Nw.ii -*«b •*•!•
l!'J!5*-^
Každá generace se ráda zlotožAuje s nejakou mytologickou nebo legendárni postavou, kterou si vykládá podle svých vlastních problémů: Oidipa jako všeobecný symbol, Prométhea, Fausta nebo Sisyfa jako zobrazeni moderní ho údělu. Dnešní dobu podle mnohých badatelů, wiiné-na amerických, symbolizuje Narcis. „Narcismus se sial jedním z hlavních tčmal americké kultury.*" Knihu R, Senncta* vyJla ve francouzštině pod názvem L4* tyrannies de 1'intimitě (d&lcTI). Kniha TheCulturec cisiism od C. l-asche (dále CN) se stala v celých Spojených státech bestsellerem. Na-tup neonarcbtnu na intelektuální scéně není jen záležitosti mody a • karikatur; nutí nás t.iké zaregistrovat, že před nitslml zraky dochází k zasadni antropologické mutaci, kterou vši» hni uéjak, byl nejasne, pociťujeme. Nastává n mé 'ta dium individualismu: ve chvíli, kdy autoritářský .kflpila-lismus" ustupuje uvolněnějšímu kapitalismu hédoriické-mu, nabývá jeiiinec dosud nevídaného vztahu k soW a ke
1/ VuHlmrmC. Ijk-Ii: TKt Ctdtun d/ iVunuium, Ne* řork,Wu Booii. 1BT9. vrír. tyikipoů nármn U Ccsnptejt <U \artutt. l>l"t"onl.
Pail. I9S0 V flinku ciťianř Urdnb«jnl (CN) K P°dk NMtlcWw
M*   Iŕmi   Miri*niu   Laich   cilUK   piYď-iilm   prtr.-   HU-l"rda
SniMlM B dik; Jmi   llmifin.   Iťiadfur   Radical NoUalfía. Sunit
m/aand Dtilirum Uu Snuii- Nra Init, »lnrr™, t<j7S, tVtrf Minu .Ihr nen lunaium'. Ilaipti\. ít|i-n 197ľ>- Kihaln Srliu'. Tfc(
1'rar.ijii T/up   .'"(řa*ii"'|Wt"ii Instead nf Smial fíuin/tr    Nra   '"i1
Quadrangle M  /.  tlmi». IV?S. »>*u<ř t radu pmi tiupUiKJini •> I11'
OUantm, *»n» »oft lunn «nuto-m    ľlľV   II    KoHM, IV   M™' "'"
pgW M',   v»   luHL   lalrruttuiul  IJwlniiHn  If««.   t»II;  <> *'■ Srtnin-id, Kur«Ifi(fi< Cun<Jif&>ni and rdUtaiiigiŕiif NaiíiiUm. ľ*'"" ■t J4*«i Ulm.*, I«!
"•/*■   .«j s.i,ii.i. ;.<, IjriMiai briMM iI.ihmi. IMtaniQ^ p* <
*^H*r fl~-iiiaii J Rrbrtii ľolkmin. Um rrt   da Scuil. 1979
63
.........*irSÖÄÄ5ig
,,„, věk l^«*KlJSJiř a v rovin* P»***
, umrlec I«*W. V£2L . morálních hodnot, zbaven, polních £**£ g lĎll lldával h«-^
„,.„«. « -*»";" «I rTpromÉDlWtl. -»žna.* £ ,,. »ebotvof rfte««* >e"V^i-v"1 s podnésti
„^cWvěUnomoo«-^-
No.d.kai«l*"«'-«","i™
Noro' ■""'-------
k** mo,,,° ES SAS««»**íí5
skrýván* ««»«VA *«**"*rfuic o. ewi osobni zale-
•SS    ";"ÍhC^^,v'a,ci,it
„«total očekávám •-JJ3, v,r, y,„- by £*
um. velkr -Hl"»« ^ •   "   žllr ^o„ nenucenou 1*8 davosl >tJ* K**0"" NC Lotetno-lÄchno i*
S-SSSSHOSS8             I
éckat na dovolenou. Nyní lze iíl bez ideálu a brz trans-crndenliüho cíle. Filmy Woodytio Allena a )c|ich oblíbenost (sou přímo symbolem tohoto prehnaného zaměřeni na soukromý uvol. Jak sám Woody prohlásil, .political solutions don't wirk' (cituje C. Lasch, sir. 50). Talo for mul.ni.- v mnoha ohledech vystihuje nového ducha dony -neonarcismus, rodicí se z odklonu od politiky. Naslal ko-net člověka homo potUirm a přichází éra človeka homo pirchologirus. lačnícího po vlast ním blahobytu a vyMf ti-rotní úrovni.
Zít přítomností, jen a Jen přítomností, bez ohledu na * minulost a budoucnost - to je ona .ztráta smyslu pro historickou kontinuitu" (CN, str. 30), ono setření pocitu sounáležitost i s .radon po sobě jdoucích geocmcL .m -házející / minulosti a směrující k budoucnosti'', kterým se podle C. Lasche narcislická společnost vyznačuje a z něhož vzniká. Dnes žijeme sami pro sebe, nestaráme se o své tradice ani o ty, kdo přijdou po nás; upustili j>me od smyslu pro historii stejně jako od společenských insti-' >ci a hodnot. Porážka ve Vietnamu, aféra Watergate. mezinárodní terorismus, ale i ho»|iodárská krize, vytěžovaní surovin, obavy z jaderných technoloßif a ekologické katastrofy (CN, str. 17 a 28) vyvolaly krizi důvěry v poli - vůdce a pesimistické očekáváni blížící sr katastro-íTo vysvětluje, proč se vyvinula: narcislická strategie řití*, diky níž si lidé mohou zachovat fyzické a psy-ké zdrávi. Když budoucnost vypadá tak nejistě a hro-nezbývá než se zaměřit ti.i přítomnost, kterou lidé tále hýčkají, chrání a recyklují v podobě nckoněicf-10 mládí. Systém se laklo odvrací nejen od budm« ikMi Uezáťiix-ii i od minulosti, neboť M clue zbavit starob; ■ttadic a teritoria lity, aby vznikla společnost bez ko- • ^bez nejasných počátků. Touto lhostejností k histo-l|j^|jBjiu řasu vzniká .kolektivní narcismus", spoleccn-I^Bznak všeobecné krize burínazních společností, ne j^Hch stavěl se k budoucnosti jinak než s beznaději
• 5
ÄÄgSSSsÄ
íTH «r 1»)" W>,,,0",1Trjľ„í- a na druhé »'«n* JijunUurálni ^tSÄ^*i «**£*
i iMmu  Nawdory Wa,a-            „^iíťh se masově rod-
; povrchní -pa«". **° "\ lhiUrkŕ„, «** R^f";
.•hana.okraáe ; cKoWr^M           _tonw „rt...U-
,om nevy™'«**-1 £2JSi lonrH.oH.i--co «an. ** . Wádali.nM^Pn^..^"'k       7Al)aVC. £kono,mcU ■c|lch  touhu   po  ^nX^0 i***0 "tS ho vědomí promW.««t n.^K 1>               ^ b> M ,«*»
v-ané Ja- ^n«'.e » ^ '  -^ d„ ^»stických rad*
,1.. K* ■ "«"^J^^ .odváděni I—™8*;
vá„ck. N4* "" .'V ľľ ,„Wdv -i^U^n *J* ,„l o odcizeni «MJ ^ ^ius j, mVo, co pjtaJJJ Urform«, jako to* N"^;   n^ f„ma .£* ^
tragic-"*» - « sc >*'     . JS a itooie* l"«boka lhf ?ľ H ho povrchni ctóW* »0 ***** ^U, -^-vtíht zapla-
«rid»* "««losu jS^^d, «„oclch. S » "ert nam ».an. * m -g» ^ ^
- Osiatně »««»^1Ä fei. £m* "V"^ „.nim událostí aj^njunk-•*                   u tvoria pOÍ
£Us opravdu nove vMom - K '                    c ho ch**
nemůže lni výsledkem nesourodého «hluku jednotlivých událostí, i kdyby iu určitou roli hrálo i nějaké magické „uvedomení". Ve skutečnosti narcismus vznikl ze všeobecného odklonu od společenských hodnot a cílů, vyvolaného procesem person-ilizace. Upu-téní od velkých na zoruvých systémů jde ruku v ruce s nadměrným z.nněř-*-rilm se na vliislnt Já: v systémech -S lidsko« tváři-, jejichž [Hihiinľm je rozkoš, blahobyt a změkčování norem, všechnu směruje k |>ndpórováni čirého individualismu, jinak nazývaného tri psychoaii-ihtitky individualismu-., dm né-ho »šech masových rámců a snažícího se o vJe-obccno zdůraznění hodnoty clovrka. Revoluce potřeb a její hédo-nická elika nenápadně spolecnosi rozdrobily na jedince a postupně zbavily společenské eile jejich zásadního vy známu, rlmž umožnily, aby se na vie společenské naroubovala psychoanalýza a aby se stala novým masovým éto-M-iii Zeafleuj .materialismus" blahobyitiých společnosti paradoxně umožnil vznik kultury soustředěné na nevol icdince, a to nikoli jako reakci nebo jako .přídavek trn my duše", nynrž jako izolací každému na míru. Vlna psychického a tělesného .lidského potenciálu" je jen kra)-nfm momriitrm společnosli. která ><• vymaňuje z disciplinárního řádu a dokonává (jste matickou privatir.il i. zahájenou již konzum n d n vékcn. Nan i-inus zcela (i?-lť-nmeni z rozčarovaného „uvědomění": vznikl zkííže-hédonlckého individualistického Ircndu ve spoleě-11, podníceného světem předmětů a znaků, s trendem pculickým a psychologickým, vypracovaným na zákla-upalologickřlio přístupu užv 19. století.
Piyíhoa.ioly 10 a «dcnrllo
ně s  informatickou  revoluci se  v  poslmoder-
lečnoslech odehrává I .vnitřní revoluce", ohrom*
hiniTi za uvědomeni* („aitvmwris movrmrM", CN.
8), nebývalé horování pro poznáváni sebe sama
•7
a pro seberealizaci, jak o lom svědči bujení ruzuých psy clioaualyiickych a komunikačních metod, meditaci 4 ori-ctitálníth cvičení   PolIii(,~k<i vnímavost šedesátých  let uloupila .terapeutické vnimavo&ti" a I li nejzatvrzelejší z někdejších vůdců protestních hnuti podléhají kouzlu sebezpyiováni: Rriinir Davis zanechal radikalismu a dal se do učeni ke píru jménem Maluu-adž Uli. Jerry Rubín uvádí. Ir v U-iľcli 1171 až 1975 s radostí praktikovu! ge-stollthf.rapii, bioenerglc, mlfing. masaí.c. jogging, tchaj 'i.  hypnózu, moderní tanec,  medliaci, akupunkturu, Šthxj Mina Control, metodu Arová a Reichovu terapii (cituje C. Usch, $tr. l\-44). V dobŕ hospodářské stagnate je ekonomicky růst nahrazován psychickým rozvojenv V dobr, kdy informace nahrazuji výrobu, se konzumace jógy, lasychoanarýzy. výrazového tance, zrnu. skupinoví* terapie či transcendentní meditu.ee sláva novým obžerstvím; ekonomické inflací odpovídá Inflace psychoanalytička a obrovský rozmach narcismu, k nenutí tato inflace vede. Psychoterapie, připadne zabarvená telesným cvičením cí orientální filozofii, vede čbněka, aby Se zabý-val pouze vlastním JA, kleté je tak povýšeno na pupek světa  vzniká tedy nevídaná podoba Narcise; homo psy-cholaguus. Wareis posedlý aám sebou nezahálí, nedřímá a nesní, nýbrž naopak usilovně pracuir a* osvobozeni svého Já, Ha dosažení autonomie a nezávislosti; jehonej-vysii metou je nyni zHci se lásky, aby „mohl mít sám sebe rád nalolik, že by ke Hesli nikoho jiného nepolŕebo-val". jak mí nový revoluční program J. Rubína (cituje
C. Usch, Mr. **).
V takovémto psychoanalýzu! (eim rozpoloženi naujimá sir.itrcickou pozici podvědomí a potlačeni. Tyto prvky ía-mliuji pravdu o vnlijt-klu, čímž se stávají základními čini teli, jimiž neonarcismus působí; nastraženi vějičky louh) a nastaveni laiky potlačeni neodolatelné človeka provoku-)f, aby se své skutečné Já snažil znovu dobýt. Narcismus je odpovedi na výzvu podvedomí nají) sám sebe; naše Já
••
reaguje lim, fa afl vrhá do nekonečné práce na svém osvobozeni, pozorováni. inlerprelaci. Pŕi/rii-jmc m tedy, /<■ spise než iluzí nebo symbolem, divadlem či hybnou silou i<-podvedomí v první řade provokujícím činitelem, jeb»' lil.-ivnini účinkem je nekonečný proces personalizace: každý musí „všechno říci", vysvobodil se z anonymních obranných systémů, které brání historické kontinuite subjektu, personalizovat svou touhu .volnými" asociacemi a dnes i mimoslovně, primálníin cítěním ■ křikem. Navíc všechnu, c» mohlo fungovat jako odpad (sex, sen. přeřeknuli aid.), bude znovu recyklováno do sledu význa mú a libidinózní subjektivity. Podvědomí tedy post moderního Človeka vede k lomu, aby neustále rozšiřoval prostor své osobnosti, aby do pěj zahrnoval veškerou vetfi, čímž se před ním otevírá cesta k narcismu zcela bezbřehému. Je lo totální narcismus, který se projevuje mezi jiným i v nejnovějších formách psychoanalýzy: zde už nejde o psychoanalytikův výklad, nýbrž o jeho mlčeni - pacient osvobozený od Mistrova slova a od souřadnicového systému |>ravdy )e ponechán jen napospas sám sobe v jakč-i zacyklen ústi Uzené touhou, která svádí samu sebe. Když označované ustupuje souhře označujícího a když vlastni promluva ustupuje bezprostřední emoci,  když veikeré mější souřadnice mizl, nenaráží n.ircísmus už na žádnou překážku a může se naplnit v celé své radikalitě.
Vědomi sebe sama tedy nahradilo dřívější třídní védo mí. narcLsilrké vŕdomí nahradilo vedomí politické, což ovsem nelze přičítat věčné připomínanému odváděni pozornosti od třídního boje. Jde o néco úplné jiného-Narcismus je splšť nástrojem socializace: tím, že človeka nabádá, aby se zabral sám do sebe, mu zároveň uin.ižňu-ie zásadné se odklonit od veřejného života, takže lépe přivykne na sociální izolovanost. Narcismus činí z Já střed . vetterého mého zajmu, čímž mou osobnost přizpůsobuje nenásilné atomizaci vyvolané personalizovanými systémy. V sociální pustině lze žít jen lehdy, lnuli- li ústředním zá

jiném vlastni Já. 2e jsou lidské vztahy zničeny? NeVadi, člověk se přec«: dokáte plně zaměstnat sám sebou. Tak narcismus   pruhlulwvniiim   společenské   rozlřiMéniisli proviiii jukousi podivnou -tlumí iiizacl": narcismus jakožto ekonomické řešeni víeobecné „rozptýleřiosti" přizpůsobuje dokonalým zacyklením lidské Ja svetu, i nřhoi vzniklo. Udc už netlsUvaji sociální návyky donucováním nebo líhnulim k obecné prospešným ideálům, nýbrž se-beokouzUMilm. Narcismus velebící rozvoj čiřeno Ega je ledy nová metoda pružného, a samosprávného ovládáni: odspoleéenstovánim líspoWenšťUrt a pomáhá  Mffn smihl se s tím, že sociální struktury \\o\\ rozpraietiy.
Nejvysii funkce neonarcismu Je viak patra* v tum. Ze zbavme lidské Já pevných obsahů, k cemuř ncvyhnutel-ne vede stale stoupajíc! poptávka po pravde o soW samém. Čím vice m zabýváme svým Já, ŕim více se mu venujeme a interpretujem«? je, lim více lu vzniká otázek a lím vrtsi je ne|itfota   l klavírnymi „informacemi" se Ji t\i\á prázdným zrcadlem, ustavičnými asociacemi a analysami se Mává otázkou bel odpovedi, otevřenou a neurčitou strukturou, klerá na oplátku vyžaduj,- ješié víc terapie .1 anamnézy. Freud se nemýlil, kdy* Se v jednom slavném te\tu přirovnával ke Koperníkovi a Darrt-noví. protože vyvrátil jednn ze IK velkých .tvrzeni* lidské megalomanie. Narcis už neslují nehnute před vlastním nehybným obrazem, lidný takový obra« už dokonce ani není. Neni nic nei nekončené hledáni sebe sama, proces psychologické dcstabílizate nebo kolísáni, podobné jako kolísá měna nebo vtrejné mínřnl: Narcis ovlivňuje. s.ini tebe  Nemaře ismus, který žhavil společenské ItilU-tilee enioéiiiho náboje, čimž ipoWeMfcj «él ztratil i*ůj původní výinam, však jd<; jcšlě dál. I vlastni Já, nadmerné zaměřené samo na Sebe, se teď paradoxní'? zbavuje rtznýrh vrstev a vlastni idenlity. Tak lako kvůli přemíře informací, podnětů a «ruchů ztráceli na přitažlivosti ié n %eirjiié, naše Ji zlrácí premium pozornosti své znak*
i jednotu a Stava se „ŕlmsl neurčitým*. Mizí hrubá sku trč nosí a dechizi k vymizeni podstaty, coi je nejza/sí  ' podol)a postmodern! ztráty pevného zakotvení.
K témuž rozkladu našeho Já směruje i nová uvolněná a hedonistická etika: úsilí se ui nenosí, vie, co znamená nějaké omezováni uebo přísnou disciplinu, ztrácí hodno lu. Nastupuje kuli tužeb a jejich okamžitého uspokojovaní. Vypadá to, jako by Šlo o to dovést do krajnosti Melz scheho diagnózu moderní tendence podporovat .slabost vůle-, ledy anarchii podnětů a sklonů a zároveň s lil 1 /tr.iiu uréitého stredobodu, podle něhož se všechno hierarchicky odstupAovavá: .Pluralita a rozklad podnétů •1 jejich DCAyStenia t i c n ost vede ke .slabé vulľ; jejich pôdni jednomu z nich vede k .silné iŇii'."1 Naše kultur. vyjadřováni I naše ideologie pohody pomocí volných asociací, tvořivé spontan nosí i a neu" i re klí vnos li podporuji-rozptylováni na úkor soustředěni, prozatlmnosl na úkor zamérnosli, t přispívá k rozdrobeni Já a ke zničeni organizovaných a syntetických psychických íystémň. Nedostatek pozornosti u žáků. na který si dnes stěžuji všichni učitelé, (e jen jednou t forem tohoto nového klidného a uvolneného vědomí, které .-e ve všVm podobá vedomí iď-vi/nlho diváka, jehož zaujme cokoli. ■ vlastně nic. vé domí zároveň vzrušenému a lhostejném u, přesycenému informacemi, vědomi roztroušenému, volitelnému, zcela % prolikladu k volnímu, pevnému vědomi „determinovanému z vnitřku". S nástupem éry Čiré lhostejnosti, kdy vymizely velké cilc a vřel. pro které stojí za lo obetoval život, doťhizi i k zániku vůle. Ted platí „všechno a hned", a ui nikoli per tupeními ustrtt.1 Já již bilo roz prášeno na různé dílčí sklony podobným rozkladným
1/ F. NiMMdH-, tř 'VladimiriBfiMin. ■Ii.ml. i (■»útf.iltuti. u*p»f-i
(Waimkiiil A.ftn-iiK-rMflnilii.1   I. • n JI   .10/18",Mr. JOT.
í/ Vhi pn-hitti I'- Inŕxdáiii - dftftje l> IUmiii«. *u řWr WiKtu-r,
«nluud. IU6t,or. 181.
71
procesem, takým se K společnosti sial konRlotnerát person Milovaných molekul. Nevýrazné sociálno je i>.ik jen přesným odrazem lhostejného Já % ochablou vůlí, podobného mrtvole oživované různými příkazy. Netreba viak zoufal, loio .oslabeni vůle" není katastrofální a pe povědí- k podřízení a k odcizeni lidstva, ani neohlasuje vzestup toUilitarlsmu. Nevázaná apatie predstavuje totiž spise hráx proti rozmachu náboženského íundamenlalis-mu i proti íitnŕrúm paranoických «iidcň. Narcis zaujaly' ten sám sebou a usilujíc! jen o vlastni seberealizaci a vy-io\ nanost je masové mobilizaci na prekážku, výzvy k po-lílickŕmu dobrodruŽstvi a riskováni zůstávají bez odc-íw Revoluce pozhyla přitažlivosti, ne vsak vinou .írady úředníku": revoluce pohasiná ve svůdných bodových stellech personnIizujfclch svčl. Tak konci era .vůle*-, netreba v tom všnk jako Nietzsche hledal nejakou .dekadenci". Je. lo trend experiment«Lního systému založeného na rychlosti uspořádávání různých kombinaci. T* vyžaduje, aby tyla odstraněna, .vůle* jakožto překážka operativního fungováni systému. Vždyť jakékoli .volni* iťiUruni plné vnitrní síly a jistoty představuje ohnisko odporu  proti  zrychlováni evperimentú:  lepil  je narcis lickí apatie a labilní Já, které je jako jednu- "hopnu udriet krok se systematickým a zrychleným experimeii-
lovánim.
Odstraňováním .zevnitř determinované" neoblomnosti, neslučitelné, s .kolísavými'* systémy, narcismus napomáhá I rozkladu „vnejsi determinace", (li podle Riesin., na byla osobnost kráčející k budoucnosti, ale /áhv se ukázalo, )<r jde jen o pobledni makovou osobnost odpovidauVi počátečním uadiim ;|«)tř<*l.ixi'H systémů, tvořiti přechod od vnitrní determinovaného disciplinovaného jedince s pevnou villi k jedinci nan            nu. V momeniě, kdy veškeré oblasti sociálního Života nové uspořádává proces personalizace, místo vnější determinace, která vyžaduje uznáni bližního a pri niž ,e chování bližním
73
usměrňováno, nastupuje u a re ismus a zahleděnost do sebe, jlmlí se závislost vlastního Já na ostatních znaéně zmenšuje. R_ Sennet má Částečně pravdu: .Zapadni společnosti právě přecházejí od jednoho typu společnosti, víceméně řízené druhými, kr tpoieťnoHJ řízené zevnitř." (Tl, str. 14) V dobé systémů sestaveny- h k.i/dému na míru uí osobnost nemůže byl typu sládního nebo mime-lického. Musi prohluboval svou odlišnost, svou zvláít-nosí: narcismus představuje ono vymanení se z moci bližního, onen rozchod se standardizaci, |iJ se vyznačovaly počátky .konzumní společnosti", Rozmělňováním pevné identit) mého Já i zrušením zásadního významu toho, jak mé vidi ostatní, narcismus v každém pHpadř funguje jako činitel procesu personalizace.
Je mylné snažit se „terapeutickou citlivost" vysvětlovat nejakým rozpadem osobnosti vtažené do byrokratického uspořádáni života: .Kult intimity nepochází z utvrzeni osobností, nýbri z její zíraly." (CN. sir. 69) Narcislická tíseň nepramenl z odcizení něčeho ztraceného, ne kompenzuje nedostatek osobností, nynrí vede ke vzniku nového typu osobnosti, nového vedomí plného neurce-nosti a kolísání. 1'lohoii narcismu jakožto pružného nástroje permanentního psychologického recjUovnol »e-zbytného pio postmodern! experimentování je. aby se Já stalo .kolísajícím", nikde neukotveným prostorem, neustále připraveným a přizpůsobeným ke zrychlováni střídajících se kombinací. A zárovní narcismus zbavuje Já každého odporu a stereotypu, Čímž umožňuje osvojováni si modelů chováni, jak je vypracovali napravovalelé fyzic-kéhoa ihiM-iního sdnvt tawdeníni „ducha* podléhali Clbo uru\!iiltm<i formováni narcismus přispívá k vědec kému řízeni duii a těl.
Stíráni znaku našeho Já jen kopíruje d nes» I rozplýváni sociálních úloh a identit, které byly kdysi pŕesm'' imVnŕ ■ ivoHly ustálené protiklady: postaveni ženy, muže, ditě-tc. blázna, civilizovaného človeka aid. není uí tak vyme-
73
zené a jasní- dané a vyvolává s\6\<- nové otázky- Stíráni ď na Jinakosti Je ovšem třeba přinejmenším zŕásii pKcitai procesu demokratizace, tcijy působeni roinost,, uuw-nšu-jíei jakoukoli sociálni )iuakosl a veikeré zásadní rozdíly mezi lidmi um. že zdůrazňuje jepch podvbnati nezávislou im zjevných faktedi. lakvýlefné «kázal M. (lanchei.1 To. co jsino nazvali mizením iwkIkI-hv našeho Já. pocháli v první řadě z proces» personalizace. Zatímco demokrati zacc stírá tradiční Miaky dnihého. zbavuje ho veškeré podstatné, odlišnosti a různé jedince, bez ohledu na jinak zjevné rozdíly mezí nimi, považuje za identickí', narcis-lický proe*s personalizace smazává znaky Já a zbavuje |e vcikcrŕho pevného obsahu. Rovbom od základů zmenila chápani Jinakosti, stejní Jako hédonLsnius a psychologl-íovánl od základů mení chápání vlastní identity. Ba co vir; k rozmachu psychoanalýzy a líných psychologických metod dochází právě v okamiiku, kdy všechny podi □akosti (zvrhlíci, blázni, delikventi. ženy aid.) jsou popi--. t. .1. •■■ imy jsou ,;w/i-ti\ do toho,co iY.nľ:e\iiie in/ý-m .rovnost údělu"  Právě v době, kdy společenská jinakost hromadu«- ustoupila identit, kdy byla rozdílnost nahrazena tovmwii. nul/e nastal problem «tutnl tentokrát nr/iniim'iŕiii idciihlv \í.dyť obrovská psychologická Hni se mohla objí^it uejspU právě proto, ie denokt*tW£ol proces je nyní všeobecný rozšířen a nelze mu ureit zádně hranice. Jakmile hyl vztah k bUinitnu nahrazen vzlahcm k sobi, demokratizace prestáva byl problémem; e tohoio důvodu by rozmach narcismu znamcual odklon od nadvlády rovnosti, i když in hmle dál stejně působil. Vy+eie-nim ol,i/ky tili/iiíh" (která se dnes už t i               není
předmětem pere ani zkoumáni) rovnost připravila půdu a umožnila nastolil Jedinou mázku našeho Já, autenticit!
Hr. $S- tot.
7*
Ir leď dulcžilŕjšf nrá vzájemnost, sebepoznáiií je d ú Iři i Ml uznáni. S limto odchodem bližního ze společenské scény se však objevuje nové rozdílen/; psychické rozpolcení, rozděleni na vědomí a podvědomí, /dá se. I jaké rozdělení, byl i jen psychologické, je nezbytné, má-li dál docházel k socializaci, když mým protějškem pře-u vá by'l někdo naprosto Jiný. začíná narcislicky* proces typu -Já |e někdo jiný" a muká nová jinako«. Konci důvěrná známost Sehe se Sebou: když Jsou si teď všichni lidé rovni, když se každý ŕlovŕ.k stává .mně podobným", identíia mého Já znejistí 1'osun a opakováni rozdělení, kterým se konflikt zniterňujť. slálc hraje úlohu začleňováni do sp*> lecnosü.' leulokrát však spíše usilováním o autentičnost a pravdivost našich tužeb než třídním bojem za důsloj-uost.
Kult lilo
Jesllíie bychom, Jako R. Sennett, chtěli směšoval narrift-mus 5 psycholopsflicm, museli bychom odpovědět na zásadní otázku, jak si tedy máme vysvětlil všechnu lu péci <• trio, které je n>»í povzneseno na pŕedmél uctíváni. Naroisitcké zaúpěti vlastním lělcm je patrné v iiaient každodenním pucitiáui, projevuje m- Úzkosti ,■■ a z vrásek (CN, sir. 351-587); posedlosií zdravím, „linií", hygienou; rituálem celkových lékařských prohlídek a údržby (masáže, sauna, sport, dlely); kultem opálení i nadměrnou spolřebou léků, lékařské péóc atd. Společenské nazírání těla nesporně prošlo proměnou, její? hloubku lze srovnával i demokratizační zrněnou pohledu na blížni: z lohoto nového tpoleoetufcéno chápani ié la p.ik vzniká narcismus. Podobné jako se uamislo chápáni Jinakosti bliřního dnes všichni lidé považují n<
1/MamiGiikíhi,iiii» .<lr. IIB.
75
léentlchŕ, \ tělo prestalo býi vnímáno jako jinakost, rři ftfllft, lako něco MtcftAlníhu n uŕmého. a taěalo byt ztotožňováno s člověkem íflko subjektem, s jeho osobou. Télo už neznamená nie zavrženíhodného ani pouhý slro), nýbrž je znakem nasi ncjhlubši identity, za kterou sp nemusíme styděl 4 kletou tet nepokrytě ukazoval na plážích nebo »a různých picďitavcnlch v její přirozené pravdivosti. Jakožto osoba nabývá tělo dňslojnosh; mn*i nu- je respektovat, led» neustále pérovat o 10. aby správ ně fungovalo, bojovat proii jeho stárnuli, neustále potí' rai známky lohoto stárnuli chirurgickými, sportovními, dietetickými aid. prostředky, .fyzická* sešlost se nyní po-
vatuje za něco hanebného.
C. lasch správne ukazuje, ie moderní «rach ze stárnuti a ze smrti |e jednim tt základů neonarcismu ztrátou zájmu o budoucí generace se totiž zninjr úzkost »• smrti a zároveň se představa stárnuti slávi stále neinesnVlněiil vzhledem ke zhoršováni životních podmínek starých lidi a k neustál* potřebě byt oceňován, obdivován pro svou krásu, půvab i\ proslulost (CN, str. 554-557). Proces per sonahxacp systematicky odstranil všechno transcendentní, a člověku zůstav, jen Hati aktuální a zcela subjektiv-nl Život bes cíle a !"•/(- -myvlu. 1 "••m'r |i* wd.ln napospas závratnému Sebeokou/lciň. Úověk uzavřený do vlastního gbelta nyui musí celit své smrtelnosti bez veškeré .transcendentní" opory (politické, morální nebo náboženské). NicUsehe říkal: .To. co na bolesti nejvíc pohu-řuj«r, nem* ve skutečnosti bolest lato taková, nýbrž. je)i nesmyslnost.' Se smrti a stáHm je b) stejné |,iko s bolesti, |c(lrh hrůznojl zvyšuje |r|irli dae&vl iit-*m>»lno«t. V personalizovali" 1, --;•......b ledy nezbývá než vytrval a «dr
zovaí se, zvyšoval ^polehbvovt vlaniniho těla, získávat cas ■ M!iíit nad ním. Personalizace tela pred nás staví imperatív mladi, boje proti proti-ntslvi éasu. boje za uchováni vlastní Identity bez přeryvů a bei problémů. Zůstal mladý * nestárnout: je 10 opět Imperativ čisté fuukčnos-
»
ti. recyklace, ztráty podstaty, který éihá na slipmat.i ra-.ii a snaží se setřít věkovou různot vániosl.
Protiklad mezi télem a duchem vymizel jako všechny ostatní velké protiklady. Proces personalizace ■ vňiitt rozmach psycnologismu totiž způsobil, že protiklady a pevná hierarchie slábnou a ie se vzájemné mísí různé znaky a Identity. Proces psychologizace )e činitelem narušujícím stabilitu:/pů.olmje kolísáni a výkyvy všech kritérii ve všeobecné nejislotě. Télo tak přestává být pi n váno za nřco pozitivně materiálního, co by bylo v proli kladu s vědomím, a stává se nerozlišitelným prostorem, jakýnisi .objektem i subjektem zároveň", kolísavou smi scninoii toho, co vnímá, a toho. co je vnímáno, jak řekl McrleatiPonry. Kde zaŕíná a kde končí télo ve výrazovém a moderním tanci (např. Nikolais, Cunningham, Caru lyn Carlson), v józe. biocnergii, rolfínpu nebo gestaltle-rapií? Jeho hranice ustupuji a začínají býi nejasné; .hnuti za uvědomění" (e zároveň ol)jt-vuváním těla i je ho subjektivních možnosti. Místo objektivního těla tu máme Irin psychologické a sebeuvédomováni si vlastního těla se slalo jednim z cílů narcismu: narcismus pracuje na lom, aby tělo existovalo samo pro sebe, aby sť podněcovala jeho idMpMMl s>-l»-rrflexc a abychom zno-ni dosáhli nitemosti tria. Ämn-níme-li télo a vědomi, promlouvali télo podobné jako podvědomí, je třeba jť milovat a naslouchal mu. je třeba, aby se vyjadřovalo, lby komunikovalo, a z toho prameni snaha znovu objevil (vé télo zevnitř i posedlé hledáui vlastní přirozenosti, tedy sám narcismus, činitel zpsychologlzováuí těla, nástroj dobVváni subjektivity těla všemi dnešními výrazovými, re l.ixiířnimi i koncentračními technikami.
I |»h vií humanizaci a subjc kli vi zac I má R Senneii pravdu: opravdu žijeme v .kultuře osobnosti", pokud ovšem dodáme, že i samotné tělo sestává subjektem. Jaku Lakové si í ono zaslouží osvobozeni, nebo dokonce revoluci, a to samozřejmé ne(en seiuálnf. ale i estetickou, dietc-
77
litkou, zdravotní lid. pod vedením „direktivních vzo-růV Nezapomínejme lotu, 1c zároveň s úlohou peiso nalizace narcismu« plní úlohu normalisier lěla: horeě-nv; zájem o tělo ntni nijak spontánní a .svobodný11, nýbrž odpovídá společenským požadavkům, jako je .linie*, furmfl, orgasmu* atd. Narrisrnus hraje a vyhrává na viech Iróniách - puso!« zároveň jako činitel rus.cl nu děné normy t jakc> činitel vytvářející normy nové, které Se ostatně nikdy j.iko normy netváří, nýbrž se podřizují minimálním  požadavkům personalizace: postmodern! normalizace se vidy prezentuje jako jpdim" prostředek, jak l»ýl sám «obou, mladí, stihlý, dynamický.' S velebením tela je lo stejné jako s inflaci pvychoanalylickych technik: narcismus pracuje na tom, aby se telo zbavilo viech zastaralých tabu a llaku, a bylo lak přístupné společenským normám. Vedle vymizení podstaty našeho i4 dochází ke zmizeni podstaty těla, ledy k odstraňování divoké nebo statické telesnosti působením, které ui nepři» bihá asketický,  nedoslaikcm,  nýbrž  naopak hojnosti, směšováním itifonnací a  norem. Punti*káhkou péěí o télo a neustálou snahou n optimálni funkčnost nar-dW ničí „irndični" odpor a f Iní tčlo přístupné viem experi ment inu. Podobně jako vědomi se tělo stává koUs* vým. ncvymezetiym prostorem *>>u venýin .spolcéenské mobilitě". Narcismus postupuje tak, že všechna místa čísle vymele, vie vyprázdní nasycením, níči ohnivka od-pum proti prolínání norem. Bylo liy tedy naivní jeho vznik spojoval se „stíráním veřejných rolí", tj. se ztrátou í4jmuo vse, co je komc-ncnl, umelé nebo zvykové, což se
i^SoJnfufMloc-cirt.irfiUWiard. I9l6.«i. 111-173.
r,,', m dinu ».'ni 'i |«H|)ÉfH*i|l tJtftip*«* mtene úsmevnými trtliiľi.mi
* iHinViniíin» lílmj.
T«
nyní povazuje za Onřco suchopárného, formálního, ne li přímo nepřirozeného' (TI, sir. 12) a za néco. co bráni vyi.idřťiii Intimity a autentičnosti našeho Já. Tuto leorii. bez ohledu na její částečnou platnost, vyvrací spoleéen-Kkg tjiillunilfl uctíváni téla. o němž R. Sennet kupodivu zcela mléí: jestliže narcismus opravdu způsobila vlna nechuti, pak jde o nechuť k „vyssim" hodnotám a cílům, nikoli ke společenským rolím a kódům. Narcismus, což v podstate není nic jiného než „nulové sociálno", totiž vzniká naopak z přemíry zaujetí pro sociální normy a požadavky a funduje jako nový způsob společenského ovládáni duši I KM.
I nil míla jod o lhow
S tím, co R. Sennel nazývá „morální odsouzení neosob-ností*, což odpovídá stírání společenských rolí, nastupuje vláda osobnosti, psychomorfni kultury a moderní po scdlosti vlastním Já, toužícím ukázat své pravé éi autentické bytí. Narcismus neznamená jen vášeň pro sebe-poznávání, ale také vášeň pro Intimní odhalování svého Já, O Čemž svědčí dnešní obliba autobiografií i psycholo-gizacc politického jazyka, houveiicc nám připadají svazu jící, .neosobní otázky nás zajímají, jen pokud na né po tdfUme - mylně - z nějakého osobnějšího hlediska- (TI, Mr. IS); všechno je třeba psychologizovat, říkal v první osobé. Je třeba do vícho zatahoval své Já. mluvil o svých důvodech, při každé příležitosti obnažovat svou osobnost a city. vyjadřovat své nejniternější pocity, jinak budete považováni za neodpustitelně chladné a anonymní. Ve společnosti zaměřené na soukromí, která všechno posuzuje Z hlediska psychologie, se autenticita a upřímnost stávají základními ctnostmi, jaksi uvědomil již Rlesnun, a lidé. Stále více pohlceni vlastním Já, jsou stále neschopnější „hráť své společenské roje: všichni jsme se totiž stali „herci hez umění- (TI, str. 249). Narcismus se svou pó-
zo
sedlosti psychologickou pravdou oslabuje schopnost hrál si se společenským životem, znemožňuje odstup mezi tun, CO citime, a líin. co říkánu-. .Schopnost výstižného ij)wlll»tlrf se ztrácí, protože ». snažíme svůj zevnějšek ztotožnit sc svým nejhlubším nil rem n protože spojujeme problém účinného vyjádivni s Autenticitou tohoto vyjád renť." (TI. sir. 205) A v tom je háček, protože činí více se lide pH hledáni své osobni pravd* osvobozují od společenských Kódů « zvyklosti, lim asoetálnéjsi a .bmirovra-žednějsl- jsou jejich vztahy. Když vyžadujeme slále vít-M bezprostřednost a osobními důvěrnostmi obtěžujeme drahí, preslávime dodržoval odstup nezbytný k zachováni jejich soukromí. Intimismus je tyransky a .nezdvořilý". .Zdvořilost je einnosi, klerá mé Já chráni pred druhými n umožňuje mu tak. aby se ze společnosti druhú h těšilo Používáni masky je samou podstatou zdvořilosti... Cim vire bude ma&ck, lim víc bude ožívat slušnost i sklon ke sluinostl." (TI. str. 202) Spoleěcnskost potřebuje bariéry, neosobní pravidlá, která jako jediná mohou lidi «hranit Jednoho před druhým. Naopak lam, kde panuje litá intimita, se společenství rozpadá a lidské vzta-hv se Mávají .destruktivní"   Kospad wrejin'ib '"li " Dili kflw.   požadavek autenticity »ideu  k nczdvorilmti.  kl>rá se projevuje jednak tím. že lidé už nedbají na amm-tn ní vztahy s .neznámymi" lidmi ve městě a stahuji se do pohodli soukromého ghetta, a jednak lfm, že se zužu-je pocit pmliiínoMl ke skupině a současné zesiluje pocil výlučnosti. Je konec s třídním, uvedomením, letf se bral ríme na základě městské chrli, kraje nebo spoWiiyeh pocil u   „Ul samo sdíleni sl.ili- «re svědči o určitém vylil* (ováni nebo naopak tahrDOvinl... llralrstvi ie id jen sdružením vjbttvtt skupiny, které odmítá všechny, kdo k ní nepatří... Výsledkem moderního bratrství je fragmentace a vnitrní rozděleni." (TI, sir. 205)
ľh/iiejiiu' si bez «vleček, ie takováto představa narcismu, klen' oslabuje schopnost ke hře a je neslučitelný
•o

k
s pojmem „role", při bližším ohledáni neobsloji. Proces personalizace, který vždy směru je ke změkčováni .. uvol nová n i přísných norem, samozřejmé zasáhl i pevně konvence určující chov.nu. \ (sa HBftlU je pravda, že lidé odmítají .viktoriánský" nátlak a touží po vrtíi aatenUd té a volnosti vzájemných vztahů. To vsak neznamená, že by Člověk hyl ponechán jen zcela sám sobí a že by byl zbaven veškeré sociálni kodifikace. Proces personalizace ji nerusí, jen jí změkčuje a zároveň zavádi nová pravidla, která mají vési k vytvořeni paciíikované oseby. Všechno možná lze říkat, ale bez křiku: říkejte si, co chcete, ne smíte ale přejit k činům. 11a co víc. pravé lilo naprostá svoboda slova, byr doprovázená verbálním násilím, přispívá k lomu, že fyzického násil! ubývá: nadměrným zaujetím pro nejsoukroměji! promluvy a zároveň odklonem od fyzického násilí se psychologický striptýz projevuje (ako nástroj sociálního řízení a smím Spíše než ně jakou dneíni psychologickou realitou je MtteMJ společensky uznávanou hodnotou a jako taková nesmi nikde propuknout bez zábran: hýrivé vyprávění o sobe se musí podřídit novým normám, al už jde o pqdlOI tichou ordinaci, literární žánr nebo .důvěrný úsměv-politíkii v iclcvl/i. V kaídém pHpade* imisi aiitenti odpovídat lomu, co sc od ní očekává, musí ulit určité kodifikované znaky: projevuje-li se přílií prehtnele nebo příliš teatrálně, nepůsobí už upřímně, l.'pŕimnost musí byt uvolnéuá, srdečná, sdělná. Je-li méně nebo více, je to bud komedlanlství. nebo neuróza. Je třeba se vyjadřoval fýhrad (třebaže i zde |c třeba ruačné rozlišovat, jak me za chvíli), svobodné, ale v  iu.Ukii předem da něm rámci. I mIui<- se o autentičnost, ne však o spoután nost: Narcis není žádný nenadaný herec, jeho vyjadřovací a hrací schopnosti nejsou dnes o Die větši ani menši než včera. Jen uvažle, jaká existuje spoust.i všr< h těch .kliček" každodenního života. Istia „triků- v pracovním světě: uměni skrývat a umění masky neztratilo nic ze své
ai
4
účinnosti. Uvedomme si. jak „zakázaná" je upřímnost tváři v tvář smrti: u míra) k i m u se neříká pravda, um iv-li nám někdo blúký, nesmíme svou bolesi dával na|cvo, musí se předstíral .lhostejnost".' »Zda se, Že moderní formou důstojnosti Je zdrženlivost." Narcismus se nevyznačuje ani tak volným propukáním emoci. jako spis Uzavíráním se do sebe nebolí .rdrtenltvosti". známkou a násirolein scbeovladánf. Jen žádné přemtštčnosti ani výstřelky, člověk nesmí být cely" bez sehe. Narcismus se vyznačuje stažením se do sebe, „rezervovanosti." nebo /internovaním, ne .romantickým" předváděním.
Za druhé, psychologtamus nijak neřosthijc výlučnost «ni nevede k seklářslvi: personalizace naopak protiklady a roipory stirä. Nad ncioicrancí vítězí lhostejnost, nad (nor.ilu.nu-m laxnost. Narcis je příliš zaujat sám sebou, a nestará se tedy o nábožensky militantlsmus ani o íád-ná ortodoxní hnuli. Bez valné motivace se íajímá o věcí, kteří jsou pravé v modř a kieré «e rychle střídají. 1 zde personalizace vede ke rtrálř zájmu o konflikty a k itľof-něm. V personalizovanjeh systémech neuiaji smysl žádné rozkoly a žádná kaciřslvv. když nějaká společnost „při-.'itá hodnotu subjektivnímu cítěni aktéru a objektivní 1,1/ akce nou hodnotu ztrácí" (TI. sir. 2l). doth-ui ke ztrátě podstaty akt: í i doklrin   Bezprostředním výsledkem )e ideologické a politické uvolněni, Inlimistnus vše zbavuje obsahu a místo toho zavádí psychoanalytieké svádění, ílmi všeobecně rozšiřuje lhostejnost, a zahajuje tedy taktiku odzbrojeni, která je pravým opakem dogmatického sektársrri.
<\iii Sciinciiovo tvrz*: ni: -.čím jsou lidé důvěrněji), tím bOkrtBtjH,  braliovrazi-dnejsí  ft asociálnej  isou         I

2/ Pu. Ári». iimi-.i".|n
vztahy- (TI, str. 274), není nijak přesvědčivé. Cožpak rí luální konvence lidem bránil)' se navzájem zabí|et nebo drásat? Col veřejná kultura neznala krutost a nenávisť Bylo třeba čekat na éru inlimtsmu, aby se hoj o uvědomeni rozběhl naplno? I když ie jasné, že nelze souhlasit s lak naivním manicheismem (masky - zdvořilost, au (entičnosl • nezdvořilost) ani s tímto dramatizováním konfliktu, které tak protiřečí uarcistické apatii, vzniká otázka, co k oné katastrofické představě vede a proč je v dnešní době tak rozšířená.
ApotaJypta now?
Také C. Lasch stejné traelcké zjištění prezentuje čisté apokalypticky: čím tolerant něj I se společnost navenek jeví, tím jsou v ni konflikt)' rozšiřenéjSI a ostřeji. Od 1 řídni ho boje se tak přešlo k .boji viech proti všem* (CN, sir. 125). V ekonomickém prostředí vládne čirá rivalita, zbavená veškerého historického nebo morálního významu: je konec s kullern selfmademana, velebícím osobní a společensky pokrok. „Úspech" má teď jedině psychologický if-znám: .Lidé n luff /ťohainout jedině proto, aby vzbudili obdiv nebo závist." (1 Y -tr 118) V našich narcislic-kých systémech m každý předchází své nadřízené, aby lni povýšen, každý chce Itudii »píše závist než údu a společnost lhostejná k budoucnosti vypadá jako byrokratická džungle, kde se každý snaží každým manipulovat (CN, str. 114-117). Soukromý Život už nenf útočištěm, vždyť i v něm se odehrává nelítostný hoj: odborníci na komunikaci píší psychologická pojednáni o lom, jak si lidé mohou zajbtil dominantní postavení na večír* ich, zatímco nové taktiky, napr. .im-moní Irntpiir, se snaží lidi zbavil pocitů úzkosti, viny a inferiority, které Jejich protivnici často využívají pro vlastni eile. Z verejných i soukromých lidských vztahů se staly konfliktní vztahy dominance, založené na vypočítavém svaděni a zastrašovaní   Vlivem
■ J
neolcminismu se značné zhoršily vztahy mezi mužem a ženou, i nichž w vytratila zklidňující dvornosť Žena so svými sexuálními  požadavky a  závratnou  «rgaslicko« schopností - stud»- MutCfse a Juhnsonové 1 práce R. Milieu* či M. J. Sherfcye ten« považují za. „ueukojilelnou" -»o pro muže stává hrozivou partnerko« vzbuzující úzkost: _DnrS.nl  představivosti  obchází strašidlo  impotence." (CN, sir. 345) Jde samozřejmé o mužskou impotenci, kleté podle posledních zpráv přibývá následkem Mnichu z žen a z jejich »emálního osvobození Hni proto k ženě cíli bezmeznon nenávist, )ak dokládá zacházeni se tenü-mi v dnešních filmech plných ínásunéní (CN, stt. 524). V lene prý zaso feminismus budí ncirtvisi k muži, vydáv», ilémii tt nepřítele a ullařov-alelc. Na muže se kladou stále vetsí požadavky, kterým nedokáže vyhovel, a tak se nenávist n výčitky Mři stále dál. Naše doba se prý vyj«aču|e
sexuálním válčením.
C. 1,-isch vyvrací Riet manový a Krwmmovy teorie. |imí vyŕítá, te příliš přehánějí socializapni Whopnost agresivních podnetu v permisivní společnosti. Tím se vsak sám jediné přiklání k převládající mediální představe o rozmachu násilí v moderním svetr: mámo válku přede dveřmi, žijeme tin sudu střelného prachu, vždyť se podi-vcjle ha mezinárodní terorismus, zločinnost, nebezpečnost mést, rosové násil! na ulicích a ve školách, loupež ■lá prepadcul aid. (CN, str. 150). Hobbesův pHrozenv Stav luk dospél k historickém« konei: byrokracie, bujení nejrúínějšk-h představ, terapeutické, ideologie, ku» spo-treln, tnostoemace rodiny a bermiMvni výchova vedly ke vioiku iirčiič slmktiiry osobnosti - k MrdOMJ - a zároveň ke vzniku -lálc harb»r>i>)sl< li a kotiflikliiéjšich mezilidských •Stahů, Volil společenskou a ochota ke spoluprácí jsou podle Lasche jen zdánlivé, ia íáslérkou hédonismu a starostlivostí každý cynicky využívá pocitů druhého a hájí |en vl;i$mj záimy hez ohledu na budoucí generace. Je to divné pojelf: narcismus, presentovaný
a«
Inko dosud nevídaná psychická siniklura, véZl v osidlech .sebelásky- a touhy po uznáni, které u% Hobbes, Rousseau a Hegel považovali za původce válek. Je-lí narcismus opravdu novým stadiem individualismu - a pravé lálo hypotéza je v současných amerických studiích mnohem zajímavější než jejich obsah, který mívá přílišný sklon k zjednodušujícímu kataslrofUmu -, je přece tŕehŕi předpokládal, žr stejné jako znamená úplné nový vzlah k lélu, K rasu nebo k počitkům, přináil i úplné nový vztah k bližnímu.
Tálo proména se už skutečné projevuje jak ve veřejném, laH soukromém prostoru. S rozmachem psychologické osobnosti začíná slábnout význam veřejní1 sociability a boje za zjevné známky uznání. .Narcismus mírní lidskou džungli Um. že lidé ztrácejí zájem o společen skou hierarchii a vysoké postaveni, žo se ztrácí louha po lom. aby je ostatní obdivovali a závideli jim. V mezilidských vztazích došlo k hluboké, byť tiché revoluci: nyní záleží na tom, aby človek byl naprosto sám sebou, aby se rozvíjel zcela nezávisle na kritériích ostatních lidi. Zjevný uspéeh a snaha po čestném ocenění už tolik nefasci-míjí. Prostor vzájemné lidské rivality postupné ustupuje jakémusi neulrálnlmu veřejnému vztahu, kde len druh., zbavený významu, už není í«ni nepřítel, ani sok, nýbrž někdo lhostejný, bytost bez podstaty, podobné jak postavy P. Handka nebo Wima Wenderse. Na jedné strané se zvi-davosl a rájem o osobni problémy druhého, byť by ml b>l Úplné cizí, neustále zvyšuji (odtud onen úspéch „dopisů Snily-, dověrných sdélenl v rozhlase, životopisů!, jak se palři ve společnosti založené na psychologizování. Na druhé slrané však druhý jakožto určitý anonymní orten Učni protipól ztráci význam stejné |ako vyšší hodnoty a instilure. Společenské ambice ovsem nevymizely u viech sicjné: celé kaiegorie (vedouc! podniků, poliliko-vč. umrlci, inteligence) dál urputné bojují o pre-liž. slá vu nebo o>-ní/e; ale zároveň je vidét. Že jde predeviím

o skupiny ná),'žcjii i v ritmé min- k lomu. co bychom mohli luzvat .elita-, Wré jaksi přísluší uchoval si jiv lou rivalitu potřebnou V rozvoji společnosli. Pro »lálc vři ši porci lidí vsak uz »Trémy prostor není icéuou. kde by chlěli projevovat „karičňstirké" vá>ně. /bývá j*n odhodlání realizoval se sám pro sebe a začlenil se do nějakých .   kamarádských skupinek, které v Mávali Narcisovými psychologickými oběžnicemi, jeho vyvolenými prípojkami, üpadek vereine vzájemnosti totií nevede k lomu, ie by človek mři vztah jen sám k sobě, nyhrt k tomu, ie se emoční- váie na touktomé skupiny. přičemž jeho tajem 0 UČ \c sice nestálý,  nicméně zcela opravdový.  Narcis m u s ledy zkratuje touhu po uznáni a mírní snahy p<> molcčenském vtestupu, čímž pným způsobem, tento-krái zevnitř, pokračuje i procesu egallzace lidských údř lil. Homo [isychvlogicus 5e netouží ani tak vyvýšit nad ostatní jako žít v uvolnením, sympatickém prostMi. se Snadnou komunikaci n bez přílišných nároků. Kvílí vzt«-hů personalizuj? nclio psychologizuje všechny fitrmy spo-Wenskosll. Boři poslední anonymní bariéry rozdělujiri lidi, a je lak iiiiileletn demokratické rčvnlucp. neboť nepřetržili- odstraňuje sociální rozdíly.
Boj za Uznáni «fem nemizl, nýbri spise w privali/u je, neboť se »étšinou projevuje v důvěrných kruzích, ve vlahových, problémech; touha po uznání je slák méně ioutěiivá « stile vice estetická, erotická a afcktivnl. Konflikt uvědomeni se personalizuje, nejde ni o společenské řafazeul jako spise o touhu zalíbit se, okouzlil, a to na co tie|delíi dubu. I o touhu, aby ml o&latui naslouchali, při jali inr, melí mě rádi » poskytovali mi pocit bezpečí. Pro to se opresiiila. dominance a poddanost dnes neprojevuji t.ilik v sociálních vztazích a konfliktech jako v citových ralMjch JcdiiMlrvých osob. Na jedné straně )e veřejná scéna a individuálni chováni neustále zmírňováno bar cisllrkou zahleděnosti do sebe; na druhé urane se wa kromy prostor psychologizuje, zlriei své ukotveni v kon
H&
věncích a stává se narcislickou závislosli, kde kaí«l> B» cházi (en to. cosi „přeje": narcismus nespočívá t tom, že ľ Hutu druhé vůbec nehledělo, nýbrž v tom, íe se individuální i společenská realita postupné prizpůsohuje subjektivite.
Pokud Jde o neo lem í n ismus, navzdory halasným re-rem jeho vyznám nespočívá » MMfováni (koneckonců povrchním) boje pohlaví. PHnér sil, určující prozatím jejích vztah, Je možná posledním záškubem tradičního, rozdelení pohlaví a zároveň známkou jeho stírání. Zostřováni konfliktu tu není podstatné a patrné se omezí jen na generace. Jimiž otřásla feministická revoluce, letni nismus podněcováním systemalického zkoumání .povahy- a postaveni ženy, hledáním její ztracené identity a odmítáním každého předem daného postavení destabilizuje danost protikladů a narušuje ustálená označeni. Ohlasuje lak konec odvěkého antropologického rozdělení se všemi jeho konflikty. Nikoli válku pohlaví, nýbrž konec pohltiv nos! i a Jejich zakódovaných protikladů. Čím »íe otázek feminismus klade o ženském byli. lim víc «•> loto bylí ztrácí a mizi v nejistotě; člm víc se zena zbavuje svého Iradičnfho statutu, tfm vic identity ztrácí i samu mužnost. Místo d»x>u poměrně toUTOd^cfa skupin odlišného pohlaví — nyní »yskyiujl Mále neurčitější jedinci. doposud nepravděpodobné kombinace aktivity a pasivity, tisíce hybridních stvoření nepociťujú-ich silnější pHsIuš-Dost ke své skupině. Problémem se stává osobní identit.* ■ ucofemiuisinus vlastné řeií otázku, jak byt sám sebou bez ohledu na protikladnost obou pohlaví. I když jeslí: dlouho svými militarislickými a iiiiitářskyini projevy do káže ženy burcoval k bojjl, ft JMMlé, '• ve skutečnosti už ni*-" líného: ženy se porůznu scházeji, píší, promlouvají a svým sebeuvědomovánim vlastné ničí non Skupinovou Identitu, svůj dřívější domnělý' narcismus, kvou věčnou .tělesnou marnivost*, kterou jim pripisoval
-!■ Freud. Ženská svůdnost, tajemná nebo hysterická.
•7
ustupuje narci.lickému okouzlení vlastni osobou, kleič \c společné mužům i ženám, okouzleni naprosto trans-sexuální, mimu veškeré rozděleni nebo atributy pohlaví. Válka pohlaví íľ kiiii.it nebude: feminismus zdaleka není válčeným prostředkem, ale spiíe prostředkem ke zrušeni typizace podle pohlaví, prostředkem k rozsiŕovául na re í * mu.
Otvlui«nim proti r «alii»
Vedle vílky všech pípli vifftn C. Lasch popisuje i vnitřní vílku, způsobenou rozvojem tvrdého a trestajícího Nadja, Mere je výsledkem transformace rodiny, napríklad „ab-srncl" olee a závislosti matky na psjťliologiekých a peda. «ugických odbornicích a poradcích (CN. kapitola Ml). Vymizení oleu následkem četnosti rozvodů vede diu-k tomu, ze si představuje malku kasírující olee: dítě sn| o tom. že se tednou nějak prostaví nebo bude patřil mni uspané lidi. a tak otce nahradí, bude falus. Permisivul výchov» a stále se zvyšujíc! přebírám rodičovských roli společnosti íteiují zniterněnl autority v rodine, nenui vsak Nadja, pouze mení jeho obsah » něco stále „diktátorštějšího- a krutějšího (CN. sir. 505). Dnes s« Nadjá protevuje v podobr- požadavku být slavný 4 úspěšný. Po-kud ne|sou tylo požadavky splněny, bude Já neúprosné kritizováno. Tím Se vysvětluje fascinace slavnými osobnostmi, hvězdami a idoly. Tuto fascinaci vydatné pŕitlvu-]i sdělovací prostředky, které „zinlenzivňnjt natclstitké sny o sláve a proslulosti a podněcují obyéejného člověka, aby » ztotožňoval % hvé/dami a                ividel .slädir.
takže se stále hni v smiřuje s Vied nosil každodenního íí vola" (CN, sir. 55-66). Amerika (e dnes zemi _fa ků". Podobné jako množství lékaŕsko-psychologh k* t poradců niri důvéru rodirů ve vlastni schopnost vychovával drti a zvyšuje jejich úzkosl, predstavy o štěstí spojované s predstavou o slávé vedou ke vzniku dalších, pochyb-
ností a úzkosti Podnecovaním vzniku přemr-trnv, h am bicí a znemožňováním je|lch uskutečnění narcbtická •Bottoott vede lidi k lomu, aby se ocerňuvalí a pohrdali sami sebou. Ilédonirká společnost plodí toleranci a sho • ivavost jen na povrchu, ve skutečnosti však úzkosti, nejistota a frustrace bují jako nikdy předlím. Narcisme -iivi spür nenávisti svého Já než jeho obdivováním (CN Mr. 72). Potud C. Lasch.
Kult sláv>? Vždyf mnohem zřetelnější je naopak pokles uctíváni různých hvězd a slavnýrh osobnosti tohoto sveta. Osud filmových hvězd je dnes stejný jako osud vrlkvVh politických vůdců a „filozofických- myslitelů. Velkolepé postavy vedy a politiky- se vytrácejí. Rozdrtil je na padrť proces personalizace, který nemůže toleroval tak zjevné projevy nerovnosti a odlišnosti. V jedné a téže chvíli ., vytrácí posvátné marxistické i psychoanalytičke přesv*d-čeni. ustává konec historických velikánů i konec hvizd, kvůli nimž se páchaly sebevraždy, a zároveň si- objevuje mnoístvi „epřílii významných myslitelů, psychoanalyil kovo mlčení, hvězdičky pro jednu sezónu a intimistické besedy s politiky. Mlzf vSe. co predstavuje néco absolútni ho, přílišnou vy;,,,,,, slavné osobnosti uineobklopute za-ře a jejich ichopaol uchvátit m iq n wtráci. Hvězdy nc-zůstávali v |K>prcdi zájmu nijak dlouho, záhy je zasliui I  nové „objevy", neboť trend personalizace není slučitelný s ulpíváním, které by mohlo vést k neosobní posvátnostl. Tak jako zastarávají predmety, zastarávají i hvězdy a du-I  chovní vii.lt i. Personalizace znamená l to. že „postav k z prvních stránek novin" je stále vie a střídají se stále ^m    rychleji, takže -e  nikdo nemůže povyšoval na nadlidsky idol ., „a výjimečný zjev. Personalizace probíhá po« "cmiry obrázků a rycfcloStJ jejich střídání: .polidit.m" házi 3 rychlou Inflaci mody. A tak máme stále vlče
fezd", na nři zaměřujeme stále méně emoci; perso-izace vede ke Ibosiejnosti vůči idolům, lidé se pro ně Btuu-álko nadchnou a vzápětí je přestanou havlt. Don
|p*ch!
nepřej«; obdivováni druhého, nýbrž spise seberealizaci, o temi svým způsobem j v různé míře «vědci ekologickí-hnuli, feminismus, psyrholoRicky zaměřená kultura, uvolněna výchova děli. .praktická- móda či raso»* omfr zená práce nebo práce na řasící ný úvatek.
Je i<) dcsiibsianciallzace velkých postnv |in*kosIi ;i ihm gíiiirna, k niž dochází současně 5 i|i-sulntjiiiciali*;ui rrallly stejným procesem hromadění a zrychlovali!. Realita musí ■•" v-" h ohledech zírali! svůj rozměr jinako&il éí neopracované divokosli: restaurováni Marých čtvrtí, ochrana p-imátck, různé akce na oživení měst, uměle osvětlení, „přírodní scény*, klimatizace - 'o všechno |e snahu po ozdravěni reality, po ot'išlénl reality od posledních zbytků odporu lim. ie se vytvoří "nevřený * personalizovaný prostor beze stínů. Princip realitv nahradil princip průhlednosti, který mění skutečnost v tranzitní mís lo, v ůícmi. kde je nezbytné se pohyboval: personalizace )e uvedení do oběhu- Co říci o oněch nekonečných před-městich, í nicht člověk můře jediné uiéct*1 Klimatizovaná skutečnost přesyceni informacemi se Mävá nedýcha-telnou a cyklicky člověka odsuzuje k cestování: jet kamkoli. _něk.im jinam", ale hlavní- se pohnout - lo vnadě» ic nasi Ihoslclmisi nu 1 i-ralil«*-. Veikeré a technologicky prosířcdí (podzemní parkoviště, obchodní pasát«, dálnice, mrakodrapy, zmizení veřejných prostranství ve městech, letadla, a.uia atd.) i* zařízeno uk, aby urychlovalo pohyb lidí, aby znemožňovalo nehybnost, a tedy ro/bíjelo drufnosí: .Veřejný prostor se sial odvozeninou pohybu" (TI. sir. J*»), naše krajiny „ohoblovaně rv liln-ií". |ak pěkně iik.i Virilio, ztrácejí svou pewnoat, ztrtceji fcnámky itattecaoaü.' Pohyb, informace i OfvfeUe-ni zeslabuji a ochuzují realitu, což na oplátku posiluje
lil
1877
MTClslický postoj: je-li stuleŮMM neobiv.iT.-ln.i. n<vbyv.i iicí se stáhnoul do sebe. Tolo soběstačně útočiílé hezky dokládá nová móda decibelů, hudby do .sluchátek" a koncertů populární hudbv. Cílem je zneutralizoval siěi silou zvuku, ugffHl se do sebe, úplně se odvázal i cílit tlaMui lělo v ryl ni" *i->iluvari'i. Zvuky a hlasy života pmi teď ruiiľým iumtm, je ireba se ztotožnil s hiidl>ou a za-pomcuoul na vnější skutečnost. Jak často dnes vidíme lidi věnující se joggingu preto lyžování se sluchátky přímo na ušním bubínku, automobily vybavené stereosoupra vou se zesilovačem o síle 100 VY, diskotéky- o 4000 V\ I koncerty populární hudby, kde výkon zesilovače dosahuje 24 000 VY! Je lo civilizace, klcrá, |ak nedávno hlásal titulek v Le ,\fondt, vyrábí .generaci hluchých', nebol' mládei už přišla až o 50 »b sluchu. A tak se objevuje další lhostejnost vůči světu, v níí se ani neprojevuje narcisiické zpytováni sama sebe: Narcis se prostě jen od-■raffe obklopen zesilovači, se sluchátky na uších, soběstačný diky své protéze .basu".
PrOidnolo
„Kéž hych jen rm>hl něco cítil!" Tak zní výkřik zoufalství zachvacujícího stále víc lidí. V lomia bodě se psychologové shodují: v posledních pětadvaceti nebo třiceti Mech je větiiua psychických poruch narcLMického typu, zatímco .klasické' neurózy 19. stoleli - hysterie, fóbie a obsesc. z jejichž lěčení povstala psychoanalýza - ui (sou v menšině (TI, str. 259, a CN, str. 88-89). Narcistické poruchy nemívají |»>dobu -poruch s jasnými a dobře dclim»au>-mi QlBplonQ", D#brt |iodobu .cbtnktennýcfa póroch' •yziiaěiijícicli se vleklou a povšechnou sttsntnojtf, DOCl lem vnitřní prázdnoty a nesmyslnosii života, ueschopnos-lí v.itit m do věci a lidí. Neurotické příznaky, které odpo-fldaly ..utoríláŕskému a puritánskemu kapllalismu, s roz-wjem pcrmislvní společnosti ustoupily narcistickýin po-
»1
rucháni, neuréltýin a nepravidelným. Pacienti Už nrlrpt stálými symptomy, nýbri čímsi nejasným a vleklým: duševní patologie podléhá zákonu rasu. který směruje k na-rušovam* Heho pevného a k rozmělňováni stáhVh znaků*, neurotickou křečovitou nahradila narcutkka kolÍMvosl. Zírala podstaty zde dospívá k nejza%M mezi |ako neschopnost pocilovat. jako cmoétii prázdno, a ukazuje tak podliatu narcismu jakožto strmeeie prázdnoty.
A víc: podle C. Lasche lidé t obavy z ncsiáloui. kicrou M dnes vyznačuji «>*obni vztahy, touží stále itM po emočním odpoutání. Navazoval mezilidské vztahy bez hlubší oddanosti, nebýt zranitelný, získal citovou nezávis-lost, žit iám' - po tom dne* louži Narcis (CN, str. 359). V subjektivní rovino je strach ze zklamáni a I neovládaných vain l projevem toho. co C. Lasch nazývá thefllfiht from feeling - útek před city -. coi je proces, klerý vidíme jak v ochrane soukromí, tak v lom. |ak ve rtuihlij „pokrokové' ideologie mail oddělit se* a cit. Hlásáni coof -ie*u a volného soužili a odsuzováni žárlivosti
iciu  íi  volného soužiti  a  odMiznvnin   .'m----.  -  .
jeinickéhn chováni má n skutečnosti ses klimatizovat, zhavi) emočního napěn a dospel tak ke lhostejnosti, nezájmu, a U> nejen proto, abychom se chránili pred zkla rnánimvlisoe, ale i před vlastními v/nrty, které by stále mohly ohrozit vnitřní vyrovnanost (CN, sir. 541). Sexuálni liberalizace, feminismus i pornografie směřuji k témuž eilt: vybudovat ctiňm bariéry a držel |c stranou. Je konec sentimentálni kultury, konec haptrrrndú a melodrama!: phcházi kultura fooí, kde si každý žije ve lim bunkru lhostejnosti v bezpečí Před vlastními
,.i vášněmi-
M .V li-tf.li l»í«-lfl78 K pHÍn AnwrWanň aá U *i 54 Wt. U Mail  mimu »knutM rodinu. lOmřt <u.ijiw.*ibil (i  I '«« (••diixiu «tabu     l.-mi-i pit i na kiifviiľŕti K *!•' «oboUn*'  IVM» lnOVr. la fniuMic t*gue. ť»ri». OB—M, tMO. «f-165.)
•a
C. Lasch má jislé pravdu, když zdůrazňuje úHup.setl tíineiitálni" módy h:ippu-iidú. kterou nahradila móda m, n.A"M. aulonomie a spekla ku lárního násilí. Citovost postihl stejný osud jako smrt; není vhodné ukazoval své city. projevoval vtouciič svini vášeň, plakal, dával příliš najevo svá vnitrní hnuti. Stejné jako smrt se senti-iin'titalila sláva něčím Irapiivm; člověk má zůstával dů •.tojiiv', ledy zdržením. Ale „zákaz cílů' vůbec nriikazuie na anonymní proces odlidšťování, nýbri na proces perso-nalizačni, ktery' zde myti rliuální a okázalé známky ritů. Čily musejí dospět do personalizovaného stadia, je třeba odstranit strnulá schémata, melodramatickou lealr.il nosí. konvenéiif kvc. Ostycřiavnsi v cílech je způsobena hospodárnosti a střízlivostí, kleré jsou součáslí procesu personalizace. Naše doba se tedy vyznačuje spise Útěkem před známkami sen li menta li ty nez úlekem před city. Není pravda, že lidé hledají emoční odpoutáni a chrání se před <n>: hunu odporují různé zájmové kluby, Inzcrá Iv, viechny ty tisíce naději na selkánl, seznámeni a na lásku, které se ovsem naplňuji stále obtížněji. A v lom je iřt-íi Irapédie než v údajném chladném odpoutáni: lidé touží po emoční intenzitě vřtahli stále stejně, ne-li vice, ale čím více v ni doufa|í, líni vzácnejší a každopádně kraliitmi zázrak splMiuli.' Člm víc je ve městě mozuos-li setkával se, tím osamělejší lidé jsou: éim jsou vztahy volnější a osvobozenější od drívějsích omezeni. Um vzác-
iií je možnost poznal intenzivní vztah. Všude se sciká-e se samotou, prázdnotou, s neschopnosti něco cit it.
ltd   -^."nl.irrfľ*"- wy-hluK ptůbřh .ruinu   -i.-   ptiAuřr opa-
SUfltlii nl.ili) mw i«rti)bni»ii.       i                                i.     i     i
)U a »lví .i*..lj™nii" éim-tta   Vk • Hwwl nu» být rrrai'', PÍ i"-
nurinc nx)*l("ai. utnul» tir, m mmmIk v «iŕn»» h iWi-
ibtM-Q   |.   |. iliiwu .H-bripiinipU íii-in....,,- 'ikiirmt. »"** ln*
^^bnnna. IhBud pr*inni) muibilř Urbtnl a »idniini iMpŕlí: im«
^Bt kiilisiiiVi ml «ii»h k ľulixii K pudolui J.iň-i'i-~iil pi' Man-V. Uli-iu)
•a
byl hadÄMiim bez sebe. Proio str lidŕ ucli\lu)í k nešiel-nyní .známmicm", coi jen v>[adru|tr hledání silného cílového zážitku. V \»m je zoufalsivi Narnv. "ttprosranio-vaii'-ho h tomu. aby u>l zahleděti sám do sebe, prii »A dohře, než abv w zahleděl do někoho druhého, a zároveň ncdostaicrnř, protože po nějakém ciioM-m vnahu Mir louži.