Petra Dostálová Michala Brávková Může trestání snižovat agresivitu? • Vyhrožování tresty má na děti jen dočasný efekt. • Děti, které vyrůstaly s agresivními rodiči a byly jimi často trestány a mají v dospělosti větší sklony chovat se násilně (Vissing, Straus, Gelles, & Harrop, 1991). • Několik experimentů s předškoláky demonstrovalo, že hrozba velkým výpraskem má malý účinek na páchání přestupků. • Výhružka mírným trestem vedla k dočasnému zastavení nežádoucího chování (Aronson & Carlsmith, 1963; Freedman, 1965). Jak zamezit šikaně na školách Dan Olweus v Norsku použil kombinaci vzdělávacích a mírných trestů.Cílem bylo snížit násilí ve školách. Kampaň měla tři fáze: • Byly pořádány mítingy pro širokou veřejnost, kde je jim vysvětlen problém šikany a příznaky násilí. Rodičům byly rozdány brožury ve kterých se mohli dočíst o symptomech obětí násilí. Učitelé byli proškoleni, aby dokázali šikanu řešit a studentům byla promítnuta videa vyvolávající sympatie s obětmi násilí. • Ve třídách se diskutovalo jak předcházet šikaně a způsoby jak se mohou spřátelit s osamělými dětmi. Učitelé vytvořili studijní skupiny a přísně zakázali nadávky, posměch a jinou agresi, která by mohla eskalovat v šikanu. Společné prostory byly učiteli kontrolovány. • Protože všechna preventivní opatření selhala, použili poradci kombinaci mírného trestu a intenzivní terapie vůči násilníkům a poradenství rodičům. Někdy násilníka přeložili do jiné třídy či školy. 20 měsíců po začátku kampaně Olweus zjistil 50 % pokles šikany (Olweus, 1991) Použití trestu na dospělé násilníky Takřka všechny kultury používají tresty jako odstrašující prostředek či odškodnění pro oběti. Má hrozba trestu vliv na snížení násilných trestných činů? • Bower a Hilgard (1981) - trest může fungovat jako zastrašující prostředek. Musí však být okamžitý a zaručený a pachateli musí být jasné, že se trestu nevyhne. Soudy jsou však zahlceny, a proto jsou tresty odkládány o měsíce či roky. Z toho vyplývá, že přísné tresty nezabrání násilným kriminálním činům. • Berkowitz (1993) - důslednost a průhlednost trestu, přesné nastavení trestní sazby a jejich dodržování bylo mnohem efektivnější v odrazování od násilné trestné činnosti než kruté tresty. Obviňování obětí z toho, že nesou vinu na naší agresivitě • Agrese je závislá na tom co si agresor myslí a co cítí. • Dopouštění se aktu agrese vůči druhé osobě mění mínění o této osobě, roste míra negativních pocitů vůči oběti. Tímto se zvyšuje pravděpodobnost budoucích agresivních útoků vůči této osobě. • Agresor přesvědčuje sám sebe, že oběť si zaslouží být zraňována. Freudova hydraulická teorie agresivních impulsů • Přestože lidé svou agresivitu ventilují neškodným způsobem, agresivní energie se kumuluje, tlak stoupá, v organizmu dojde k přetlaku což vyústí v explozi násilného chování. V případě, že se energie nedostane ven objeví se symptomy mentálních onemocnění. Jedinec by se měl učit ventilovat svou zlost (katarze). Co dělat se vztekem • S. Freud - potlačovaný vztek může být škodlivý • Potlačované silné emoce mohou vést až k fyzickým nemocem • „Aktivní uvolnění“ je zaměstnání se jednoduchými prostředky (počítání do deseti, dýchání zhluboka…) Ventilování zlosti vs. sebeuvědomění • Jak vyjádřit zlost, aby toto vyjádření vedlo k lepšímu pochopení sebe samého? – bez násilí – jasné, klidné a srozumitelné prohlášení o tom, jak se cítím a co vzbudilo mou zlost • James Pennenbaker (1990) – emocionální stres je prospěšné odhalit druhým („otevření se“, sebeodkrytí) • L. Berkovitz, B. Troccoli (1990) – možnost zpracovat své (negativní) pocity ovlivňuje vnímání a hodnocení druhých „Odbourání“ zlosti omluvou • Převzít odpovědnost za frustraci druhého člověka, omluvit se za své jednání • Výzkum Ombuchiho, Kamedy a Agarie (1989) (studenti nesplnili úkol kvůli chybě asistenta experimentátora) – zkoumán vliv omluvy na agresi studentů vůči asistentovi • Eliot Aronson – hypotézy o „omluvných signálech“ jako vybavení automobilů Modelování neagresivního chování • Model neagresivního chování působí pozitivně na chování dětí, které se tomuto modelu přizpůsobovali • Hans Toch (1980) – cesta k redukci agrese je učit se vyjadřovat kritiku a zlost konstruktivním způsobem, dělat kompromisy, být citlivější k potřebám druhých… • J. Dante (1952) – experiment s oceňováním konstruktivního způsobu jednání na jedné straně a agresivního a soutěživého na straně druhé u dětí „Učení se“ empatii • Robert Baron (1976) – experiment s agresivními reakcemi řidičů a vlivu vyvolání pocitů empatie na tuto agresi • Norma S. Fesbach – „odlidštění“ obětí, dehumanizující racionalizace krutých činů – Průkopnice „výuky“ empatie ve školách • D. Richardsonová, K. Obuchi, R. Flynman Dalo se předejít kolumbijskému masakru? • Eliot Aronson • Extrémně patologická reakce na školní atmosféru (výsměch, napětí, exkluze) • Podporováno internetovou diskusí (pochopení a sdílení pocitů vyčlenění) • J. Gilligan (1996) – pokus transformovat pocity studu a ponížení do pocitů pýchy a hrdosti Základní pojmy a koncepty • Otevření se („opening-up“) – Pennebaker; uvolnění pocitů napětí,možnost je ventilovat otevřeným neagresivním způsobem, sebeodkrytí, vhled „do sebe“; experiment L. Berkovitze a B. Troccoliho potvrzuje pozitivní efekt „otevření se“ na neagresivní chování v situaci • Budování empatie (Building Empathy) – vyvolání empatie u potencionálních agresorů snižuje projevy agrese • Odlidštění obětí (dehumanizing victims) – vsugerovat si, že oběti nejsou partnerskými lidskými bytostmi, ale (v případě války USA s Asiaty) pouhými „gooks“ („žluté huby“); pak bylo snadnější páchat na nich kruté činy Základní pojmy a koncepty • Katarze (catharsis) – tento pojem se používá v psychoanalýze - osvobození se od duševních konfliktů, vnitřního napětí, stresových stavů napětí spolu s nahromaděnou agresí může být uvolněno přímým vyjádřením agrese což redukuje pravděpodobnost budoucího agresivního chování