7. hodina l Společná analýza rozhovoru s Hanou l Lingvisticky či na detailní analýzu řeči orientovaná DA: l Sociolingvistika l Konverzační analýza l Hana: l Významové zdroje mateřství (repertoáry): jejich názvy a ukázky, jaké jsou mezi nimi vztahy (rozpor, podpora) l Jejich implikace a funkce jejich použití na daném místě (vysvětlit interakční práci) l Rétorické strategie (viz minulá hodina: metafory, analogie, příběhy, odmítače, záruky) Diskurzivní analýza v lingvistice l Diskurz: zde jako úsek mluvené či psané řeči l Teorie řečových aktů: vymezování mluvních aktů a funkcí. l Konverzační analýza: sledování architektury konverzace, interakce jako samostatná instituce vykazující na detailní úrovni uspořádanost: institucionalizované praktiky jejího průběhu. Sledování voleb v základní syntax. l Etnografie komunikace: sledování odlišných způsobů interpretace světa a projevů těchto odlišností v mluvené interakci (co lze za považovat za komunikaci?). l Sociolingvistika: sledování odlišností v používání jazyka vázaných na specifickou sociální skupinu či funkce jazyka ve vytváření osobních, sociálních a kulturních významů a identit. Např. frekvence použití dialektu ve vztahu k genderu a statusu. Sociolingvistika l Odlišnosti v užití jazyka jako evidence genderové nerovnosti l Nepřímá vyjádření, tázací dovětek, přijímání tématu, nepřerušování, zamlklost, vyhýbání se konfliktu. l ”deficit theory” (Lakoff): „ženský jazyk“ vyjadřuje nejistotu a reprodukuje podřízené postavení žen l ”dominance theory” (Fishman, West & Zimmerman): patriarchát je realizován na mikro-úrovni interakce l ”difference theory” (Tannen): ženy a muži jako účastnice/ci odlišných subkultur l kulturní odlišnosti znamenají jiné komunikační zvyklosti a jiné způsoby interpretace, proto z genderově odlišných lingvistických strategií nelze vysuzovat nerovnost (?). Polysémie: je přerušování výrazem dominance či zaujetí pro téma? Efekt strategie je výsledkem společného jednání. Konverzační analýza l Harvey Sacks, Emanuel Schegloff, Gail Jefferson, Paul Drew, John Heritage l Každodenní konverzace probíhající v přirozeném prostředí. l Vymezování sdílených a systematicky se objevujících organizačních struktur (implicitních pravidel), jimiž se konverzace řídí. Tyto obecné a stabilní vzorce umožňují vzájemné porozumění mezi mluvčími a realizaci různorodých sociálních aktivit. l Základní organizační principy konverzace: l přilehlé páry (adjacency pairs). Objeví-li se první část páru, stává se druhá část relevantní a očekávanou, i když její realizace může být odložena nebo k ní nemusí dojít. l preferenční struktura: druhé části přilehlých párů se dělí na preferované a nepreferované odpovědi (souhlas – nesouhlas, přijetí – odmítnutí). Jedná se o deskriptivní kategorie, nepreferovaná odpověď zahrnuje více „interakční práce“. Konverzační analýza II l Kritéria preference: příklad nepreferované odpovědi na otázku: „Půjdeme nakupovat“? l Odpověď předchází pauza. l Odpověď není přímá („No, myslím, že…). l Odpověď zahrnuje vysvětlení („…v tuhle dobu už bude zavřeno“). l Návrh postupu: l 1. O jakou sociální aktivitu se jedná? l 2. Jaká sekvence aktivitě předcházela? Byla jí aktivita předpřipravena a jak? l 3. Jaký je design výměny, jíž je aktivita zrealizována (použitá slova a fráze, prozodické a intonační rysy, apod.) l 4. Jaké rysy má odpověď (zpoždění, ocenění návrhu, aj.)? l Využití? Building power asymmetries in girls' interaction, Goodwin, D&S, 2002 l Sledování výstavby mocenské nerovnováhy v každodenní interakci l Detailní analýza přirozené interakce ukazuje, že dívky v některých kontextech usilují o dominanci spíše než o kooperaci, tj. uplatňují praktiky exkluze, vytváření mocenské nerovnováhy a vykazují preferenci nesouhlasu a udržování rozporů. l Poznatky CA o architektuře konverzace umožňují sledovat dynamiku mocenských vztahů na mikro-úrovni interakce (sledování voleb): l Zahájení konverzace bez úvodu l Přímé odmítnutí l Používání direktiv l Odmítnutí není vysvětleno ani zmírněno l Neposkytnutí odpovědi (viz přilehlé páry) l Změna tématu před doplněním páru Just say No? The Use of CA in Developing a Feminist Perspective on Sexual Refusal. Kitzinger, Frith, D&S, 1999. l Téma sexuálního nátlaku/znásilnění na schůzce a „misinterpretace“ odmítnutí partnerem l Výchozí problém: l Edukační programy, rozšíření modelu dvou kultur (Tannen), ke znásilnění přispívá neschopnost žen říci jednoznačné „ne“. l Uváděné důvody: osobnostní rysy (nedostatečná sebedůvěra, nedostatek asertivity), výchova (empatie, péče o druhé) l CA studie: l „Ne“ je v rozporu s normativním průběhem běžné konverzace v jakémkoliv kontextu, tj. obtíže nejsou důsledkem nedostatečné schopnosti žen komunikovat, viz typické charakteristiky odmítnutí, které se uplatňují i při sexuálním odmítnutí: l pauza, zaváhání (hhh.) l úvod (vlastně) l zmírnění: ocenění, omluva, kompliment, oddálené přijetí, návrh alternativy l vysvětlení: rutinně založeno na nemožnosti, ne na nechuti, nezájmu, apod. Just say No? II l Návrhy edukačních programů (říci „ne“ bez váhání, vysvětlování, omluv, stačí říci „prostě nechci“) narušují všechna uvedená implicitní pravidla konverzace: pozice nekompetentní mluvčí (výzkum na téma asertivity) l CA studie ukazují, že odmítnutí je jako takové pochopeno jen na základě některého z uvedených rysů, a to jak ženami, tak muži (ukázka: orientace na odmítnutí, srov. s charakteristikami souhlasu ), tj. muži jsou schopni je rozeznat. l „Ne“ není k vyjádření a pochopení odmítnutí nutné a ve většině případů jej ani nezahrnuje. Dostačující k rozpoznání odmítnutí je dostačující dokonce pomale vyslovený souhlas či kompliment. l Závěr: ženy v případě sexuálního odmítnutí používají srozumitelné a efektivní způsoby vyjádření odmítnutí. Odmítnutí však není přijato. Problémem je toto nepřijetí a skutečnost, že vzhledem na rozšíření „miskomunikačního modelu“ může být i případné zřetelné „ne“ označeno za nedostatečné. Příklad l A: If you wanted to: ‘hhh you could meet me at UCB an’ I could show you some a’ other things on the computer l (.) l Maybe even teach you how to programme Basic of something l B: (0.6) Well, I don’t know if I’d wanna get all that invo:lved, hh’hhh” l A: It’s really interesti:ng. l Dodatečný argument následující po pauze ukazuje orientaci A na odmítnutí a snahu mu předejít. l Odpověď B vykazuje typické rysy odmítnutí, mimo jiné je nepřímé. l Další přesvědčující argument ukazuje, že předchozí věta je A jako odmítnutí pochopena, tj. B odmítnutí komunikuje úspěšně, ale zatím nebylo A přijato. Téma věku Téma věku: koncepce l Tematicko-sémantická analýza: téma věku a sebe sama l Sekvence: význam promluvy je dán jejich umístěním v sekvenci ostatních promluv. Nejde však o pouhou reakci na předchozí promluvy, ale o vytváření/přetváření jejich významu, a zároveň o limitování možností následujících promluv. l Struktura: rozhovor elaboruje dvoučlennou strukturu: aktér (TY) – scéna (příliš starý/už ne nerozumný). Všechny konkrétní promluvy rozvíjejí tyto dva vzory. l Řečové akty: aktére umísti se (výzva) l Diskurzivní pozice: subjekt vždy sleduje implikace řečeného, implikace pozice vedou k rezistenci, tj. změně nastoleného významu (řádek 8). Pojem „strategické hry“. Literatura k CA a sociolingvistice l Austin. J. L. (2000). Jak udělat něco slovy. Praha: Filosofia. l Heritage, J. (1984). Garfinkel and Ethnomethodology. Cambridge: Polity Press. l Holmes, J. (1992). An Introduction to Sociolinguistics. Longman: London and New York. l Sacks, H. (1992). Lectures on Conversation. Volume 1, 2. Oxford: Blackwell. l Schiffrin, D. (1994). Approaches to discourse. Oxford: Blackwell. l Schiffrin, D., Tannen, D., Hamilton, H.E. (2001). Handbook of discourse analysis. Oxford: Blackwell. l Stokoe, E.H., Smithson, J. (2001). Making gender relevant: conversation analysis and gender categories in interaction. Discourse&Society, 12, 2, 217-244. l Ten Have, P. (1999). Doing Conversation Analysis: A Practical Guide. London: Sage. l Woodffitt, R. (2005). Conversation Analysis and Discourse Analysis. A Comparative and Critical Introduction. London: Sage. Na 8. hodinu l Téma:Saussure, Foucault, Lacan, Derrida: teorie poststrukturalismu l Četba: l Lemaire, A. (1996). From need (or lived lack) to the instinct and desire: accession to language. In: Jacques Lacan. London, NY: Routledge, 161-169 l Zopakovat si cokoliv od Michela Foucaulta a Jacquese Derridy