Hl Eli aj. HcfJo\h rov d Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví Mezinárodní měnové instituce STŘEDISKO VĚDECKÝCH INFORMACÍ ekonomicko-správní Fakulta MU doc. Ing. Jana Marková, CSc. 2002 Mezinárodni ménowé Instituce______________________ největší podíl na celkovém objemu kvót. V roce 1946 to byly USA. se svými 31,8 % (2,8 mld. USD). V Dohodě ale už nebylo určeno konkrétní místo. Zatímco představitelé Velké Británie dávali přednost New Yorku, zástupci USA prosadili za sídlo obou instituci Washington, což podle Keynese, který zastupoval Velkou Británii, jen zvyšovalo riziko politických vlivů jak ze strany diplomatických zastoupeni, tak vládních orgánů samotných USA. Bylo to tedy v rozporu s požadavkem, aby Fond nebyl spjat příliš těsně s hlavním městem kteréhokoli státu. Předmětem diskuse bylo i postavení výkonných orgánů. Proti stanovisku prosazovanému zejména Velkou Británií, vedenému snahou minimalizoval vliv vlád na činnost Fondu, byla přijata koncepce USA, podle níž „bude povinností výkonného ředitele a jeho zástupce věnovat veškerý svůj Čas a pozornost činnosti Fondu a v souvislosti s tím musí být kdykoliv dosažitelný v hlavni úřadovně Fondu". To podle Keynese zvyšuje riziko „plné uplatňované politické kontroly nad organizací" znásobené volbou Washingtonu za sídlo Fondu, Keynesovi se rovněž nepodařilo prosadit v úvěrovém.... mechanismu. ,__Fon du automatické, nepodmíněné čerpání zdrojů. V konečné fázi byla odsouhlasena zásada podmíněnosti s tím, že Čerpané prostředky mohou sloužit jen k překlenutí sezónních, cyklických nebo mimořádných výkyvů v platební bilanci a nelze je využít na „pomoc a obnovu". Čerpání má mít formu dočasné pomoci a splácení má být zajištěno formou „zpětného odkupu vlastní měny členskou zemi". Vznik Fondu je třeba chápat jako součást mezinárodního uspořádání po druhé světové válce. Fond jakožto mezivládní organizace, plnící rozsáhlé mezinárodni úkoly v ekonomické oblasti, byl přidružen k OSN jako organizace pro zvláštní úkoly cíli specializovaná agencie.5 pra zvláštní úkoly Postaveni specializovaných agencií upravuje Charta OSN, podle které si organizace pro zvláštní íiKoiy zachovávají naprostou autonomii a svými ujednáními v OSN přebírají pouze závazky, ze budou spolupracovat v OSN a že uznávají její koordinační pravomoc. 24 Mezinárodní měnový fond 2 Mezinárodní měnový fond 2.1 Základní cíle, organizační struktura a členství v Mezinárodním měnovém fondu Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund - IMF) byl založen dohodou uzavřenou zástupci 44 zemí na Mezinárodni měnové konferenci konané v Bretton-Woods v době od 1. do 22. červencef 1944/ Dohoda vstoupila v platnost 27. prosince) 1945,/kdy také započala oficiálně činnost této instituce. Finanční operacgJEeríťJíi byly zahájeny 1. března 1947 vjeho sídle, kterým se stal Washington/ 2.1.1 Cíle Mezinárodního měnového fondu Politika a činnost Fondu jsou řízeny jeho stanovami, které jsou známé jakoQ£iánk\ dohody^ Původní stanovy byly zásadně změněny na základě dohody o zvláštních právech Čerpání, uzavřené v Ríu de Janeiro v roce 1967 (s účinností od 28. 7. 1969) a dohody o reformě mezinárodního měnového systému podepsané v Kingstonu na Jamajce v roce 1976 (s účinností od 1. 4. 1978). Cíle^ kterými se má Fond řídit při každém svém jednání a při všech rozhodnutích jsou formulovány v článku 1. Stanov Mezinárodního měnového fondu takto: ^ podporovat mezinárodní měnanousevěwnosL stálou institucí, která zabezpečí mechanismus konzultaci a spolupráce v mezinárodních menových otázkách členských zemí; > usnadňovat rozmach a vyrovnaný růst mezinárodního obchodu a přispívat tak k podpore a udržováni vysokého stupně zaměstnanosti a reálného důchodu i k rozvoji výrobních zdrojů všech členů jakožto prvořadých cílů hospodářské politiky; > podporovat kursovou stabilitu, udržovat řádná devizová ujednání mezi členy a ZQbrgňo va( konkurenčnim u znehodnocováni měny; > napomáhat při ustanoveni mnohostranné soustavy plateb pro běžné transakce mezi členy a při odstraňováni ďevizovýchjpmezení, která brání rozvoji světového obchodu; dodávat členům důvěru tím, že jim budou za přiměřených jistot dočasně_J>řhjiipné všeobecně zdroje Fondu, a poskytovat^jin}_ takto možnost napravit . poruchy ve výrovňTfflošti jejich platebních bilancí, aniž by se Fond uchyloval k opatřením škodlivým národní či mezinárodni prosperitě; v souladu s tím, co bylo uvedeno, zkracovat trváni a zmírnit stupeň nerovnováhy v mezinárodních platebních bilancích ttsnůr~r~ " - - -- Y nj.% * V průběhu své Činnosti Fond reagoval na měnící se situaci na mezinárodních finančních trzích a snažil se napomáhat členským zemím při řešení nově vzniklých problémů. Tím se jeho aktivita postupně rozšířila i do dalších oblastí a v současné době se vedle plnění původních cílů zaměřuje i na: > vytvářeni nových prostředků mjzjn^árgdní likvidity (SD ?* pomoc při řešeni problému zadluženosti rozvojových zemí; > výzkumně informační a poradenskou činnost. Co do sféry působnosti je Fond vrcholným koordinačně-řídícím centrem mnohostranného mezinárodmho^latgimihQ-^sty^u^předním regulátorem globálního dluhového problému a rozhodujícím misjem projednáváni, měnových otázek a projektů přestavby mezinárodního měnového systému. Je představitelem realizace dohodnutých principů mezinárodních měnových vztahů. Z tohoto pohledu je instituci, kterou ve vymezených oblastech nemůže Žádná j iná zastupovat. 2.1.2 Organizační struktura Mezinárodního měnového fondu Nejvyšším rozhodovacím organem Fondu je Jtada guvernéru^floarij of Governors), ve které jsou zastoupeny vSechny členské země jedním guvernérem (je jím zpravidla ministr financí nebo guvernér centrální banky) a jedním alternátem, které každý stát ustanovuje takovým způsobem a na takovou dobu, která považuje za vhodné. Do kompetence Rady guvernérů patří rozhodování o změnách statutu Fondu, o přijímáni nových členů a o ukončení Členství stávajícího člena, dále o základních otázkách činnosti Fondu, kam patří např. úprava členských kvót, emise SDR apod. Pravidelně se tento orgán schází na výročních zasedáních, aby posoudil činnost Fondu zadané období. Podle statutu může být schůze Rady guvernérů svolána kdykoli Radou výkonný_ch ředitelů nebo na žádost patnácti členských zemí nebo členů, kteří mají Čtvrtinu všech hlasů. fw-'1 K právoplatnému usnesení se vyžaduje přítomnost většiny guvernérů s nejméně__dyěma * třetinami všech hlasů. Alternáti mají právo hlasovat jen v nepřítomnosti guvernéra. O důležitých bezodkladných otázkách lze hlasovat též korespondenčně (per roliam). Historicky první zasedáni Rady guvernérů Mezinárodního měnového fondu a Světové banky se uskutečnilo dva roky po brettonwoodských jednáních, na podzim roku 1946 ve Mezinárodni měnový fond Washingtonu. Představitelé zakládajících zemí zde jednali o konečném znění článků Dohody. V následujícím roce proběhlo jednání v Londýně. V roce 1953 bylo rozhodnuto, že výroční zasedání se budou konat vždy dva roky po sobě ve Washingtonu a třetí rok v některé z Členských zemi. Zasedání obou institucí se tak doposud uskutečnila již ve dvaceti městech (včetně Washingtonu). Přehled měst, která hostila představitele Mezinárodního měnového fondu a Světové banky je uveden v tabulce 1. Tabulka I: Města, v nicht se uskutečnila výročnízasedániMezinárodního měnového fondu a Světové banky Rok Mřslo Stát Rok Mčsto Stát 1947 Londýn Velká Británie 1976 Manila Filipíny 1950 PařiŽ Francie 1979 Bělehrad Jugoslávie 1952___ Mexico City Mexiko 1981 Toronto Kanada 1955 Istanbul Turecko 1985 Soul Jižní Korea 1958 Dillí Indie 1988 Berlín Německo 1961 Vídeň Rakousko 1991 Bangkok Thajsko 1964 Tokio Japonsko 1994 Madrid Španělsko 1967 Rio de Janeiro Brazílie 1997 Hongkong Hongkong 1970 Kodaň Dánsko 2OO0 Praha Česko 1973 Nairobi Keňa 2003 Dubaj 1 Rada guvernérů může podle svého uvážení ustanovit poradní výbory. V roce 1974 zřídila tzv. Prozatímní, výbor (Interim Committee), který byl v listopadu ^9_99 transformován na Mezinárodní měnový a finanční výbor (International Monetary and Financial Committee) pro otázky fungováni mezinárodníhojněnového systému. Jde o poradní orgán složený z 24 guvernérů (zastupujících stejné konstituence jako Rada výkonných ředitelů), který připravuje návrhy na změny mezinárodního měnového systému včetně návrhů na řešení eventuálních krizových situací a na novelizaci článků Dohody. Společně se Světovou bankou založil Fond Rozvojový výbor (IMF/World Bank Development Committee) složený z 24 ministrů financí. Rozvojový výbor je poradním orgánem pro koordinaci transferů reálných zdrojů do rozvojových zemí. ^*^—■ -- ■c^'—......_.—_ Běžné záležitosti Fondu řidf^Kada výkonných ředitelůjfccecutive Board). Skládá se zjjenerálního Ředitele a výkonných ředitelů, kterých ^e 24j/původně 12). Jsou to jednak zastupejjS zemí s nejvyššími členskými kvótami (USA, Velká Británie, SRN, Francie, nnuúrSári?*™?*™™^ Japonsko, Saudská Arábie) a dále zástujra_Činya Ruska.0 Zbylých 16 výkonných ředitelů zastupuje vždyjirčitQu-ski^iwi-z^fflHk-eTOtituence), které je voli na dobu dvou let. Tyto skupiny jsou tvořeny tak, aby součet hlasů v rámci jednotlivých skupin byl přibližně stejný. Rada výkonných ředitelů se zabývá administrativními a operativními záležitostmi, kam patři dohled nad kursovou politikou Členů, opatření J^ondu v rámci JfmancnTjíompci členským zemím, konzultace se členy atd. Zasedá pravidelně jednou_týdně a projednává především zprávy misí vysílaných_ Fondem ^._jgjklOtUvých_zeiTií, zejména v souvislosti s požadavky těchto zemí na Čerpání finančních zdrojů od Fondu. Rada výkonných ředitelů přijímá usneseni oficiálním hlasováním jen zřídka. Většinou se rozhoduje konsensem, což přispívá k minimalizaci konfrontaci při řešení citlivých otázek a usnadňuje přijeti takových usnesení, která jsou přijatelná pro všechny zúčastněné strany. Rada výkonných ředitelů voli ^generálního ředitele (managing director), který nezastává funkci guvernéra ani výkonného ředitele. Nemá hlasovací právo s výjimkou práva rozhodujicího hlasu při rovnosti hlasů. Účastni se také zasedání Rady guvernérů, ale rovněž bez hlasovacího práva. Tmo funkci zastává, podle nepsaného pravidla, vždy Evropan nebo alespoň ne Američan.' Do organizační struktury Fondu patři administrativní aparát s přibližně 2700 kmenovými zamestnanci ze 123 zemí, kteří jsou při výkonu svých funkcí vázáni výhradně povinnostmj_yůči._Fondu a žádné jiné autoritě. Jde o kvalifikované odbomiky schopné na základě svých analýz navrhovat potřebná řešení pro rozhodovací orgány Fondu. Sídlo hlavní kanceláře Fondu je ve Washingtonu, kde je soustředěna také většina zaměstnanců, ale své zastoupení má i v Paříži, Ženevě, Tokiu a při .OSN v New Yorku. K. plnění dočasných úkolů vysílá své pověřené pracovníky (resident representatives} do jednotlivých členských států. * Činu a Rusku nepatři mezi zelně s nejvyšší kvótou. ole svého zástupce v Radě výkonných ředitelů mají vzhledem ke své rodoze, počtu obyvatel a postaveni ve světovém hospodářství 1 Dosavadní generálni ředitele Fondu. Camille Guti Belgie 1946-1951 IvarRoolh Švédsko 1951-1956 Per Jacobssan "Švédsko 1956-1963 Pierre-Paul Schweitzer Francie 1963-1973 H. Johannes Wilteveen Nizozemsko 1973-1978 Jacques de Larosiere Francie 1978-1987 Michel Camdessus Francie 1987-2000 Horst Köhler NěmecVo 2000 Mezinárodni měnový fond 2.1.3 Právní postavení Mezinárodního měnového fondu Privilegia a imunity Fondu, upravené Dohodou, jsou obdobné výsadám diplomatických zastoupení a mají mu zajistit možnost plnění jeho úkolů. Fond je plnoprávnou právnickou osobou s možností uzavírat smlouvy, nabývat, nemovitý i movitý jaajejgk a volně s nim nakládat a vést právní řízení. Jehojnajetek a aktiva, ať se nacházejí kdekoli, jsou vyňaty ze soudní pravomoci států s výjimkou těch případů, kdy se této imunity výslovně vzdá pro případ některého soudního jednání nebo podle podmínek některé smlouvy, a jsou rovněž chráněny před prohlídkou, zabavením, propadnutím, vyvlastnením nebo před jakýmkoli jiným způsobem zajištění správním řízením nebo zákonodárným orgánem. Archivy Fondu jsou nedotknutelné. Guvernéri, výkonní ředitelé, alternáti, členové výborů, zvláštní zástupci a poradci, funkcionáři a zaměstnanci Fondu jsou vyňati z jurisdikce daného státu za své jednáni', která uskutečnili ve své oficiální funkci, pokud se Fond této imunity nevzdá, a požívají dalších imunit (nevztahují se na ně imigrační a cizinecká omezení) nezbytných k plnění svých úkolů. Na aktiva, majetek a příjmy Fondu, jakož i na jeho operace a transakce se nevztahují žádné daně a žádné celní _gopjatky. Daním rovněž nepodléhají platy a jiné příjmy vyplácené Fondem výkonným ředitelům, alternátům, funkcionářům a ostatním zaměstnancům (s výjimkou místních státních příslušníků). 2.1.4 Hlasování v Mezinárodním měnovém fondu Systém hlasování ve Fondu je založen na principu akciové společnosti, kde je hlasovací sila závislá na finančním podílu člena. Každá členská země má počet hlasů odpovídající výši jejího členského podílu - kvóty. Čím větší je kvóta, tím jsou větši i hlasovací práva dané země. Bez ohledu na výši kvóty má každý člen základních 250 hlasů a k tomu jeden hlas za každých 100 000 SDR členského podílu. Při založení Fondu měly největší podíl na celkovém počtu hlasů USA s 27,5 % a Velká Británie s 13,1 %, patřily tak mezi nejvlivnější členské země Fondu. S rozšiřováním Členské základny především o ekonomicky méně vyspělé země se postupné měnilo i rozloženi hlasů. Přesto ale připadá rozhodující podíl na hospodářsky vyspělé země, mezi kterými USA i nadále dominují Spojené státy americké s podílem 17,13 % na celkovém počtu hlasů. Rozložení hlasů mezi jednotlivé skupiny členských zemi je uvedeno v tabulce 2, Ostatní země (47 zemi)---------- washinguw j- ' o >•? K_rj^etLíOZlio4nutí je zapotřebí, podle druhu projednávané záležitosti, určitého počtu hlasů, a to od sedmdesátiprocentní až po pětaosmdesátiprocentní většinu pro některé klíčové otázky. Ustanovení o pětaosmdesátiprocentní většině umožňuje zemím, jejichž podíl na celkovém počtu hlasů přesahuje 15%, skrytou možnost práva _yeta. Tuto výhodu mají pouze USA. Při kterémkoli zasedání členských zemí může generální ředitel rozhodnout o přijetí určitého opatření i na základě převažujícího mínění účastníků místo formálního hlasování. Pokud se rozhoduje na základě hlasování, musi mít všichni hlasující k dispozici písemný návrh textu. Přehled některých důležitých rozhodnuti s požadovaným počtem hlasů v Radě guvernérů a v Radě výkonných řediteluje uveden v tabulce 3. Způsob rozdělení hlasů zajišťuje zemím s nejvyššími kvótami, a tedy i větší hlasovací silou, možnost rozhodovat o činnosti Fondu. Rovněž může docházet k tomu, že výsledky Mezinárodni měnový fond hlasování nemusí být v souladu s vůlí zemí, které přenášejí svoji hlasovací sílu na volené zástupce v Radě výkonných ředitelů. Tabulka J: Rozhodnutí vyjadnjící většinoví počet hlasů (% z celkového počtu hlasů) Rozhodnutí, která jsou v pravomoci Rady guvernérů Změna kvót Zvýšení nebo snížení počtu výkonných ředitelů Alokace SDR Přijímání nových členů a vyloučení země z Fondu Rozhodnutí, která jsou v pravomoci Rady výkonných ředitelů Změna lhůt splatnosti úvěrů Zavedení speciálního systému úvěrování Odložení termínu pro zpětný prodej čerpaných prostředků Stanoveni výše poplatků z Čerpaných zdrojů Stanovení sankčních poplatků při nedodrženi termínu splatnosti Prodej zlata Převod výnosů z prodeje ziata na investiční účet Publikace údajů o finančně ekonomické situaci země Určení země „odkupující SDR" Stanovení úrokové sazby z SDR Second Amendment of the Articles of Agreement of the International Monetary Fund, Washington 1978 Postavení členských zemí ve Fondu je závislé nejen na počtu hlasů, ale i na jiných faktorech, jako jsou například: právo volit či jmenovat výkonného ředitele, podíl měny ve všeobecných zdrojích Fondu (volně směnitelné měny), zvláštní přepočty počtu hlasů zvýhodňující věřitele na úkor dlužníků, rozdíly v hlasování od sedmdesátiprocentní až po pětaosmdesátiprocentní většinu pro přijetí zásadních rozhodnutí, struktura pracovníků aparátu Fondu a obsazení vedoucích pozic. Fond tedy není institucí založenou na rovnoprávnosti států, jak bývá obvyklé v jiných mezinárodních organizacích ale jejich postavení se odvíjí od finančního podílu. 2.1.5 Členství v Mezinárodním měnovém fondu Clenern Fondu se může stát každá země, která se ztotožňuje s principy fungování této ^"stitucea (^členství oficiálně požádá. Žádosti o přijeti, doplněné nezbytnými údaji o stavu ekonomiky dané země a o navržené výši členské kvóty, jsou předkládány Radě výkonných Mezinárodni mnw ..^___ _______ ředitelů. Po jejich přezkoumání jsou předloženy s kladným doporučením nebo se zamítavým stanoviskem Radě guvernérů.8 Zakládajícími členy Fondu je 29 zemi, zastoupených na brettonwoodské konferenci, jejichž vlády ratifikovaly-Ooho^j ojeho založeni do 27. prosince 1945. ^V současné době tvoří členskou základnu 1S3 zemí (Wv k 31. květnu 2002). Mimo Fond stojí prakticky pouze Kuba (vystoupila z Fonoö^v-roee 1964) a Severní Korea. Vývoj členské základny Fondu je uveden v tabulce 4. Tabulka 4; Vývoj ílenské základny Fondu ' Rok M^Ä^^ Československo byla jednou ze 44 zemi, kieré se podílely na koncipováni projektu itového poválečného mezinárodního měnového uspořádáni, a patři tok mezi zakládající členy bretlonwoodských měnových instituci (o našem zapojení do Fondti bylo rozhodnulo na zasedaní Prozatímního národního shromáždění dne 18 12. 1945). Postaveni Československa ve Fandu nebylo tehdy Spatné. Kvótou ve výši 125 mil. USD fy. 1,42 % ■ - ■■■■■ i-„íi] tp řadilo na I ľ mislo a mělo právo zastupovat výkonným ředitelem skupinu menších -~~- ■ f...'„.„-„i,,, -iňšiiáiifjitk v hospodářské,'tak t v politické 18 12. 1945). 1'osiaveni Ceskosioveiiv«, ........ o tehdy špatně. Kvótou ve vyši ííj mu. ^„^ ,._,. na celkovém objemu kvót) se řadilo na IL mislo a mělo právo zastupovat výkonným ředitelem skupinu menších evropských zemi. Koncem 40. let došlo v Česlióslovensku li výrazným změivHiřTjtjk v hospodářské, "tak i v politické "•""""■'" "ředevším i ' - ' --■-■'■" •tlňnnváni, státní monopolizaci 18 ii. IV-.J,. , „____. na celkovém objemu kvót) se řadilo na 11. místo a ihlu»f,.... . evropských zemi. Koncem 40. let došlo v Československu li výrazným ziiiliŤaiiTjuk v hospouursiKs, ..... . . r oblasti, které spočívaly především v tuhé centralizaci řízení, direktivním plánováni, státní monopolizaci zahraničního obchodu a devizových vztahů. Jedním z konkrétních projevů této „východní" orientace naší politiky bylo i odmítnutí Marshallova plánu hospodářské pomoci v červenci 1947. Změnil se i přístup Československa k ľimdu a ke Světové bance- Československo postupně přestalo plnil své povinnosti vůči těmto institucím, především odmítalo poskytoval informace o stavu vnitřní ekonomiky a o vnějších vztazích. Po provedení měnové reformy v roce 1953. kdy bylá přijala T zásadní opatřeni pio nový měnový kurs a novou kursovou politiku, bez předchozích konzultací s Fondem, bylo Československu Radou guvernérů doporučeno, aby své členství v obou měnových institucích ukončilo. Ukončení členství ve Fondu i Světové bance nabylo platnosti 31. ľi. 1954. Poprvé od roku 1954 se otázka členství Československa ve Fondu stala velice aktuální koncem 60. let. V obdobi normalizace však byla opět stažena z programu, a to až do konce 80. lei. Rozhodnuti ostatních zemi východního bloku o zapojeni do Fondu (Rumunsko 1972, Vietnam 1976, Maďarsko 1982, Polsko 1986) jsme hodnotily vidy pouze jako vnitřní záležitost těchto zemi. Žádost o přijetí Československu do Fondu a Světové banky by h předána vedoucím představitelům těchto instituci 15. I. l99(lČ.exkosIovensko se opět stalo čTcnem Fondu a Světové banky 20. 9. 1990. Po rozděleni Československa k I. 1. 1993 přešlo nástupmcivi na oW nově vzniklé státy. Česká republika je vtzv. Belgické konstituenci. ve které jsou dále Belgie, Bělorusko, Kazachstán. Lucembursko, l&aďařsTčb, Rakousko. SldvelTskö,'Stuvmsko aTurecko. Včele této konstituenceje_ slřidaji_ vždy po dvou letech zástupci Belgie a Rakouska, tedy zemi .v nejvyššími kvótami. Pudil lélo skupiny zemi na celkovém počtu hlasuje 5.15 %. """ ~ Mezinárodní měnový fond Členská kvóta Každému členu Fondu je stanovena výše Členského podílu - kvóty, vyjádřená v snq. *C Při jejím vymezování se vychází zhrubého domácího produktu dané země, zjejích prJHTiěiTiých ročních devizových plateb a příjmů, z průměrné měsíční výše devizových rezerv a variability běžných devizových přijmu této země. ^ Členské kvóty zakládajících členů Fondu se vypočítaly podle tzv g = (0,02 Y + 0,05 R + 0,10 M + 0,10 V)(l + X/Y) kde: Y - národní důchod v roce 1940 R - zlaté a dolarové rezervy k 1. červenci 1943 M - průměrné dovozy během let 1934 - 1938 V - maximální odchylka ve vývozu během let 1934 - 1938 X - průměrné vývozy během let 1934 - 1938 Vletech 1962 - 1963 byl postup výpočtu členské kvóty poprvé revidován s tím, že původní formule byla doplněna čtyřmi novými se stejnými proměnnými, ale s většími vahami pro zahraniční obchod a odchylku ve vývozu. Dále byl vývoz a dovoz nahrazen běžnými devizovými inkasy a platbami a maximální odchylka byla nahrazena variabilitou běžných devizových příjmů. Zatím poslední revize brettonwoodské formule byla provedena v letech 1982 - 1983 s tím, že došlo k novému vymezeni některých proměnných: národní důchod byl nahrazen hrubým.domácím produktem a devizové rezervy byly rozšířeny o držbu SDR, ECU a rezervní pozici vůči Fondu. V současné době má „Bretton- Woods formula " následující podobu: Reduced B retton-Woods formula Ô, = (0.0IY+0.025R + 0.05P + 0,2276VC)(! + C/Y) Modified Scheme III formula Q2 = (0.0065Y+0,0205125R + 0.078P + 0,4052VC)(1 + C/Y) Modified Scheme IV formula & = (0.0045Y + 0,03896768R + 0,07P + 0,76976VC)(1 + C/Y) Modified Scheme M4 formula Q* = 0.005Y + 0.042280464R + 0,044(P + C) + 0.8352VC Modified Scheme M7 formula 05 - 0.0045Y + 0,0528100SR + 0.039(P + C) + 1.0432VC M«itórodjnniěíW*í«tíWEl kde: Q - kvóta ľ - hrubý domácí produkt v běžném roce R - průměrné měsíční devizové rezervy v běžném roce p - roční průměrné devizové platby (za období 1976 - 1980) C - roční průměrné devizové příjmy (za období 1976 - 1980) VC - variabilita běžných devizových přijmu definovaná jako standardní odchylka od pětiletých klouzavých průměrů v letech 1968 - 1980 Propočtená členská„kvgta. j.?^I0YD.a„většímu_z výsledků dosažených u redukované brettonwoodské formule (Qi) a průměru dvou nejnižších výsledků u ostatních čtyř formulí (Qi- Qi- Q*. Qí).Takto propočtená kvóta je upravována s přihlédnutím k výši kvót srovnateJnýcři_zemí. Přehled výše kvót vybraných Členských zemi Fondu v roce 1998 a po zatím poslední úpravě v roce 2002, je uveden v tabulce 5. «.,. «,-Ä*-^^ 2002 ■JSSSSSST^-. staU m** w«-£nu» Kvóta je splatná do Šesti jriěsíců od přijetí země za člena. Splácí se v plné výši, a to 25 % ve směnitelné měně určené Fondem (původně ve zlatě, a to až do poslední úpravy Mezinárodni měnový fond Dohody s účinností od 1. 4. 1978) a 75 % v národní měně dané země. U zemí, které nemají svoji národní měnu směnitelnou, je výše podílu členské kvóty splácené ve směnitelné měně nižší a pohybuje se kolem 22 %. Země, jejichž měnu Fond nepotřebuje pro své operace, mohou svůj podíl v domácí měně splatit formou neobchodovatelného, neúroceného dluhopisu, uloženého u určeného ukládacího místa.9 Článek III. Část 4: Fond přijme na Účet vSeobecných zdrojů od kteréhokoli člena místo jakékoli části jeho mčny, která podle úsudku Fondu není potřebná pro jeho operace a transakce, poukázky nebo obdobné dluhopisy, vydané členem či jeho ukládacím místem... takové ukládací papíry budou neobchodovatelné, bezúročné a splatné vjejich jmenovité hodnotě na požádáni připsáním ve prospěch účtu Fondu u určeného ukládacího mista. Členské kvóty jsou přehodnocovány v časovém inlgryalu.iie delším než pět let. Rada guvernérů může rovněž kdykoliv posoudit požadavek členské země na zvláštní úpravu kvóty. Mechanismus všeobecného a individuálního zvyšování členských kvót je flexibilní. Hlavním důvodem je, aby výše kvót vytvářela přiměřenou finanční základnu pro Fond, odrážela růst světové ekonomiky a jejich změna reagovala na změny v ekonomickém postavení jednotlivých zemí. Článek III. Část 2a; Rada guvernérů provede v obdobích ne delších než pět let celkové přezkoumáni kvót Členů, a bude-li to považovat za vhodné, navrhne jejich úpravu. Může také, jestliže to pokládá za účelné, uvažovat v kterékoli jiné podobě o úpravě jednotlivé kvóty na žádost příslušného člena. ^.jakékoli změně kvót je zapotřebí pětaosmdesátiprocentni většiny všech hlasů. Ke změně kvóty nedojde, dokud s tím neprojeví členská země souhlas a dokud nedojde k zaplacení částky odpovídající navýšení. Pří navýšení kvóty je členská země povinna zaplatit 25 % navýšené částky v měně určené Fondem nebo v SDR a zbývající Část ve své národní měně. Na základe matematického propočtu, při kterém se vychází z ukazatelů ekonomické aktivity dané země. vyšla pro Československo (při jeho přijetí za člena Fondu v roce 1990) kvóta ve výši 1006 mil. SDR. S přihlédnutím k výši kvót srovnatelných zemi byla tato propočtená kvóta upravena na konečných 590 mil. SDR (asi 770 mil. USD), což znamenalo 0.6 % z celkového objemu členských kvót. Československo splatilo 22.7 % kvóty. tj. 133,93 mil. SDR (asi 190 mil. USD) v amerických dolarech. Ke splacení této části kvóty došlo lak. že devizové prostředky SBČS uložené u zahraničních bank byly převedeny ve prospěch Fondu Tylo prostředky zůstávají nadále součásti našich devizových rezerv. Zbývajících 77,3 % kvóty. tj. 456,07 mil SDR (asi 15.5 mld. Kč) bylo splaceno v domáci méně. a to formou dluhopisu vystaveného ve prospěch Fondu. Po devátém zvýšení členských kvót (vešlo v platnosi v listopadu 1992) byla naše kvóta upravena na 8-17 mil. SOR. Po rozpadu Československa byla kvóta rozdělena mezi Českou a Slovenskou republiku v pomém 2,29:1. což představovalo pro Českou republika pódii ve výši 589,6 mil. SDR. tj. 0,41 % z celkového objemu kvót. Po jedenácté revizi se naše kvóta ivýšila na 819.5 mil. SDR. tj. 0,39 %i celkového objemu kvót. 35 Mezi ni rodu í měnové Instituce_______________________________________ Dojde-li ke sníženi kvóty, pak Fond uhradí Členské zemi do šedesáti dnů Částku odpovídající sníženi. Úhrada je provedena v měně člena nebo v jiných měnách Členských zemí s jej ich souhlasem, a to tak, aby nedošlo ke snížení držby měny Fondem pod novou kvótu. Výhody a povinnosti Členských zemí Ve Fondu jsou v současné době zapojeny prakticky všechny země světa (v OSN je 195 zemí). Důvodem tak velkého zájmu jednotlivých zemi o členství jsou výhody, které jsou s členstvím spojeny. Patří mezi ně: > možnost využívat,všeobecné, zdroje Fondu ke krytí přechodného.salda bilance, běžných jilateb, a to při úrokových podmínkách, které jsou zpravidla výhodnější než při čerpání úvěrů na mezinárodních finančních trzích; > možnost aktivně se účastnit na projednávání a.řešení.aktuálních problémů mezinárodního měnového systémlí; ~ — > zvýšeni úvěrové důvěryhodnosti dané země na mezinárodních finančních trzích, což má vliv na dostupnost a podmínky čerpání úvěrů na těchto trzích; > možnost..stát. se.Čien.em „Světové banky a k ní přidružených instituci a podílet se tak na investičních akcích úvěrovaných těmito institucemi; > možnost získání ekonomických informací o ostatních zemích a především důkladnějšího přehledu o zadluženosti rozvojových zemí, který má velký význam při formování hospodářské spolupráce v těchto oblastech; > možnost přímých kontaktů s vedoucími představiteli mezinárodní bankovní komunity, což by mohlo usnadnit dané zemi její zapojení "dčľniezinárodrié financovaných projektů, přispět k oživení či konsolidaci peněžně úvěrových operací se zahraničními bankami a k vytvoření lepších podmínek pro devizová depozita a pro poskytování úvěrů na obchodní transakce; > možnost využívat odborné poradenství Fondu a Světové banky ve všech hospodářských oblastech a rovněž možnost využívat ekonomické informace a statistické údaje a prognózy, kterými tyto instituce disponují; > převedení výkaznictví na standardní metodiku Fondu umožňuje lepší srovnatelnost ekonomických ukazatelů; ....." " ~"~ > možnost účasti na speciahzovaných-^ejrjjná^ch^.kursech a školeních pořádaných v rámci Fondu a tím vytvářen! podmínek pro odborný růst pracovníků bankovní a finanční soustavy. 36 Mezinárodni' měnový fond Z členství ve Fondu ale vyplývají i govinnosti, mezi které patří: > splatit včas a ve stanovené výši členskou kvótu; > splácet Čerpané zdroje od Fondu včetně poplatků, kterými je čerpání zatíženo; > usilovat o takové zaměřeiííhospodářské _a finančrjtL^oiiii^^AterÁ.^bx^yytvářela předpoklady pro plynulý hospodářský růst při stabilním cenovém vývoji; > ve spolupráci s Fondem a ostatními Členy zabezpečovat racionální devizový systém, podporovat stability přijaté kursové soustaýy a hospodářskou a finanční politikou přispívat koustraňování poruch.plate.bmbilance; > usilovat o sménitelnost svých měn pro běžné transakce; V poskytovat Fondu informace, které jsou považovány za nezbytné k jeho činnosti: * držba zlata a deviz jak doma, tak i v zahraničí ' těžba zlata * vývoz a dovoz zlata podle zemí určení a původu * celkové vývozy a dovozy zboží vyjádřené v hodnotách domácí měny podle zemí určení a původu * platební bilance zahrnující obchod se zbožím a služby, transakce se zlatem, kapitálové transakce a ostatní položky * stav mezinárodních investic, tj. investic na území člena s vlastnictvím v zahraničí a investic v zahraničí s vlastnictvím rezidentů na jeho území, pokud je možno tyto informace poskytnout * národní důchod * cenové indexy, tj. indexy velkoobchodních i maloobchodních cen zboží a vývozních a dovozních cen * řízeni devizového hospodářství, tj. popis devizových opatření platných v době přijeti členství ve Fondu a podrobnosti pozdějších změn, jakmile nastanou ■ v případě existence clearingových dohod podrobné údaje o existujícim saldu určeném k vyrovnání. Kromě výše uvedených údajů může Fond na základě dohody požadovat od členských zemř i další informace o stavu jejich ekonomik. Povinností každé členské země je spolupracovat s orgány Fondu ve všech oblastech vymezených Dohodou. Zároveň je členská země povinna, v případě vážnějších poruch v platební bilanci, respektovat doporučení Fondu vedoucí k nápravě vzniklé nerovnováhy. Článek Vin. Část 5b: Při požadováni informaci Fond uváži mčnici se schopnosl členů poskytoval žádané údaje. Členové nebudou povinni poskytoval informace do lakových podrobnosii, že by se lim prozrazovaly záležitosti jednotlivců nebo obchodních společností. Členové se vsak zavazuji, že dodají vyžádané informace lak podrobné a přesné, jak to be provést, a vyhnou se pokud možno pouhým odhadům. Pokud členská země neplní některou z povinností vyplývající z Dohody, může být prohlášena za nezpůsobilou používat všeobecné zdroje Fondu. Pokud i po uplynutí přiměřené Meiinžrodni měnové instituce______________________________ lhůty pokračuje v neplněni kteréhokoliv ze závazků, může být po hlasováni v Radě guvernérů vyzvána, aby se svého členství ve Fondu vzdala. Členská země může rovněž kdykoli z Fpndu_ vystoupit, a to na základě písemného oznámení o ukončení členství, doručeném hlavní kanceláři Fondu. Ukončení členství nabývá platnosti dnem přijetí tohoto oznámení. Vystoupí-lt člen z Fondu, skončí běžné operace a transakce Fondu v měně této země a operativně dojde k vypořádání všech účtů, a to na základě dohody mezi ní a Fondem. Členovi, který ukončí členství, musí Fond vyplatit Částku odpovídající jeho kvótě zvětšenou o částky, které mu Fond dluží, a zmenšenou o částky, které sám dluží Fondu. Všechny operace musí být vypořádány do Šesti měsíců ode dne vystoupení a jsou prováděny v měně vystupujícího člena. Pokud Fond nemá dostatek měny vystupujícího Člena, aby mu vyplatil částku, kterou mu dluží, je platba provedena v jiné měně nebo takovým způsobem, na které se zúčastněné strany dohodnou, 2.2 Kursová politika Mezinárodního měnového fondu Prioritním tilem Fondu bylá měnová stabilita jpko_ nezbytný předpoklad rozvoje ■ i- -,i.A„Ari, „p. smvslu stability_kursové). Prioritním cílem Fondu byia mtiiuu j.—,___ jr __ spolupráce v oblasti ekonomické (měnová stabilita byla chápána ve smyslu_stab_ility_kursové). Tomuto cíli byhjLpodíjz^nji^yeškeré__aktivity Fondu, které jsou zakotveny v Dohodě upravující jeho Činnost. "—------------------ Členek I-: CíteMezi národního minového fondu jsou; 111. Podpw^l_kutsovou^stabilitu, udržovat fádná devizová »jednáni mezi Cleny a čelit konkurenčnímu znehodnocovaní mény. """ '" ' ' ~ "" Kovaní Hiciij. V souladu s takto formulovaným cílem Fond od samého počátku své existence usiloval o vytvořeni takového kursového systému, jehož mechanismus fungování by zabrahovaljjnádkým-^kyvim-ménQv^ch kursů a přispíval lak k udrženi jejich dtouhpjjabé-stability, a tím vytvářel příznivé podmínky pro mezinárodní pohyb zboží a služeb a pro mezinárodni pohyb kapitálu. Článek IV. Část 3a,3b: Fond bude dohlížet na mezinárodni menovou soustavu, aby zajišťoval její účinnost... K. plnčni svých funkcí bude Fond vykonávat pevný dohled nad politikou devizových kursů Členů a přijme v tomto smíru potřebné zásady. Kazdy člen poskytne Fondu nezbytné informace pro takový dohled a na íádosi Fondu projedná s ním otázky kursové politiky. Mezinárodni měnový fond Principy brettonwoodského měnového systému Kursové stability mělo být dosaženo dodržováním principů kursového mechaqjsmu mezinárodního měnového systému, který vešel do povědomí jaker bretlonwoodský měnový systém.ivlezi tyto principy patřila: > povinnost členských zemí vyjadřovat měnovou paritu v USD nebo ve zlat,ě: > povinnost členských zemí konzultovat s Fondem každou změnu „Plěnoyg^jjarity gfesaKujjcl 10.%..parity původně schválené; > povjnjiost členských zemí provádět vzájemné devizové operace a transakce pomoc í tav. pevných měnových kursů, tj. kursů, které se_^odchylují od uvedené základní parity maximálně v rozpětí ± 1 % . Mechanismus fungování systému měnových kursů se tak opíral o zlato a americký dolar jako nejsilnější národní měnu poválečného období. Národní měny Členských zemí Fondu byly vázány na dolar přímo a nebo nepřímo přes zlato, a to vzhledem k tomu, že existovala pevná cena zlata ve výši 35 USD/l trojskou unci (31,10348 g zlata). __ ^Členské země se zavázaly, že budou vývoj měnového kursu své národní měny intervenovat (aby ho udržely v přípustném oscilačním pásmu), a to tak, že při znehodnocování národní měny ji budou posilovat nákupem na devizových trzích za měnu cizí. Naopak při zhodnocování národní měny ji budou oslabovat jejím prodejem na devizových trzích za menu cizí. Vzhledem k tomu, že měnové parity byly přímo nebo nepřímo (přes zlato) vyjadřovány v amerických dolarech, vedla výše uvedená intervencejiejen ke stabilitě kursů národních_niěn intervenujících zemí (s dopadem na jejich devizové rezervy), ale současně_j_keJtole.ktivní stabilizaci kursu amerického dolaru yc.vztahu kos ta tturn. národním směnitelným měnám. Oscilační pásmo, ve kterém se mohly pohybovat tržní kursy, jjmožňovalo maximální kursový rozdíl, tj. rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší úrovní kursu dané národní měny vůči americkému dolaru, v celkové výši 2% od základní parity. Vzájemné kurzy dvou měn se pak mohly odchýlit od výchozí parit/ o 4 % (přes jejich oscilaci vůči dolaru), a to v případě, pokud se kurs jedné měny vůči dolaru nacházel na dolní hranici oscilačního pásma a kurs jiné měny vůči dolaru dosáhl horní hranici oscilačního pásma.1 ^ Tuto skutečnost je možné ilustrovat pomoci následujícího přikladu. Předpokládejme existenci tři národních Měn: matky (M), franku (F) a dolaru (Dj. Ménová parita vyjádřená v dolarech je 2M/D a 8F/D Na základě těchto základních parit je kurs marky ve francích 4F/M. Pit oscilačním pásmu v rozmezí ±1 % od základní parity fuze marka oscilovat v rozmezí 1.9S až 2,02 marek zajeden dolar a frank se může pohyboval v rozmezí 7,92 až MeimárodnMněnovéU«ti^ Fungování tohoto měnového systému bylo závislé na postaveni a vývoji jedné národní měny, a to amerického dolaru. Postavení dolaru vyplývalo ze silné ekonomické, vojenské i politické pozice, kterou si USA po válce ještě více upevnily především dodávkami zboží válkou zničeným zemím a vývozem kapitálu. Neméně důležitou roli sehrál i závazek americké vlády konvertovat na požádáni vládám zemi, které se připojuy~k~izv. Tripartitní dohodě z 25. 9. 1936 (původní signatáři byly USA^Velká Británie a Francie, do konce roku 1936 se k dohodě připojily ještě Belgie, Nizozemsko a Švýcarsko), jejickoJJcJájní devizové rezervy deponované v USA za zlato při pevné nominální dolarové ceně 35 USD za 1 trojskou unci. Později byl tento závazek rozšířen í na vlády"á "oficiální měnové instituce (centrální banky), členských zemí Fondu. Během druhé světové války stoupla cenová hladina v USA na dvojnásobek předválečného maxima, ale cena zlata, stanovená v roce 1934 na úrovni 35 USD za jednu trojskou unci, se nezměnila. Při této nízké ceně zlata by bylo pro ústřední měnové instituce velmi výhodné nakupovat zlato za oficiální dolarové rezervy. K těmto nákupům však v prvních poválečných letech nedocházelo, neboť j ednotlivé země potřebovaly dolary k nákupům zboži a služeb za účelem obnovy válkou zničených ekonomik a k udržení spotřeby obyvatelstva na přijatelné úrovni. Růst poptávky po dolarech v 50. Jetech ved.1 k posilováni dolaru, a to se odráželo i ve stabilním vývoji celého měnového systému. Ještě v roce 1950 disponovaly evropské průmyslově vyspělé země dolary konvertibilními za zlato ve výši odpovídající pouze 6 % amerických zásob zlata. Tato příznivá situace pro americký dolar trvala téměř až do konce 50. let. Krize bretton-woodského měnového systému Na přelomu 50. a 60. let se začalo postavení dolaru měnit. Jeho pozice slábla jednak vlivem vnitřních hospodářských problémů USA, ale svoji roli sehrály i příčiny vnější, které souvisely s rychlejším hospodářským rozvojem v některých zemích západní Evropy, 8,08 franků zajeden dolor. Celkové rozpěli marky je 0,04 M/D a franku 0.16F7D, Ij. 2 % základni partly. Pokud se kws marky nachází na dolní hrania oscilačního pásma a dosahuji: úrovně I.9& marek za dolar a ve stejnéin časovém okamžiku se kurs franku nachází na homi hranici oscihčního pásmu, tj. 8,08 franků za dolar, pak vzájemný kurs marky a franku bude 4.08 F/M (8.08F. 1.9SM). Pokud se naopak kurs markt ustálí na honů hranici oscilačního pásma a kurs franku na dolní hranici oscilačního pásma, pak bude vzájemný kurs .1,92F/AÍ (7,92F:2,02M>. Rozdíl kursů marky a franku činí 0,16F/M. ij. 4 % základního kurzu odvozeného od vymezených pari!(4F/Mj. Mezinárodni měnový fond Japonsku a dalších zemích. Mezi vnitrní příčiny, které měly zásadní vliv na oslabení pozice amerického dolaru patří především: > krátkodobé státní zásahy do ekonomiky (růst rozpočtových výdajů) motivované snahou zmírrut cyklické výkyvy. Tato "opatření působila nepříznivě na~"měno^o>roWastr_iieboť přispívala k trvalému poklesu kupní síly dolaru; ^ inflační' růst cen, který nebyl doprovázen odpovídajícím znehodnocováním národní měny, se odrazil v "poklesu vývozu, což ovfíyňilo nepříznivě ob^bojHrbílaňčT US"A"( aktivní saldo obchodní bilance postupně klesalo a v roce 1971 poprvé v poválečném 'období vykazuje obchodní bilance pasivní saldo); > pokračující _vývoz_kapitálu, motivovaný snahou lépe pronikat na zahraničníJrjoy, vedl k nárůstu pasivního salda kapitálovTbilaričě. Vedle těchto vnitřních příčin působily na postavení dolaru i příčiny vnější: > zavedeni devizové smeji_ifôÍDQsíi„zápj^^vjgp_ských měn (od roku 1961) a jejich používáni jak vjnezinárodnim platebním styku tak i jako součást devizových rezerv ved.lo k poklesu poptávky po dolarech. > rů^JtojikiiLenčnj_jchopnosti výrphkfi zflparli-ipyrppcifýfh n jjnýrh zejyí na světových trzích znamenal ztrátu o'dbytišť pro~aměrické výrobce, čoz~věcUo ke snižování aktivního salda obchodní bilance ŮSX """ " V důsledku poklesu aktivního salda obchodní bilance a rostoucího pasiva kapitálové bilance přechází platební bilance USAdo_pasiva. Údaje o vývoji salda platební bilance a zlatých zásob USA jsou uvedeny v tabulce 6. Zvyšující se pasivum platební bilance vedlo k poklesu důvěry v americký dolar a k rostoucím konverzím dolarů za zlato a jeho odlivu z USA. V roce 1960 a v následujících letech měly průmyslově vyspělé evropské země své oficiální devizové rezervy z 60 % v amerických dolarech konvertibilních zazlato, což bylo desetkrát více než v roce 1950, kdy zásoba dolarových rezerv dosahovala u těchto zemí výše 1,4 mld. USD a stačila by na vykoupení pouhých 6 % zlatých zásob USA." V roce 1960 měly evropské průmyslově vyspělé země ve svých oficiálních devizových rezervách 6,8 mld. USD konvertibilních rö zlato. Tato částka odpovídala 40 % amerických zásob zlata. V roce 1964 odpovídala zásoba dolarových rezerv konvertibilních za zlato 60 'fa amerických zásob zlata. V roce 1968 dosáhly zásoby oficiálních devizových re ze iv evropských průmyslově vyspělých zemí takové výše, že bv slučúy k vykoupení celé americké osoby zlata a ještě by těmto zemím zbylv na jejich účtech 4 mld. USD. V roce 1971 disponovalo třináct průmyslové vyspělých zemi devizovými rezervami (držených přibližně ze dvou třetin v dolarech) vlakovém rozsahu, že převyšovaly americkou zásobu zlata o 410%. (Němeček, E. Mezinárodní měnový systém str. 174-178). Saldo obchodní &aU0'™P™' bilance* bilance I tMlance T)~~y ( -2,27') 1 -v>,i., ,_______ ! pouze pasivníisalda-/v letech 1957, 1966, 1968, 1969 bylo saldo platební bilance aktivní; i International Financial Statistics, Yearbook 1980 S poklesem zlatých zásob USA rostlo množství dolarů emitovaných USA ke krytí schodku platební bilance, čímž se neúměrně zvyšoval objem dolarů obíhajících mimo hranice ÜSÄ. Deficit platební bilance USA byl přitom provázen i poklesem aktivního salda obchodní bilance, která v roce 1971 vykázala pasivní saldo, což byl jev, který neměl obdobu v minulosti. Pověstný „hlad _po dolarech" přecházel k „útěku od dolarů" a dolar se stal předmětem rozsáhlých spekulací na devizových trzích a přispěl ke zvyšování chaosu na těchto trzích. Svůj podíl na tomto nepříznivém vývoji měl i samotný Fond.'fkterý nebyl schopen uvést do souladu tvorbu mezinárodních peněz s jejich potřebou zajištění plynulého mezinárodního platebního styku. Snaha zajistit dostatek mezinárodní likvidity vedla k tomu, že tento systém produkoval stále větší množství dolarů, což vyvolávalo v řadě zemí inflační tendence. Inflace se díky povinnosti udržovat fixní měnové kursy přelévala z jedné země do_ druhé a vlivem rozdílných cenových a mzdových hladin v těchto zemích docházelo i k nerovnoměrnému vývoji jejich platebních bilancí. Navíc odlišné úrokové míry vedly k značnému přelévání kapitálu mezi jednotlivými zeměmi. Mezinárodni měnový fond Zvýšený příliv dolarů do Evropy jako důsledek rostoucího deficitu platební bilance USA, dále rostoucj_infláce a rozdílný vývoj ekonomik řady zemí vedly k nedůvěře v americký dolar a k odklonu od této měny. Značně vzrostly i nákupy zlata na_loadjoskéni_trhu zlata, kde mohly nakupovat väechny fyzické a právnické osoby zemí se směnitelnou měnou, pokud nebyly tyto operace v jejich zemi zakázány. Na tomto trhu bylo jnožnénakpupjt zlato za tržní cenu, která odpovídala oficiální ceně zlata. Zpočátku kryla zvýšenou poptávku po zlatě Bank of England ze svých zlatých zásob. Současně však zvýšená poptávka po zlatě vyvolávala tendence k růstu dolarové ceny zlata, tedy k devalvaci dolaru. n Snahy o udrženi dolarové ceny zlata USA nebyly ochotny přistoupit na devalvaci, a to jednak z prestižních důvodů, ale i proto, že nechtěly ohrozit postavení dolaru jako hlavní světové rezervní a obchodní měny, které jim umožňovalo provádět platby do zahraničí v domácí měně. Svoji roli v tomto rozhodování sehrál i pocit americké odpovědnosti, za stabjlitu mezinárodního měnového systému, opírajícího se o americký dolar. Postoj USA byl ovlivněn i jejich postavením jako největšího světového věřitele. Devalvací dolaru by došlo ke znehodnocení jejich djouhodobých zahraničních investic, ale znehodnotily by se i oficiální devizové rezervy ostatních zemí uložené v amerických bankách. USA se tedy rozhodly pro obranu dolaru, což předpokládalo upevnění důvěry v to, že dolar nebude devalvován. V první řadě bylo nutné provést opatření, která by vedla ke zlepšení stavu platební bilance, snížila zájem o americký dolar jako rezervní měnu, a tím i omezila požadavky na konverzi dolarů za zlato. Objevila se řada návrhů, jak liilo nepříznivou situaci řešil. Jako nejjednodušší způsob řešeni se jevila devalvace amerického dolaru. Zvýšením dolarové ceny zlata by poklesly požadavky na konverzi oficiálních dolarových rezerv za zlato a bylo by možné udržel směmtelnost dolarů za zlato, a zachoval tak vazbu mezinárodního měnového systému na měnový kov Případná devalvace dolaru byla zakotvena jtž v Dohodě " vlezinárodním měnovém fondu, kde se počítá s možnosti sníženi zlatého obsahu měn zemi. které s tím projeví souhlas, a to o stejné procento To byl ale důvod toho, proč USA nechtěly na devalvaci přistoupit, nebo! jídnolná změna pani by snížila účinnost této devalvace. Další návrh na řešeni daně situace spočíval v emisi nějakého nového mezinárodního platebního a rezervního prostředku, kteiý bv plnil tvto funkce vedle amerického dolaru, a tak snížil tlak na americkou zlatou rezervu Podle j mého plánu mělo více hospodářsky vyspělých zemí garantoval stabilní, ve zlaté vyjádřenou hodnotu oficiálních devizových rezerv u nich v jejich měnách uložených To by umožňovalo rozložit ,,llak na zlato" na více centrálních bank, a tím by bylv vytvořeny podmínky pro jejich solidární vzájemnou výpomoc. Vyřešilo by to rovněž i hlavni nedostatek stávajícího mezinárodního měnového systému standardu zlaté dolarové devizy, spočívající v tom, že monopolní postaveni dolaru jako jediné, byť omezeně, za zlato konvertibilní měny vedlo k tomu, že celosvětový zájem o zlalo byl uspokojován hlavně tlakem "a americkou zásobu zlata buď přímo, nebo přes londýnský trh zlata. Objevil se i návrh na opuštění svstému pevných měnových kursů a přechod na floating, který by vyřešil problém nedoslatečně mezinárodni likvidity a Mezinárodni platební nerovnováhy pohybem kursů (Němeček, E: Mezinárodni měnový systém, str. 175). 43 M«inžrodni měnové instituce Jedním z opatřeni, které mělo přispět ke zlepšení stavu americké platební bilance, bylo ustanovení amerického zákona o zahraniční pomoci, na základě kterého měli příjemci pomoci poj^_^ískané_dolary_J^ákur^ Dále byla pjSjataopatření, která měla znevýhodnit vývoz kapitálu z USA, čjmžje mělo zabránit tomu, aby se takto vyvezené dolary staly součásti oficiálních devizových rezerv zahraničních subjektů a byly konvertovány do zlata. K ochraně americké zlaté rezervy mělo přispět i ustanoveni amerického vládního dekretu ze 14. 1. 1961, který rozšiřoval z^ajyJ^žbyjiiěnQyého_zlata_(nad 100 USD) a_zlatých certifikátů americkým občanům z5. 4, 1933 (přijatý v souvislosti s opouštěním standardu zlaté mince) o zákaz držby zlata i v zahraničí (zrušen až 14.8.1974). Toto opatření přijaly USA proto, že do té doby mohli američtí občané legálně nakupovat zlato na londýnském trhu (znovu otevřeném v roce 1954), který byl zásobován i z amerických zlatých rezerv. Na tomto trhu mohly zlato nakupovat fyzické i právnické osoby, na něž se nevztahovala konvertibilita dolaru." Obava ze zhroucení celého mezinárodního měnového systému a ze znehodnocení devizových rezerv deponovaných převážně v dolarech byla důvodem toho, že ani ostatní členské země Fondu neměly zájem na devalvaci dolaru. Tato obava vedla centrálnOjaňky osmi průmyslově nejvyspělejších zemi (USA, Německo, Velká Británie, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Švýcarsko) k rozhodnuti vytvořit zvláštní fond, tzv/zlatý poolDfehož úkolem bylo intervenovat na londýnském zlatém trhu, tak aby byla zachována:"oficiální cena zlata. Současně se tyto země zavázaly, že nebudou požadovat konverzi svých oficiálních dolarových rezerv za zlato (kromě Francie, která za vlády de Gaulla postupně tuto konverzi provedla). Na_základěpohody o vytvoření zlatého poolu v roce 1961 byla Bank of England oprávněna požádat v případě rostoucí poptávky po zlatě účastnické země o dodávku zlata podle předem dohodnutých kvót, přičemž podíl USA na těchto operacích představoval 50_%. Zbylých 50 % připadalo na ostatní účastnické země, což sice zmírnilo bezprostřední tlak na zlaté zásoby USA, ale neodstranilo samotnou podstatu problému, protože jednotlivé země mohly i nadále požadovat výměnu dolarů za zlato. 3 Předpokladem tohoto nákypu byla volná směnitelnosl jejich měny za dolary Až do rozpuštění zlatého pooitt v roce 1968, který intervenátími nákupy a prodeji zlata udržoval tržní cenu zlata (vyjádřenou v anglických librách) na úrovni oficiální ceny (35 USD/l troj. unci), mohli za 'uťi cenu ztnto nakoupil rezidenti zemí v volné směnitelnou měnou, pokud kurs této měny k USD odpovídal kursu paritnímu. 44 Mezinárodni měnový fond Díky zlatému poolu se podařilo několik následujících let udržet tržni cenu zlata na úrovni oficiální ceny, tj. 35 USD za trojskou unci (povolené rozpětí 35,08 - 35,16 USD), ale spekulacím se zlatem nebylo zabráněno. S růstem intervenci na udržení dolarové ceny zlata se snižovaly zlaté zásoby členských zemí zlatého poolu. V důsledku poklesu zlatých zásob bylo zřejmé, že udržení oficiální dolarové ceny zlata je nereálné. Zlatý pool tak v roce 1968 ukončjĽs:vpjlčinnogt (jako první odstoupila od dohody Francie), neboť nebyl nadále schopen vzdorovat spekulativním nákupním vlnám na trhu zlata. Jen za poslední půlrok jeho existence se zlaté rezervy členských zemí snížily o 2,5 mld. dolarů. Současně se zrušením zlatého poolu byl zaveden dvojí trh zlata - oficiální a volný- Na oficiálním trhu mohly nakupovat zlato, za oficiální cenu 35 USD za jednu trojskou unci, pouze ústřední měnové instituce, na volném trhu bylo možné nakoupit zlato za tržní cenu. Jedním z posledních opatření, které mělo přispět ke stabilitě a posílení důvěry v dolar bylo přijetí zákona o zrušení povinného pětadvacetiprocentuího zlatého krytí emitovaných ^dolarových bankovek (20. 3. 1968). Přijetím tohoto zákona se uvolnila zásoba měnového zlata ve výši 10,9 mld. USD, která mohla být využita k uspokojení rostoucí poptávky po zlatě ze strany členských zemí Fondu. To však bylo již v době rozvinuté krize dolaru (návrh na zrušení zlatého krytí bankovek v roce 1961 neprosel). V důsledku rostoucí poptávky po zlatě na volném trhu rostla i jeho cena, ale přesto až do roku 1971 se příliš neodchýlila od ceny oficiální. Dvojí cena zlata znamenala porušení dosavadních pravidel kursového mechanismu mezinárodního měnového systému. To samo o sobě naznačovalo nutnost změny základních principů fungování mezinárodní měnové spolupráce. Vývoj dolarové ceny zlata na volném trhuje uveden v tabulce 7. Tabulka 7: Vývoj dolarové ceny zlata na londýnském trhu v letech 1971 - 2000 (ročníprůměry) 1971 43,63 1981 397,50 1991 353,60 1972 64,90 1982 456,90 1992 X333<25 1973 112,25 1983 381,50 1993 X 390,65 1974 186,50 1984 X308.30 1994 383,25 1975 140,25 1985 327,00 1995 386,75 1976 134,75 1986 390,90 1996 369,27 1977 164,95 1987 '^484,10 1997 290,00 1978 226,00 1988 410,25 1998 2 87,80 1979 512,00 1989 373,00 1999 290,25 1980 "^589,50 1990 385,00 2000 >> 274,45 international Financial Statistics, Yearbook 2000, May 2002 45 HPŤ|njrwlni mĚnové Instituce Devalvace amerického dolaru Ke zvýšení chaosujia,mez|národrúch.Jinančních trzích prispela i měnová opatření provedená některými státy. Devalvace angUcké libry v roce 1967 a francouzského franku v roce 1968 posílily nedůvěru vůči národním měnám a zvýšily poptávku po zlatě a po měnách, které vykazovaly stabilnější vývoj. Stále více zemí opouštělo systém pevných měnových kursů a některé dokonce ponechaly jejich pohyb zcela na vývoji na devizových trzích. Například Kanada zastavila devizové intervence již v roce 1970 a přešla na systém volně pohyblivých kursů. V tomto roce také vyvrcholily spekulace na pokles kursu dolaru a došlo k odklonu od USD a anglické libry k jiným měnám, především k západoněmecké marce. Na to reagovala SRN revalvaci své měny v roce 1969- Přílivu spekulativních dolarů se prostřednictvím revalvaci svých měn v roce 1971 bránily i Švýcarsko a Rakousko. Vzhledem k pokračujícímu znehodnocováni dolaru přistoupily USA v srpnu 1971 k řadě jednostranných opatření, obsažených ve vyhlášeni tzv.^tnóvé hospodářské politiky""^ USA", mezi které patřilo zejména: > zrušeni konvertibility zahraničních oficiálních dolarových rezerv za zlato; í- uvalení 10% dovozni dané na většinu dováženého zboží a prosazováni zásady „buy am eric a n" (kupujte americké zboží); ~~ > okamžité zmraženi mezd a cen na dobu 90 dní; > tlak na revalvační úpravy parit ostatních měn které by vedly ke zreálněni kursu dolaru a ke zlepšení přístupu USA. na zahraniční trhy; ~ r- přehodnocení zahraniční pomoci a vojenských výdajů, motivované snahou převést větší část^ íohoJ;o^o^poSKyého_ zatíženi.ílá.ostatní státy' vojenských dohod (zejména pak na Japonsko a SRN); ~~................"'" > prohazování snaho snižování úlohy zlata v mezinárodni měnové soustavě. Přes tato a řadu dalších opatření - realizovaných jak samotnými USA, tak i dalšími členskými zeměmi Fondu - nebylo možné zabránit pokračujícímu znehodnocování dolaru, čímž se potvrdilo, že oficiální cena zlata je příliš nízká, resp. kurs dolaru vůči ostatním směnitelným měnám příliš vysoký. V roce 1971 byl v souvislosti se zrušením směnitelnosti dolaru za zlato zrušen dvojí trh zlata. Zlato bylo možné nakoupjt..pouzejia volném trhu za tržní cenu. Ta se postupně stále více odchylovala od oficiální ceny a až do roku 1980 neustále stoupala. V lednu tohoto roku dosáhla také své nejvyšší hodnoty, a to 850 USD za jednu trojskou unci. Prognózy z počátku Mezinárodní měnový fond 70. let o tom, že by měla cena zlata počátkem 80. let překročit hranici 1000 USD za jednu trojskou unci, se vsak nenaplnily a cena zlata pozvolna klesala. V důsledku kolísání ceny zlata ztratila tato komodita na významu jako platební prostředek a zlato plnilo a dosud plní především funkcí rezervy pro zahraniční platby. K řešeni měnových problémů měla přispět opatřeni obsažená v tzv.(§mjthsoniánské dohoděytéž Washingtonská dohoda) uzavřené Ijj. 12. 1971_jstáty Skupiny 10. Mezi tato opatření patří: > devalvace amerického dolaru Q.,7,9 % , která vedla i ke změně oficiální ceny zlata z 35 USD na 38 USD za jednu trojskou unci; > změna měnových parit a kursových relací mezi ostatními měnami. Současně se prosazoval a. orientacena_kursovou soustavu se základem v ústředních kursech a s vazbou národních měn na SDR nebo na měnový koš, ve kterém byly zařazeny měny, které se výrazným způsobem podílely na platebním styku dané země; > rozšíření oscilačníhp_ pásma, ve kterém se mohly pohybovat tržní kursy národních měn z + 1 % na ± 2„2ll%. od základní rjarity; > výtvorem _ »Prozatímního..„výboru.. Rady _ guvernérů Fondu pro přípravu reformy Mezinárodního měnového fondu^tzv^ýboru 20. Jeho úkolem bylo posoudit „všechny aspekty reformy včetně úíohy rezervní čti rrren, zlata a zvláštních práv čerpání, směnitelnosti, ustanovení o měnových kursech..." atd. Tím bylo fakticky odsouhlaseno zrušení směnitelnosti dolaru za zlato a porušeni statutu Fondu;"" > USA se zavázaly zrušit 10%.dovozni daň zavedenou v srpnu 1971. Tato dohoda však znamenala pouze dočasné zmírnění měnové krize zpočátku 70. let, která vyvrcholila zrušením směnitelnosti dolaru za zlato a následnou devalvací. Brzy se ukázalo, že provedená devalvace dolaru byla příliš malá a nové měnové parity tak neodpovídaly skutečnému vývoji. Po druhé devalvaci dolaru o 10 % byla cena zlata zvýšena z 38 na 42,22 USD za trojskou unci (13. 3. 1973). Současně došlo k hromadnému přechodu od systému relativně pevných menových kursů k systému volné pohyblivých kursů - ťloatingu. Tento přechod vlastně započal již v roce 1971 zavedením instituce ústředních kursů, které nahrazovaly systém měnových parit s vazbou národních mén na dolar. Před zrušením směnitelnosti dolaru za zlato v roce 1971 využívalo systém pevných měnových kursů s vazbou na dolar nebo na zlato 67 % Členských zemí Fondu, ostatní systémy (včetně pluralitních) činily 29 % a systém volně pohyblivých měnových kursů byl využíván u 4 °o zemí. Po Smithsoniánské dohodě koncem roku 1971 systém pevných měnových kursů využívalo 36 % zemi, ústřední kursy byly stanoveny v 27 % zemí a na floating přešlo 3 % _x 47 „«inárodniměnovéjnrtitu« žerní. Po druhé devalvaci dolaru v roce 1973 využívalo systém měnovýchJíursíLs vazbou na SDR 22 % zemí, ústřední kursy zavedlo 61 % zemi a floating 17 % zemi. Počátkem roku 1976 mělo systém ústředního kursu 67% zemi a ostatní země zavedly floating. Tato skutečnost vedla k zásadnímu přehodnocení měnové politiky Fondu. Ještě v polovině 50. let byla instituce volně pohyblivých měnových kursů striktně odmítána a byla připouštěna pouze ve výjimečných případech s odůvodněním, že pokud by byl tento systém využiván u většího počtu zemí, vedlo by to k chaosu. Stejně tak ještě v polovině 60. let byly volně pohyblivé měnové kursy odmítány s tím, že jsou spojeny s velkým rizikem pro účastníky zahraniční směny a pro zahraniční investory a vytvářejí napětí ve finančních a ekonomických vztazích uvnitř země i vjejim mezinárodním postavení. Tehdy převládal názor, že floating vede snadno ke znehodnocování měn se všemi negativními důsledky a že tudíž jde o inflační faktor s vlivy na domácí náklady a s přímými i nepřímými vlivy na zvyšování cen. Jamajský měnový systém } Zrušením směnitelnosti amerického dolaru za zlato a přechodem na systém volně pohyblivých měnových kursů došlo k rozpadu brettonwoodského měnového systému v oblasti dosažení a udržení kursové stability. Zásadní změna kursového mechanismu, a tím i stávajících principů brettonwoodského měnového systému, však byla provedena až po zasedání členských zemí Fondu, které se konalo v roce^JjJTé^Kingstonu naJamajce. Na základě výsledků této konference došlo v podstatě k legalizaci existujícího stavu v kursové oblastí a byla nastolena politika směřující k omezeni peněžních funkcí zlata, a dokonce bylo členským zemím přímo zakázáno vyjadřování měnových parit ve zlatě. Tato úprava statutu Fondu vstoupila v platnost 1. dubna 1978 a nový měnový systém je označován jako jamajský měnový systém. Přijetím nových principů měnové spolupráce také došlo k opuštěni koncepce dlouhodobé kursové stability. Dohled a kontrola nad pohyby a vývojem měnových^ kursů j^eŽlyjrjkliciiy-JQdiiLně. do-kompetence jednotlivých zemi. Každá členská země si může zvolit jakýkoliv systém měnových kursů, ať už pevných nebo pohyblivých, a vázat svoji měnu buď k některé z klíčových směnitelných měn, nebo ke koši vybraných měn (vazba na zlato je zakázána), přičemž nesmí zvolenou soustavou ohrozit stabilitu ostatních měn. Členské Aft Mezinárodní měnový fond země jsou pouze povinné sdělit Fondu, pro jakou kursovou soustavu se rozhodly, a tuto přijatou soustavu udržovat a rovněž ohlásit Fondu případný přechod na soustavu jinou. V oblasti kursové politiky tak Fond přešel na kvalitativně zcela nový mechanismus, který lépe odpovídal změněné situaci na mezinárodních finančních trzích, a tím zároveň došlo i koslabení aktivity Fondu v této oblasti. Srovnání brettonwoodského a jamajského měnového systému je uvedeno v tabulce 8. Tabulka 8: Srovnám brettonwoodskélio a jamajského menového systému brettonwoodský měnový systém jamajský měnový systém měnové parity zlato, USD směnitelné národní měny, SDR, jiný měnový soubor, zákaz vyjadřování měn. parit ve zlatě vnější směnitelnost ANO NE cena zlata oficiální 35 USD/l troj. unci, od roku 1971 - 38 USD/l troj. unci, od roku 1973-42,22 USD/l troj. unci tržní měnové kursy pevne - přípustná odchylka ±1 %, od roku 1971 ±2,25 '%, kursové změny nutno konzultovat s Fondem kursová politika je v pravomoci jednotlivých členských zemí parita SDR ve zlaté, od roku 1974 soubor 16 měn od roku 1981 soubor 5 měn devizově rezervy základem je zlato za oficiální cenu základem je SDJÍ, úloha zlata v devizových rezervách by mčta klesat transakce mezi Fondem a členy zásada podmíněnosti zdrojem pouze členské kvóty zásada podmíněnosti, u SDR nepodmíněnosti, zdrojem členské kvóty a cizí zdroje členské kvóty vyjádřené v USD, splácí se 25 % ve zlatě, 75 % v národní měně dané země vyjádřené v SDR, splácí se 25 % ve směnitelné mčně, 75 % v národní měně dané země Systémy měnových kursů _______V sobvrtíósti_se změnami v oblasti kursové politiky vypracoval Fond v roce 1975 ^klasifikaci měno^d^kjicsjiJTy byly rozděleny dojří hlavních skupin: ^ pevné měnové kursy, kam patřilo 5 systémů s pevnou vazbou na jednu národní měnu flěbo na ménovy~"To5T, a to buď standardizovaný (SDR), nebo individuální, tyo_řený měnami; Keře se podílely rozhodujícím způsobem na platebním styku dané země; ^ měnové kursy s omezenou oscilací zahrnovaly 2 syjtómy, ve kterých byl pohyb kursu národní měny limitován oscilačním pásmem; """' * * ^ měnové kursy pohyblivé - sem patřily systém volné pohyblivých kursů, systém s řízenou pohyblivosti ä systém s častými úpravami ústředního kursu. Mezinárodni měnové instituce Tato klasifikace vykazovala řadu nedostatků, které spočivaly v menšijra^sparentrijísti, a tím i_omezené možnosti. dghledu_.Fpudu nad. kurs_Qyoij_politikgu. Často docházelo i k tomu, že kursový režim používaný Členskou zemi neodpovídal nahlá.senéniu_kursovému systému. Proto Fond vypracovaly novou klasifikaci měnových kursů a vymezjl^ okruh dodatečných informací, které musí členská země Fondu poskytnout. Podle této klasifikace, platné od 1- 1. 1999, jsou měnové kursy rozděleny podle jejich flexibility do následujících osmi skupin: 1. Systém bez vlastního zákonného platidla (Exchange arrangements with no separate legal tender) - pro tento systém je charakteristické, že buď je v dané zemi zákonným platebním prostředkem měna jiné země, a nebo tato. země je zapojena do měnové unie, kde je využívána společná měna. Tento systém prakticky vylučuje provádění vlastni a nezávislé měnové politiky. Mezi země zařazené do tohoto systému patři i Členské země Evropské unie, které zavedly od 1. 1. 1999 společnou měnu euro. 2* Měnová rada (Currency board arrangements) - představuje absolutně pevný měnový kurTrJěz~p3sma oscilace, kde jediným nástrojem centrální banky jsou nesteriíizované d_evizo^"^jěrvence. Pro fungování měnové rady je stanoveno, Že emitované mince a bankovky jsou plně kryty zahraniční měnou nebo jiným rezervním aktivem, a jsou tedy směnitelné ve fixním kursu za rezervní měnu. 3. Ostatní tradiční systémy pevných měnových kursů (Other conventional fixed peg arrangements) - jsou charakteristické vazbou národní měny na_ jinou měnu nebo na měnový, koš. Centrální banky jsou povinné udržet tržní kurs v povoleném oscilačním pásmu, které je obvykle stanoveno v rozsahu ±1 % od ústředního kursu. 4. Pevné měnové kursy (Pegged exchange rates within horizontal bands) - jde o systém pevných měnových kursů s pásmem oscilace větším než ±1 %. 5. Systém pevných, jněnovjch kursů s pravidelnými úpravami ústředních kursů btz pásma oscilace (Crawling peg) - pro tento systém je charakteristické, že ústřední kurs je periodicky upravován v závislosti na změně vybraných indikátorů (např. inflační" diferenciál, úrokový diferenciál, devizové rezervy apod.). 6. Systém pevných měnových kursů s pravidelnými úpravami ústředních kursů a stanoveným pásmem oscilace (Crawling band) - v tomto systému je možná oscilace měnového kursu kolem ústředního kursu, který je upravován v závislosti na vývoji vybraných indikátorů. i 7. Systém měnových kursů s řízenou pohyblivostí (Managed floating with no \ prcannöunced path for the exchange rate) - pohyb měnového kursu je ovlivňován 'v' 1 intervencemi centrální banky bez specifikace jejich velikosti. a Časového použiti. 1 l Centrální banky přistupují k intervencím v případě, kdy vývoj kursu neodpovídá záměrům kursové politiky. ~~~ -^ | 8. Systém vjjlnéjíuTíybT^ (Independent floating) - měnový kurs se I méní podle nabídky a poptávky na devizovém trhu. Centrální banky v tomto systému do i vývoje kursu svými intervencemi nezasahují. , y 50 Mezinárodni měnový fond Tabulka 9. Přehled využíváni' jednotlivých systémů minových turn) členskými zeměmi Fondu k 31.12,2001 Systém měnového kursu Měnová politika (počel zemí) Rozpočtový Ukotvení národní měny Cilováni peněž m zásoby Citování inflace príp. jiný monetární program Ostatní Systém bez líná měna 3enin* Euro Area /lastniho iako zákonné CFA Franc Zone Burkina Faso Austria :ákonného ilatidlo Cameroon Belgium ;iatidla ECOJ WAEMU CAEMC '.African :inland .40) Ecuador Anügua Benin Cameroon Chad -ranee El Salvador Dominica Burkina Faso C. African Rep longo Rep. Sermany (iribati Grenada Cote d'Ivoire Chad Coted'Ivoire Greece larshall St. Kitts Guinea-Bissau Con§3, Ecuador Ireland Isl.Rep.of St.Lucia Mali Equator. Guinea Gabon Italy Micronesia 5t. Vincent Niger Gabon Guinea BissaujLuiembourg 'alau Grenadines Senegal ^lali -Jetherlands Janama Togo Niger 'ortugal San Marino Senegal Spain ■•lenová Argentina Argentina ■ad a (3) äosnia and Herzegovina Brunei Darussalam Bulgaria China, P.R. Hong Kong 3]ibouä Estonia .ithuania 3osnia and Herzegovina Bulgaria Djibouti Estonia Lithuania Dsta tni :radični /azba na jednu měny (30) Vazba na měnový koš [10) Aruba Namibia Botswana China.P.R.; Mainland lordan _atvia systémy revných nenových 1UÍSŮ ;4o) Bahamas, The Nepal Fiji Lesotho Sahrain, Netherlands Kuwait Macedonia, (ingdom of. Annies tatvia =YR Bangladesh Oman Ubyn A.J. Barbados Qatar Malta Belize Saudi Arabia Morocco 3hutan Sudan Samoa Cape Verde Surinames Seychelles China, P.R. Swaziland Vanuatu Mainland Syrian Arab Comoros Republic Iran Turkmenistan lordan United Arab Lebanon Emirates Lesotho Zimbabwe Macedonia, Malaysia Maldives Systém s Bolivia 3olivia pravidelnými Costa Rica Nicaragua jpravami Nicaragua Jst/edního iolomon Islands sursu bei lásina isalace (3) 'evné íursový mechanismus Ostatní dohody (4) nenové ERMII (1) Cyprus lursy Denmark Egypt ;s) Hungary Tonga Mezinárodni měnové instituce pokračováni: >t^téms letarus Romania Israel -fonduras xavidetiýmí ■fonduras Uruguay lomania ipravami Israel Venezuela, Rep. Jruguay jstředniho Bolivariana íursus ijásmem jscílace (6) 3iana rhailand Armenia Mgeria 3uinea ľambodia angola Systém Suyana ^oatia junindi ■nenových Indonesia Ethiopia Dominican R tursß Jamaica Gfana Eritrea ; řízenou Mauritius Guinea iiaternala Johyblivosti ř^ru Guyana India (43) íao Tomé and Indonesia Myanmar Principe Iraq 'araguay Slovenia Jamaica Singapore ári Lanka Kaiakhitan Slovak Reg. Tunisia Kenya tyrgyz Rep. .aoPOR "lauritania Nigeria PatosLan Peru Russia Manda Sao Torné iri Lanka rhailand Trinidad & Tobago Ukraine Vietnam Yugoslavia iambia Jzbekistan. Systém Gambia The Australia Albania «ghanistan rfOlně Malawi Brazil Armenia tóti rohyblivýíh Mongolia lanada Colombia Japan tursů (40) Philippines Ihile Congo D.R. .ibeiia Siena Leone Colombia Gambia The 'apiia New Turkey í iľzechR. Georgia Guinea Yemen Iceland •ladagascar jomalia (area Malawi Switzerland «iesiko Moldova United States • Vew- Mongolia Sealand. Mozambique torwaY tiilippines 'olatid Sierra Leone joujfi. Tajikistan Africa Tanzania Sweden Turkey United Jganda Kingdom Yemen ECCU.Easfem Caribbean Currency Union, WÄEMU:West African Economic end Monetary Union, CAEMCCentral African Economic and Monetary Commurvt International Fiandal Statishcs, May 2002, Washington IMF 2002 K-íasifikace systémů měnových kursů je doplněna i charakteristikou měnové politiky dané země tzn. jaké cíle měnová politika sleduje. Země jsou členěny podle toho zda využívají využívají cílováni měnových agregátů, citováni inflace, a dále podle toho, zda rámec měnové politiky je limitován programy podporovanými Fondem. Přehled jednotlivých systémů měnových kursů je uveden v tabulce 9. Z uvedeného přehledu vyplývá, že většina členských zemí Fondu využívá systém pohyblivých kursů, a to ve formě řízeného floatingu (43 zemí), nebo volně pohyblivého kursu (40 zemí) a jejich počet se neustále zvyšuje. Počet zemí, které_vázaiy svoji menu na.ySfi se., postupné snižuje. Ještě v roce 1981 vázalo svoji měnu na USD 38 zcelkového počtu 141 členských zemí. V roce 199) to bylo už pouze 27 zemí (ze 149) a do roku 2000 kles] jejich počet na 21. Ve skutečností je však kursová politika většiny zemí, i když to oficiálně nedeklarují, ovlivněna postavením a vývojem USD jako nejdůležitější mezinárodní obchodní a rezervní měny a jejich měnová politika je tedy závislá z velké Části na měnové politice Federálního rezervního systému. Devizové rezervy jsou v rozhodující míře i nadále udržovány v USD a v této měně je také realizována většina kursových intervencí. USD je také hlavní měnou využívanou většinou zemí v mezinárodním piatebním styku. Proto je možné současný mezinárodní měnový systém označit z^jrjczinárodní systém standardu papírové dolarové 2.3 Aktivita Mezinárodního měnového fondu při zaváděni mnohostranného meziná rodní ho^pjh^^níhojí^ku Fond v souladu s vytyčenými cíli napomáhá členským zemím p_ři_ zavádění mnohostranného mezinárodního platebního styku pro bězué transakce a poskytuje jim pomoc při odstraňování devizových omezení, která brání rozvoji světového obchodu. Článek I. Čile Mezinárodního minového fondu jsou: ^ IV. Napomáhat při usiaaoven f mnohostranné soustavy plateb pro běžné transakce mezi členy a pfi odstraňování devizových omezení, která bráni rozvoji svĚtového obchodu. V této souvislosti jsou Členské 'Země vázány povinností usilovat o vzájemnou směnitelnost svých měn pro běžné transakce (nerýká se pohybu kapitálu) a oznámit Fondu, M«inárodniménovéjnrtitu^ zda jsou připravené gřevzít^^ávazekjměnitelnosti (podle článku Vlil. Dohody) a nebo zda zamýšlejí uplatnit právo přechodných opatřeni, které jim umožňuje využívat pro _některé druhy plateb devizová omezení. Podle zmíněného článku Vlil. Dohody je za směnitelnou považována taková národní měna, jejíž používáni v běžných mezinárodních platebních operacích a transakcích nepodléhá intenzivním zábranám, zejména devizovým omezením. Transakcemi Fondu se rozuměj i (článek XXX. odst. h) směny měnových hodnot Fondem za jiné měnové hodnoty. Operacemi Fondu se rozumej i jiná použili nebo přijímáni menových hodnot Fondem. Bežné platby jsou v Dohodí o Fondu vymezovány takto; Platbami za bĚžné transakce se rozumějí (článek XXX. odst. d) platby, které neslouží kpřevodu kapitálu a zahrnuji bez jakéhokoli omezení: 1. všechny platby splatné v souvislosti se zahraničním obchodem, jinými běžnými obchody, včetně služeb a bankovních operací i obvyklých krátkodobých úvěrů, 2. splatné platby takového druhu, jako jsou úroky z půjček a čistý důchod z jiných investic, 3. platby nevelkého rozsahu na umořování půjček a na odpisy přímých investic, 4. nevelké úhrady na výlohy spojené s výživou rodiny. Kapitálové převody jsou v Dohodě o Fondu vymezeny negativně, tedy jako platby, které nelze považovat za běžné. Jde o platby z titulu nákupu a prodeje cenných papírů jakéhokoli druhu (dluhopisy, akcie apod ) za cizí měnu a velké přesuny penížnich prostředků na hankovních účtech z jedné měny do jiné měny. Fond může rozhodnout na základe jednání s členy, jichž Se to týká, které ze zvláštních transakcí mají být považovaný za běžné a které za kapitálově. Fond ve své činnosti usiluje í o liberalizaci plateb na kapitálovém účlĚ. Ta přichází v úvahu pouze u těch zemi, které odstranily devizová omezeni v oblasti běžných plateb. Vedle pojmu „vzájemná směnitelnost" vymezuje Dohoda o Fondu (flanek XXX. odst II i „volnou směnitelnost" ?.a volně směnitelnou měnu je podle rozhodnutí Fondu považována měna, která: a] se skutečně Široce používá v platbách při mezinárodních transakcích a b) je předmčtem rozsáhlého obchodování na hlavních devizových trzích Za volné směnitelnou měnu jsou v současné dobč považovány jen světové měny, které jsou využívány jako měny rezervní a jejich podíl na oficiálních devizových rezervách je včtši než I %. Těmito měnami jsou USD. GBP, EUR, JPY a CHF. Pokud se členská země přihlásí k článku Vili. Dohody, je povinna odstranit všechna devizová omezení v oblasti běžných plateb, a pokud nějaká takováto opatření nadále využívá, musí konzultovat s Fondem postup jejich odstranění. Členská země je pak povinna (Článek Vlil. část 4) ojkupovat zůstatky své národní měny, kleté jsou v držbě jiného člena, pokud tento člen o odkup požádá a doloží, že' > zůstatky určené k odkupu byly získány jako výsledek běžných operací a transakci, nebo > ze jejich směna je zapotřebí k platům za běžné operace a transakce. Kupující člen má možnost nakoupit svoji měnu za SDR nebo menu země, která o odkup požádá. Odmítnout odkoupit zůstatky své měny může pouze v případě, že: > na zůstatky se nevztahuje odkup vzhledem k devizovým omezením, která jsou v souladu s Dohodou v dané zemi uplatňována; > zůstatky byly vytvořeny jako výsledek transakcí uskutečněných před tím, než byla Členem odstraněna devizová omezení; 54 Mezinárodní měnový fond > zůstatky byly získány v rozporu s devizovými předpisy země, od níž je odkup požadován; > měna člena, který požaduje odkup, byla prohlášena za nedostatkovou (podle článku VI!. části 3 a) Dohody);14 V člen, který byl požádán o odkup, není zjakéhokoli důvodu oprávněn kupovat od Fondu měny jiných členů za svoji vlastní měnu. Snaha Fondu dosáhnout co nejširší vzájemné sménitelnosti národních měn byla zatím realizována pouze zčásti. Statut směnitelné národní měny má v současné době pouze 151 ze 183 členských zemi, tj. 82,5 %.15 Zbývajicich 17,5 % měn je ve smyslu článku VIII. Dohody považováno za měny nesměnitelné. Fond je označuje za měny zemí, kde existují ,,úřední zásahy, které přímo omezují dostupnost nebo cenu devizy nebo které způsobuji nepřiměřené zdržení plateb členům Fondu při běžných platbách". Mezi nimi jsou však i měny „de facto směnitelné", které však nelze používal při operacích Fondu, tj. při koupích a prodejích Fondem, neboť dané země nepřevzaly závazek směnitelné měny podle zmiňovaného článku. Přehled zemí, které na sebe převzaly závazek sménitelnosti podle článku VIII. Dohody, je uveden v tabulce 10. Podmínky zavedeni sménitelnosti Příčiny pomalého zavádění vzájemné sménitelnosti národních měn členskými zeměmi Tondu spočívají v obtížnosti vytvoření podmínek pro její udrženi. Nezbytným předpokladem zavedení a udrženi vzájemné směnitelnost i je vnitřní a vnější rovnováha dané ekonomiky. To Nedostatkovou měnou bvl ttapř. koncem 40. n počátkem 50. let americký dolar. To znamenalo, že USA nebyly oprávněny požadovat konverzi svých oficiálních /.kvizových rezerv, které měly deponované v jiných národních měnách do USD. Vzhledám k tomu, že USA pravádélv platby do zahraničí ve své domácí měně, byly jejich devizové rezervy malé. V Československu byla zavedena vnitřní směnitelnost (upravuje přistup devizových tuzemců k cizí měně " možnost disponováni s touto měnou) X ~l. 1 1991 _Niri základě této úpravy mohli devizoví tuzemci nakupovat libovolné množství deviz na vnitřním devizovém trhu a na druhé straně měli plnou odvodovou povinnost, to znamená že museli veškeré zůstatky ctzi měny nabídnout k odkupu bankám. Od I. 10. 1995 se česká koruna slaki na základě devizového zákona č 219/95 Sb. směiiitelnou v oblasti běžných transakcjjMdle článku. Vili Dohody Fondu. Nově přijatý devizový zákon svým obsahem jednoznačné ^přesahuje rámec povt/masii, které pro směnitelné měny vyplývají z příslušného článku Dohodv Fondu a liberalizuje t některé operace na kapitálovém úctu. Jde o tylo operace, přímé investice v tuzemsku i v zahraničí, nákup nemovitosti v zahraničí českými subjekty, přijetí peněžních úvěrů ad cizozemců a zřizováni devizových účtů u tuzemských bank a operace na těchto účtech. Na druhé straně zákon vymezuje ty platební operace, u kterých se vyžaduje devizově povoleni. Tuzemci, kteří nejsou devizovým místem s odpovídajícím rozsahem devizové licence nebo povoleni působit jako banka, jsou povinni požádat o devizové povolení k /vovedení následujících operací: nákup zahraničních cenných papírů, inkas a plateb týkajících se obchodů s finančními deriváty, inkas a plateb vyplývajících z poikytnurich peněžních úvěrů cizozemci, inkas a plateb týkajících se zřizováni a vedeni účtů tuzemců v zahraničí aj. 55 Mezinárodni měnové instituce Tabulka 10: Přehled zemi, které převzaly Závazek smĚnueliwsti podle Článku VHJ. Dohody Z* mé Datum zavedení Země Datum uveden' Země Datum zavedeni s mi n it t! nos li směni leInas n směni lebiosti Altena Záii 15, 1997 Graíťfíiirffi Leden 27. 1947 Polil If Prosinec 16.1997 Antigua o'iri Bor. Lislopud 22, 1983 Qfifien Lis upi d 17, 1995 Panama Usfopad 26, 1946 Argentina Květen 14, 1968 Giňiťfl-ofj.ifiif Leden 1, 1997 Papua NewGuiiiea Prosinec 4, 1975 Arme nip KvĚicn29, 1997 Australia Červenec 1, 1965 Guyana Prosinec 27, 1966 Paraguay Srpen 22, 1994 Hniti Prosinec 22, 1953 Peru Únor 15. 1961 Austria Srpeo i. 1962 Hoiidnrax červenec 1, 1950 Philippines Záři S. 1995 Bahamas. The Prosinec 5, 1973 Huiijjnry Leden 1, 1996 Paland Červen 1. 1995 Bahrain Kingdom tif Březen 20, 1973 fee fan rf Záři 19, 1983 Portugal Záři 12, 1988 Bangladesh Duben 11, 1994 Barbados Listopad 3, 1993 India Srpen 20, 1994 Qatar Červen 4, 1973 Indonesia Květen 7, 1988 Rumania Březen 25, 1998 Belarus. Rep nf Prosinec 6, 2001 Ireland Únor 15, 1961 Russia Červen 1. 1996 Belgium Únor 15, 1961 Israel Zářili. 1993 Rwanda Prosinec 10, 1998 Belize Červen 14, 1983 Haly Únor 15, l%l St Kitts and Nevis Prosinec 3.1984 Benin Červen 1, 1996 Bolivia Červe»;, 1967 Jamaiin Únor 22, 1963 St. Luna Květen 30, 1980 Japan Duben 1. 1964 St. Vim-i'iit and the Srpen 24. 1931 Botswana Lislopjd 17,1995 Jiirdan Únor 20, 1995 Grenadine f Brazil Lislopud 30, 1999 Kazaklaiaii Červenec 16, 1996 Samoa P.ijen6. 1994 Brunei DaiiMiilaiii Říjen 10. 1995 Kenya Če.ven30, 1994 San Manna Záři 23. 1992 6 iff «win Záři 24, 1998 Samlia Arabia Břeíen22.l961 BiuLma Fayi Červen 1, 1996 Kinihiit, Srpen 21, 1986 Km ca Lislopud 1. 1988 Senegal Červen 1, 1996 Cfimf*)f(i/f Leden 1.2002 Kuwait Duben 5, 1963 Seyt-hetles Leden 3, 1978 Clllliernan Červen 1, 1996 Kvrgy; Republn- Březen 29, 1995 Sierra Letme Piusitiec 14, 1995 OlllTf(jf Březen 25. 1952 Latvia Květen 1». 1994 Smgaptne Ustopjd9, 1968 Cfiifmf M'HiinR Červen 1, 1996 Slovak Repi.bti, Bije" 1. 1995 Chad Červen 1, 1996 Lebanon Červenec 1, 1993 Lesrilhn Březen 5, 1997 Sim« n in Zářil, 1995 Chile Červenec 27, 1977 Lithuania Květen 3. 1994 S'lliiiium inlands Červenec 24. 1979 CIiiiiii. Piu,ple\ (Í Prosinec 1, 1996 Luxembourg Únor 15, 1961 Smith Afi-iia Září 15, 1973 C, mim us Červen 1, 199b Mm-edvnia. FYR Ceněn 19. 1998 Spam Červenec 15. 1986 Cl.n^.. /if',, nl Červen 1.1996 Sri Ut'tkn BfeTen 15. 1994 Casta Una Únor 1, 1965 Madagnsrtu Září 1». 1996 Kálala Prosinec?, 1995 SlŕNWIť Červen 29, 1978 Cute d-lri,,n- Červen 1, 1996 Malaysia Lisioiv.rd II. 1968 í.unriďfiifí Prosince 11, 1989 C i mit ui KvĚien29, 1995 Mfiíi" Červen 1. I99íi Wŕfflľ li nor 15, 1961 Cy,,'i" U-o;n9, 1991 Malta Lislopud 30. 1994 Smi íei land Květen 29, 1992 C;eill Repnblii- Říjen i, 1995 Tanzania Červenec 15 1996 Ü-nmark Kvílc-n 1. 196' - Mars-kid! MrimiV Květen 21, 1992 Rep. t,l Tlimímirl K velen 4, 1990 Dubinin Zaii 19. 1980 Mauritania Červenec 19, 1999 Ti'tfíi Čeiveii 1, 1996 Dominu a Prosince LI, 1979 Mam iti in Zaíi 29. 1993 Tmifta Bícien22, 1991 D< mu,ill-ail K ff! Srpen 1, 195.1 Mturu Listou .«i 12 1946 Triuidaitamniilxi Prosince 13, 1993 Er uŕlíf(,r Srpen 11, 1910 MieruiK-ia. Fed Červen 24. 1993 TunlMii Leden 6, 1993 £."( Sfiíiwfiw Lislup.id 6. 1946 Slate-: 11/ Turk,-v Březen 22. 1990 Ei) u ní «n nf C íl r n ľ n Čenci 1, 1996 Mnl/iiirn Červenili. 1995 Uganda Duben 5. 1994 affirm SrjKii 15. 1994 M/mfiiiliii Únor 1, 1996 Ukraine Záři 24. 19% Fiji Srpen 4. 1972 Munii-a, Leden21,1993 United Aiab Emu. Únor 13, 1974 Finland Záři 25, 1979 Namibia Záři 20, 1996 United Kinu/linii Únor 15, 1961 Fi am e Únor 15. 1901 Nepal Květen 30, 1994 United State-, Prosinec 10, 1946 Galiím Čeiven 1. 1996 Neiherimuh Únor 15, 1961 Uruguay Kvetení,I9S0 Gambia. The Leden 21. 1993 Neu- Zealand Srpen 5, 1982 Vanuatu Prosinec 1, 1982 Georgia Prosinec 20, 1996 Nitataguti Červenec 10. 1964 Venezuela. R Bul. Červenec 1. 1976 Geririfriiv Únor 15. 1991 Niger Červen 1. 1998 Yemen. Rep. of Prosinec 10, 1996 Gdiffifl Únor 21, 1994 Norway Květen 11. 1967 Zunbabive Únor 3, 1995 Greei e Červenec 7. 1992 Oman Červen 19, 1974 Gi mnula Leden 24. 1994 Pakistan Červenec 1, 1994 International Financial Statistics, May 2002, Washington IMF 2002 56 Mezinárodní měnguýiiAnTl znamená, že celkový hospodářský mechanismus země musí být schopen pružně se přizpůsobovat požadavkům racionální zahraniční směny, čili daná ekonomika musí být schopna nabídnout zahraničním subjektům jak zboží, tak i hmotné a nehmotné služby v množství, kvalitě a cenách, které jsou ochotni přijmout. Pokud by tomu tak nebylo, pak by zahraniční subjekty nemohly používat svá aktiva v této měně k nákupům zboží a služeb v dané zemi a požadovaly by jejích konverzi do jiné měny. Další podmínkou udržení směnítelnosti měny je odstranění všech ochranářských a protekcionistických opatření ve formě různých kvantitativních omezení jak ve vývozu, tak i dovozu, ochranných cel, zdanění a dalších restrikcí na dovoz a subvencí zvýhodňujících vývoz. Všechna tato opatření mají obdobný dopad na zahraničněobchodní spolupráci jako devizová omezení a snižuji tak pozitivní účinek sménítelnosti měn. Zavedení a udržení sménítelnosti národních měn je však podmíněno splněním dalších podmínek v měnové oblasti. Daná země musí disponovat dostatečnými zásobami devizových rezerv v odpovídající struktuře, aby byla schopna odkoupit zůstatky své národní měny od ostatních zemí, které o odkup požádají. Neméně důležitou podmínkou udržení sménítelnosti národní měny je i reálný a rovnovážný devizový kurs, který odráží reálnou souvislost mezí kupní silou domácí peněžní jednotky a kupní silou zahraničních peněžních jednotek. Pro země, které disponují danou národní měnou, je totiž důležité přesvědčení o tom, že tato měna se nebude znehodnocovat a že tak nebudou vystaveny riziku ztrát z kursových pohybů. Rovněž platební bilance dané země by neměla vykazovat tendence výrazné nerovnováhy, která by ovlivnila stabilitu devizového kursu. Pokud tyto podmínky nebudou splněny, nebude ochota ze strany ostatních zemí tuto měnu přijímat a udržovat ji jako součást devizových rezerv. Výhody a iievý'hocly směniiehiosti Zvýše uvedeného vyplývá, že zavedení vzájemné sménítelnosti, ale zejména její udržení je složitou záležitostí, která klade vysoké nároky na jednotlivé země. Nabízí se pak otázka, proč tyto země usilují o splnění těchto náročných požadavků, aby mohly směnítelnost svých měn zavést. Odpověď je možné najít ve výhodách, které Směnítelnost může jednotlivým zemím přinést. Mezi ryío výhody patři: 57 46 Meilnárodnijněoovéjnstlti^ > zvýšeni důvěryhodnosti dané země v zahraničí, a tim i snadnějš[pHs_tUp -domácích subjektů k úvěrovým zdrojům čerpaným na mezinárodních finan£mčKTrzích; > efektivnější alokace kapitálu, který je umisťován tam, kde jsou vhodnější podmínky pro jeho zhó~dňOTéňT."Vývo?1íapitálu formou přímých investic vytváří větší předpoklady pro lepší konkurenceschopnost domácích výrobků na zahraničních trzích. Na druhé straně jsou domácí výrobci vystaveni většímu konkurenčnímu tlaku ze strany dovozců, což by je mělo stimulovat ke zvyšováni efektivnosti výroby; > snižování nákladů na devizovou regulaci a kontrolu; > posilování tendencí k vytváření jednotné světové úrovně cen, a tím prosazování hodnotových kritérií mězmaró"dňTstěry~3o vnitrnTe^oTOtniky. " ~ Navíc zemím, jejichž měna je využívána jako měna rezervní a obchodní, plynou další výhody zpnlivu_zahraničních depozit. Tato depozita představují levný zdroj vyrovnávání pasivního salda platební bilance. Úrokové sazby z těchto depozit jsou totiž podstatně nižší než úrokové sazby z čerpaných úvěrů. Zvyšují se tak í příjmy z poplatků za vedení účtů a jiné služby poskytované domácími bankami zahraničním klientům. Využíváni určité národní měny v mezinárodním platebním styku může vést i k posilováni stability dané měny, neboť poptávka po nf povede k jejímu zhodnocování. Na druhé straně jsou vsak země se směnitelnou národní měnou vystaveny větším rizikům, plynoucím z možných spekulací jak na zhodnoceni, tak i znehodnocení domácí měny, které by mohlo být v rozporu se záměry kursové politiky a působit nepříznivě na danou ekonomiku. Zvláště nebezpečné jsou spekulace na znehodnocení domácí měny, neboť vyvolávají nedůvěru v tuto měnu a mohou mít za následek odvolání depozit zdané země. Odliv depozit působí nepříznivě na platební bilanci této země, a pokud se ho nepodaří zastavit, pak může dojít k nárůstu zahraniční zadluženosti (často za nevýhodných podmínek) nebo k poklesu devizových rezerv. Mezi nevýhody související se sménitelností měny patří i: > ztráta autonomie v oblasti měnové a fiskální politiky dané země tzn. nutnost respektovat vývoj úrokových sazeb, způsoby zdaňování a výši daňových sazeb v ostatních zemích; > zvýšená konkurence ze zahraničí může vést k nežádoucí restrukturalizaci ekonomiky spojené s růstem nezaměstnanosti. Pokud daná země na sebe přebirá závazek plynoucí ze sménitelností měny a pokud toto opatřeni nemá být spojeno s nežádoucími dopady na její vnitřní ekonomiku, musí se urychleně přizpůsobit hodnotovým kritériím světového trhu. Tento proces je nesporný a jednoznačný a závisí pouze na každé zemi, s jakými dopady a důsledky na její ekonomiku bude realizován. Mezinárodni měnový fond 2.4 Finanční politika Mezinárodního měnového fondu Jedním z úkolů Fondu zakotvených v Dohodě je poskytovat pomoc členským zemím při vyrovnáváni přechodných deficitů v jejich platebních bilancích, a to dočasným zpřístupněním svých všeobecných zdrojů. Tímto způsobem má Fond přispět k odstraňováni nerovnováhy v mezinárodních platbách a k vytváření předpokladů pro plynulý mezinárodní platební styk, a tím také předcházet tomu, aby výkyvy platebních bilancí působily rušivě na stabilitu měnových kursů. 2.4.1 Finanční zdroje Fondu _Základeni_finaiični aktivity Fondu jsou vlastní a cizí finanční zdroje, mezi které patří: • splacené členské podjly •zvláštní práva čerpání (blíže kapitola 2.5) •doplňkové zdroje na základě tzv. Všeobecné dohody o zápůjčce •bilaterálně sjednané půjčky s centrálními bankami nebo vládami členských zemí Splacené Členské podíly [ľjaynim finančním zdrojem Fondu jsou zdroje vlastnj, tvořené splacenými podíly v rozsahu vymezených členských kvót. Členská kvóta představuje podíl dané země na celkovém objemu kvót. Kvóta je vypočtena na základě objektivně posouzené ekonomické úrovně země, její účasti na světovém obchodě a výši devizových rezerv. V konečné fázi se při její úpravě vychází Í z výše kvót srovnatelných zemí. Členská kvóta musí být splacena ľ 25 % ve směnitelných měnách (původně až do roku 1978 ve zlatě) přijatelných pro Fond a zbývajících 75 % se splácí v národní měně dané země.16 Podíl ve volně směnitelné měně se splácí převodem rezervního aktiva u zahraniční Zakláda/ici členova Fondu, čili země, které se zúčastnily konference v liretttm-Woods a dohodu o založení ť'ondu m lift kovaly (před SI. 12 19 -15). splácely ve zlaté buď 25 % kvóty, nebo 10 % z úhrnu svých ujiaátnťch ?áwb zlata a USD, ti to v závislosti na tom, která z těchto částek byla menSi. Na přelomu 50. a 60. let bylo stanoveno, že 25 % členské kvóty musí být splaceno ve zlaté a zbylých 75% v národní měně dané země. Zároveň bylo rozhodnuto, že i ty země, které podle původního ustanoveni složily ve zlatě méně než 25 % své kvóty, musí zvýšit svůj zlatý podíl, a to tim, že odkoupí za zlato od Fondu příslušný ekvivalent své národní měny v rozsahu Převyšujícím 75 %jeji kvótv 59 banky ve prospěch Fondu a podíl v národní měně se splácí formou vkladu státu nebo vládních obligaci uložených u centrální banky dané země. Země, jejichž měna neni směnitelná, splácejí ve směnitelné měně cca 22 % své kvóty. Původní výše členských kvót činila v dolarovém ekvivalentu 7,7 mld. USD. Tyto zdroje se postupně zvyšovaly, jednak v důsledku rozšiřování členské základny, a jednak vlivem jednorázového zvyšování kvót. Členské kvóty jsou revidovány v intervalech ne delších pěti let. Při jejich revizi Fond přihlíží ke změnám v ekonomickém postavení jednotlivých zemí a vychází rovněž z vývoje světové ekonomiky. Zatím pouze při Vil. revizi došlo k paušálnímu jednotnému zvýšení všech kvót o 50 %, při ostatních revizích byly kvóty upravovány diferencovaně v závislosti na ekonomické úrovni jednotlivých zemí. Doposud byly členské kvóty revidovány Hx a pouze ve čtyřech případech (při první, druhé, třetí a desáté revizi) nedošlo k žádné zrněné, neboť Členské země došly k závěru, že stávajici rozsah zdrojů, kterými Fond disponuje, je dostačující a členské kvóty odrážejí ekonomické postavení jednotlivých zemí. Přehled vývoje kvót je uveden v tabulce 11. Tabulka 11; Vývoj kvót členských zemí Fondu I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII-IX. X-Xi. Výše kvóty v nud. SDR " SDR i phWlině \,i USD; IR Yearbook lW, IMF Wasmrcjtcn iwu Při zatím poslední, jedenácté, revizi došlo ke zvýšení kvót o 45-%. Důvodem pro toto navýšení byly. ■ růst světového obchodu ■ rostoucí poptávka po zdrojích Fondu ze strany Členských zemí ■ snížení likvidity Fondu v souvislosti s asijskou krizí Mezinárodní měnový fond Celkový objem kvót Činí po poslední úpravě 212 mld. SDR (278 mld. USD)'7 Reálná výše zdrojů, které může Fond poskytnout členským zemím, je však podstatně menší, než je celkový objem splacených kvót. Pro své finanční operace nemůže Fond využít ty prostředky, které byly vloženy jako měnový podíl v nesměnitelných měnách. Ale ani vyloučení prostředků v nesměnitelných měnách nevyjadřuje reálnou Finanční kapacitu Fondu, a to proto, že po některých směnitelných měnách není poptávka, a tak se v operacích Fondu nevyskytuji vůbec nebo jen v zanedbatelném rozsahu. Z pohledu objemu reálných zdrojů mají tedy největší význam kvóty zemí s takovou směnitelnou měnou, která je využívána v mezinárodních platebních operacích. Fond dále musí mít neustále k dispozici zdroje v rozsahu nečerpaných prostředků v rámci tzv. rezervní transe. Jde o nákup cizí měny za ekvivalent měny domácí, který může být členskou zemí realizován automaticky do výše 25 % kvóty splacené ve směnitelné měně. O tuto částku je pak rovněž nutné upravit celkový objem zdrojů, které může Fond využít pro své operace a transakce s členskými zeměmi. V celkovém objemu členských kvót jsou zahrnuty zásoby zlata (asi 3 mld. USD v oficiální dolarové ceně zlata 35 USD za jednu trojskou unci), které vznikly tím, že podle původních článků Dohody splácely členské země 25% podíl kvóty ve zlatě, a to až do roku 1978. O tento dolarový ekvivalent zlatých zásob se snižuje celkový objem zdrojů, které může Fond použít pro své finanční aktivity. Na druhé straně ale současné zlaté zásoby ve výší 103 mil trojských uncí (3217 lun) oceněné tržní cenou (285 USD za jednu trojskou unci) představují asi 22 mld. SDR (30 mld. USD), které by mohl Fond v případě prodeje získat. Fond je tak jedním z největších oficiálních držitelů zlata na světě. Doplňkové zdroje na základě tzv. Všeobecné dohody o zápůjčce Všeobecná dohoda o záp ůj č ce^f G en e ra i Ar ran gemein to Borrow - GAB) byla uzavřena v roce 1962 s deseti hospodářsky nejvyspělejšími členskými zeměmi Fondu. Tyto země se zavázaly poskytnout Fondu své národní měny do sjednaného rozsahu v celkové výši Slav k 31. 5.2002 6,4 mid. SDR, a to k fmaj^ovámjiotřeb kterékoliv země, která dohodu podepsala. K dohodě se v roce 1964 pripojilo Švýcarsko, které se v roce 1984 stalo jejím plnoprávným Členem.18 Dohoda je novelizována každých pět let. K zatím nejvýznamnější úpravě této dohody došlo na základě revize z roku 1983. Sjednaná Částka byla zvýšena na 17 mld. SDR a doplněna o podíl Saudské Arábie ve výši 1,5 mld SDR. Od tohoto roku je také možné z těchto zdrojů poskytovat prostředky i zemím, které nejsou členy dohody. Podíly jednotlivých zemi, které podepsaly dohodu, jsou uvedeny v tabulce 12. Tabulku 12: Podíly jednotlivých zemi nu Všeobecné dohodě o zápůjčce (v mil SDR) irr: j 4250,0 USA Nemecko Japonsko Francie Velká Británie Saudská Arábie Itálie Švýcarsko Kanada Holandsko Belgie Švédsko Celkem 4250,0 2380,0 2125,0 n 00.0 1700,0 1500,0 1105,0 1020,0 892.5 850.0 595,0 382,5 18500,0 činem International Financial Štatisti«, May 2002, Washington IMF 2002 Dohoda byla využita od svého vzniku celkem desetkrát a pouze v jednom případě ve prospěch nečlenské země. V souvislosti s finančními krizemi, ke kterým došlo v průběhu 90. let, byla pociťována zvýšená potřeba zdrojů pro poskytování pomoci postiženým zemím. Proto byla na základe rozhodnutí Rady výkonných ředitelů ze dne 27. 11. 1997 podepsána Nová dohoda o zápůjčce (New Arrangement to Borrow -\NABJj na základě které přislíbilo 25 zemí, že v případě potřeby poskytne Fondu prostředky na udrženi stability mezinárodního měnového systému, a to až do výše 34 mld. SDR (dohoda vstoupila v platnost 17. 11. 1998). Podíly účastníků dohody jsou uvedeny v tabulce 13. Členem Fondu se Švýcarsko stalo a: v roce 1992. Tylo zdroje byly použily ve prospěch Ruska, které -ískalo úvěr ve visi 768,4 mil SDR. Mezinárodni měnový fond Tabulka 13: Podíly jednotlivých zemí na Nové dohodě o zápůjčce (v mil SDR) USA 6712 Německo 3557 Japonsko 3557 Francie 2577 Velká Británie 2577 Saudská Arábie 1780 Itálie 1722 Švýcarsko 1557 Kanada 1396 Holandsko 1316 Belgie 967 Švédsko 859 Austrálie 810 Špančlsko 672 Rakousko 412 Norsko 383 Dánsko 371 Kuvajt 345 Finsko 340 Hong Kong 340 Jižní Korea 340 Lucembursko 340 Malajsie 340 Singapur 340 Thajsko 340 Celkem 34000 International Financial Statistics, May 2002, Washington 2002 Nová dohoda o zápůjčce se stala hlavním doplňkovým zdrojem Fondu. Fond tak má k dispozici spolu se zdroji ze Všeobecné dohody o zápůjčce prosfředky ve výši 52,5 mld. .SDR s tím, že objem čerpání, kumulativně z obou zdrojů, nesmi překročit 34 mld. SDR. Bilaíerdln é sjednán é půjčky Dalším cizím zdrojem Fondu jsou půjčky, které získává na základě dohod uzavřených s vládami a centrálními bankami členských zemí a s Bankou pro mezinárodní platby. Tyto Tyto prostředky bvly Fondem vvutitv zatím pouze jednou, a lo ve prospěch Brazílie. Po navýšeni kvót v roce 199') hýla výpůjčka Fondem splacena. půjčky byly dosud sjednány na celkovou částku 33 mld SDR a jejich přehled je uveden v tabulce 14. Ta bulka 14: Přehled uzavřených dohod o půjčkách Fondu Dohoda o „ropném fondu" Dohoda o vytvořeni zdrojů pro „doplňkovou finanční lácililu" Dohoda se Saudskou Arábii o financování v rámci „politiky rozšířeného přístupu ke zdrojům Fondu" Krátkodobé dohody s centrálními bankami Členských zemí a Bankou pro mezinárodní platby o financování ,.politiky rozšířen eh o přístupu ke zdrojům Fondu" Krátkodobá dohoda se Saudskou Arábií, Bankou pro mezinárodní platby, vládou Japonska a Národní bankou Belgie o financování „politiky rozšířeného přístupu ke zdrojům Fondu-' Dohoda s Japonskem o doplnení „fondu strukturální adaptace" Počet zemí poskytujících půjčku international Financial Statisdcs i* pnaus.« .u-vr Podle původního statutu měl Fond používat ke svým operacím a transakcím pouze vlastní zdroje tvořené splacenými podíly členských zemí. S rozšiřováním členské základny o ekonomicky méně vyspělé země rostly ze strany těchto zemí požadavky na čerpání zdrojů. Fond ve snaze pomoci těmto zemím řešit jejich ekonomické problémy začal postupně využívat i cizí zdroje. Dodržuje však při tom zásadu, že jejich Čerpání je pouze dočasné a přistupuje k němu pouze v případě nutnosti profmancovat mimořádné potřeby členských zemí. Z toho důvodu také získáváni cizích zdrojů na mezinárodních Finančních trzích není permanentním procesem při rozšiřování finančních aktivit Fondu. Mezinárodni měnový fond Čerpání cizích zdrojů Fondem je sledováno Radou výkonných ředitelů. Podle strategie přijaté v lednu 1992 by rozsah cizích zdrojů měl být limitován částkou ve výši 50 % maximálně až 60 % celkového objemu členských kvót. V okamžiku překročeni padesátiprocentní hranice musí být přijata opatření, která by zabránila dosažení šedesáti procentního stropu. Doposud však podíl cizích zdrojů na Členských kvótách nepřesáhl 20%. 2.4.2 Použití finančních zdrojů Fondu Fond používá výše uvedené zdroje k poskytování finanční pomoci členským zemím, které mají problémy s platební bilancí. Čerpání prostředků probíhána principtCwapových operacfj Znamená to, že členská země prodává Fondu svou národní měnu a dostává od nčj v příslušném ekvivalentu požadovanou cizí měnu, ovšem za podmínky, že po uplynuti stanovené doby bude domácí měna odkoupena zpět za měnu cizí. Nejedná se tedy o čerpáni klasických úvěrů. V_článcích Dohody se také nikde nemluví o úvěrech, ale pouze o odkupu prostředků. Článek V. Část 3b: Člen bude oprávněn odkoupit miny jiných členů Fondu za odpovídající částku své vlastni měny .. Fond tímto způsobem umožňuje členským zemím získat za jejich národní nesměiiilelnou měnu cizí měnu volně směnitelnou. Pro Fond má tento mechanismus čerpání prostředků ten význam, že se nemění celkový objem zdrojů, kterými disponuje, ale mění se pouze jejich struktura. Při nákupu cizí volně směnitelné měny se v dispozici Fondu zvyšuje podíl národní měny té země, která odkup provádí, a snižuje se objem zdrojů v měně, která je nakupována. Postavení členské země vůči Fondu lze určit z poměru aktuálního stavu jeho národní měny v dispozici Fondu (Fund's Holding of Members'Currency) a podílem Členské kvóty. Přesahuje-li držba národní měny Fondem 100 % členské kvóty, nachází se daná země vdlužnickém postavení, a naopak, je-li objem národní měny v dispozici Fondu menší než 100 % členské kvóty, nachází se daná země ve věřitelském postavení. Čerpání prostředků od Fondu může být podmíněné, to znamená, že je vázáno na splnění předem dohodnutých podmínek, a nebo nepodmíněné čili automatické. M-jinžrndni měnové Instituce Prostředky ze zdrojů Fondu jsou čerpány v několika postupných úvěrových rámcich vymezených poměrem k Členské kvótě. Uvolňováni prostředků (s výjimkou rezervní transe) je vázáno na plnění určitých individuálně sjednaných podmínek, zpravidla tím přísnějších, čím vyšší je úvěrový rámec. Čerpáni prostředků probíhá přesM^eobecný účet (General Department}) který je tvořen Účtem všeobecných zdrojů (General Resources Account) a Zvláštním výdajovém účtem (Special Disbursement Account). Z Učtu všeobecných zdrojů, který je hlavní součástí Všeobecného účtuje možné čerpání; • v rámcipolitiky tranší • stálých facilit pro specifické účely • v rámci politiky pomoci v připadě nouze dočasných facilit ( ~) Čerpání zdrojů od Fondu v ráutcvpolitiky tranší) • Rezervní transe (Reserve Tranche)' představuje v mechanismu Čerpání zdrojů od Fondu pásmo, ve kterémjnůže členská země získat cizí měnu za ekvivalent měny domácí, a_to až"ďo~"vyŠi'JĹ5 % členské kvóty splacené ve směnitelné nrěnq. jde o automatické čerpáni prostředků, které 'neni vázáno na splnění jakýchkoli podmínek. Rezervní transe je považována za rezervní vklad, který může být členskou zemí kdykoli použit. Proto také země, která rezervní tranši využije, není v dlužnickém postaveni vůči Fondu, Rezervní transe nezakládá povinnost zpětného odkupu domácí meny a není zatížena žádnými poplatky s výjimkou manipulačního" poplatku nepřesahujícího půl procenta z čerpané částky. • Úvěrová transe (Credit Tranche) představuje v mechanismu čerpání zdrojů od Fondu pásmo, ve kterém může členská země získat cizí měnu za měnu domácí ve čtyřech tranäich, přičemž každá transe představuje 25 % členské kvóty. Celkem ledy "muže" členská "země odkoupit tímto způsobem od hondu prostředky aTHo výše 100 % členské kvoty~Tolo~čerpanl prostředků je vázáno na splněni určitých podmínek, které jsou tím přísnější, čím vyšší je úvěrová transe. PřTprvnT a druhé tranši se od žadatelů požaduje realizace lakových opatření, která by vedla ke zlepšeni stavu platební bilance. Při třetí a ctvrlg_ tranši se obvykle vyžaduje před lozen i "programu ozdravení devizové situace země. Vlastní čerpání prostředků ;e diferencované! První'úverová transe" muže být čerpána jednorázově. Čerpání dalších tranší má formu „Stand - by Arrangements" tzn. že prostředky jsou uvolňovány postupně v závislosti na plnění dohodnutý_ch_godmínek. Zpětné odkupy.náródni měny od Fondu bylo původně nutné zrealizovat v rozmezi 3 až 5 let po jednotlivých nákupech. Po schválení nových podmínek čerpání zdroju od Fondu ďne 28. i l. 2000 byla tato doba zkrácena na 2 až 4 roky. Cerpánije zatíženo poplatkem v základní výši. 1 Rezervní transe nahradila po revizi Dohody (s platností od 1. 4. 1978) dřívější zlalou rranŠi, v rámci Lieré mohly tknskě země čerpat cizí měnu do výše zlatého podílu kvóty složeného u Fondu. Mezinárodni měnový fond 7 Podle původních článků Dohody představovaly tyto dvě transe jediný způsob čerpání prostředků od Fondu. Fond však v průběhu své činnosti reagoval na měnící se situaci na mezinárodních finančních trzích a na rostoucí požadavky ekonomicky slabších Členských zemí zaváděním nových druhů Finanční pomoci. Tak vznikly facility pro specifické účely, určené k financování vážnějších poruch platebních bilancí, které nebylo možné řešit v rámci politiky tranši', politika pomoci v připadě nouze, která je určena k řešení problémů způsobených přírodní katastrofou nebo válečným konfliktem, a dále dočasné facility. Tyto dočasné facility byly zrušeny, jakmile příčiny jejich vzniku pominuly. Do mechanismu Čerpání zdrojů od Fondu tak byly postupně zapojeny tyto facility: Stálé facility prtfspecifické účely \ • [Rozšířená facilita (Extended Facility) je poskytována od roku 1.974 a je určena I k financovaní vážnějších poruch platební bilance. Jej í čerpání je vázáno na předložení ' programu obnovení vnější rovnováhy. Tuto facilitu může využít členská země až poté co využila možnosti čerpáfli_z^rojů v rámci politiky tranší. Důvodem jejího zavedeni bylo zpřístupnit Členským zemím větší objem zdrojů a na delší období, než to umožňuje politika tranši. Facilita je určena pro země, které mají problémy v oblasti platební bilance, způsobené makroekonomickými a strukturálními probTémy. Tímto způsobem muzě~"cTcTiSká zelŤiFzMaTrmpjFspolu s úvěrovou tranši prostředky až do výše j_00 % člejTsJté_kyóty (kumulativně pak do vyše 1ÜÖ~% kvóty). Tuto hranici je_ možné jxekrocit jen ve vy j mnečnyčTTljřTpadech, Ke^zpětnému odkupu musí dojít v rozmezí 4,5 až 7 let od jednotlivých nákupů (do roku 2000 to bylo 4.5 až 10 let). Čerpání je zatíženo poplatkem v základní" výši, který se zvyjjuje o jeden procentní' bod, pokud čerpaná částka překročí 200 % členské kvóty, a o dva~pro"cenlní body, pokud - přesáhne 300 % kvóty. • i Kompenzační finanční facilita (Compensatory Financing Facility) byla zavedena v roce 1963. Důvodem vzniku této facility byla snaha Fondu_p_omoci členským zemím při řešení jejich problémů souvisejících s dočasným snížením exportních příjmů způsobených objektivními příčinami. Původně" bylo důvodem pro Čerpaní těchto 'zdrojů pouze snížem~přTj"mů"^~yyvozu zboží, ale od roku J_979 mohou být tyto prostředky použity i na pokryti ztrát z poklesu př^mů_z_dopravného a_z převodu mezd. V roce 1981 bylo rozhodnuto o rozšíření finanční pomoci v rámci této facility i na problémy v platební bilanci způsobené zvýšenými náklady na dovoz obilovin. Použití této facility bylo v roce 1990 rozšířeno na téměř všechny služby. Maximálně je možné tímto způsobem získat prostředky do výše 65 % Členské kvóty, přičemž toto Čerpám nemá vliv riä"""pTfštup~čľeiiškých zemí ke zdrojům v rámci politiky tranší. Čerpání je zatíženo poplatky, v základní výši a lhůta pro zpětný odkup byla žkfáľgrŤä"z původních 3 až 5 let na 2"až 4 roky. "~ • ■ Doplňková rezervní facilita (Supplemental Reserve Facility) byla zavedena v roce 1997 jako reakce na problémy, které musely řešit některé členské země v souvislosti Mez^árodttimžnovéUwtítuce s finanční krizi v Asii. Důvodem pro její zavedení je poskytnout zemím postiženým krizi finanční pomočit překonáni mimořádných jotíží v platební bilanci, způsobených náhlou ztrátou důvěry na trhu, projevující se prudkým b"5Tivem"Kapitálu a poklesem devizových rezerv (byla použita při řešení asijské krize, ale i ruské a brazilské krize). Ke zpětnému odkugu by mělo dojít do \ až,1,5 roku s možností prodloužení po schváleni Fondem na 1 až 2,5 roku. Tato pomoc, neni. limitována a její rpzsahje závislý ja_naaoč_oj_^otřebé.země, schopnosti země tyto prostředky splácet a na stupni spolupráce s Fondem. Vedle základni_sazby je tato facilita zatižena i přirážkou ve výši 3*~~~"5 yp_aby bylo urychleno její splácení. Zároveň musí země, která tuto pomoč využije, zavést taková opatrení, která povedou k rychlé nápravě vzniklé nerovnováhy.. • ^Kontingentní úvěrová linka! (Contingent Credit Lines), zavedená v roce 1222, je zaměřena na prevenci Šíření | krize z okolních zemí. Zatímco Doplňková rezervní facilita je určena zemím postiženým krizi. Kontingentní úvěrová linka umožňuje zemím, jejichž vnitřní ekonomická situace je stabilizovaná, provést preventivní finanční opatřeni na ochrj*ryu_rjrqti přeneseni krize__zjjkqlnich^emí. Takto zjukjirié kTátK3o6e prostředky. mají sloužit k financování deficitu platební bilance způsobenému náhlou ztrátou důvěry na finančních trzích, která je důsledkem okolnosti, jež daná země nemůže ovlivnit. Pro zpětné" odkupy platí stejné pbdnííhký" jako pro Doplňkovou rezervní facilitu. Přirážky k základní sazbě jsou ve výši 1,5 -3,5 % s tím, že na konci prvního roku čerpání vzroste přirážka z 1,5 % na 2 % a pak postupně každý půlrok o dalších 0,5 %, až dosáhne hranice 3,5 %. Členská země může tímto způsobem získat prostředky do .výše, _300, ,až. 500 % čl£jské_ky.óK__a v odůvodněný cfLplípad.ech je. uioznexerpání ještě.rozšířit. Přehled facilit, které mohou čerpat členské země Fondu v rámci politiky tranší a stálých facilit pro specifické účely je uveden v tabulce 15. T..,...n,„ K- Finanční facility Me Rok zavedení ■Tjnárotlnilw měnového fondu Objem Černání (v % Členské kvóty) Poplatky Mezinárodní měnový fond Čerpání zdrojů od Fondu v rámci politiky pomoci v případě nouze *,■ Politika pomoci y případě nouze (Policy of Emergency Assistance) je určena na řešeni ptoblémů platební bilance zemí postižených nepředvídanou přírodní katastrofoiPnéTib válečným kontlikterrTTDBvykTe se jedná o přímý nákup až do výše 25 % členské kvóty" "za;-"předpokladu, "že země srwlupacjjje^Foridem. " "~ """' • Pomoc při přírodních katastrofách - pro tuto pomoc nebyla vytvořena žádná speciální tacilila. Vond pouzě"očt'žerné, která se o tuto pomoc uchází, vyžaduje program obecných ekonomických opatření a příslib, že daná země nebude zaváděl žádná devízová~ani "obchodní omezení. Tato' pořhoé"Byla ód roku T 962 poskytnuta ve Čtyřiadvaceti,případech v ceTlčove výši 14Ô9 mil. USD. • Pomoc zemím postiženým válkou - tato pomoc byla zavedena v roce 1995j aby pomohla "válkou postiženým zemím obnovit makroekonomickou stabilitu. Fond nejprve poskytne dané zemi odbornou pomoc a navrhne opatření, která by měla být realizována. Násleíně je poskytnuta finanční pomoc, jejíž výše závisí na konkrétní situaci a potřebách daně" země. Přehled zemí, které tuto pomoc využily, je uveden v tabulce 16. Tabulka 16: Finanční pomoc zemím postižením válečným konfliktem (v mil. USD) Země Datum Čerpání Finanční částka Albánie Listopad 1997 8,6 Bosna a Hercegovina Prosinec 1995 32.1 Kongo Červenec 1998 6,9 Rwanda Dtiben 1997 8.7 Prosinec 1997 5,8 Sierra Leone Listopad 1998 11,4 Tádžikistán Prosinec 1997 7,2 Duben 1998 7,1 Guinea-Bissau Září 1999 2.1 Sierra Leone Prosinec 1999 15,3 Guinea-Bissau Leden 2000 1,36 Celkem 106,56 International Financial Statistics, May ?ßü2, Washington IMF 2002 Čerpáni zdrojů od Fondu v rámci dočasných facilit Dočasné facility jsou výsledkem snah Fondu rychle reagovat na změny na mezinárodních finančních trzích a pomoci členským zemím řešit nově vzniklé problémy, k jejichž řešeni nelze využit stávající formy finanční pomoci. Poté, co příčiny jejich vzniku pominou, jsou tyto facility zrušeny, případně přeměněny do jiné formy. Příkladem dočasných facilit jsou; MPTinárodni měnové instituce^ • Ropná facilita (OH Facilities) byla zavedena v roce 1974 v souvislosti s tzv. pryní cenovou e^iElSÍĹISBy a byla určena k překlenuti ^^xticK-pjjUžl.zerní dovážejicich tuto komoditu. Ke krytí této facility používal Fond cizí zdroje. Za tím účelem byla v srpnu 1974 podepsána se skupinou 7 c1enských_zemi _grvn( dohoda o poskytnutí prostředků v jejich národních měnách, případně v amerických dolarech. Během roku 1974 a 1975 participovalo na této dohodě celkem 18 zemí, které Fondu poskytly prostředky v celkové výši 6,9 mld. SDR (viz tabulka 15). Čerpáni prostředku bylo v roce 1974 zatíženo poplatkem ve výši 7 %_ a v roce 1975 došlo k jeho zvýšení na 7,75 %. Pokud byly poplatky pro zemi příliš vysoké, mohly jí být Fondem částečně kompenzovány z tzv. podpůrného fondu (Subsidy Account). Členská země mohla tímto způsobem získat prostředky nádobu 7 let. Z celkového objemu prostředků poskytnutých Fondem v rámci této facility (6,9 mld. SDR) připadlo na rozvojové země pouze 50,4 % a zbytek na hospodářsky vyspělé země. Tato facilita byla zrušena v roce 1976. • Financování nárazníkových zásob {Buffer Stock Financing Facility) bylo zavedeno v~roörT?59~scí 1 em pomoci členským zemím při financováni potřeb platehnj bilance souvisejících se sezónním výkyvem cen surovin na světových trzích. Tyto zdroje""byly určeny na financovaní úceloveiTahromaděných surovin, aby tak země závislé na jejich vývozu, nebyly vystaveny nenadálým a spekulativním výkyvům cen. V rámci této facility bylo možné Čerpání až do výše 45_%_Členské kvóty. • Doplňková finanční facilita (Stiplementaiy Financing Facility) byla zavedena za účelem profinancování výrazné nerovnováhy platebních bilancí členských, zemi, pokud tato nerovnováha nem6hla"být, vzhledem k ekonomické situaci země a její kvótě u "Fondu, kryta z běžných prostredkTi (rezervní a úvěrová transe). Prakticky začala být tato facilita využívána od února 19793 kdy se podařilo vytvořit z příspěvků Členských zemí i (především zemí produkujících ropu) fond ve výši 7,75 mld. SDR. Zdroje ztohoto fondu byly poskytovány jen ve spojení s Pohotovostním ujednáním v rámci úvěrové transe a v rámci ujednání o rozšířené finanční facilitě. Pomoc v rámci této facility byla poskytována na 7 let a byla financována z cizích zdrojů v kombinaci s vlastními zdroji Fondu v poměru \ : 2._ Zdroje určené na tuto facility byly vyčerpány v roce 1981. Pokračováním této politiky byla politika rozšířeného přístupu ke zdrojům Fondu (Policy on Enlarged Access to lite Fund's Resources) zavedená v roce 1981, poté kdy byly vyčerpány zdroje určené na doplňkovou finanční facilitu. Objem pomoci, která je poskytnuta členské zemi tímto způsobem, se řídí pravidly, které Fond podle potřeb upravuje. Všechny výSe uvedené facility jsou poskytovány z Účtu všeobecných_zdrojů, na_který_ připadá skoro 90 %v|ech^^erac,Lyše.Qhecnéhp. účtu. Zbývající část připadá na Zvláštni_ výdajovýúčet. Údaje o Čerpáni prostředků z Všeobecného účtu jsou uvedeny v tabulce 17. Čerpání prostředků zg Zvláštního výdajového úZt\y(Spccial Disbursement Account) není vázáno na složení ekvivalentu v národní měně. Jde o poskytování zvýhodněných půjček hospodářsky méně rozvinutým zemim ze speciálních zdrojů. Sem patří: * i St£ukturá)n^yjro^náv.ací facilita (Structural Adjustment Faciíliyj-byla zavedena v roce 1976 k zajištění pomoci nejchudším rozvojovým zemím s nízkým národním důchodem Mezinárodní měnový fond na 1 obyvatele. Tato pomoc byla poskytována z tzv. Svěřeneckého fondu, jehož zdrojem byly výnosy zpj-qdeje části zlatých zásob Fondu ve vyši 3JJS mld. USD. Čerpáni bylo podmíněno zpracováním tříletého hospodářského programu, společně s Fondem a Světovou bankou, obsahujícím makroekonomická opatření na_zlepš_ení pljjrtebnjjjilance a podpory ekonomického růstu. Objem takto čerpaných prostředků mohl dosáhnout až 70 % členské kvóty s dobou splatnosti 10 let a s možnosti odkladu splátek o 5,5 let při úrokové sazbě nepřesahující 1 %_ Svěřenecký fond přestal působit v roce 1981 po vyčerpání zdrojů. • Rozšířená facilita strukturálního přizpůsobení (Enhanced Structural Adjustment Facility) byla vytvořena v roce 1986 s cilem poskytnout dodatečnou pomoc rozvojovým zemím s nízkou ekonomickou úrovní, které měly přístup ke zdrojům Svěřeneckého fondu. Zdrojem jsou splátky dříve poskytnutých úvěrů v rámci Svěřeneckého fondu a příspěvky hospodářsky vyspělých členských zemí Fondu. Facilita byla zvětšena a rozšířena v roce 1994 a následné pak vroce 1999, a to tak, aby přispěla ke sníženi chudoby. Rovněž v tomto roce došlo k přejmenovaní této facility_na Facilitu snižování bídy a podpory rnstv(XPoverty Reduction and Growth FäciZľŕy^SJčelejTi této ponioci je zlepšení stavu platební bilance a podpora trvaleTio^gjijjmickéríóirůstu vedoucího k vyšší životní úrovni a ke sníženi chudoby. Čerpání prostředků je vázáno na předložení tříletého programu strukturálních změn vedoucích ke zlepšení platební bilance a k podpore ■éTíorioTřnckého rüstü." V současné době se pro přijeti této půjčky kvalifikovalo osmdesát ze m ř "ji ň ízkým i "příjmy -hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele nepřesahuje 885 USD za rok. Čerpáni tohoto úvěru je možné do výše 140 % členské kvóty s možností "zvýšení na 185 %. Úvěry se poskytují s desetiletou lhůtou splatnosti s odkladem 5,5 roku a úrokovou sazbou ve výši 0,5 %. Tabulka 17: Čerpání prostředků z Všeobecného účtu Fondu k 31. 5. 2002 i * ' i ■' -i ■ ' i Oblast Všeobecný účet Účet všeobecných Zvláštní výdajový účet zdrojů v mld. SDR v % v mld. SDR v % ( v mld. SDR v % Hospodářsky vyspělé země - - _J - - Afrika 6 258,5 10,2 2211,3 4,0 4 047,2 '62,6 Asie 1 1 791,í 19,2 10 861,6 19,8 ] 929,9 14.4 Kvropa 23 752,5 38,7 23 014,2 42,0 j 738,3 11,4 Ostatní země 19 523,3 31,9 18 775,3 34,2 748,0 11,6 Celkem 61 325,8 100,0 54 862,4 100,0 | 6 463,4 100,0 Celkem 61 325,8 100,1) 54 862,4 89,5 | 6 463,4 10,5 International Financial Statistics, May 2002, Washington IMF 2002 V letech 1976 až 1980 Fond rozprodal ve 45 aukcích jednu tíeumi svých zlatých zosob. Jedna šestina zásob (25 mít. troj. uncí) byla odprodána za původní oficiální cenu 35 USD za jednu troj. unci zpět těm členským zemim, které bylv členy Fondu k 31 srpnu 1975. Druhá šestina zlatých zásob byla prodána za tržní cenu a výnos i prodeje byl určen ve prospěch rozvojových zemi. a to tak. že jedna část výnosu (jako rozdíl mezi původní oficiálni cenou a dosaženou tržní cenou) byla rozdělena přímo mezi rozvojové země podle poměru jejích členských kvót a druhá část výnosu byla převedena do nové zřízeného Svěřeneckého fondu, který'je určen ve prospěch nejchudších rozvojových zemí. 71 M«jnAtodnl měnové instituce Možnosti čerpání zdrojů od Fondu jsou vázány na přesná pravidla jejich kombinaci s obecně stanovenými stropy, které jsou upravovány s přihlédnutím k celkové mezinárodní i finanční situaci, potřebám členských zemí a finančním možnostem Fondu. Nelze kumulativně J získat zdroje v rámci všech dostupných facilit bez omezení. Čerpání prostředků je zatíženo poplatky. Základní sazby poplatků jsou propočtené jako vážený průměr tržních úrokových měr krátkodobých instrumentů na domácich trzích v zemích, jejichž měny jsou zastoupeny v měnovém koši, pomoci kterého je odvozována hodnota SDR. U některých facilit jsou zaváděny prirážky k této základní sazbě. Jejich cílem je urychlení splácení čerpaných prostředků a náprava vzniklé nerovnováhy. Poplatky jsou rovněž diferencovány v závislosti na druhu facilit, době splatnosti a původu zdrojů (vlastní nebo Fondem vypůjčené). Všeobecně jsou příznivější než úrokové sazby na mezinárodních finančních trzích. Rovněž lhůty splatnosti se liší podle druhu a podmínek čerpaných zdrojů. Zpravidla je spláceni rozvrženo do období 2-4 let. Zdroje čerpané na realizaci střednědobých programů hospodářských reforem jsou poskytovány až na 7 let, 2.5 Účast Mezinárodního měnového fondu při řešení problému nedostatečné mezinárodní likvidity V mezinárodních měnových vztazích došlo koncern_JjO^ let ke kvantitativnímu i kvalitativnímu zlomu. Celkový objem devizových rezerv ve vztahu ke světovému obchodu postupně klesal, a to z 60 % na počátku 50. let až na 30 % koncem 60. let. Ve struktuře devizových rezerv vzrostl podíl národních měn, především USD, a rezervy v devizách poprvé v polovině 60. let převýšily rezervy vezlaté. Tato skutečnost měla značný vtiv na pokles světového obchodu. Vzhledem k tomu. že rozšiřováni mezinárodni likvidity jak přílivem zlata, tak zvyšováním podílu USD mělo své limitující faktory, bylo nutné najit nový prvek, který by doplnil stávající devizové rezervy. Zvyšování podílu zlata ve struktuře devizových rezerv bylo limitováno celkovým objemem nové těžby, z níž mohla být pouze část použita pro měnové účely, neboť se neustále zvyšovalo použití zlata pro průmyslové a umělecké Mezinárodní měnový fond zpracování a soubornou tezauraci. Doplňování devizových rezerv dolary nebylo žádoucí, a to z důvodu narůstajícího pasivního salda platební bilance USA. Na změněnou mezinárodní měnovou situaci reagoval Fond na svém výročním zasedání v Riu de Janeiro v roce 1967 schválením Dohody o emisi doplňkové instituce devizových rezerv ve formě zvláštních práv čerpáni (SDR)- Special Drawing Rights). Na základě této dohody došlo k první velké revizi Dohody o činnosti Fondu, která nabyla platnosti 29. července 1969. —- ■ —c--------- Při přípravě projektu emise SDR bylo nutné vyřešit řadu sporných otázek. Mezi nejdůležitější patřil spor o logiku těchto „nových peněz". Tento spor probíhal hlavně mezi západoevropskými zeměmi a USA. Zatímco USA chtěly zachovat stávající roli dolaru a usilovaly o to. aby „nové peníze" vytlačily zlato z mezinárodního měnového systému a staly se jeho alternativou, západoevropské země (zejména Francie) chtěly, aby no-vá rezervní jednotka nahradil;! americký dolar. Diskuse se vedly také o to, zda SDR mají být nepodmíněnou facilitou, která může být používána automaticky bez jakýchkoliv podmiňujících faktorů stejně jako zlato, cizí volně směnitelné měny a rezei-vní pozice u Fondu, a nebo má být jejich použití vázáno na splnění určitých předem dohodnutých podmínek. Problémem byla i kritéria rozdělování SDR mezi jednotlivé členské země a i to, kdo bude SDR spravovat, zda by to měl být Fond nebo jiná instituce. 2.5.1 Emise SD Emise SDR měla vyloučit nebo alespoň co nejvíce oslabit závislost růstu_deyizových rezerv na trzích zlata i na stavu platební bilance USA a měla přispět k tomu, aby mezinárodní likvidita byla v souladu s potřebami světového hospodářství a obchodu. SDR byla do oběhu vydávána v jednorázových emisích. Jejich emisí neměly být vytvořeny mezinárodní úvěrové peníze, které by působily inflačně a narušovaly stabilitu mezinárodního měnového systému. Proto při rozhodování o rozsahu této emise se vycházelo Mezinárodni měnové instituce z celkového stavu a vývoje mezinárodní likvidity, tj. plynulosti běžného mezinárodního platebního styku, a nepřihlíželo se diferencovaně k měnové situaci jednotlivých zemí. Celková částka emitovaných SDR byla rozdělena mezi jednotlivé_členské_Země -účastníky správy SDR - proporcionálně k jejich členskýrn kvótám a byla připsána k dobru na jejich zvláštní účet u FonduCfSpecia/ Drawing AccoimtjjCčasX na správě SDR není povinná a je zcela v pravomoci Členské země, jestli se k dohodě o emisi SDR připojí a převezme na sebe závazky, které z ní vyplývají. Ke konci roku 1969 se ze 105 Členských zemí Fondu podílelo na spráyě^SDR celkem 95 zemí, V roce 1997 jejich počet vzrostl na 123 ze 131 členů, v roce 1978 jich bylo 128 ze 134 a v současné době jsou účastníky správy SDR všechny členské země Fondu. Dosud bylo dáno do oběhu v šesti emisích 21,4 mld. SDR. O výši takto emitovaných SDR se zvýšil celkový objem mezinárodních likvidních prostředků, neboť členské země Fondu mají možnost obstarat si za přidělená SDR cizí volně směnitelnou měnu bez toho, že by musely do Fondu vložit ekvivalent ve své národní měně. Údaje o jednotlivých emisích jsou uvedeny v tabulce 18. Tabulka 18: Emise SDR (v mld. SDR) Rok emise Objem emise 1970 3,4 1971 2,9 1172 3,0 1971 4,0 1980 4,0 1981 4,1 Celkem 21,4 Při zvažování emise SDR existovaly dva odlišné přístupy k řešení otázky jejích splácení. Podle některých názorů mela být SDR volně použitelným mezinárodním rezervním aktivem, tzn. přímo alokovanými novými penězi. Na druhé straně tu byl požadavek, aby měla spíše foniijj_úyěru_a tedy podléhala splácení. Kompromisním řešením bylo zavedení tzv. rekonstitučni klausujV^a jejím základě mohlaterně použít celý objem jí přidělených SDR, ale v určitých intervalech musela obnovovat svou zásobu tak, aby v průměru objem použitých^ Mezinárodní měnový fond SDR během pěti let nepřesahoval 70 % přídělu. To znamenalo, že každá země musela udržovatv rjrůměru 30 % svého přídělu SDR. Příloha G Dohody: 1. Bčhem prvního základního období budou pro obnovování držby platil lato pravidla: a) 1. Účastník bude užívat a obnovovat svou držbu zvláštních práv Čerpáni lak, že za pět lei po prvním přídělu a poté ke konci každého kalendářního čtvrtletí nebude průměr jeho celkové denní držby zvláštních práv čerpáni za uplynulé pětileté období menši než třicet procent průměru jeho denního íistého úhrnného přídělu zvláštních práv čerpáni za totéž období'. Účastnil;, který potřeboval získat zpět SDR ke splněni tohoto závazku^byl^ovineri.,. ale i oprávněn získat je od Fondu za menu pro Fond přijatelnou. Jestliže členská země nemohla získat potřebná SDR tímto způsobem, byla povinna, ale i op/ávněna získat je za volně směnitelnou měnu od jiného účastníka, kterého určil Fond. V roce 1978 na základě druhého dodatku Dohody (vešel v platnost 1. 4. 1978) byla rekonstitučni klausule upravenaa to tak, že objem použitých SDR nesměl klesnout pod 15 % přídělu. Rovněž došlo k rozšíření možností použití SDR, to znamená, že členská země je může využít i kjiným účelům, než je vyrovnání pasivního saIda_platebnLbiiance a kdoplnění devizových rezerv. V roce 1981 (22. 4. 1981) byla rekonstitučni klausule zrušena úplně a od té doby může členská země použít celý objem ji přidělených SDR. 2.5.2 Použití SDR Podle původních záměrů měl systém SDR usnadnit platební styk mezi jednotlivými členskými zeměmi Fondu v době, kdy se u některých centrálních bank objevoval nedostalck zlata k vyrovnání salda platebních bilancí, resp. když v důsledku pohybu ceny zlata klesal zájem o jeho využívání v mezinárodním platebním styku a když rostla nedůvěra v USD. Členská země muže použít SDR k obstarání cizí měny. Fond pro tyto účely rozlišuje (Či. XIX. část 2) použití s určením kupce SDR a bez určení kupce SDR. Článek XIX. Část 2: a) Účastník bude oprávnčn použivat svá zvláštni práva čerpáni k tomu, aby ziskal Částku měny od účastníka určeného podle Části 5 tohoto článku. b) Účastník může svá zvláštní práva čerpáni použil v dohoda s jiným účastníkem k tomu, aby od něho získal odpovídající částku mčny c) Fond může většinou sedmdesáti procent všech hlasú určit operace, které je účastník oprávněn prováděl v dohodě s j iným účastníkem za lakových předpokladů a podmínek, jaké Fond považuje za vhodné... 75 Mezinárodni měnové Instituce V prvním případě, kdy jde o použiti SDR s uTČ_enini__kiip£e, obrací se účastník na Fond aby mu určil jiného účastníka, který bude povinen odkoupit jeho SDR za volně směnitelnou měnu. Při určování účastníků se Fond řídí určitými zásadami zakotvenými v"Dohodě (článek XIX. část 5). Účastník, který je určen k odkupu, by měl mít dostatečný rozsah devizových rezerv a uspokojivý stav platební bilance. Rovněž se přihlíží k záměru rovnoměrného rozložení držby emitovaných SDR. Článek XIX. Část 5: a) Fond zajisti, aby byl účastník sto použit svá zvláštní práva čerpáni určením účastníků, kteří budou takto povoláni, aby za stanovené částky zvláštních práv Čerpáni zajišťovali měnu pro účely podle části 2 a) a 4 tohoto článku Určováni těchto účastníků se bude provádčt podle dále uvedených všeobecných zásad, doplňovaných lakovými dalšími zásadami, které Pond může čas od Času přijmout: l. Účastník může být určen (designován), jestliže slav jeho platební bilance i hrubých rezerv je dostatečnč velký, přičemž však není vyloučena možnost, aby u některého účastníka se silnou rezervní pozici došlo kdesignaci i tehdy, jestliže jeho platební bilance je mimč schodková. Účastníci budou určováni lak, aby se mezi nimi podpoiovalo čas od času vyrovnané rozděleni držby zvláštních práv čerpáni. Země, určená Fondem k odkupu, může odmítnout přijmout SDR proti své měně pouze v případě, že by touto operací její držba SDR přesáhla dvojnásobek přídělu. Článek XIX. Část 4: a) Účastník určený Fondem podle části 5 tohoto flanku zajistí na požádání účastníkovi, který použije zvláštni práva čerpání podle části 2 a) tohoto článku, volnč použitelnou mčnu. Povinnost účastníka zabezpečit lakio mčiiu nepře báli ne mez, při niž držba zvláštních práv čerpáni by překročila dvojnásobek čistých souhrnných přidčlů... Pokud by se tato věřitelská země dostala do platebních obtíži a sama potřebovala dodatečné zdroje ve volně směnitelné měně, může použít přijatá SDR na obstarání této měny. (K. použiti SDR na základě určení země Fondem došlo naposledy v roce 1987.) Ve druhém případě, použiti SDR bez určení kupce, probíhá směna SDR za cizí měnu na základě dohody mezi zainteresovanými zeměmi bez účasti Fondu. Účastnické země nejsou ani vázány povinnosti o těchto operacích Fond informovat. Pro fungování tohoto systému je charakteristický automatismus. Používánj^DJLtisaL vázáno na plnění nějakých podmínek, dále není nutné při jejich použití skládat u Fondu ekvivalent v národní měně a nemusejí být ani splacena, jako je tomu v případě čerpání všeobecných zdrojů. Stávající mechanismus čerpání prostředků od Fondu byl tak rozšířen o nepodmíněnou facilitu a permanentní dluh. Mezinárodní měnový fond Předpokladem použiti SDR původně bylo to, že účastník využije takto získanou volně směnitelnou měnu k vyrovnání své platební bilance nebo k doplněni svých devizových rezerv, nikoliv pouze ke změně měnové struktury svých devizových rezerv. Článek XIX. Část 3: a} Předpokládá se, že účastník bude používat svá zvláštní práva čerpáni v transakcích podle části 2 a) tohoto Článku s výjimkou případů stanovených v jeho dalším odstavci c) jen tehdy, jestliže u nčho jde o potřeby vyplývající z platební bilance nebo stavu či vývoje jeho rezerv a nikoli jen o pouhý záměr změnit skladbu svých rezerv. Možnosti využití SDR se postupně rozšiřovaly a v současné době je možné SDR využit i k jiným účelům, než je vyrovnání platební bilance a doplnění devizových rezerv. Jsou to jednak operace probíhající na základě dvoustranných dohod mezi účastníky správy SDR. Při těchto operacích neurčuje Fond zemi, která je povinna SDR odkoupit za volné směnitelnou měnu. Jde např. o tyto operace: a) swapové obchody, při nichž jedna členská země může převést SDR jiné členské zemi za ekvivalent národní měny s tím, že po určité době odkoupí zpět SDR za dohodnutý kurs b);. termínové operace, při nichž mohou členské země mezi sebou nakupovat nebo prodávat SDR za národní měny k pozdějšímu datu aj. Jak při tomto druhu operací, lak i při využití SDR k vyrovnání salda platební bilance je pohyb SDR vždy doprovázen pohybem národních měn v opačném směru. Má-lí země např. deficit platební bilance a chce-li použít jí přidělená SDR, nemůže je použít na krytí deficitu přímo. Země s deficitem platební bilance musí nejdříve za svá SDR obdržet od země s přebytkem platební bilance volně směnitelnou měnu, a teprve tu může použit k vyrovnání pasivního salda. SDR je dále možné využít jako platební prostředek v operacích a transakcích mezi členy Fondu a Fondem. Jde o ty operace a transakce, které se promítají na tzv. Všeobecném úctě (General Account) a při kterých není nutné předem získat některou z národních měn přijímaných Fondem. SDR mohou být například použita ke splácení členské kvóty (při jejím zvýšení), k placení poplatků z čerpaných prostředků apod. f'SDR )vystupují jako zúčtovací jednotka j/_ rárncj^Jrondu. Rovněž plní funkci denominators, tzn. že všechny operace týkající se čerpání a splácení prostředků od Fondu jsou vyjadřovány v SDR. SDR jsou také využívána v rámci Fondujako statistická jednotka. Mezinárodní měnové instituce___________________________ Celková výše emitovaných SDR není plně v držení členských zemí Fondu, V důsledku různých finančních operací a transakcí probíhajících mezi Fondem a členskými zeměmi se část emitovaných SDR dostává zpět od členů na účty Fondu. Údaje o alokaci a držbě SDR jsou uvedeny v tabulce 19. Tabulka 19: Přehled o alokaci a držbě SDR členskými zeměmi Fondu k 31. květnu 2002 •-------------------------------1-------------^-------------;—i------------------------1 Celkem International Funancial Statistics, May 2002, Washington IMF 200 Koncem 70. let začala být SDR jako zúčtovací jednotka vyjjžívána i v soukromém sektoru. Prostřednictvím SDR začaly být vyjadřovány ceny a úroky ve složitějších transakcích, kde bylo použito více měn a vznikala naléhavější potřeba zajištění proti kursovým rizikům. Rovněž některé velké soukromé banky využívají SDR jako denominators, tzn. že vyjadřují přijímaná depozita a poskytnuté úvěry v SDR. Platby se však uskutečňují v národních měnách. Fond může rovněž určit i jiné oficiální organizace a instituce jako možné držitele SDR.23 Každá z těchto instituci může ziskat a používat SDR ve styku s kterýmkoliv členem "" Ve finančním roce 1996 -1997 Liskaly statut ,,určeného držitele" SDR 3 ústřední banky (The Bank oj Central African Slates, The Centra! flank of West African States, The Eastern Caribbean Central Bank), 3 mezivládní menové instituce (The Bank for International Settlements, The Andean Reserve Fund. The Arab Monetary Fund} a 9 rozvojových bank (The African Development Bank, The Asian Development Bank, The International Bank for Reconstruction and Development aj.). Mezinárodní měnový fond Fondu nebo mezi sebou navzájem. Nemohou se však podílet na nové emisi SDR. Tím se operace prováděné v SDR rozšiřuji i mimo okruh Členů Fondu. SDR byla původně dgflaQyina,.ve..zlatž. Jednotka SDR__se_rovnala 0,888671 g ryzího _zlata, tzn., že měla stejnýzlatý o bsah jako arnerickýjdolar (35 jednotek SDR se rovnalo jedné trojské unci) a výchozí poměr USD k SDR byl tedy 1 : 1. Po devalvaci USD (v prosinci 1971 o 7,9 % a v únoru 1973 o 10 %) se změnil jeho zlatý obsah a zlatý obsah SDR zůstal stejný. Vztah SDR k USD a k jiným měnám byl přepočítán podle nových zlatých parit. Přehled vztahu SDR ke zlatu a USD za první čtyři roky jejich fungování je uveden v tabulce 20. Tabulka 20: Vztah SDR ke zlatit a USD Cena zlata v USD za Stav koncem roku Obsah zlata v SDR Obsali zlata v USD Kurs USD/SDR 1 trojskou unci oficiální tržní 1970 0,888671 0,888671 1,00000 35,00 37,38 1971 0,888671 0,818513 1,08571 38,00 43,63 1972 0,888671 0,818513 1,08571 38,00 64,90 1973 0,888671 0,736662 1,20635 42,22 112,25 International Financial Statistics Yearbook 1990, IMF Washington 1590 V důsledku zrušení sménitelnosti USD za zlato (v srpnu 1971) a narůstající disproporci mezi tržní a oficiální cenou zlata začala být vazba SDR na zlato anachronismem. Nadále nebylo možné udržovat hodnotu SDR jako stabilní, když hodnoty ostatních měn (tj. jejich kursy) se začaly volnč pohybovat podle nabídky a poptávky na devizových trzích. Od roku 1974 začala být hodnota SDR vyjadřována v národních měnách košovým způsobenií--Menový kosNiy! původně sestaven jako soubor šestnácti měn podle podílu jednotlivých zemí na světovém obchodě v obdobi 1968 až 1972. Do měnovéhojkoše byly zařazeny pouze měny těch zemí, jejichž podíl na světovém.expprtu zboží a služeb byl ve sledovaném období větší než I %, Tyto podíly pak byly základem pro odvození vah jednotlivých měn v měnovém koši. V případě USA byla učiněna výjimka. Byl jim přiznán 33% podíl přesto, že jej ich £OdjXua_3iätav£t"ö exportu, činil .v. roce. 1968 pouze 16,2 %, v roce 1971 14 % a v roce 1972 dokonce 13 %. Zvýšení podílu USA bylo zdůvodňováno tím, že jejich podíl na světovém obchodě nevyjadřuje přiměřenou míru reálného významu USA ve Melinárodní měnové instituce světové ekonomice a neodpovídá postaveni amerického dolaru jako mezinárodní obchodni a rezervní měny. K úpravě skladby měnového koše došlo k 1. červenci 1978, a to s přihlédnutím ke změně podílu jednotlivých zemí na světovém obchodě v letech 1972 až 1976. Váhy měn v původním koši a po úpravě v roce 1978 jsou uvedeny v tabulce 21. Tabulka 21: Váhy a ménové úítisii národních měn v měnovém koši SDR i Od 1. 7. 1974 do 30. 6.1978 americký dolar západoněmecká marku anglická lilira francouzský Trank japonský jen kanadský dolar italská lira holandský gulden belgický frank švédská koruna auslralský dolar dánská koruna uorská konina španělská nesela rakouský šilink jihoafrický rand I saúdskoarabský rijál iránský riál Váha mČny v koši (v %) 33,0 12,5 9,0 7,5 7,5 6,0 6,0 4,5 3,5 2,0 1,5 1.5 1,5 1,5 1,11 1,0 Minová účast Od 1.7. 1978 do 31. 12. 1982 0,40 0,38 0,045 0,44 26,0 0,071 47,0 0,14 1.6 0,13 0,012 0,11 0,099 1,1 0,22 0,0082 Váha měny v koši (v %) 33,0 12,5 7,5 7,5 7,5 5,0 5,0 5,0 4,0 2,0 1,5 1,5 1,5 1,5 3,0 2,0 Měnová účast 0,40 0,32 0,05 0,42 21,0 0,07 52,0 0,14 1,6 0,11 0,017 0,10 1,5 0,28 0,13 1,7 Podle téchto podílů se propočítalo složeni jednotky SDR, přičemž základem byl denm' kurs jednotlivých měn obsažených v měnovém koši k americkému dolaru ze dne 28. června 1974 po přepočtu platným kursem dolaru k SDR po druhé devalvaci, tj. 1 SDR = 1,20635 USD. Takto vypočtené podílové účasti měn v souboru byly platné pouze pro první čtyřleté období. Pro druhé čtyřleté období se podkladem pro vymezení podílové účasti jednotlivých měn staly jejich průměrné kursy za tříměsíční období končicí dnem 30. 6. 1978. Na základě těchto podílových účasti a denních kursů národních měn k USD (jejich podíl) byl stanoven dolarový ekvivalent jednotlivých národních měn v měnovém koši. Součet těchto dolarových ekvivalentů udává denní kurs SDR vyjádřený v USD. Na základě tohoto kursu a denních kursů USD v národních měnách bylo pak možné stanovit kurs SDR v jednotlivých národních měnách. Mezinárodni měnový fond Význam tohoto způsobu odvozování spočívá v tom, že hodnota takto vytvořené nadnárodní měnové jednotky je určována hodnotami měn, které tvoří měnový koš. Vzhledem k tomu, že vliv pohybu kursu jedné nebo několika měn na jednotku SDR může být zmírněn nebo dokonce eliminován opačným pohybem kursů ostatních měn zařazených do měnového koše, je takTo"vyjádřená měnová jednotka stabunějšínej^aj^á^hv^národní měna. Navíc změna kursu měny zahrnuté v měnovém koši se promítne ve změně hodnoty měny odvozené košovým způsobem pouze vahou, která jí je přisouzena. To znamená, že čím větší je váhové zastoupení měny v měnovém koši, tím je větší i vliv změny kursu této měny na změnu hodnoty košové jednotky. Ke změně vyjadřování hodnoty SDR došlo k 1. lednu 1981: 1. Počet měn v měnovém koši se snížil na 5 - americký dolar, západoněmeckou marku, francouzsky 'tránií, japonský jen a britskou libru. Jsou to měny, ve kterých probíhá v rozhodující míře mezinárodní platební styk á" Vnichž jsou nejvíce ukládány devizové rezervy jednotlivých zemí. 2. Váha jednotlivých men v měnovém koši byla určena podle jejich podílu na devizových rezervách členských zemí Fondu v letech 1975 až 1979 a podle podílu příslušných zemí nä světovém vývozu zboží a služeb v tomto období. 3. Na základě tohoto váhového zastoupení jednotlivých mčn v měnovém koši byly stanoveny podíly měn (měnové účasti), z nichž je tvořena jednotka SDR, a to podle průměrného kursu každé měny k dřívější jednotce SDR za poslední tři měsíce před 31. prosincem 1980. Okruh měn, z nichž se skládá měnový koš, a váha jejich zastoupeni v SDR nejsou neměnné. K.jejich revÍ7Í dochází každých pět let. K nahrazení některé měny v měnovém koši by mohlo dojít v případě, že v uvedeném pětiletém období hodnota vývozu jiné země překročí alespoň o I % vývoz země jejíž měna je zastoupena v koši. Váhy národních měn a jejich měnové účasti v měnovém koši platné pro období 1981-1998 jsou uvedeny v tabulce 22. Tabulku 22: Váhy národních min a jejich měnové účasti v měnovém kosi platné pro období 1981-1998 Od 1. 1. 1981 do 31. 12. 1985 Od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1990 Od 1. 1. 1991 do 31. 12. 1995 Od 1. 1. 1996 do 31. 12.1998 Váha ničny vk«ši(v%) Měnová úČ;isI Váha měny v koši(v%} Měnová účast Váha měny v ko.ši (v%) Měnová úŕasl Váha měny v koši |v°/o) Měnová účast USD DEM Ji'Y FRF GBP 42 19 13 13 13 0,54 0,46 24,00 0,74 0,071 42 19 15 12 12 0,452 0,527 33,4 1,02 0,0893 40 21 17 U U 0,572 0.453 31,8 0,800 0,0812 39 21 18 11 11 0,582 0,446 27,200 0,813 0,105 Mezinárodni měnové instituce Po zavedení společné měny euro v bezhotovostním platebním styku v rámci EMU došlo s platností od 1. 1. 1999 i ke změně měnového koše. Měny zemi, které vstoupily do měnové unie (SRN, Francie) nahradilo euro, jehož měnová účast odpovídá měnové účasti marky a franku přepočtené fixním kursem (přepočítacím koeficientem) platným k počátku roku 1999. Nové složení měnového koše platné od 1. 1. 1999 je uvedeno v tabulce 23. MĚna Váha měny v koši (v %) Mínová úĚast americký dolar 45 0,58 EURO 29 0,43 japonský jen 15 21,00 0,10 anglická libra 11 Při změnách složení měnového koše se vždy první den jeho platnosti hodnota SDR rovná hodnotě SDR posledního dne platnosti starého kose. V následujících dnech se pak hodnoty SDR propočtené podle nového koše mění, a to v důsledku nových vah a změny vzájemných kursů měn zastoupených v koši. Propočet hodnoty SDR je prováděn denně. Při jejím výpočtu se vychází z kotací kursu dolaru na londýnském devizovém trhu. Pomoci těchto aktuálních kursů jsou přepočteny účastí měn zastoupených v měnovém koši na dolarový ekvivalent. Jejich součet odpovídá hodnotě SDR v dolarech. Hodnota SDR v ostatních měnách se vypočítá z hodnoty SDR v dolarech a kótovaných aktuálních kursů USD v těchto měnách. 2.5.4 Úročení SDR Aby byl podpořen zájem o držbu SDR a o jejich používání, bylo zavedeno jejich úročení, a to přímo jako součást celého systému. Fond vyplácí každému účastníkovi SDR úroky z průměrné denní držby SDR, a to pří stejné sazbě pro všechny držitele. Na druhé straně všichni účastnici platí Fondu úroky z celkového objemu přidělených SDR, a to i v případě, že se jejich zásoba snížila tím, zeji použili. Úrokový výnos získá účastník SDR pouze v případě, že jeho skutečná držba SDR je vyšší, než je objem jemu přidělených SDR. Znamená to, že celkový objem získaných úroků Mezinárodní měnový fond je roven celkovému objemu vyplácených úroků. Tím jsou celkové výnosy a náklady z úročení SDR pro Fond vyrovnané. Původně byla tato úroková sazba stanovena na úrovni 1,5 % ročně, a to jak pro držbu, tak pro použití SDR. Tato nízká úroková sazba a pravidla vyplácení úroků nepůsobily stimulativně na účastníky SDR a nepodněcovaly zájem o jejich držbu. Na druhé straně však umožnila účastníkům získat za výhodných podmínek za jim přidělené SDR směnitelnou měnu k řešeni problémů platební bilance a později í k j iným operacím. Způsob stanoveni úrokové sazby z SDR se postupně měnil. Při změně metody odvozování hodnoty SDR v roce 1974 došlo i ke zvýšení úrokové sazby z SDR na 5 % ročně. Tato sazba byla pololetně korigována podle vývoje tzv. kombinované úrokové sazby. Ta byla stanovena jako vážený průměr úrokových sazeb za předchozí tři měsíce pro vybrané krátkodobé finanční instrumenty na peněžních trzích v těch zemích, jejichž měna byla zastoupena v měnovém koši.Váhy jednotlivých úrokových sazeb byly následující. > Tříměsíční pokladniční poukázky v USA..................................................................47 % > Tříměsíční depozita v SRN........................................................................................18 % > Tříměsíční pokladniční poukázky ve Velké Británii..................................................13 % > Tříměsíční mezibankovní úvěry zaručené soukromými cennými papíry ve Francii ..11% r- Sazby z vkladů na požádání v Japonsku....................................................................11 % Od 1. ledna 1981 vychází metoda výpočtu úrokové sazby z SDR z metody výpočtu hodnoty SDR a je založena na těchto principech: a) Základem výpočtu jsou úrokové sazby z vybraných krátkodobých instrumentů 7emí, jejichž měny jsou zastoupeny v měnovém kosi pro odvozeni hodnoty SDR. Od 1. 1. 1999 to jsou tyto instrumenty: ♦ USA - tržní úrokový výnos z tříměsíčních pokladničních poukázek ♦ Japonsko - diskontní sazba u směnek s dobou splatnosti dva měsíce ♦ Velká Británie - tržní úrokový výnos z tříměsíčních pokladničních poukázek ♦ tříměsíční úroková sazba Euribor (Euro interbank offered rate) b) Při výpočtu úrokové sazby z SDR se původně vycházelo z průměru úrokových sazeb těchto instrumentů za 15 pracovních dnů, které předcházejí posledním dvěma dnům 83 Meíinárodni měnové instituce čtvrtletí, pro které se propočet provádí. V současné době se úroková sazba stanovuje na jeden týden. c) Z těchto úrokových sazeb se skládá úroková sazba pro SDR, a to tak, že se z úroku každé země vezme taková část, která odpovídá váhovému zastoupení dané měny v měnovém koši pro výpočet hodnoty SDR. Nadále platí, že takto stanovená úroková sazba se používá pro stanovení výše úroků placených i vyplácených, to znamená, že celková výše placených úroků se rovná sumě úroků vyplácených. 2.5.5 Postavení SDR v mezinárodním mé novém systému Původním záměrem Fondu bylo vyřešit problém nedostatečné mezinárodní likvidity emisí rezervní měny, ktera_by___se jitala.základním prvkem devizových rezerv a postupně vytlačila zlato a oslabila postavení USD ve funkci rezervní a obchodní měny. Tento záměr se však nepodařilo zrealizovat, neboť podíl _SDR na devizových rezervách (bez zlata) zatím nikdy nepřesáhl 3 %. Emisí SDR byly vytvořeny dodatečné rezervy mezinárodního měnového systému. Nedošlo^Jedy^jiáJira^čzj^a^njJJSD ve struktuře devizových rezerv, jde_k jejich doplnění o nové prostředky. SDR také nezaujala významnou roli v kursovém mechanismu jednotlivých členských zemí. Svou národní měnu vázalo na SDR pouze několik zemí s nevýznamnými měnami a jej ich počet se postupně snižoval, ještě v roce 1981 vázalo svojí měnu na SDR 14 z celkového počtu 141 členských zemi, v roce 1991 to bylo 6 zemí ze 149 a v roce 2002 ze 183 zemí pouze 3 (Qatar, Saudská Arábie a Spojené arabské emiráty). SDR krátce po svém vzniku postupné ztratila na významu, a to především z těchto důvodů. 1, Zrušením pevné cgnyjjuta.. došlo ke zvýšení..ho_driQ_ty zlatých devizových rezerv^ a tím také odgadla nutnost vytvářet nove prostředky mezinárodní likvidity. 2. Po rozga^^rettonwpodského měnového systému a přechodu řady zemí na systém volně pohyblivých měnových kursů odpadla potřeba udržovat devizové rezervy k intervenovaní měnových kursů. [ iU.\H MTA Mezinárodni měnový fond 3. Funkci rezervný měny začínají vedle dolaru p.ostupně_pjrijti jiné národní měny.-Místo očekávaného nedostatku aevizovycn rezerv tak vznikl problém zcela opačný - jak rust me'ži'ňaŕodm likvidity zastavit, lim ustoupí Ja do pozadPí úloha Fpntlu...p.ři...tvorbě aregüJäci meztnáro3ní~íik"vidity. To ovšem neznamená, že zmizel problém racionální tvorby a řízení likvidity v celosvětovém měřítku. V tom je úloha Fondu "nezastupitelná. Emise SD_R, které se uskutečnily v letech 1979, 1980 a 1981, nebyly už motivovány potřebou řešit problém nedostatečné likvidity, protože byly realizovány v době, kdy bylo nutné řešit opačný problém, ale měly především vést k posílení role SDR na úkor USD. Americký dolar sice ztratil své výjimečné postavení, které měl v době omezené sménitelností za zlato (až do roku 1971), ale jeho pozice klíčové světové měny nebyla samotnou krizi dolaru, ani zavedením SDR příliš oslabena. I když je váhové zastoupeni USD v měnovém koši pouze 45%, je měnová politika ostatních zemí orientována i nadále na americký dolar, tzn. že většinu devizových rezerv udržují v amerických dolarech a dolar rovněž využívají jako intervenční měnu. Znamená to. že další vývoj mezinárodního měnového systému je i nadále závislý na postavení dolaru, a tedy na hospodářské politice USA. Americký dolar má i při své nestabilitě oproti SDR jednu velkou přednost, ;í tou je možnost jeho použití k placení při všech obchodních operacích a na celém světě. Další problém SDR spočívá v jejich nerovnoměrném rozdělení mezi jednotlivé členské země. Každá roční emise SDR byla alokována mezi jednotlivé členské země v závislosti na výši jejich kvót, které jsou odvozeny z ekonomického potenciálu země. To tedy znamená, že na ekonomicky vyspělé země s vysokými kvótami připadá rozhodující množství emitovaných SDR. Fond tak nesplnil očekávání rozvojových zemí, že principy a mechanismus alokace SDR zohlední jejich potřeby a dostane se jim určité preference oproti čerpání prostředků z účlu všeobecných zdrojů, kde je rovněž aplikována vazba čerpaní prostředků v závislosti na výši členské kvóty. P-OužUíJiQR,rozvQÍovými. zeměmi vede navíc k tomu, že hospodářsky .v^spě.l.e_2ejně drží podstatně vjce SDR, než odpovídá jejich přídělu. Pjj.cJ.npu, této di_s^xfiporce je ta skutečnost, že pro země s deficitem platební bilance je výhodnější vyrovnat pasivní saldo ^použitím SDR_než_ čerpáním úvěru na finančním trhu. Z úvěru Čerpaného pomocí mechanismu SDR totiž platí menší úrok (propočítaný jako vážený průměr krátkodobých úrokových sazeb), než je úrok z úvěrů na finančních trzích, který zahrnuje i rizikovou přirážku. 85 Mezi národní měnowé Instituce Skutečnost, že_zeniě_s_£a^ÍyjiixQ_.s_aJdei^^ k těmto výhodným úvěrům, podstatně redukuje jejich snahy řešit problémy pasivního saldajiným způsobem (dochází k morálnímu hazardu). Naproti tomu pro země s aktivní platební bilanci je držba SDR málo atraktivní. I když postupně došlo k rozšíření oblastí, ve kterých je možné využit SDR, nestala se všeobecným platebním prostředkem použitelným k úhradě vzájemných pohledávek a závazků. A tak tyto země jsou nuceny ve struktuře svých devizových rezerv udržovat prostředky s nízkou likviditou, které jsou navíc málo úročeny. Problémem SDR je i skutečnost, že nejsou ničím kryta, a jsou tedy fiktivního charakteru a jejich hodnota tak závisí na ochotě zemí přijímat je místo zlata nebo dolarů. Země, které vstoupily do Fondu po roce 1981 (42 zemi"), kdy byla poslední emise SDR, se nepodílely na jejich alokací. Navíc některé členské země se nepodílely na všech emisích, neboť se zapojily do Fondu až pa roce 1970 a nebyly tedy účastníky Správy zvláštních práv čerpání po celé období, kdy docházelo k emisi SDR. Ze strany těchto zemí a také rozvojových zemí se v poslední době ozývají hlasy volající po nové emisi SDR, která by byla alokována pouze ve prospěch těchto zemí. Hospodářsky vyspě]é_země, které nemají na nové emisj_zájem, se dlouho zdráhaly podpořit návrh na novou emisi SDR s poukazem na to, že by nová emise .„byla y rozporu s ustanovením zakotveným v článku XV1H. Dohody, kde se uvádí, že k emisi by_ mělo dojít pouze v případě nedostatečné mezinárodní likvidity a emitovaná SDR musí být rozdělena mezi jednotlivé země úměrně jejich kvótám. Článek XVIII. Část 1. b) Při prvnim rozhodnuti o přidčlu zvláštních práv čerpáni bude vzat v úvahu jako zvláštní hledisko společný názor, ze je obecně třeba doplnit rezervy a dosáhnout lepší rovnováhy platebních bilanci, jakož i že půjde prav depo doh n ě o účinnější působeni vyrovnávacího procesu v budoucnosti. Část 2.b) Sazby, za nichž se mají příděly uskutečňovat, budou vyjadřovány v procentech kvót ke dni každého rozhodnutí o přídělu.....Procenta budou stejná pro všechny účastníky. Z důvodu neustále rostoucích požadavků řady Členských zemi Fondu na novou emisi SDR odsouhlasila Rada výkonných ředitelů vroce 1997 (20. 9. 1997) návrh změny článků Dohody tak, aby bylo umožněno všem členům získat spravedlivý podíl na_aJoJraktik fiskální transparence (Code of Good Practices on Fiscal Transparency) a v roce 1999 pak Kodex dobrých praktik transparence měnové a finanční politiky (Code of Good Policies on Transparency of Monetary and Financial Policies). Přípravy na publikování dalších kodexů probíhají např. v oblasti bankrotů, účetnictví, řízení společností apod. Úloha Fondu v této oblasti spočívá v zavedení vypracovaných kodexů do praxe, dohlíženi na plnění požadavků vyplývajících z kodexů a jejich následné vyhodnocování. Rovněž byla přijata řada opatření, která by měla vest ke zlepšení informovanosti veřejnost] o_ aktivitách Fondu i členských zemí. Jde především o pravidelné vydávání infomiačnich zpráv (Public Information Notices) o výsledcích konzultací Rady výkonných ředitelů s členskými zeměmi, vydávání dokumentů z veřejných diskusí o iniciativě pro vysoce zadlužené rozvojové země a o závěrech interních a externích hodnocení programu asistenční pomoci zemím s nízkým hrubým domácím produktem na jednoho obyvatele, resp. o průběhu a výsledcích externího dohledu nad Fondem a jeho hospodářskou a výzkumnou Činností. 101 Mezinárodni měnové instituce___________________________________________________________________ Součásti těchto opatřeni je ijpravidelné vydávání informací o likviditě Fondu a finančních účtech členských zemí na webové stránce Fondu. Větší transparentnost a odpovědnost Fondu má své opodstatnění v tom, že jde o instituci která značným způsobem ovlivňuje dění ve světové ekonomice a v řadě členských zemí, které jsou finančně závislé na jeho pomoci. Větší informovanost o Činnosti Fondu je nezbytným předpokladem proto, aby mohl obhájit v očích členských zemi a Široké veřejnosti nutnost a nezastupitelnost své existence, a získal tak podporu pro své aktivity. Jakákoliv změna mechanismu fungování této instituce však není možná bez užší spolupráce s členskými zeměmi. Především je nezbytné, aby jednotlivé země poskytovaly Fondu včas a v požadované kvalitě informace o stavu svých ekonomik. Na základě jejich analýzy je pak možné v dostatečném předstihu odhalit finanční napěti a navrhnout vhodná opatřeni, jejichž realizace by přispěla k celkové měnové stabilitě. Fond vsak nemá k dispozici žádné mechanismy, kterými by realizaci těchto opatřeni prosadil (platí dvojnásob u zemí, které nejsou zdrojově závislé na Fondu), a pokud Členské země nebudou ochotny s Fondem spolupracovat a nepodřídi se jeho doporučením, pak sebelepší rozhodnutí nemůže vzniku krizi zabránit ani zmírnit jejich nežádoucí důsledky a jakákoliv reforma Fondu je zbytečná. 1 Světová banka 3 Světová banka >^ Světová banka (World Bank), přesněji(Jvíezinárodní banka pro obnovu a rozvoje \j? (International Bank, for Reconstruction and Development) je nadregionální banka investičního typu, která se v současné době- zaměřuje na podporu ekonomického růstu rozvojových zemí a zemi střední a východní- Evropy, a to jak poskytováním úvěrů, tak odbornou technickou expertizní činností. Jde o největší a nejstarší mezinárodni organizaci, která poskytuje dlouhodobé úvěry na rozvojové účely. Při této instituci postupně vznikly přidružené agencie, které plní specifické úkoly a spolu se Světovou bankou tvoři tzv(skupinu Světové bankyľjPatŕí sem: > Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj {IBRD) známá jako Světová banka; > Mezinárodní finanční korporaci 1"IF( > Mezinárodní sdružení pro rozvoj i 5* Agentura pro mnohostranné investiční zárukyf[MlGA/, > fcfezi nárojjnícentrum pro řešeni investičních sporů (ICSID). 3.1 Cíle, členství a organizační struktura Světové banky Dohoda o založení Světové banky byla podepsána na mezinárodní konferenci konané ve dnech 1. až 22. července _ 1944 y Brctton-Woods. Oficiální název léto instituce byl Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (Inlenialional Bank for Reconstruction and Development - IBRD). Banka zahájila svoji činnost 25. června 1946 ve Washingtonu, kde je její sídlo. 3.1.1 Cíle Světové banky Podle původních záměrů se banka měla podílet na financování poválečné obnovy ekonomik Členských zemí. První úvěry ve výši 500 mil. USD byly použity skutečně na tyto účely v zemích západní Evropy (Francie, Nizozemí, Dánsko aj.). Po přijetí Marshallova plánu se těžiště činnosti banky přesunulo do oblasti financování strukturálních a ^rozvojových programů hlavně v rozvojových zemích. Ještě v 50. a 60. letech poskytla banka rozsáhlé 103 Mezinárodni měnové instituce úvěry některým hospodářsky vyspělým zemím (např. Japonsku 857 mil. USD, dále Finsku, Řecku, Španělsku). Koncem 70. let byl v podstatě dovršen proces přechodu banky na oblast rozvojového světa. V_ 80. letech byl p°skytnutjr^sled^_^ěj;_^padoeyropské zemi, a to Poľtugg!gku ve výši 640 mil. USD. Od 70. let banka také poskytuje úvěry některým zemím střední a východní Evropy. Tyto úvěry se však podílej i na celkové úvěrové aktivitě banky pouze asi 10 %. Zbývajících 90 % připadá na úvěry rozvojovým zemím. Politika a činnost banky je upravena^jánky Dohody (Articles of Agreement), tylezi hlavní cíle banky specifikované v článku l. Dohody patři: > přispívat k hospodářskému rozvoj) ekonomicky slabších_čle_nských_ ..zemí podporou produktivních investic^. ~~~ > podpora rozvoje výrobních zdrojů za účelem růstu světQXgho.obchodu. a-živoiaLúrovně nejširší populace; > koordinace poskytováni půjček tak, aby byla zajištěna priorjta nejnaléhavějších projektů. Světová banka je nejvýznamnější institucí, kteráj^qskjjuj^júv^r^j^zvojovým zemím ;i zemím střední a východní Evropy na financování projektů a programů v nejrůznějších oblastech ekonomiky. Významná je i činnost banky v oblasti ekonomické analýzy a výzkumu, technické pomoci, tvorby rozvojových strategii a ovlivňování směrů hospodářské politiky těchto zemí. 3-VV Členstvť^e Světové bance Cleny banky mohou být pouze členské země Mezinárodního měnového fondu. Členství ve Světové bance neznamená automatické členství v ostatních^řm^riýrfrfrTšT^tucích, ale o členství v každé z těchto institucí je nutné zvlášť požádat. Počet členských zemi banky vzrostl z původních 38 v roce 1946 na 183 v roce 20Ö2."4 K. největšímu nárůstu členské základny došlo v průběhu 60. let, kdy řada rozvojových zemí získala nezávislost. Členské země jsou zároveň_podílníky banky. Počet podílů, které jednotlivé země mají, ie odvozen od '"* Československo patřilo mezi zakládající členy jak Mezinárodního měnového fondu, tak i Světové banky. Naše členství v obou institucích bylo ukončeno k 31. 12. 1954 a k jeho obnoveni došlo a: v roce 1990. Světová banka výše členské kvóty u Mezinárodního měnového fondu. Největším podílníkem jsou USA, následovány Japonskem, Německem, Velkou Británii a Francií. O zbytek podílů se dělí ostatní členské státy. 3.1.3 Organizační struktura Světové banky Nejvyšším rozhodovacím orgánem Světové banky jg Rada .guygrnérSj (Board of Governors), ve které jsou zastoupeny všeghrv^ členské země zpravidla ministrem financí nebo guvernérem centrální banky. Schází se na-pravidelném výrojnim zasedání pořádaném spolu s Mezinárodním měnovým fondem. V pravomoci Rady guvernérů je rozhodování o_jlenství (přijímání nových členů či zrušení existujícího Členství), o změnách statutu banky, o změnách základního kapitálu a rozhodnutí o použiUgjsIghp. zjsjtu banky. Ostatní pravomoci byly přeneseny nřCRadu výkonných ředitelů)(Executive Board), která fakticky řídí činnasjjjaaky. Schází se zpravidla jednou týdně. Rozhoduje o poskytování půjček, jejich podmínkách a účejujxiužití, o způsobu a rozsahu, čerpán i finančních prostředků na kapitálových trzích a dalších zásadních otázkách činnosti banky. Rada výkonných ředitelů je24 členný orgán. Šest členů je jmenováno zeměmi s největším podílem kapitálu (USA, Japonsko, SRN, Velká Británie, Francie a Saudská Arábie), po jednom zástupci jmenují Čína a Rusko a dalších šestnáct členů je voleno vždy za určitou skupinu zemí - tzv. konstittienci. Tyto skupiny jsou tvořeny tak, aby součet hlasů v rámci skupiny měl přibližně stejnou hodnotu. Uspořádání vztahů uvnitř konstituencí je v pravomoci akcionářů, nikoliv Světové banky. Zástupci jednotlivých zemí v konstituencí zpravidla mezi sebou uzavírají tzv. konstituenční dohody, tedy úmluvy o uspořádáni práv, povinností, hierarchie a ostatních vztahů jednotlivých Členů. Tyto dohody jsou svrchovanou záležitostí zúčastněných států a nepatři mezi dokumenty Světové banky.-3 ■H \ ~jr Česká republika patři spolu . s Rakouskem, Maďarskem, Tureckem, Slovenskem,, Kazachstánem, Běloruskem, Lucemburskem a Slovinskem do konslituence, jejímž hejvětšímakcionářem je Belgie. Tata konstitiience je co äô'podílu na hlasovacích právech největší. Připadá na nťA.ll % hlasů, a llmzaujtmá iřeti místo za USA s podílem 16,49 % a Japonskem s podílem 7,9! % na celkovém počlu hlasů. Včele ňa~Ši~ konslituence se střídají vždy po dvou letech zástupci Belgie a Rakouska. CÍT£ O,, 'CJfJSľi r^ 4Z» H H Meziná rodní měnové instituce V Radě guvernérů i v Radě výkonných ředitelů je uplatňován princip váženého hlasování. Hlasovacíjjáyoje odvozeno zvýše upsaného kapitálu. K.aždá země má_^25_Q základních hlasů a další dodatečný hlas za každých 100 tisíc USD upsaného kapitálu. Zaručení 250 hlasů každé členské zemi, bez ohledu na její velikost a ekonomickou sílu, posunuje hlasovací právo mírně ve prospěch ekonomicky slabších zemí. Ve skutečnosti jsou ale rozhodnutí v Radě výkonných ředitelů obvykle založena na všeobecné dohodě. V Radě guvernérů se hlasuje vždy. V čele Světové banky stojí prezident a čtyři generální ředitelé (Managing Directors). Prezident je tradičné představitelem země, která je největším akcionářem, a tim jsou USA. Je volený Radou výkonných ředitelů na pět let Zastává ex offo funkci předsedy Rady výkonných ředitelů a je odpovědný za celkové__uzeni_bariky. Věnuje se především formování strategie banky a jejímu vztahu kjiným institucím. Za chod banky zodpovídají i generálni ředitelé, kteří mají velkou rozhodovací pravomoc. Do nejvyššího veden! Světové banky patří rovněž ředitel gro operativní politiku, hlavní ekonom, výkoffcý viceprezident a výkonní viceprezidenti M1GA a 1FC. Kromě těchto členů nejužšího vedení má Světová banka přes 20 viceprezidentů, jejichž počet se mění. Velké pravomoci má z titulu své funkce šest regionálních viceprezidentů, kteří jsou plně zodpovědní za aktivity Světové banky ve svých regionech. Mají v rukou rozpočty, jasně vymezenou odpovědnost a de facto právo veta na jakoukoli činnost Světové banky v jimi spravovaných regionech. Administrativní aparát Světové banky tvoří zhruba 6000 zaměstnanců ze 115 zemí. Kromě ředitelství ve Washingtonu má banka zastoupení ve 37 zemích, z nichž nejvýznamnější jsou Paříži, New Yorku, Ženeve a Tokiu. ) 3.2 Finanční struktura Světové banky Světová banka poskytuje členským zemím úvěry na dlouhodobé strukturální programy a vždy na konkrétní projekty. Zdroje, které pro tyto účely využívá můžeme rozdělit na vlastnú tvořené základním kapitálem a rezervami a na cizí, které ziskává prodejem dluhopisů na \>(';s-'' *. ■- r«"' ■['■ ' " Světová banka mezinárodních finančních trzích. Kromě těchto zdrojů má banka k dispozici i další zdroje, které ziskává odprodejem Části svých půjček a formou tzv. spolufinancování. 3.2.1 Vlastní zdroje Základní kapitál Základní kapitál je tvořen podíly jednotlivých členských zemí. Tyto podíly jsou odvozeny od výše jejich členských kvót v Mezinárodním měnovém fondu, a jsou tedy závislé na ekonomickém potenciálu jednotlivých zemí, na objemu jejich exportu a výši devizových rezerv. PřLzaložení banky byl základm kapjtál vymezen částkou 10 mld. USD rozdělených na 100 000 akcií o hodnotě 100 000 USD. Členské země musely původně ihned zaplatit 2 % svých podílů ve zlatě nebo v USD, dalších 18 % podílů bylo splatné na požádání ve zlatě,_USD, v národní měně dané země nebo jiné měně podle dohody. Zbývajících 80 % se nesplácelo a tvořilo rezervu. Od roku 1963 se reálně splácí pouze 1 % v USD a 9 % v národní měně dané země. Zbývající část členského podílu (90 %) se nesplácí a musí být k dispozici na požádání pro připad, že by banka tyto prostředky potřebovala k úhradě splatných závazků. Dojde-li ke znehodnocení měny členské země vůči USD, je tato země povinna převést bance vyrovnávací příspěvek, a naopak při zhodnoceni národní měny je banka povinna dané členské zemi vzniklý rozdíl refundovat. Výhodu mají Spojené státy americké, které nemusí, vzhledem k vazbě ostatních měn na USD, provádět žádné vyrovnávaci operace. K poskytování úvěru může být použita pouze reálně zaplacená část základního kapitálu s tím, že s částí podílu splaceného v národní měně může banka disponovat pouze se souhlasem příslušné země. Zbývajících 90_%_základního kapitálu slouží výhradné jako záruka pro vlastní výpůjčky banky. Tato část nesmi být podle statutu použita k poskytování úvěrů ani ke krytí režijních nákladů banky. Objem základního kapjtálu se v průběhu činnosti banky neustále zvětšoval a nyní představuje více než 189 mld. USD. Zvyšování základního kapitálu může probíhat dvěma způsoby: 107 Meziná rod ni měnové instituce 1. Všeobecné zvyšování kapitálu - je odrazem periodického přehodnocování kvót členských zemí u Mezinárodního měnového fondu. Ke zvyšování kapitálu dochází rovněž v souvislosti s rozšiřováním členské základny a upisováním kapitálu novými členskými zeměmi. 2. Speciální zvyšování kapitálu - k tomuto zvyšování dochází z důvodu expanze úvěrové äkTivTtý banky. K první úpravě tohoto druhu došlo v roce 1959, kdy byl původní kapitál zdvojnásoben na 20 mld. USD. Při druhé úpravě v roce 1979 bylo schváleno navýšení kapitálu ze 41 mld. USD na 81 mld. USD. V obou případech byly nové podíly rozděleny rnvfinmf-rnfr me?i jednotlivé členské země. K dalšímu zvýšení kapitálu došlo v roce 1988, á to o 620 000 podílů v hodnotě 74,8 mld. USD. Jde zatím o největší zvýšení kapitálu .v historii banky (o více než 80 %). Při upisování podílů, především drobnými vlastníky, vystupují do popředí také stinné stránky zvyšováni kapitálu. Jde o problém související s hlasovacím právem těchto členských zemí. Dojde-li při zvyšování základního kapitálu k rovnoměrnému zvýšeni podílů Členských zemí, pak dochází k redukci potenciálu hlasů malých vlastniků v poměru k ostatním. Více než polovina členských států disponuje méně než 1000 hlasů, přes třicet států méně než 500 hlasy. Nárůst jejich hlasovacího práva je při zvyšováni kapitálu malý ve srovnáni s ekonomicky vyspělými státy, jejichž hlasovací síla z důvodu růstu kapitálu rovněž roste. Tento problém byl zohledněn již při zvyšování kapitálu v roce 1979, kdy byly zavedeny příděly 250 doplňkových podílů, které směly být připsány, aniž by členská země byla povinna tento kapitál splatit. Šlo o tzv. členské podíly, které měly zmírnit vzniklé disproporce v nárůstu hlasovací síly. To však znamenalo pro ekonomicky méně vyspělé země nadměrné zatížení ve formě kapitálu na požádáni. Proto bylo při zvyšování základního kapitálu v roce 1988 ujednáno, že se nebude pokračovat v praxi členských podílů, ale bude vytvořen zvláštní výbor, jehož úkolem bude přijmout taková opatření, která by zabránila přílišnému zatížení malých členských zemí. ,^-ftažěrvý Dalším zdrojem, který může banka použít k poskytování úvěrů, jsou rezervy banky. Tyto rezervy jsou vytvářeny ze zisku. Zdrojem tohoto zisku je rozdíl mezi úrokovou sazbou z poskytnutých úvěrů a úrokovou sazbou z vlastních výpůjček. Dalším zdrojem zisku jsou výnosy z investic do cenných papírů a vkladů u bank. Tyto příjmy banky snížené o režijní náklady vlastní činnosti představuji čistý zisk banky. Rozhodující část tohoto zisku (80 %) je používána k rozšíření rezerv banky a zbývající část (20 %) je převáděna od roku 1964 ve prospěch Mezinárodního sdruženi pro rozvoj. 108 Světová banka Zvyšování rezerv umožňuje bance rozšiřovat její úvěrovou činnost, neboť celkový objem poskytnutých úvěrů nesmi přesáhnout výši upsaného kapitálu a rezerv. Platí zde poměr 1:1. Takže ani v případě, kdyby si banka mohla vypůjčit mnohem větší objem prostředků v důsledku příznivé situace na mezinárodních finančních trzích, nemůže svoji úvěrovou aktivitu vůči Členským zemím rozšiřovat nad rámec daný výší základního kapitálu a rezerv. Hlavní akcionáři banky, kterými jsou vlády zemí s vyspělou tržní ekonomikou, důsledně trvají na 100% krytí půjček banky základním kapitálem a rezervami, neboť v něm spatřují záruku ochrany věřitelů banky v případe, že by došlo ze strany rozvojových zemí k nesplacení půjček a nabíhající splátky dluhopisů by bylo nutné uhradit právě ze základního kapitálu a rezerv. 3.2.2 Cizí zdroje Kvantitativně n ej d ulež i těj š.úti finančním zdrojem Světové banky jsou příjmy z prodeje vlastních dluhopisů na mezinárodních finančních trzích. Světová banka prodává tyto dluhopisy buď přímo vládám a centrálním bankám Členských zemi, nebo soukromým investorům, včetně investičních a obchodních bank. Původně umisťovala dluhopisy převážně na finančním trhu USA, postupně však došlo k diverzifikaci těchto trhů a banka si půjčovala i v jiných zemích i přebytky platební bilance, především pak v SRN, Švýcarsku, Japonsku a v členských zemích OPEC. Zadlužení Světové banky vůči věřitelům mimo USA představuje v současné době 80 %, přičemž rozhodující část získává banka od soukromých investorů, na které připadá 75 % celkového objemu půjček. Banka tu vystupuje jako zprostředkovatel přerozdělení kapitálu mezi soukromými investory a ekonomicky slabšími zeměmi. Investice do dluhopisů Světové banky jsou považovány soukromými investory z ekonomicky vyspělých zemí za jedny z nejbezpečnějších. Minimalizaci rizika zde zabezpečuje jednak systém vlastních garancí banky, které tvoří upsaný a nesplacený kapitál, a dále garance vlád za poskytnuté půjčky, jakož i důkladná analýza financovaných projektů a ekonomik členských zemi před poskytnutím půjčky. Silná kapitálová základna, systém garancí, stejně tak jako i skutečnost, že dosud, nenastajpřjpjd včasného nesplacení půjčky ze strany dlužnických ze.mí, přispívá k tomu, že 109 Mezinárodní menové instituce__________________________ banka získává finanční zdroje na kapitálových trzích za poměrně příznivých podmínek. Dluhopisy Světové banky mají reating\AAA, což v mezinárodním finančním světě znamená značku nejvyšší kvality. Světová banka si tedy půjčuje za nejvýhodnějších podmínek, přestože že takto získané prostředky poskytuje Členským zemím za vyšší úrokové sazby, než jsou ty, za které tyto zdroje čerpala, jsou jíro Členské země zpravidla levnější než zdroje čerpané přímo na mezinárodních finančních trzích. ~ 3.2.3 Ostatní zdroje Kromě výše uvedených finančních prostředků mobilizuje banka další zdroje pro financování projektů odprodejem části svých půjček soukromým investorům, zejména soukromým bankám v ekonomicky vyspělých zemích, a formou tzv. spolufinancování. Odprodej části půjček V případě odprodeje části půjček jde o to, že banka odprodá před uplynutím lhůty splatnosti část půjčky soukromému investorovi, který tak vstupuje do bezprostředního věřitelského vztahu vůči dlužníkovi. Výhodou pro soukromého investora je to, že návratnost takto investovaných prostředku je díky vládním garancím zajištěna. Na druhé straně banka odprodejem části půjčky získává volné finanční prostředky, které pak může použit k financování jiných projektů. Nejde tedy o skutečné zvýšení vlastních úvěrových zdrojů, ale o možnost s daným objemem prostředků financovat větší množství projektů a intenzivněji plnit úlohu zprostředkovatele přerozdělování kapitálu mezi ekonomicky vyspělými a rozvojovými zeměmi. Spolufinancování Stejný význam má i spolufinancování. V tomto případě se banka snaží zainteresovat investory na účasti při financování připravovaných projektů od samotného počátku. Jde jednak o účast státních nebo mezinárodních instituci na financování projektů, dále o vývozní úvěry na dodávky strojů a zařízení poskytované exportéry, bankami Či státními institucemi a o spoluúčast soukromých bank na financování částí projektů. I v tomto případě nejde o skutečné navýšení úvěrových zdrojů banky ale pouze o úsporu vlastních prostředků, které může použít na další projekty. 110 Světová banka Určitou roli ve finanční struktuře hraje i neustálé nabíháni splátek dříve poskytnutých úvěrů, které v případě, že převyšují v daném období potřebu splácení vlastních půjček banky, mohou být použity k financování dalších projektů. I když rozsah prostředků, které banka získává tímto způsobem, není zanedbatelný, faktem je, že hlavním zdrojem poskytování úvěrů jsou zdroje cizí, které banka získává emisi dluhopisů na mezinárodních finančních trzích. Světová banka nepoužívá všechny uvedené zdroje k poskytování úvěrů. Cásj jich udržuje v likvidní formě a krátkodobé je investuje. Finanční investice banky Poměrně vysoká úroveň likvidních prostředků umožňuje bance pružně reagovat na změnu úvěrových podmínek na mezinárodních finančních trzích a redukovat tak výpůjčky v období nepříznivých podmínek a krýt potřebu běžného financování půjček v této době z likvidních rezerv. Kromě toho jsou tyto volné prostředky krátkodobě investovány, ať už ve formě krátkodobých termínovaných depozit v bankách, či do vysoce likvidních cenných papírů. Výnosy z těchto investic jsou dalším dodatečným zdrojem příjmů banky a zvyšují tak její zisk. Vedení banky se důsledně řídí zásadou, že její příjmy z operací musí soustavně převyšovat výdaje spojené s jejich prováděním. V tomto směru se chová stejně jako kterákoliv jiná soukromá banka, avšak s tím rozdílem, že z čistého zisku nejsou vypláceny akcionářům dividendy, ale jeho převážná část je akumulována do rezerv. Tím si banka rozšiřuje prostor pro své úvěrové aktivity. O obchodně operativní činnosti banky vypovídá bilance obsažená v tabulce 24. Tabulka 24; Bilance Světové bunky k 30. 6. 2001 (v mil. USD) Aktiva Pasiva Poskytnuto úvěry 114 407 Vlastní kapitál upsaný splacený 189 505 11476 Nakoupené cenné papíry 101 425 Výpůjčky banky 186 507 Vklady u bank 685 Nerozdělený zisk 19 851 Ostatní aktiva 6 324 Ostatní pasiva 5 007 Aktiva celkem 222 841 Pasiva celkem 222 841 The World Bank Annual Report 2001 Mezinárodni měnové instituce 3.3 Úvěrová politika Světové banky Světová banka poskytuje Členským zemím různé druhy úvěrů. Jsou to: 1. Úvěry na konkrétní projekty - jsou poskytovány na konkrétní projekty, které banka vybírá a dohlíží na jejich realizaci (např. stavba nových elektráren Či modernizace stávaj ících). 2. Úvěry na rozvoj jednotlivých sektorů a) úvěry na investice do jednotlivých sektorů (zemědělství, energetika či doprava) vybíraijrchjiáJiřdnísjudádami podle kritérií banky, b) úvěry finančním zprostředkovatelům, kterými jsou národní banky, případně fondy v příslušných Členských zemích, které dále tyto prostředky půjčují podle kritérií SvětovéJ^anky;, c) úvěry na regulaci rozvoje vybraných sektorů, které jsou vázány na změnu koncepce jejich rozvoje. 3. Úvěry na struktiirálnijidar>taci, které jsou zaměřeny na podporu reforem jako celku a jejichž poskytnutí vyžaduje jak těsnou spolupráci členské země s Mezinárodním měnovým fondem, tak podřízení se kritériím banky. Uvolňování zdrojů je vázáno na splnění systémových a strukturálních podmínek rozvoje dané ekonomiky jako celku. Tyto úvěry začala banka poskytovat na přelomu 70. a 80. let zemím, které nebyly schopné mobilizovat dostatek vnitřních zdrojů k financování strukturálních změn svých ekonomik. U těchto úvěrů došlo kporuäení principu přísné účelovosti prosazovaného bankou. Jde vlastně o neúčelové úvěry na zlepšení stavu platebních bilancí. 4. Ostatní druhy úvěrů a) úvěry na technickou pomoc - jsou určeny na Financování poradenských a konzultačních služeb ministerstvům a dalším ústředním orgánům, a dále podnikům a obchodním bankám na školení personálu těchto instituci, na studie a analýzy na úrovni sektoru i jednotlivých institucí. Účelem je posílení odborné úrovně uvedených subjektů tak, aby byly schopny kvalifikovaně identifikovat své potřeby a jednat o jejich naplnění se zahraničními partnery nabízejícími spolupráci a z ní získat maximální efekt; 112 Světová banka b) nouzové úvěry jsou poskytovány na požádání v případě živelných pohrom a jiných nepředvídaných události. Představují méně než 1 % z celkového objemu všech půjček. Struktura úvěrů Až do roku 1970 byly zhruba dvě třetiny objemu úvěrů určeny na financováni rozvoje infrastruktury, především pak silnic, železnic, přístavů, spojů, energetiky apod., s cílem vytvořit příznivé podmínky pro soukromé investice zejména zahraniční. Světová banka se stavěla velmi odmítavě k financování průmyslových jgrojektů, kam směřovalo pouze 15 % objemu úvěrů . Teprve pod kritikou a tlakem rozvojových zemí došlo k určité změně strategie a banka postupné rozšiřovala od 70. let financování průmyslových projektů včetně některých odvětví těžkého průmyslu (metalurgie, chemie atd.). Podíl těchto úvěrů na celkovém objemu úvěrů se však podstatně nezvýšil a po přechodném vzestupu v polovině 70. let na_25_% poklesl počátkem 80. let na 15 - 18%. I nadále tak zůstalo v platnosti krédo Světové banky -pokud existuje prostor pro rentabilni investice do průmyslu v rozvojových zemích, mají být využity především domácími soukromými investory ve spolupráci se zahraničním kapitálem. Nejvýznamnější změnou, ke které došlo v 70. letech v zaměření úvěrů, byla zvýšená orientace Světové banky na zemědělství a rozvoj venkovských oblastí v rozvojových zemích. Podíl úvěrů směřuj ících do tohoto sektoru na celkovém objemu úvěrů se zvýšil z 9 % v roce 1970 až na 20 - 30 % v 90. letech. Tato změna priorit souvisela nejen s poznáním reálné potřeby rozvoje zemědělství v rozvojových zemích, ale i s vývojem rozvojové doktríny samotné Světové banky. Počátkem 80. let došlo k významnému posunu v orientaci i podmínkách poskytování úvěrů Světovou bankou. Nástup neokonzervatismu v podobě Reaganovy vlády v USA znamenal změnu v přístupu k rozvojovým zemim a odrazil se i v činnosti banky. Bance byla vytýkána příliš velká angažovanost ve státním sektoru rozvojových zemi, financováni neefektivních projektů a nedostatečný důraz na podporu soukromého sektoru. Zejména ze strany USA byla vytyčena linie intenzivnějšího využíti Světové banky k podpoře uvolňování prostoru pro „volnou hru tržních sil" v rozvojových zemích, k rozvoji soukromého sektoru včetně liberalizace podmínek pro přístup zahraničního kapitálu a k realizaci strukturálního přizpůsobení ekonomik rozvojových zemí s cílem jejich těsnější integrace do světového 113 Mezinárodni měnové instituce —hospodářství. V 80. letech směřovala největšíjJástjLiyJírú Světové banky do tří sektorů -energetiky, zemědělství a dopravy. Zbývající úvěry plynuly především na rozvoj průmyslu ado národních a mistníclwozy^oyy^ch_firiarjčních korporací-v-zemích Latinské Ameriky, Evropy, Středního východu a východní Asie (východní ajižní Afrika jsou doménou IDA). Obtížná ekonomická situace a zejména vysoká zadluženost, do níž se rozvojové země počátkem 8ÍX _let_dostaly, vedly ke zvýšení vlivu Světové banky na formování vnitřní i zahraniční ekonomické politiky rozvojových zemí. V této souvislosti byly zavedeny i nové mechanismy úvěrováni. Došlo především k poru|ení_zásady_přísné účelovosti poskytování úvěrů a byla zahájena praxe poskytování tzv, úvěrů na strukturální adaptaci. Pomocí těchto úvěrů jsou financovány nejen programy odvětvově strukturálních změn, ale zejména náklady spojené scénovou deregulací, s privatizaci a rovněž podpora vybraných exportních odvětví. Poskytnuti úvěrů je vázáno na strukturální změny, které by dané ekonomice pomohly přizpůsobit se náročným podmínkám na světových trzích. V současné^době je struktura úvěru Světové banky podstatné více diverzifikována, než tomu bylo v počátečním období její činnosti, kdy dvě třetiny úvěrů směřovaly do oblasti energetiky a dopravy. Na významu získaly investice do zemědělství, na podporu malých podniků, na zajištění pitné vody, na likvidaci odpadu, na zdravotní péči, na vzdělání a na podporu hospodářských reforem v zemích střední a východní Evropy. Zhruba 75 % úvěrů banky je poskytováno na specifické projekty, např. na výstavbu přehrad, silničních sítí, elektráren apod. Přehled struktury úvěrů poskytovaných bankou je uveden v tabulce 25. Tabulka 25: Úvěry Světové banky podle sektorů v roce 2()0Í The World Bank Annual Report 2001 Světová banka Forma žádosti o úvěr může být různá. Někdy je úvěr poskytnut na základě písemné žádosti dané země, jindy pracovníci banky sami upozorní na možnost realizace vhodného projektu a zahájí dialog s vládou. Podmínky poskytnutí úvěru Každému poskytnuti úvěru předchází důkladná analytická činnost. Za tímto účelem vysílá banka do země, která žádá o úvěr, skupiny expertů, kteří vyhodnocují hospodářskou sjtuaci, politiku a strategii dané země a zároveň po konzultacích s vládou vybírají projekty vhodné k financování. Vláda musí pracovníkům banky poskytnout potřebné informace o stavu ekonomiky a hospodářskopolitických záměrech. Výsledkem zpracování těchto informací je komplexní analýza stavu, slabých i silných stránek a perspektiv vývoje ekonomiky dané země. Zhodnocení projektu obvykle zahrnuje šest aspektů: ekonomický, technický, organizační, manažerský, výkonný a finanční. Členové mise banky se v oficiálních i neoficiálních diskusích snaží od místních odborníků získat návrhy technologie vhodné pro daný projekt vzhledem ke specifickým podmínkám v dané oblasti a snaží se využít zkušeností s realizací obdobných projektů v minulosti vjiných rozvojových zemích. Podkladem pro rozhodnutí o poskytnutí úvěruje „zpráva o ekonomice státu". Ta může zároveň sloužit jako dokument pro potřebu plánovací činnosti vlády dané rozvojové země. V dialogu s vládou Světová banka uplatňuje své představy o zaměření hospodářského rozvoje země, jež nakonec vyúsťuje ve výběr projektu vhodných k financování, do něhož banka také aktivně zasahuje. Finanční a technická účast banky při přípravě projektu může být realizována různou formou. Buď banka poskytne dané zemi speciální „úvěr na technickou pomoc", nebo uvolní prostředky ze speciálního fondu určeného k financování přípravy projektů, případně se úhrada přípravných prací stává přímou součástí úvěru na financování projektu. Pokud je projekt vhodný pro financování, jsou zahájena oficiální jednání mezi Světovou bankou a půjčující si zemí. Pokud toto jednání vyústily dohodu, prezident banky předloží zprávu o projektu příslušným úředníkům a doporučí jim, aby byl pro daný projekt zajištěn úvěr na určitou částku, která závisí na podmínkách stanovených v navrhované dohodě o úvěru. 115 Meilnárodni měnové Instituce Vlastní investiční fázi předchází podrobné posouzení a rozpracování jednotlivých projektů, přičemž ^kladiumdmnikou^f^ Dodávky zařízení, zboží a služeb pro projekty financované bankou jsou zpravidla realizovány na základě_konkursů, kterých se mohou zúčastnit pouze dodavatelé z členských zemí banky. Banka kontroluje celý proces realizace projektu a čerpání úvěru. Dlužnická země je povinna bance předkládat pravidelně zprávy o realizaci projektu. Z banky jsou pak^yyjjilány dohlížecí mise, které kontroluji postup prací, účty dlužníka, způsob, jakým je nakládáno se zbožím a zařízením zakoupeným z úvěru, a rovněž kontrolují, zda řízeni a správa projektu jsou v souladu s dohodnutými podmínkami. Účelem dohledu je zajistit, aby byl projekt realizován podle plánu nebo, je-li to nutné, aby byl tento plán upraven vzhledem ke změněným okolnostem. Světová banka poskytuje úvěry za vejmi výhodných podmínek - lhůta splatnosti je 15 až 20 let s pětiletým odklademjjrjlátek na začátku období. Kritériem pro poskytnutí úvěru je výše hrubého domácího produktu, která nesmí klesnout pod 925 USD na obyvatele. Přístup k úvěrům se omezuje v případe, kdy hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele dosáhne 2850 USD. Úvěry jsou poskytovány pouze s vládními zárukami za jejich splacení. Určitou nevýhodou je i to, že banka určuje skladbu měn jak při poskytnutí půjčky, tak při jejím spláceni, což může být zdrojem značných kursových rozdílů pro dlužníka. Od roku 1995 však postupně přechází od systému „currency pooling" na nabidku půjček ve vybraných měnách a umožňuje členským zemím, aby si sami zvolily vjaké měně chtějí úvěr čerpat a vjaké ho budou splácet. Úroková sazba, při které banka poskytuje úvěry je závislá na vývoji úrokových sazeb na mezinárodních finančních trzích, P-ůvodně banka poskytovala úvěry při fixní úrokové sazbě, která se neměnila po celou dobu splácení úvěru. Od roku 1982 přešla na variabilní úrokovou sazbu. Ta je upravována dvakrát ročně a přesahuje o 0,5% průměrnou úrokovou sazbu při níž banka v předcházejícím šestiměsíčním období čerpala prostředky na mezinárodních finančních trzích. Kromě toho jsou úvěry zatíženy manipulačními poplatky ve výši 0,75% z dohodnuté a nečerpané částky. Úrokové podmínky jsou relativně příznivější než" při Čerpání půjček na mezinárodních finančních trzích. Dohled nad připravou a realizací jednotlivých projektů je ale mnohem přísnější. Pokudneni banka spokojena s využíváním prostředků, může čerpání úvěru omezit nebo úplně zastavit. 4^ : ■ - -- y \ Světová banka 3.4 Přidružené agencie Světové banky / Skupina Světové banky (World Bank Group) zahrnuje kromě Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj, známé jako Světová banka, ještě přidružené agencie, kterými jsou: Mezinárodní finanční korporace, Mezinárodní sdružení pro rozvoj, Agentura pro mnohostranné investiční záruky a Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů. Tyto instituce jsou sice formálně samostatné a každá plni určité specifické funkce, ale ve skutečnosti tvoří integrální součást Světové banky a navzájem se doplňují. Všechny přidružené agencie jsou nadnárodními institucemi a používají stejné výsady jako Světová banka. Jejich členem se může stát jedině členská země Světové banky a shodné jsou i některé principy činnosti těchto institucí, např. rozdělení hlasovací síly a princip rozhodování, kritéria výběru a hodnocení projektů apod. Rovněž je shodná organizační struktura těchto institucí s organizační strukturou Světové banky a prezident této banky je ex offo prezidentem všech tří přidružených institucí. 3.4.1 Mezinárodní finanční korporace Mezinárodní finanční korporace (International Finance Corporation - IFC) byla založena v roce 1956. Základní funkcí této instituce je podpora rozvoje soukromého sektoru v rozvojových zemích. Je právně a finančně nezávislá a řídí se vlastními pravidly své činnosti. Své aktivity však koordinuje s ostatními členy skupiny Světové banky. Členskou základnu tvoři 174 zemí (stav k 1. 1. 2002). Základní kapitál této instituce je tvořen vklady členských zemí, které jsou odvozeny zjejich podílů u Světové banky. Počáteční kapitál byl vymezen částkou 100 mil. USD rozdělených na 100 000 akcií po 1000 USD. V roce 1981 došlo kjeho navýšení na 1,3 mld. USD a v roce 1991 proběhlo zatím poslední navýšení kapitálu na_2,3 mld. USD. Tím se také značně rozšířil prostor pro aktivity této instituce. Čjenské země. splácí celý kapitál, a to ve směnitelné měně, zpravidla v USD, a to do měsíce po vstupu do této organizace. Největšími držiteli akcií jsou USA (29 %), Německo (6,84 %), Velká Británie (6,3 %) a Francie (6,08 %). Hlasovací sila deseti největších držitelů akcií, kam patří kromě výše uvedených zemí i Japonsko, Kanada, Indie, Itálie, Nizozemí a Belgie představuje 65,05 % 117 Mezinárodní měnové Instituce a na ostetní_zeraěpřipadá zbývaj icích 34^95 %■. Akcie této instituce mohou držet pouze vlády členských zemí, nejsou obchodovatelné a mohou být převedeny pouze zpět na tuto instituci. Hlavními, úvěrovými zdroji této instituce jsou cizí zdroje, které získává emisí vlastních dluhopisů na mezinárodních finančních trzích. 1FC může rovněž získaj úvěry od Světové banky. Výše tohoto úvěru však nesmí překročit čtyřnásobek jejího základního kapitálu. Úvěry jsou poskytovány na podporu rozvoje soukromého sektoru zejména v méně rozvinutých oblastech členských zemí. Jsou poskytovány na komerčním principu a bez vládních záruk. Úrokové sazby jsou vyšší než u úvěrů poskytovaných Světovou bankou a doba splatnosti se pohybuje od 7 do 12 let s možností odkladu splátek o 1 až 3 roky. TFC dále poskytuje členským zemím technickou pomoc, která by měla přispět k vytváření vhodnějších podmínek pro soukromé, zejména zahraniční investice. Jde především o pomoc při změnách legislativy upravující podmínky pro zahraniční investice a pro privatizaci. Členským zemím rovněž nabízí pomoc při sestavování projektů a poradenskou činnost při výběru technologií a projektování licenčních a marketingových smluv. J Nárok na poskytnutí úvěru mají jen soukromé podniky členských zemí. Podmínkou pro jejich získání je, aby firma byla finančné a ekonomicky zdravá, což mimo jiné znamená i to, že není chráněna např. ochrannými cly, po jejichž zrušení by se mohla dostat do vážných problémů, případné i zaniknout. Úvěry IFC nemají nahrazovat soukromé investice ani jim konkurovat. Naopak mají povzbuzoval soukromí investory k účasti na projektu, na jehož financování se podílejí. IFC podporuje i malé a střední podniky, a to pomocí úvěrů poskytnutých domácím bankám, které plní roli prostředníka. Banky pak tyto svěřené prostředky poskytují podnikům na projekty, které vyhovují stanoveným kritériím efektivnosti. Důležitou roli hraje IFC i pro malé a střední podniky z hospodářsky vyspělých zemi, které do vzniku IFC jen stěží pronikaly do rozvojových zemí. Úvěry jsou poskytnuty pouze do výše 25 % investičních nákladů u projektů s pořizovací cenou převyšující 2U mil. USD, Podíl na určitém projektu vsak zpravidla nepřesahuje 100 mil. USD. Zvětší části musí tedy být daný projekt financován vlastními zdroji investora, ', \ 118 Světová banka 3.4.2 Mezinárodni sdružení pro rozvoj Mezinárodní sdruženi pro rozvoj (International Development Association - IDA) bylo založeno v roce 1960. Základní funkcí této instituce je poskytování úvěrů vládám chudších rozvojových zemí, pro které jsou úvěry od Světové banky příliš drahé. Jde o země s GDP na 1 obyvatele nižším než 925 USD ročně.3' Myšlenka na založení instituce, která by poskytovala rozvojovým zemím úvěry za výhodnějších podmínek a s možností spláceni i v jiných měnách než v USD, případně i ve vlastní měně, vznikla už v roce 1958. Návrh dohody o jejím založení byl předložen Členským zemím Světové banky v lednu 1960 a dohoda vstoupila v platnost v září téhož roku, poté co ji ratifikoval potřebný počet zemí, které upsaly minimální výši základního kapitálu (65 % z 1 mld. USD). První úvěr by! touto instituci poskytnut už v květnu 1961. Členskou základnu tvoří 166 zemí, které jsou současně členskými zeměmi Světové banky. Organizační struktura IDA včetně prezidenta a principy rozhodování jsou v podstatě totožné se Světovou bankou. Obé instituce jsou ale vzájemně nezávislé, právně oddělené subjekty s nulovými vzájemnými kapitálovými vztahy. Světová banka nesmí poskytovat IDA úvěry. Úkolem IDA je podporou hospodářského rozvoje a růstu produktivity práce vytvářet podmínky, za kterých by ryto země byly schopné samy zvyšovat životní úroveň svých obyvatel. Má poskytovat úvěry nejen vládám, ale i soukromým firmám bez vládních záruk, přičemž se má při poskytování těchto půjček řídit pouze hospodářskými zřeteli a potřebami žadatelů. IDA má větší volnost při poskytování úvěrů než Světová banka a může financovat každý rozvojový projekt, o němž se domnívá, že přispívá k hospodářskému rozvoji země, bez ohledu na to, zda je nebo není rentabilní. Finanční zdroje IDA tvoří nenávratné příspěvky vlád členských zemi. které jsou obnovovány zpravidla v tříletých cyklech, a další dodatkové zdroje. Od roku 1964 je ve prospěch IDA převáděna část íisku Světové banky (20 %), ~^-} V současné i/oliil \e jednu o 78 zemi s 2,} mld obyvniet (53 '?,-■ - celkového počtu obrnila! rozvojových zemi. přičemž 1.5 mld přežívá : při/tnů menších než 2 USD denní') Sěkteré země (Čina, Kostarika. Chile a Egypt). které si dřivé půjčovaly od této instituce a hranici přijmu rozhodující pro úvěrv překročily, mohou získat úvěry »žjdn od .Světové baitký i/ 119 Mezinárodní měnové Instituce Členské země IDA jsou rozděleny na dvě skupiny. Do první patří většina hospodářsky vyspělých zemí, dále Kuvajt a Spojené arabské emiráty. Tyto země platí celý příspěvek_ve volně směnitelných měnách. Země patřící do druhé skupiny splácí svůj podíl pouze z 20 % ve směnitelných měnách a zbývající část v národní měně. Výše podílu na celkových zdrojích IDA není určena podle předem dohodnutých pravidel, ale je vždy výsledkem jednání. IDA je tak závislá na rozhodnutích hospodářsky nejvyspělejších zemí, jakou Část ze svého národního produktu jsou ochotny věnovat ve prospěch nejchudších rozvojových zemí. Kumulativní příspěvky jednotlivých členských zemí jsou uvedeny v tabulce 26, Tabulku 26: Kumulativní příspěvky členských zemi do Mezinárodního sdruženi pro rozvoj Ze m £ Kumulativní příspěvek v mil USD Kumulativní příspěvek v% Země Kumulativní příspěvek v mil. USD Kumulativní príspčvck v % USA 25 841,78 23,70 Turecko 113,09 0,10 Japonsko 24 06238 1 22,07 Jihoafrická r. 91,87 0,08 Německo 12 395,62 11,37 Argentina 69,82 0,06 Velká Brita niť 8 039,09 7,37 Lucembursko 66,07 0,06 Francie 7 520,82 6,90 Polsko 58,30 0,05 Kanada 4 760,26 4,37 Portugalsko 58,04 0,05 Itálie 4 441,61 4,07 Maďarsko 45,47 0,04 Nizozemí 4 1)41,72™1 3,71 Řecko 40,80 0,04 Švédsko 2 787,62 2,56 Česko 35,31 0,03 Saúd. Arábie 2 158,21 1,98 Kolumbie 24,44 0,02 Austrálie 1 821,66 1,67 Island 23,20 0,02 Belgie 1 769,65 1,62 Izrael 13,10 0,01 Dánsko 1 468,03 1,35 Slovensko 12,56 0,01 Ä v ý carsko 1 432,41 1,31 Jugoslávie 6,80 0,01 Norsko 1385,69 1,27 Makedonie 1,03 0,00 Rakousko 901,55 0,83 S po j .a rab. emir. 5,58 0,01 Kuvajt uZ^ZÖv^lZ 0,65 Croatia 5,54 0,01 Finsko i__694;80__ 0,64 Slovinsko 3,00 0,00 Španělsko 659,51 0,60 li osn a -H e re eg- 2,34 0,00 Korea 306,40 0,28 Botswana 1,61 0,00 Brazílie 303,32 0,28 Oman 1,32 0,00 Rusko 173,68 0,16 Barbados 0,63 0,00 Irsko 141,67 0,13 Celkem 108 767,24 99,74 Mexiko 137,61 0,13 Ostatní 279,08 0,26 Nový Zéland 130,97 | 0,12 Celkem 109 04635 100,00 The World Bank Annual Report 2001 \ 120 Světová banka -Úvěry jsou poskytovány na financování projektů v oblasti zemědělství. Školství, zdravotnictví, rozvoje venkovských oblastí, ale i rozvoje infrastruktury a také financování programů vedoucích ke zlepšení podmínek pro soukromé podnikání. Jsou bezúročné a zatíženy pouze manipulačními poplatky nepřesahujícími 1 % ročně z čerpané Částky^Doba splatnosti je 35 až 40 let (do roku 1987 byly úvěry poskytovány na 50 let) a s desetiletým odkladem splátek- 3.4.3 Agentura pro mnohostranné investiční záruky Agentura pro mnohostranné investiční záiuky (Multilateral Investment Guarantee Agency - MiOA) zahájila svoji činnost v roce 1988. Jejím hlavním úkolem je podpora přílivu soukromého kapitálu (ve formě přímých zahraničních investic) do rozvojových zemí, poskytováním záruk investorům na tzv. neobchodní rizika (ta zahrnují mj. i riziko zestátnění a ztrát způsobených válečnými konflikty a občanskými nepokoji). Členy této instituce mohou být pouze členské země Světové banky. V současné době tvoří členskou základnu 149 zemí. Základní kapitál byl v době vzniku teto instituce stanoven ve výši 1027 mil. USD. V roce _L999_došlo k jeho navýšení o 850 mil. USD a o dalších 150 mil. USD poskytnutých Světovou bankou jako operační kapitál. Členské země splácí pouze 10 % upsaného kapitálu ve směnitelné měně, dalších 10 % splácí vlastními směnkami a zbývající část se nesplácí a slouží jako rezerva splatná na požádání. Za poskytnuté záruky agentura inkasuje od investorů pojisinéprémie, které by měly sloužit k pokrytí jejích administrativních nákladů a k vytvoření rezervního fondu, ze kterého je vypláceno pojistné v případě vzniku pojistné události. Sazby za poskytnuté záruky jsou závislé na charakteru projektu a pohybují se v rozmezí 0,3 — 1,5 % ročně z výše záruky. Záruky se obvykle poskytují maximálně na 15 let-Investor však může od smlouvy po třech letech trvání kdykoliv odstoupit. Tuto možnost má í MIGA, a to v případě opožďování splátek. Agentura pro mnohostranné investiční záruky poskytuje ročně záruky na investice v hodnotě téměř 5 mld. USD. Kromě toho poskytuje členským zemím informace o investičních příležitostech v rozvojových zemích. 121 / Mezinárodní měnové instituce 3.4.4 Mezinárodní centrum pro řešeni investiíních sporů Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (The_International Centrejor^ Settlement of Investment Disputes -JCSIQ) napomáhá P" Fešeni..investičních sporů "lezi vládami a soukromými zahraničními investory, a to buď dohodou, nebo arbitráží. Centrum bylo založeno v roce 1966 jako nezávislá mezinárodní organizace s těsnými vazbami na Světovou banku. V této instituci je zapojeno 131_mní. Má administrativníradu, ve které má každáčlenská země svého zástupce a vlasmi sekretariát. V čele rady stojí prezident Světové banky. Náklady jednotlivých jednání hradí zúčastněné strany, náklady na sekretariát se hradí z rozpočtu Světové banky. Od roku 1978 poskytuje centrum služby i pro nečlenské země a svoji aktivitu rozšířilo i o řešení neinvestičních sporů. V posledních letech došlo ke značnému nárůstu případů, které centrum projednává. Jeho arbitrážní rozhodnutí jsou závazná pro všechny Členské země. Kromě bezprostředního řešena sporů provádí rovněž poradenskou a výzkumnou činnost. Banka pro mezinárodní platby 4 Banka pro mezinárodní platby Banka pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements - BIS) byla založena na základě tzv. Haagské dohody v roce 1930, a patři tak mezi nejstarší doposud existující mezinárodni měnové instituce. Je jedinou ze stávajících mezinárodních měnových institucí, která se může pochlubit více jak sedmdesátiletou historií. Oficiálním důvodem založení BIS by\z potřeba vypořádat po technické stránce reparační platy Německa vítězným zemím. První myšlenky na založení instituce, která by koordinovala činnost evropských centrálních bank, se objevily již v roce 1890. Toto téma se pak stalo předmětem diskusí na různých mezinárodních konferencích a našlo si stálé místo na stránkách odborného tisku. I když postupně přibývalo přívrženců této myšlenky, na realizaci tohoto záměru museli čekal dalších 40 let. Aktuální se tato otázka stala po první světové válce, kdy došlo ke zhroucení kovových měnových systémů a byla velice naléhavě pociťována potřeba vytvoření finančního centra, které by přispělo ke koordinaci měnových politik jednotlivých zemí. K realizaci záměru vytvořit nadnárodní měnovou instituci došlo ale o něco později, a to v souvislosti s otázkou placeni reparací poraženým Německem. Reparační částky byly sice vyčísleny již v roce 1921, ale v důsledku pádu říšské marky nedošlo k jejich vypořádání. Na základě Youngova plánu měly vítězné země poskytnout Německu půjčku na úhradu reparací s tím, že po obnovení hospodářské stability bude Německo plnit své reparační závazky splácením těchto půjček. Složitý systém přerozdělování peněžních prostředků vyvolal potřebu vytvoření instituce, která by po technické stránce tyto platby zajistila. 4.1 Založení Banky pro mezinárodni platby Založení banky předcházelo zasedání organizačního výboru ve dnech 3. až 13. listopadu 1929 v Baden-Badenu, kterého se zúčastnili zástupci centrálních bank Velké Británie, Belgie, Itálie, Německa a dále bankovní konsorcium reprezentované Bank of Japan a finanční seskupeni amerických bank (J.P. Morgan Comp, of New York, First National Bank of New York, First National Bank of Chicago). Dohoda o založení banky nabyla právní moci 123