SOC119: ÚVOD DO SOCIOLOGIE PRO NESOCIOLOGY 11. Jak je vůbec možná společnost? 30. 4. 2007 Jaro 2006/2007 Sociologie – řád a změna O/ A. Comte – sociologie jako sociální fyzika O/ Dvě složky sociologie: O/ sociální statika → společenský řád (instituce) O/ sociální dynamika → společenský vývoj (zákon tří stádií) O/ Základním problémem každé společnosti je otázka, jak skloubit stabilitu společnosti a společenský řád se společenským vývojem a společenskou změnou. Deviantní chování O/ Deviace = jednání, které není konformní vůči některé normě či soustavě norem, kterou velká část osob v dané komunitě či společnosti akceptuje O/ Pojem „deviace“ se netýká jen jednotlivce, ale i skupiny → deviantní subkultury O/ Opakem deviace (deviantního jednání) je konformita (konformní jednání). O/ Normy společnosti se člověk učí především v procesu socializace. O/ Společenské normy jsou spjaty se společenskými sankcemi. O/ Společenské sankce můžeme rozdělit na pozitivní/negativní a formální/neformální. Zločin O/ Hlavní typy negativních formálních sankcí v moderních společnostech jsou v kompetenci policie, soudů a vězení. O/ Zákony = formální sankce definované státem jako pravidla, která musí občané daného státu dodržovat. O/ Zločin (trestný čin) = jednání, které je v rozporu se zákonem O/ Se společenským vývojem dochází k proměnám hodnocení zločinů, jejich závažnosti a způsobu trestání. Vysvětlení sociálních deviací O/ Biologická vysvětlení – snaha nalézt příčiny deviantního chování ve faktorech biologické povahy (tvar lebky, rodokmen, fyziognomie, genetická výbava) O/ Psychologická vysvětlení – hledání souvislostí mezi deviantním chováním a určitým psychologickým typem osobnosti („psychopatická osobnost“) O/ Sociologická vysvětlení – důležitým faktorem při výskytu deviantního chování je sociální kontext (diferenciální asociace, anomie, etiketizace, racionální volba) Diferenciální asociace O/ Sutherland (chicagská škola): ve společnosti, která obsahuje mnoho různých subkultur, povzbuzují některá sociální prostředí sklon k nelegálním činnostem, zatímco jiná ne O/ Jedinci se stávají delikventy v důsledku toho, že se sdružují s jinými lidmi, kteří jsou nositeli deviantních (kriminálních) norem. O/ Tato koncepce míří proti představě, že existují nějaké psychologické rozdíly mezi zločinci a ostatními lidmi. O/ Kriminální činnosti si lidé osvojují podobným způsobem jako činnosti zákonné a směřují obvykle k naplnění týchž potřeb a hodnot. Koncept anomie (Merton) O/ Anomie = napětí, kterému je chování jedince vystaveno v důsledku konfliktu mezi akceptovanými normami a sociální realitou O/ Každá společnost/kultura poskytuje jedinci legitimní cíle (hodnoty) a institucionální prostředky k jejich dosažení. O/ Adaptační strategie: O/ konformita O/ inovace O/ ritualismus O/ únik O/ rebelie Etiketizace (labelling) O/ Deviace není souborem charakteristik jednotlivců či skupin, ale procesem interakce mezi deviantní a nedeviantní částí populace. O/ Je třeba zjistit, proč někteří lidé získávají etiketu „deviantní“. O/ Hlavním zdrojem etiket jsou ti, kdo představují síly zákona a pořádku, anebo jsou schopni jiným vnutit svá měřítka konvenční mravnosti. O/ Etiketa „deviantního“ následně vede k další produkci deviantního chování. O/ Sekundární deviace – jedinec přijímá etiketu, kterou dostal, a začne sám sebe vnímat jako deviantního. Racionální volba a situační výklad O/ Kriminální (deviantní) jednání lze vnímat i jako jednání záměrné a cílené, tedy „akci“, spíše než „reakci“. O/ Lidé nejsou k deviantnímu jednání přinuceni, ale aktivně se pro ni rozhodují, jelikož se domnívají, že potenciální riziko je menší v porovnání s možným ziskem. O/ K mnoha zločinům dochází na základě situačního rozhodnutí. O/ Je-li jedinec ochoten uvažovat o účasti na deviantním chování, uplatňuje přitom zcela běžný proces rozhodování. Zločin ve statistikách O/ Oficiální statistiky týkající se kriminálního jednání jsou v mnohých ohledech nespolehlivé. O/ Hlavním nedostatkem daných statistik je fakt, že v nich figurují jen ty činy, které byly příslušnými orgány zaznamenány (x oznámené činy). O/ Statistiky jsou rovněž ovlivněny různou metodikou evidence údajů a kvalitou práce příslušných orgánů. Problematika vězeňství O/ Moderní vězeňství se vyvinulo až v 19. století; do té doby převažovaly tělesné tresty. O/ Základní funkce umístění do vězení: O/ náprava delikventa O/ potrestání delikventa O/ ochrana společnosti O/ Problém vězení – vězení jako „škola zločinu“ → internalizace deviantních norem O/ Tvrdé a ne-normální podmínky ve vězení mohou mít odstrašující efekt, ale znesnadňují snahu o nápravu vězňů; „normální“ podmínky zvyšují šanci na nápravu, ale zmenšují odstrašující efekt. O/ V současné době se rozmáhá trend alternativních trestů (pokuta, veřejně prospěšné práce, smíření narušitele a poškozeného). Různé podoby zločinu O/ Zločin a „krize mužů“ O/ Zločin a gender – problematika sexuálního obtěžování a sexuálního násilí O/ Zločiny „bílých límečků“ a zločiny mocných O/ Organizovaný zločin O/ Zločiny „bez obětí“ Duševní choroba jako deviace O/ Vedle zločinů představují duševní choroby druhou z oblastí, kde stát aktivně izoluje deviantní jedince od zbytku společnosti. O/ Koncept duševní choroby coby medicínské diagnózy se uchytil až v 19. století. O/ Problém diagnózy a léčby duševních chorob O/ Duševní choroba jako porušování reziduálních norem O/ Internace (umístění do léčeben) versus dekarcerace (propouštění z léčeben do domácí péče) Společenská změna O/ Máme-li hovořit a skutečné společenské změně, je třeba si všimnout, do jaké míry je zasažena vlastní struktura dané společnosti → základní společenské instituce O/ Při hodnocení změn je nutno ukázat, co zůstalo stabilní, a určit základnu, vůči níž lze měřit změny. O/ Při vysvětlování společenských změn můžeme určit tři hlavní kategorie působících faktorů: O/ fyzické a materiální prostředí O/ politická organizace O/ kulturní faktory Revoluce O/ Revoluce představuje cílenou společenskou změnu odehrávající se primárně v politické rovině, avšak mající důsledky i pro další oblasti života společnosti. O/ Revoluce = převzetí politické moci vůdci masového hnutí, s hrozbou nebo použitím násilí, a následným využitím této moci k zahájení procesů zásadních sociálních reforem. O/ Marx – revoluce jako důsledek třídních konfliktů O/ Davies – revoluce jako reakce na relativní deprivaci O/ Tilly – revoluce a sociální hnutí Sociální hnutí a kolektivní akce (Tilly) O/ Sociální hnutí = kolektivní snaha o prosazení společného zájmu nebo dosažení společného cíle prostřednictvím kolektivní akce mimo sféru etablovaných institucí O/ 4 základní charakteristiky kolektivní akce: O/ organizace skupiny O/ mobilizace zdrojů O/ společné zájmy O/ příležitost O/ Sociální hnutí se obvykle uplatňují jako prostředek k mobilizaci skupin tehdy, když dosavadní instituce neumožňují, aby byl jejich hlas vyslyšen. Klasifikace sociálních hnutí (Aberle) p Transformační → snaha o dalekosáhlé a převratné (někdy i násilné) změny společnosti (př. komunistické hnutí) p Reformní → cílem je změna pouze některých aspektů stávajícího společenského řádu (př. feministické hnutí, hnutí gayů a lesbiček) p Spasitelská → úsilí spasit lidi před způsobem života, který je pokládán za zkažený (př. letniční hnutí) p Nápravná → zaměření na nápravu dílčích nedostatků jedinců (př. hnutí Anonymní alkoholici) Uprostřed jaké společenské změny žijeme? O/ Mnozí sociologové se snaží zachytit a popsat hlavní linie vývoje moderní společnosti na přelomu 20. a 21. století. O/ Bell – postindustriální společnost → přechod od společnosti průmyslu ke společnosti služeb a informací O/ Lyotard – postmoderní společnost → modernita je překonána, nastupuje postmoderní éra O/ Inglehart – postmaterialistická revoluce → hodnotový posun od materialistických k postmaterialistickým hodnotám O/ Fukuyama – konec historie → vítězství liberální demokracie a porážka všech jejích alternativ O/ Huntington – střet civilizací → chystá se k zápasu mezi západním (křesťanským) a muslimským světem