O S T R A V S K Á U N I V E R Z I T A OSTRAVA 2007 T O M Á Š H O C H Z Á K L A D Y R O Z V O J O V É P O M O C I F I L O Z O F I C K Á F A K U L T A Recenzovali: Mgr. Tomáš Drobík, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, PřF OU Ing. Josef Fukan, nezávislý konzultant v oboru zahraniční pomoci Název: Základy rozvojové pomoci Autor: Mgr. Tomáš Hoch Vydání: první, 2007 Počet stran: 153 Náklad: 50 ks Studijní materiály pro kurz: Základy rozvojové pomoci Jazyková korektura nebyla provedena, za jazykovou stránku odpovídá autor. Vydavatel a tisk: Ostravská univerzita v Ostravě Mgr. Tomáš Hoch Ostravská univerzita v Ostravě 1 O B S A H ÚVOD.................................................................................................................................... 5 1 EXISTUJE JEN JEDEN SVĚT ? ................................................................................... 9 2 PROBLÉMY ROZVOJOVÝCH ZEMÍ A JEJICH IMPLEMENTACE NA ROZVOJOVÉ CÍLE TISÍCILETÍ............................................................................... 25 3 SMYSL ROZVOJOVÉ SPOLUPRÁCE...................................................................... 63 4 NEJVÝZNAMNĚJŠÍ MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE ZABÝVAJÍCÍ SE ROZVOJEM........................................................................................................................... 77 5 ZAHRANIČNÍ ROZVOJOVÁ SPOLUPRÁCE V ČR ............................................ 107 ZÁVĚR.................................................................................................................................. 142 SEZNAM TABULEK .......................................................................................................... 149 SEZNAM GRAFŮ................................................................................................................ 149 SEZNAM OBRÁZKŮ.......................................................................................................... 149 2 REFERENČNÍ SEZNAM ZKRATEK ACP - Země Afriky, Karibské oblasti a Tichomoří CSP - Programy rozvojové spolupráce s prioritními zeměmi ECOSOC - Hospodářská a sociální rada OSN EDF - Evropský rozvojový fond EHS - Evropské hospodářské společenství ES ­ Evropské společenství ECHO - Úřad Evropské komise pro humanitární pomoc EIB - Evropská investiční banka EU - Evropská unie EuropeAid - Úřad Evropské komise pro spolupráci FAO - Organizace OSN pro výživu a zemědělství FoRS - České fórum pro rozvojovou spolupráci GATT - Všeobecná dohoda o clech a obchodu GEF - Globální fond životního prostředí G77 - Organizace sdružující původně 77 rozvojových zemí G8 - Skupina sedmi nejvyspělejších zemí světa + Rusko HIPC - Iniciativa pro vysoce zadlužené chudé země HDI - Index lidského rozvoje HDR - Zpráva o lidském rozvoji vydávaná UNDP IBRD - Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj ICSID - Mezinárodní centrum pro urovnávání investičních sporů IDA - Mezinárodní asociace pro rozvoj IFC - Mezinárodní finanční korporace ILO - Mezinárodní organizace práce LDC's - Skupina nejméně rozvinutých zemí světa MDG's - Rozvojové cíle tisíciletí MIGA - Multilaterální agentura pro garanci investic MMF - Mezinárodní měnový fond MZV ČR - Ministerstvo zahraničních věcí ČR OA - Oficiální pomoc směřující do tzv. transformujících se zemí ODA - Oficiální rozvojová pomoc OECD - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj 3 OECD/DAC - Výbor pro rozvojovou pomoc OECD NEPAD - Nové partnerství pro africký rozvoj NNO - Nevládní nezisková organizace OSN - Organizace spojených národů PRSP - Strategické dokumenty pro snižování chudoby RS ÚMV - Rozvojové středisko Ústavu mezinárodních vztahů SAP - Program strukturálních úprav SB - Světová banka SDR - Zvláštní práva čerpání užívaná MMF UNCTAD - Konference OSN o obchodu a rozvoji UNDP - Rozvojový program OSN UNEP - Program OSN pro životní prostředí UNICEF - Dětský fond OSN UNIDO - Organizace OSN pro průmyslový rozvoj UNHCR - Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky WHO - Světová zdravotnická organizace WTO - Světová obchodní organizace ZRS ­ Zahraniční rozvojová spolupráce 4 Úvod 5 ÚVOD Vážení čtenáři, Dostává se Vám do rukou studijní opora s názvem ,,Základy rozvojové pomoci". Její hlavní snahou je představit Vám situaci v zemích rozvojového světa i s jejich problémy a potřebami a na základě jejich znalosti budete mít poté možnost setkat se s nejvýznamnějšími mezinárodními i našimi domácími aktéry, kteří se pohybují na poli rozvojové spolupráce. Takovéto rozvržení textu se snaží reflektovat samotný smysl rozvojové pomoci, který by se dal asi nejlépe vystihnout jako ,,spolupráce a partnerství" mezi zeměmi vyspělého Severu a těmi mnohem chudšími, nazývanými jako země globálního Jihu. Spolupráce totiž už ze své podstaty nemůže vycházet jen ze zájmů jedné strany, ale musí brát v úvahu i potřeby strany druhé. V terminologické rovině u nás v praxi stále existuje dualita pojmů "rozvojová pomoc" a "rozvojová spolupráce", přičemž oba znamenají prakticky totéž. Závaznou českou terminologii má stanovit až připravovaný zákon o rozvojové spolupráci, jehož věcný návrh je v době psaní tohoto textu (11/2006) v připomínkovém řízení na MZV ČR. Na následujících stranách se setkáte s historií rozděleného světa, problematikou chudoby, zdravotního stavu obyvatel rozvojových zemí, ale i budováním světového partnerství mezi vyspělými zeměmi Severu a globálního Jihu, celým systémem zahraniční rozvojové spolupráce ČR, zaměřením OSN, ES, OECD, až po kontroverzní instituce typu WTO, MMF či SB. Každé z těchto témat je velice rozsáhlé a mohlo by vydat na samostatnou publikaci. Cílem této studijní opory však není poskytnout čtenáři detailní informace, nýbrž předat mu pokud možno uceleně a ve srozumitelném jazyce základní přehled o rozvojové spolupráci a nabídnout mu ke každému tématu možnost doplnit si znalosti prostřednictvím rozšiřující literatury. Při troše výtvarné metafory by se tak mohlo jednat o jakousi malou galerii o pár místnostech, do níž se 6 Úvod kurátor snaží umístit kopie nejdůležitějších pláten světových mistrů i s jejich popisky. Nejtěžší oříšek pro tuto malou galerii a jejího kurátora zcela určitě tkví ve správném výběru obrazů a popisků, z nichž by mělo být jednoznačně patrné, proč byl daný obraz vybrán. Skoro stejně důležité je však také jejich správné nasvícení, aby vynikly barvy a nemohlo být přehlédnuto to, co mělo vyniknout. Po návštěvníku takové galerie se vyžaduje snaha zasazovat barvy, tvary, jakožto ale i strukturu pláten a techniku malby do kontextu vlastních znalostí a vlastního úsudku. Milý návštěvníku naší galerie rozvojové pomoci, zkus si na chvíli udělat pohodlí, třeba se i natáhnout a položit si k ruce vše, co bys mohl záhy potřebovat a já, kurátor, ti přeji, aby návštěva u nás ti byla užitečná a pokud možno, snad i co nejpříjemnější. Úvod 7 Cílem tohoto textu je: ˇ seznámit Vás se základními rysy rozvojové spolupráce ˇ přivést Vás k vlastním úvahám na toto téma ˇ vzbudit ve Vás zájem o konání i za prahem vašeho bytu ˇ znepokojit Vás, že současný systém světového obchodu není udržitelný ˇ a konečně ukázat i pozitivní příklady pomoci Čas potřebný k prostudování učiva předmětu: Vše, mimo korespondenčních úkolů, byste měli zvládnout za 16 až 17 hodin čistého času. Průvodce studiem. V takovýchto rámečcích vždy najdete autorův komentář k probírané látce, různá upozornění či doplnění. To, na co Vás chci upozornit tímto rámečkem, je organizace jednotlivých kapitol. ˇ Údaje o časové náročnosti berte s rezervou ­ každý potřebuje k prostudování stejné látky či ke splnění stejného úkolu jinou dobu. ˇ Oporou Vás bude provázet několik grafických symbolů, které mají za úkol strukturovat text, a tak Vám ulehčit orientaci. Jejich seznam a vysvětlivky naleznete v zadu u seznamu zkratek a literatury. ˇ Většina úkolů v tomto textu nemá řešení obsažené v klíči na konci kapitoly. Je tomu tak převážně proto, že nemají jednoznačné řešení nebo jste vyzýváni k vlastní úvaze. Ty úkoly a otázky, které je třeba vyřešit či zodpovědět správně vzhledem k dalšímu výkladu, jsou řádně označeny a na konci kapitoly vždy najdete jejich řešení. 8 1 Existuje jen jeden svět? 9 1 EXISTUJE JEN JEDEN SVĚT ? V této kapitole se dozvíte: ˇ o historii a současnosti rozdělení na první, druhý a třetí svět ˇ jaké jsou společné znaky zemí prvního, druhého a třetího světa ˇ jak se člení současný svět podle stupně rozvoje ˇ jak se měří rozvoj ˇ co je to index lidského rozvoje Budete schopni: ˇ vysvětlit terminologii určenou pro klasifikaci zemí světa ˇ kriticky zhodnotit výhody a nevýhody jednotlivých metod měření rozvoje Klíčová slova této kapitoly: první svět, druhý svět, třetí svět, studená válka, Hnutí nezúčastněných, země globálního Jihu, země Severu, rozvinuté země, rozvojové země, G77, nejméně vyspělé země ­ LDC's, málo vyspělé země ­ UDC's, čtvrtý svět, HDP, HNP, Index lidského rozvoje. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: Včetně řešení úloh byste vše měli zvládnout za 3 hodiny. Průvodce studiem. V první kapitole nás čeká exkurz do základní klasifikace zemí světa podle vybraných ekonomických, politických a sociálních charakteristik. V knihách, médiích i v běžném životě se totiž lze setkat s celou řadou názvů, které mají za úkol popsat situaci v různých regionech a bude proto dobré vědět, jestli je daný pojem jen přibližným označením nebo je jeho význam přesně definován. Povíme si také o metodice měření rozvoje jednotlivých zemí významnými mezinárodními institucemi jako jsou Světová banka a OSN. 10 1 Existuje jen jeden svět? 1.1 Tři světy nebo jen jeden? Výraz "třetí svět", se kterým se lze poměrně často setkat v odborných textech i ve zpravodajství, použil poprvé v roce 1952 francouzský demograf Alfred Sauvy. Původně byly takto označeny chudé vrstvy obyvatelstva, které díky svému žalostnému postavení neměly moc potřebnou k ovlivňování svého okolí. V průběhu studené války došlo k významovému posunu tohoto pojmu od původního sociálně-ekonomického vyznění na celosvětový politický koncept. Vznikem železné opony se svět rozdělil na západní (demokratický) "první svět" a východní (socialistický) "druhý svět". V analogii k existenci dvou rozdělených světů, začaly být od konce padesátých let 20. století země nepatřící interně do ani jednoho z těchto táborů souhrnně nazývány jako "třetí svět". První svět se skládal z poměrně homogenního bloku vyspělých, průmyslových zemí, jejichž ekonomika byla založena na kapitalismu. Jednalo se o USA, Kanadu, země Západní Evropy, Japonsko, Austrálii a Nový Zéland. S výjimkou Španělska a Portugalska, kde až do sedmdesátých let přetrvávaly vojenské diktatury Francisca Franca a Antonia Salazara, bylo jejich společným jmenovatelem demokratické státní uspořádání. Dalšími znaky bylo vysoké HDP per capita a existence poměrně široké střední třídy. Druhým světem bývaly označovány země Východní Evropy a SSSR. Jednalo se o komunistické státy s centrálně plánovanou ekonomikou, které vyjma Albánie dosáhly i poměrně vysoké průmyslové vyspělosti. Až do přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století sem náleželo i Československo. 1 Existuje jen jeden svět? 11 Zatímco první a druhý svět bylo celkem jednoduché vymezit, s třetím světem je to trochu problematičtější. Zahrnuje totiž nesmírně rozmanité spektrum států. Od nejchudších zemí světa jako je např. Niger, přes země zmítané válkami a občanskými nepokoji, které mohou být reprezentovány dnes hojně diskutovaným Irákem, až k zemím ekonomicky vyspělým, jako např. Jižní Korea. Kde najít pro všechny tyto státy společného jmenovatele? V rovině ideologické byl třetí svět v období studené války poměrně rovnoměrně rozdělen mezi "přátele" západního a východního bloku, vzděláním a kvalitou zdravotní péče se také jednotlivé země nesmírně lišily (viz. srovnání Malawi a Burkiny Faso), stejně tak jejich HDP na obyvatele v porovnání parity kupní síly (Botswana vs. Laos).1 V úvodním odstavci už jsme si řekli, že koncem padesátých let 20. století došlo vlivem pokračující studené války mezi západním a východním blokem k významovému posunu termínu třetí svět od socio-ekonomického k politickému kontextu. Pro tento transfer byla velice významná konference v indonéském Bandungu v roce 1955, na které vznikla mezinárodní organizace nazývaná Hnutí nezúčastněných. Protože jejími hlavními iniciátory bylo pět významných státníků ­ Tito (Jugoslávie), Násir (Egypt), Sukarno(Indonésie), Nkhrumah (Ghana) a Nehrů (Indie), můžeme se pro Bandungskou konferenci běžně setkat i s názvem "Iniciativa pěti". Hlavy států těchto zemí si přislíbily, že se nenechají zatáhnout do ideologických sporů mezi západem a východem v období studené války. Takto byl vytvořen nový blok - "třetí svět". Zpočátku se jednalo o čistě politické uskupení podporující národně osvobozenecká hnutí na celém světě. Byly přizvány dokonce i komunistické země jako Kuba nebo Čína. Jeho program směřoval k odstranění chudoby, 1 Podle statistiky OSN za rok 2005 umělo v Burkině Faso číst a psát jen necelých 13 % obyvatel starších patnácti let, zatímco v Malawi to bylo 64 %. Přitom obě země patří do skupiny nejchudších zemí světa a podle indexu lidského rozvoje je od sebe dělí jen deset míst. Ve stejné statistice indexu lidského rozvoje dělily od sebe Botswanu a Laos pouhé dvě příčky, ačkoliv vykazuje Botswana v HDP na hlavu měřeno paritou kupní síly hodnotu téměř 5x vyšší než Laos. 12 1 Existuje jen jeden svět? k ekonomickému rozvoji a k boji proti kolonialismu. Zejména posledním atributem se hnutí stalo velice přitažlivým pro nově vznikající země v dekolonizačním procesu a dnešní členská základna čítá už 115 států. Úkol k textu. V období Studené války měl být politicko-vojenský pakt Hnutí nezúčastněných analogií k NATO a Varšavské smlouvě. Proč si myslíte, že se tak nestalo ? Zatím byly zmíněny pouze rozdíly v ideologických doktrínách, ekonomické a sociální sféře mezi jednotlivými zeměmi třetího světa. Vedle odlišností však mezi nimi existuje také celá řada podobných prvků. Tím prvním a důležitým je, že byly všechny alespoň na krátký čas v koloniálním područí.2 Dalšími charakteristickými rysy zemí třetího světa jsou : nízká ekonomická vyspělost významný podíl priméru na tvorbě HDP značně nerovnoměrné rozložení bohatství uvnitř státu vytvářející velice úzkou střední třídu chabé povědomí o demokracii a lidských právech chybějící koncepce ochrany krajiny, nerovné postavení mužů a žen vysoký přirozený přírůstek populace Neznamená to, že tato kritéria sedí na všechny země třetího světa, ale drtivá většina z nich nesnese v těchto vybraných ohledech srovnání se zeměmi vyspělými. 2 Počínaje zeměmi Latinské Ameriky, jejichž dekolonizace proběhla počátkem 19. století až po země v Asii a Africe, jež získaly nezávislost většinou až po druhé světové válce. 1 Existuje jen jeden svět? 13 Úkol k textu. Napadají vás nějaké země, které byly v období studené války na pomezí mezi světy? Zkuste nalézt aspoň jednu, která by vyplňovala mezeru mezi : 1) prvním a druhým světem 2) prvním a třetím světem 3) druhým a třetím světem Asi jste si už všimli, že o druhém světě bylo referováno v minulém čase. Symbolickým pádem berlínské zdi a následným rozpadem SSSR v roce 1991, se totiž druhý svět zhroutil. Země Střední a Východní Evropy se postupnou transformací sociálního, politického i ekonomického systému brzy dokázaly transformovat do prvního světa. Složitější je situace v postsovětském prostoru. Zatímco pobaltí se dokázalo poměrně úspěšně zapojit do evropského integračního procesu a od roku 2004 jsou Litva, Lotyšsko i Estonsko členem EU, zbylé státy vzniklé po rozpadu SSSR, prochází procesem mnohem neradostnějším. Potýkají se nejen s vážnými ekonomickými problémy, ale také v politické rovině nesnese úroveň demokracie a lidských práv srovnání s EU. Proto také členské země OECD dodávají těmto státům finanční prostředky na obnovu a rozvoj.3 1.2 Možné alternativy členění současného světa podle stupně rozvoje Zánikem socialistického tábora a postupnou transformací jeho zemí buď k prvnímu nebo třetímu světu ztrácí klasifikace na tři světy své logické opodstatnění. Mezinárodní organizace jej proto čím dál více 3 Až do loňského roku nebyla pomoc postsovětským zemím vykazována v sekci Oficiální rozvojové pomoci (ODA - official development assistance), ale jako rozvojová pomoc (OA - official aid). V roce 2005 byla sekce OA zrušena a postsovětské státy (dnes už bez Ruska) čerpají pomoc z ODA jako ostatní rozvojové země. 14 1 Existuje jen jeden svět? opouštějí a nahrazují pojmem země globálního Jihu. Geografický pojem jih sedí velice dobře pro americký kontinent a Afriku, ale už hůře pro Asii a Austrálii, kde by z tohoto pohledu země jako Japonsko, Austrálie nebo Nový Zéland měly spadat k zemím chudého jihu, což realitě neodpovídá. Opakem k zemím globálního jihu jsou země Severu. Ty se shodují se zeměmi prvního světa, ke kterým se po rozpadu komunistického bloku přidaly země Střední a Východní Evropy. Další možnou alternativou k členění na první, druhý a třetí svět je rozdělení podle rozvojových charakteristik na rozvinuté země a rozvojové země. Rozvojová země je stát s relativně nízkou životní úrovní obyvatelstva a málo rozvinutým průmyslem. Nízká úroveň ekonomického rozvoje zde bývá obvykle spojena také s nízkým sociálním rozvojem ve smyslu dostupnosti zdravotní péče, nezávadné pitné vody, kvality bydlení, stravy, ukazatelů průměrné délky života, gramotnosti atd. Většinou jsou do této kategorie zařazovány členské státy G77 a další státy na podobném stupni vývoje. Průvodce studiem. G 77 je důležitou organizací zastupující zájmy rozvojového světa. Proto Vám do průvodce studiem umístím alespoň základní informace o ní. Zájemci naleznou na konci kapitoly webovou adresu se spoustou rozšiřujících informací. G77 je skupina původně 77 rozvojových zemí světa, které vytvořily v roce 1964 společnou organizaci za účelem zlepšeného vyjednávacího postavení při OSN. Ačkoliv se v průběhu následujících let organizace postupně rozrostla až na dnešních 131 členů, svůj název si už díky svému historickému významu ponechala. Organizační struktura je poměrně volná. Každý rok je volena předsednická země, jejíž mandát trvá 1 rok. Nejvyšším rozhodujícím orgánem je rada ministrů členských zemí, kteří se pravidelně scházejí při jednáních Valného shromáždění OSN nebo i při jiných příležitostech. 1 Existuje jen jeden svět? 15 Rozvojové země můžeme dále dělit na nejméně vyspělé země (Least Developed countries - LDC's) a málo vyspělé země (Underdeveloped countries - UDC's). O nejméně vyspělých zemích světa se obvykle referuje jako o tzv. "čtvrtém světě". Jedná se o nejchudší ze zemí třetího světa, které jsou minimálně industrializované, mají špatnou infrastrukturu, nejnižší ukazatele socioekonomického rozvoje a chmurné vyhlídky pro větší ekonomický rozvoj v následujících letech. Skupina nejméně vyspělých zemí světa už není vágním pojmem jako např. země globálního Jihu, ale už je jasně definovaná Ekonomickým a Sociálním fondem OSN na základě následujících kritérií: HNP ve třech po sobě následujících letech musí být na hlavu nižší než 750 USD Špatné sociální podmínky vycházející z údajů o přístupu ke zdravotní péči, vzdělání, gramotnosti a nutričních údajích ve výživě. Založeno na Human Assets index -HAI Ekonomická zranitelnost a nestabilita (závislost na výkyvech cen u zemědělských komodit, rozdělení exportu na suroviny, hotové výrobky a služby, procento lidí vysídlených z důvodu přírodní katastrofy či války, atd.) V posledním přehledu OSN k roku 2005 splňovalo kritéria příslušnosti k LDC's 50 zemí. V těchto zemích žije většina obyvatel v podmínkách extrémní chudoby a sociální nestability. Časté jsou konflikty a autoritářské režimy. Většina z nich je v Subsaharské Africe. Aby země byla na tomto indexu, musí ve třech po sobě jdoucích letech splňovat všechna tři kritéria. Posledními zeměmi, které vstoupily do kategorie LDC's byly v roce 2000 Senegal a o tři roky později Východní Timor. V tomto roce se očekává, že skupinu opustí Kapverdy a Maledivy. 16 1 Existuje jen jeden svět? Tabulka 1. Nejméně vyspělé země světa (LDC's) Seznam nejméně vyspělých zemí světa 1 Afghánistán 26 Malawi 2 Angola 27 Maledivy 3 Bangladéš 28 Mali 4 Benin 29 Mauritánie 5 Bhútán 30 Mosambik 6 Burkina Faso 31 Myanmar 7 Burundi 32 Nepál 8 Čad 33 Niger 9 Džibuti 34 Rovníková Guinea 10 Eritrea 35 Rwanda 11 Etiopie 36 Samoa 12 Gambie 37 Senegal 13 Guinea 38 Sierra Leone 14 Guinea-Bissau 39 Somálsko 15 Haiti 40 Středoafrická republika 16 Jemen 41 Súdán 17 Kambodža 42 Svatý Tomáš a Princův ostrov 18 Kapverdy 43 Šalamounovy ostrovy 19 Komory 44 Tanzánie 20 Kongo (Kinshasa) 45 Togo 21 Kiribati 46 Tuvalu 22 Laos 47 Uganda 23 Lesotho 48 Vanuatu 24 Libérie 49 Východní Timor 25 Madagaskar 50 Zambie Zdroj: OSN 2003 1 Existuje jen jeden svět? 17 1.3 Jak měřit rozvoj? Nejčastějším ukazatelem rozvoje bývají ekonomické faktory, z nichž prim hraje hrubý domácí produkt (HDP) na osobu. Statistika založená na HDP na osobu má jednu základní nevýhodu, a to že nebere v úvahu různé cenové hladiny v různých státech. V některých zemích se totiž za jeden dolar dá koupit mnohem více než např. jinde za tři. Proto se zavádí další klasifikační metoda - HDP na osobu měřeno podle parity kupní síly. Ta už vypovídá mnohem více o ekonomických podmínkách v dané zemi, přesto není všeobsažná. Zatímco v některých zemích jsou služby jako zdravotnictví či školství bezplatné a celá řada dalších komodit je státem dotována, jinde musí být všechny zaplaceny přímo spotřebitelem. Průvodce studiem. Tak a už je to tady. Setkali jsme se s prvními dvěmi klasifikačními metodami, které mají porovnávat ekonomickou vyspělost státu, a už jsme narazili na problém, že podle každé z těchto veličin, na tom bude konkrétní země jinak. A to nejsou jediné klasifikační metody ekonomické vyspělosti státu. Dále se používají ještě hrubý národní produkt na osobu (HNP) a HNP na osobu měřeno podle parity kupní síly. Zatímco rozdíly mezi HDP a HNP se pro naše studijní potřeby neliší až tak moc, rozdíly mezi údaji HDP a HNP na osobu a těmi, které reflektují paritu kupní síly (zjednodušeně můžeme říct cenovou hladinu státu) mohou být značné. Proto je důležité prohlédnout si důkladně, co která ekonomická statistika vlastně udává. Proto bude užitečné, pokud si ukážeme na příkladu vybraných zemí světa, jak se může lišit statistika HDP na osobu a HDP na osobu měřeno paritou kupní síly. 18 1 Existuje jen jeden svět? Příklad : Tabulka 2. Porovnání hodnot HDP na osobu a HDP na osobu měřeno dle parity kupní síly Stát HDP na osobu v USD HDP na osobu v USD dle PKS Švýcarsko 43 553 30 552 ČR 8 794 16 357 Jemen 565 889 Bangladéš 376 1 770 Zdroj : Zpráva OSN o lidském rozvoji 2005 Světová banka používá pro své statistiky HNP na osobu4 , podle kterého rozděluje ekonomiky světa do čtyř základních skupin : Nízkopříjmové státy, státy s nižším středním příjmem, státy s vyšším středním příjmem a státy s vysokým příjmem. Pro přehlednost je přiložena následující tabulka. Tabulka 3. Klasifikace světových ekonomik dle Světové banky Klasifikace států dle SB HNP na osobu v USD/rok počet států světa v této kategorii5 Nízkopříjmové státy do 875 USD/rok 54 Státy s nižším středním příjmem 876 ­ 3 465 USD/rok 58 Státy s vyšším středním příjmem 3466 ­ 10 725 USD/rok 40 Státy s vysokým příjmem více než 10 726 USD/rok 56 Zdroj : Světová banka 2005 4 V nových statistikách Světové Banky je nyní hrubý národní produkt přejmenován na hrubý národní příjem ­ v angličtině se proto změnila zkratka z GNP (gross national product ) na GNI (gross national income). Český jazyk změnu reflektoval a místo produktu se začíná používat slova důchod. Například HND je tedy hrubým národním důchodem. 5 Celkový počet 208 ekonomik je dán faktem, že SB vede ve statistice i některá závislá území, která nemají statut nezávislého státu, jako například ostrov Man, Macao nebo Gaza a Západní břeh Jordánu. 1 Existuje jen jeden svět? 19 Hrubý domácí produkt měří hodnotu veškerého zboží a veškerých služeb vyrobených na území daného státu v daném roce. Skládá se ze spotřeby (soukromé i vládní), investic a rozdílu mezi vývozem a dovozem. Pokud bychom HDP chtěli vyjádřit matematicky, potom by vzorec byl: HDP=spotřeba domácností+vládní výdaje+investice+(vývoz - dovoz) Oproti HDP se HNP liší tím, že měří hodnotu zboží a služeb vyrobených občany daného státu bez ohledu na území. Nezapočítávají se tedy příjmy cizinců, ale přičteny jsou příjmy občanů daného státu v zahraničí. Jak HDP, tak i HNP se často uvádějí na osobu v paritě kupní síly (tedy vydělené počtem obyvatel dané země) a po zohlednění různých cenových hladin v různých zemích. Ukazatele HDP a HNP se často užívají k určení úrovně rozvoje země, mimo jiné proto, že je relativně snadné je zjistit a také snadné jim porozumět. Jejich nevýhodou je, že nezahrnují sociální aspekty rozvoje. Z tohoto důvodu vytvořil Rozvojový program OSN (UNDP ­ United Nations Development Programme) nový ukazatel rozvoje, který se nazývá Index lidského rozvoje (Human Development Index - HDI). Jeho smyslem je zachycení nejen ekonomických, ale také sociálních aspektů rozvoje. Zaměřuje se tedy spíše na člověka a uspokojování jeho základních potřeb než jen čistě na ekonomický metr. Index byl vyvinut pro potřeby OSN v roce 1990 pakistánským ekonomem Mahbubem Ul Haquem. Od roku 1993 je využíván UNDP k tvorbě jejich každoroční Zprávy o lidském rozvoji (HDR - Human Development report). Třemi základními kritérii jsou : naděje na dlouhý a zdravý život měřená průměrnou délkou dožití při narození gramotnost ekonomická vyspělost měřená HDP na hlavu v porovnání parity kupní síly 20 1 Existuje jen jeden svět? Tato tři kritéria se poté zprůměrují a výsledkem je trojmístné číslo za desetinou čárkou, kolísající mezi 0 a 1, které udává HDI. Koeficienty se poté seřadí od nejvyššího k nejnižšímu, a tak vznikne pořadí zemí dle úrovně lidského rozvoje. V poslední zprávě o lidském rozvoji obsadilo první místo s HDI 0,963 bodu Norsko. Česká republika se umístila s 0,874 body na 31 místě. Poslední 177 příčku zaujal s 0,281 bodem Niger. V této statistice je zahrnuto 175 členských zemí OSN + Hong Kong a Palestina. Šestnáct zemí OSN nemohlo být začleněno kvůli chybějícím statistickým údajům.6 Index lidského rozvoje se stal celosvětově uznávaným ukazatelem kvality lidského života. I tento ukazatel má však své nedostatky. Tím nejzásadnějším je, že nedokáže zachytit rozdíly v životní úrovni uvnitř jednotlivých zemí. V zemi jako je JAR tak například 20 % převážně bělošské populace a menšina černošské žije v bohatství, zatímco zbylých 80 % černochů a míšenců se potýká s podmínkami k životu srovnatelnými s chudými oblastmi Subsaharské Afriky. Přesto JAR zaujímá jako celek 120 místo v žebříčku HDI ve společnosti zemí jako Moldávie nebo Egypt. HDI také nezohledňuje bezpečnostní situaci v dané zemi a environmentální problematiku. Přesto je velice užitečným nástrojem při sledování, zda se v určité zemi či regionu životní úroveň v průběhu času zvyšuje, snižuje, nebo zůstává stejná. ________________________________________________________ Po rozpadu sovětského bloku a proniknutí hodnot a ekonomických, sociálních a politických mechanismů prvního světa do světa druhého přestalo být aktuální označení druhý svět. Studená válka skončila a s ní i rozdělení zemí podle politických sfér vlivu. Někteří autoři (Berger, Bayart) však referují, že i současné dělení na svět první a třetí nebo rozvinutý a rozvojový, popřípadě země Severu či globálního 6 Údaje nedodaly : Afganistán, Andorra, Irák, Kiribati, Severní Korea, Libérie, Lichtenštejnsko, Macao, Maršalovy Ostrovy, Mikronésie, Monako, Černá hora, Nauru, Palau, San Marino, Srbsko, Somálsko, Tuvalu, Vatikán 1 Existuje jen jeden svět? 21 Jihu, postrádá analytickou či konceptuální jednotu. Geografické vzdálenosti mezi zeměmi Severu a Jihu ztrácejí díky postupující globalizaci význam bariéry. Vždyť do jakéhokoliv místa na světě to letecky není více než pár hodin letu. A tak má bariéra oddělující bohatý Sever od chudého Jihu spíše charakter sociální. Ani toto tvrzení však nemá absolutní platnost. I v relativně chudých zemích totiž existují enklávy blahobytu, v nichž požívá kosmopolitní elita výhod globalizace a naopak v některých bohatých zemích Severu vznikají ghetta charakteristická chronickými problémy a sociálním úpadkem. Ředitelka českého UNICEFu Pavla Gomba ve své knize Slyšíte nás k této problematice trefně poznamenává : ,,Společně se zdmi Světového obchodního centra v New Yorku se v září 2001 zřítila také zeď oddělující bohatý svět od chudého. Víra v existenci této zdi a oddělených světů nám dovolovala považovat za normální svět, ve kterém dvacet procent světové populace ovládá osmdesát procent světového bohatství. Žádná taková zeď už však dnes neexistuje."7 Úkol k zamyšlení A tak stojí za úvahu, jestli má smysl svět nadále dělit zdmi, i když budou "jen" mentální povahy, a jestli by nebylo lepší připustit fakt, že svět je jen jeden, jak se nás koneckonců snaží přesvědčit organizátoři "Jednoho světa", dnes už proslulého festivalu dokumentárních filmů s tématikou lidských práv. 7 GOMBA, P.- Slyšíte nás?, Praha, 2003, s. 3 22 1 Existuje jen jeden svět? Průvodce studiem. I když můžeme k chovat ke koncepci jednoho světa sympatie, budeme se na následujících stranách setkávat s terminologií uvedenou v této první kapitole. Není to projevem neúcty k představě jednoho světa společného všem lidem, nýbrž zcela praktická potřeba nějak pojmenovat lokalitu, kde k danému jevu dochází. Proto, prosím, berte pojmy jako třetí svět, rozvojové země či země globálního Jihu bez pejorativního podtextu k úrovni jejich rozvoje, ale jen jako popisnou nutnost. Pro účely této práce jich budu využívat k označení zemí s méně rozvinutými ekonomikami, chronickou chudobou a nezaměstnaností, jejichž obyvatelé spotřebovávají pouze nepatrnou část světových zdrojů a zaujímají spodní příčky žebříčku OSN, který ukazuje index lidského rozvoje - HDI. Shrnutí. Od konce padesátých let 20. století se státy světa klasifikovaly v závislosti na jejich politickém a socioekonomickém směru vývoje jako první, druhý a třetí svět. S koncem studené války a rozpadem komunistického bloku zanikl druhý svět a státy k němu náležející se transformovaly buď do prvního světa, k němuž se vžilo označení země Severu nebo do třetího světa, jehož alternativním pojmenováním jsou země globálního Jihu. Přesto není označení třetí svět dosud vyčpělým pojmem a lze se s ním setkat jak ve sdělovacích prostředcích, tak i v mnohých publikacích. Podle rozvojových charakteristik existuje paralela k této klasifikaci na země rozvinuté a rozvojové. Nejchudší z rozvojových zemí se označují jako nejméně rozvinuté státy a směřuje k nim největší pomoc z OSN, SB, ale i dalších mezinárodních organizací. Statistickými metodami, jak srovnávat jejich úroveň rozvoje, se rozumí ekonomická kritéria (HDP či HNP na osobu) nebo komplexněji pojatý Index lidského rozvoje. 1 Existuje jen jeden svět? 23 Otázky: 1. Jaké jsou společné znaky zemí třetího světa? 2. Co je to čtvrtý svět? 3. Jaká jsou kritéria členství ve skupině nejméně vyspělých zemí světa ? 4. Jaké jsou základní statistické údaje, které slouží k zjištění ekonomické úrovně dané země a jaký je mezi nimi rozdíl? 5. Co udává Index lidského rozvoje a jaké jsou jeho silné a slabé stránky? Řešení a odpovědi. Hnutí nezúčastněných se nemohlo stát analogií k NATO a Varšavské smlouvě pro malou vnitřní soudržnost jeho členů. Zatímco členské země NATO měly kromě bezpečnostního závazku společný také ekonomický systém založený na myšlence volného trhu a státy druhého světa spojovala centrálně plánovaná ekonomika, země třetího světa byly v období studené války finančně podporovány oběmi tábory. V období bipolárního světa jim tak nebylo umožněno rozvinout společnou identitu a z původního záměru samostatného bloku zemí třetího světa se tak staly jen země závislé na jedné či druhé supervelmoci. Země na pomezí : 1) Jugoslávie. Krátce po druhé světové válce do této kategorie spadalo také Rakousko nebo z určitého úhlu pohledu také Finsko. 2) JAR a Izrael 3) např. Kuba nebo Severní Korea 24 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí Rozšiřující a doplňující literatura. LEWELLEN, T. Dependency and Development: An Introduction to the Third World. Westport, 1995, s.1-17. TWADDLE, M. Imperialism and the State in the Third World. Londýn, 1992, s. 1-22. DANĚK, P. Nerovnoměrný rozvoj světa: kolonialismus, neokolonialismus a diskurz rozvoje, In JEHLIČKA P., TOMEŠ J., DANĚK P. Stát, prostor,politika-vybrané otázky z politické geografie, Praha, 2000. Skupina G77 http://www.g77.org Hnutí nezúčastněných http://www.nam.gov.za/ Zpráva o lidském rozvoji včetně HDI 2005 http://hdr.undp.org/reports/global/2005/pdf/HDR05_HDI.pdf Oficiální stránky Světové banky http://www.worldbank.org/ 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 25 2 PROBLÉMY ROZVOJOVÝCH ZEMÍ A JEJICH IMPLEMENTACE NA ROZVOJOVÉ CÍLE TISÍCILETÍ V této kapitole se dozvíte: ˇ jaký je význam Rozvojových cílů tisíciletí a co obsahují ˇ jak souvisí chudoba s ostatními globálními problémy ˇ proč nemají všechny děti přístup ke vzdělání ˇ o nerovném postavení žen ve společnosti ˇ jaké jsou největší problémy ve zdravotnictví rozvojových zemí ˇ základní vztahy mezi environmentální a sociální problematikou ˇ jak současný systém zahraničního obchodu znevýhodňuje rozvojové země a prakticky jim neumožňuje vymanit se z chudoby Budete schopni: ˇ porozumět jednotlivým cílům a vysvětlit proč se staly problémy globálními ˇ pochopit vzájemnou propojenost mezi jednotlivými sektory rozvojové problematiky Klíčová slova této kapitoly: Rozvojové cíle tisíciletí, příjmová chudoba, absolutní chudoba, přístup ke vzdělání, rovnost pohlaví, neplacená práce, dětská úmrtnost, zdraví matek, HIV/AIDS, malárie, tuberkulóza, generické léky, udržitelný rozvoj, skleníkový efekt, slumy, nerovná obchodní výměna, koherence obchodu se strategií rozvojové spolupráce, oddlužení. 26 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: Včetně řešení úloh byste vše měli zvládnout za 4 hodiny. Průvodce studiem. Na následujících stranách se zmíníme o některých globálních problémech lidstva. O každém z těchto bodů by se dala napsat celá monografie. K tomu však nejen že není ve studijní opoře prostor, ale detailnější popis globálních problémů není rozhodně ani jejím záměrem. Proto budou tíživé celosvětové problémy tvořit jen jednu kapitolu, jejíž znalost má ovšem pro pochopení celého systému rozvojové spolupráce stěžejní význam. Všichni víme, že problémy jako znečistění životního prostředí, skleníkový efekt nebo globální oteplování jsou problémy celosvětovými. Kromě nich však existuje celá řada dalších, které jako by se naoko týkaly "jen" asi 2/3 států světa označovaných jako země globálního Jihu. Země je však živý organismus, ke kterému se nabízí analogie s lidským tělem, kde také problémy s kolenem, poruchami močového měchýře nebo krevní sraženinou v cévě nejsou zdaleka problémem jen spodní části těla, potažmo pravé nohy, ale mohou přerůst ve vážný problém pro celý organismus. Stejně tak i problémy jako chudoba, špatný přístup k nezávadné pitné vodě, zdravotní péči či školství v určité části světa jsou problémem i pro místa dosti vzdálená od epicentra výskytu. A ačkoliv se může zdát, že se týkají pouze zemí rozvojových, v samotném důsledku ovlivňují i země rozvinuté (viz. např. bezpečnostní důvody poskytování rozvojové spolupráce kap. 3.2). Velice důležitá je možnost kvantifikovat jevy. Proto si budeme u každého z problémů uvádět tzv. tvrdá data, tedy data umožňující měřit a srovnávat daný jev v dané lokalitě. A abychom, po pročtení této kapitoly neupadli do hromadné skepse nad stavem současného světa, jsou vybrané problémy utříděny do bloků odpovídajícím Rozvojovým cílům tisíciletí (Millenium Development Goals ­ MDG`s), které si daly za cíl do roku 2015 významně zlepšit současný stav světa cestou podpory lidské důstojnosti, rovnoprávnosti, demokracie a ekologické udržitelnosti. MDG's tak dávají určitou naději na pozitivní změnu, díky které bychom následující kapitolu nemuseli pročítat zatíženi břemenem bezvýchodnosti. 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 27 2.1 Vybraná fakta o současném světě 1,1 miliardy lidí žije pod hranicí extrémní chudoby, tj. za méně než 1 USD na den. téměř polovina lidstva žije za méně než 2 USD na den. 824 milionů lidí trpí chronickou podvýživou a nemá dostatek potravin potřebných k normálnímu, zdravému a aktivnímu životu. Více než 1 miliarda lidí nemá přístup ke zdroji kvalitní pitné vody. V důsledku extrémní chudoby zemře denně 30 000 dětí, každoročně to bývá okolo 10 000 000 dětí mladších 5 let. Na následky AIDS zemřou ročně 3 miliony lidí, další 4 miliony lidí ročně se virem HIV nakazí. Více než 100 milionů dětí ve školním věku nemá možnost navštěvovat školu. 1600 žen denně zemře na následky porodních komplikací. 20 % světové populace ovládá 80 % světového bohatství. Zdroj ­ OSN a SB 2004 a 2005 V záplavě statistik o situaci ve třetím světě může velice snadno zaniknout lidský rozměr. Třetí svět totiž není jen statistickou abstrakcí, ani pouhým systémem politických a ekonomických principů. Je především světem živých lidí, lidí z masa a kostí, kteří mají tak jako my své sny a prožívají své radosti a strasti. Černobílý svět čísel má za úkol dle určitého klíče setřídit data tak, aby se dala srovnávat. To je jistě velice důležité, ovšem život sám je vždy mnohem plastičtější a barevnější než by se z tabulek mohlo zdát. Proto, prosím, při pohledu do tabulek a statistik, uvedených v této kapitole, nezapomínejte na to nejdůležitější, a to že za každým číslem se skrývají lidské bytosti a jejich osudy. 28 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí Další důležitou věcí je schopnost rozlišovat, a to ať už jsme si chudé země Latinské Ameriky, Afriky a většiny Asie nazvali v kapitole 1 jakkoliv. Tak jako při pohledu japonskou optikou se celá Evropa může jevit jako homogenní blok, ačkoliv mezi jednotlivými zeměmi existují velké sociální, kulturní i ekonomické rozdíly, tak i pro nás třetí svět často představuje kompaktní celek, ve kterém jsou dané rozdíly pod rozlišovací schopností našeho oka. Už jen zapojení selského rozumu ale napovídá, že problémy kambodžského zemědělce, lékaře v Zambii, politika v Afghanistánu či učitele na Haiti budou asi odlišné. Všechny je však spojuje fakt, že žijí v nejméně vyspělých zemích světa, zemích pro které je příznačná chudoba. A ta se od státu vrací jako bumerang zase zpátky k většině lidí. 2.2 Rozvojové cíle tisíciletí (MDG's ­ Millenium Development Goals) V roce 2000 se na summitu tisíciletí konaném v New Yorku shodli zástupci všech zemí světa na společné vizi budoucnosti. Tato vize, opírající se o snahu udělat svět důstojnějším místem pro život většiny obyvatel, se promítla do tzv. Miléniové deklarace, kde 147 hlav států a vlád přijalo a všech 191 států8 se následnou ratifikací zavázalo splnit do roku 2015 tzv. Rozvojové cíle tisíciletí ­ Millenium Development Goals. Ty jsou souborem 8 základních cílů, které byly dále rozpracovány do 18 dílčích úkolů a více než 40 konkrétních ukazatelů, jejichž cílem je ukázat rámec rozvoje a časový harmonogram, podle kterého může být pokrok měřen. To vše při stanovení konkrétních indikátorů a jasných cílů. Mezi ně patří snížení extrémní chudoby na polovinu, zavedení školní docházky pro všechny děti, posílení role žen ve společnosti, zlepšení zdraví matek, snížení dětské úmrtnosti, zajištění udržitelného stavu životního prostředí, 8 V roce 2000 existovalo 191 nezávislých států, z nichž 189 bylo členskými zeměmi OSN. Mimo OSN byly MDG's ratifikovány i zbylými dvěmi zeměmi - Vatikánem a Švýcarskem. V roce 2002 se na mapě světa objevil nový samostatný stát - Východní Timor, který téhož roku ratifikoval MDG's a společně se Švýcarskem vstoupil do OSN. 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 29 zastavení šíření infekčních nemocí, jako je AIDS nebo malárie. Posledním cílem je budování světového partnerství pro rozvoj. Můžeme tedy říci, že prvních sedm cílů je určeno především nejchudším zemím světa, osmý je pak věnován hlavně vyspělým státům, které by měly usilovat o vybudování globálního partnerství, mezi jehož úkoly by patřilo rozvíjet otevřený obchodního a finanční systém, zpřístupnit rozvojovým zemím nové technologie, iniciovat odpouštění dluhů nejvíce zadluženým zemím ad. Cíle mají být splněny do roku 2015. Za výchozí je považován rok 1990. Možná si říkáte, že takových plánů už tady bylo mnoho. Jistě, MDG's jsou plánem ambiciózním a dnes už se ukazuje, že do značné míry i těžko splnitelným, přesto však mají pro oblast rozvojové spolupráce prvořadý význam. Ten by se dal shrnout do několika bodů : Všechny státy světa se shodly na základních prioritách pro společnou budoucnost. Představují základní programový rámec pro veškeré diskuse v oblasti rozvojové spolupráce Z abstraktní roviny byly konečně vytyčeny konkrétní cíle, jejich indikátory i doba, dokdy mají být splněny Cíle a úkoly jsou nastaveny tak, že umožňují průběžně sledovat stupeň jejich plnění 30 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí Tabulka 4. Rozvojové cíle tisíciletí (přehled jednotlivých cílů a úkolů) 1. Odstranit extrémní chudobu a hlad - snížit na polovinu počet extrémně chudých lidí (žijících z prostředků, které se rovnají, nebo jsou nižší než jeden dolar na den) - snížit na polovinu podíl lidí trpících hladem 2. Zpřístupnit základní vzdělání pro všechny - zajistit, aby všechny děti, chlapci i dívky, absolvovaly plné základní vzdělání 3. Prosazovat rovnost pohlaví a posílit postavení žen - do roku 2005 odstranit rozdíly v přístupu mužů a žen k základnímu a vyššímu vzdělání a do roku 2015 dosáhnout téhož na všech úrovních vzdělání 4. Omezit dětskou úmrtnost - snížit o dvě třetiny míru úmrtnosti u dětí mladších 5 let 5. Zlepšit zdraví matek - snížit o tři čtvrtiny míru úmrtnosti matek 6. Bojovat proti HIV/AIDS, malárii a jiným nemocem - zastavit šíření HIV/AIDS a snižovat procento nově nakažených - zastavit šíření malárie a dalších závažných chorob a snížit míru jejich výskytu 7. Zajistit trvalou udržitelnost životního prostředí - začlenit principy trvale udržitelného rozvoje do národních politik a programů; zvrátit proces ubývání přírodních zdrojů - snížit na polovinu podíl lidí, kteří nemají trvalý přístup k nezávadné pitné vodě - do roku 2020 dosáhnout výrazného zlepšení životních podmínek alespoň 100 milionů lidí přebývajících v chudinských předměstích velkoměst (slumech) 8. Vytvořit globální partnerství pro rozvoj - rozvíjet otevřený obchodní a finanční systém založený na pravidlech, zajistit jeho předvídatelnost a nediskriminační charakter. To zahrnuje i dobré způsoby výkonu vlády a správy, rozvoj a snižování chudoby na úrovni států i na mezinárodní úrovni - zabývat se otázkou zvláštních potřeb nejméně rozvinutých zemí. To zahrnuje odstranění cel a kvót pro jejich export, rozsáhlé oddlužení vysoce zadlužených zemí a navýšení rozvojové pomoci zemím, které prokázaly svou odhodlanost řešit problém chudoby - zabývat se zvláštními potřebami vnitrozemských a malých ostrovních rozvojových zemí - prostřednictvím opatření na úrovni států i na mezinárodní úrovni komplexně přistupovat k problémům zadlužených zemí a vytvořit dlouhodobou perspektivu jejich řešení - ve spolupráci s rozvojovými zeměmi vytvořit solidní pracovní příležitosti pro mladé - ve spolupráci s farmaceutickými společnostmi zajistit dostupnost základních léků v rozvojových zemích - ve spolupráci se soukromým sektorem zajistit, aby všichni lidé mohli využívat přínosů nových technologií, zejména technologií informačních a komunikačních 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 31 Průvodce studiem Protože Rozvojové cíle tisíciletí pokrývají nejdůležitější globální problémy, podíváme se na tyto problémy postupně podle klíče MDG's. Nezůstane jen u popisu aktuální situace, ale povíme si i něco o prostorovém rozložení daného problému a jeho vývojových trendech a stupních plnění. A protože se budeme pohybovat i v rovině čísel, chtěl bych znovu připomenout, že za jednotlivými cíli, úkoly a statistikami jsou pořád konkrétní lidé a jejich život by z hlediska humanity neměl mít o nic menší hodnotu než ten náš. 2.2.1. CÍL 1. Odstranit extrémní chudobu a hlad Chudoba je asi nejpalčivějším problémem současnosti. Ve formě bezdomovectví, či nízké životní úrovně v chudinských čtvrtích a ghettech se s ní můžeme tváří v tvář setkat v zemích vyspělého Severu, nevítaným společníkem bývá pro většinu obyvatel i v zemích globálního Jihu. Chudoba a blahobyt jsou relativními pojmy. Nejen každá kultura, ale i každý člověk individuálně má jiné vnímání toho, co si představuje pod pojmem "bohatství". I přes určitou míru relativity však existuje konkrétně měřitelný ukazatel chudoby na základě příjmu, tzv. příjmová chudoba. V úvodu této kapitoly už byla uvedena neradostná statistika, že pětina obyvatel naší planety žije za méně než 1 USD na den a téměř polovina populace je na tom jen o něco málo lépe a žije za 2 USD na den. Právě 1 USD na den v porovnání parity kupní síly byl SB stanoven jako hranice absolutní chudoby. Ta vyjadřuje minimální výši příjmu, která je nutná k zajištění obydlí a denního kalorického minima. Nejedná se tedy o zabezpečení kvalitního života, ale pouze o uspokojení nejzákladnějších lidských potřeb. 32 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí Příjmová chudoba je ovšem jen jednou z mnoha dimenzí chudoby, jejíž chápání nelze zúžit jen na hmotnou nouzi způsobenou nedostatkem příjmů. Nevede jen k nuzným podmínkám k životu způsobeným nízkými příjmy, ale ve svém důsledku vede i k mnohým dalším problémům, mezi něž patří v osobní rovině špatná dostupnost zdravotní péče, nedostatečné vzdělání, negramotnost a v neposlední řadě také stud za vlastní chudobu. Tento stud bývá často přehlížen, ale je to jeden z významných indikátorů chudoby, protože často vede k pocitu nepotřebnosti a zbytečnosti vlastní existence. V rovině širší potom chudoba velice úzce souvisí s celkovou zaostalostí určitých regionů, přelidněním, nezaměstnaností, politickou nestabilitou, nerovnoprávným postavením žen a menšin ve společnosti, otázkami bezpečnosti a terorismu, lidských práv atd. Ředitelka českého UNICEFu Pavla Gomba k problematice chudoby dodává : ,,Chudoba znamená mnohem víc než nedostatek peněz. Chudoba je, když nemůžete usnout hladem. Chudoba je, když nemáte střechu nad hlavou. Chudoba je, když je vám zle, ale nemáte na doktora. Chudoba je, když si nemůžete přečíst jízdní řád, protože jste nechodili do školy. Chudoba je, když vám ubližují, ale vaše volání o pomoc nikdo neslyší. Chudoba je bezmocnost, bezcennost a nesvoboda."9 Úkol. Zjistěte, jaký existuje vztah mezi chudobou a lidskými právy? Protože chudoba není jen důsledkem nízkých příjmů, ale také příčinou celé řady dalších patologických jevů ve společnosti, věnuje mezinárodní společenství celosvětovému boji proti chudobě velkou pozornost a v MDG's je tomuto úsilí věnován hned bod 1. Ten říká, že do roku 2015 by měl ve srovnání s rokem 1990 klesnout počet lidí žijících za méně než 1 USD na den na polovinu a stejná redukce by měla postihnout i množství lidí trpících hladem a 9 GOMBA, P. Slyšíte nás? Praha: 2003, s. 77 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 33 nedostatečnou výživou. Převedeno do řeči čísel to znamená snížit počet lidí žijících pod hranicí absolutní chudoby z 27,9% světové populace na 14% a počet lidí s nedostatečnou výživou z 20% na 10%. Pět let poté, co byly vyhlášeny Rozvojové cíle tisíciletí v Miléniové deklaraci a deset let před tím, než mají být naplněny, se v září 2005 na Valném shromáždění OSN hodnotil dosavadní pokrok v naplňování jednotlivých cílů. Počet lidí žijících v absolutní chudobě klesl od roku 1990 o 130 milionů, a to navzdory populačnímu růstu, který jen v rozvojových zemích zaznamenal nárůst populace o 800 milionů lidí. Největší podíl na poklesu chudých mají země Východní a Jihovýchodní Asie, kde došlo od roku 1990 ke snížení počtu extrémně chudých o více než 200 milionů. Tristní zůstává situace v Subsaharské Africe, kde se situace v relativních hodnotách zlepšila jen o necelé procento a v hodnotách absolutních pak došlo dokonce k nárůstu absolutní chudoby o 140 milionů lidí! Dalším problémovou oblastí s nárůstem chudoby se staly země bývalého východního bloku, zejména pak regiony Střední Asie a Zakavkazska. Ve světle rostoucí spotřeby v západním světě, kdy jsou vydávány obrovské finanční prostředky za přípravky na hubnutí, může připadat neuvěřitelný údaj, že 824 milionů lidí trpí chronickou podvýživou. A na rozdíl od pozitivního trendu při snižování lidí žijících v absolutní chudobě, nejsou statistiky o podvýživě o mnoho lepší než před patnácti lety. Přehled je uveden v grafu na následující straně. 34 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí Graf 1.Rozdělení lidí žijících za méně než 1 USD na den podle regionů (v %) Zdroj : MDG's Report 2006 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 35 Graf 2. Rozdělení lidí trpících podvýživou podle regionů (v %) Zdroj : MDG's Report 2006 36 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 2.2.2 CÍL 2 ­ Dosáhnout základního vzdělání pro všechny Přestože přístup ke vzdělání patří mezi základní lidská práva definovaná Všeobecnou deklarací lidských práv, stále ještě nemá více než 100 milionů dětí přístup ani k základnímu vzdělání a více než 850 milionů lidí neumí číst a psát. Příčin je celá řada. Tou nejzávažnější jsou vysoké finanční náklady na vzdělání. Rodiče musí za své potomky zaplatit většinou nejen za školní potřeby, uniformy a školné, ale často také příspěvky na platy učitelů a provoz školy, a to jsou položky, které ne každá rodina může zaplatit. Dalším faktorem omezujícím přístup ke vzdělání je dětská práce. Ta není ještě zdaleka ve všech státech zakázaná a objevuje se ve velké míře i tam, kde je postavena mimo zákon. Podle Mezinárodní organizace práce (ILO) postihuje dětská práce odhadem asi 250 milionů dětí ve věku do 12 let. Její vymýcení nebude jednoduché, protože na dětské práci závisí nejen přežití dětí samotných, ale často i jejich příbuzných. Alespoň základní vzdělání je nutným předpokladem rozvoje. Bez něj je naprosto nemožné zlepšit v rozvojových zemích situaci ve státní správě, soukromém sektoru či budovat občanskou společnost, bez kterých zůstane široce prosazovaná idea dobrého vládnutí (Good Governance) jen prázdnou frází. A kruh se uzavírá. S nevzdělanou voličskou základnou se obtížně volí vzdělaná elita, která by výše zmíněným dobrým vládnutím mohla rozvojové zemi pomoci dostat se z pasti chudoby. Příklad Smutným prvenstvím se v oblasti vzdělání "pyšní" Burkina Faso, kde je jen necelých 13 % obyvatel starších 15 let gramotných. Roční výdaje na vzdělání činí v této zemi jen 2 % HDP, což s přihlédnutím k výši HDP této země nepředstavuje v absolutních hodnotách věru mnoho. Špatné je rovněž obecné povědomí o významu vzdělání. Pověra, že vzdělaná dívka má menší šanci se dobře provdat, je jen špičkou ledovce A to nebyla ještě zmíněna kvalita výuky, technické vybavení škol a počet dětí ve třídě, který obvykle přesahuje 100 žáků na jednoho učitele. Za těchto podmínek je obtížně představitelná 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 37 myšlenka brzkého rozvoje společnosti. A To Burkina Faso není jedinou zemí světa s takto tragickými základními indikátory vzdělávacího systému. Co se týče školní docházky, velké rozdíly nejsou jen mezi různými státy, ale také uvnitř těchto států. Více než 80 % všech dětí, které nenavštěvují školní instituce je z venkovských oblastí. Nerovná je školní docházka i z genderového pohledu, kdy více než 60 % všech dětí nemajících přístup k základnímu vzdělání tvoří dívky. V posledních patnácti letech vzrostl poměr dětí navštěvujících základní školu ze 79 % na 86 %. I přes tento úspěch existují stále země jako např. Niger, Mali, Burkina Faso, Eritrea nebo Džibuti, kde navštěvuje školní zařízení méně než polovina dětí. Prioritním cílem by se mělo stát zavedení bezplatného základního školství, jak se podařilo na nátlak mezinárodního společenství prosadit v poslední době např. v Ugandě. 38 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí Graf 3. Rozdělení základní školní docházky podle regionů (v %) Zdroj : MDG's Report 2006 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 39 2.2.3 CÍL 3 ­ Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti Ženy jsou zásadními aktéry rozvoje, pečují o rodinu a vychovávají další generace. Existuje silná propojenost mezi posílením role žen ve společnosti a odstraněním celé řady negativních jevů zejména v oblasti školství, zdravotnictví a zemědělství. I přes velký pokrok v posledních patnácti letech zůstává postavení žen ve většině zemí světa nerovné s postavením mužů. V první řadě je to hledisko ekonomické. Bylo už zmíněno, že chudoba nepostihuje obyvatele planety rovnoměrně, ale že 70 % chudých tvoří ženy. Pokud bychom si tedy chtěli chudobu personifikovat a představit, zcela jistě by měla ženské rysy. Problém ekonomické nerovnosti se ovšem zdaleka netýká jen rozvojových zemí. I v rozvinutých zemích dosahuje průměrná mzda žen jen 80 % průměrného mužského výdělku. Oproti 50 % v rozvojových zemích, je ale tento údaj z hlediska rovnosti mnohem uspokojivější. Dalším ukazatelem genderové disparity je sociální postavení žen ve společnosti. Představa ženy jako ochránkyně domácího krbu je dána tradicí a existuje snad ve všech kulturách (snad s výjimkou současné americké, kde emancipace nabrala místy až absurdních podob). Na této představě by vlastně nebylo ani nic špatného, pokud by ženám byl umožněn rovný přístup ke vzdělání, práci a podílu na veřejném životě. Právě s prací jsou na tom ale ženy v chudých zemích globálního Jihu špatně, když většinu času stráví při neplacené práci (domácí práce, drobné zemědělské práce, zajištění otopu, pitné vody, péče o děti ...). K ekonomickým a sociálním hlediskům nerovnosti jsou ženy vystaveny i neřešitelné disparitě biologické, která z nich činí slabší pohlaví. V pohledu čísel vedou tyto rozdíly ročně ke 4 milionům mrtvých žen v důsledku násilí. Statistika social watch za rok 2004 vypovídá také o tom, že každá třetí žena byla zbita,zneužita, znásilněna nebo jiným způsobem přinucena proti své vůli k sexu. 40 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí Pro tyto a další důvody byla idea rovnosti pohlaví zařazena jako třetí cíl v MDG's. Hlavním ukazatelem pokroku v této oblasti se stal : poměr přístupu dívek a chlapců ke vzdělání na základních a středních školách podíl gramotných žen a dívek ve věku 15 ­ 24 let podíl žen na celkové zaměstnanosti ve službách a průmyslu podíl zastoupení žen v národních parlamentech Zjistěte jaká je dle těchto kritérií rovnost mezi pohlavími V České republice a hodnoty srovnejte s některými jinými evropskými zeměmi a alespoň jednou zemí z každého z kontinentů. Pokud byste nevěděli, kde nalézt potřebná data, můžete nahlédnout například na: http://mdgs.un.org/unsd/mdg/Data.aspx V případě odstranění nepoměru mezi přístupem dívek a chlapců k základnímu vzdělání se cíle daří dosahovat ve východní Asii a evropských zemích SNS. Ostatním regionům, ač jsou na správné cestě, a za posledních patnáct let učinily v rovnosti přístupu k základnímu školství znatelný pokrok, se cíle dosáhnout nedaří. Přístup dívek k základnímu vzdělání zůstává problémem hlavně v jižní Asii a subsaharské Africe, které tvoří poměr dívek k chlapcům jen 0,91 % respektive 0,89 %. Co se týče gramotnosti mladých žen a dívek ve věku 15 ­ 24 let, je jejich poměr k chlapcům stejného věku vyrovnaný v postsovětských zemích, východní Asii a latinské Americe. Výrazně zaostává celá Afrika s poměrem 0,88 % a jižní Asie s nelichotivými 0,79 %. Ačkoliv zaznamenávají ženy v posledních letech velký nárůst podílu na trhu práce, stále se podílejí na placené práci v celosvětovém měřítku méně než 40 %. Mezi hlavní příčiny patří obtížné skloubení pracovních povinností s rodinnými, z toho důvodu také nižší ochota zaměstnavatele přijmout do hlavního pracovního poměru mladou ženu, ale i sociokulturní stereotypy vnímání ženy jako méně vhodné adeptky na řídící pozice. V řadě rozvojových zemí potom také výše 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 41 zmíněný nedostatek času věnovat se placené práci kvůli nutným povinnostem při neplacené práci, z nichž nejnáročnější je nutnost zajištění potravin zemědělskými pracemi. Z následující tabulky je proto vyjmuta práce v zemědělském sektoru. Tabulka 5. Podíl žen na celkové zaměstnanosti v nezemědělském sektoru (v %) Region\rok 1990 1999 2000 2004 Svět 35.9 37.1 38.3 39.1 Severní Afrika 20.1 20.1 19.3 20.3 Subsaharská Afrika 32.4 33.2 34.3 35.0 Latinská Amerika 38.3 40.6 42.1 43.2 Východní Asie 37.9 38.8 40.0 41.2 Jižní Asie 13.1 14.8 16.7 17.3 Jihovýchodní Asie 37.3 36.9 38.6 38.3 Západní Asie 16.6 17.8 19.3 20.1 Oceánie 28.4 31.1 35.3 37.3 SNS 48.5 49.0 50.1 51.1 Rozvinuté země 43.4 44.8 45.6 46.4 ZDROJ: Millenium Development Goals Indicators, OSN 2006 Posledním měřitelným indikátorem v prosazování rovnosti pohlaví je zvýšení podílu žen na účasti v politickém životě. Měří se podílem žen v národních parlamentech. I když v posledních patnácti letech politická angažovanost žen narostla v celosvětovém měřítku z 12 % na 17 %, stále se nejedná o obecný trend a existují regiony jako např. Oceánie nebo většina muslimského světa, kde ženy téměř nejsou zastoupeny v politické reprezentaci státu. Otázka k zamyšlení Myslíte si, že by byla dobrým řešením rovnosti pohlaví jakási pozitivní diskriminace ve vztahu k ženám a zavedení kvót v určitých sektorech zaměstnanosti? 42 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí Otázka posílení role žen ve společnosti je velice úzce spjata s populační politikou. Vzdělané a sebevědomé ženy mají totiž mnohem větší vliv při plánování počtu svých dětí. Neřídí se už jen tím, co jim přikazuje tradice a manžel, ale dokáží díky osvětě a antikoncepci mnohem lépe kontrolovat svou porodnost. Vysoká porodnost přitom nesouvisí jen s chudobou, ale také s dětskou a mateřskou úmrtností nebo s šířením HIV/AIDS. Tyto ,,vedlejší efekty" nerovnosti obou pohlaví a provázanost různých aspektů rozvoje tak jen podtrhují význam prosazování třetího cíle. 2.2.4 CÍL 4 - Snížit o 2/3 dětskou úmrtnost V roce 2004 zemřelo na světě 10,5 milionů dětí mladších 5 let, přičemž 97 % z nich pocházelo z rozvojových zemí a celá polovina dokonce pouze ze subsaharské Afriky. Polovinu jejich životů mělo na svědomí pět nemocí : malárie, spalničky, HIV, zápal plic a průjmová onemocnění. Tyto děti tedy umírají následkem okolností, kterým je možné ve většině případů zabránit. Jen zápalu plic podlehnou ročně dva miliony dětí, na spalničky zemře ročně okolo půl milionů dětí, a to jsou nemoci, které se ve vyspělém světě podařilo díky očkování, vitamínům a lékům vymýtit úplně. Přístup ke kvalitní pitné vodě by znamenal radikální omezení průjmových onemocnění. Antimalariky, lepší výživou nebo jen používáním malarických sítí by se dokázal značně redukovat i problém s malárií. To jsou ale věci, které spolu s vyškoleným zdravotním personálem a finančními prostředky právě v nejchudších zemích světa často chybějí. Proto umírá v rozvojových zemích každoročně více než desetinásobně více dětí než v zemích rozvinutých. V roce 2004 to bylo 87 dětí ve věku do 5 let z každého tisíce narozených v rozvojových zemích oproti 7 v zemích rozvinutých. Místo, kde se děti narodí tak určuje jejich šance k přežití. 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 43 Jakou roli si myslíte, že na faktoru dětské úmrtnosti sehrávají mezinárodní farmaceutické firmy? Problematika dětské úmrtností jde ruku v ruce s problematikou populačního růstu a ekonomického rozvoje. Snížení dětské úmrtnosti závisí z velké části na funkčním zdravotním systému v rozvojových zemích.10 Systém zdravotnictví spolu s faktory uvedenými v minulém odstavci představuje brzdu nejen pro rychlejší snižování dětské úmrtnosti, ale ve svém důsledku brzdí i rozvoj. Vysoká dětská úmrtnost je totiž jedním z hlavních důvodů vysoké porodnosti. A ta zase způsobuje populační růst, snižující naději na ekonomický rozvoj společnosti. Při současném průměrném ročním poklesu dětské úmrtnosti o 1,2 %, není pravděpodobné, že by se vytčený cíl poklesu o 2/3 podařilo splnit. Na správné cestě jsou jen země severní Afriky, Latinské a střední Ameriky a jihovýchodní Asie. 10 Špatné podmínky ve zdravotnictví chudých zemí reflektuje i statistika kojenecké úmrtnosti na 1000 narozených. Zatímco ve vyspělém světě zemře při porodu 6 dětí, v rozvojovém světě to bývá více než 60. 44 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí Graf 4. Rozdělení dětské úmrtnosti do 5 let na 1000 narozených podle regionů Zdroj : MDG's Report 2006 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 45 2.2.5 CÍL 5 ­ Zlepšit zdraví matek Každou minutu zemře jedna žena na následky problémů spojených s těhotenstvím, porodem nebo poporodními komplikacemi. Ročně je to pak více než půl milionu žen, z čehož 99 % všech úmrtí se odehraje v Africe, Asii a Latinské Americe. Nejhorší stav pak panuje v subsaharské Africe, jižní a střední Asii, odkud pochází více než 90 % všech úmrtí žen během těhotenství, porodu či šestinedělí. Jen pro srovnání, zatímco v rozvinutých zemích Severu zemře na každých 100 000 živě narozených dětí 14 matek, pak v subsaharské Africe je to neuvěřitelných 920 rodiček. Úspěšný a bezpečný porod může značně ovlivnit školený a zkušený porodník, ten však asistuje jen u 58 procent všech porodů. V nejhůře postižených regionech subsaharské Afriky a jižní Asie pak dokonce jen u 46 %, respektive 36 % porodů. V případě absence lékařské pomoci může i poměrně lehká porodní komplikace skončit smrtí rodičky. Komplikace se nedají předvídat a nelze jim tak jednoduše předcházet jako v případě boje s dětskou úmrtností prostřednictvím léků, lepší výživy či očkováním. Problém mateřské úmrtnosti tak závisí především na rozvoji zdravotní infrastruktury a větším množství peněz putujících do zdravotních programů a zařízení. Bez nich je cíl snížit mateřskou úmrtnost do roku 2015 o 2/3 ve většině regionů bezbřehou utopií. 2.2.6 CÍL 6 ­ Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi Po snížení dětské úmrtnosti a úmrtnosti matek se i další cíl z Rozvojových cílů tisíciletí zabývá snahou o zlepšení zdravotního stavu obyvatel globálního Jihu. Je jím boj s infekčními nemocemi, jako je HIV/AIDS, malárie nebo tuberkulóza. Zatímco v rozvinutých zemích jsou hlavní příčinou smrti kardiovaskulární a onkologická onemocnění, v rozvojových zemích umírá každoročně okolo 40 % 46 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí obyvatel právě na výše zmíněné infekční nemoci.(jen pro srovnání, v zemích Severu jsou infekční choroby příčinou úmrtí 1 % populace). Z infekčních onemocnění zaujímá první místo virus HIV. V současné době je jím nakaženo už více než 40 milionů lidí, z nichž více než polovina obývá země subsaharské Afriky. Nejhůře postižen je úplný jih afrického kontinentu, kde ve státech jako JAR, Namíbie, Lesotho nebo Zimbabwe podíl nakažených virem HIV dosáhl téměř čtvrtiny dospělé populace, v Botswaně a Svazijsku se dokonce podíl nakažených pohybuje již jen těsně pod hranicí 40 %. A to je nemoc na vzestupu nejen v tomto regionu, ale i v Karibiku, Oceánii a v postsovětských zemích. Na následky AIDS, respektive jiných onemocnění způsobených sníženou imunitou organismu, umírá ročně okolo 3 milionů lidí, přičemž je za stejné období hlášeno více než 4 miliony nových případů. Kvůli této nemoci se už 15 milionů dětí stalo sirotky, tzn. ztratilo alespoň jednoho z rodičů. AIDS si však obvykle bere oba rodiče, a tak tito dvojnásobní sirotci končí většinou bez příjmů na ulici. AIDS tak podporuje růst dětské práce, čímž snižuje školní docházku a tím přispívá k opětovnému růstu chudoby v už tak chudých zemích. Nemocní AIDS jsou kvůli své nemoci diskriminováni a vyloučeni ze společnosti, což jejich situaci ještě více zhoršuje. V nejvíce postižených regionech se už vedle vlivu na sociální strukturu populace začínají projevovat i ekonomické důsledky epidemie HIV/AIDS. Nemoc si své oběti totiž nevybírá jen z řad dělníků, ale i z učitelského prostředí, lékaře či inteligenci, a tak v některých specializovanějších oborech už chybí v JAR, Namíbii i Botswaně lidské zdroje a objevuje se zvýšená míra migrace. Základní strategií v boji proti šíření HIV/AIDS je osvěta a vzdělání. Ty by měly společně vést k preventivním opatřením a zastavit novou vlnu šíření nemoci. Velice mnoho mladých lidí ještě bohužel stále neví, jak se nemoc šíří a jak se proti ní chránit. Bohužel také ti, kteří informace mají, se podle nich ne vždy chovají. 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 47 Příklad Ve světle evropské osvěty ještě stále člověka zamrazí, když se jihoafričtí středoškoláci ptají, zda sexuální styk s pannou či těhotnou bílou ženou zbavuje nakaženého AIDS jeho nemoci, popřípadě jestli kondom způsobuje impotenci. Také jste možná zaregistrovali soud s bývalým ministrem boje proti HIV/AIDS v JAR a pozdějším viceprezidentem Jacobem Zumou, který u soudu, kde čelil obvinění ze zneužití ženy nakažené AIDS prohlásil : ,,Vím, že žena z jejíhož zneužití mne obviňujete měla AIDS. Sexuální styk jsme opravdu měli, ovšem šlo o dobrovolný sex a ne o znásilnění ... Strach z nákazy nemám, protože jsem silný, zdravý muž a po sexu jsem se důkladně osprchoval."11 Pokud tedy člověk odpovědný za prevenci HIV/AIDS v zemi, která vykazuje v absolutních číslech nejvyšší počet nakažených lidí na světě může veřejně vydat takovéto prohlášení, potom už možná nepřekvapí stupeň osvěty u středoškoláků. Vedle pověr a mýtů má svůj význam na vzrůstajícím množství nemocných také nízká dostupnost antikoncepce a cena antiretrovirálních preparátů. Silná lobby farmaceutických firem, které se nechtěly vzdát svých zisků ani v oblasti boje proti nákaze HIV/AIDS vedla WTO až ke smlouvě o ochraně práv duševního vlastnictví v mezinárodním obchodě, která stanovila, že patenty na léky vyvinuté po roce 1995 budou mezinárodně platné po dobu 20 let. To v praxi znamená, že i z léků odvozených- tzv. generik, které bývají stejně účinné jako patentovaný lék, ale zhruba o 80 % levnější, je nutné odvádět vysoké licenční poplatky farmaceutické firmě, která s lékem na trh přišla. Jen země z kategorie LDC's jsou od poplatků za licence osvobozeny. Státy, které do této kategorie nespadají, tak musí platit za licence na léky, které by byly schopny samy vyrobit nebo je už dokonce vyrábějí. A jelikož se jedná o prostředky, které by příliš 11 Cape Town Post ­ 22.2.2006, str.4 48 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí zatěžovaly státní rozpočet, musí být náklady přesunuty na vlastní obyvatelstvo, které si často nákladnou12 léčbu nemůže dovolit. Otázka k zamyšlení Nepřipadá vám přístup katolické církve kladoucí konzervativní důraz na manželskou věrnost a vedoucí k zákazu používání kondomů také jako výrazná překážka v boji proti HIV/AIDS? A je tento postoj ve světle milionů úmrtí v rozvojovém světě, způsobených právě touto nemocí, morálně obhajitelným? Vedle HIV/AIDS se v chudých zemích vyskytují i další infekční nemoci, které mají na svědomí obrovský počet lidských životů a znemožňují celým regionům vymanit se z chudoby. Nejrozšířenějšími zabijáky jsou malárie a tuberkulóza. Vedle 1 milionu mrtvých ročně má malárie někdy za následek i těžká poškození mozku, chudokrevnost a ve svém důsledku samozřejmě negativní dopad na ekonomickou situaci obyvatel, kteří nemoc prodělali. V posledních dvou desetiletích byla nemoc na vzestupu zejména kvůli zvyšující se rezistenci parazitů a přenašečů a především zásluhou nedostatečné vybavenosti zdravotnických zařízení a domácností antimalarickými sítěmi. Současná kampaň UNICEFu, SB i nadace Billa a Melindy Gatesových se zaměřuje na distribuci právě lůžkových sítí napuštěných insekticidy. Jen v průběhu prvních čtyř let nového milénia vzrostl jejich počet v subsaharské Africe desetinásobně. Vzhledem k ceně antimalarických léků je tato strategie mnohem levnější, a tak i dostupnější pro široké vrstvy obyvatel. I přes zmíněný pokrok v posledních letech vyplývá z dat UNICEFu, že pod sítí má možnost spát jen 15 % dětí z malarických oblastí a pod sítí napuštěnou insekticidy dokonce jen 2 %. 12 Roční náklady na léčbu HIV/AIDS generickými antiretrovirálními léky se pohybují v rozmezí 200-800 USD na obyvatele. Tato částka nabývá obludných rozměrů při připomenutí faktu, že polovina světové populace žije za méně než 2 USD na den. 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 49 Přestože lék na tuberkulózu byl vynalezen už před padesáti lety, ještě dnes na toto onemocnění umírá ročně okolo 2 milionů lidí. Jako ve všech předchozích případech je situace nejkritičtější znovu v subsaharské Africe, kde nejen, že se dosud nepodařilo výskyt nemoci omezit, ale naopak, tuberkulóza je v tomto regionu na ostrém vzestupu. Za posledních patnáct let se její rozšíření v subsaharské Africe zvýšilo ze 148 případů na 281 z každých 100 000 obyvatel. Nejrizikovější skupinou jsou chudí lidé, kteří nemají přístup k léčbě a trpí podvýživou, která průběh nemoci zhoršuje.Další oblastí s dvojnásobným nárůstem onemocnění tuberkulózou jsou postsovětské republiky. Na jejich případu je patrné, jak ovlivňuje sociální a ekonomický pokles regionu výskyt negativních charakteristik i ve zdraví obyvatel. Tuberkulóza je nejčastější příčinou smrti pro lidi infikované virem HIV, proto snaha snížit počet nakažených záleží i na vývoji boje s AIDS. Nezbytným opatřením k zastavení rostoucího trendu úmrtí následkem infekčních onemocnění je zajištění dostupné péče, což v místních podmínkách většinou znamená péči bezplatnou.V případě všech infekčních onemocnění je potřeba zajistit efektivní léčbu v blízkosti domova nemocných, což nebude možné bez rozsáhlých investic do zdravotního systému rozvojových zemí. V regionálním rozložení infekčních onemocnění existují obrovské rozdíly, sjednotíme-li však čísla za celý svět, pak musíme konstatovat, že naplňování šestého cíle rozvojových cílů tisíciletí je zatím neúspěšné. 2.2.7 CÍL 7 ­ Zajistit udržitelný stav životního prostředí Sedmý rozvojový cíl tisíciletí se zaměřuje na snahu udržet životní prostředí obyvatelným i pro další generace. Stanovený cíl zahrnuje širokou oblast od environmentálních charakteristik jako omezení skleníkového efektu, ochrana ozónové vrstvy, zastavení desertifikace a kácení pralesů přes snahu o integraci principů udržitelného rozvoje do politiky a programů jednotlivých států až po sociální charakteristiky, mezi něž by se daly zahrnout dlouhodobé snahy o zlepšení přístupu k nezávadné pitné vodě a základní hygieně nebo o dosažení výrazného zvýšení kvality života obyvatel slumů. 50 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí V průběhu 20. století vzrostla průměrná teplota na Zemi o 0,6 stupně C. Na tomto oteplení má výrazný podíl vyšší koncentrace látek způsobujících skleníkový efekt v atmosféře. Jedná se především o oxid uhličitý, jehož množství v atmosféře reguluje od roku 2005 Kjótský protokol.13 Problémem je, že Kjótský protokol je závazný jen pro vyspělé státy. Tak například Čína, druhý největší světový producent skleníkových plynů, není vázána povinností snižovat své emisní limity. Rozvojové země s vyšším zastoupením průmyslu na tvorbě HDP se odvolávají na právo postavit svůj rozvoj na využívání fosilních paliv, tak jak to učinily státy vyspělé. Nedá se tedy očekávat, že by právě ony investovaly do rozvoje obnovitelných zdrojů energie a vyvíjely snahu na snížení emisí na udržitelnou úroveň. Je tedy nutné, aby se výzkumu a vývoji v oblasti alternativních zdrojů energie a možnosti energetických úspor věnovaly státy vyspělé. To s sebou ovšem nese nutnost útlumu v některých sektorech vlastního průmyslu a vyšší investice do ekologizace provozu, což není vůbec jednoduchá a bezbolestná cesta. Srovnejte hodnotu emisí CO2 na obyvatele v České republice s hodnotami některých jiných zemí. Pokud byste nevěděli, kde nalézt potřebné informace, můžete se znovu podívat na : http://mdgs.un.org/unsd/mdg/Data.aspx Lesy dnes představují plochu okolo 3,9 miliardy Ha, tedy asi 30 % rozlohy souše. Přibližně polovina z nich se rozkládá v subtropickém a tropickém pásmu, které jsou nejvíce ohroženou oblastí z hlediska 13 Je to protokol k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách, ve kterém se vyspělé země zavázaly ke snížení emisí skleníkových plynů o 5,2 %. Přestože byl Kjótský protokol projednáván už v roce 1997, vstoupil v platnost až o osm let později a hrozilo, že nezačne platit vůbec. Pro jeho ratifikaci byly totiž stanoveny dvě podmínky : aby byl podepsán alespoň 55 státy a aby jej podepsaly státy, jejichž podíl na emisích skleníkových plynů činil v roce 1990 nejméně 55 %. Zatímco s první podmínkou nebyly vážnější problémy, ta druhá se ukázala vážným problémem. Dva největší znečišťovatelé z vyspělých zemí USA a Rusko se postavili k ratifikaci odmítavě a bez podpisu alespoň jednoho z nich protokol nemohl vstoupit v platnost. Po velkých obstrukcích se nakonec Rusko uvolilo na podzim 2004 k ratifikaci a protokol vstoupil v roce 2005 v platnost. Kjótský protokol byl ratifikován 132 zeměmi. Emisní podíl vyspělých zemí, které protokol ratifikovaly, činil v roce 1990 61,6 procenta. 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 51 pokračujícího odlesňování. Největší problém představuje zejména kácení lesů z důvodu získávání nových obdělavatelných ploch pro zakládání plantáží a komerční kácení původních pralesů na nábytkové dřevo. Z těchto důvodů tak mizí každý den přibližně 200 km2 lesní plochy denně. Úbytek lesů významně napomáhá postupující desertifikaci, erozi, skleníkovému efektu a ztrátě druhové rozmanitosti ekosystému. Otázka k zamyšlení Myslíte si, že existují reálné snahy o certifikaci dřeva pocházejícího výlučně z plantážního pěstování? A nemůže mít na nelegálním kácení pralesů svou příčinu také neutuchající poptávka po nábytkovém dřevu ve vyspělých zemích Severu? 52 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí Graf 5. Podíl zalesněné plochy na celkové ploše v jednotlivých regionech (v %) Zdroj : MDG's Report 2006 V úvodu této kapitoly byl už zmíněn problém s přístupem obyvatel převážně chudých regionů ke zdrojům nezávadné pitné vody. Chemické a bakteorologické znečištění místních zdrojů vody vede k infekčním nemocem, které si vybírají každoročně krutou daň na životech těch nejchudších obyvatel. Jen v devadesátých letech zemřelo na průjmová onemocnění způsobená nekvalitní vodou více dětí, než kolik zemřelo od konce druhé světové války všech lidí následkem ozbrojených konfliktů. I přes pokrok v severní Africe, jižní a západní Asii, v latinské Americe, Karibiku a zemích SNS nenastává lepší přístup k nezávadné pitné vodě v nejhůře postižených regionech subsaharské Afriky a východní Asie, a tak stále více než 1 miliarda lidí je nucena pít vodu neodpovídající kvality. 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 53 Velké rozdíly v přístupu k pitné vodě nejsou jen mezi makroregiony, ale také mezi městskými a venkovskými oblastmi. Zejména v souvislosti s venkovskými regiony bývá hojně diskutován program privatizace vodovodních služeb podporovaný MMF. Ten argumentuje tím, že privatizace by omezila byrokracii a přivedla do této oblasti důležité investice. Otázkou však zůstává, nakolik by měli soukromí investoři zájem o investice do odlehlejších oblastí, kde nelze očekávat ekonomickou návratnost investic. A tak existuje reálná obava, aby se přístup k nezávadné pitné vodě nestal v rozvojovém světě výsadou jen movitější městské klientely. Posledním úkolem sedmého rozvojového cíle je zlepšení životních podmínek alespoň pro 100 milionů obyvatel chudinských čtvrtí měst neboli slumů, které představují obrovský problém v celém rozvojovém světě. Podle údajů programu lidských sídel OSN (UN Habitat) je jedinou oblastí, kde se zlepšuje kvalita života ve městech, severní Afrika. Ve všech ostatních regionech se kvalita městského života snižuje a počet obyvatel slumů roste jak v relativních, tak i absolutních číslech. Jen v průběhu devadesátých let vzrostl celosvětově počet obyvatel měst žijících ve slumech o na více než 900 milionů. V subsaharské Africe už dnes dosahuje poměr obyvatel chudinských čtvrtí na celkové městské populaci neuvěřitelných 72 %. Překotná urbanizace má komplexní negativní dopady. Vede k nezaměstnanosti, přelidnění, špatným hygienickým podmínkám, šíření infekčních chorob i k růstu kriminality a radikalismu. Na rychle rostoucí míru urbanizace a s ní ruku v ruce rostoucí chudinské čtvrti neexistuje jednoduchý recept. Řešení by znamenala jen komplexní změna, kterou by přineslo strategické plánování či regionální politika opírající se o větší podporu zaměstnanosti ve venkovských oblastech. A to vše za předpokladu vybudování nutné infrastruktury. Bez těchto předpokladů je idea zajištění udržitelného stavu životního prostředí a vzrůstající životní úroveň ve městech rozvojového světa nemyslitelná. 54 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí Je morálně ospravedlnitelné vyžadovat po vládách rozvojových zemí, aby důsledně uplatňovaly politiku ochrany životního prostředí, když jejich obyvatelé jsou nuceni využívat přírodních zdrojů pro nutnost holého přežití? 2.2.8 CÍL 8 ­ Budovat světové partnerství pro rozvoj Zatímco prvních sedm cílů zavazovalo rozvojové země k mobilizaci domácích zdrojů, politickým a ekonomickým reformám, které povedou k větší sociální spravedlnosti, ten osmý je primárně určen zemím rozvinutým. Je zaměřen na odstraňování strukturálních překážek, které brzdí rozvojové země na jejich cestě vymanění se z chudoby. Strukturálními překážkami se myslí zejména nastavení systému zahraničního obchodu, který znevýhodňuje rozvojové země v přístupu na trhy zemí rozvinutých a nalezení koherence mezi rozvojovou spoluprací a obchodní a zemědělskou politikou zemí OECD. Právě obchodní a zemědělská politika nejvyspělejších zemí je v ostrém kontrastu s prohlášeními jejich představitelů o liberalizaci světového obchodu. V klíčových oblastech ekonomických zájmů zemí OECD nadále přetrvávají protekcionismus a vysoká míra regulace, které dávají výhodu právě producentům z vyspělých zemí. Systém celních sazeb a kvót je stále nastaven tak, aby zvýhodňoval z rozvojových zemí dovoz surovin na úkor hotových výrobků. Suroviny totiž potřebují zpracovat, čímž podporují průmysl a zaměstnanost v rozvinutých zemích a ve formě hotových výrobků vytvářejí přidanou hodnotu, která v rozvinutých zemích zůstává. Pokud se jedná o důležité výrobky náročné na kvalifikovanou pracovní sílu, je rozvojová země naopak nucena je kupovat za ceny vyšší o vysoké mzdy v zemích rozvinutých. 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 55 Příklad Nejspornější zůstává sektor zemědělství, který je neustále nejchráněnější oblastí světového obchodu. Jak z hlediska odstraňování chudoby, tak i pro posilování udržitelného rozvoje, je ovšem pro chudé země naprosto zásadní. Pojďme se podívat jakými konkrétními nástroji mohou země EU chránit své trhy proti dovozu zemědělských komodit a naopak zvýhodňovat vlastní zemědělce. První podporou domácím zemědělcům na úkor těch z rozvojových zemí jsou cla, jejichž průměr dosahuje v EU u zemědělských komodit 17 %. Nejsou však stejná pro všechny výrobky. Rozvinuté země si chrání svůj trh jen u některých komodit jako je cukr, mléčné výrobky, banány, rýže nebo tabák, zato však velmi účinně prostřednictvím vysokých cel- tzv. celních vrcholků. Vysoká cla spolu s množstevními omezeními jsou odpuštěna jen členům skupiny LDC`s. Dalším účinným prostředkem k podpoře domácích zemědělců jsou zemědělské dotace. Společná zemědělská politika EU činí plných 46 % celounijního rozpočtu a projevuje se mimo jiné ve štědrých subvencích. Ty činí každoročně více než 300 miliard Euro, což představuje přibližně pětinásobek všech finančních prostředků věnovaných na oficiální rozvojovou spolupráci v roce 2005. Jen pro srovnání : přepočtená míra dotace na jednu krávu v zemích EU na den činí okolo 2 USD, což je považováno za širší hranici chudoby u lidí. Tyto obrovské příjmy samozřejmě snižují cenu zemědělských výstupů a velkou měrou tak podkopávají možný dovoz zemědělských výrobků z rozvojových zemí a podporují i nerentabilní produkty a tvorbu přebytků. Tyto přebytky vedou ke třetí formě podpory, kterou jsou exportní dotace. Vysokou nadprodukci se doma nedaří spotřebovat, proto státy podporují dotacemi vývoz, aby se zboží prodalo pod cenou alespoň v zahraničí. Na tyto neférové dovozy neumí většinou rozvojové země reagovat. Prostřednictvím liberalizace obchodu z dílny WTO se totiž snižují celní limity a množstevní omezení. Ani pomoc vlastním zemědělcům není příliš obvyklá v důsledku vysoké počáteční finanční nákladnosti. Tento trojlístek spolu ještě s dalšími aktivitami vede ke katastrofálnímu stavu, kdy v chudých zemích s levnou pracovní silou a vhodnými podmínkami k zemědělství lze nalézt i základní potraviny jako sušené mléko nebo balený cukr z Francie či Portugalska. 56 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí A nejedná se přitom jen o podporu nadnárodními obchodními řetězci, ale tato praxe je viditelná i v maloobchodě, a to proto, že díky subvencím a proexportním dotacím jsou tyto výrobky z EU prostě levnější. Otázka k zamyšlení Po pročtení výše zmíněného příkladu ze zemědělského sektoru, který není zdaleka jedinou privilegovanou oblastí obchodu, se nabízí otázka: jaký má význam rozvojová spolupráce, když obchodní politika stejných zemí, které ji poskytují, jde ve vztahu k rozvojovým zemím přesně opačným směrem? Tato otázka začíná stále častěji zaznívat na summitech EU, zejména v posledních měsících pod předsednictvím Finska, a vedla k volání po koherenci obchodní politiky s rozvojovou spoluprací (více v kapitole o rozvojové spolupráci EU). Začalo být totiž navýsost zřejmé, že pokud bude levá ruka bořit to, co postavila pravá ruka, může se v oblasti rozvoje chudých zemí Jihu podařit dosáhnout jen drobných dílčích úspěchů, zatímco podstatné výsledky nemohou zůstat jinde než jen na papíře. Otázka k zamyšlení Myslíte si, že otevírání továren nadnárodních společností v rozvojových zemích je dobrým lékem na odstraňování chudoby? Dalším významným bodem v budování světového partnerství pro rozvoj je bezesporu otázka zadlužení rozvojových zemí. Bez efektivního klíče k realizaci oddlužení nebudou rozvojové země mít možnost podílet se na budování funkčního zdravotnictví, školství či sociálního systému, které vyžadují nutnost státních dotací. A bez nich není možné zvyšovat životní úroveň jejich obyvatel. Zadluženost rozvojových zemí je datována od šedesátých let dvacátého století, kdy MMF a SB začaly poskytovat nově vzniklým státům na mapě světa úvěry sloužící k vybudování průmyslu. Tehdy populární modernizační teorie předpokládala, že prostřednictvím 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 57 industrializace se podaří rychle nastartovat ekonomický růst. Úvěry tedy měly sloužit jen jako injekce k rozvoji a díky zlepšeným sociálním a hospodářským podmínkám měly být investice rychle návratné. To se však nestalo. Prvním viníkem byly ropný šok v sedmdesátých letech, který způsobil enormní zdražení cen ropy. Následkem vzniklé hospodářské krize klesla poptávka po průmyslových výrobcích z rozvojových zemí na světových trzích a reálné ceny primárních surovin neustále klesaly. Svou roli sehrály také nezodpovědné půjčky, které poskytovaly v době studené války oba bloky ideologicky spřáteleným režimům v rozvojových zemích. Tyto faktory způsobily neschopnost zadlužených zemí nadále splácet své půjčky. Je těžké soudit, kde leží větší část viny, jestli v diktátorech, kteří špatným vládnutím znemožnili rozvoj svých zemí nebo u rozvinutých zemí, které pod rouškou ideologie podporovaly představitele i těch nejvíce despotických režimů. Jisté však je, kdo na tento stav doplácí. Jsou to ti nejchudší. Po zkušenostech s Mexikem a následně i dalšími zeměmi, které se dostaly do absolutní dluhové pasti přikročila v roce 1996 SB i MMF k podpoře oddlužovacích snah. Pro skupinu 41 nejvíce zadlužených chudých zemí (HIPC - Heavily indebted Poor Countries) vznikla iniciativa požadující odpuštění dluhů. Iniciativu podpořila v roce 1999 na svém zasedání v Kolíně nad Rýnem také skupina G8. Dnes už je zřejmé, že oddlužení je nezbytností, a tak se diskuse vede především o tom komu a jak pomoci k udržitelnosti dluhové zátěže. Kritériem je především tzv. kvóta dluhové služby, která vyjadřuje velikost roční splátky dluhu a jeho úroku k příjmům daného státu z exportu za stejný rok. U chudých zemí byla tato kvóta v průběhu devadesátých let průměrně na 18 %. MMF a SB předpokládaly původně její snížení na 15 %, později přistoupily na 10 %. Pro iniciativu Milostivého léta, která měla zájem na snížení dluhové kvóty až na úroveň 5 %14 se zatím nepodařilo nalézt konsensus. Do poloviny roku 2006 se podařilo dosáhnout oddlužení jen u 19 zemí ze skupiny HIPC, a to se ještě ani zdaleka nejedná o stoprocentní oddlužení, jak bylo slíbeno zástupci G8 na summitu 14 Dluhová kvóta 5 % je odvozena z úspěšného modelu oddlužení Spolkové republiky Německo po druhé světové válce. 58 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí v Gleneagles ­ např. Zambii je dluh snížen o 36 %, Bolívii o pouhých 19 %. Ačkoliv je oddlužení rozvojových zemí nezbytným předpokladem k jejich rozvoji, samo o sobě nestačí. Je nutné také stanovení jasného systému jak to provést. Mají být zvýhodněny státy dodržující principy demokracie a lidských práv nebo by se v rozvoji mělo pomoci i státům s méně demokratickou vládou? Jak zabránit do budoucna dalšímu neodpovědnému úvěrování? Na tyto a další otázky se dnes už nevede debata jen v jednacím sálech mezinárodních finančních institucí, ale díky osobnostem typu Boba Geldofa nebo Bono Voxe a kampaním jako jsou Milostivé léto, Live 8 nebo Make Poverty History (jejíž obdobou je u nás kampaň Česko proti chudobě), také v občanské společnosti. Kromě odstraňování nerovných obchodních podmínek mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi a slibu dosáhnout oddlužení či alespoň udržitelné míry dluhové zátěže pro chudé země, by budování světového partnerství pro rozvoj mělo znamenat tlak na farmaceutické firmy k výraznému zlevnění léků určených pro rozvojové země a zvýšení investic na výzkum tropických nemocí. Za posledních dvacet pět let bylo totiž ze všech vyvinutých léků určeno na léčbu tropických nemocí jen 1 %. Chudoba potencionálních klientů tak ovlivňuje nejen distribuci, ale i výzkum a vývoj. Posledním, ale neméně důležitým úkolem je navýšení prostředků na oficiální rozvojovou spolupráci zemí OECD. Závazek věnovat v rámci ODA rozvojovým zemím 0,7 % HNP byl odsouhlasen všemi vyspělými zeměmi mimo USA už na Valném shromáždění OSN v roce 1970. Přesto že od něj uplynulo již více než třicet let, naplnit se jej podařilo jen pěti : Norsku, Švédsku, Dánsku, Nizozemí a Lucembursku. (více v kapitole 4). Poslední cíl "budování světového partnerství pro rozvoj" může být tedy chápán jako nástroj mezinárodního společenství, který má vést klíčové aktéry rozvoje k zodpovědnosti za globální problémy a k upřímné snaze změnit ne úplně ideálně nastavený systém světového hospodářství směrem k takovému postavení chudých zemí, které by umožnilo udržitelný rozvoj. 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 59 Shrnutí Rozvojové cíle tisíciletí představují velice ambiciózní projekt a už v úvodu bylo zmíněno, že jejich splnění ve všech bodech a všech regionech není možné očekávat. Je však potřeba mít na paměti, že každý zlomek procenta v grafu a statistice ovlivňuje reálnou životní úroveň obrovského množství lidí. A navíc díky vzájemné propojenosti celé koncepce systému rozvoje znamená pokrok v jednom cíli ovlivnění synergickými vazbami i v ostatních oblastech. Ve většině ukazatelů dosáhla nejvýraznějších pokroků v naplňování MDG's východní Asie. Také v severní Africe a Latinské Americe je pozorovatelný v posledních pěti letech u všech indikátorů znatelný posun kupředu. V případě ostatních regionů a zejména v subsaharské Africe je zřejmé, že pokud nedojde k důslednému plnění závazků vyplývajících z osmého rozvojového cíle, potom budou obtížně splnitelné i cíle 1-7, které se snaží poukázat na palčivé problémy rozvojových zemí a prostřednictvím tzv. "dobrého vládnutí" mobilizovat vnitřní zdroje. Smyslem dobrého vládnutí by měla být řádná správa věcí veřejných, rozumná hospodářská politika, demokratické instituce a investice do školství a zdravotnictví. To vše posiluje odpovědnost každé země za vlastní hospodářský a sociální rozvoj, což ve spolupráci s budováním světového partnerství pro rozvoj představuje dobrou platformu pro postupný růst životní úrovně v zemích globálního Jihu. 60 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí Otázky: 1. Jaký je význam Rozvojových cílů tisíciletí? 2. Jaké byly vytyčeny cíle rozvoje pro MDG`s? 3. Jaký je rozdíl mezi širším pojetím chudoby a užším pojetím chudoby vymezeným jen na základě příjmů? 4. Jaké jsou hlavní příčiny stále neuspokojivé školní docházky u dětí v rozvojovém světě? 5. Proč jsou ženy postiženy chudobou více než muži? 6. Jaký je rozdíl v příčinách úmrtí mezi rozvinutými a rozvojovými zeměm? 7. Jaké faktory se nejvíce podílí na šíření infekce HIV/AIDS? 8. Co je to Kjótský protokol? 9. Vysvětlete jaký panuje vztah mezi růstem chudinských čtvrtí a školstvím, zdravotnictvím a ekologií. 10.Jaké jsou strukturální překážky zahraničního obchodu, které poškozují rozvojové země? 11.Jak došlo k dnešnímu stavu zadluženosti rozvojových zemí? Řešení a odpovědi. Řada chudých zemí farmaceutickým firmám musí za dovoz základních léků platit světové ceny 2 Problémy rozvojových zemí a jejich implementace na Rozvojové cíle tisíciletí 61 Rozšiřující a doplňující literatura: Oficiální stránky Rozvojových cílů tisíciletí http://www.unmillenniumproject.org/ Zpráva OSN o pokroku v Rozvojových cílech tisíciletí za rok 2006 http://mdgs.un.org/unsd/mdg/Resources/Static/Products/Progress20 06/MDGReport2006.pdf Brožura Česko proti chudobě, Praha 2006 Informační portál Rozvojovka http://www.rozvojovka.cz/ Informační portál Development Gateway http://www.developmentgateway.org/ Oficiální stránky Oxfamu http://www.oxfam.org.uk/ 62 3 Smysl rozvojové spolupráce 63 3 SMYSL ROZVOJOVÉ SPOLUPRÁCE V této kapitole se dozvíte: ˇ jestli má rozvojová spolupráce vůbec smysl ˇ jaké jsou argumenty proti smyslu rozvojové spolupráce ˇ jaké jsou argumenty podporující její smysl Budete schopni: ˇ uvědomit si a vysvětlit různé pohledy na rozvojovou spolupráci ˇ pochopíte principy, na kterých rozvojová spolupráce stojí Klíčová slova této kapitoly: argumentace, příčina a následek, udržitelná nosnost, univerzální hodnoty vs. relativizace hodnot, altruismus, pragmatismus, spill over effect. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: Včetně řešení úloh byste vše měli zvládnout do 2 hodin. Průvodce studiem. Po pročtení prvních dvou kapitol jste si už asi zvykli, že jsou vám předkládány informace, které vám mají pomoci setřídit a klasifikovat danou látku. Tomu odpovídá i struktura textu a použití orientačních symbolů. V této kapitole tomu bude trošku jinak. Myslím si totiž, že než se dostaneme k institucionálnímu zabezpečení rozvojové spolupráce, měli bychom se zamyslet i nad otázkou často opomíjenou: Má vůbec smysl pomáhat rozvojovým zemím? Ač se to může zdát na první pohled nepochopitelné, stále existuje dost lidí, kteří o smyslu pomoci obyvatelům rozvojových zemím v jejich cestě za zlepšením podmínek k životu pochybují nebo tuto iniciativu dokonce považují za škodlivou. Na následujících stranách se setkáme s celým spektrem 64 3 Smysl rozvojové spolupráce názorů; od premis, že pomáhat v rozvoji zemím třetího světa je naší morální povinností, až po názory zcela opačné, že tím škodíme budoucím generacím. Proto má tato kapitola spíše úvahový charakter. Bude v ní obsažena spousta niterných otázek, takže doporučuji zapojit vlastní úsudek, i když v textu nebude symbol žárovky. Věřím, že než se dostaneme k dalším informacím k zapamatování, nebude vůbec na škodu udělat malý úkrok stranou a pokusit se podívat na celou problematiku rozvojové spolupráce z jiného úhlu pohledu, tedy neřešit tradiční ,,co, kdo, kdy, kde, jak a za kolik", ale zamyslet se spíše nad otázkou primární : ,,proč". 3.1 Názory o odmítnutí idey rozvojové spolupráce Ačkoliv se podepsáním Miléniové deklarace OSN, následným rozhodnutím EU výrazně navýšit objemy prostředků věnovaných na rozvojovou spolupráci, popřípadě slibně se rozvíjejícími jednáními ve Světové bance a G8 na téma odpuštění dluhů nejzadluženějším zemím třetího světa, mohlo zdát, že počátek 21. století bude obdobím nárůstu solidarity vyspělých zemích Severu vůči nelehké situaci v zemích globálního Jihu, není tomu tak v absolutní rovině. A názory o zbytečnosti či škodlivosti takových iniciativ jsou bohužel stále živé. Pojďme se proto podívat na nejčastější teze vedoucí k negativnímu stanovisku k myšlenkám rozvojové spolupráce a následně se je pokusme interpretovat: Pomáhat je sice dobré, ale pomoc se stejně k potřebným nedostane Problémy jako chudoba nebo hlad jsou sice hanbou lidstva, ale odstranit je není možné Je nesmyslné utrácet velké finanční objemy na pomoc rozvojovým zemím, když máme spoustu problému a potřeb i u nás doma. Války,hlad a nemoci pomáhají přirozeným způsobem redukovat počet obyvatel. Pomocí třetímu světu překračujeme omezené možnosti naší Země a ženeme se tak vědomě všichni do záhuby. 3 Smysl rozvojové spolupráce 65 Úkol k textu Zkuste ke každé z těchto čtyř tezí nalézt alespoň jeden argument, proč by pravdu mít nemusely. Na následujících řádcích si některé z takových argumentů popíšeme, proto pokud má mít tento úkol smysl, pokračujte v textu až po jeho splnění. První argument svědčí o nedostatečné znalosti problematiky rozvojového světa. Každý, kdo měl možnost nějakou dobu žít nebo alespoň cestovat do jakékoliv rozvojové země, si mohl všimnout rozvojových projektů ať už v rámci oficiální rozvojové pomoci či mimo ni v rámci dobrovolnických aktivit. Jistě, dá se namítnout, že ne všechny peníze skončí tam, kde by měly a jsou někdy spotřebovávány na vnitřní chod organizací zajišťujících rozvojovou spolupráci, popřípadě skončí na osobních kontech politických představitelů v zemích, kde měly sloužit k něčemu úplně jinému, ale 100 % jistota, že investovaná energie, čas a peníze skončí na správném místě není ani v jiných oborech lidské činnosti. Proto končí větší objem peněz, než by se nám asi na první pohled líbilo, na zajištění evaluací a monitoringu investic. Rozvojová spolupráce má však své hmatatelné pozitivní výsledky. A ty lze cítit jak na mikroúrovni, kdy lze jednoznačně vidět, že např. výstavba studny ve vesnici vyřešila problémy s nedostatkem pitné vody a odstranila dlouhou každodenní cestu žen za životodárnou tekutinou nebo mikrokreditní půjčky pomohly nastartovat podnikání v oblasti atd. Tím nepopiratelně ulehčily situaci mnoha lidem a ještě se zasloužily o zlepšení jejich životní úrovně. Pohledem do statistik OSN o snižujícím se počtu lidí žijících v absolutní chudobě nebo zvyšujícím se procentu dětí navštěvujících školní zařízení, jsou pozitivní výsledky patrné i na makroúrovni. Druhý argument má bohužel z velké části pravdu. Chudobu a hlad se v dohledné době asi opravdu nepodaří zcela vymítit. Nikdo nemá prsten princezny Arabely, aby dokázal jedním otočením nalézt okamžitý recept na palčivá globální témata, přesto však každý pokrok může změnit osudy mnoha lidí. K názoru, že pomoc je zbytečná 66 3 Smysl rozvojové spolupráce s poukazem na to, že se chudobu nikdy nemůže podařit zcela vymýtit, by se potom logicky dalo argumentovat analogií, že by nemělo smysl pomáhat ani lidem postižených povodněmi, protože taková pomoc je jen na chvíli a voda se brzy objeví zase. Zní tato analogie provokativně? Možná ano, ale jedinými rozdíly jsou vzdálenost a zkušenost. Zatímco s povodněmi máme zkušenost v posledních letech více než hojnou a někdo z rodiny, přátel či známých jí byl postižen. K obyvatelům zemí, do nichž proudí rozvojová pomoc máme mnohem dál a zkušenost s negramotností a hladem je u nás mizivá.Výrok nejlépe vystihující tuto skutečnost formuloval Lao-C už před 2 500 lety : ,,Je lepší zapálit jednu malou svíci, nežli proklínat tmu." Třetí argument vychází z teze, že domácí problémy, tedy problémy geograficky blízké jsou důležitější než problémy geograficky vzdálené. V dnešním světě postupující globalizace už ovšem neexistuje fyzická bariéra vzdálenosti mezi zeměmi rozvojovými a rozvinutými. A tak pokud už budeme absentovat na morální důvody, že lidem chudším a v nesnázích bychom pomáhat měli, potom bychom už neměli zapomínat na pragmatické důvody, že pokud tak neučiníme, poneseme v budoucnu následky za takové jednání. V místech sociální nestability se totiž velice dobře daří organizovanému zločinu, terorismu, jejich obyvatelé mají větší sklony k emigraci atd. Tyto jevy nezůstávají aktivními jen v místech primárního výskytu, ale ovlivňují i lokality vzdálenější. V samotném důsledku nás občany zemí bohatého Severu bude takováto lhostejnost stát časem mnohonásobně vyšší investice do zajištění bezpečnosti, imigrační politiky, nákladů na sociální programy....atd., jak už se dnes přesvědčují země jako Francie nebo Velká Británie. Poslední argument je nejzávažnější, vychází totiž nejen z pocitového vnímání reality, nýbrž má i své racionálně-filosofické zázemí. Zakládá se na tvrzení, že utrpení a smrt způsobené podvýživou a chudobou nelze považovat za zlo, ale buď za nutnost nebo dokonce za dobro, protože pomáhají prořezat přebujelé lidstvo. Tento myšlenkový proud můžeme reprezentovat nejlépe proslulým ekologem Garretem Hardinem. Ten trvá na tom, že bychom lidem strádajícím hladem a žijícím v absolutní chudobě neměli poskytovat žádnou pomoc. Je 3 Smysl rozvojové spolupráce 67 přesvědčen nejenom o tom, že neposkytnout těmto lidem pomoc není nemorální, ale tvrdí dokonce, že jednoznačně nemorální je naopak poskytnutí pomoci. Protože se jedná o námitku důležitou, zkusíme se podívat na hardinovu metaforu Země jako moře, kterou poprvé publikoval v roce 1974 v časopise BioScience a od té doby se dočkala mnoha přetisků a knižních publikací. Příklad. Představte si planetu Zemi jako moře, po kterém se plaví jednotlivé čluny, přičemž každý bohatý stát představuje jeden člun naplněný poměrně bohatými lidmi. Na druhé straně chudší státy jsou představovány poměrně menšími a mnohem přeplněnějšími čluny a plavidly, ze kterých mnozí padají do moře z důvodu překročení nosnosti plavidel. Každý člun, ať už ubohý či luxusní, má dle Hardina svou nosnost, kterou nelze překročit, pokud se plavidlo nemá potopit. Člun rozvinuté země má tedy kapacitu dejme tomu 60 míst a plaví se v něm padesát lidí. Okolo tohoto plavidla se topí mnoho lidí. Z hlediska humanity by se toto plavidlo mělo změnit v záchranný člun. Etické dilema, které je tímto obrazem navozeno, zní: jak by mělo těchto padesát bohatých pasažérů záchranného člunu reagovat na příslušníky chudých států plavajících v jejich bezprostřední blízkosti, kterých je mnohem více než kolik je míst v záchranném člunu, kterým hrozí utonutí a snažně prosí o přístup do člunu? Hardin nabízí tři možnosti : 1) Humánně pomoci všem tonoucím na palubu. 2) Zachránit jen tolik, aby nebyla překročena nosnost lodi. Loď uveze šedesát lidí, pasažérů je padesát. Lze tedy přibrat dalších deset. 3) Nevzít na člun vůbec nikoho. 68 3 Smysl rozvojové spolupráce První možnost vede k neodkladné tragédii. Překročení nosnosti plavidla vede k jeho potopení a utonou všichni. ,,Dokonalá spravedlnost, dokonalá katastrofa". Druhá možnost znamená postavení před těžkou volbu, koho zachránit,koho už ne a podle jakých kritérií se rozhodnout? Touto volbou by se taky člun připravil o svou rezervu a i malý nápor by pro něj v budoucnu znamenal hrozbu. A tak Hardin nakonec obhajuje třetí variantu. Člun potřebuje rezervu, aby měl šanci být zachován a předán potomkům a s padesáti pasažéry na palubě bude tato šance největší. Že je to nespravedlivé? Hardin to připouští a dodává, že nikde není psáno, že život má být spravedlivý. Všechny zachránit nelze. Proč tedy nezachránit alespoň sebe a svou životní úroveň? Tato metafora se snaží podpořit myšlenku, že by bohaté státy měly přestat poskytovat zahraniční pomoc chudým zemím, protože tato pomoc je příčinou budoucí katastrofy. Potravinová pomoc hladovějícím pomůže utišit krizovou situaci jen na čas, protože povede k dalšímu zvýšení populace a k novému překročení nosnosti a krizové situaci, která bude ještě tragičtější než ta první. Hardin jde tak daleko, že prohlašuje, že každý zachráněný život znamená zbídačení příštích generací. Úkol Nepřipomíná vám tento model přežití ,,silnějších na úkor slabších" jistou velice známou teorii z 19. století? 3 Smysl rozvojové spolupráce 69 Průvodce studiem Metafora je to jistě působivá a nutí čtenáře zamyslet se nad vztahem rozvojových zemí a rozvinutých zemí. Přesto se jedná pouze o metaforu, navíc s napadnutelnou aplikací a přenosem na reálný svět. Jistě, loď má svou nosnost, ale jak změřit nosnost Země? Ta se totiž neopírá jen o fyzikální parametry, ale také o sociální, ekonomické a politické faktory, a ty mohou udržitelnou nosnost prostředí navyšovat. Japonsko, chudé na suroviny i ornou půdu, by z tohoto úhlu pohledu nemělo nárok uživit svých 125 milionů obyvatel, překročilo by svou udržitelnou nosnost, a bylo by proto zcela nemorální obchodovat s ním se zemědělskými komoditami. Tvrdím, že logicky napadnutelná je nejen premisa, ale i argumentace a závěr. Proto si uvedeme základní námitky k Hardinovi a tím i celému myšlenkovému proudu, který se opírá o paradigma škodlivosti rozvojové spolupráce. Námitky k Hardinovi: 1) ,,Není pravda, že lidstvu chybí zdroje k uživení všech lidí na planetě, zdrojů (tj. potravin) je dostatek pro nasycení každého. Lidstvo jako celek zatím nenarazilo na jakékoliv limity, které by nedovolovaly rostoucí počet obyvatel uživit. A vezmeme-li v úvahu lidskou schopnost inovace, není vůbec jasné, proč by nešlo uživit všechny i v dlouhodobé perspektivě. Na světě je ročně produkováno tolik potravin, že by se každému obyvateli planety mohlo dostat denně 3 500 kalorií15 . Názory o denní potřebě kalorií se často značně rozcházejí. FAO uvádí jako denní kalorickou potřebu průměrného člověka 2 450 kalorií, takže hodnota 3500 je dost nato, aby byla populace obézní. Tedy nadbytek, nikoliv nedostatek, nejlépe vystihuje dnešní světové zásoby potravin. Je jich minimálně dost na to, aby byla všem lidem zajištěna po této stránce důstojná existence. To, co je nedostatečné, je pouze jejich přerozdělování. 15 Údaj z Organizace pro výživu a zemědělství při OSN (FAO - Food and Agriculture Organization) 70 3 Smysl rozvojové spolupráce 2) Příčinou světové chudoby není přelidnění, jak ilustruje metafora s čluny, nebo nějaké vnější limity, které by rozvoji lidstva stavěla planeta Země, ale z velké části devastující a sebezničující činnosti člověka jako jsou války, totalitní režimy, politická nestabilita, revoluce, embarga apod. 3) Obava z nárůstu populace ve spojitosti s rozvojovou spoluprací také není opodstatněná. Zvýšení životní úrovně těch nejbídnějších lidí, především pak pozvednutí úrovně zdravotní péče na určitý standard, s sebou nenese vzrůst porodnosti, ale naopak její pokles. Tato skutečnost má své vysvětlení. Pro ty nejchudší znamená každé dítě určitou naději na přežití, protože se stává, pokud neumře, potencionálním chlebodárcem rodiny. A to jak ve svém útlém věku (v mnoha zemích představují děti pracovní sílu, za kterou není třeba platit), tak do budoucna (především od potomků se očekává, že se postarají o své rodiče, až toho nebudou sami schopni, protože se nelze spoléhat na státní sociální politiku, která by garantovala pomoc ve stáří). Je pochopitelné, že vzhledem k vysoké dětské úmrtnosti se tito lidé snaží zajistit svou existenci co nevíce potomky. Tato potřeba však mizí, zlepší-li se jejich životní podmínky. S mírou, jakou se umenšuje dětská úmrtnost a zvyšuje naděje dožití, klesá i porodnost. Rozvoj je tou nejlepší antikoncepcí. 4) Metafora zjevně pracuje s představou, že tonoucí kolem člunu tiše zmizí na dno oceánu, že se nebudou zoufale a bojovně sápat na jeho bok, ochotni použít jakékoliv prostředky. Když Hardin radí, aby vyspělé státy neposkytovaly pomoc chudým národům, zjevně předpokládá, že tyto národy budou pasivně a odevzdaně čekat na svou smrt. Ale to je v reálném světě nanejvýš nepravděpodobné. Odmítnutí pomoci chudým zemím může vést jejich deprimované obyvatele k projevům násilí, terorismu a vojenským akcím."16 16 Sudíková P., Morální postoj ke světové chudobě, Olomouc, 2006, str. 19-23 3 Smysl rozvojové spolupráce 71 Souhlasíte s těmito námitkami k Hardinově metafoře Země jako rozbouřeného moře? Byli byste popřípadě schopni nalézt ještě nějakou další námitku nebo si myslíte, že by se lidstvo mělo chovat v souladu s touto metaforou? Průvodce studiem Miroslav Horníček ve své knize Dobře utajené housle říká, že máme smůlu, že jsme se narodili až po Einsteinovi, tedy v době, kdy už zanikl svět absolutních hodnot. Jedno jablko a jedno jablko už nejsou jablky dvěmi, ale dvěmi jablky a něčím, a tím něčím je světelné kvantum. A ani vzdálenost k lesu není po Einsteinovi už vždy stejná. A to je pro pana Horníčka znepokojující. Přiznám se, že tato povídka je pro mne spíše úsměvná než znepokojující, nejspíš proto, že svým poznáním jsem ještě nedospěl k různým vzdálenostem k lesu a jinému jablečnému součtu než dvě. Přesto přijímám fakt, že žijeme v době relativizace hodnot. Co mě však děsí, je relativizace hodnot ve vztahu k člověku. Číst názory, že rozvojová spolupráce škodí budoucím generacím nebo že hladomory, války a epidemie v rozvojovém světě jsou správné, protože pomáhají redukovat přebujelé lidstvo. To už pro mne, přiznám se, není úsměvná povídka. Proto jste zde nalezli i dekonstrukci těchto postulátů. Už v úvodu této kapitoly ale stálo, že následující strany budou více o úvaze než o zapamatování pojmů, takže pokud vás donutila kapitola 3.1 k zamyšlení a k vlastnímu názoru, budu jen rád. A to ať už bude váš názor jakýkoliv. 3.2 Názory podporující ideu pomoci Asi se shodneme, že právo na život, zdraví a lidskou důstojnost by měly být univerzálními hodnotami, společnými všem lidem. Dnes už navíc nehovoříme jen o lidských právech, ale také o právech zvířat a dokonce už i nenarozených dětí. Přesto to však neplatí všude stejně. Jedno zemřelé dítě hladem či na následky nějakého banálního průjmového onemocnění, by v Ostravě určitě způsobilo velký rozruch a padaly by jistě obžaloby za zanedbání péče, desítky dětí denně 72 3 Smysl rozvojové spolupráce v Subsaharské Africe se však řadí jen k číslům ve statistických přehledech. Tím prvním důvodem k ospravedlnění rozvojové spolupráce je právě šíření univerzálních hodnot z důvodu morálních. Ředitelka českého UNICEFu Pavla Gomba ve své knize Slyšíte nás ospravedlňuje smysl rozvojové spolupráce analogií světové populace jako jedné velké rodiny : ,,Každá funkční rodina je založena na solidaritě a vzájemné pomoci. Rodiče poskytují dětem vše, co potřebují ke svému zdravému vývoji. Stejně tak se děti starají o rodiče v situacích, kdy je to zapotřebí. Funkční rodina nepřipustí, aby jeden z jejích členů strádal, když ostatní mají dostatek. Funkční rodina svým členům poskytuje dostatek péče, lásky a uznání. Příslušnost k lidskému rodu, lidské rodině je tím posledním a nejvyšším jmenovatelem, který nás všechny spojuje."17 Stejně tak je to uvnitř státu. Systém solidarity má své místo a nikoho dnes ani nenapadne, jaký má smysl přispívat na sociální a zdravotní potřeby znevýhodněných spoluobčanů. Pokud platí solidarita uvnitř rodiny i uvnitř státu, proč by neměla platit i o jednu úroveň výše, tedy mezi jednotlivými státy, potažmo jejich obyvateli? Kromě morálních důvodů, které vycházejí z pocitu globální zodpovědnosti či solidarity a soucitu existuje ještě celá řada dalších důvodů, proč se vyplatí pomáhat rozvíjet země globálního Jihu. Mohli bychom si je zjednodušeně rozdělit na důvody : Ekonomické Politické Kulturní Bezpečnostní 17 GOMBA, P., Slyšíte nás, Praha, 2003, s. 2 3 Smysl rozvojové spolupráce 73 Ekonomické, politické a kulturní důvody poskytování pomoci rozvojovým zemím spolu do značné míry souvisí. Rozvojová spolupráce totiž není jen altruistickým počinem, ale od svého počátku sleduje i cíle pragmatické. Zjednodušeně by se dalo říci, že penězi vynaloženými na rozvojovou spolupráci si stát kupuje v dané zemi vliv. Vlivem můžeme rozumět ideály nehmotné, jako jsou šíření vlastní kultury či jazyka (např. prostřednictvím vysokoškolských stipendií), ale také lepší podmínky pro realizaci obchodu našeho soukromého sektoru. Neziskové organizace spolu s rozvojovými programy poskytovanými státním sektorem, totiž zlepšují dobré jméno země odkud přicházejí. Tím napomáhají soukromému sektoru snadněji navázat obchodní kontakt v hostitelské zemi. To může vést k uplatnění jejich výrobků a služeb na nových trzích. Rozvojovou spoluprací navíc donorská země získává prestiž, která může k investicím přesvědčit i dosud váhající potenciální zahraniční partnery nebo v oblasti diplomatické pomoci představitelům štědrých donorských zemí do čela významných mezinárodních institucí. Ukázkovým příkladem v tomto ohledu jsou štědří dárci ze Skandinávie, Nizozemí nebo Švýcarska. Asi si teď položíte otázku, tak jaký je rozdíl mezi rozvojovou spoluprací a klasickým byznysem? Základní rozdíl je v tom, že hlavním a často i jediným kritériem byznysu v kapitalistickém prostředí je zisk. V rozvojové spolupráci je zisk samozřejmě důležitý, ale může přicházet až v době, kdy donorská země vykonala, řekněme "dobrý skutek", který přináší hostitelské zemi déletrvající kvalitativní změnu jako je například lepší péče o krajinnou sféru, rozvoj sociálního prostředí či pozvednutí ekonomické úrovně. Déletrvající kvalitativní změna znamená směřování země přijímající pomoc k udržitelnému rozvoji. Banální, ovšem známé pořekadlo uvádí : Nemá smysl darovat ryby, ale naučit lidi, jak se ryby chytají. (Všichni asi víme, jak je to dnes se situací v lovištích ryb, proto berte dané pořekadlo jen jako ilustrativní příklad). Kvalitativní změna života v přijímající zemi je tedy primární hodnotou a následný zisk donorské země jakousi přidanou hodnotou, která se na něj nabaluje a obvykle pomáhá vysvětlovat závazek finančních objemů putujících na rozpočtovou položku rozvojové pomoci ze státního rozpočtu. 74 3 Smysl rozvojové spolupráce Posledním balíkem důvodů, proč by země Severu měly pomáhat zemím globálního Jihu jsou bezpečnostní rizika spojená s chudobou. Chudé země jsou živnou půdou pro extrémismus a zdrojem nestability jak pro vlastní území, tak i hrozbou pro ostatní státy ­ tzv. spill over effect. To znamená, že jejich problémy a nestabilita se prostřednictvím organizovaného zločinu, ozbrojených konfliktů, uprchlíků a dalších negativních jevů přenáší i do států okolních. A díky postupující globalizaci už není žádný stát světa ochráněn bariérou geografické vzdálenosti. Vazba mezi problematikou rozvojových zemí a světovou bezpečností se ještě prohloubila po událostech z 11.září 2001. Kolem bohatých zemí Severu není možné vystavět nějakou zeď, která by zabránila chudině z Jihu v přístupu. I když se o to vyspělé státy mnohdy snaží prostřednictvím své imigrační politiky, je tato koncepce neudržitelná. To je patrné už dnes např. ve Španělsku, které představuje pro chudé obyvatele Afriky a Latinské Ameriky první bránu do vysněného světa evropského blahobytu. Španělská pohraniční policie je zaplavena už dnes stovkami nelegálně příchozích denně, nemluvě o situaci na španělském trhu práce postaveném na nelegální pracovní síle z Afriky a Latinské Ameriky. Pro ty, co nemají co ztratit je jejich motivace silnější než jakékoliv zábrany a potom už žádný plot nemůže být dost vysoký a žádná zeď dost pevná. Pokud pomůžeme obyvatelům rozvojových zemí zlepšit jejich sociální a ekonomické podmínky, budeme se moci bezpečněji cítit i v zemích rozvinutých. 3 Smysl rozvojové spolupráce 75 Shrnutí Tato kapitola se věnovala různým pohledům na základní otázku, jestli by lidé žijící v bohatších částech světa měli pomáhat s odstraňováním absolutní chudoby lidem, kteří žijí v oblastech méně vyspělých. Byla zmíněny důvody zamítavého stanoviska k této otázce i s metaforou Garreta Hardina ukazující nesmyslnost takového počínání, tak i názory z opačné části hodnotového spektra, které říkají, že odstraňování absolutní chudoby je naší morální povinností. Kromě důvodů morálních byly představeny i pohnutky kulturní, bezpečnostní, politické a ekonomické, které můžeme řadit k důvodům pragmatickým. Výsledným efektem této kapitoly by měla být nejen racionální argumentace ke smyslu rozvojové spolupráce, ale v rovině osobní také vaše schopnost položit všechna známá pro a proti na váhu a vydedukovat, která z misek hodnotové orientace bude u vás tou těžší. Řešení a odpovědi Zmíněnou teorií z 19. století, která až nápadně evokuje zmíněnou Hardinovu metaforu je Darwinova evoluční teorie. Tak jako Darwin popisuje, že z hlediska přírodního mohou přežít jen nejsilnější živočišné druhy, tak Hardin aplikuje přirozenou selekci i na společenskou rovinu a tvrdí, že právo přežít mají jen zástupci "úspěšných" národů. Otázky. 1. Jaké znáte argumenty odpůrců rozvojové spolupráce? 2. Na jaké tezi je založena metafora Garreta Hardina o Zemi jako rozbouřeném moři a k jakému přesvědčení tato metafora vede? 3. Jaké jsou argumenty podporující myšlenku rozvojové spolupráce? 4. Objasněte vztah mezi chudobou v rozvojových zemích a bezpečnostní situací v zemích vyspělých. 76 3 Smysl rozvojové spolupráce Rozšiřující a doplňující literatura: GOMBA, P., Slyšíte nás? Praha, 2003 SUDÍKOVÁ, P., Morální postoj ke světové chudobě, Olomouc, 2006 SINGER, P., Famine, Affluence and Morality in WHITE, J.E. (Ed.) Contemporary Moral Problems, Wadsworth, 2005, s. 455- 464 HARDIN, G., Living on a lifeboat, [cit. 2006-10-10] Dostupné z