6.hodina l Analýza interpretativních repertoárů a diskurzivní psychologie l Teorie mluvních aktů l Návrhy postupu analýzy (Potter) l Ukázky, praktická zkouška l Analýza rozhovoru o mateřství Analýza interpretativních repertoárů I l Studium aktuálních použití diskurzu, resp. interpretativních repertoárů, chápaných jako zdroje významů, z nichž může být v aktuální řečové aktivitě různým způsobem a s různými důsledky čerpáno. l Jazyk je chápán jako performance: zaměření na funkci výroku (obhajování, přesvědčování, žádost, obvinění, …). Jakobson: „Kolik je hodin?“: fce: fatická (zahajuje kontakt), emotivní (poukazuje na potřebu mluvčí/ho), konativní (žádá něco po adresátovi/adresátce) a referenční (odkazuje na svět vně jazyka) l Diskurz je systém sociálně a kulturně organizovaných způsobů hovoření, kterými jsou realizovány určité funkce. Slova jako skutky I l Většina našich aktivit (nákup, setkání, studium, vyjednávání, zábava) se odehrává pomocí jazyka. Řeč a psaní neexistují v nějakém čistě konceptuálním světě, ale jsou prostředkem jednání (Potter, Wetherell, 1987). l Teorie mluvních aktů (Speech act theory), John Austin. l Proti pojetí jazyka jako abstraktního systému popisujícího stav věcí l Rozlišení vět performativních a konstativních a jeho následné zpochybnění l Konstativní: věta něco popisuje, lze hodnotit její pravdivost. l Londýn je hlavní město Anglie. l Ta hra se mi líbí. l Performativní: věta je důležitá proto, co činí, nelze hodnotit její pravdivost, klíčové jsou tzv. podmínky vhodnosti l Vyhlašuji válku Filipínám. l Jmenuji tuto loď Lady Penelopa. l Pozor na psa! Slova jako skutky II l Jak udělat něco slovy: Rozlišení vět performativních a konstativních ukázalo, že: l věty nejen popisují, ale také něco dělají l existují konvence či podmínky vhodnosti, které spojují výroky (tedy jazyk) se sociálními aktivitami. l „Vsázím se, že Sparta v sobotu vyhraje“. Věta vykonává akt sázky, ale zároveň je závislá na tom, zda je pravdivá: není-li v sobotu žádný zápas, akt sázky je neplatný. l Ten pes se jmenuje Lassie, ale já tomu nevěřím“. U věty lze ověřit pravdivost, ale zároveň je závislá na podmínkách vhodnosti: nesplňuje podmínku, která tvrdí, že osoby musí mít adekvátní názory či záměry k tomu, aby vykonaly určitý akt. l Obecná teorie mluvních aktů: každý výrok má jak význam, tak i určitou sílu, činí tedy 3 věci: l Mluvčí pronese výrok, který na něco odkazuje („Zavři dveře““). Lokuční akt. l Věta má určitou sílu, působnost (například rozdíl mezi povelem, žádostí a otázkou). Ilokuční akt: mluvčí vyjadřuje svůj vztah ke sdělovanému nebo záměr. l Vyslovení věty má důsledky. Perlokuční akt: mluvní akt, v němž mluvčí úspěšně dokončil/a to, co bylo aktem zamýšleno. Sledovaní funkce promluv v rozhovoru l Proč jste se rozhodli studovat váš současný obor? l Základní premisa: funkce – konstrukce – variace (funkce vede k specifické verzi světa, na což odkazují jazykové/diskurzivní variace, tj. změny v konstrukci. Variace tak odkazují na různé konstrukce světa a ty na různé funkce výroků. Analýza interpretativních repertoárů II l Příklady: l výstavba příběhu (úvod v učebnici jako detektivka) l rétorické strategie, např.: l „disclaimers“ (odmítače) l odvolání se na autoritu (výzkum), l metafory (interakce=bitva) a analogie (vztah jako plavba na moři) l přímá řeč l „extreme case formulations“ (extrémní formulace) l „warrants“ (záruky) l Cílem specifické výstavby je akt, ne popis faktů. Popis sám je jen jedním z možných aktů. l Klíčové pro analýzu: sledování variací v konstrukci specifického objektu/pozic subjektu Příklad l Gill, R. (1993). Justifying injustice: Broadcasters´account of inequality in radio. In: Burman, E., Parker, I. (Eds.). Discourse analytic research. New York: Routledge. l Otázka: Jak je uchovávána nerovnost? Praktické ideologie. Nový sexismus. l ”Woman just don’t apply” l ”warants” typu příběhy značí orientaci na potencionalní problematičnost tvrzení) l 4 vysvětlení: chybí opravdový zájem, volba lepšího zaměstnání, mužský svět zodpovědnost nesou ženy l ”It’s a bit strange to have a woman talking to you” (úryvek, str. 80) zodpovědnost nese publikum Příklad II l ”Those things are not advance … as far as woman are concerned as with men” l Strategie: ”neodůvodněně” defenzivní odpověď, formální úvod, výčet ”objektivních” kritérií, pasivní forma výroku, závěr explicitně lokalizující odpovědnost mimo ženy zodpovědnost je lokalizována v sociálních procesech, a také ženách (?) l Women’ s voices: ”schrill, dusky: wrong” l „Šovinismus“ a „zvyk“ jsou změněny na senzitivitu, ”high” vs. ”schrill”, ženské hlasy jsou zařazeny do dichotomie ”schrill” – ”dusky” zodpovědnost: přirozenost l Závěr: Kombinace uvedených strategií zbavuje zaměstnance rádií zodpovědnosti a umožňuje reprodukci nerovnoměrného zastoupení. Zároveň konstituuje identitu dotazovaných žádoucím způsobem: jako genderově senzitivních mužů. Vytváření významu sebe sama Vytváření významu sebe sama l Možnosti studia: l Narativní analýza: rekonstrukce způsobů vytváření významu narativními prostředky (V. Chrz). l Např.: l Lineární vs. epizodická organizace vyprávění l Progresivní – stabilní – regresivní struktura l Učíme se být vypravěči/kami vlastního života, aniž bychom se plně stávali jeho autory/kami (Ricoeur). Narace jako prostředek dodání významu - řádu neorganizovanému či ohrožujícímu. l Lokalizace v diskurzivních pozicích (PDA) l Vytváření identity v interakci (DP): význam jako „joint action“ Discourse Analysis and Discourse Psychology, J. Potter, 2003 l Postup analýzy (diskurzivní psychologie) l Vytváření hypotéz: co se v textu děje? Co je zde tematizováno? Co je nápadné? Význam pozorného čtení a účasti na přepisu dat. l Kódování: slouží k redukci a utřídění materiálu. Zahrnuje hledání všech zmínek jevu, který nás zajímá, a popis všech jeho příkladů. Postupuje cyklicky. l Analýza: vychází z předběžných hypotéz (ty by ovšem měly být formulovány až na základě důkladného čtení textu!) a kódování. Zahrnuje: l Hledání vzorce, pravidla (pak se ptáme, jak jej vysvětlit. Př. s kontrolou) l Zohlednění konverzační sekvence l Hledání odchylek od pozorovaného pravidla (analyticky užitečné) l Porovnání s jinými typy materiálu l Validizace:účastnická orientace, schopnost zahrnout odchylky, koherence (i s předchozími výzkumy?), transparentnost/přesvědčivost Čtení rozhovoru s Hanou l POSTUP k předstupni analýzy: l Důkladně přečtěte text. l Označte všechny úseky, kde vás něco překvapilo, kde se text odlišuje od vašeho očekávání. l Označte úseky, kde nacházíte něco společného s vaší vlastní zkušeností. l Označte úseky, kterým nerozumíte. l Označte témata, která vás v rozhovoru zaujala. O čem rozhovor je? Co považujete v textu za nejdůležitější? l Co vás napadá k vybraným úsekům? Jaké otázky tyto úseky vyvolávají? Jak je můžeme interpretovat? l K označení úseků použijte kód. Na 7. hodinu l Téma: dokončení analýzy interpretativních repertoárů + konverzační analýza l Četba: l Kitzinger, C., Frith, H. (1999). Just say No? The Use of Conversation Analysis in Developing a Feminist Perspective on Sexual Refusal. Discourse & Society, 1999.