■ 4P» % -"'»HT^TIfTOB které zahrnujeme pod pojem burnout - psychické vyhoření. Podstatně jiná situace však nastane, když se tento zážitek typu „flow" ztratí. Problematika prevence burnout a psychoterapie lidí psychicky vyhořelých se pak týká takto postižených lidí v míře mimořádné. AYALA PINES: PROMĚNLIVOST PROTI MONOTÓNNOSTI Americká psycholožka Ayala Pines pracující v Berkeley na Kalifornské univerzitě a později v Izraeli se zabývala nejprve psychologií žen. Když se seznámila s emocionálním vyhořováním u žen (zvláště pak u zdravotních sester), cele se věnovala této tematice. Upozornila mimo jiné na charakteristiku osobnosti, která má k jevu burnout úzký vztah. Ayala Pines si všimla toho, že někteří lidé mají sklon milovat monotónnost. Jiní naopak mají rádi změnu (proměnlivost). V řadě studií pak prokazovala, že lidé, kteří mají rádi monotónnost, častěji se propadají do stavu psychického vyhoření, nežli ti, kteří mají rádi změnu. Je možné, že něco je na staré moudrosti, která praví, že „změna je kořením života". Ukazuje se, že lidé, kteří milují změnu vidí ostřeji rozdíly a odlišnosti jak v příležitostech, tak v různých řešeních životních situací. Proto vítají nové situace jako výzvu, místo aby se jích obávali, že jim naruší vypracované stereotypy (zvyky). Tito lidé mají širší spektrum zájmů i širší paletu dovedností. Jsou schopni měnit své jednání a změnit je tváří v tvář výzvě. Není tedy divu, že jsou odolnější k psychickému vyhoření, jak Ayala Pines prokázala svými studiemi. ZÁVĚR KAPITOLY Je pravdou, že různí lidé jsou vybaveni odlišnými osobnostními charakteristikami v boji se syndromem psychického vyhoření. Patří sem to, co bylo označeno termínem „nezdolnost", tvrdost, nepoddajnost, zaujatost, schopnost vidět možnost změn a vítat tuto možnost atp. Patří sem i typ chování A podle Friedmanna a Rosemanna. Patří sem i zdravá výkonová motivace s charakteristikou chápání úspěchu jako vedlejšího produktu a ne cíle snažení. Vzdor tomu, že byly prokázány rozdíly mezi lidmi z hlediska snadnosti propadnutí se do stavu psychického vyhoření, existují situace, které jsou tak těžké, že se do tohoto stavu může propadnout téměř každý. Proto není marné věnovat v rámci prevence a psychoterapie pozornost nejen osobnostním charakteristikám, ale i životním a pracovním podmínkám, které nás zatěžují a vedou do psychického vyhoření. 88 ■ Jak neztratit nadšení EXTERNÍ VLIVY V PREVENCI A ZVLÁDÁNÍ ■ SOCIÁLNÍ OPORA „Sociální faktory hrají prvořadě důležitou roli jak v souboru příčin, tak i v souboru terapeutických faktorů burnout." Ayala Pines a Elliot Aronson Člověk jako individuum a jako sociální bytost. Díky filozofii a její speciální problematice člověka - tzv. filozofické antropologii -jsme zvyklí hovořit o člověku v jednotném čísle. Vzdor tomu - ať chceme nebo nechceme - faktem je, že člověk na světě není sám. Je téměř neustále uprostřed druhých lidí. John Donne, anglický básník, žijící v 16. století, píše: „Žádný člověk není ostrov - sám samojediný. Každý z nás je obyvatelem kontinentu, kde je mnoho lidí." Přitom existuje mezi lidmi vzájemná vázanost a návaznost. Nejde zde o náhodný shluk lidí, ale o organické předivo vzájemných vztahů. Pro tuto vzájemnou odkázanost jednoho na druhého je třeba určité ohleduplnosti. I tento ohled na druhé patří k definici člověka. SOCIÁLNÍ SKUPINA Termín „sociální" v nadpisu této kapitoly je odvozen z latinského „soci-us" - doslova „druh", ten druhý, případně až „přítel" - kamarád. Sociální tedy znamenalo původně „týkající se mne a tebe". Obvykle zde nemáme na mysli jen dvojici lidí (dyádu), i když v souvislosti s jevem psychického vyhoření o ní často hovoříme. Máme na mysli malou skupinu lidí. Když sociální psychologie hovoří o malé skupině, má na mysli zhruba 12 lidí. Tam, kde sledujeme vzájemné vztahy mezi lidmi a vnitřní poměry v této skupině, hovoříme o sociální skupině jako o sociálním systému. Hovoří-me-li o jednotlivcích v této skupině, používáme termínu „členové sociální skupiny". S těmito termíny se setkáme v dalším textu. SOCIÁLNÍ SÍŤ Člověk se sice rodí jako jednotlivec (individuum), avšak prakticky vždy jako člen malé skupiny - rodiny. Tato pokrevní malá skupina může zahrnovat nejen dítě a rodiče, jak tomu je v tzv. sociální miniro-dině, ale i širší okruh příbuzných (sourozence, prarodiče, příbuzné Extfírní I///I- atp.)- Tak se člověk rodí do společenské skupiny, vyrůstá v sociální skupině mezi kamarády, spolužáky, přáteli a později mezi spolupracovníky atp. Toto společenství druhých lidí určitým způsobem spolu spjatých vytváří tzv. sociální síť (social net). Takovouto sociální sítí může být nejen rodina, třída, kolektiv učitelů na určité škole, pracovní či sportovní tým, ale i společenství sousedů, přátel ze zájmové skupiny (kulturní, náboženské) atp. Sociální síť slouží jako významná pomoc jak v boji se stresem, tak při zábraně emocionálního vyhoření. Termín „síť" (net) je nám znám z jiné oblasti, nežli je psychologie. O síti hovoříme např. v cirkuse či varieté, tj. tam, kde se chodíme dívat na trapezisty (provazochodce). Ti se při svém cvičení dostávají do velice nebezpečných situací. Musí počítat s možností nehody a pádu do „propasti". Aby nenastalo to nejhorší, k čemu by přitom mohlo dojít, instalují trapezisti provazovou záchranou síť. V tomto smyslu síť poskytuje provazolezci určitou možnost záchrany či opory v případě nehody, nouze, těžkostí a potřeby (v stresové a distresové situaci). Tento význam, přenesený na sociální síť naznačuje vlastní funkci skupiny přátel, o kterou nám v prevenci a terapii negativních jevů typu stresu, distresu a burnout jde. Naznačili jsme jednu stránku sociální sítě -její možnosti pomoci člověku v nouzi. Na druhé straně však musíme upozornit na druhou stránku. Je třeba vidět nejen to, co člověk od malé skupiny může dostávat (dostat), ale i to, čím do života této malé skupiny musí přispívat (přispět). Máme-li tuto druhou stránku věci na mysli (sociální aktivitu jednotlivce), pak hovoříme o tvorbě dobrých vzájemných vztahů, o sociální komunikaci a sociální interakci, o podpůrných rolích a účasti na skupinovém životě i o osobních příspěvcích jednotlivce (individua) tomuto sociálnímu životu. SOCIÁLNÍ SIŤ A BURNOUT Tuto kapitolu jsme uvedli citátem autorské dvojice Ayaly Pinesové a Elliota Aronsona. Vyslechněme ještě jednu myšlenku z jejich výzkumné práce: „Ukazuje se, že čím lepší vztahy daný člověk k druhým lidem má, tím má i relativně nižší úroveň psychického vyhoření. Lidé, kteří připisují druhým lidem poměrně vyšší hodnotu nežli věcem, si více váží sociální opory a vytvářejí kolem sebe podpůrnou sociální síť přátelských vztahů. Čím více se určitému člověku dostává sociální opory, tím méně příznaků syndromu burnout je u něho možno zjistit." Termín „sociální opora" (social support) definuje jeden z předních amerických profesorů psychiatrie (Gerald Caplan, který studiu této funkce v lidském soužití věnoval značnou část svého života), jako 90 ■ Jak neztratit nadšení „trvající mezilidské spoje a vztahy daného člověka ve skupině lidí, na které se tento člověk může spolehnout a které mu mohou poskytnout emocionální podporu, asistenci a potřebné zdroje ve chvílích, kdy je potřebuje. Tito lidé mu poskytují i zpětnou vazbu. Spolu s ním sdílejí i určité stejné hodnoty a společenské normy." Oč při sociální opoře jde, to je možno vyjádřit konkrétněji. Sociální oporou, kterou malá skupina lidí danému člověku poskytuje ve chvílích jeho těžkostí a životních krizí, se rozumí v prvé řadě sociální kontakt, neopuštění postiženého v jeho těžké situaci, tzv. „bytí s ním". Rozumí sejí i ochota naslouchat mu a vyslechnout jeho nářky, stížnosti a problémy. Sdílet spolu s ním jeho rozbouřené emoce (být k němu empatický). Neodsuzovat ho - i když by třeba byl v těžké situaci, na jejímž vzniku má určitý podíl. Rozumí se jí i materiální a finanční pomoc v případě potřeby atp. Tím, že daná malá skupina lidí podpírá daného člověka v nouzi, tj. je mu sociální oporou, pomáhá do určité míry i sama sobě. Seznamuje se s možnými životními problémy. Mobilizuje své síly. Učí se spolu s ním řešit těžké situace (životní problémy) a připravuje se tak na řešení obdobných problémů ve vlastním životě (viz např. zpracovávání zkušeností v nemocnicích lékaři a zdravotními sestrami i návštěvníky nemocných). Sidney Cobb definoval sociální oporu jako „sdělení určené danému člověku, které ho vede k tomu, že ten pak věří, že někdo o něj má zájem, že se někdo o něho stará, že si ho někdo váží (cení a hodnotí ho kladne vzdor všemu, co bylo) a že tak on patří do sítě lidí, mezi nimiž panuje určitá sociální komunikace a vzájemnost pomoci". Sidney Cobb je lékař a zajímal se mimo jiné o vliv kvality sociální opory na průběh léčby svých pacientů. Při tom zjišťoval (ve shodě s řadou jiných lékařů a obdobných výzkumných prací), že dobrá kvalita sociální opory se projevuje urychlením procesu úzdravy pacientů, snížením potřeby léků v průběhu léčby a lepším celkovým zdravotním stavem pacientů. Vše, co jsme zde o sociální opoře uvedli, naznačuje ochranný a záchranný charakter dobré sociální sítě. Tento charakter má dobrá sociální síť v průběhu celého života člověka - od narození do smrti - i když se složení sociální sítě v průběhu života mění. Ukazuje se, že v určité fázi života může být daný člověk členem nejen jedné jediné sociální sítě, ale dokonce zároveň i několika různých, na sobě nezávislých sociálních skupin, které mu v případě těžké životní situace mohou na sobě nezávisle (nebo i v souhře) poskytovat sociální oporu. Sociální a klinická psychologie hovoří o těchto faktorech jako o tzv. „náraznících" (buffers), tj. brzdných silách, které tlumí prudké nárazy nepříznivých vlivů na daného člověka, členové malé podpůrné skupiny mu pomáhají udržovat nebo dokonce i zlepšovat jeho fyzický, emocionální a men- Externf vlivy v prevenci a zvládání m 91 tální (případně i duchovní) stav - tzv. „well-being" (dobrý život) či „dobře". Protože se v řadě studií ukázalo, že sociální opora je mimořádně důležitým faktorem jak při prevenci stresů, distresu a psychického vyhoření, tak při zvládání těchto negativních jevů a terapii, věnujeme jí zde více pozornosti. Druhým důvodem, proč tak činíme, je to, že v tvorbě sociálních sítí a poskytování sociální opory máme u nás neustále značné mezery.Tomuto stavu a jeho zlepšení je možno do určité míry pomoci i tím, že se seznámíme s výsledky studií, které tento kladný vliv sociální opory prokázaly. VÝZKUM VLIVU SOCIÁLNÍ OPORY NA LBDI BLlŽÍCl SE PSYCHICKÉMU VYHOŘENÍ Představa, že sociální opora má kladný tlumivý vliv na rozvoj procesu psychického vyhoření, může být jen nezávaznou domněnkou. Aby jí bylo možno věřit, je třeba tuto hypotézu potvrdit - prokázat její platnost. Jeden z takovýchto důkazů platnosti tohoto vztahu podala výše jmenovaná dvojice autorů - Ayala Pinesová a Elliot Aronson. Soustředili svou pozornost na 80 lidí (35 mužů a 45 žen). Zjišťovali přitom u nich na jedné straně stupeň rozvinutí psychického vyhoření, pomocí metodiky MB. Na druhé straně v rozhovorech s nimi a pomocí dotazníku SSQ ( Social Support Questionnaire - Dotazník sociální opory) zjišťovali, jak se tito lidé dívají na přítomnost sociální opory ve vlastním životě, jak šijí cení a jak silnou se tato sociální opora v jejich životě ukázala ve chvílích potřeby. Výsledky této práce prokázaly, že všichni dotázaní si sociální opory jako takové váží. Přitom se ukázalo, že míra vážení si sociální opory je přímo úměrná intenzitě rozvití příznaků psychického vyhoření. To znamená, že lidé si účinné sociální opory váží tím více, čím více je ohrožuje emocionální ohrožení, čím více se propadají do stavu celkového vyčerpání. Celkový výsledek této studie byl jednoznačný. Ukázalo se, že ti lidé, kteří mají silnou sociální oporu ve svém životě, mají relativně nejméně příznaků psychického vyhoření. Jiný výsledek tohoto studia naznačil paradoxnost (protismyslnost) přání a skutečnosti. Ti lidé, kteří nejvíce volali po účinné sociální opoře, tj. ti, kteří ji nejvíce potřebovali, ti ji ve vlastním životě nejvíce postrádali. Při rozboru výsledků - číselných hodnot údajů o sociální opoře a syndromu burnout - se ukázalo, že hodnocení stupně potřeby sociální opory vždy přesahovalo míru její dosažitelnosti. To znamená, že potřeba „nasycení" života dobrou sociální oporou je obecně mezi lidmi 92 ■ Jak neztratit nadšení vždy neuspokojena. Nikdy není dost sociální opory - tak bychom mohli tento výsledek přetlumočit. Nikdy jí není dost. Zvláště citelný je její nedostatek tam, kde člověk se dostává do stresů, distresu a do stavu psychického vyčerpání. V jiné studii výše uvedené autorské dvojice se zjišťovala, v souvislosti s postojem k sociální opoře, i zaměřenost motivace zkoumaných lidí. Ti byli dotazováni na to, jak si představují hlavní zaměření svého zájmu, seberealizaci. Měli možnost volit mezi dvěma směry: buď zaměření na práci s lidmi, jak je tomu např. u učitelů, lékařů atp. nebo na práci s materiálem jak je tomu např. u truhlářů, mechaniků, elektrotechniků atp. Výsledky této studie ukázaly, že ti lidé, kteří by raději než s neživým materiálem pracovali s živými lidmi, případně s lidmi již skutečně pracují, si více váží sociální opory, nežli lidé z druhé skupiny, kteří mají neživý materiál raději než práci s lidmi. Tak tomu však bylo jen u lidí s nízkou úrovní burnout. Ti lidé, kteří se propadali do stavu psychického vyčerpání, si vážili sociální opory podstatně více - i když jejich životní zaměření bylo na práci s neživým materiálem. Tyto výsledky naznačují, že lidé, kteří si zprvu sociální opory moc neváží, naučí sejí vážit, cenit a kladně hodnotit, když se dostanou do těžké osobní situace. Jakou funkci má sociální opora v rámci procesu psychického vyhoření. Naznačili jsme, že podle výsledků experimentálního zjištění sociální opora chrání lidi před propadnutím do stavu psychického vyhoření. Pomáhá jim zvládat lépe stres - jak v práci, tak v občanském životě. Tyto funkce sociální opory je však možno přesněji určit. O toto jejich podrobnější rozčlenění se pokusila výše uvedená autorská dvojice Ayala Pinesová a Elliot Aronson. Přidržme se zde jejich členění funkcí sociální opory a doplňme je podle vlastních zkušeností: 1. Naslouchání Mluvit umí téměř každý. S nasloucháním to již není tak slavné. Pozorně sledovat to, co druhý člověk říká, snažit se mu porozumět a pochopit, co nám chce říci, to není snadné. Podstatně snadnější, avšak riskantnější, je dávání rádoby chytrých rad a naučení, případně druhé lidi soudit, kárat, pomlouvat, kritizovat a odsuzovat. Stará zkušenost naznačuje, jak člověk potřebuje druhého člověka jako „vrbu", které by mohl říci, co ho trápí. Postěžovat si někomu na něco, co nikomu jinému říci nemůže. Nadarmo se neříká „sdělená radost - dvojnásobná radost a sdělený bol - poloviční bol". Nejde při tom v důvěrném rozhovoru jen o to, někomu sdělovat informace. Je třeba spolu s ním i sdílet, emoce. I to je součást „umění naslouchat". Jak se ukazuje, je tato po- Externí vlivy v prevenci a zvládání u 93 třeba „naslouchajícího ucha" živá nejen tam, kde se člověk propadá do velkých obtíží, ale i tam, kde jde o běžné každodenní starosti, které člověka zahlcují (o tzv. „daily hassles"). Výchově a výcviku mluvení se věnuje v našem výchovném (školním) systému mnoho pozornosti. Jak mnoho pozornosti se věnuje výcviku umění naslouchat? To bylo jedním z důvodů proč autor této publikace napsal knížku, učebnici „Povídej - naslouchám", Návrat domů, Praha, 1995. 2. Potřeba sociálního zrcadla V životě, v práci i doma děláme mnohé. Myslíme si přitom o tom své. Potřebujeme však někoho, kdo by nám - obrazně řečeno - „nastavil sociální zrcadlo", abychom viděli, jak se na to, co my děláme, dívají druzí lidé. Potřebujeme, aby naši činnost někdo „neutrální" zhodnotil. Aby nám dal zpětnou vazbu. Není-li takovéto zpětné vazby, pak se může stát, že se snadno propadneme do jedné ze dvou možných pastí. Na jedné straně si můžeme myslet, že to, co děláme, za moc nestojí, a spadnout do pasti sebepodceňování, končící nejen pocity méně-cennosti, ale i komplexem méněcennosti. Na druhé straně se můžeme pýchou nadnášet ä myslet si, že to, co děláme, je něco mimořádně velikého, i když to ve skutečnosti nic tak moc hodnotného není. Těžko je říci, která z těchto dvou pastí je horší. V každém případě však je důležité těmto extrémům se vyhnout. A tomu napomáhá sociální opora lidí, kteří nás mají rádi, dovedou vyjádřit pravdivě a tvořivě svou kritiku. K tomu potřebujeme přátele. Takovouto službu např. dětem poskytují rodiče, příteli přítel a přítelkyni přítelkyně, psychoterapeutom supervízor atp. 3. Uznání Lidem nadšeným, kteří opravdu pro něco doslova „hoří", se často stává, že klesají na mysli. Mají před sebou velké ideály a přitom vidí kolem sebe - i za sebou - jen drobné, malé činy. Často očekávali více a jsou zklamáni. Proto potřebují někoho, kdo by je upozorňoval na hodnotu toho, co již vykonali, na cenu toho, čeho se jim již podařilo dosáhnout. To rozumíme slovem „povzbuzování". Povzbuzování jako formu sociální opory potřebují v prvé řadě lidé nemocní, jejichž nemoc se jen velice pomalu lepší. Povzbuzování potřebují i ti, kteří se o něco snaží - ať v podnikání nebo ve výzkumu atp.- a dlouho nejsou vidět výsledky. Povzbuzování potřebují ti, jejíchž trpělivost je zkoušena na nejvyšší míru. Příkladem by zde mohl být dialog Edisona s návštěvníkem jeho laboratoře. Edison mu řekl, že zkusili již 2000 různých druhů materiálů na vlákno žárovky a žádné nevyhovělo stanoveným požadavkům. Na povzdech typu „nic neví- 94 ■ Jak neztratit nadšení ,»,, »u. •» L£oaataaiHg?vt."!