SOC119: ÚVOD DO SOCIOLOGIE PRO NESOCIOLOGY 3. Jedinec ve společnosti 5. 3. 2007 Jaro 2006/2007 Společnost a kultura O/ Společnost a kultura spolu úzce souvisejí; v praxi se lze setkat s různým vymezením těchto základních obecných sociologických pojmů. O/ Společnost = systém vzájemných vztahů spojující jednotlivce O/ Kultura = soubor hodnot, k nimž se lidé hlásí, norem, které dodržují, a hmotných statků, které vytvářejí O/ Socializace = proces, jímž se jedinec začleňuje do společnosti O/ Inkulturace = proces osvojování si vlastní kultury Dialektika vztahu jedince a společnosti Berger, Luckmann – dialektický model sociální konstrukce reality: O/ Externalizace O/ Objektivizace O/ Internalizace O/ Tyto tři momenty odkazují ke třem vzájemně se podporujícím dimenzím neustálého procesu institucionální reprodukce světa, neboli sociální konstrukce reality: k nutnosti institucí, k jejich vnější objektivitě vůči jednotlivcům a zároveň k jejich vázanosti na lidské jednání a myšlení. Místo člověka ve společnosti O/ Normální dospělý člověk je ten, kdo žije v rámci jemu připsaných souřadnic. O/ To, co se nazývá „názorem zdravého rozumu“, je ve skutečnosti názor dospělých pokládaný za samozřejmost. O/ Člověk bez váhání ztotožňuje své bytí se způsobem, jaký je vyznačen na „sociální mapě“. O/ Být situován ve společnosti znamená být v průsečíku určitých společenských sil (systémů moci a prestiže). O/ Sociologický pohled překračuje to, jak zdravý rozum chápe „systém“ a naše zajetí v něm. Sociální kontrola O/ Pojem sociální kontrola se vztahuje k různým prostředkům, které společnost používá k regulaci chování svých členů; bez sociální kontroly nemůže existovat žádná společnost. O/ Metody sociální kontroly se mění podle účelu a charakteru příslušné sociální skupiny. O/ Formální x neformální sociální kontrola. O/ Sociální deviace = odchýlení se od společenské normy. Podoby sociální kontroly O/ Nejzazším a současně nejstarším prostředkem sociální kontroly je fyzické násilí, které je prapůvodním základem každého politického řádu. O/ Protože neustálé uplatňování násilí by bylo nepraktické a také neefektivní, spoléhají se oficiální orgány sociální kontroly převážně na zastrašující vliv možnosti prostředky násilí použít. O/ Vedle politických a právních forem sociální kontroly je zde ekonomický nátlak. O/ Dalším ze systémů sociální kontroly, který vyvíjí tlak na jednotlivce, je systém morálky, zvyků a obyčejů. O/ V primárních skupinách jsou účinnými nástroji sociální kontroly výsměch a pomluvy. O/ Jiným důrazným prostředkem sociální sankce, které má k dispozici nějaké lidské společenství, je podrobení svého člena systematické potupě a ostrakismu. Jedinec jako objekt sociální kontroly O/ Člověka si lze představit jako stojícího ve středu řady koncentrických kruhů, z nichž každý představuje nějaký systém sociální kontroly. O/ Vnější kruhy mohou představovat právní, politický, ekonomický a morální systém dané společnosti, v nichž člověk chtě nechtě žije. O/ Vedle těchto široce koncipovaných nátlakových systémů, v nichž žije každý člověk spolu s ohromným počtem dalších kontrolovaných jedinců, jsou zde i jiné, méně rozsáhlé kruhy sociální kontroly, jimž je jednotlivec podroben (pracovní prostředí, rodina, okruh přátel…). O/ Umístění člověka ve společnosti znamená určení jeho místa s ohledem na mnohé donucující a omezující síly. Sociální stratifikace O/ Pojem sociální stratifikace odkazuje na fakt, že každá společnost se skládá z úrovní, které se k sobě vztahují jako navzájem nadřazené a podřazené → každá společnost má nějaký systém rozvrstvení (tzv. „společenský žebříček“). O/ Společnosti se značně liší v kritériích, podle nichž jsou jednotlivci přidělováni do různých úrovní. O/ V jedné společnosti mohou existovat různé systémy užívající zcela odlišných kritérií umístění. O/ Tři základní dimenze společenského postavení: moc, privilegia, prestiž. Třídní systém O/ Nejdůležitějším typem stratifikace v současném západním světě je třídní systém. O/ Třídní rozdělení jako typ stratifikace, v němž je obecné postavení jednotlivce ve společnosti v zásadě určováno ekonomickými kritérii. O/ Třídní postavení jednotlivce mu dává určitou pravděpodobnost či životní naději, pokud jde o to, jaký další osud ho ve společnosti očekává. O/ Různé třídy ve společnosti žijí různě nejen kvantitativně, ale také různě kvalitním životním stylem. Instituce = klíčový pojem O/ Instituce jako typický komplex sociálních jednání. O/ Instituce poskytují procedury, které lidské chování formují do vzorců a nutí je probíhat v kolejích, které společnost považuje za žádoucí. O/ Instituce není instinkt, nýbrž způsob, jakým se chování usměrňuje do předurčených kanálů → podobnost s instinktem. O/ Institucionální struktura společnosti nám poskytuje typologii pro naše jednání. Společnost jako objektivní realita (sociální fakt) O/ Společnost jako entita, která je vůči nám vnější, obklopuje nás, svazuje náš život ze všech stran. O/ Umístění ve společnosti determinuje a předem vymezuje téměř vše, co děláme. O/ Společnost jako objektivní a vnější fakt vystupuje vůči nám zvláště ve formě donucení; její instituce předepisují vzorce našeho jednání a utvářejí i naše očekávání. O/ Ve společnosti jsme situováni nejen prostorově, ale i časově. Společnost jako vězení v „Naše společnost je historická entita, která časově přesahuje jakýkoliv individuální život. Společnost nám předchází a přežije nás. Byla tu, než jsme se narodili, a bude tu, až zemřeme. Naše životy jsou jen epizody v jejím majestátním pochodu časem. Společnost je naším vězením v dějinách.“