domácnost opustily) n Nebezpečí zneužití pro politické účely -- hrozí riziko, že sociální byty mohou být státními úředníky rozdělovány mezi "důležité voliče", nikoliv sociálně potřebné n Vytěsňování soukromých investic veřejnými -- stát investuje tam, jam by jinak investovali soukromníci, což vede k inflačním tlakům a následně k "mrhání" penězi daňových poplatníků. Příspěvek na bydlení nDávka, kterou se stát snaží zvýšit příjmy vybraných cílových sociálních skupin a tím jim pomoci dosáhnout na možnosti přiměřeného bydlení nPostupně vytlačuje "sociální bydlení" Příspěvek na bydlení -- výhody jeho poskytování n Efektivnější a operativnější n Stimuluje poptávku, tím i nabídku, tj. větší investice (zejména soukromé) na provoz a údržbu bytového fondu n Adresný, cílený -- je vyšší pravděpodobnost, že jej budou využívat sociálně potřební n Stimuluje k vyhledání bydlení přiměřeného možnostem příjemců n Přenosný, nenarušuje sociální mobilitu, posiluje mobilitu na pracovním trhu n Flexibilní -- umožňuje rychle reagovat na měnící se finanční a majetkovou situaci domácností Příspěvek na bydlení -- nevýhody jeho poskytování n Stimulace poptávky prostřednictvím tohoto příspěvku vede jednoznačně k růstu cen stávajícího bydlení n Jeho zavedení a administrace vyvolává vysoké administrativní náklady n Může mít protistimulační efekt -- zvýšení příjmů domácností byť jen o jednu korunu může vést ke snížení příspěvku nebo k jeho odejmutí (past chudoby) Ostatní nástroje bytové politiky O/Daňové úlevy O/Podpora stavebního spoření O/Podpora hypotéčních úvěrů Rodinná politika Charakteristiky rodiny nPouta manželství, krve, adopce nŽijí pohromadě, vytvářejí domácnost nNavzájem interagují a komunikují nSpolečná kultura Rodina a její funkce 1. Reprodukční (reprodukce a regulace sexuálního chování) 2. Socializační (péče, výcvik, ochrana mladých členů, socializace, prostředky k upevnění statusu individuálních členů) 3. Psychologická (náklonnost, láska, emocionální podpora, zotavení, relaxace) 4. Ekonomická (tvorba a distribuce rodinných statků a služeb) Trendy v rodinném soužití Demografické trendy nSňatečnost nRozvodovost nVěk prvorodiček nDěti narozené mimo manželství nPorodnost Trendy v rodinném soužití Sociologická vysvětlení nízkých měr porodnosti n Teorie relativního příjmu R. Easterlineho -- Životní úroveň, jíž jedinec zažívá v době svého dětství, je základem, s nímž poměřuje své šance jako dospělý. Pokud cítí, že bude obtížné dosáhnout alespoň takové životní úrovně, na níž byl zvyklý v dětství, povede ho tato obava k odkládání sňatku a rodičovství. n Mikroekonomická teorie fertility G. Beckera -- Děti jsou spotřební zboží, které stojí rodiče čas a peníze. Každý pár se snaží nalézt tzv. užitečnostní funkci, která vyjadřuje vztah mezi přáním mít děti a mít jiné zboží nebo vykonávat jiné aktivity, které s dětmi soupeří z hlediska času a peněz. Přání mít určitý počet dětí pan není jen rozhodováním o kvantitě, ale především kvalitě. Vzhledem k tomu, že příslušnost k sociální vrstvě určuje i životní styl a priority individuí, pak v nižších sociálních vrstvách obyvatelstva, kde očekávání spojená s dětmi jsou relativně nízká, budou i náklady na jejich výchovu nízké. Ve vyšších vrstvách jsou naopak tato očekávání vyšší a s nimi i vynaložené náklady, přičemž rodiče z těchto vrstev jsou navíc vystaveni větším možnostem nákupu rozmanitého zboží a jsou více zapojeni do aktivit, jež konzumují čas. Pro dosažení co nejvyšší požadované "kvality dětí" jsou pak právě tito rodiče nuceni snižovat jejich počet. Trendy v rodinném soužití Sociálně ekonomické trendy ve vývoji rodiny a rodinného soužití n Oddělení profesního a osobního života (vykonávání práce mimo domov) n Pokles významu zabezpečovací/ekonomické funkce rodiny, rodina se stává konzumentem spíš než tvůrcem ekonomických statků (vše si nyní kupujeme) n Přesun sociálních a výchovných funkcí z rodiny na jiné sociální instituce n Alternativní formy partnerského soužití a výchovy dětí (včetně změn partnerských rolí v rodině) n Odklon od vícegeneračního soužití, posun k individualizaci Rodinná politika nExplicitní -- samostatně proklamovaná vládou, ústřední rodině odpovídající orgán, specifická opatření podporující celou škálu rodinných funkcí (rodinná politika jako samostatná oblast sociální státu) nImplicitní -- veškerá sociálně politická opatření, která prospívají rodině, klade důraz na všechny dílčí disciplíny sociální politiky, které vše činí ve prospěch rodiny (rodinná politika jako jedna z dimenzí sociálního státu) Modely rodinné politiky v Evropě (konkrétně viz následující tabulka) n Model dvoupříjmové rodiny, resp. model, kdy rodina a zaměstnanost stojí preferenčně vedle sebe podporovány veřejnou politikou na principu dosažení rovnosti (Švédsko) n Model všeobecné podpory rodiny, resp. model, kdy rodina a zaměstnanost stojí preferenčně za sebou podporovány státem ve snaze udržet rodinnou jednotku (Německo) n Model orientovaný na trh, resp. model, kdy rodina a zaměstnanost stojí preferenčně za sebou s minimální podporou státu (Velká Británie) Modely rodinné politiky v Evropě Modely rodinné politiky v Evropě Modely rodinné politiky v Evropě Nástroje rodinné politiky a jejich podoba v ČR 1. Dávková schémata nSociální pojištění (peněžitá pomoc v mateřství -- 28 týdnů, odvozena od předchozího příjmu, pro matku) nStátní sociální podpora (rodičovský příspěvek -- do 4 let věku dítěte, pro oba rodiče, odvozen od ŽM, ostatní příspěvky pro rodiny s dětmi) nSociální pomoc (dávky sociální péče) 2. Legislativní opatření nSociální práva (Listina základních práv a svobod) nPracovně právní ochrana žen a mladistvých (Zákoník práce -- úprava pracovních podmínek žen a mladistvých) 3. Služby nZařízení péče o děti v předškolním věku (jesle, mateřské školy) nZařízení péče o starší a nemocné členy rodiny 4. Opatření dalších dílčích politiky nDaňové úlevy pro rodiny s dětmi nBytová, vzdělávací, zdravotní politika Vzdělávací politika Vzdělávání a jeho význam v současné znalostní společnosti (viz. Krebs, V. a kol. Sociální politika, Praha: Aspi. Kap. 18) nVzdělávání nVýchova nVzdělání nZnalostní společnost Funkce vzdělání (viz. Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha: Aspi. Kap. 18 nFce preventivní nFce nápravná nFce socializační (sociálně kulturní) -- vzdělání jako stratifikační kanál, fce integrační nFce kvalifikační (profesionalizační, ekonomická) -- klíčové kompetence Vazba mezi vzděláním a účastí na pracovním trhu nTeorie lidského kapitálu (Becker, 1967) -- Lidé ve škole a později v zaměstnání získávají svůj lidský kapitál (znalosti, dovednosti, zkušenosti), který jim umožňuje lépe a efektivněji vykonávat danou profesi. Vzdělání tak může být hodnotou samo o sobě, současně ale může být i signálem pro ostatní aktéry na trhu práce o úrovni kvalifikace uchazeče a jeho motivace k dalšímu vzdělávání a osobnímu rozvoji. Podle této teorie tedy mají lidé s vyšším vzděláním zpravidla vyšší příjmy proto, že trh práce oceňuje jejich vyšší produktivitu. Tato teorie je založena na předpokladu racionálního chování všech jedinců -- ti mají možnost investovat čas, úsilí a peníze do svého vzdělání a odborné přípravy a následně pak zlepšují svoji pozici na pracovním trhu a ve společnosti (zhodnocují investovaný čas a peníze zvýšením celoživotního příjmu, lepšími pracovními podmínkami, možnostmi pracovního postupu, vyšší pozicí na sociálním žebříčku ad.). Vazba mezi vzděláním a účastí na pracovním trhu n Teorie sociální reprodukce (koncept kulturního kapitálu -- Bourdieu, 1997) -- Zastánci teorií sociální reprodukce ukazují, že ne vždy může člověk fungovat pouze pod vlivem vysoké racionality. Samotný vzdělávací systém má tendenci některé (hlavně sociálně a kulturně podmíněné) nerovnosti reprodukovat. Například je prokázáno, že děti rodičů s nižším vzděláním opět dosahují pouze nízké vzdělání a naopak. Lidé tak sice mají možnosti volby, ty jsou ale společností značně strukturovány a omezování. Příkladem je koncept kulturního kapitálu, podle něhož mají děti z vyšších sociálních tříd více tzv. kulturního kapitálu, tj. užívají "správný" jazyk, znají umění a mají více znalostí o dominantní kultuře. Škola pak často znevýhodňuje ty, kteří mají nízký objem kulturního kapitálu a naopak zvýhodňuje děti s velkým objemem kulturního kapitálu (děti, které jsou obeznámené s danou kulturou a umí v ní tzv. chodit). n Obě teorie nutno chápat jako komplementární, nikoliv navzájem se vylučující. Vazba mezi vzděláním a účastí na pracovním trhu Lidský kapitál, jeho zdroje, formy a výnosy v širším pojetí OECD Vzdělávací politika = principy, priority a metody rozhodování vztahující se ke vzdělávání. Toto rozhodování zahrnuje: nTvorbu strategických záměrů rozvoje vzdělávání nLegislativní rámec činnosti všech subjektů nZpůsob financování nVymezování vzdělávacích cílů a obsahů nStimulování a ovlivňování činnosti vzdělávacích subjektů nZpůsob jejich kontroly Úrovně vzdělávací politiky nGlobální (mezinárodní) úroveň (OECD, UNESCO) -- analýza konkrétních vzdělávacích soustav, jejich mezinárodní komparace, vytváření speciálních rozvojových projektů pro konkrétní země. nNadnárodní úroveň -- EU nemá právo zasahovat do národních vzdělávacích politik členských zemí, nicméně je stále více ovlivňuje: tvorba společných strategických dokumentů (Bílá kniha), tvorba směrnic a institucí týkajících se vzájemného uznávání dosažené úrovně vzdělání, tvorba a realizace programů k podpoře mobility a studentských výměn (Socrates, Leonardo), vytvoření informační sítě (Eurydice). nÚroveň národních států - klíčová úroveň, ministerstvo -- vytváří koncepce a strategie rozvoje vzdělávacích soustav, rozhoduje o způsobu jejich financování, vytváří legislativní rámec. nRegionální a lokální úroveň -- subsidiarita a decentralizace, snaha převádět více zodpovědnosti za realizaci vzdělávací politiky na nižší samosprávné celky. nÚroveň jednotlivých škol -- autonomie v tvorbě kurikula, zejména u VŠ. Principy vzdělávací politiky (viz. Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha: Aspi. Kap. 18, s. 314-319) nPrincip celoživotního vzdělávání (koncept celoživotního učení, další vzdělávání dospělých) nPrincip rovných šancí v přístupu ke vzdělání (rovnost příležitostí X rovnost výsledků ve vzdělávání) nPrincip individualizace a diferenciace ve vzdělávání nPrincip internacionalizace ve vzdělávání Vzdělávací politika v ČR a její aktuální problémy Čerpáno z: nKrebs, V. a kol. Sociální politika. ASPI. 2002. Kapitola 18: Vzdělávací politika, s. 310-328. nPotůček, M. a kol. Veřejná politika. SLON. 2005. Kapitola 11: Vzdělávací politika, s. 277-309.