SOC119: ÚVOD DO SOCIOLOGIE PRO NESOCIOLOGY 13. Sociologický výzkum – jak poznat společnost 14. 5. 2007 Jaro 2006/2007 Dedukce a indukce Dedukce Teorie ↓ Hypotézy ↓ Pozorování ↓ Přijetí/zamítnutí hypotéz Indukce Pozorování ↓ Nalezení pravidelností ↓ Předběžné závěry ↓ Teorie Schéma kvantitativního výzkumu p Formulace teoretického nebo praktického sociálního problému. p Formulace teoretické hypotézy. p Formulace souboru pracovních hypotéz. p Rozhodnutí o populaci a vzorku. p Pilotáž. p Rozhodnutí o technice sběru dat. p Konstrukce nástrojů pro sběr dat. p Předvýzkum. p Sběr dat. p Analýza dat. p Interpretace, závěry, teoretická zobecnění. p Prezentace výsledků. Teoretické hypotézy O/ Prvním krokem na cestě od teorie k výzkumu je formulace teoretických hypotéz. O/ Teoretická hypotéza reprezentuje očekávání ohledně charakteru jevů, vyvozené z teorie. O/ Teoretická hypotéza bývá rozložena do podsouboru pracovních hypotéz. Pracovní hypotézy O/ Pracovní hypotéza je tvrzení předpovídající existenci souvislosti mezi dvěma či více proměnnými (závislou a nezávislou). O/ Všechny proměnné zmíněné v hypotéze musí mít validní operační definici. O/ Operační definice vyjadřuje určitý koncept skrze popis operací, jimiž bude měřen. O/ Soubor pracovních hypotéz musí zahrnovat nejen proměnné reprezentující zkoumané koncepty, ale i ty proměnné, které mohou významně zkreslit interpretaci testovaných vztahů. Role pracovních hypotéz p Formulace pracovních hypotéz je testem, zda je výzkum vůbec možný. p Pracovní hypotézy jsou důležitým nástrojem pro optimalizaci redukce informací. p Pracovní hypotézy obsahují základní informaci pro optimální rozhodnutí o technikách výzkumu. p Pracovní hypotézy jsou základem pro odhad rozsahu výzkumu. Koncepty O/ Koncepty představují konstrukty odvozené v procesu vzájemného souhlasu z našich mentálních představ. O/ Naše představy (conceptions) jsou souhrnem námi pozorovaných vztahů a souvislostí mezi určitými jevy či vlastnostmi. O/ Koncepty nemají reálnou empirickou existenci, jsou „pouhými“ mentálními konstrukty → riziko reifikace. O/ Přestože nejsou koncepty „reálnými“, mají svůj přínos v tom, že jsou užitečnými → pomáhají nám porozumět a hovořit o věcech, které reálné jsou, a činit o nich predikce. Konceptualizace O/ Proces, skrze nějž specifikujeme to, co máme na mysli speciálními termíny, jichž při výzkumu užíváme, se nazývá konceptualizace. O/ Konceptualizace vede k uznání specifického významu určitého konceptu pro účely vědeckého zkoumání. O/ Daný proces specifikace přesného významu obnáší: a) stanovení jednotlivých dimenzí konceptu b) popis indikátorů pro měření konceptu Dimenze a indikátory O/ Kompletní konceptualizace zahrnuje jak specifikaci dimenzí konceptu tak identifikaci jejich indikátorů. O/ Dimenze představuje specifikovatelný aspekt konceptu. O/ Indikátor reprezentuje ukazatel přítomnosti či nepřítomnosti konceptu (resp. jeho dimenze). Nominální a operační definice O/ Nominální definice je určitému termínu přidělena bez nároku na to, že reprezentuje nějakou „reálnou“ entitu. O/ Většina nominálních definic vyjadřuje určitý konsensus nebo konvenci ohledně toho, jak má být patřičný termín užíván. O/ Operační definice specifikuje přesně způsob, jakým bude určitý koncept měřen (tj. souhrn operací, jež musíme vykonat). Operacionalizace O/ Konceptualizace obnáší specifikaci abstraktních konceptů, zatímco operacionalizace je procesem rozvinutí specifických výzkumných procedur (operací), které vyústí v empirické pozorování daných abstraktních konceptů v reálném světě. Od konceptualizace k měření Konceptualizace ↓ Nominální definice ↓ Operační definice ↓ Měření v reálném světě Operacionalizace konceptu: deprivace DEPRIVACE O/ fyzická O/ ekonomická O/ sociální (viz vedle →) O/ politická O/ psychická Sociální deprivace O/ sociální izolace O/ množství přátel O/ kontakt s rodinou, sousedy O/ členství v organizacích, spolcích O/ absence sociálně ceněných rolí O/ profesní role O/ rodinný stav O/ nedostatek sociálních dovedností O/ introverze/extroverze O/ asertivita Populace a vzorek O/ Populace (základní soubor) je soubor jednotek, o kterém předpokládáme, že jsou pro něj naše závěry platné. O/ Vzorek (výběrový soubor) je skupina jednotek, které skutečně pozorujeme. O/ Hlavním úkolem je nalézt takový postup, aby výsledky získané na vzorku byly co nejlépe zobecnitelné na celou populaci. O/ Struktura vzorku musí co nejpřesněji reprezentovat složení populace. Náhodný výběr O/ Náhodný (pravděpodobnostní) výběr je takový výběr, ve kterém má každý element populace stejnou pravděpodobnost, že bude vybrán do vzorku. O/ Náhodný vzorek reprezentuje všechny známé i neznámé vlastnosti populace. Způsoby konstrukce náhodného vzorku p Prostý náhodný výběr p Systematický výběr p Náhodný stratifikovaný výběr p Vícestupňový náhodný výběr. Další způsoby konstrukce vzorku p Kvótní výběr p Účelový výběr p Anketa p Technika „sněhové koule“ Pilotáž a předvýzkum O/ Pilotáž (pilotní studie) je prováděna na malé skupině vybrané z populace, kterou hodláme studovat, s cílem zjistit, zda informace, kterou požadujeme, v naší populaci vůbec existuje a zda je dosažitelná. O/ Předvýzkum je rovněž prováděn na malém vzorku cílové populace a představuje testování nástrojů, které hodláme ve výzkumu použít. Základní techniky sběru dat O/ Přímé pozorování = zaměřené, dobře plánované vnímání vybraných jevů. O/ Rozhovor = získávání informací v přímé interakci s repondentem. O/ Dotazníkové šetření = sběr informací pomocí předtištěného formuláře. O/ Analýza dokumentů = rozbor dokumentů, které nebyly vytvořeny za účelem výzkumu. Standardizace technik O/ Standardizované techniky používají striktně jednotné podněty a rovněž odpovědi jsou často omezeny na volbu z předem připraveného souboru kategorií. O/ Kvantitativní výzkum je testováním hypotéz o skupinách, ne o jedincích → analýza je prováděna na kumulovaných datech o mnoha jedincích a kumulovat data lze pouze tehdy, jsou-li totožná → alespoň stimuly musí být totožné. O/ Nestandardizované postupy mohou získat lepší informace o jednotlivci, nabízejí lepší porozumění, ale cílem kvantitativního výzkumu je testování hypotéz o sociálních skupinách. Validita a reliabilita O/ Validní měření je takové měření, které měří skutečně to, co jsme zamýšleli měřit. O/ Reliabilní měření je takové měření, které nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se ovšem stav pozorovaného objektu nezměnil. Standardizace v dotaznících O/ Nejobvyklejším nástrojem pro standardizaci odpovědí v dotaznících jsou tzv. uzavřené otázky. O/ Uzavřené otázky nabízejí soubor možných alternativ, ze kterých respondent vybere možnou odpověď. O/ Kategorie použité pro uzavřené otázky musí představovat soubor vyčerpávající všechny možné alternativy odpovědí. O/ Všechny kategorie se musí vzájemně vylučovat; nesmí být možné zařadit odpověď do více než jedné z kategorií. O/ Předběžné zavedení širokých kategorií je rizikové → sebraná data mohou být slučována do obecnějších kategorií, ale jejich dekompozice do užších kategorií je vyloučena. Zkreslení vyvolaná výzkumem p Efekt morčete – zkoumané osoby jsou si vědomy toho, že jsou zkoumány. p Výběr role – zkoumaná osoba nereaguje přirozeně, ale tak, aby se jevila v co nejlepším světle. p Měření jako zdroj změny – výzkumný proces může ve zkoumaných osobách vyvolat postoje, které u nich před tím neexistovaly. p Stereotyp ve volbě odpovědí – volba alternativních odpovědí je ovlivněna jinými faktory než míněním respondenta. Základní problémy při formulaci otázek p Je daná otázka opravdu nezbytná? p Měří tato otázka skutečně to, co chceme měřit? p Bude tato otázka srozumitelná každému členu našeho vzorku a budou jí všichni členové rozumět stejně? p Je respondent vůbec schopen poskytnout žádanou informaci? p Neptá se otázka na více věcí najednou? p Není naše otázka sugestivní? p Je výčet kategorií pro odpovědi na uzavřenou otázku úplný a vylučují se vzájemně použité kategorie? p Je použití otevřené otázky opravdu nutné? p Mají odpovědi všech respondentů stejnou váhu? p Není daná otázka pro respondenta příliš osobní, znepokojující či nepříjemná? Dramaturgie dotazníku p Zjišťují naše otázky všechny informace nutné pro testování pracovních hypotéz? p Nemohou předchozí otázky zkreslit odpovědi na následující otázky? p Jsou otázky předkládány v nějakém logickém sledu? p Podporuje uspořádání sledu otázek podmínky pro úspěšné a úplné dokončení dotazníku? p Podporuje stavba dotazníku představu o anonymitě? p Není dotazník příliš dlouhý? Použití experimentu O/ Skutečný experiment musí respektovat následující podmínky: O/ Výzkumník musí kontrolovat experimentální proměnnou. O/ Experiment musí použít alespoň jednu experimentální a jednu kontrolní skupinu. O/ Jednotlivci musí být do těchto skupin zařazeni náhodně. Statistická analýza dat O/ Kvantitativní výzkum je testováním hypotéz, přičemž hypotézy reprezentují předpovědi toho, jaká by byla souvislost mezi proměnnými, kdyby dané hypotézy platily. O/ Souvislost = přírůstek v pravděpodobnosti správného odhadu jedné proměnné, za který vděčíme naší znalosti o jiné proměnné. O/ Existují 3 typy proměnných: nominální, ordinální (pořadové) a kardinální (intervalové). O/ Pro každý typ proměnné lze určit tzv. střední hodnotu: modus, medián, aritmetický průměr. Kvalitativní výzkum O/ Kvalitativní výzkum je nenumerickým šetřením a interpretací sociální reality; jeho cílem je odkrytí významu sdělovaných informací a vytváření nových hypotéz (teorie). O/ Nejběžnějšími technikami sběru dat v kvalitativním výzkumu jsou: zúčastněné pozorování, nestandardizovaný rozhovor a analýza osobních dokumentů. O/ V kvalitativním výzkumu mizí hranice mezi rolí výzkumníka a rolí zkoumané osoby. O/ Metodologie kvalitativního výzkumu není vytvářena předem, ale až v průběhu sběru dat. Kvantitativní vs. kvalitativní výzkum Kvantitativní p Omezený rozsah informace o mnoha jedincích. p Silná redukce počtu proměnných a vztahů mezi nimi. p Generalizace na populaci je možná. p Vyžaduje silnou standardizaci → vysoká reliabilita. p Silná redukce informace → nízká validita. p Cílem konstrukce vzorku je reprezentovat populaci jedinců. Kvalitativní p Mnoho informací o málo jedincích. p Silná redukce počtu sledovaných jedinců. p Generalizace na populaci je problematická. p Vykazuje nízkou standardizaci → nízká reliabilita. p Slabá redukce informace → vysoká validita. p Cílem konstrukce vzorku je reprezentovat populaci problému a jeho relevantních dimenzí. Doporučená literatura O/ Disman, M. 1993. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. O/ Babbie, E. 2001. The Practice of Social Research. Belmont: Wadsworth.