4.Dobrovolný, Bohumil 1953. „Korektury se stanoviska spisovatelova." S. 95-106 in Jak psát rukopis a korektury pro tisk. Praha: Svoboda.
■*•*•
BOHUMIL  DOBROVOLNÝ
Jak psát rukopis
A  KOREKTURY  PRO  TISK
Pracovní návod pro spisovatele a redaktory
Za spolupráce kolektivu pracovníku nakladatelství Práce
Oddíl „Příklady nejbéžnžjších jazykových chyb"
Zpracoval Alois Jirák
PRAHA 1953
PRÁCE - VYDAVATELSTVO ROH
-«**»■
IV. CAST
KOREKTURY  SE  STANOVISKA SPISOVATELOVA
"V tomto odstavci se seznámíme s návodem, jak dělat korektury, i s normalisovanými značkami, jicliž při lom užíváme. Tylo značky musí znát aspoň zhruba každý spisovatel zpaměti, jinak jsou jeho zásahy do sazby téměř nesrozumitelně.
95
—S*W
KOREKTURY
Oprava chyb a nesrovnalostí sazby s rukopisem se jmenuje korektura. Před tiskem se ještě provádí v tiskárno t. zv. revise, s níž už autor^nepřijde do styku. Korektury dělá autor nebo korektor na obtahy sazby, na nichž j'e po stranách necháno místo pro opravy. Podmínky pro práci autorů a tiskáren zde sjednotila norma korektur. Tím se přispívá k hospodárnější práci v tiskárnách i k lepší . kvalitě knih.
Dobrý korektor je mistr svého oboru jako každý jiný specialista. Už z toho plyne, že každý není vhodným korektorem své práce, X-. j. ani při nejpečlivějším čtení nenajde a neopraví všechny tiskové a jiné chyby. Proto také je autorská korektura doplňována vždy několikanásobnou korekturou a revisi v tiskárně (t. zv. domácí), po případě i v redakci nakladatelství.
Sazbu, vysazenou do řádek, spojí sazeč v tiskárně v delší formy, z nichž se otisknou na pruhy papíru t. zv. sloupce» Po domácí (tiskárenské) korektuře je dostane autor jako sloupcovou korekturu. Není dobře připisovat nový text do sloupců, lepší je úplný rukopis. Zásadně jsou však textové vložky do sloupců možné (i když to ruší na př. plynulost a plánování »práce, s vložkami nebylo počítáno). Do sloupců vyznačí autor všechny opravy a zařadí obrázky, jak je o tom zmínka v oddílu Obrázky. Přirozeně opravuje jen, co je. nutné, zbytečné opravy, úpravy a přesazba zdražují sazbu.
Kam píšeme opravy při korektuře? Pokud je sazba úzká, asi do 20 cicer, tedy do 9 centimetrů, píšeme opravy na prázdné místo jen vpravo. U širší sazby píšeme opravy iip. obě strany, jak plyne z dalších ukázek.
7   Přtprava rukopisu                        97
I       i
Ze sloupců se hotoví (čili jak říkáme lámou) stránky. Obtažené stránky (t. j. ručně otištěné na jednotlivý listy) dostává-autor jako stránkovou korekturu s rukopisem a se sloupci.                                     .   •.                                     :•
. Nejprve kontroluje, bylo-li opraveno vše, co vyznačil ve sloupcích. Potom přečte pečlivě celou sazbu a znovu! ji porovnává s rukopisem, aby i zde ještě zachytil tiskové chyby. Doplňuje také čísla stran v odvolání a obsahu. Udělárejstřík, jak je o tom zmínka v oddílu Rejstřík. Je-li ve stránkách ještě mnoho chyb, vyžádá si autor k náhledu druhou (nebo i třetí) korekturu. Teprve na poslední korekturu napíše svolení k tisku, na př. „Po opravě k tisku" nebo „Imprimatur'', a podepíše.                                                                  j        I
Za autorské korektury můžeme správně považovat jeh dodatečné změny proti původnímu rukopisu, prováděné ve vysázené sazbě. Účtují se zvlášE podle spotřebovaného času a přestoupí-li určitou částku, platí je autor, protože je zavinil.                                                                            ;        !
Chyby, zaawněné tiskárnou, které tiskárenský korektor přehlédl, jsou také vyznačeny do autorských korektur, ale neúčtují se do nich. Je proto třeba je označit tím', že se 41a př. podtrhnou barevnou tužkou.                           i        j
Korigujeme vždy podle rukopisu. Proto k tomu potřebují rukopis autor i tiskárna. Nezapomínáme, že v tiskárně sie dělá několik domácích korektur nebo revisí. Dostane-li tedy autor se sloupci zpět i rukopis, musí ho opět vrátit. Stránky nekorigujeme jért podle sloupců (tam jsme mohli snadno chybu přehlédnout, mohl vypadnout celý odstavec), j nýbrž opět podle rukopisu. U hladké sazby (románů) se to obyčejně nedělá, stránky se korigují jen čtením, porovnávají sje. se sloupci a s rukopisem. U odborné knihy je to však nutné. Zvláště dáváme pozor, aby nebylo v sazbě něco vynecháno. Kde na tom zvlášť záleží, kolacionujeme texty; srovnáváme je tím, že někdo čte nahlas rukopis a v sazbělsledu-jeme, je-li tak vysazen.                                              !       .1
98                                            •              I .      !
NÁVOD, JAK DŽLAT1 KOREKfUR*
A. VŠEOBECNĚ POKYNY
101.  Veškeré korektury mají býti zřetelné, aby nebylo nejmenší pochyby o správném snění textu a o umístění opravy.
102.  Korektury Be mají vyznačovat inkoustem, nikoli tužkou, zvláště ne inkoustovou.
/*7            103. Každé kor^ektumi znamjfňko v textu se musí  /i'
t        opakovat na okraji listu co rnožn^ vrf Btejné výši a vedle l_ *L£. «7 7* O   tohoto znam/nka yjiravó se napíše správné písmeno nebo
slovo. Opravy v textu  neopakované na okraji nechá# sa- i/1% ■ zeč nepovšimnuty.
104.  Na kor/cktury so užije účelně obou okrajů tak,
/ty     aby kor/cktury levé poloviny textu byly na okraji levém, ko/T   /"V? rektury pravé poloviny na okraji pravém. Vři třísloupcové stránce se považuji za pravou  polovinu dva sloupce,  za levou polovinu jen jeden sloupec.
105.   Nesprávná oprava se zruší, když se na okraji \-t      přeškrtne a pod nesprávně škrtnutými písmeny nebo slovy
/\      se udělají tečky. Rad/roval se nemá.
108.. Korektury se tiskárně vracejí označené značkou autora nebo razíLkem firmy.
107.  S korekturou je třeba vrátit tiskárně i rukopis a předcházející korekturu.
108.  Poslední korektura se opatří schvalovací doložkou .Jmprimaliir" ft. j. mule se tisknout). Dokud je mnoho oprav, není radno tuto doložku dávat.
109.  Autorské korektury — viz či. 59.
B. OPRAVY
110.   Chybná písmena   se  přeškrtnou  svislou  č/rou   /«■ a na okraji se vedle stejné čáry napíše písmeno Správné. Jsou-li vedle sebe dvě chybná písmena, spojí se obě Bvislé
99
J6
r    7 ■umw/nm.
W| -
/J/tí. l/$ i&iy naho/7 nebo doIe# čarou vodorovnou. Je-lí chybnýoh j písmen několik neb je-li chybné celé slovo, přeškrtirese jW^íou' /-/ ýtéyrriem^ éarou/iterfí první a poslední, zbytek pak čarou vodorovnou. /*m- U kť     Je"'' v *^8 rafWněkolik korektur, užije se rjíznýoh korček-jlJ.   7^,      turn/cbznara7nek,jako/Z7/Cy-/7Š//%7Í'/^a. p. "          Na okraji se opakují znaménka co moinrf ve stejném pó/adi.
I v nejbližších dalších řád/řoh se mají volit znaménka tak, aby nebyla možruí záměna.                                        "
111. Blokované   písmena,  ať  už byly litery omylem i obráceny spodkem nahoru neblbylo některé slovo bloková-nonBB3EB&/PTa nečitelnost rukopisu, korigují se stejné] jako písmena chybná; v tomto druhém případě nutno ovšem ! dbát, aby alespoň oprava byla naprosto čitelná. Totéž platí o místech vyplněných nápadnými typy nebo řadou stejných písmen, na př. —?— mmmmm při strojové sazbě, kde je ' někdy blokováníobtfžné. Je-li blokovaných liter mnoho nebo celé řádky, stačí napsati na okraji Odblokuj/
li/. Poškozena písmena se ko/igují stejné jako chybná písmena, jenže se v opravě písmeno jednou podtrhne.
Písmena jiného typu se korigují stejně jako chybná písi/iena, ale písmeno se na okraji podtrhne dvakrát
Nečistě olišténá písmena se padtečkuji a na okraji se^joa—tp bpozornf znaménky «*» vi» . Je-li některé místo cllakiMyiSwKOroimazáno nebo nečitelné,dá se do kruhu; imstoľto se pokládá za nečtené.
113.  Přebytečná písmenka nebo slova /Wy se' přeškrtnou podobné jako chybná a na okraji se ke korrekťur-nirau znaménku připíše značka «? (zkratka pro „deleatur" = vypusť, vynech). Při strojové sazbě se doporučuje nahradit jfatindi]/ škrtnutá slova/stejné dlouhými jinými slovy v témže nebo sousedním řádku, aby se nemusil přesazovat celý odstavec.
114.  Chypici písmena se doplní tak, že se přeškrtne písmeno předcházející nebo následující a napíše Se na okraji            !       .„., znovu společně s písmeny chyb/čími. je-li na místě chýlí  /-1 /-ě^č» '11'+*?*' cfhb písmena mezera, Škrtne se písmeno předcházející i násle-'           j
a čáry se spoji vodorovnou čarou. Chybí-li bIovo nebo !           ;
O
H ti
■/é\;
i i
%i»   \bj ti/ *ť
i t
rf&&
<nt
100
' í             několik slov, udělá se znaménko/7/   a p. a na okraji Be
napíáe, co chybí. Je-li vynecháno mnoho slov, poznamená .   se na okraji korektury: vit rkp. (=rukopis), nebo se také udá strana rukopisu. Pří strojové sazbě se doporučuje, kde -     to je možno, za doplněná slova škrtnout v/jousednfm řádku ÍHfitučé. -ne£r f—ftr}    jiná jfřibliin/stcjně dlouhá slova, aby se nemusil přesazovat celý odstavec. '        ' 115. Nesprávně rozdelená slova se opraví tím způ/-   Z jjMt~.   _/Jbem. že se na jednom řádku  provede korektura písmen
chybějících (viz či. 114) a na druhom korektura   přebyijí/ 1/&&-fnýcb anebo naopak.
1'6. Přehozené pí^fňha, slabiky nebo slova se zkorigují /znaménkem /prestavécfm/ které so na okraji opakuje. Je-li vúŕeo přerážen slovosled, jednotlivá slíva opatří sečísly p*   £ ř *f řadovými, která se opaknjf i na okraji, kde se podtrhnou.
117.  Obrácená nebo napříě lcžfcf písmenu, se pod- -f~ I Škrtnou ^ na okraji sé k vodorovné čárce připojí znaménko                   j f(„vertatur"=obrať).                                                                             '
118.  Mezera příliš malá mezi písmeny nebcžlovy se  j£ vytkne znaménkem^, mezera příliš velka^znaménkem^; má-li být mezera vůbec vynechána, n£~žnaéí se to znamén-   "^ kemQ . Tato znaménka se ovsem opakují i na okraji.
^^            119. Hrotky, t. j. mezemice neboli výplňky v sazbě
«Ťf—     vystouplégse vyznačí jen na okraji znaménkem #.
-/*
ÍA^r
e. Oprava 120. Proložení slov se naznačí tím  způsobem, že se ■fillt     slovo podtrhne a na okraji se na to upozorní znaménkem i ,7/7 ffř; celé odstavce, jež se mají proložit,se zatrhnou svislou čarou po straně a připíše se ■proloí.
Je-li slovo proloženo, ač nemá býti, pjgjdtrhne se obloučky xj^j a toto znaménko se opakuje i na okraji. —-/<&4Ír-        121. Jiný typ písma se předpise tím, žo se příslušné _             slovo podtrhne a na okraji se vypíše žádaný druh anebo
i/*»»*».^^s^éstjjpeň písma (polotučné, grotesk, kursiva, versál., garmond, JX*t*. 4 re^'/f J-fe***        petit atd.). Je-li podtrženo několik bIov blízko sebe pro různé     *""-*-■
druhy písma, označí se číslicemi, které se opakují i na okraji.
jff«**im<r
101
s
Chce-li se předepsat jiný typ pro celý odstavec, zatrhne I      _/.«fi» bo svislou čarou po straně a připíše se žádaný druh anebo I /**1»
etupeň písma.                                                               «';■.'
122.  Nerovné řádky, v nichž něktorá písmena, slova J
neb interpunkce jsou posunuty "'Minii nebo rio|u. označí se L—- —— na příslušném místě i na okraji dvěma rovnoběžnými čaraňy^. ZZZ ;
123.  Mezera mezi řádky so opraví čarou s obloučkem j
■^ na okraji; je-li přilil velká, udělá se oblouček s konci dovnitř, • ~ jc-lfpHliä maiá, udělá so oblouček s konci ven.                      \
Cnými čarami a očísluj! se v správném pořadu. Je-li řádek j—— X? k     124. Přehozeno řodky se označí na okraji vodorov. |— -/ anebo několik řádků na nesprávném místě, stačí naznačit šip- !— 3, kou raísto správnéJ125. Odstavec Be předpise znaménkem j _rnebo~L,, které je ovšem třeba odlišovat od přestav.ěoího i znaménkaLn.riJ^J                                                                ,
f Odstavec se zavěsí na předcházející text čarou spojující konca jednoho odstavce a začátek odstavce dalšího,                i
[126. Zarážka opominutá nebo vyčnívající řádky se [vyznačí znaménkem L , zarážka ohybná znaménkem \— .

J-----Jde-li jen o vyrovnání řádku, přidá se k tomuto zna- *f
t*r           H-ménku šipka (*-.
Vložíme-Ii při korektuře do řádku slovo (nebo vyškrtné-me-li slovo), musí se často přesadit celý odstavec, aby áe sazba vyrovnala. Proto za každé škrtnuté slovo pridanie raději asi stejně dlouhé slovo. Za každé přidané slovo výr. škrtneme opět co nejblíže slovo, které má asi stejný počet písmen. Není to sice naprosto nutné, ale prospívá to! vzhledu i ceně knížky. Doplňky proto přidáváme nejlépe mezi odstavce nebo nakonec odstavce, do sloupců. Do stránkové korektury už těžko něco vložíme, není tam místo. Bylo by třeba stejný počet řádků vyškrtnout nebo přelomit celou knihu (na autorův účet; to. je velmi drahé). Malé rozdíly, několik řádek, se podaří vyrovnat tím, že se sazba Stáhne nebo roztáhne (rozpálí), nebo že se přelomí několik stránek. Takovým zásahům se musíme co nejrozhodněji vyhýbat,
a právě proto, aby si to uvědomili i nepořádní autoři, poč{-
•              '           ;        i
102                              '      ;
támé náklady s tím spojené na autorův účet, do autorské korektury (zpravidla jakmile náklady přestoupí určitou sumu, na př. 1000 Kčs u knihy).
„Lámání" sazby ve stránky, zvláště oblamování obrázků sazbou, vyžaduje značné technické zručnosti a zkušenosti. Ustálilo se několik pravidel, která zná sazeč, ale autor si také má všímat, zda jsou dodržována:
Stránka nemá začínat t.zv. východovou řádkou (neúplnou). Nejde-li to jinak Upravit, doplníme řádku na celou šíři. Také poslední řádka na stránce nemá začínat zarážkou. ' Stránka končící kapitolu (t. zv. špičková, východová stránka) nevypadá pěkně, je-li najtiíjnjéně_než_pět řádku. Nutno také dbát,, aby stránky měly asi stejný počet řádek při stejném proložení (aby byl správný rejstřík řádek).
I při největší péči se někdy stane, že ve stránkové korektuře zůstane neopravená chyba, která se tím dostane i do vytištěné knihy. Ve vážnějších případech bývá pak do knihy vkládán lístek se seznamem takových .chyb, aby si je čtenář laskavě opravil. V sovětských knihách je na těchto lístcícH také připsáno, kdo chybu zavinil, zda autor nebo korektor. Někdy je chyba příliš veliká a nezbývá než vytisknout list znovu. Správný list, který zaujme místo vadného, se jmenuje karlon. Bývá označen na dolním okraji •hvězdičkou. Špatný list se vyřízne a vlepí se karton.
První vy tištěné archy se jmenují archy vývěsní, vývěsky.*) Nahlíží je korektor, vydavatel, někdy i autor (pak se musí tisk přerušit, to je značné zdražení). Také se podle vývěsek sleduje, jak pokračuje tisk.
Poškozený nebo nadbytečně vytištěný arch, jehož se už do knížky nepoužije, je mákulaiura (od lat. macula, to je skvrna). Prodá se do starého papíru.
*) Název „vývčsek" vznikl ve starých dobách, kdy dobří tiskaři vyvěšovali na tabulích před tiskárnou a na chodbách university první výtisky. Dávali pak odměnu tomu, kdo našel chybu.
103
V novém návrhu státní normy Korektury a revise 1952*) jsou proti starší normě, otištěné na předešlých stránkách,, četné dodatky a některé odchylky. Tím se Hophiiíje'výklad, otištěný v ukázce „Návod, jak dělati korektury", j
Může se korigovat i měkkou tužkou, obyčejnou nebo barevnou, na papíře vlhkém po obtahu i inkoustovou (na suchém papíře ne, inkoustová tužka se leskne).      \        \
Ke korekturnímu znaménku nepřidáváme sloýní vysvětlivky. Jsou-li už nutné, musí být v kroužku, aby sazeč věděl, že to je jen autorova vysvětlivka, která se nemá sázet.                                                                         'j
Jen ve zcela výjimečných případech se oprava na okraji spojuje s chybou v textu čarou (vodítkem).            i
Čárky {vlaječky korekturních značek) v pravé polovině' textu, které značí opravy psané vpravo od sazby, směřují také vpravo. Opravy na levé straně mají vlaječky směřující vlevo. To usnadní práci korektoru i revisbru, už podle vlaječky pozná, v kterém místě je asi oprava*
Chybt-li v korektuře řádek nebo odstavec, musíme jeho rukopis přidat ke korektuře. Chybějící text napíšeme na sloupec nebo na vložku, přilepenou ke sloupci, aby sazeč nemusel hledat v rukopisu. Odkazuj eme-Ii na rukopis poznámkou „Viz rkp.", pak máme také ještě uvést jeho stranu a na té ještě vynechanou část označíme barevnou tužkou, závorkou   [................].                                         I
Je-li třeba přesunout písmena, značky nebo slova do jiného řádku, dáme v textu tato slova do kroužku a čarou se šipkou na konci je přetáhneme, kam patří. Na okraji tuto značku opakujeme. Posouváme-li slovo vpravo, bude na okraji kroužek a od něho čára se šipkou vpravo.      j        !
Okraj sazby je někdy nerovný. Má-li být vyrovnán, ozná---------------------------------                                                                                                                                                  ■ i        j
*) z popudu Čs. závodů polygrafických byla roku 1951 ustavena odborná komise pro vypracování normy „Korektury a revise". Za spolupráce s Üfadem pro normalisaci vypracovala komise j nórmú, která bude vydána tiskem.                                             .        i
! ' i
104                                  !        !
číme to dvěma svislými čarami, u nichž není třeba dalších poznámek.
'Nestejné mezery mezi slovy v řádku vyrovnáme znaménky T, která napíšeme do mezer. Na okraj sazby připojíme nejvýše tři tyto značky. .
Příklad korektury tabulek je uveden na dalším obrázku.
A	r	)	(								b
				^                                 J* "^							
	^_-		(^-<		1	2	4	3	5		6
										—"C    do  | přes ~ XXX  sLu&na,----	
											
											7
											
		\ i									
	ra,*	v				---	....	X-	....		J3
Z.		čú   ■									
	-0 -2>										
											
											
3			(^								
			-------------H:								
							—				q
4		h	"i '•							1         ■         1-----	
Výměnurlinky v tabulce za jinou označíme křížky, jimiž linku přeškrtneme. Na okraji křížky opakujeme a připíšeme u nich, jaká linka tam má být (na př. jednoduchá, dvojitá, polotučná, tučná atd.). Špatný styk linek v rohu nebo tam, kde se přibližují, označíme kroužkem, který na okraji opakujeme.
Příklad korektury tabulky:
1 — linky na styku nedocházejí těsně k sobě. Zakroužkují se.
2 — skupina linek má být zkrácena. Přeškrtnou se „obálkovitě", stejné znaménko se opakuje na okraji a připíše se k němu značkaď (vynech).
105
3 — linky se špatně-křižují. Zakroužkuji se.               .,         j
4 — iinku je třeba zkrátit. Proto se ke znaménku na okraji připíše f5.                                                                               ■         I
Podobna by se u znaménka uvedlo „srovnat", „naklonit", ,jvy-mčniťí.                                                                             j         j
5 — nadpisové řádky v hlavičkách, sloupců -se mají přemístit.
0 — do rubriky, kde je značka, se má vsadit text, uvedenýj na okraji.                                                                               |         ;
7 — linka se vymění za tučnou. Křížky, se opakují na okraji a Uvede se druh linky.                                                               i         |.
8 — čárkovaná linka se vymßni. za jednoduchou,         i         !
9 — linka se má posunout dolů. Vyznačí se to šipkou   ;
-jiiw
106
V. ČÁST
O B RÁZ K Y V T E G H N l C K Ľ (N A U C N É)  K N I Z 12
V tomto posledním oddílu poznáme, jak je třeba kreslil a připravovat obrázky pro tisk, aby vyšly pěkně a kniha měla jednotný ráz. Také poznáme několik zásad o reprodukci obrázků; opět jen se stanoviska spisovatelova. Bude to vyloženo v odstavcích:
Příprava  obrázků pro šločkaře
Nelepit obrázky do rukopisu Umění kreslil obrázky Nápisy pod obrázky
107