12. hodina l 9-10 kroků DA (Potter, Wetherell) l Postup DA podle Parkera l Jak citovat úryvky l Narativní psychologie a analýza l Fenomenologická analýza l Interpretativní fenomenologická analýza (hermeneutická) l Zakotvená teorie 9-10 kroků DA (Potter, Wetherell, 1987): diskurzivní psychologie 1. Výzkumná otázka: zaměřena na diskurz samotný: různé způsoby konstrukce zkoumaného objektu 2. Výběr vzorku: stačí malý vzorek, protože i jeden rozhovor poskytuje dostatek diskurzivních jevů. Kritérium nasycenosti. 3a. Shromáždění materiálu, tj. dokumentů a záznamů dění, často v přirozeném prostředí (přepisy běžné konverzace, oficiální dokumenty, odborné referáty, dopisy, nahrávky televizních zpráv, politická debata, apod.). Datová triangulace. 3b. Rozhovor: výhody: kontrola dění, možnost validizace, rozvíjení tématu, co největší variabilita (jedno téma v různých kontextech), výhody konfliktu, usnadnění transkripce a orientace při analýze. Předpřipravená sada otázek či témat. 4. Přepis: není jen přepisem. Doba přepisu: 1hodina rozhovoru=10-20 hodin přepisu. Počet stran: 1hodina rozhovoru=20 stran. 5. Kódování: slouží k úpravě materiálu pro analýzu, tj. samotné kódování není analýzou. Kategorie, do nichž text členíme, se vztahují k výzkumné otázce. 6. Analýza: hledání systematické struktury textu (diskurzy, repertoáry, strategie) a jejich interpretace Zahrnuje: A. hledání variací v obsahu i formě řečeného a zároveň identifikace konzistentních rysů v materiálu. B. Vymezení funkce a důsledků specifické konstrukce, resp. formulování hypotéz o funkcích a důsledcích a hledání evidence. 7. Validizace: ● koherence: analýza poskytuje textu koherenci na obecné i detailní úrovni ● orientace zúčastněných ● nové problémy: objevení nového problému, který je řešen, validizuje analýzu, která vznik problému předpokládá ● plodnost 8. Výzkumná zpráva: součást validizace: výsledkem má být taková zpráva, která umožní čtenáři/ce posoudit adekvátnost analýzy (transparentnost a přesvědčivost). 9. Aplikace: popularizace, komunikace výsledků zúčastněným ve výzkumu Discourse analysis: Ian Parker: Foucaultovská DA l Zdroj: Parker, I. (2002). Discourse analysis. In: Banister et al. Qualitative methods in psychology. A research guide. Buckingham: Open University Press. l Foucaultovský přístup k diskurzu: text na zubní pastě jako součást kulturních regulačních praktik (disciplinační moci). l Postup: l Přepis textu do psané podoby l Volné asociace na text (Punch&Judy jako výstraha před rodičovskou nedbalostí, velikost pasty odkazující na dítě jako malého dospělého,…) l Systematické vymezení všech objektů (mnohem spíše však pouze objektů relevantních vzhledem k výzkumné otázce) vytvářených textem. Jako počátek je vhodné hledání podstatných jmen. Umožňuje „poskládat“ svět, který text při čtení evokuje. l Jak je o těchto objektech hovořeno se stává předmětem analýzy (namísto „skutečných“ objektů). Jak je v textu definován „směr“, „dítě“, „rada“, apod. l Systematická identifikace subjektů (kategorie lidí), které se v textu objevují (neznamená jen kategorie explicitně uvedené!). l Vymezit, co každý subjekt v rámci pravidel navozených textem může či nemůže říci. Slouží pro pozdější vymezení odlišných práv a povinností hovořit v rámci specifického diskurzu (diskurzivní pozice). Zahrnuje otázku vztahů mezi subjekty (rodiče k dětem, rodiče k profesionálům/kám, rodiče k původci/kyni textu,…) l Popis odlišných verzí světa, které v textu koexistují, což je cesta k tomu, jaké odlišné způsoby zvýznamnění (diskurzy) v textu fungují. l Jaká má každý s těchto světů pravidla pro jednání s těmi, kdo se od daných verzí odchylují? Pomůcka: jak by imaginární autor/ka odpověděl/a těm, kdo s verzí nesouhlasí? l Identifikace rozdílů mezi jednotlivými způsoby hovoření l Identifikace shod mezi jednotlivými způsoby hovoření: vzájemné překrývání se verzí světa. l Srovnání daného textu s jinými. Jak je oslovováno jiné publikum v jiném kontextu? Jiná zubní pasta, ale především jiné kontexty, např. volební mítink. Uplatňují se zde stejné verze světa, tj. stejné způsoby hovoření o něm? l Volba terminologie k pojmenování diskurzů. Racionalistický („množství velikosti hrášku“, návod k požití“, „zvolte kartáček“), rodinný („vaše dítě“, „každé ráno a večer“, obrázek Punch and Judy), vývojově-vzdělávací („do věku 8 let“, „dohlížejte“, „aby se vaše dítě naučilo“), lékařský („léčba fluoridem“, „denní dávka“) + jejich charakteristika. Rozšíření analýzy l Kdy, kde a jak se vymezené diskurzy rozvinuly? (genealogie) l Popis způsobu, jímž diskurzy konstruují své verze jako reálné a nezpochybnitelné. l Jak vymezené diskurzy reprodukují stávající instituce a ideologie. l Jak vymezené diskurzy podvracejí stávající instituce a ideologie. (příklad nejednoznačnosti Punch&Judy). l Kdo je zvýhodněn a kdo znevýhodněn danými diskurzy? l Kdo bude chtít reprodukovat, potvrzovat dané diskurzy a kdo je bude chtít zpochybnit, diskreditovat? l S jakými dalšími diskurzy jsou diskurzy námi vymezené spjaty? l Jak tyto diskurzy společně podporují či narušují dominantní představy o budoucnosti a o možnostech změny. Možné kroky v prvotních stadiích analýzy l Kondenzace významu: vystižení hlavních bodů l Kategorizace významu: rozčlenění textu do kategorií l Narace: časová organizace l Interpretace: rozvíjení manifestních významů / hledání latentních l Ad hoc: kombinace uvedených s: l hledání klíčových metafor, opakujících se frází, slov, formálních vzorců řeči, témat l vizualizace materiálu l srovnávání: co stojí proti čemu l vystavění logického řetězce: když …, tak… l vytváření souvislostí s teoretickými koncepcemi Jak citovat úryvky ve výstupu z výzkumu l Každá uvedená citace se má vztahovat k tématu výzkumu i zprávy. l Každá uvedená citace má být interpretována. l U každé citace má být uveden kontext, v němž úryvek v průběhu rozhovoru vznikl. l Citace by neměly rozsahem přesahovat svou interpretaci. Citace by neměly být delší než půl strany (můj názor). l Použít jen skutečně relevantní citace. l Zvážit detailnost přepisu, i podle zvolené publikace a možného poškození dotazovaných osob. Kvalitativní metody l Hlavní přístupy k datům a jejich analýze: l Diskurzivně analytické (Foucaultovská DA, diskurzivně psychologická DA, CA, CDA) l Narativní l Fenomenologický (a hermeneutický) l Zakotvená teorie l Přístupy spojené se specifickým způsobem získání a práce s daty: l Etnografie l Focus group l Akční výzkum Narativní psychologie I l Stěžejní publikace NP: Theodore R. Sarbin (1986): Narrative Psychology. The Storied Nature of Human Conduct (soubor editovaných prací). Další postavy: Paul Ricoueur, Jerome Bruner, David Polkinghorne, White and Epston (narativní terapie), McAdams (narativní identita),… l Společné s DA: l reakce na krizi v soc. psychologii, narativní psychologie jako alternativa k pozitivistickému paradigmatu, sociálně konstrukcionistický pohled na psychické jevy, hledání sdílené struktury, která jednotlivé výroky umožňuje, dává jim smysl (zde však ve formě narativních struktur jako je žánr) l Příběh jako klíčová metafora pro psychologii (interpretace dat vzhledem k charakteristikám příběhu). l „Lidé myslí, vnímají, představují si a činí morální rozhodnutí na základě narativních struktur“. Narativní psychologie II l Charakteristiky příběhu: l Má strukturu. l Spojení prvků (významy či obrazy) do příběhu je založeno na implicitní či explicitní zápletce, dějové linii (plot). l Nachází v událostech koherenci, propojenost. l Vykazuje pohyb, směřování v průběhu času. l Klasifikace příběhů na základě zápletky: l White (1973): tragédie, komedie, romance, satira l Gergen a Gergen (1983): stabilní, progresivní, regresivní (vzhledem k cílovému stavu) → poskytuje kontext, na základě kterého lze posoudit jednotlivé akce postav l Narativita je způsob organizace epizod, jednání a popisů jednání; je to výkon (achievement), který jednotlivé prvky spojuje (kontextualismus); struktura, kterou lidé „vnucují“ proudu své zkušenosti, kterou jí dávají smysl. Narativní psychologie III l NP: studium struktury, obsahu a funkce příběhů, které vyprávíme druhým i sobě. l Narace poskytuje souvislý a příčinně provázaný výklad události, a to minulé i budoucí (narativní proto není každá forma textu, viz požadavky na získávání dat pro narativní výzkum). l Hl. způsob získání dat: rozhovor (cílem je příběh, dotazovaní sami formulují hlavní témata). Postup analýzy: l stadium deskriptivní: čtení, shrnutí, klíčové body (začátek, střed, konec) l stadium interpretační: propojení s teorií, označování příběhů l Cílem však není rozčlenění příběhu, ale zachování jeho celistvosti. Samotné analytické postupy mohou být stejné jako v DA (detailní čtení, kategorizace příběhů, hledání shod a rozdílů, jejich interpretace, vztah k teorii,... Viz obecné principy kval. výzkumu) Narativní psychologie IV l Analytická schémata: l Lingvistická a literární NA: l Labov: abtrakt, orientace, komplikující akce, zhodnocení, závěr/doslov + hledání „core narrative“ l Frye: žánrový přístup (komedie, tragédie, romance, satira) l Plummer: taking a journey, engaging in a contest, enduring suffering, pursuing consummation, establishing a home l Zakotvená NA: l Shrnutí všech příběhů, identifikace nejnápadnějšího a jemu protikladného příběhu, identifikace dalších příběhů, zařazení všech příběhů do vymezených typů a jejich detailní analýza (pro ně typické prvky) l Kontextově zaměřená NA: interpretace příběhů z hlediska sociálního kontextu Fenomenologická analýza I l Cílem je objasnit situace, které člověk prožívá v každodenním životě, a to tak, aby interpretace zůstala co nejvěrnější studovanému jevu a kontextu, v němž se objevuje (tj. vyhnout se jakémukoliv typu redukcionismus). Co nejbohatší popis zakoušení jevu má vyústit ve vymezení jeho psychologické esence. l Např. Giorgi a Giorgi: podstata jevu „učení“. Způsob: detailní popis situace procesu učení nebo jeho selhání (volná výpověď). Předpoklad: z odlišných zkušeností učení může být vyvozen obecnější vztah mezi osobou a učením, který umožní fenomén učení lépe pochopit. Jde o vymezení toho, jak se jeví vědomí, ne jaký opravdu je (strategie fenomenologické redukce a uzávorkování). Rozpor mezi skutečností a jejím zakoušením/popisem proto není důležitý, problémem je však záměrné klamání dotazovaných (na rozdíl od DA?). Fenomenologická analýza II l Postup: l holistické čtení l rozčlenění získaného popisu na části (na základě „jednotek významu“: podle přechodů významu) l transformace materiálu: l transformace implicitních významů na explicitní (co je žito, ale ne plně artikulováno) l generalizace (vzít daný popis jako příklad něčeho obecnějšího a specifikovat, co toto obecnější je) l citlivá artikulace toho, co se událo (syntéza řečeného a zvýraznění podstatných aspektů). Syntéza se dělá na základě srovnání více popisů a hledá to, co je spojuje. Cílem transformace je objasnění, zviditelnění psychologické dimenze popsané zkušenosti. l popis struktury zkušenosti: co typicky vystihuje popsanou zkušenost učení (ideálně jedna struktura pro všechna data, ale častěji několik struktur, do nichž lze data roztřídit) Interpretativní fenomenologická analýza (hermeneutická) l Cíl: jaký je význam zkušeností, událostí a stavů pro dotazované. Stejně jako předchozí přístup se zaměřuje na detailní zkoumání žitého světa z pozice dotazované osoby (rozdíl od zaměření na fenomén?). l Spojeno s hermeneutikou: cílem je porozumění (na rozdíl od popisu či vysvětlení). Kombinace empatické (plné porozumění osobě) i tázající se (kladení kritických otázek směřujících mimo řečené). Nejčastěji: polostrukturovaný rozhovor. l Postup: l detailní čtení l zaznamenání významných či nápadných bodů: komentáře, asociace, vztahy (nesystematické) l vymezení vyvstávajících témat (cílem je zobecnění a možnost propojení více rozhovorů, avšak vztah k řečenému musí být stále patrný) l spojení témat do skupin, opakované navracení se a kontrola vzhledem k původnímu textu l pojmenování skupin/jejich obecnější vymezení l rozšíření interpretace o další rozhovory (přetváření prvotních kategorií) l vytvoření závěrečné tabulky témat (výběr podle relevance, rozvinutosti, tj. četnost není rozhodující. Nevýznamná či nerozvinutá témata mohou být vypuštěna. Zakotvená teorie I l Zakotvená teorie (GT) poskytuje soubor induktivních metod ke sběru a analýze dat, které jsou určené k vytvoření teoretických kategorií (a teorie) zakotvených v těchto datech. l Cílem je na základě důkladné analýzy dat vytvořit obecnější významové kategorie, které umožní tato data vysvětlit. Jde tedy především o postupy kategorizace a systematizace (rozčlenění a nacházení pravidelností v datech). l Typické je odložení relevantní literatury až do konečné fáze výzkumu (aby se zamezilo ovlivnění) a propojení fáze sběru dat s fází analýzy. l Studium účastnických významů, záměrů, akcí, interpersonálních vztahů,…. Není omezeno ve vztahu k materiálu (musí však být tzv. bohatý, hustý popis), ani k tématu. Ustanovení: Glaser a Strauss (1967). Z uvedených metod nejblíže pozitivismu: systematický postup analýzy usilující o objektivitu (původně i předpoklad, že kategorie jsou v datech inherentně obsaženy), avšak současně interpretativní důraz na to, jak lidé konstruují jednání a významy. Zakotvená teorie II l Postup: l Začíná se s obecným výzkumným zájmem, který výzkumníka/ci „navede“ k relevantním pojmům sloužícím jako podnět pro kladené otázky. Tyto prvotní pojmy/kategorie (např. identita, časovost, bolest) slouží pouze jako východisko, důraz je kladen na otevřenost analýzy a možnost objevit nové, neočekávané. Pojmy proto nejsou operacionalizovány, ale zůstávají vágní. l Fáze sběru a analýzy je propojena: analýza upozorňuje na relevantní témata a otázky, které jsou pak zahrnuty do dalšího sběru dat. Toto propojení umožňuje zaměřenost dat i analýzy (které by jinak bylo dosaženo jasnou výzk. otázkou a definicí pojmů). l Analýza: hl. otázka: co se zde děje? Cíl: vymezení analytických kategorií přímo z dat, ne z teorie či prvotních pojmů. Zakotvená teorie III l Neshody ohledně analytických procedur, např. Corbin a Strauss chápou jako nejvalidnější zdroj pozorované chovaní doplněné pouze stručnou interpretací. Glaser odmítá přepis dat. l Kódování: rozčlenění toho, na co data ukazují. Fáze 1: počáteční kódování: pojmenování každého řádku dat (má zamezit projekci do dat), fáze 2: zaměřené kódování: volba nejvýznamnějších či nejčastějších kódů, na jejich základě budou data rozdělena a systematizována. Kódy mají být co nejkratší, nejvýstižnější a nejspecifičtější. Hl. otázka: jakou kategorii tento typ výroku či chování indikuje? Kódy jsou průběžně upravovány (na základě srovnání podobností a rozdílů). V analýze se nějakým způsobem musí projevit všechna data. Obojí spadá do kategorie otevřeného kódování (vs. axiální: vztahující data k již vymezené kategorii) l Kódy vedou k formulaci teoretických kategorií (některé se mohou s kódy shodovat). Formulace kategorie zahrnuje: popis jejích vlastností, podmínky výskytu, popis důsledků a vztah k ostatním kategoriím. 13. hodina l Téma: l analýza internetové diskuse (viz srovnání s 1. hodinou) l závěrečná diskuze, zhodnocení kurzu, příp. zbývající formy kvalitativního výzkumu l Příprava: l Diskurzivní analýza internetová diskuse (v ISu)