Reflexe spolupráce

   

   Text jsem si rozdělily na tři přibližně stejné části, které jsme přeložily a vypracovaly
   z nich předběžnou podobu „listů“ v prezentaci. Návrhy jsme si vzájemně poslaly emailem a
   domluvily si společnou schůzku, na které jsme dolaďovaly návrhy. Sjednocovaly jsme také
   rozdílné překlady pojmů. Neshodly jsme se na tom, jak obsáhlá má být prezentace. Dvě z nás
   byly názoru, že by měla být obsáhlejší, jedna zastávala názor, že prezentace mají být stručné.
   Protože jsme nechtěly dlouze diskutovat a dohadovat se, obrátila jsem se tedy se souhlasem
   kolegyň na vyučujícího, aby jako autorita rozhodl o rozsahu prezentace. Kolegyně poté svou
   část podle instrukcí vyučujícího upravila. Byla jsem ráda, že jsem se nemusela s kolegyní
   pouštět do dlouhých diskuzí, protože mi není příjemné pouštět se do konfliktu. Navíc mám ke
   kolegyni stále poměrně velký respekt, protože učila ve škole, na kterou jsem ještě loni
   chodila jako studentka.  Z odsouhlaseného textu jsem na závěr vytvořila powerpointovou
   prezentaci. O tvorbu prezentace v ppt jsem se dobrovolně přihlásila, protože jedna z kolegyň
   nemá přístup k tomuto programu a druhá, která hlavně vytvářela korekturu mého anglického
   překladu, je časově velmi zaneprázdněna. Hlavní slovo ve skupině měla kolegyně provádějící
   korekturu (profesionální překladatelka), se kterou se velmi dobře domlouvá na vzájemné
   spolupráci a která je ochotna diskutovat o tom, jak se věci budou dělat. Druhá kolegyně byla
   „zdravím“ kritikem našeho výtvoru (učitelka angličtiny). Svou roli spatřuji ve snaze urovnávat
   neshody,snaze hledat řešení a „manuální práci“, kterou se kompenzovala má menší jazyková
   vybavenost.

   Do budoucna budeme ve stejném složení vypracovávat další projekt a doufám, že dál bude mezi
   námi převládat přátelská atmosféra a vzájemný respekt.