Téma č. 8 Kultura středověku I Spunar, Pavel, a kol.: Kultura středověku. Praha : Orbis, 1972, „Věk středu" a naše kultura, s. 9-35. Pavelka, Jiří: Intimita, umění a masová média. In Mladí Udě -aktivní občané v budoucí Evropě. Sborník referátu z IX konference Klubu UNESCO Kroměříž, konané 25.-26. Dubna 2000. Kroměříž 2000, s. 53-57. Breuers, Dieter: Na hradech, v klášterech, v podhradí: Středověk, jak ho neznáte. Praha : Brána - Knižní kiub, 1999, s. 208-214. Jiří Pavelka: Epochy a proudy, s. 1-42. Viz Téma č. 4. Debicki, Jacek - Favre, Jean-Francois - Grunewald, Dietrich -Pimentel, Antonio Filipe: Dějiny umění. Malířství. Sochařství. Architektura. Praha : Argo, 1998. Viz Téma č. 4. Spunar, Pavel, a kol.: Kultura středověku. Praha : Orbis, 1972, „Věk středu" a naše kultura, s. 9-35. > 9 1/ „V H K STREDU" A NASE KULTURA Motto Cognitio rentm bumanarum magna pars est nostras notitiae, quamdiu sumiis in statu viae (S. Bonaventura) Slovo „středověk" bylo, jak známo, vytvořeno humanisty 15.-16. století a pak v 17.-18. století pevně zakotvilo, v historickém povědomí jako "označení dějinné epochy středu mezi klasickou antikou a moderní dobou pokroku, navazující na to, čeho bylo v rozvoji lidského rozumu dosaženo ve starověkém Řecku a Římě. Dnes již sice dávno víme, že s vědeckou periodizací dějinného procesu má toto pojetí málo společného, stalo se však již natolik součástí naší humanistické kultury, že okřídlená rčení ,,poměry jako ve středověku" či „středověké temno" pro nás stále mají jasný pejorativní význam. Stále si ještě ne dosti jasně uvědomujeme, že tento „věk středu", který povrchně odbýváme jako jakési nedorozumění ve vývoji naší kultury a vlastně ho škrtáme jako opět jedno ,,temno", kterých jsou dějiny evropských národů plny, je vlastně po mnoha stránkách věkem zakladatelským, že právě ve středověku vznikla naše dnešní civilizace. Tuto skutečnost bychom snad při pozornějším zamyšlení byli ochotni přiznat - žijeme přece ve městech, jejichž centry jsou stále ještě středověké radnice a katedrály, uvědomujeme si, že hrad na kopci nad naší vsí je s ní spjat stejně jako její pole. Položíme-Ii si však otázku, 10 kde vznikla naše kultura, odmítáme í jen pomyšlení na to, že by měla něco společného se středověkem, a odpo-povímc asi souhlasně, že se zrodila v antických městských státech Středomoří, jejichž demokratický, individualistický a světu otevřený duch se zdá tak blízký našemu a jejichž umělecké výtvory a estetické názory byly dlouho závaznou normou pro naše cítění. Naše kultura a civilizace je tedy pro nás jakýmsi dědictvím po antice a středověku, ve středověku samém spatřujeme pouhou nedokonalou syntézu nejrůznějších dědictví. Slyšíme tvrzení, že středověk byl vlastně určován neustálým zápasem o prisvojení humanistického dědictví antiky, že prožíval neustálé malé a omezené renesance, předcházející velkou renesanci 15.-16. století, nebo jsme přesvědčováni, že tímto cenným dědictvím bylo vlastně křesťanství, jež uchovalo a naplnilo odkaz antiky. Jsme přesvědčováni, že určující bylo střetnutí a svérázné splynutí anticko-křesťanských (tj. románských) a barbarských (tj. germánských) prvků. O těchto tvrzeních a jejích ideologických pozadích by bylo možno napsat knihu, která by byla zároveň velmi zajímavou historií scbcuvčdomování evropské buržoazie od jejích začátků až po současnost. Bylo by také možno polemizovat například s omezováním Evropy na germánsko-ro-inánský svět a byly by to úvahy a polemiky jistě důležité, pro naše účely však málo užitečné. Stejně málo užitečné by bylo pouštět se do úvah o tom, zda a do jaké míry opravdu existují evropské dějiny a evropská kultura -vystačíme zde s celkem samozřejmým pozorováním, že naše kultura se zásadně liší od jiných, mimoevropských kulturních okruhů. Neklademe tu totiž důraz na její „evropskost", ale na to, že kultura vytvářející se od antiky a zejména od středověku na území dnešní Evropy \ 11 tvoří jednotu dostatečně odlišenou celým svým historickým vývojem od jiných kultur. Pokusíme se tedy o úvahu na jediné téma: Je středověk opravdu „věkem středu" mezi osvícenou antikou a znovuosvíceným novověkem? Je jakousi slepou uličkou vývoje? Vyjdeme přitom od zdánlivé podrobnosti: píšeme a tiskneme dodnes většinou latinkou, to jest koneckonců písmem latinského starověkého Híma. Jen některé země, jako Německo (do roku 1941) čí SSSR, si zachovaly svá písma, navazující přímo na písma středověká. Málokdo si však uvědomuje, že ve skutečnosti je latinka zrovna tak středověkým písmem jako Švabach nebo azbuka. Jde totiž o zábavný omyl italských humanistů z konce 14. století, kteří začali po celé Evropě sbírat rukopisy antických autorů. Nicolo Níccoli (1363 až 1437), florentský kupec a bibliofil, aPoggioBrac-c i o 1 Í n i (1380-1459), kancléř florentský a vášnivý sběratel, propagovali v kruhu slavného mecenáše Cosima Medícejského staré krásné písmo, kterým byly psány rukopisy Cícerona a jiných autorů, jako písmo obdivovaného starověku. Nejstarší rukopisy Cícerona, Lívia, básníků i prozaiků byly psány pěkným oblým písmem, tolik odlišným od nevzhledného lámaného písma jejích doby, že to humanistům připadalo téměř jako svatokrádci nechat opisovat spisy klasiků tímto barbarským „gotickým" písmem (tj. podle jejich představ písmem barbarských Gótů, jimž připisovali hlavní vinu na pádu římského impéria a jeho kultury). Začali proto napodobovat ono ušlechtilé písmo, které nacházeli v rukopisech posbíraných po klášterech i daleko na severu za Alpami. Nevšimli si jenom, že toto písmo, které povazovali za „antické", vzniklo v klášterních skriptoriích říše Karla Velikého. Byla to jedna z ironií, kterými dějiny zesměš- 12 ňují zaslepené horiivce? Ano i ne. Nebyla to ironie především proto, že tento zdánlivě směšný omyl nebyl náhodný. Humanisté opravdu nemohli znát starší rukopisy antických au torů, protože i dnes poznáváme zdrcující většinu staré římské literatury právě z rukopisů 9. století; přímo ze starověku se zachovaly jen nepatrné zlomky. „Středověk," říká jeden z vynikajících znalců, „byl lepším ochráncem starověké literatury, než jím byla poslední století starověku. Zachránil to, co se ještě zachránit dalo." Už poslední století staroveku nenávratně ztratila vše, co neodpovídalo manýristickému a přerétorizované-mu vkusu doby, takže mnichové přepisující v klášteře v Toursu, Luxeuíli nebo v St. Gallenu ve velkých opiso-vačských dílnách sraré rukopisy uchovali opravdu už jen poslední zbytky. Tato drobná skutečnost není jen pouhou kuriozitou, vydává svědectví o. něčem závažnějším. Ukazuje totiž, že naše běžné představy o středověku a antice nejsou tak jednoznačně správné, jak se nám zdá. Antika - tak jak existuje v našem povědomí - je vlastně obrazem složeným z prvků vybraných z klasického Řecka (a zde ještě především z Athén) a z jejich napodobenin v Ríme 1. století. „Antické" však není totožné nejen se „starověkým", ale ani s „klasickým". Viděli jsme právě, že humanisté se alespoň částí svého snažení přihlásili ke středověku, či spíše k tomu výběru z klasické kultury, který zanechalo středověku poslední období starověku. Jen o málo více (díky nálezům papyrů apod.) máme k dispozici i my. Je to opravdu skutečnost zásadní důležitosti, všimněme si proto situace pozdní antiky poněkud podrobněji. Všechny učebnice dnes uvádějí, že ve 3. století začíná hluboká krize antického světa, a snaží se zaznamenat nejrůznější příčiny, které pro ni historikové mohou 13 najít. Často ale pro. tuto snahu po vysvětlení zatlačují do pozadí skutečnost, še právě v duchovní oblasti vedou všechny tyto příčiny ke zmčnč nejzávažnější. Intelektuálové pozdní antiky byli přesvědčeni, že pokračují v díle započatém „starými", a dlouho neviděli, že jsou úplně jinými lidmi v úplně jiném světě. Něco podstatného se mezitím změnilo. Můžeme samozřejmě v souhlasu s tradičními učebnicemi líčit dějiny antické vzdělanosti od 3. století jako historii úpadku. Opravdu se od té doby o římské a z větší Části í o řecké literatuře hodné toho jména a srovnatelné s klasickou dá těžko mluvit. Vyčerpává se v bezduchém a nianýristickémformalismu a je tak posedlá rétorikou jako mírou všech věcí (i lidských kvalit), že jen opravdu se sebezapřením lze číst například nabubřelé panegyríky nebo podle všech školských pravidel vybrušované listy prefekta města Říma Quinta Aurelia S y m mach a (ca 340-ca 402), čestného a vzdělaného muže z nejlepší římské společnosti, intelektuálně však bezmocného. Přesto byl ve své době ideálem vzdělance. Dokonce ani tak bojovný křesťan jako „církevní Otec" milánský biskup Ambrož (ca 339-397) se s ním jako s literátem neodvažoval srovnávat, přestože Symmachus byl náčelníkem pohanské strany v Římě. Všichni tito kultivovaní a většinou milí a zdvořilí lidé psali mnoho, jedinou vadou jejich výtvorů však bylo, že neměly co říci, a ani se o to nesnažily; měly jen ukázat, že jejich autor umí psát elegantně a vznešeně. Zanechali kromě povodně veršů i početné sbírky listů, čteme-li je však, zjišťujeme, že vlastně neměly sdělovat nic; poslové byli štváni od jedné „vílly" ke druhé jen proto, aby doručili lícení slunného odpoledne ... Rétorika vládla tak bezvýhradné jako snad nikdy 14 předtím nebo potom; s pádem republiky přestala být nástrojem politiky, stala se normou vzdělání, a tím prostředkem k dosažení místa v armádě b^'rgkt&tu-dusících ohromné impérium. Cicero by se byl už neuplatnil, jeho výmluvnost přestala být nástrojem uplatnění práva a zbraní v boji a stala se nástrojem malodušné a malicherné úřednické kariéry a velmi často nestydatého pato-lízalství. Nikdy nebyl žádný císař dost tyranský, žádný správce provincie dost vydřidušský, aby se nenašel ne jeden, ale deset rétorů, kteří se předstihovali v jeho chvále. Zároveň se ovšem rétorika stala í teorií literatury, návodem, kterému se vyučovalo a podle něhož se naneštěstí i psalo. To vše ovšem nevysvětluje celkový úpadek tvořivého ducha. Vždyť právě tato rétorická tradice to byía, která dodnes určuje náš systém humanistického vzdělání, ono dědictví, s nímž se školské systémy všech evropských států potýkají, ale které se neodvažují úplné odvrhnout. Krásná kniha E. R. Curtia o evropské literatuře a latinském středověku ukázala, jak tato tradice přes středověk vytvářela moderní literaturu, aniž jakkoli omezovala její tvůrčí potenci, Všimneme-li si však Í jiných oblastí, vidíme stejný obraz: věda nepokračuje, spokojuje se s tím, co vytvořili ,,staří", a ani to už nebudí zájem; ne poznání, ne vědění, ale jen to, co je zábavné a kuriózní, je tradováno v různých příručkách. Historikové védy si samozřejmě všimli, že matematikové a astronomové, lékaři a mechanikové té doby si už nekladli žádné zásadní otázky, a vysvětlovali to tím, že řecká věda se dostala do slepé uličky, protože prostá pozorování, na nichž byla založena, už nemohla poskytnout nový materiál. To by bylo vyžadovalo experiment a samozřejmě přístroje tehdy nedosažitelné přesnosti, je však zřejmé, 15 že to může být vysvětlení jen částečné; jisté totiž je, že řecký racionalismus a jeho touha po rozumovém uchopení světa zemřely pomalou a krásnou smrtí. Obdivovatelé jeho plodů byli schopni vytvářet už jen ubohé náhražky, kterým chyběl právě život. Lidé prostě nechtěli poznávat pomalu a postupně podstatu přírody..g..společnosti, chtěli naráz pochopit především sebe, svůj osud. Svět se změnil a klidná harmonie jedince a společnosti, občana a státu, člověka a kosmu, v níž žili lidé „klasického" období, byla nenávratné ztracena. Z občanů menších čí větších měst, kde každý měl alespoň nějaký vliv na utváření osudů celého společenství, stali se obyvatelé jediného ohromného světa - římského impéria. To jim bylo zpočátku domovem klidu a pokoje, blahobytu a prosperity, brzy se však změnilo v pochmurná kasárna, v nichž byl život sešněrován záplavou nařízení a předpisů, pršících jako zhoubný déšť z císařských kanceláří, kde se armáda pilných úředníků snažila předepsat jedinci každý krok v jeho životě. Všichni - is císařem v čele - jednali z nejlepších pohnutek a často asi opravdu nemohli jednat jinak. Od 3. století přešlo impérium do defenzívy a pomalu se stávalo obleženou pevností, navíc ještě zmítanou stálými boji mezi obránci. Bylo třeba stále více vojáků, proto se musely zvýšit daně. To však nadlouho nepostačovalo, proto bylo třeba zhoršit .minci, tj. .provést jnfla.ci. To ovšem vyhnalo do výše ceny a úředníci se divili, že ceny stoupají přes všechny dobře míněné zákazy v jejich ediktech, stylizovaných podle všech pravidel rétorického přesvědčovacího umění. Přihlíželi bezmocně, jak jsou jejich poplatníci ruinovaní a jak výnosy daní klesají, a nemohli pochopitelně najít jiný recept pro nápravu situace než zakazovat poplatníkům opouštět své statky, připoutat 16 každého k jeho zaměstnání - sedláka, vojaka, řemeslníka a tak dále až po herce a tanečnice - a začlenit je dědičně do jakýchsi cechů. Tvrdí se často', že pro tento systém byla^vzorem orientální despocie, jak se s ní Řím setkal například v Egyptě za posledních Ptolemaiovců, než ho učinil svou provincií. Není to nesprávné, .zapomíná se však, že přes všechnu orientální pompu svého dvora zůstával císař vždy především služebníkem státu, jehož dobru sloužil tak, jako se ve starých městských státech každý občan podřizoval dobru obce. Měl pak samozřejmě právo vyžadovat totéž ode všech občanů a všechny jeho cíny byly jen články řetězu rozhodnutí vyplývajících jedno z druhého a sloužících k udržení a upevnění říše. V této situaci bylo pochopitelné, že staré riábožen-ství, regulující život v obci, nepostačovalo; nepostačovala ani filosofie, pro niž byl jedinec opět především občanem. Proto slavily velké úspěchy.různé kulty přicházející z Orientu, jejichž společným znakem byla lhostejnost ke státu a které slibovaly jedinci spasení v posmrtném životě. Člověk, který se dostal do rozporu sám se sebou, s tím, co svým společenským jednáním vytvořil, hledal ztracenou harmonii v projekci sebe samého jinam, mimo tento neutěšený svět. Křesťanství bylo poměrně dlouho jen jedním z těchto kultů a zdaleka ne nejúspěšnějším. Mělo však před ostatními některé výhody: zpočátku přísnou, po židovství zděděnou netoleranci, dále svá svatá Písma a poměrně pevnou organizaci; proto nakonec zvítězilo. Prošlo mnohými proměnami. Z učení maí.é_žÍdovs.ké_.s.ekty_..se stalo na východě říše téměř filosofií (nezapomeňme, že novoplatónství bylo programově iracionalístické), aby se pak - zejména na Západě, krizí krutě postiženém - znovu podřídilo duchovnímu klímatu duby, kterou vynikající znalec charakterizoval jako magickou kulturu. Mezitím se stalo státním,jiábožcn.stvjm jíše a opravdu se snažilo tomuto úkolu dostát - za cenu smiřování nesmiřitelného; to však nebylo v křesťanské věrouce ničím neobvyklým. Krize společnosti zatím pokračovala. Útočné války dávno přestaly, tím však vyschl proud otroku a jejich cena neustále stoupala. Systém výroby zboží pro městský trh, opírající se o masovou práci otroků, se hroutil nejen proto, že jich byl nedostatek, ale i proto» že řemeslnické výrobky kupované na trhu za vyráběné zboží (hlavně potraviny) byly stále dražší, a vyplácelo se proto opatřovat si je doma ve vlastní -režii. Vytvářela se tak už v posledních stoletích starověku .snaha, po,úplné: hospodářské, soběstačnosti velkých i menších výrobních jednotek, typická pak pro 'Středověk. Městská civilizace .spěla ke._své_mu konci, těžiště života_sjc__r2řená|elo^na .venkov, který města už nepotřeboval ,a i politicky se snažil »starat se sám o sebe. Pak přísli, ■.barbaři, říše padla a jen rotoři nad tím naříkali. Lid barbary vítal, protože zvůle ,a anarchie byly pro něj snesitelnější než spořádaný útlak státu. Byly to vojensky organizované družiny bojující proti každému, které uvedly do pohybu pestré obyvatelstvo lesů záalpské Germánie a stepí jižní Rusi. Trosky germánských kmenů, Hunové, Alanové a Sarmate - to vše smícháno a spojeno ve více či méně trvalých federacích (které jen z pohodlnosti nazýváme kmeny) - se vrhly přes hranice říše tlačeny zezadu stále novými nájezdníky, zoufale hledajícími ani ne tak poklady, jako půdu, která by je uživila. Alarichovi Gótové vyplenili roku 410 Řím ne pro zlato a šperky, ale pro potraviny, které tam doufali 10 najít. Barbaři se usadili mezi starým obyvatelstvem na venkově a pomalu s ním splývali. Města se vylidňovala, jen v některých sídlili noví vládci, obklopeni svou divokou družinou a některými vzdělanci, kteří spolu s nimi předstírali, že se vlastně nic nezměnilo, že stará civilizace trvá dále pod novými pány. Zatímco Theodorich (f 526) sc usadil ve starém císařském sídle Ravenně, usídlili se jíž merovejští vládcové Franků raději v lese před Paříží než ve městě samém. Evropa vplula-do„klíd--nčho řečiště archaických agrárních civilizací a tato změna zasáhla i kulturu. Sterilní rétorická vzdělanost vyšších vrstev stejně jako zvulgarizované křesťanství, prosycené vírou v zázraky a primitivními praktikami mnichů, žily ve městech a sdílely jejich osudy. Venkované - „pagani" (pohané) -byli tím vším sotva dotčeni a spokojovali se svou archaickou vírou v bohy a bůžky plodnosti, zajišťující úrodu, vírou vlastní všem agrárním civilizacím už od neolitu. V tom se nijak nelišili od 'nové příchozích - ti si však přinesli navíc heroickou kulturu bojovníckych družin, charakterizovanou známou epikou s látkami »branými nejčastěji právě z období -stěhování národů. Vzdělání už nikdo nepotřeboval, jen církev se bez jeho minima ipřece jen nemohla obejít. Kněz musel umět číst a především, znát alespoň základy správné latiny, aby mohl bez chyb reprodukovat přinejmenším hlavní liturgické formule. V 8. .století například řešil papež otázku, zda křestní formule zkomolená z neznalosti latiny je platná. Dříve ■měli kněží samozřejmé nutné vzdělání 7. domova a ze světské školy, nyní však museli biskupové sami vychovávat své kleriky a starat se o jejich školení; tím spíše 'se o to musely starat kláštery, které .se už dříve oddělily od světa, a tím i světského vzdělání. Bylo to ovšem pouhé profesionální školení, které mělo ke skutečnému vzdělání daleko. I to se však prosazovalo těžko ve všeobecném odporu ke světské vzdělanosti, zamítajícím jakékoli studium starých autorů, dokonce i jako vzorů stylu. Bylo spise zásluhou jednotlivců, že přece jen zůstalo mnohé zachováno. Jakousi syntézu těchto roztříštěných .snah provedla pak karlovská renesance, navazující hlavně na tradice irské a anglosaské. Vypracovala zejména jednotné písmo, o kterém jsme se již zmínili., a položila základ jednotnému vyučování v systému trivia a kvadrivia, převzatého i s učebnicemi z ^pozdně římských rétorských škol. To je třeba zvláště připomenout: raný středověk nezachoval „dědictví antiky", ale navázal na pozdní antiku. Každý, kdo čte už připomenutou (bohužel u nás ještě nepřeloženou) knihu Curtiovu, musí to zpozorovat; uvidí totiž, že středověk přejímal spolu se systémem vyučování 'kanonizovaným v pozdní antice i kánon autorů, celý rétorický ráz vzdělání, jeho manýrismus a jeho školometství. Zároveň však zpozoruje (ačkoli lato stránka věci přichází u Curtia poněkud 'zkrátka), že s tímto dědictvím naložili vzdělanci raného středověku po svém. Vergíllus, rozcupován v bezduchých komentářích, jim byl prezentován jako učebnice rétorických figur, brzy se však našli autoři, kteří ho četli pro potěšení a pokoušeli se ho napodobovat po svém. Vznikla tak zvláštní literární kultura, charakterizovaná především značnou exkluzívností. Jejím publikem byli jednotlivci roztroušení po klášterech celé Evropy, kteří měli mezi sebou jen špatné a nepravidelné spojení, takže jejich dílo mnohdy ani neproniklo za zdi mateřského kláštera. Častěji se ovsem přirozeným během věcí vytvářely společnosti přátel různých klášterů, kteří si navzájem půjčovali knihy a kritizovali svá díla. no Vládla tu pochopitelně záliba vu výlučnosti, v jemností stylu a vůbec v určité .samoúčelnosti literárního snažení. Umění pro několik přátel se snadno stává uměním pro uměn/. Přece však je tato charakteristika, shrnutá S. Heil-mancm ve slovech „literární štěstí v tichém koutku", nepřesná. Svědčí o tom již to, že nejrozšířenějším literárním druhem bylo (vedle legend) dějepřsectví, a to z velké části historie „nejnovějších dějin" či ,,dějin současnosti", jak říkají Francouzi. Jsou to v nejvyšším stupni poučné komentáře politického dění, na němž jejich autoři měli mnohem menší účast než jejích starověcí předchůdci, komentáře psané pro literární přátele, kteří pak mohli nanejvýše něco z nich tlumočit negramotným „tvůrcům" historie. Zájem o život vzdělancům nechyběl, chybělo jim jen publikum. Bylo to konečně pochopitelné, společnost měla jiné starosti než se zajímat o verše napodobující Vergilia. Tradiční učebnice, podávající tzv. fakta, nemohou tvář oné doby vůbec vystihnout. Líčí nám její dějiny jako dějiny vznikajících a rozpadajících se říší, mluví o státnických cínech panovníků a vzbuzují v nás dojem, jako by se dobyvatelské války Karla Velikého lišily od válek Napoleonových jen primitívností Karlových vojáků. Zastírají tak, že to byla doba anarchie téměř naprosté, že „státy" byly jen souhrny osob ovládaných hordami divokých bojovníku primitivního a barbarského náčelníka. Každý tu bojoval s každým a všichni bojovali především s přírodou, které se tvrdou prací snažili vyrvat dostatek potravy. Žít znamenalo především uživit se a vlastně jediným způsobem obživy bylo zemědělství. Civilizace středověku je civilizací zemědělců, žije v jejich světě a jejich problémy. Přitom je třeba si uvědomit, že středo- ví véké zemědělství začínalo na velmi nízké úrovni, mělo k dispozici jen primitivní a nedokonalé zemědělské náradí (někteří historikove jsou dnknnre přesvědčeni, že /.počátku byly i tak obyčejné železné nástroje jako sekera a motyka vzácností). Pracovní síla tak byla nedostatečně využívána a nedokonalost nářadí bylo třeba nahrazovat silou svalů. To pochopitelně znamenalo, že potřeba pracovních sil byla neúměrně veliká, čímž také rostl počet úst, která bylo třeba z daných výnosů nakrmit. Pole sama nemohla tedy zemědělce uživit, nedávala mu možnost věnovat se plně produkci obilí, které by bylo spolehlivým základem výživy. Zemědělec byl v raném středověku nejméně zpoloviny odkázán na doplňkové způsoby obživy, především na chov dobytka. Pro ten však nebylo dostatek píce; musel se živit sám pastvou, a to pastvou hodně podřadnou, nejčastčji spásáním nízkých lesních podrostů. Podle toho ovšem vypadal'a také užitkovost. Primitivní obilnářství, doplňované neméně primitivním dobyťkářstvím, se tak pohybovalo v .neustálém bludném kruhu: protože zemědělec nemohl svým ubohým nářadím dostatečně obdělat půdu, musel ji nechávat ležet úhorem, aby se alespoň částečně vzpamatovala. Musel na ni vysévat veliké množství osiva, aby ho alespoň část na špatně připraveném poli vzešla. Pomáhal sí proto tím, že oséval velké plochy, ty si však ukrajoval z luk a pastvin a zbavoval se tak možnosti získat dostatek mrvy ke hnojení. Výsledkem takového primitivního hospodaření byly pak neuvěřitelně nízké výnosy; jedno zaseté zrno dávalo podle okolností dvě až čtyři zrna při sklizni. Plýtvání půdou, plýtvání pracovními silami, plýtvání jedinou energií, která byla k dispozici - silou lidských 22 a v mnohem menší míře zvířecích svalu, nepatrné výnosy, ohrožované každou nepřízní počasí, to všechno způsobovalo, že zemědělství bylo velmi labilní. Muselo živit nepoměrně větší počet pracovníku než později (nemluvě již o dnešku, kdy se procento lidí v zemědělství pohybuje ve vyspělých zemích okolo dvaceti až třiceti procent obyvatelstva). Není proto divu, že každá celkem obvyklá neúroda mohla mít katastrofální následky, že hlad provázel lidi od kolébky do hrobu, a to nejen ten hlad, který zaznamenávali kronikáři jako zvláštní událost. Bylo to každoroční hladovění na jaře a v časném íétě, kdy už nebylo zásob z minulé sklizně, byl to stálý hlad v době nejtěžších polních prací. Slabí, chronicky podvyživení a nedostatečnými nástroji vyzbrojení zemědělci se museli držet těch míst, jež mohli obdělávat bez větších nesnází, tedy především volných a nezalesněných planin. Žili tak rozptýleni ve velikém lese, který odděloval jedny od druhých a na který 'neměli dlouho sílu zaútočit. Lidé -se nestýkali buď vůbec, nebo jenom výjimečně, žili v Izolaci, která jistě nepodporovala šíření nových idejí a nových poznatků. Rozbít tuto izolaci mohly jen pravidelně navštěvované trhy, dobře zásobované řemeslníky schopnými produkovat dostatek nutného zboží. Řemeslník se však mohl v této společnosti sotva uživit, musel sáni obdělávat pole a nezbývalo mu času, aby mohl vyrábět: pro zemědělce ve větším množství dokonalejší nástroje, které by jim umožnily klučit les a získat více pudy, což by bylo znamenalo také více obilí, které by pak zase mohli směnit ;s řemeslníky za jejich výrobky. Místo toho spotřebovávali zemědělci velkou většinu toho, co vyrobili, samí. Neměli tedy co prodávat ani za co kupovat, peníze hrály v hospodářském životě 'jen nepatrnou úlohu n bludný kruh, v němž se pohybo- 23 válo zemědělství, tak vlastně zahrnoval celé hospodářství. V této hladovějící společnosti musel každý, kdo se neživil sám prací na poli, žít z práce jiných. Jako každá 'společnost nemohla se ani středověká společnost obejít 'bez určité organizace, a musela si proto dovolit přepych vydržovat určitou skupinu lidí, kteří plnili „organizační" funkce, a kteří tedy měli moc. Ten, kdo mel moc, měl však také možnost poskytnout ochranu, která byla v anarchistických poměrech raného středověku stejnou životni nutností jako potrava. Menší i větší „mocní" tak získávali dobrovolně i násilím stále více závislých lidí. To vše se odehrávalo v malých lokálních společenstvích, vznikala tedy nová organizace společnosti, budovaná na pozvolna se formujícím feudálním vztahu pána a poddaného, „zdola". Vláda panovníka byla jen jakýmsi regulujícím a usměrňujícím prvkem v boji aristokracie o vybudování jejího panování nad lidmi a půdou, prvkem silným tam, kde aristokracie byla slabá, a slabým tam, kde byla silná. Tak jako byly rozmanité životní podmínky malých a roztříštěných lokálních společenství, byly rozmanité a pestré i formy vztahů mezí lidmi. V téměř každé vesnici se vztah závislých lidí k jejich pánům lišil, ještě zdaleka tu nebyly pevně uzavřené stavy s vymezenými právy a povinnostmi. Situace se radikálně změnila teprve v n. a 12. století, kdy se podařilo rozbít onen bludný kruh ekonomiky, který jsme si právč popsali. Čími to začalo, je těžko říci, při prvním zběžném pohledu pozorujeme fakt spíše biologický: přibývá Udí a přibývá jich stále rychleji. Podle jistě nepřesných, avšak přece jen názorných odhadů se zvýšil počet obyvatelstva asi ze 46 miliónů v roce 1050 přibližně na 73 miliónů v roce 1300. Druhý fakt je také zrejmý na první pohled; na mapě Evropy mizí se stále stoupající rychlostí zeleň lesu a šíří se hněď polí, vesnice útočí na dosud nedotknutelný les s takovou energií, že hustota sídel v některých oblastech zakrátko dosahuje dokonce větší úrovně než dnešní. Kde se však tato nová energie vzala? Opravdu jednoznačnou odpověď je těžko dát, Jedna z teorií tvrdí, že se náhle značně zvýšila populace; bylo třeba živit více lidí, proto se lidé postarali, aby vyráběli více, na větších plochách a s menším vynaložením práce. Druhá tvrdí, že se zdokonalily výrobní nástroje, a proto bylo možno zlepšit produktivitu práce v zemědělství, klučit lesy a živit více lidí. Zvýšení populace by pak byío následkem, a ne příčinou. Ve skutečnosti asi nelze příčinu a následek tak jednoduše oddělovat; revoluce v zemědělství, ke které došlo ve 12.-13. století, byla zřejmě zároveň příčinou i následkem přírůstku obyvatelstva. Především se tehdy velmi rozšířilo používání pluhu, který oral hlouběji a dokázal i obracet zeminu. Půda tak byla pro osev lépe připravena a dávala lepší výnosy než staré rádlo, které jen rozrývalo povrch půdy a c: '2 ju c «S3 S3 ■o "^ 51 "3 í" > )i_ o -^ r: aj O CO -**^^ -___. 17^--£^^3 - - ;■« ,~i-^h_; ' >■ !.--" - -.-' ■: ; ~. ^ :r í v !". '!> 0 -. ■■•"■ -.* O | ." 1 ■ ■ ■-- "r C '-/ f~ > "> -~~.:'~-:Zš' ~"\,\ .\< i r^ r' ČT >.r '~C ■ ■ ; -•'■'.. ->s^* v ■ „. .-''-:-, ! ■: ^. :',:;>- J-; -7^-:-ľ--ír~ ^, ■ ':;-_.--:■' ■ S.- ľ- "' ŕ, ^ í 4;-- 'E "■ j'. ^^i-M^\'^^-l%-*" r-* .' 'v '■ -■ ■ 1 a f1"- /-. 3 á S " ~\ T- -r t:; ■5, TtT h. ~,* ^ " ľ.-* '- = ™ŕť V1 - ^ -J " ™ :'.' r; .= -* r^ & r — L —* "* -,í— - ^ ^T"^ - '-* .'-1 '$ ~ . — ' '- " 'J- í»— -- t> !s- p ^ c^^ £,1=-. iL žt i: !ľr. ■.j px» .3* „:í_ — -T ;J ť-- '-i* — ■. --1^1 = — — ..J '.s 'V .-V ■■*■!, ■- Ů* r: - 2 ■'— ^ ^ ŕ. : ^ - J* ,^ ^ 'ii r .. S '~ ~ ~ ,jí «— ■ - 'r? ~i ._, r ^ ^j ťr ".' . - i < ,S^ P ''S ^ "i 1 ^ c ú ľ r* = ^ i=. í: 2_ f* 5 -^ -3 ib .- — ~ -=r * ;- f' íl i: '3 iflliillli .'.. ~" ^* ~ "? r". -- j r"- -_i _Ü *-• --^ 0 """" -j —• i :._ Ír C* x á s £ J ^ a -^ s; J fímnu.ivrtťmriícniiplbinmi.if nii\taq;wujm«Kl.mii'.'iiili ,.;:v tmo uikiirc p,ip.i nu umií)' dm írRrro ?«n> ouíi\: mu pmifcjuKlto fccmniuraiin nuuTniLimffuíKiTjsoirnfiaí'' í/ noJTiim'^njxinir Ihi-'iiiipiiiu" , iiiaiMmimTDiielu.'dmirimt 2 ß fofij,*rtgciwto.pali.if.thntóiv; $ iiiedignnnolittTindupimi] i jJŠSflí^rotiif/iniiccnioôi A^priú.'fiijqriiioiaíhni huiur.fi 1' Sf£fe^^^^^ Papež Urban If. vysvětli 25. října 1095 nový kostel opatství v Cluny a za in tjdny zihajil konci] v Clermontu, na němž vyhlásil první krížovou výpravu Vůdcové první krížové výpravy v predstave známeho ilustrátora Gtislava Dorélio Křižácká vojsko se prepravuje přes more 3e: Mapy v našem slova smylu ve středověku neexistovaly. V rukopisných dílech se však často najdou schematická vyobrazení - v tomto pnpadé SvateJio města Jeniza/e'ma ^*& V Palestině a Sýrii vybudovali křižáci desítky kamenných hradů. Na snímku johanitský hrad Margat V bitvě u Haíiinu roku 1187 ztratili křesťané v bojí se Saladinovým vojskem nejen Svatý kříž, ale také tisíce padlých a posléze i město Jeruzalém a značnou čási území rížové výpravy francouzského krále Ludvíka IX. Svatého směřovaly do Egypta a Tunisu Třetí křížové výpravy se zúčastni! také císař Fridrich I. Barbarossa, který však na jejím začátku zahynul V roce 1204 dobyli účastníci 4. křížové výpravy křesťanský Carihrad a založili zde několik desetiletí trvající Latinské císařství. Nu snímku nejstarší vyobrazení města (koiem 1420) Tragický konec očekával řád templářů, který vznikl po první křížové výpravě v Jeruzalémě. V roce 1312 byl papežem na základě nátlaku francouzského krále zrušen a velmistr s dalšími členy byl upálen Jízdní vojsko Viléma Dobyvatele útočí na opěšalé Sasy v bitvě u Hastingsu roku 1066. Nahoře podle tapiserie z Bayeux, která vznikla nedlouho po bitvě, dole v představě moderního ilustrátora ;st4: faffed,-. :...::;$$ V! Ctí l£ rl ,jj > -tr *5* vw J^d^^ =n O "^ _ttj •— ^ -3 S E S «u S iá Ä o .c m c > p ä £ £ >^ y .^ i- .c «/i — o « nj ;s -isla oj > g > n. .2 >> j3 H Si ^ ffl Q Biskup (v tomto případě sv, Vojtěch) dostává investituru od římského císaře (jde o Otu II.) i^A m H ■Ä Císař Jindřich I), předává kapitule v Bambergu dílo Řehoře Velikého o > oj__ > -O ■(3 O c -a rt .o ■o o S o o x: CVi) <= C ~ ta (A r- o C K S k >-?\ís^S^I^^^^^^^I^^^^^Í^^. ^ w 14) JU -o C3 o a. í/» 'o. m o >i I c o ;> O > C OJ Q. >C £* (U O 'p1 -^: .ľ M •>-. > — .-T <" o « « C K ^ E o g, ca .y-aj 'a "° >« £ nš •íi — j* ° s* S ^ o «•« ^ » ~ oj > O J| S- sijj J Siř .,- w O — — « s ~ -° 3- u O Rytířský turnaj podle rukopisu Mauesse m Ö-4J' i- is'1'- ^ -.4i PK Hlavními náměty rozsáhlé středohornoněmecké skladby Píseň o Nibelunzích jsou zradu a msta. Romantizující výjev, jak Kriemhilda obviňuje králova zbrojíře Hagena z vraždy svého manžela Vítězný Rudolf Habsburský nad mrtvolou poraženého Přemysla Otakara lí. v bitvě u Suchých Krůt roku 1278 > 24 Za jednu z patronek .středověké špitální péče byla považována sv. Alžběta Durynská Lékaři ve špitálním sále. Iluminace z 15. století ukazuje pacienty v postelích i ambulatní ošetření } Na zasedáních městské rady se řešily důležité otázky chodu města J 5 S li N g***ja"pflWJTffWtfciňBTF V>m fc ■iťi.n -rt^; r*Ä^»V>*X^í ši** ^ *■* ŕ^ í A^i s ^ tjvt * r-í^ >í --'v *&Jf ví J2 ,— un ^ ■.= «j ;c SP-■■u i-i •" — "Z i) 5 ě e £ š J Sediaci ohřívající se u ohne Skála středověkých trestů by!a nesmírně široká ^„««^- will V ^ŕ^--»&iätm ?M yaw iwwles moýtľicifmo fiibr Iniciála M z Mater verbortim zobrazuje oběšeného Jidáše. Trestem oběšení bývali ve středověku trestáni často silniční lupiči. Viselci na Šibenicích u cest a městských bran působili jako odstrašující příklady *^ J3 U ■0-3 IS o-g - -* ja c '>% o a. 3 'S1 "o se -^ C3 í ■^ ^ >«j " T3 -C o .5 -O c ^^^#^#^^^^1^^^^^^ m í N Drastický účinek na přihlížející mívalo vpletení rozlánianélio těla odsouzence do kola i Stětí bývalo považováno za „čestnější" způsob popravy < / / m/ rťv V Mocnosti pekelné vyobrazené umělci na siěnách chrámů i stránkach kníh vbuzovaly v divácích hrůzu z věčného zatracení, jemuž může propadnout nenapravitelný hříšník říká Lví srdce, po francouzsku Coeur de Lion a po anglicku Hearth of Lion. Píše se 6. dubna léta Páně 1199, a král sotva přežije tuto noc. Táhl s malým vojskem sem na jihozápad Francie, k úplně bezvýznamnému hnízdu, které předtím nikdo neznal, které si však teď jako místo, kde zemřel král Richard, získá pochybnou slávu. Tady v Chá-lusu patří rebelskému hraběti Adomatovi z Limoges ubohá pevnost, kterou chtěl Richard Lví srdce dobýt a srovnat se zemí. Náčelník jeho žoldnéřů Mercadier bez námahy vzal ztečí první bašty a vydal se pak s Richardem na obhlídku, aby se poradili o postupu na příští den. Bylo nepochybné, že pevnost padne-, a díky té sebedůvěře si oba počínali lehkomyslně. Došli příliš blízko k jedné věži, kterou ještě držel nepřítel, a odtamtud jeden střelec zasáhl krále z kuše do šíje mezi krkem a ramenem. Vlastně to nijak těžké zranění nebylo, jenže to celé zbabral medikus. Tak dlouho se šťoural nožem kolem rány, aby našel odštěpek, který se ulomil z šípu, až se rána nakonec zanítila. Král dostal horečky. Mercadier mezitím pevnost dobyl. Zajal i nešťastného střelce a přivlekl ho do tábora. Bertranda Gourdona, jak se ten muž jmenuje, nebylo třeba nulit k výpovědi mučením. Stál za svým Činem a prohlásil, že na Richarda střílel proto, že král v dřívějších bojích zabil nejen jeho otce, ale navíc i dva jeho bratry. Richard měl pro rozhořčení střelce pochopení a odpustil mu. Dokonce mu daroval svobodu. Mercadier však střelce potají ponechal ve vazbě, poněvadž zřejmě předpovídal královu smrt. A teď se na něm krutě mstí, přestože král ještě dýchá. Právem se můžete zeptat, co vlastně anglický král pohledává tady v jihozápadní Francii. To je dlouhá historie, ale já vím, co a jak, protože u královny, která už viděla sedmdesát sedm zim, jsem už mnoho let, i když nejsem tak stará jako ona. Znala jsem ji, už když byla velmi mladá a oslnivě krásná. Narodila se v Bordeaux, ale vyrůstala v Poitiers, kde vládl její dědeček. Byl to ochlasta, rošťák a zkurvysyn. Ale taky velice dobrý trubadúr. Eleonora ho skoro neznala. Bylo jí teprve šest let, když zemřel. Její otec, akvitánský vévoda Vilém X., byl chlap jako hora, sílu měl jako medvěd a lidé si vyprávěli, že snědl tolik, co osm lidí dohromady. Přes svou sílu se rozžehnal se světem už v osmatřiceti letech, a protože i jeho jediný syn, Aigret, zemřel velmi mladý, stala se Eleonora jako nejstarší dcera najednou akvitánskou vévodkyní. Nevím, jestli si o tomto vévodství dovedete udělat obrázek. Aspoň tohle. Zahrnuje nesčetná hrabství a baronie, a některá jména jako Poitiers nebo Armagnac, Perigord nebo Auvergne, Gaskoňsko nebo 209 Limousin budete i vy určitě znát. Tam všude sedí vazalow ;ikviiun-ských vévodů, kteří jsou proto mnohem bohatší a mocnější hlv irmi-couzský král, který byl v těch letech nejen starý, ale take ^Imi ne-mocný. A tak není divu, že nasadil všechny páky, aby svého holui/ei moc ošklivého syna Ludvíka oženil s krásnou vévodkyní. Oba byli ještě velmi mladí, bylo jim myslím 16 let, a nikdo se jich neplál, co si o tom myslí. Tak (o na tehdejších dvorech chodilo vždycky. B\!i spolu oddáni v Bordeaux. Byl už nejvyšší čas, poněvadž krátce nato starý král zemřel a f.leo-nora, tak jako se zničehonic stala vévodkyní, byla teď najednou královnou Francie a samozřejmě i své milované Akvitánie. Ale její muž, ten Ludvík, se k Eleonoře, která teď - dá se říci - milovala život se vším všudy, vůbec nehodil. Jí se líbila spousta věcí, před nimiž se její svatouškovský manžel, který občas dokonce žil v klášteře, leda třásl hrůzou. V té době jsem přišla ke královně do služby, a tak ^e-hn" to hádání dopadalo z bezprostřední blízkosti i na mne. Pak nadešel den, kdy král své mladé chotí oznámil, že chce leď splnit svůj starý slib a táhnout na Jeruzalém. Eleonora samozřejmě neměla vůbec žádnou radost z toho, že má podstoupit tak namáhavou cestu. Odmítnout ale nemohla, a tak se spolu s ostatními dvorními dámami, které, musely jet také, rozhodla dopřát si na dlouhé ceslč aspoň část toho komfortu, který měla doma. Vojevůdci nebyli z obrovského trénu nijak nadšeni. Reptalo i duchovenstvo, které se strachovalo o ctnost poutníků, když se mezi stany potulovalo mnoho služliček a komorných. Na druhé straně člověk přece musí ty mladé lidi chápat. Jenom na cestu do Byzance potřebovalo vojsko skoro pčt měsíců a těžko se dá čekat, že by se vojáci tak dlouho zdrželi všech tělesných radostí. Byzanc byla město, kde se mé paní moc líbilo. Už jen ta poloha na Zlatém rohu a u Marmarského moře, ohromný přístav a nádherný palác. Bylo to město, které vypadalo, jako když je celé z mramoru a diamantů. Eleonora si lebedila v luxusu a nadšeně užívala pocty, jimiž byli hosté zavaleni. Ještě dnes si vzpomínám na jeden večer, kdy se královna vrátila z hostiny v paláci a vyprávěla neuvěřitelné věci. Podlaha byla pokryta lístky růžových květů, víno se pilo z tenoučkých barevných skleniček, servírovala se žabí stehýnka na zlatých mísách a maso se nejedlo rukama nebo nožem, ale podávalo se do úst titěrnými stříbrnými vidličkami, s jejichž používáním museli hosty napřed seznámit. Eleonora by byla nejraději zůstala v Byzanci celý život, tím spíš že se jí císař Manuel skoro vyzývavě dvořil, ale zbožný (a trochu právem 210 i žárlivý) Ludvík pořád naléhal, aby se už vyrazilo, což stále znovu vyvolávalo mezi manžely nekonečné spory. V Antiochii se Eleonora setkala se svým ještě docela mladým strýcem Raimundem, který tam měl své sídlo. Mohla se s ním bavit ve své mateřštině, jazykem fangue-doc, a tak spolu strávili mnoho krásných hodin. Říkám to se vší náležitou diskrétností. Nechci se ani šířit o tom, proč z křížové výpravy bylo později fiasko. Nakonec se s nepořízenou odtáhlo zase domů, aniž křižáci uviděli Jeruzalém aspoň z dálky. Manželství se už nedalo zachránit. Jak je to dnes u velkého panstva obvyklé, sešlo se pár duchovních knížat a přesvědčili Svatého otce, že ti dva jsou příliš blízce spřízněni, než aby mohli být právoplatně oddáni. Papež manželství anuloval. Obě dcerky, které Eleonora svému Ludvíkovi porodila, zůstaly otci a Eleonora si podržela své akvitánské vévodství. Nebyla to žena, která by vydržela žít dlouho sama. Ohlížela se po muži, který by po všech stránkách odpovídal jejím přáním, a našla ho už po čtyřech měsících. Byl to o deset let mladší Jindřich Plantagenet z Anjou, vládce severozápadní Francie. Bylo mu teprve devatenáct let, ale stačil už zplodit dva bastardy, které vychovávali na jeho dvoře. Jindřich a Eleonora teď panovali nad celým západem země, ale při tom nemělo zůstat. Jindřich měl díky své matce jistá práva na anglickou korunu, a když panující král Štěpán z Blois nebyl už s to vyjít se svými barony, uplatnil Eleonořin muž své nároky a skutečně se jako Jindřich íí. stal také ještě vladařem Anglie. Jeho manželství s vášnivou Eleonorou bylo velice bouřlivé a Eleonora přiváděla na svět jednoho syna za druhým. Prvorozený umřel ještě jako malé dítě, a tak se korunním princem stal dru h o rozen ý syn Jindřich. Teprve pak následoval Richard jako třetí syn. Nebudu se tady pouštěl do líčení politických zmatků oněch let, protože neměly s Richardem osobně skoro nic společného. Jedna smutná epizoda nás však tehdy všechny zdrtila. Jindřich Plantagenet roku 1162 přemluvil svého přítele a důvěrníka Thomase Beckeía, arcijáhna a kancléře jeho říše, aby se stal arcibiskupem v Canterbury. Sliboval si od toho, že Becket bude držet duchovní na uzdě, ale stal se pravý opak. Sotva se Becket stal arcibiskupem, vrátil králi Velkou pečeť kancléře, poněvadž, jak pravil, dvěma pánům - papeži a králi - nelze sloužit. Jindřich zůstal jako opařený. Z jeho přítele Thomase se stal obhájce církve a nebyl dokonce ochoten ani k nějakému kompromisu. Roztržka mezi nimi se nakonec prohloubila natolik, že Thomas Becket uprchl do Francie, k úhlavním nepřátelům anglického krále. 211 Odtud se sice ještě vrátil do Anglie, ale nadále zůstal nepohodlným zastáncem církve, a tudíž nutné královým nepoddajným proti hrncem. A pak se to stalo. Jednoho večera roku 1170, když na královském dvoře opět došlo k neblahému sporu, vykřikl Jindřich, rudy vzteky, do kruhu svých mužů: „Cožpak mě nikdo z vás toho knežoura nezbaví?" Něco takového člověk může říci, aniž by to myslel opravdu vážně, a při všem nepřátelství měl král svého někdejšího přítele svým způsobem pořád ještě rád. Ale čtyři rytíři z králova okolí vzali len vášnivý výkřik vážně a zabili arcibiskupa v jeho katedrále. Jako pokání se král později dokonce dal na místě, kde k vraždě došlo, v levé postranní lodi canterburyské katedrály, veřejně zbičovat. Manželství Jindřicha s Eleonorou se vyvíjelo jako mnohá jiná. Zaslepující vášeň, pro kterou oba neviděli slabé stránky toho druhého, nakonec vyprchala, ale kromě ní spolu neměli mnoho společného. Král si teď vydržoval souložnici jménem Rosamunda, dceru jednoho normr.n-ského rytíře, a Eleonora se okamžitě začala starat už jen o svého nejmilovanějšího syna Richarda, který se nejprve stal akvitánským vévodou. Byla také vždycky na straně svých synů, když se bouřili proti stále tyranštějšímu otci, byla kvůli nim dokonce uvězněna a musela přihlížet, jak si její muž po Rosamundine smrti docela otevřeně opatřil novou milostnici. Jmenovala se Alice, byla dokonce dcerou francouzského krále a vlastně vyhlédnuta jako Richardova nevěsta. Ale protože se otci líbila, zabral si ji prostě pro sebe. Tak to tehdy chodilo. Potom, v osmadvaceti letech, zemřel korunní princ Jindřich. Od té chvíle to šlo s otcem rychle z kopce. Richard, který se teď stal následníkem trůnu, dosáhl propuštění své vězněné matky, které už zalím bylo dvaašedesát let, ale stále ještě působila impozantně i skromně, pokorně a zároveň hrdě. Na rozdíl od svého muže, který vůčihledě chátral. Sám pořádal orgie, zatímco jeho lidé hladověli. Obklopil se šejdíři a děvkami, ztloustl a páchl jako vepř. A znovu v rodině vznikly spory. Fronty byly stále stejné: matka spolu se syny proti otci. Eleonora byla znovu uvězněna a zůstala ve vazbě až do roku 1189, kdy král zemřel a Richard se ujal jeho dědictví. Ještě předtím, než o rok později Richard vyrazil na křížové tažení, obstarala mu matka nevěstu se skvělým věnem: navarrskou princeznu Berengarii. Jenže se zdálo, že Richard neví, co si s ní počít. Napadlo mi, že nikdy neměl žádnou milostnou historku a že se, na rozdíl od jiných mladých pánů jeho stavu, o ženy skoro vůbec nezajímal. Dvakrát sice sám sebe obvinil z „protipřirozených hříchů", ale dodneška nevím, co tím měl vlastně na mysli. A také s tfm nechci mít nic společného. 212 Když se král vydal do Svaté země, pokoušela se Eleonora s pomocí hrstky oddaných mužů dozírat na vládní záležitosti, které Richard přenesl na svého mladšího bratra Jana. jemuž se říkalo „Bezzemek". Tento Jan se ale neustále ocital na hranici velezrady. Udržoval totiž živou korespondenci s francouzským králem, který samozřejmě chtěl Richardovu nepřítomnost využít pro sebe. Dalším zrádcem byl podle mne také kancléř William Longchamps a situace se stala natolik kritickou, že se náš pán musel horempádem dohodnout s pohanským sultánem Saladinem, aby se dostal rychle domů a celou tu mizernou pakáž, která se roztahovala na královském dvoře, vyhnal. V létě roku 1192 odplula jeho paní Berengaria z přístavu v Akku. Král ji následoval o něco později. Ale zatímco královna bezpečně doplula do Brindisi, Richardovu loď silné bouře odklonily ze směru, takže nakonec přistál poblíž Benátek. Ve Svaté zemi si Richard svým bouřliváctvím, ale i svým vyjednáváním se Saladinem, které si mnozí vykládali jako zradu, opatřil spoustu nepřátel. Nejvíc ho však nenáviděl Leopold Rakouský. Richardovi muži ho totiž po dobytí Akka hluboce urazili, když zašlapali do bláta jeho korouhev, kterou si chudý vévoda dovolil ve své pýše vztyčit vedle korouhve královy. Podle jiných k tomu došlo, když vévoda chtěl králi sebrat jedno přístřeší u Emaus. Ať tak či onak, právě tomuto Leopoldovi teď Richard padl do rukou. Stalo se to takto. Po nedobrovolném přistání u toho podivuhodného města, které je prý postaveno na vodě, se král pokusil v doprovodu jediného panoše nepoznán protlouct do země Sasů, kde vládl jeho švagr Jindřich, jemuž Němci říkali „Lev". Ve městě Vídni se však dopustil osudné chyby, když nechtěje být poznán poslal nakupovat svého panoše, ale dal mu s sebou jen velký kus zlata. To samozřejmě vyvolalo velkou pozornost. Kde přišel ten otrhaný mládenec ke zlatu? Přirozeně nebylo příliš těžké panoše přimět, aby prozradil, kde jeho pán přenocuje. O králově zajetí se však vypráví i jiná verze. Podle ní se král prozradil sám, když si vlastnoručně opékal kuře, ale zapomněl si předtím stáhnout svůj drahocenný prsten. A podle toho ho prý poznali. Proti všemu právu - poněvadž všichni křižáci byli pod ochranou církve - Richarda zajali a předali ho jeho úhlavnímu nepříteli Leopoldovi. Ten zase nepovažoval za nic nespravedlivého, když učiní zvláštní potěšení německému císaři Jindřichovi a vydá mu jeho anglického kolegu. A císař - ať ho bůh za to navždycky smaží v pekle - neměl ovšem nic lepšího na práci, než napsat mé královně dopis, v němž stálo, že chce-li dostat zpátky svého syna, musí pouze zaplatit 150 000 marek 213