SOC119: ÚVOD DO SOCIOLOGIE PRO NESOCIOLOGY p Úvod – co je to sociologie. 19. 2. 2007 Jaro 2006/2007 Vznik sociologie O/ Sociologie jako disciplína vznikla v konkrétním čase a na konkrétním místě, což se následně odrazilo v její povaze a jejím založení. O/ Sociologické myšlení bude mít nejlepší naději se rozvíjet v těch historických podmínkách, které se vyznačují prudkými otřesy sebepojetí nějaké kultury, zvláště sebepojetí oficiálního, autoritativního a všeobecně přijímaného. O/ Pojem „společnost“ ve svém moderním sociologickém smyslu mohl vzniknout, teprve až se zhroutily normativní struktury křesťanství a později i ancien régime. Sociologie a moderní doba O/ Sociologie je v souladu s moderní dobou právě proto, že představuje vědomí světa, v němž byly hodnoty radikálně relativizovány. O/ Tradiční společnosti připisují svým členům určitou a neměnnou identitu; v moderních společnostech je identita nejistá a proměnlivá. O/ Žít v moderní společnosti znamená žít uvnitř kaleidoskopu neustále se měnících rolí. O/ Bezpříkladná míra geografické a sociální mobility v moderní společnosti s sebou přináší vystavenost člověka bezprecedentní variabilitě způsobů nazírání světa → relativizace. O/ Vědomí relativity, které bylo pravděpodobně ve všech historických dobách vlastní malé skupince intelektuálů, dnes vystupuje jako zřetelný kulturní fakt daleko zasahující i do nižších pater sociálního systému. Kdo je to sociolog? O/ Sociolog je někdo, kdo se soustavně snaží porozumět společnosti. O/ Vše, co sociolog říká a zjišťuje o sociálních jevech, které studuje, je vsazeno do jistého, poměrně přísně definovaného referenčního rámce. O/ Sociologická „hra“ má svá pravidla → vědeckost. O/ Sociolog se musí zabývat přesným významem pojmů, které užívá. O/ Sociologův zájem je primárně teoretický; jde mu o porozumění pro ně samotné. Je sociologie vědou? O/ Věda = užití systematických metod empirického zkoumání, teoretické analýzy dat a logického vyhodnocování argumentů za účelem vytvoření souhrnu znalostí v určité oblasti (Giddens) O/ Je sociologie vědou?: 1. Může sociologie užívat týchž metod jako přírodní vědy? 2. Má sociologie šanci dospět k témuž přesnému poznání jako přírodní vědy? O/ Pozitivismus – sociální vědy kopírují vědy přírodní. O/ Specifikem společenských věd je fakt, že svět společnosti je obdařen smyslem, který mu dávají ti, kdo se na něm podílejí. Sociologie jako interpretace O/ Představa sociologa jako shromažďovatele statistických dat je ve veřejném mínění posilována činností mnoha agentur, které by se daly nazvat parasociologickými (zejména těch, které se zabývají výzkumem veřejného mínění a průzkumem trhu). O/ Statistická data sama o sobě sociologii nedělají; stávají se sociologickými teprve tehdy, když jsou sociologicky interpretována, tj. zasazena do určitého teoretického referenčního rámce, který má sociologickou povahu. O/ Tato interpretace musí být obsažnější než samotná data. O/ Sociologie je vědou v tom smyslu, že sociolog musí ke svým tvrzením dospět při dodržování určitých pravidel důkazu, která umožní jiným přezkoumávat, opakovat nebo dále rozvíjet to, co zjistí. Jazyk sociologie O/ Každá vědecká disciplína musí rozvíjet určitou terminologii. O/ Pro sociální vědy je terminologie o to důležitější, neboť jejich předmět je důvěrně známý a slova k jeho označení již existují. O/ Má-li sociolog ve své práci postupovat s nějakým stupněm vědecké přísnosti, musí mít přesnou, nedvojznačnou definici daného pojmu → někteří sociologové proto volí zcela nová slova, aby se vyhnuli sémantické pasti hovorového jazyka. Sociologie a praxe O/ Sociologie není praxí, ale snahou porozumět. O/ V sociologickém úsilí o porozumění společnosti není nic, co by nutně vedlo ke konkrétnímu druhu praxe. O/ „Hodnotově nezatížená“ sociologie → hodnota vědecké poctivosti O/ Angažovaná sociologie? Sociální inženýrství? Problémy objektivity a hodnotové neutrality O/ Objektivita jako cíl či ideál → snaha o nezaujatost, otevřenost a absenci subjektivního zkreslení O/ Objektivita v sociologii je do značné míry založena na vzájemné kritice a diskusi mezi členy akademické obce. O/ M. Weber – sociologie nemůže odpovědět na otázku co máme dělat; resp. může dát pouze odpověď na otázku co máme dělat, pokud chceme dosáhnout cíle X. Sociologie zkoumá společnost O/ Společnost = rozsáhlý komplex lidských vztahů, systém sociálních interakcí. O/ Sociální situace jsou situace, v nichž lidé orientují své jednání na druhé lidi. O/ Předivo významů, očekávání a chování, které je výsledkem takovéto vzájemné zaměřenosti, je materiálem sociologické analýzy. O/ Sociolog nachází svůj předmět ve všech lidských činnostech, avšak tento předmět netvoří všechny aspekty těchto činností. O/ Sociální interakce není nějakým specializovaným sektorem, v němž mají lidé spolu navzájem něco do činění, ale spíše určitým aspektem veškerého jejich konání. O/ Sociolog nezkoumá jevy, který by si nikdo jiný neuvědomoval, nýbrž se dívá na tytéž jevy jiným způsobem. Sociologická imaginace (C. W. Mills) O/ Naučit se sociologicky myslet znamená rozvíjet vlastní imaginaci. O/ Sociologická imaginace umožňuje těm, kdo ji mají, pochopit širší historickou scénu v jejím významu pro vnitřní život a pro vnější dráhu různých jednotlivců. O/ Prvním plodem této imaginace je myšlenka, že jednotlivec může pochopit své vlastní zkušenosti a ovlivňovat svůj osud pouze tehdy, zjistí-li své místo v daném historickém období. O/ Sociologická imaginace pomáhá pochopit historii a biografii a jejich vzájemný vztah ve společnosti; je to schopnost přecházet od nejneosobnějších a nejvzdálenějších změn k nejintimnějším rysům člověka a chápat souvislost mezi nimi. Osobní potíže vs. veřejné problémy O/ Nejplodnějším nástrojem, s nímž pracuje sociologická imaginace, je rozlišování mezi osobními obtížemi danými prostředím a veřejnými problémy sociální struktury. O/ Osobní obtíže jednotlivce se objevují v souvislosti s jeho povahou a jeho bezprostředními vztahy k ostatním lidem. O/ Veřejné problémy vyplývají z okolností, jež přesahují omezené prostředí jednotlivce a hranice jeho vnitřního života. O/ V povaze veřejného problému je to – na rozdíl od osobní obtíže -, že jej nelze definovat v pojmech bezprostředního a každodenního prostředí obyčejného člověka. 3 základní okruhy sociologických otázek O/ Jaká je struktura dané konkrétní společnosti jako celku? Jaké jsou její základní složky a jaký je jejich vzájemný vztah? Jak se liší od jiných forem společenského zřízení? Jaký význam pro její trvání a změnu mají její jednotlivé dílčí rysy? O/ Jaké místo zaujímá tato společnost v dějinách lidstva? Jaký mechanismus v ní vyvolává změny? Jaké je její místo a význam ve vývoji lidstva jako celku? Jak ovlivňuje určitý dílčí rys, který zkoumáme, dané historické období, a jak je jím sám ovlivňován? Jakým charakteristickým způsobem přispívá k utváření dějin? O/ Jaký druh mužů a žen převládá v této společnosti a v tomto období? Jaký druh mužů a žen převládne v budoucnosti? Jakým způsobem jsou vybíráni a formováni, osvobozováni a potlačováni, kultivováni a otupováni? Jaké typy „lidské přirozenosti“ se projevují v chování a charakterech, které pozorujeme v této společnosti v daném období? Jaký význam pro „lidskou přirozenost“ má každý rys zkoumané společnosti? Sociologie vs. zdravý rozum O/ Sociologie je se zdravým rozumem úzce spojena, avšak liší se od něj ve čtyřech základních ohledech: • Sociologie se snaží podřídit přísným pravidlům zodpovědného diskurzu. • Pole, z něhož čerpá materiál sociologické myšlení, je daleko širší (nejen námi žitý svět). • Sociologie nepřijímá motivovaného jedince jakožto klíč k chápání lidského světa, a proto své zkoumání nezačíná u individuálních aktérů jednotlivých jednání, ale u konfigurací (sítí závislostí). • Sociologie narušuje samozřejmý charakter sociální reality. O/ Sociologie zůstává v neustálém úzkém styku se zdravým rozumem, avšak snaží se překonat jeho omezení a otevírat možnosti, které mohou být až příliš snadno uzavřeny. Sociologické paradigma O/ Sociologické paradigma = určitý specifický pohled na společnost nebo její podstatnou část, který zahrnuje výklad, teorii společnosti nebo její části, který je obvykle proveden ve specifickém jazyce a s použitím svébytné terminologie, opírá se o specifickou metodologii, vyplývá z ní nebo ji iniciuje, řeší relativně ustálený typ problémů relativně ustálenými postupy a opírá se o poměrně stabilní okruh autorit, jejichž vědní aktivita slouží jako model provozování vědy. O/ Sociologické paradigma → optika, teorie, jazyk, metoda, problematika a autorita. O/ Sociologie jako multiparadigmatická disciplína Základní sociologická paradigmata (Keller) Stěžejní otázka: Jak je vůbec možná společnost? Konsenzuální paradigma O/ v základu sociálního řádu stojí konsenzus Konfliktualistické paradigma O/ v základu sociálního řádu leží konflikt a nerovnost Interpretativní paradigma O/ sociální řád je vytvářen skrze neustále interakce jedinců K čemu nám může sociologie být? p Poznání kulturních rozdílů p Hodnocení úspěšnosti praktických přístupů p Sebepoznání a sebereflexe společnosti (Giddens – Sociologie) Co je to sociologie - shrnutí O/ Sociologie = určitý soubor poznání a určité praktiky, které toto nahromaděné poznání využívají O/ Sociologie se od jiných (společenskovědních) oborů liší nikoliv předmětem zkoumání nebo metodou, nýbrž povahou otázek, které motivují její zkoumání, tj. otázek, které určují její úhel pohledu (kognitivní hledisko), z něhož sociologové nazírají, zkoumají, popisují a vysvětlují lidské jednání. O/ Jednotliví aktéři se dostávají do zorného pole sociologie v postavení členů či partnerů v síti vzájemné závislosti. O/ Ústřední otázka sociologie: jak souvisí typy sociálních vztahů a společností, v nichž žijeme, s tím, jak chápeme jeden druhého, sebe sama a naše poznání, jednání a jeho důsledky.