V. Sociální přeměna struktury VEŘEJNOSTI S 16 Tendence prolínáni veřejné sféry a soukromě oblasti Občanská veřejnost ae rozviji v poli napěti mezi státem l společnosti, ale tak, že sama zůstává součástí oblasti soukromě. Zásadní odděleni oněch obou sfér. na němí je založena, zprvu znamená pouze rozdíleni těch momentů ilečen&ké reprodukce a politické moci, které byly ve formách panství vrcholného středověku soudržné. S rot rnim tržního hospodářství vzniká sféra .sociálna*, ~ré prolamuje bariéry stavovského panství a vyžaduje vrchnostenské správy. V míře. v niž je výroba zprostředkovávána triní smenou, se vyvažuje z kompetencí veřejné autority - a sprš™ se naopak oprošťuje od úkolů spjatých s výrobou. Veřejná moc, soustředěná v ná-rodnich a teritoriálních státech, se pozvedá nad privatizovanou společnost, jakkoliv je jeji styk zprvu regulován zásahy vrchnosti. Tato soukromá sféra ae rozviji ve soukromé autonomie teprve s tím. jak ee emancipuje od merkantil i slick é reglementace. Proto také ani převráceni této tendence, tedy vzrůstající statni intervencionis-mus, jehož projevy můžeme sledovat od poslední čtvrtiny 19. století, jestř per ae nevede k prolínáni veřejné aféry a soukromě oblastí. Intervencionistícká politika, jež byla Označena jako novomcrkantilisUcká, by za předpokladu přetrvávajícího odděleni státu a společnosti mohla omezit autonomii soukromých osob, aniž by se vsak nějak dotkla soukromé povahy jejich vzájemného styku. Společnost jakožto soukromá sféra vůbec je zpochybňována teprve tehdy', když společenské sily samy ziskávaji kompetence veřejné autority. .NovomcrkanlilisUcká' politika pak jde ruku v ruce s určitou .refeudalizael* společnosti. 231 Nositelem nového intervenciorusnni konce 19. století je Blit, který se dostaví do souladu se zájmy občanské společnosti tím, že ustavně ukotvuje politicky činnou ve řcjnost (v Nemecku ovšem jeSte'velmi omezenou). V důsledku tobo zásahy verejné moci do styku soukromých osob zprostředkovávají impulzy, které nepřímo pocházejí z její vlastni sféry. Invervcncioníamus pramení z toho, že se takovéto konflikty zájmů, které uz nemohou být vyřešeny pouz* uvnitř samotné soukromé sféry. přenášejí do oblasti politiky. Z dlouhodobějšího hledisku tak státní intervenci do společenské sféry také odpovídá přenášeni veřejných kompetencí na soukromí sdružení. A s rozsiřenioi veřejné autority na soukromé oblasti je také spojen opačný proces nahrazováni starni moci mod společenskou. Teprve tato dialektika zcspole-censfování státu, která se prosazuje zároveň s pokračujícím postatňováním společnosti, postupné narušuje základnu občanské veřejnosti - oddelení státu a společnos ti. Mezi obéma, a takřka .z" obou. vzniká repolitizovaná sociální sféra, která se vymyká rozlišení na .ve-a .soukromé". Ta také rusí onu specifickou část soukromé oblasti, v nit soukromé osoby íhromäidéné v publikum regulují obecné záležitosti svého vzájemného styku, totií veřejnost v její liberální podobě. Základem rozkladu veřejnosti, jenž je dokládán premenou jejích politických funkci (kapitola VI), je strukturální premena vztahu veřejné sféry a soukromé oblast) (kapitolo S nástupem velké deprese, tedy rokem 1873, konci h-berálni éra viditelným zvratem také v obchodní politice. Všechny kapitalisticky rozvinuté žerné novému protek cionismu postupné obětují posvátné zásady free trade, které ostatné jednoznačně podporovala pouze Anglie jakožto země ovládajíc) svetový trh. Tendence k oligo-polnimu sdružování sílí i na vnitřních trzích, zejména v klíčových průmyslových odvětvích. Tomu odpovídá pohyb na kapitálovém txhu. Jako účinný prostředek koncentrace se osvedčuje akciová společnost v Némecku. pravé tak jako tru« company v USA. Vývoj si br. Žádal určitá opatření - v Americe a n »trustové zako 232 m Německu zákony antikartelově. Je příznačné, ze v tomto případě obé mladé průmyslové země předstihly jak Francii, tak především i Anglii, kde byla tradice kapitalismu delší a trvalejší, kde kapitalismus každopádne ailnéji zakořenil v takzvaném manufakturním období. V právě sjednoceném Německu se naprou tomu průmyslový kapitalismus .spontánne" rozviji až s ná«u-imperialistického období, kdy je nucen si zajistit politicky privilegované sféry pro zahraniční obchod export kapitálu.'* Navázání na západoevropský a severoamerický vývoj parlamentního právního státu zpočátku nebylo možné, a to v důsledku zmény funkcí, které kapitalismus v této fázi od státu vyžaduje, zvláště v dů-. jejich roztirování.1 V poslední třetině minulého století se v mezinárodním měřítku prosazuje omezení soutěže na trhu zboji -ať už v důsledku koncentrace kapitálu a spojování velkých podniků, které zaujímají oligopolnl postaveni, nebo přímo rozdělením trhu cestou dohod o cenách a produkci. Vzájemné střetáváni expanzivních a restriktivních tendenci, které již v období vývoje obchodního * finančního kapitálu bránilo trvalé liberalizaci tržního styku, určuje také pohyby průmyslového kapitálu a z liberální éry činí, v rozporu s optickým zkreslením klasické ekonomie, pouhou epizodu. Období let 1775-1875 se jeví i perspektivy celkového vývoje kapitalismu jen jako .dlouhodobé se opakující obrovská konjunktura'.* To, co Say svým slavným zákonem připisoval právě kápi. tslismu volné soutěže, totiž rovnováhu mezi výrobou 1/rUUeuun. W„ Verkrvgtmiptnalamm. Pari* V Luk*™. 0 . Riniga risiiiliiaH liili n n dn pacnMhulrhfii Eni wkkJunr Dculachlaods. in lví. Du Zrrttorvtg dtr Vmm," •ted 1963, s 3T-83; dak IV«mcr. H . iMt imp&irtt Kane*. San, ■■rt Itó9. srv. ňou mrazí la: Ftoat/urltr Htfir. Srn 1959. Dafcraa-oorf, R . [temokraM und Saňabtruaiur in DMiUchland- aVopsucV Arduv fur Sonoit*-*. I960. 1.1 86 an. Dot*. IL, SOidio a> the DnWopm«: <4 Capumhum. td. •.288. a «potrebou, k nit automaticky dochutí v celém hospodářském cyklu, fakticky nezáviselo na systému jako takovém, nýbri na konkrétních historických podmínkách.' Ty prodělávaly změny ještě i v průběhu století a byly ovlivňovány antagonismem, jehož základ je v samotném způsobu kapitalistické výroby. Sayův zákon ostatní selhává i vzhledem k tomu. že se poté. co byla krize překonána, rovnováha systému v žádném případě automaticky znovu neobnovila na nejvýie dosažitelné úrovni použitelných výrobních ail. V průběhu tohoto vývoje se občanská společnost musí vzdát i toho nejmenšího nároku na to. být mocensky neutrálni sférou. Liberálni model, ve skutečnosti model drobného zbožního hospodářství, poutal pouze s hori-zo n tál ni mi směnnými vztahy individuálních vlastníků zboíi. V podmínkách volné soutěže a nezávislých cen pak nemel být nikdo schopen získat tolik moci jež by mu dovolila ovládat někoho jiného. Proti těmto očeká váním se vsak nyní. v podmínkách neúplné soutěže a závislých cen. společenská moc soustřeďuje v soukn> mých rukou.' V« spleti vertikálních vztahů mezi kolektivními jednotkami se vytvářej! vztahy Částečně jed nostranné závislosti, částečné vzájemného nátlaku. Procesy koncentrace a krizi zbavuji antagonistickou strukturu společnosti Motta ■> .ivalentní směny, čím rřetel- t/Twat« ». 247: .Vík trdmkk* *n»*ny. kury »■* ■ rychlému ivylíii: produktivity price, byl tak« tvtdkem nunorádn* rychlahe. přirozeného růstu proleMniUi • Uk* i«li* tjtdy události, klar« > dosed nevidím* mlf* rozšířily rozsah irnesUc »pólu ■ trbam *po-ttabouM zboti. Videli [am». jak byl roxvoj kapitalártickébo průmysln ■ pfedcbozkh stokoch prirao svírán omezenosti trtiu ■ jeho rot-mach mnŕen níikou produktivitou, kterou uréovab> IrhdeJÖ výrobní DMCody - tyto prekářky hyb" obťs* zenlovlny nodoíUikem práce Uvedené bariér? byry rozbily v« Hejně dob« - v období průmysloví rerofeKc. HMo toho m iiiosMQvski hroBMdSm kapitálu • UmoUc-v* rtech ekonomických sférách, které m neiuiaie ratsifovaly ■ pr. lalsiialj kapitál ■ m\« iice * 5/ Srv. Buniel. J. H. Lftaral Theory and lbe Problem of Power 7*« ftesfcni ÍWificoí Quarterly, I960, XIII » 3:*4M. 234 „ŕji se tato struktura je« jako pouhé vynucené spojení, laléhavějsí je potřeba silného státu. Franz mann vznesl proti liberálnímu sebcpomzuměni .státu -nočního hlídače*' oprávněnou námitku: byl vidy tak ail-ný jak to z hlediska meétanských zájmů vyžadovala ur-ŮU politická a sociální situace/ K těmto zájmům nicméně patřilo, pokud byl stát státem liberálním, aby sféra směny zboží a společenské práce jako taková zůstala oblasti soukromé autonomie (jediné ze bychom, podobné jako Achúiger.' počátek intervence do soukromé sléry viděli ji* v zavedeni všeobecné školní a branné povinnosti). Ona .centralizace státní moci*, která se stala i m současně u Marxe i Tocquevilla. se, přisně wato, ještě netýkala vztahu, který je pro občanský právní stát konštitutívni, totiž vztahu veřejné a soukromé oblasti. Dokonce i zájem velkého průmyslu na rozšířeni «jenského aparátu za účelem dobyti a zajištění privilegovaných zahraničních trhů, zpočátku zesiluje pouze jednu z existujících funkcí veřejné moci. .Bariéra" mezi státem a společností se začíná otřásat teprve tehdy, když stát přijímá nově funkce. Tendenci ekonomicky slabších - vzepřít se politickými prostředky tomu, kdo má převahu na trhu - posílila jednak koncentrace moci v soukromé aféře oběhu zboží, jednak veřejnost etablovaná jako státní orgán, se svým institucionalizováným příslibem obecné přístupnosti. V Anglii došlo v letech 1867 a 1863 k reformám volebního pravá; ve Francii zavedl Napoleon III. všeobecné ■V Toto «lomí (pojeni, které pochází od Laauúa. (e aUUe dáváno do ■ouritlcsu se slavným pofadnánlm Wilhelms von Humboldts I4Mn zu eine» Versuch, die Grenzen der Wiikumked des Staate* zu bestimmen In tyl tt'trht. Bd. I. Hg. FÜtfcor. DimuUdt I860. aWu- . rar. -. F., Der Hinlni"»—'imlil des Gnetia* in Recht der bOrf-HKh«n Geasllacfcaft. ZaUdtnfl /Ür Soadfmtkuit. 1956. 6. • S42 na.: lyi. ÖkuDoraie und Politik. ZrOtrkrtfi fůr PolálK 1*55. Z. a ] nn 8/ ArbiBger. H.. Sonoipo&ü» oit GadadufVoUiA Harabnrg 196«, «.IK zu hlasovací právo: když Bismarck všeobecné volební pravo zařadil nejprve do ústavy Scverončmeckého spolku. a pak i nově založené Némecké Use. mel na zřeteli jeho plebbcitné konzervativní důsledky. Zbídačené vrstvy, opi-rajlci se o tulo formálně přiznanou možno« politického spolurozhodováni, stejné jako třídy jimi ohrozované, se pokoušely získat určitý vliv, který měl politicky kompen zoval porušenou .rovnoet šanci* v ekonomické oblasti, pokud ovsem tato rovnost vůbec kdy existovala. Snaha uchránit veřejnost pred zasahováním soukromých zájmů selhala, jakmile byly do sporu organizovaných zájmu vtá zeny podmínky, za nichž se měla privatizace zájmu usku tečnit. Odbory nevytvářejí určitou organizovanou protivá hu pouze na Uhu práce, prostřednictvím socialistických stran také usilují o vliv na samotné zákonodárství; podnikatelé a .státotvorné sily" vůbec, jak se jim od lé doby říká. tomu čelí tím. ze svou soukromou společenskou moc bezprostredne převádéji v moc politickou. BUman-kův zákon proti socialistům je toho ukázkovým příkladem: avšak sociální pojiaténi. které současně zavádí, také ukazuje, do jaké míry musí státní zásah do soukromé sféry ustoupit tlaku zdola. Zásahy státu do soukromé sféry od konce minulého století ukazuji, ze se Širokým masám, které nyní mají přístup ke spolurozhodování, daH převádět ekonomické antagonismy r polil konflikty: zásahy Částečně vycházejí vstříc zájmům ekonomicky slabších, částečně také slouü k jejich obraně V konkrétních případech není vždy snadné přičíst je jednoznačně kolektivním soukromým zájmům jedné či druhé strany. Obecně vsak státní zásahy, i tam, kde by ly vynuceny proti .vládnoucím" zájmům, odpovídají zajmu udr/i-ni rovnováhy systému, přičemž tuto rovnováhu již nelze zajistit prostřednictvím volného trhu. Stra chey z toho vyvozuje závěr, který je paradoxní jen pn ma facie: .... ze to byl právě boj demokratických sil proti kapitalismu, který umožnil setrvání tohoto systému to nejenom tím, že dělníkům vytvořil snesitelně) si životní podmínky, ale současné i Um, že udržel otevřená ona odbytiště hotových výrobků, která by aebede 236 struklivni pud knpitaliamu k čím dál nerovnějšímu rozdělováni národního důchodu jinak uzavřel."* Tento mechanismus, který Galbraith analyzoval také z hlediska vyvažujicich se mod," vysvětluje souvislost tneu rostoucí koncentraci kapitálu" a rostoucím státním iniervencionipmem. Ukazatelem narůstající činností státu je již velikost státních rozpočtů." Toto kvantitativní kritérium přesto nepostačuje: teprve kvalitatívni rozpis veřejných zásahů do soukromé sféry jasně ukazu-— že stát nejen rozšíril svou činnost v rámci starých funkci, nýbrž že si přibral celou řadu funkcí nových. Vedle tradičních funkci zachovávání řádu. které stát za-jil v liberální éře jak uvnitř země (prostřednic-policie, justice a velmi opatrně daňové politiky), i v mezinárodním méhtku (prostrednictvim své zahraniční politiky), přičemž se opíral o vojenské síry, na nyni bere i funkce utvářejici." Jejich rozlišeni je fi/Slrach«y. J . KoaUobnuu hair und noipai Dotaddorf IWF, UM 10VG*»"»u> - K . ÄmrrVaa Capüahtui TV Coacepl of* Co-«" •attag- hmrr. Boston 1964. Ko kritke an, vynikající pojednáni A. Sen»«!«™ A Critique of Cootarvailiag Power Saaaí Beaean* 195«. XXI.« 253 an- mad v USA dobr» ookuntMtujt Berk. A. A'Mean». 0, TV JfOdrni CorponaOon ono* Pritafr Ptoprrty N»» York 1931; TV Structure of the Ammcea Economy Vol I. Ed NaUOaaJ Ft—oureea Planning Boaid. U. S. Government Pnnung Office 193». TV CbaomtnaOon of Prodi*** faatltm. tanUI 1947; A Surtvj of Con-tsetpomr, Eamamia, (amlei 194«. Stav v Německu dokumentuje Koníf. H.. KontenWUoB und Wachstum «UM atnpiri*che ĽnWw drang dar »atldeutachea AMaDaaeauaduften in der \achkrÍoga»Ít Zanthnfí ßr die gawaini TniiinsiiiiiiHinnl* 1959. 115. a. 229 an HZ PabnraiH, S . TV Trend* of Ccaeranaml AeWalie» m u« U.S.A. maet I9O0. "Se* York 1952; l'irki U, Britu* ft.nl« iünonrea. laeir tourtkr. and Dcucfapaieaf IB6D-I9SS. London 195t Jti Adak Der hovoří o .zákonu' rostoucího roiiirovini potreby financí in: tyt XaArí*** a« poiítotne» ateno™.. Bd. V. Leipiie 1883. i 76 im. komti, ť . Wirtachaft» und Finnnrpoliuk de* (nirrvenuon* ataau*. Tubincen 1961: 1 právni «Maky m. Scheune». U.. Die BtaatlKbr Irier-Mion im Bereich der Wirucban. Verefc*lt«\*«f da Venuu aVuMtAcr Slooífertuirtn--Berlin 19S4. 11.» 1 nn. přirozené Um snazší, rún víc* »e v průběhu 20. stolen diferencuje okruh úloh sociálního statu. Zmínili jame jiř úlohu ochrany, kompenzace a vyrovnáni ekonomicky slabších sociálních skupin dělníku a zaměstnanců, nájemníků, spotřebitelů atd. (do tohoto okruhu patří napr. veškerá opatřeni směřující k prerozdelení príjmu). - Jini je úloha spočívající buďto v předcházení, nebo alespoň ve zmírnění, anebo také v plánovitě podpore či dokonce Mžení dlouhodobých tměn společenské struktury (sem patři napr. takový komplex, jako je politika podpor)* středního stavu). - Závažné ovlivňováni soukromé investiční činnosti a regulace veřejné investiční činnosti již spad* do dalšího okruhu úloh kontroly a vyrovnáváni oběhu celého hospodářství. Procesy koncentrace nevedou pouze ke konjunkturní polnice; tvorbou velkých jednotek také vytvářejí určité předpoklady, které takovouto velkorysou politiku teprve umožňuji: hospodářství se totiž zpřístupňuje »konometrickým metodám modelovaní, jak bylo zavedeno v Anglii, ve Spojených státech a v Kanadě krátce před vypuknutím 2. světově války." Stát konečně také přebírá «luiby, které přesáhuji obvyklou úřední agendu a které byly doposud ponechávány v soukromých rukou: at ui jde o to. že soukromé osoby pověřuje veřejnými úkoly, nebo o to, ie prostřednictvím rámcových plánů koordinuje soukromou hospodárskou činnost,11 anebo sám působí jako výrobce a dis- 14/ Strachcy. J . JCapilalIr-in **«u» warf morgen, cd., s. 36 IV Přechod od pouta Kfulauvakh funkci k funkrim umf«jietm j« iáa plynulý, jeho tendence r* >*ak zřetelná- Právní je tento procei vyjádřen rozšířením, a Om přeměno« starého policejního práv*. •«. k tomu H Huber Iff«*! Stool und Grwbctafl. Bera 1954. *. 321 .Pouotnl právo J* právo, klér« chráni pwbUfcum před nebezpečími v zájmu zachováni veřejného pořádku. Má negativní, obranný eh» rakter. AI donedávna Bylo odvetvím vafsjsáho prav*, které — t**-fka lesné přimykalo k pravo ■oukroniemu V současné doba stále v> ca sul aklon nahradil nebo rotUrK ochranu pred riziky po; ■ utvářením sociálního IrvoU Tak Bapriklad stavební norm» m*l» chránil před zdravotními nrlky. před nabaipecün pokeru, před ohro ?as tríbutor. Dochází k nezbytnému rozšiřováni sektoru velí služeb, .protože spolu a hospodářským růstem začínají působit faktor*', ku>ré měni poměr soukromých a sociálních výdajů*." V souvislosti s rostoucí kupní silou širokých mas vznikají vedle veřejných výdajů soukromé výroby také veřejné výdaje soukromě spotřeby." Formule .zabezpečení nezbytných životních potřeb" zakrývá rozmanitost funkci, které sociální stát nově získal:'* a také rozmanitost khiídch se kolektivně organizovaných soukromých zájmů, které jsou základem tohoto růstu. Stát zasahuje svými zákony i opatřeními hluboko do sféry směny zboří a společenské práce, protože konkurující si zájmy společenských sil se přetvářen v politickou dynamiku a prostřednictvím státního intervencio-DÍamu zpětně působí na vUatnl aféru. Z celkového hlediska přitom nelze popírat -demokratický vir." na hospodářský řád: masa nemajetných mohla prostřednictvím veřejných intervencí do soukromé oblasti, jež působí proti tendenci koncentrace kapitálu a oiigopolni organizace, dosáhnout toho, že se jej) podíl na národním důchodu lamími v dopraví, afcologkaá normy před nešetrnými zásah* do «hledu krajiny. Dnea nechá minul. reponálm a rernakc plánováni penza poUrat negativní procesy, nýbrž chce utvářet n*eo DM ho. loüt aby ctovtt ulivši prostor pro bydleni s zaměstnáni* 16/ l.ittrnann K. Zase*! aaemfc ?Culiailál*ii it und ttifCsfSnfUioW SahíícHanií Kolo 1947. s. 164. Zde ja treba odhulel od výdajů na Jírou ni. protože vojmshá obrana patří Jíl ks klasickým funkcUn autu. —.lalutický ryslem má lendenn os iwjiaálal omezovat aaklor •n* hospodářská vjroby v» prospěch vektor« veřejných »1«* leb, proto mezi oběma vznikl nerovnováha, kterou nedávno snah/-sova) Galin* il. in jeho /koumáni Spoirenott sosaoati. Praha 1967. Sr> tet Downa. A. Why Government Budget is too Smell in Democracy' VVV.rU zunu*, i960. 12, a. 541-663 18/PorRhon*. E., Dit Vnfl.....iissjuhHiw»! sW Tnaäiiainnii ' eben 1964: W Fnedznann iUw and Social Own» London 19&1. s. 2W) ranhsuje pet tur- i -*raenl z cinnoul Statu: za prvé ja- ko Ochras>* za druh* Jako Poskytovatele sociálních služeb; za iroü laso Prüm vilového managera; z« čtvrtá jako Hoapodířskétao dozoru; za pále jako Arbitrs-- 239 z dlouhodobého hlediska nesnížil, zdá se vsak, íe se až do poloviny našeho století ani nijak podstatné nezvýšil." Protože ledy intervencionismua vycháíí z takovýchto souvislostí, je třeba při sní odlišovat intcrvenciomsticky chránené sociální oblasti od soukromé aféry, na kterou «at pouze úředně dohlíží. Samotné soukromé instituc«-z velké časti získávají polovcřejný charakter; lx° přímo hovořit o »kvazipolitické povaze soukromých ekonomie kých celků".*0 Z vlastního středu veřejné relevantní sou kromě sféry občanské společnosti vzniká repolibzovana sopíální sféra, v nií se státní A společenské inatituee propojují v jeden jediný funkrnl komplei. pro který uí nadále nelze použit rozlišeni podle kritérii veřejný a sou kromý. Právne je tato nová vzájemná závislost doposud oddelených sfér vyjádřena prolomením hranic klasického systému soukromého práva. :duBtrialni společnosti ustavené na principu soci-álnfho státu se stávají masovými takové poméry a vzta hy, které nelze vhodné upravit ani institucemi soukro mého práva, ani institucemi práva veřejného; vynucuji ..avcdenl tzv. sociálního zákonoiláratvl Socialistická kritika pouze formálního charakteru občanského práva neustále zdůrazňovala, že všechny práv nt subjekty by mohly mít soukromým právem zaruŕenou autonomii pouze v té míře, v nií rovné ekonomické san-cp umožňuji realizaci právně rovných šancí ni utvářeni vlastního života." Zvlást* odděleni výrobců od výrobních Prostředků, tj. třídní vztah, který byl plné rozvinut průmyslovým kapitalismem 19. století, přeměnil formálně rovný právni vztah mezi kapitalísty a námezdními dělní, ky ve faktický stav podřízenosti; Jeho soukromoprávní 19/ Srv. Strndwy. J., Kaprtateju* hotfe and Moigct. t d. . 130-lSl. 20' dark. J. M. Ttw Interplay of Politics and Braňo«*» in Bar f*r P. M a), («d.i. fordern vut Co*ml « Hodín Sonet* ' York 195*. , 192 on : B«l*. A.. iVawr antnoai Pnptrtj. London i960 21' Sr*. «mpT. K, Dm S&flsrAcn* R-M und Au IhbiuIii— Volk, Ha«wn 2. Aufl Tübingen 1S9D. 240 «fráz zastřel kvaziveŕejnou moc. Karl Renner0 z tohoto hlediska analyzoval ústřední instituci soukromého práva, ti vlastnictví výrobních prostředků a odpovídajícími zárukami svobody smlouvy, živnosti a zůstaveni, a ukázal, }e by v souladu se svou skutečnou funkci musely být součástí verejného práva; soukromé právo kapitalistovi zaruŕuje vykonáváni .delegované veřejné velitelské moci*. Pnnejmensfm od konce 1. světové války vsak také právní vývoj až do jistého stupně kopíruje vývoj společenský a vytváří množství komplikovaných smíšených typů, které byly zprvu zaznamenány pod heslem .zveřejněni soukromého práva".0 Později jame si zvykli tentýž proces posuzovat také z recipročního hlediska privatizace veřejného práva: .Prvky veřejného práva a prvky práva soukromého jsou navzájem natolik propojeny. ie se nedají rozpoznal ani rozplést. "** Vlastnická práva jsou omezována nejenom již zmíněnou intervencionistickou politikou, nýbrž i právními zárukami, které mají také materiálně zajištovat formálni smluvní rovnost partnerů v typických sociálních situacích Kolektivní smlouvy, které nahrazuji smlouvy individuálni (exemplárni je případ pracovního práva), chrání slabšího partnera. Ochranně záruky v zájmu nájemce činí pro pronajimatele z nájemní smlouvy téměř veřejnou dohodu o užíváni prostor. A stejně jako zaměstnanci a nájemci, lak i spotřebitelé požívají speciálních záruk. Podobné trendy se rýsuji v podnikovom, bytovém a roní právu. Zřetele veřejných záruk svazuji čas od času majitele podniků, pozemku, budov rttd do té míry. ie se hovoří o .veřejném vzrůstu vlastnictví".11 Liberäi- 22/ Rrsiarr. K . Dir Rfrhtmxf&íuU d— ÍViwOnAu und drv Anebo*. 2. Aufl. Tubingen 1929. 23/ Htdemann. J. W.. Einfth™«* ui 4M RscabsaMrssoWA 2 Auf. 1*27.» 22» 24/ Haber. H.. HttM. Staat und CrwttetaA, ed.. a 3«. 26' Wmcfcer. F. Dm SoznÜBtodtU der klsaiisehen PrivairedlUf«-■FUbUchai und die Entwicklung der BMdffM-i OtulUchnft. JunMi-seW STwtont*>W!«*oA KaiimAt. Karlsruhe 1M3. 3. ■ II nn 241 ní teoretici ústavního pravá tento trend .podkopáván)' vlastnických prav rozhodně odmítají * lim, ze je dne* majetek formálně ponecháván vlastníkovi, a presto je vy~ vlastňován. dokonce bez náhrady a bez právní ochrany řádného vyvlastňovacih© řízeni: .Vznikají tak nove formy tontl "*p* prostřednictvím konfiskačního zákonodárství, s nimiž nepočítal ani doktrináJaký marxismus."1* Současné s ústřední institucí soukromého práva, s vlastnictvím, jsou samozřejmé postiženy i záruky vlastnictví, především svoboda smlouvy. Klasický smluvní vztah předpokládá plnou nezávislost při určováni smluvních podmínek. Ta byla postupne silne omezena. Spolu s tím, jak se právní vztahy sociálne typicky sbližuji, podléhají schématům i samotné smlouvy. Rostoucí standardizace smluvních vztahů v normálním případě omezuje svobodu ekonomicky slabšího partnera, zatímco již zmi-nástroj kolektivní smlouvy má pravě nastolit rovnost postaveni na trhu. Tarifní «mlouvy mezi podnikatelskými svazy a odbory ztrácejí v přísném smyslu slova soukromoprávní charakter: získávají přímo charakter veřejnoprávní, protože přijatá senová pravidla funguji jako náhražka ***""■• .Funkce svazu při uzavírání kolektivní pracovni smlouvy se nepodobá «ni uk výkonu soukromí' autonomie, jako spise ustanovení práva delegováním.*' Původní soukromá autonomie byla degradována, a to i právně, na autonomii odvozenou do té míry, že se na ni často pohlíží jako na něco, co uz není pro platnost smluv zapotřebí. Právní účinnost faktických -■mluvniih vztahů se podobá účinnosti klasických právních vztahů :* Systém soukromého práva je konečné narušován rostoucím poetem smluv mezi veřejnou mocí a soukromými osobami.'" Stát uzavírá pakt se soukromými osobami na 26/ Hut-r. B, Rast, Suui sad C«Mit«*a/t. cd. • 33. 27/Tarntet ». 3T n 38/ Skutí-, 8, Dw takUÉdtt* VernpMrnátM» řranMurt IDU. -»cit prlre mi fikci Mámí pokladny. která *ui kvalifikuj jako aubfakt aoukroattho ptm ■ tnu jako možného partnera pře nalovni «steh)' o* soukroaaysu osobami; kdysi, as absolutismu, u> 242 ■sklade zásady .dej a bude ti dáno*; nerovnost partnerů, závislost jednoho na druhém, ruší i zde základnu přísného smluvního vztahu; ve srovnání s klasickým modelem jde už jen o pseudosmlouvy. Jestliže dnes úřady při vykonáván) svých úkolů v sociálním státe do značné míry nahrazuji právni regulaci nástrojem smlouvy, mají takovéto smlouvy kvaziveřejný charakter, bez ohledu na svou soukromoprávní formu; nebof .nás právní systém vlast ně spočívá na myšlence, že soukromoprávní smlouvy jsou koneckonců podřízeny zákonu, nejsou s ním na stejné úrovni, a naie veřejné právo ponechává prostor pro smlouvy jen tam. kde se jedná o vztahy stejného radu*.* S .útěkem* státu z verejného práva, s přenášením úkolů verejné správy na podniky, ústavy, sdruženi, polo-ůředni zmocnénce soukromého práva, se také ukazuje odvracena strana .řvrřrjni-ni" soukromého práva, UMU: privatizace veřejného práva. Klasická kritéria veřejného práva přestávají platit zejména tehdy, když veřejná správa sama používá soukromoprávní prostředky při svých rozdělovačích, zaopatrovacích a podpůrných akcich." Ne-bot veřejnoprávní organizace ani nebráni například komunálnímu dodavateli v tom, aby navázal se svým .zá- melo i-u) dobrý smysl v ton. U byl« ujOltena jistá míra pnVrai j» loty I bez láníky urrit* Uruti na >ákoDodán"rf Podobná francouzské právo rozlitu)* stát jakožto subjekt soukromého práva pMoM privo od -litu lakoilo >?rqn4-právnlho sstjaktu scaUona pabli-«ue* OM funk» byly • liberální «re poměra« průhledná, a proto snadno oddrlHeln*. rtilhllBl M Mak nav« oMižnejk) spohi > lun. jak stát ptablrá funkte v —■"*■»* soukromě tlil* apolaOnoati a «vť vztahy •* eoukromými hospoda f ikymi aubjekty opravu)- smlouvou; .Phnazn« prCmyskn*. obchodní a nu nu* i ok* oporaoi - jako je po-skjtov«ni dopravy. elektriny ä plynu, set» lajiátování zdrovotntdt ahažeb - jaou nyní běžně prováděny gjttdnotenyml veřejnými správní-au orgány, kur» jaou podn»ny pravidlům ■oukromvho práva. arko-kW jsou z hlediska obecného vedeni operaci odpovedač nUniatrtm • partanwniúm * Fiwdmann. Vi\. Lok ona1 Smol C*>aaav.cd-, » S3. *«V Huber. IL. Retnl Sbal and Gt*»BaekaA. cd., a. 40. -. Sieben W„ PnvatreíM lm Bereich der öfreoUkh-—■tun«. In: FaUchrtfl Br Ham h 1 r. GottuujM 1M3. zri. s 223 a- 243 kaznikem' soukromoprávni vztah; a rozsáhlá normativní regulace lakového právního vztahu ani nevylučuje jeho soukromoprávní povahu. Přirazeni k veřejnému pravo mi přikázáno monopol n i rq postavením a smluvním donucením, ani tím, Že základem daného právního vzta hu je správni akt. Publicistický moment veřejného zájmu se propojuje se soukromoprávním momentem g mluvu: formulace «pólu s tím, jak v důsledku koncentrace kapitálu a intervencionismu vzniká z procesu vzájemného ze-•polecensfováni státu a lestátňování společnosti určitá nová aféra- Tuto aféru nelze smysluplné chápat ani jako čisté soukromou, ani jako ryze veřejnou a nelze ji jednoznačně přiřadit oblastem soukromého nebo veřejného práva." §17 Polarizace sociální sféry a sféry intimity Spolu a rostoucím prolínáním státu a společnosti se ir> Otuce nukleární rodiny vymaňuje ze souvislosti procesů společenské reprodukce. Sféra intimity, kdysi cent-rum soukromé sféry vůbec, se přesouvá na její periferii spolu s um. jak soukromá sféra ztrácí privátni charakter. Prototypem soukromého lívota měsfanů liberální éry bylo povoláni a rodina; soukromou sférou byla oblast směny /bozi a společenské práce, stejné jako .domov", bezprostředně nezatížený ekonomickými funkcemi. Obě tyto «fáry, jejichž struktura tehdy měla stejný účel, se nyní vyvíjejí protichůdné: .a sice lze říci, le ro dina se stává stále soukromější, svět práce a svét orgn niiacc stále .veřejnější'".11 32/ Důkladnou analýzu tohoto caUbo komplexu nabizí Sin Drr TiTTitlrfiinfifiawili m nun AmnarlauitM a«/ da* R«nf um ftaun* um Untmtrhmm. HaWHaeoi prác*. Prévnicaa fakult« Frankfurt 11*83. R ukop i«. 33/Schrbky. H. Srkult wad Bnuhmmg m der barfwfaaUai Goni-'Vansani '»7- >. 33 244 au, postupně zaujimá prostor on* literami veřejnosti, k níž byla kdysi vázána subjektivita. >ež se rozvinulo v intimní sféře mesiánské rodiny." sis Od publika, hteré kulturu posuzuje, k publiku, které ji konzumuje Sociální psychologie onoho typu soukromí vztaženého k publiku, který ■* utvářel během 18. století z kontextu zkušenosti intimní sféry nukleární rodiny, vysvětluje jak rozvoj literární veřejnosti, tak i určité podmínky jejího rozpadu. Literární veřejnost je nahrazována pseudove-rejnou ťi pseudosoukromou oblastí kulturního konzumu. Jestliže si tehdy soukromé osoby uvědomovaly svou dvojí roli bourgeois a homme a zároveň hájily společnou identitu vlastníků a Jidi* jako takových, pak za toto své sebevědomí vděčily skutečnosti, že se veřejnost rozvinula ze samého jádra soukromé sféry. Ačkoli tato literární veřejnost byla svou funkci pouze předchůdcem politické veřejnosti, přece jen jii mela jakousi .politickou" povahu, díky níž se vymykala ze sféry společenské reprodukce. Měšťanská kultura nebyla pouhou ideologií. Idea. která pak byla degradována v ideologii - totiž humanita -, se zde mohla vůbec rozvinout proto, ze rozvažováni soukromých osob v salonech, klubech a čtenářských spolcích bezprostředně nepodléhalo koloběhu výroby a spotřeby, ani diktátu telesných životních potřeb a také proto, že rozvažováni v tomto řeckém smyslu emancipace od životni nutnosti mělo spíše .politickou" povahu i W 50/ Srv. Pfeamer. H.. Dom Proti** der OffaUSckkat wd d* Mc árr Entfrrmditni- Góuingm i960, *. » .Ztráta jMtol soukrom« *í«y aprf» kr krm. aleapoň to uk citimr. prolol» čím dil ini*nii™čjři prostředky nasoM komunit«« vy-tv«^ »«Jsjaol t aunotnAm do nov* i iw k bbonsln* propagandistický ovlrrtovat 6rhoi nemohly •oviny a knihy nikdy dosáhnout." V témat sntych rii Gcsdschmiot. M L. řublKily. Privacy. Sscrsry. e.d, nW no, I» ité literárni form* (tedy ve forme vzájemného dorozumíváni o nových zkušenostech subjektivity). Identifikace vlastníka s přirozenou osobou, s člověkem jako takovým, totiž uvnitř soukromé oblasti předpokládá oddelení jednak záležitosti, které soukromé osoby, každá gama pro sebe. sleduji v zájmu individuální reprodukce svého života, a jednak onoho společenského styku, kteří je spojuje jakožto publikum. Právě toto rozhraní je však nivelizoval», jakmile literami veřejnost vrůstá do Oblasti konzumu a v míre. v níž do ní vrůstá. Takzvané chování ve volném Čase je apolitické již proto, že v důsledku svého vtaženi do koloběhu výroby- a spotřeby není schopno konstituovat sv*l osvobozený od bezpro-atřednich životních potřeb. Jestliže volný čas zůstává spjat s pracovní dobou jakožto jeji doplněk,11 může v něm jít pouze o to. že každý i nadále sleduje své soukromě záležitosti, loto sledování soukromých zajmú sc vsak nemůže přeměnit ve vzájemnou veřejnou komunikaci soukromých osob. Individualizované uspokojováni potřeb sice může probíhat v podmínkách veřejnosti, totiž masové, to však jeatě neznamená vznik samotné veřejnosti. Jestliže zákony trhu, které ovládají sféru směny ibozí a společenské práce, pronikají také do sféry vyhrazené soukromým osobám jakožto publiku, racionální posuzováni se postupné mění v konzum a souvislost n* komunikace se bez ohledu na formální podobnost rozpadá v akty izolované recepce. Tím se ono soukromí vztažené k publiku přímo převrací. Jeho kdysi literárně ztvárněné vzory dnes koluji jako ezplicitni výrobní tajemství kulturního průmyslu, jehož masmediáln* šířené produkty ve vědomí spotřebitelů teprve produkuji iluzi mesiánského soukromí. Tato •ociáměpsychologKká přeměna funkce původního vztahu oblasti intimity a literární veřejnosti sociologicky souvisí se strukturální přeměnou samotné rodiny. ■ mé zkoumaní: Zum V„hj,|tnit von Ait-it und FretM I' Punk*. 0 (Hg.). KB**«*» Vtmunß. FnUdutfi fir £ KaAaAtr Boon IB». » 219 nn 255 Soukromé osoby se na jedné strane mohou vymanit z ideologického sevřeni své dvoji role bourgeois a homme; ale totéž odděleni aféry intimity od základny kapitalisticky fungujícího vlastnictví, které melo umožnit naplněni lep ideje ve veřejnosti emancipovaných soukromých osob, na druhé straně vyvolalo také nové vztahy závislosti. Autonomii soukromých osob. jejímž základem jíž nadále neni disponování soukromým vlastnictvím, by bylo možné uskutečnit jakožto autonomii odvozenou od veřejných záruk statusu soukromi jen tehdy, kdyby tyto podmínky' své soukromé existence dostali do rukou .lidé" jakožto citoyens (a už nikoli jakožto bourgeois, jak tomu bylo drive) prostřednictvím politicky funguji« verejnosti. S tím za daných okolnosti nebe počítat. Jestliže vsak občané ve své rodinné existenci nemohou autono mii odvozovat z disponováni soukromým vlastnictvím, ani x účasti na politické verejnosti, neptati jedno ani druhé. Na jedné straně uí neexistuje Žádné inštitucionálni zabezpečeni individualizace osoby po vzoru .protestantské etiky"; ani nejsou na druhé «rané v dohledu sociálni podmínky, které by mohly cestu klasického zniterační nahradil výchovou k .politické etice*, a tim vytvořit novou základnu procesu individualizace." Mesiánský Ideálni typ předpokládal, že se literárni veřejnost vytvořila z dobře založené intimní aféry subjektivity vztažené k publiku. Ta se vsak dnes místo toho stává vstupní branou sociálních sil, které podloudné pronikají do vnitřního prostoru nukleární rodiny prostřednictvím veřejnosti nusmedialné přetvořené ve sféru kulturní spotřeb)'. Oblast intimity, která ztrácí svůj soukromý charakter, je publicistkky podkopávána. Pseudoveřejnoet, která ztrácí svou literární formu, je semleta v zónu jakési nadrodiny. Od poloviny 19. století dochází k podrýváni instituci, které do té doby zajišťovaly soudržnost publika jako/tu publika posuzujícího. Rodina ztrácí funkci .literárního propagandistického kroužku"; doklady o idylické formě proměny, v níž malomestská rodina středního stavu Mama*. H, Em mtd ZiuUuulan SaiUaart 1057. 256 pře i ima a už jen napodobuje živou vzdelávací tradici ei-foké literami mesiánské rodiny předchozích generaci, najdeme již v Gartenlaube. Básnické almanachy a čaao-ijichž tradici v Némecku zakládají lipský a göttin-»enský almanach z r. 1770 a kterou v dalším století rozvíjeli Schiller, Cha m laso a Schwab, byly kolem r. 1850 %-yBtrídány typem literárního rodinného časopisu. Itŕ i-, karasartaé stabilizuje čtenářskou kulturu, jež se už téměř atala ideologií, takovými úspešnými nakladatelskými počiny, jakými byly Weswmaiuu Monatsheften nebo právě Gartenlaube. 1 zde je v»k nadále předpokladem rodina jako literární rezonanční plocha. Ta se však mezitím rozpadla. Programové literární časopisy, které se od konce 19. století staly polemickými platformami avantgardy, jež se menila spolu a módou, nebyly nikterak spojeny .- určitou vrstvou kulturné zainteresovaného městanstvs. ba ani toto spojeni nikdy nehledaly. Literární rodinné časopisy vyšly z mody spolu se strukturální přeměnou měšťanské rodiny. Jejich místo dnes zaujímají velice rozšířené propagační obrázkové Časopisy čtenářek vrh kroužků, které jsou - navzdory svému deklarovanému cüi zvýšit kniinl obrat - svědectvím kul-tury, která jit nedůvěřuje süe psaného slova. Jakmile rodina «raci svou literární soudržnost, vychází z módy také mesiánský .salon", který doplňoval a částečně také vystřídal čtenářské spolky 18. stoleti •Zmizení alkoholu přitom mnohdy hrálo opačnou roli než zavedeni kaváren v Evropě koncem 17. století, které právě přispívalo k utvářeni společnosti. Pánské společnosti a spolky vymíraly, stolní společnosti se rozpadaly, kluby pustl)-; pojem společenských povinnosti, který drive hrál tak velkou roli, zjalověl."" Mesiánské formy apolečenskosti si v průběhu našeho století za sebe našly náhrady, které pres veškerou regionální i národní rozmanitost mají přece jen něco společného: totiž tendenci vyhýbat se literárnímu a politickému rozvazováni. B3/Seh0c*ÍBf LUftí SoBotos» «V ülmvurfcra Gwhmodt* MdWif MündMs 1923. S. 60. 25? Pro tento model je príznačné, ze drulná společenská diskuse jedinců ran cestu vice ČI mene nevázaným skupinovým aktivitám. 1 ty nabývají pevných forem neformálni společenskosti; chybí jím však ona specifická in-stilucionálni sůa, která kdysi zajišťovala soudržnost společenských kontaktů jakožto substrátu verejná komunikace - kolem .skupinových aktivit* se nevytváří fádne publikum. Charakteristický vztah soukromí vztaženého k publiku se rozplynul také ve společné návšteve kin. ve Bpolečném poslechu rozhlasového či tel. ho vysíláni: komunikace publika posuzujícího kulturu růstala odkázána na četbu, která se provozovala v odloučenosti soukromé sféry domova. Činnosti, kterými se ve volném čase zabývá publikum spotřebitelů kultury, se naproti tomu samy odehrávají v sociálním klimatu, v němž neexistuje potřeba néjak pokračovat v disku sich:** se soukromou formou osvojováni odpadá také veřejná komunikace o tom, co bylo osvojeno- Jejich vzájemný dialektický vztah se v sociálním rámci skupinové aktivity vyrovnává bez nejakého napěli.1' Na druhé straní také pokračuje tendence k veřejnému rozvazovaní. Takzvané rozhovory jsou formálně organizovány a současně jsou insutucionalizovány jako součást vzděláváni dospělých. Náboženské akademie, politic- 5*7 Ft J. Fin- definaie rodin« sledující t-levui jako- jednotku bez rozhovoru* (TáMŇa and Family Lift A Sunt) af Tui Stu- řnř-bnd Canmtuubra. Boston 1SW1 E B. Maeroby dochází n zkouma-aych případech k záveru. Ze v dmU rodinách Z dněli m nevadly Uiot .rozhovory": .Ukazuj« m. U «T*«ný rodinný kontakt r du-dedku iledoväni tdrvixr nená sociální charakter - kromě >Wba n ijnisienijtlho smyslu: být * dalšími lidmi v* stejné místnosti. To. sda sdíleni zkastnoal televizních pruRramů dav* amin rodiny podobný raawc vnímaní trtu. uútza maži Seny edilujc meOé aásoro->i fóra, literární organizace žiji rozmluvami o kultuře, e hodna diskuse a která vyžaduje komentář;'* pro rozhlasové stanice, nakladatelství a spolky jsou panelové diskuse kvetoucí vedlejší živnouti. Tak se zdá, ie diskuse má zajištěnu pečlivou péči a ie jejímu síření nestojí nic v cestě. Nenápadné vaak prodělala specifickou změnu: sama získává podobu konzumního statku. Komercializace kulturních statků sice kdysi byla předpokladem rozvalováni; ono samo vsak v zásadě zůstalo mimo směnné vztahy, zůstalo centrem právě oné sféry, v niž se soukromí vlastnici chtěli vzájemně setkávat jako .lidé*, a jen jako .lidé". Zhruba řečeno: za knihy, divadlo, koncert a muzeum se muselo platit, nemuselo se však platit i* rozhovor o tom, co kdo přečetl, slyšel a viděl a co si mohl plné osvojit až v rozhovoru. Dnes je ještě řízen rozhovor uiko takový: profesionálni dialogy z kateder, panclo-liakuse, diskuse u kulatého stolu - rozvazováni soukromých osob se stává jedním z čísel programu hvězd v rozhlase a televizi, prodávají se na něj vstupenky, tli káva podobu zboží ještě i tam, kde se každý může .účastnit" zasedání. Diskuse, vtažená do .obchodu", se iřuje; pozice a konlrapozice musí předem dodržovat jistá pravidla hry; v důsledku konsensu formy se věcný konsensus stává zbytečným. Problémová stanoviska jsou definována jako otázky etikety; konflikty, které se kdysi řešily veřejnou polemikou, jsou zatlačovány na rovinu osobních třenic. Takto aranžované rozvažovaní jistě plni důležité sociálně psychologické funkce, především funk n kvietní náhražky jednání; stále více vsak ztrácí svou publicistickou funkci/* Trh kulturnich statků přejímá nově funkce v rozšířené podobě trhu volného času. Dříve se sice zdálo, že je zbožní forma pro díla literatury S6-'' K poUabt komentárů v raodamím umíci «v. Gahlata, A, Zeii-káUer Boon 1M0. i inkapck* aapakty průbthu zaicdfení Evangelxke akademie-dosud nebyly ani i «akatf najdeme v- Schalaky. H. 1st dke Dauerr •£*>»> n inHttubunalwwrbar? Zoaabrqt /Ů* r-aagruidii . ISS7. l. , 153 nn. 259 a uměni, filosofie a védy zcela nezvykla, ukázalo se vsak. ze je jim vlastni natolik, ze *e tato düa mohla teprve tří ni cestou konštituoval jako autonomní útvary oné kultury, která se, jak se zdálo, oprostila od praxe. Nebol publikum, jemuž byla tato düa prístupná, se k nim chovalo jako k předmětům soudu a vkusu, svobodné volby a sklonu. Pravě díky komerčnímu zprostředkováni vnukly kritické a estetické vazby, které se pokládají za nezávislé na pouhé spotřebě. F*rávě proto se vsak i funkce trhu omezuje na rozdělováni kulturních statku, na to, aby již nebyly spotřebovávány výlučně bohatými mecenáši a šlechtickými connaisseurs. Směnné hodnoty ani nezískaly žádný vliv na kvalitu samotných statků: vždyť na obchodu s kulturními statky dodnes lpi jakási neslučitelnost těchto výrobků s jejich zbožní formou. Ncni vsak náhoda, ie toto vědomi, které bylo kdysi charakteristické pro obchod s kulturními statky jako celek, se udržuje již jen v určitých chráněných oblastech: neboť zákony trhu již pronikly do podstat)* dél, staly se jejich součásti jakožto zákony jejich produkce. V širokých oblastech spotřebitelské kultury se již hledisky odbytové strategie řidl nejen zprostředkováni, výběr a úprava děl. nýbrž i jejich výroba jako taková. Masová kultura si získává své pochybné jméno práv* tím, že svého rozšířeného odbytu dosahuje na základě toho, že se přizpůsobuje potřebám odpočinku a zábavy spotřebitelských skupin s relativně nízkou úrovni vzdělání, mláto toho. aby naopak vychovávala rozšířené publikum k autentické kultuře. Pravé timto staromodnlm způsobem se také koncem 18. století publikum vzdělaných stavů rozšírilo o vrstvy živnostenské maloburžoázie. Drobní obchodníci, kteří byli jakožto majitele krámů i měšťanských klubů obvykle vyloučeni, tehdy na mnoha místech zakládali svě vlastní spolky, ještě rozšířenější byly spolky živnostenské,** jejichž forma byla zcela totožná s formou čtenářských spo- &BV Fodfa jedaohe z dot-xftk pramene Jkh kol«« r. IftOO v Ním«. ku matovaly •*> dva stovky: VVíbS. J. A., l^brr dai Zlatíte***). Frankfurt,« 17«,» 229 260 lačnosti Cásto přitom jde o pobočky mesiánských čtenářských spolků: vedení, stejně jako výběr čtenářské látky, je í nadále ponecháno honoraci, která, právě osvice-■působem. chtěla vnést do takzvaných nižších stavů •radělání. Vydělaný je ten, kdo vlastní Encyklopedii; toto měřítko postupně berou za své i obchodníci a řemeslnici. .Lid* ;<■ v)vhováván ke kultuře, kultura sama není snižo-Jturu masy. V soulad i, , am je třeba přísně rozlisovat funkce trhu: podle toho. zda trh určitému publiku nejprve umožňuje přistup ke kulturním statkům a pak, tím, jak se výrobky zlevňuji, ekonomicky usnadňuje přístup publiku stále většímu: nebo zda trh přizpůsobuje obsah kulturních statků vlastním potřebám natolik, že širokým vrstvám usnad-Auje prístup i psychologicky. Meyersohn v této souvislosti hovoří o redukci vstupních nároků na volný čas." S Um. Jak se kultura stává zbožím nejen svou formou, nýbrž i svým obsahem, vzdává se oněch momentů, jejichž přijeti předpokládá jistou průpravu - phčemi .dovedné* osvojeni zase posiluje samu dovednost- Nikoliv již standardizace jako taková, nýbrž ono zvláštní preformování výrobků, kvrŕ z nich ťiní spotřební výrobky, jim tedy zaručuje, že mohou být přijímány bez přísných predpokladu, ovšem také bei citelných následků. Teprve toto preformování staví komercializaci kulturních statků do opačného vztahu k jejich komplexnosti. Styk s kulturou tříbí schopnosti, kdežto spotřeba masově kultury nezanechává zádně stopy, zprostředkovává jakousi zkušenost, která nekumuluje.*0 nýbrž upadá." 50/ MererooHn. R. Cxnfwraoíum end Complex*!? m Popular CuUu-n. 66. ftUatjng of American Soriolofka] AhocUHMd. N«w York IM), rukom. M/Tamtat. . Ü; .Promění» Anwnfan «k« r poskdnfch daaatJ to-led) »leduje letevUi pnblilM «markt hodin lydn* tato obrovská kumula» (m rtok neměla tádn* zjevná důsledky pro Jeho chovaní před ulŕvimi obrazovkou.' 61/ Srv Aden». T. W.. Ober deo Fetísefcehsrakler in d« Hu«* ead di* P m mal im des Hořena Ib.- týt Dkaononam. Gottineen »66. ■ 9 Do. 261 Obě funkce trhu kulturních statků - ulehčeni přístupu pouhým ekonomickým nebo psychologickým způno bem - nepostupuj! nutné ruku v ruce. At dodnes je to patrné v oblasb trhu. která je pro literami rozvalován) nejpodstatnější, tulií na knižnim trhu, jenž je ovládán dvěma komplementárními jevy. Prostrednictvim edic kniíek kapesního formátu.'* siřených ve velkých nákladech, byla poměrně malé vrstve vzdělaných čtenářů i čtenářů ochotných se vzdělávat (převážně žáků a studentů) zpřístupněna kvalitní odborná literatura, k jejf-mui získáni, pokud by byla nabízena v obvyklé úpravě, by jim jinak nestačila jejich kupní síla. Trh v tomto případě osvedtil emancipační funkci výlučně ekonomického usnadněni při stupu, ačkoli z hlediska propagace technicky zdařilá úprava a dobře promyšlená organizace šíření těchto knih (jako iádných jiných) jim dává podobu zboží snadné spotřeby a rychlého opotřebování Obsah kniži-k kapesního formátu vesměs zůstává zákony masového obratu, jemuž vděčí za své šířeni, nedotčen. V souvislosti s knížkami kapesního formátu - a to je paradox, na který poukázal Wolfgang Kayser" - se totiž to, co přetrvává, prezentuje v rouše pomíjivého, naproti tomu v souvislosti b knihami čtenářských kroužků se to, co pomíjí, prezentuje v rouse trvalého: je vázáno v kůži a zdobeno »laurn. Také kniíní klub)', které po 1. světové válce vznikaly nejprve v anglosaských zemkh a dnes již kontrolují převážnou část trhu," snižuji podnikatelské riziko a zlevňujv jednotlivý* výtigk. Odbytová strategie a organizace prode- 6J/Enasasberfer. H M. Bildung ab Kwunurot, Awry» der TMrAMbutbproduktíoD. In: lýi Euurtkobn. Frankfurt/M. 1962, *. 110 DB. fiľKiw. W. Dm liuraritch* Leben dar Caaeawart. Id lyí (Hf.). ön**r iikrator I« *n**mr ZaL Cotünswi 1969. S S2- 64' K«>«r vypocUTi, U ve Spolkov* repvjbbra máji knüni khiby «>a 3 mUiooy tlenu; ia rok odabareu asi 30 míhoijů kníh, to ja mu> bra v« net polovina «ta roční betMrUOckft produkce. Tamtéž. ■ 17 nn. 262 if, které manipuluji sortimentem, a šance spotřebitelů vybírat si knihy snižují ve stejné míře. v níž zintenzivfiu-a bezprostřední kontakt recenzentů s potřebami masového vkusu, však těmto spotřebitelům z převážně nižéieh sociálních vrstev usnadňují přístup k literatuře nyjen ekonomicky. Spise psychologicky zmirňuji .vstupní podmínky* natolik, že samotná literatura musí být přizpůsobena pohodli a pohodí oné recepce s menšími predpoklady a slabšími následky. - Na tomto příkladu je ottať ně zřejmé. )ak sociálnřpsyehologické kritérium kultury spotřebitelů, totiž nekumulativní zkušenost, souvisí se sociologickým kritériem destrukce veřejnosti: knižní kluby připravuji velké množství beletristické literatury nejen o sortiment, nýbrž i o kritiku. Interní propagační prostředek časopisů, jako jediné spojení mezi vydavateli ■ čtenáři, omezuje okruh komunikace. Knižní kluby jsou spojeny se svými zákazníky prostřednictvím vydavatel-stvi - a existuji mimo literární veřejnost- S tím může na druhé straně souviset také oslabeni pozic samotně kritiky, v níž byl kdysi institucionalizován laický soud soukromých osob zajímajících ae o literaturu, tedy v době, kdy si recenzenti typu Schůlera a Sehlegcla jest* přfliš netroufali na rozsáhlejší vedlejší činnost tohoto druhu. Tendenci rozkladu literární veřejnosti lze ovšem « plné šíři uchopit teprve tehdy, porovnáme-IÍ rozšíření čtenářského publika na téměř všechny vrstvy obyvatelstva ae skutečným rozšírením četby knih: ve Spolkově republice nečte více nei jedna třetina všech potenciálních čtenářů vůbec žádné knihy, více než dvě pětiny si knihy nekupuje;" tomu odpovídají í srovnatelná čísla z anglosaských zemi a Francie. Vystřídání čtenářského publika, které kulturu posuzuje, masovým publikem, kt*rě ji konzumuje, se proto v oblasti knižního trhu nemůže odrážel v plné šiří. Tt-nto proces používá jiné nástroje BVVf. 195S vfce net joona iftUna donacncatl Špetková republiky —rtaoniU ladne knihr. v 68* domirnortl bychom naftu slaspoá iadou riatml knihu. Srv. Jahrbuch cV ůffathehn Mauuag. Alka» bsfih 1»T, •• 102. M transformace, net jakým je mesiánský vzdělávací pn. středek par excellence - kniha." Prvními novinami s masovým nákladem více než 50000 výtisků byl, coí je príznačný, orgán chartist»--keho hnutí - Cobbet'i Political Register, který vychaze] od r. 1816. Tál ekonomická situace, která masy núti podílet se na politické verejnosti, jim takí upírá mím vzdělání, které by jim umožnilo podílet se stejným způsobem a ve stejné rovine, jak tomu bylo v případe měšťanských čtenářů novin. Ona .psychologická ulehčeni', jet jsou od té doby pro komerOní masový tisk typické, jim proto brzy poskytuji laciné noviny (penny-press), které na přelomu třicátých let dosahovaly nákladu 100 000-200 000 výtisků, a kolem poloviny století pak ještě rozšírenejší víkendový tisk. Paralelní vy vir v Paříži po červencové revoluci charakterizuje případ Emila Girardina a v USA .Veit' York Sun Benjaminu Daye. Trvalo ovšem ještě půl století, než Pulitzer získal New York VVorM a nci ve stejnou dobu londýnský Lloyd's Weekly Newspaper, v nákladech blížících se jednomu milionu, pomocí .žlutého žurnalismu" opravdu pronikl mezi široké masy. Označeni žlutý žurnalismu* (Yellow .Journalism) odvozuje bulvami tisk 80. let od iluté barvy comicsů (reprezentativní postavy .Žlutého Kida"). Techniky kresleného příběhu, ilustrovaných příběhů ze života ovsem pocházejí z repertoáru víkendového tisku, který již drive přinášel své na pohled působivé, a vsak literárně nenáročné novinové příběhy a po vid-Koncem století se .americká" forma hromadného 6«/ K sociokiaSi kiurní apotíaby viz Escarpit, R. Do* Bacá u*d dir L—er. Köln 1961. rvi. ■ 120 nn; ekonomickou analýza provádí Ueyer-Dohn. P. Dir.....tňmlvkt BúAermarkt. StoUsart 1967. 67/ Park. R. E., The Natural History of the N«»»p»p*r In: Schramm. W Wl Mom CöiMUüiiMooa. Urbana 194*. *. 21: .Byl lo íasop» Smány World, který jako prrai zavedl Mdmialaupcovy format po »mi nasledovala humorná fast ■ všechny dala) známe nástroj*, kur« null (Ui otupělou a váhavou vafajnoat. Pol«, co byly tylo metody vypracovány, byty uváděny do denního líska. Konecnyia tnum fem časopisu YetUw- byl Briabane* Haart U Heart Editorial - alou- 264 tjsku prosazuje také na kontinente; i ide (sou průkopníky vlastních bulvárních novin víkendový tisk a ilustrované časopisy. Hromadný tisk staví na tom. it we z komerčního nie «Uaks mění funkce oné účasti širokých vrstev na veřejnosti, která masám vůbec umožňuje přístup k veřejnosti Svůj politický charakter vsak tato rozšířená veřejnost ztrácí spolu s lim, jak se prostředky .psychologických ulehčení" stávají samoúčetam komerčně zakotveného spotřebitelského postoje. Již na příkladu oněch raných laciných novin je patrné, jakým způsobem se za posílení odbytu platí depolilizael obsahu - .omezením politických zpráv a politických komentářů na taková moriUi:- témata, jako jsou abstinence a hazard".*1 nářské lásady obrázkových časopisů mají úctyhodnou tnidici. Politický tisk tudíž z dlouhodobého hlediska ztrácí svůj vliv spolu s lim, jak se rozšiřuje novi-publikum; pozoruhodnou převahu naopak získává publikum, které je spise dědicem literárni veřejnosti než veřejnosti politické a které se stává konzumentem kultury." ptá pfsdíijkonjth postojů s moralizováni, s pcustránko* ubuU* a Uanlnci pro posúcni (eitu. Nikds jinde nebyla lak dôsledne asku-tarflana maxíaia Herbaria Spencers. Ži Bahn je ekonomu po Conrad ■ 0 nimeckith caaoptaaeh 1«. století pO» Kirchner. J. R» dakikm and Publikum JVůiufi*. I960, o. a. 463 na. tt/Blsyar. W. C. fiMSory <4 lae Ammran JoarnalUm. Boston 1927. a. 184 MV Podle výzkumu, kléry před sskoliks Wy proběhl v Nemecka, rte &£ * dospělých eunart denním osku zprávy o neHesUra, zločinech • Jidakýcs) osudech*. 86 * mátni zprávy, ala pouze 40 % ft* úvodníky. SJ % pol«*»* zprávy avBRf lau * 59 % polibky ovod-na Koncem r. I9S7 melo 70 % dospelých obyvatol Spolkově republiky přisWp alespoň k jednomu deníku; a sice 17 % řunarú irtio ■ravtdalna bulvární (jak. 63 % nustní noviny s 2.4 % «elk- daadky pokryvajári esH spolkov* uzemí T*m« polovina dospalých (t* praví-dein* csaopuy. Wer* vycházejí jednou týdní, a dallí ctvrQna siat. prevain* zábav» magazíny, víkendov« Caaopioy. časopisy pro ieny. rozhlaaové a toleviioi časopisy. (DIVO. Dir umlámlwhi .Uo.ii u Zahltí Frankfurt/M. 19S8. a, 146 aa.) 26a Spotreba kultury je nicméně do značné miry zbavena literárního zprostŕcdki; ■ rbální udelení nebo sdě- leni, která. nejsou-li pHmo převedena v obraz $ zvuk. pak K o optiku d akustiku alespoň opírají, vytěsňuji ve větši či menši míře klasické formy literární produkci-Tyto trendy lze najít i v denním tuku. který má ke klasickým formám přece jen nejblíže. Uvolnení sazby a roj. manilo« ilustrací usnadňuji četbu, jejíž prostor spontaneity je obecně omezen konvenčními požadavky materia lu (.šablonovaní, p red žvýká vani"). Stanoviska redaktorů jsou zastiňována agenturními zprávami a zpravodajstvím korespondentů; rozvažovaní mizí za závojem interních rozhodnuti o výbéru a prezentaci materiálu. Mení se tak podíl politických ä politicky závažných zpráv: veřejné záležitosti, sociálni problémy, ekonomické záležitosti, vzdělání, zdraví (podle klasifikace amerických autorů""), právě ony opožděné oceňované zprávy, jsou nejen zatlačovány do pozadí bezprostredné oceňovanými zprávami, k nimž patří: humor, zprávy o úplatkářství, neštěstí, pohromách, odpočinku, společenských událostech, spor tovni zprávy, příběhy ze života, nýbrž jsou také skutečně méně čteny. Zprávy nakonec získávají formu jakého si prestrojení, od formátu až po stylistické detaily ae začínají podobat vyprávěni (news stories): stále častéji se ustupuje od přísného oddělováni faktu a Kb leni a zprávy, dokonce zaujímáni stanovisek, jsou vybaveny inventářem zábavné literatury, zatímco beletristické příspěvky se na druhé straně přísně .realisticky" zaměřují na zdvojeni skutečné reality, klerá je bezuk součásti klišé, a rusí tak hranici mezi povídkou a reports 70/ Schramm. W.AVTvi». D. U. Aff*. Education and Econom* Statu« a« Factor« in Newspaper Reading, In: Schramm. W. («d.), ,Ua*i CamMU/ueatioa. id. « 402 nn Mass, 0 . 7V Crmi Audience. New York 1911. 72/ Hugh.* H M Human Inure« Siorle« and Democracy In: Be* raUoB. B K. JanowiU. M . Pubix Opinion and CtManuunahO*. Gltnc« 19M. a. aiT nn. 266 To, co je v denním tisku teprve naznačeno, má v novějších médiích již pokročilou podobu. Integrace oblastí publicistiky a literatury, tedy oblasti, které byly kdysi oddělené, konkrétně informace a racionální argumentace pa jedné strane a beletristika na straně druhé, vede ke jvlsštnímu posunu reality, ba přímo k propleteni různých rovin reality. Pod společným jmenovatelem takzvaných lidských příběhů ze života se objevuje pestrá směsice příjemné a zároveň pohodlné zábavní látky, která má tendenci stavět na misto věrného zobrazeni reality kon-lumovatelné náhražky a která spise svádí k neosobní spotřebě uvolňujících stimulů, než aby vedla k veřejnému užíváni rozumu. Rozhlas, film a televize téměř rusí odstup, který musí čtenář udržovat vůči nitěnému slovu -rusí onu distanci, kterou vyžadoval soukromý charakter osvojovaní a která také teprve umožňovala, aby lidé o přečteném uvažovali a pak o tom veřejně diskutovali. S nástupem nových mědil ae mení forma komunikace jako taková; jejich vliv je proto, v přísném smyslu slova, pronikavějai, než jaký kdy byl vliv tiaku." Chováni publika získává pod tlakem výzvy .Neodpovídejte" jinou podobu. Relace vysílané novými médii, na rozdíl od tištěných adélenl. zvláštním způsobem redukuji reakce příjemce. Svým kouzlem ai podmaňují publikum jakožto posluchače a diváky, zároveň je vsak zbavuji distance „svéprávnost:", totiž šance mluvit a odporovat.M Racionální posu- ny .Tdeviw a rozhJ«. jaou pravdepodohaě nejvlunrall Brtdia, prute«« «e ukázalo, ze ze všech nahni mail «fprimtjii komunikační •albu > jednotlivci I noviny aice mají neatnirot mocny vliv. Jaou rlak man* adrtsn* a ve «vem potKi man« oaefani net zvukov« a ob-razena média. Tíak vsak mytteni posfcyhoe «aukroaU - protože pro-aaatvu v normách můie rí-t jan jadan človek, ak «naaln* «ládoval a porouchat B mola nakolik lidi . Promluva v teievizi je elektronicky «aterovšna A >am'. pothichačům. Talií promluva obKcni v rannten novinách f> ui jedním krokom zpM od beipr-wtrednoeU a pnmočaroaU* Steuibenj, Ch- S.. 7V áfaw OaauMuuíOto-i. Ne-Tork 1960. *- 122- Andera. G. Die A«ioJU*n*eil de« WanarAan. München ISST; dat« Boffan. L. 1A* A$r •>< Telnxnan. Ne« York 1956. 2-jT »viní čtenářského publika postupně ustupuje výměre informací o .vkusu" a .záhnien*11 spotxebiterů - aoučás-li samotného konzumu se Stává i mluveni o lom, co i$ konzumováno: jde o .zkoušku znalonu vkusu". Svát vytvořený masmédii je veřejnosti už jen zdánhvé. avšak iluzorní je i integrita soukromé sféry, o níž na druhé strane ubezpečuje «vé konzumenty. V průběhu 18. století mohlo mesiánské čtenářské publikum prsy-vat subjektivitu, která má vztah k publiku a je literárni, a to jak v intimní korespondenci, tak i v četbě psycholo-incké románové literatury a novel, které ae z dopisováni Ml*. Soukromé osoby v této podob* interpretovaly svou twvou formu existence, která spořívala právě v lil*. rálním vztahu verejnosti a »oukromé sféry. Zkušenost soukromí umožnila literárni experiment s psychologii pouhé lidskosti, a abstraktní individualitou přirozené osoby. Ke změně původního smyslu dochází tim, že masmédia dnes zbavují ono sebeporozumění občanů literárních zarámováni a pouiivajl je jako běžné formy veřejných služeb poskytovaných konzumentům kultury. Sociálu..-vané vzory psychologické literatury 18. století, ktpre upravují věcnou podobu lidských příběhu ze života a raz biografii ve 20. století,1* na jedné straně prenáiejí iluzi nenarušené soukromé sféry a intaktní soukromé autonomic na poměry, které již dávno podkopaly jejich základnu. Na druhé strané jsou také natolik zaplaveny politickými skutečnostmi, ze se ve védomi konzumujícího publika privatizuje samotná veřejnost: stává se sférou zveřejňováni soukromé životni historie, ať ui proto, že publicitu vyžadují náhodné osudy takzvaného prostého člo-věka či nějaké h%-ězdv. jejií image je plánovité budova 75/ Rtanwn. D.. Gmm*$ doe. Prd. L Hijsk ■ M. Maákovi. Praha 1969, •. S92: -rv. lěi prúpcvky v •faorairfdi: Whiu. D. M./Rostn-b-r». B leds-X Mam QUtore. Ne- York 1954; Urabr*. E. •ohn. R (*d>.) Man Uitan. No* York 195» í«/ LoraithaJ. L. Dm bufraphoch« Mod«. In: Äwwiozwr Frank fort/M. 19SB. i. 363 nn: týt LtítroO* iu*d GtmlbdmtL Neuwied m*. 266 anebo proto, ie je verejné závažná událost a závažné ■»uhodnuti odíváno do soukromého hávu či personalizaci znetvořeno až k nepoznání. Sentimentalita vůéi oso-háni a odpovidajici cynismus vůči institucím, jako nutný jociálnépsychologicky důsledek, pak samozřejmě subjektivné omezuji schopnost kritického posuzování veřejné moci i lam. kde by to ješté bylo objektivno možné. ilejél ochranný prostor rodinné intimity je narušen také v oněch vrstvách, které by dříve byly razeny k vrstvám .vzdělaným*, a to do té míry. že soukromé zabvváni ae četbou románů a korespondenci přestalo být předpokladem účasti na literárně zprostředkované veřejnosti. V porovnaní s chováním mesiánského čtenářského publika lze odůvodněné tvrdit, že v masmediálné rozšířeném publiku četba knih rapidně poklesla. A zrovna tak se vytrácí zvyk vyměňovat si názory prostřednictvím dopisů. Tento zvyk je často nahrazován účastí na písemném dialogu, který' se svou čtenářskou obcí udržuji redakce novin a časopisů a také rozhlasové a tele-stanice. Masmédia jsou vůbec doporučována jako adresáti osobnich nesnází a Těžkosti, jako autority v řešeni životních problémů: poskytuji dostatek příležitostí k identifikacím - k jakési regeneraci soukromé oblasti oerpajkl z připraveného fondu veřejných služeb skýtajících povzbuzeni a radu." Původní vztah sféry intimity a literární veřejnosti se obraci: k publicitě vztažená ni-lernest má tendenci ustupovat zvěčněni vztaženému k intimJii-. Problémy soukromé existence jsou do jisté miry veřejnosti vstřebávány, a pokud nejsou pod dohledem publicistických instand přímo řešeny, alespoň se o nich pííe. Na druhé straně se védomi soukromí posi- *"' O podivuhodném Minku pubhfuuíke .životni pomoci' ptá* FJi-asbeth NoaDov* ví Msti Dle Wirkun» d-r Mlíaxliin. Pup I960. 5. b 532 nn Na raUad* ivych empirických studií kOMUluý; .Když Jedno t tud tasopsM CanKontt přísado rada, jak opravit po-sfcoMj límec ko»ú>. tidilo •» p ni milion čtenářek tohoto rula _ TéBWt dva a půl milionu Čtenářek j-dnofco i daliich cud n po n*-kohk dni ťi týdnů podkladalo každou hodin« na p« minul nohy. prolog ne o tom pasko v QhuUu.' Tarnte». % i38 n 269 luje pravé takovýmto publikováním, diky némui sfera vytvořená masmédii tiskala rysy sekundární intiir. Této socialnépsychologickě diagnóze ovšem sociolog», ky neodpovídá (jak tvrdi rozšířený předsudek) publ» kum. které by bylo jen okrajové zaplaveno a narušeno paaovzdélanými masami konzumentů, ve svých ústředních oblastech, zejména v horních vrstvách nového středního stavu, by si vsak šachovalo jistou kontinuitu s tradicí literárně rozvazujících soukromých osob 10. a počínají, etho 19. století. Jinak by totiž bylo možné očekávat, že se zařízeni a způsoby chování nové spotřebitelské kultury rozšiř! v nižších sociálních vrstvách dříve a ve větším rozsahu nel ve vrstvách vyšších. Takovéto domněnce soudobé poměr>* neodpovídají; s pravidelnou četbou víkendových magazínů, ilustrovaných časopisů a bulvár nich listů, s pravidelným příjmem rozhlasových a televizních pořadu a také b pravidelnou návštevou kin se ještě relativně castéji setkáváme spise ve výše postavených skupinách a u městského obyvatelstva než v nile postavených skupinách a u venkovského obyvatelstva. Tento druh kulturního konzumu narůstá téměř bezprostředně s postavením, jestliže *ej poměříme kritérii postavení v zaměstnáni, příjmu a vzdělání, zrovna tak jako se stupněm urbanizace, od vesnic« přes maloměsto a stredne velké město al po velkoměsto.** Linie rozšiřováni publika nesmi být na jedné straně jednoduše zpětně projektovány z hlediska dnešního sociálního složeni, jako by do okruhu městského a měšťanského čtenářského publika oněch .vzdělaných stavů" byly zahrnovány neustále nové okrajové vrstvy. Na druhé straně vsak 78/ Stejnou komplimanu >'u> in" turó-nu So-iofasMoW Slmhaincandhufm im a-odenta- TWumw StuBfsn 1960. e 124 nn. 79/ DIVO. Oar mW-iauC** Morst im ZaAim. cd-, s. 146 BD. S JaKr esc* irr ófít*t!ithen Jfeuwnf. t.d.. a. 61 nn. Frekvence návštevnosti kin ovtetn v prv* radá t*n* na veko. Srv. tt» Kiaalich. Q. Fha-hn|g»HMŕfimf u nnrr /Wufnoudl DorOBUDd 1964. 2 m j«, vyluctrji i protikladnou verzi, podle nit staré publi-n« formu denního onopin. Žasna byla uh pronikaví, it t celkové ploch; připadá aa aaraotny tdl průměrné j*n 40 V zatímco wi jedna ovmia >• vyhrazena nadpisům ■ jedna čtvrtina obrázkům; ibyiy praetor laujimi řekl» aia. Asi polovina celková plochy tniu patři zprávám a raport jedna čtvrtina zábave; podB sportovních zpráv (p 13 V redakčních •dilaBl 7 V tj ul narionü úvahám, nýbri betprontřadaimu konUk* tu «e čtenáři prostřed n mvim boradenatvi. lypiaovaci na dnlatatfcň • pod. Sotva jodaa ttvruna rpr*v phpadá na vecoé zprávy, které no boa být - v nejelráUn smyslu slova - pokládaný ta politickí- Uval na: i toho na politiku (vt>w* úvodníků) 19 % a na osvětluj. maor 8 %. Zhývajid plocha a« dril mezi llofiny. neataeU a zprávy ijailiiflu dne (32 V. aoudni procesy |13 %X ^poWaoat", ftlm. mo du. kounoncko« reklamu aid. (íl %}. pomoc v životních ni ■ dalii informace (1 %) Tyto dinky jsou přitom koncipovaný tak. ie n jedné poloviny převaluj« tan. u druhé ilustrace Pouze jednu Kalinu celkové plochy ipráv xau|íma|i příspěvky, ktere poskytuji .vécné* inlorm.ee dv* tf*tinv pak Uvolni příběhy Itdfc roan hlavni mi flanky titulní strany sto*M podil prWpavků zamířených na lid aké příběhy aa 72 V Pak tolik nepřekvapí láv« výzkumu, podle nehoř reportáže a zprá>? všech kategorii, kur« lze označit jako při epevhy »závazná pro vařejaoct' («děleni ři poauaováni události, kié-ré svým významem v livouitm profaan apoletaotti přesahuji vý-rnam jedaoUhélM případu). n«xau|im»ji rfc# net liatinu celkové pl» chy určené pro řprávy. odpovídá to podílu an jedné tretiny celkového porto vteth oznámeni a zpráv Mrřl hlavními články útulni etra ny pak podíl prWpavkO. ktare pou považovávy za príspevky .pro •> rajnoat nezávazné*, vzrosti na 73 V pouia lfi % flanka můře byt pokládáno ta .zavane pro veřejnost*, a to tech. klare ani v Oprave lidských favotnich přibebů n-odvad*]í •'lanára od vecného obsah« Celkový pfeftlod podáva tabulka í 6, lamiet, a. 50 274 legoriiif i nebo soukromého. V této *tr>- •našti »e vzájemně prolínají zeatálnélé oblasti spo-iffriosii a zespolečcnstŕlé oblasti státu bez zprostŕedko-rtni politick) rozvažujidmi soukromými osobami. Tuto úlohu publika do značné mir>* prebirn)! jiné instituce: jednak svazy, v nichž se kolektívne organizované sou-kromě zájmy bezprostredné snaží získat politickou podobu; jednak strany, které prorostly s orgány verejné moci a etabluu &c jakoby nad veřejnosti, jejímiž nástroji byly. Proces politicky relevantního výkonu a vyrovnávaní moci se odehrává přímo mezi soukromými byrokraciemi, svazy, stranami a veřejnou správou; publikum >ako takové je do tohoto kolobehu mod vtahováno sporadicky a i pak pouze za účelem aklamace. Soukromé osoby, pokud jsou příjemci mezd či platů a mají nárok na služby, jsou nuceny své veřejné závazné nároky obhajovat kolektivně. Avšak rozhodnuti, která jsou jim jakožto spotřeb i lei ů m a voličům individuálne ponechána na vůli. jsou v míre své veřejné závažnosti ovlivňována ekonomickými s politickými instancemi. Jelikož je společenská reprodukce ještě závisíš na konzumním rozhod-■■■ výkon politické moci na volebním rozhodnutí soukromých osoh. existuje i zájem tato rozhodnutí ovlivňovat - v prvém případě kvůli tomu, aby se zvyšoval od- e druhém kvůli tornu, aby se formální zvétáíl po-oné strany, nebo aby se neformálně zvýšila váha tlaku určitých organizaci. Sociální prostor pro soukromí- rozhodování je sice předem dán objektivními činiteli, jako je kupní síla, skupinová příslušnost a so-do-ekonoraiclty statu!« vůbec. Avšak v rámci tohoto prostoru je ovlivňováni možně tím spise, čím vice se původní vztah sféry intimity a literární veřejnosti převrátil a umožňuje tak publicistické podkopáváni soukromé h ekonomické a politické propagace tedy vstupuje i spotřeba kultury*- Zatímco kdysi byl základem redniho ztotožnění vlastníka s .ilovl-kem' jako takovým ./tah literární veřejnosti a veřejnosti politické, aniž by proto jesté jedna zanikla v druhé, dnes ie tendence k pohlceni plebisdtně přetvořené _po- 275 litické' verejnosti onou verejnosti, která je kulturním konzumem odpolitizována. Marx ještě sdílel hledisko nemajetných a nevzdělaných nm, kteří, aniž splňovaly podmínky přístupu k občanské veřejnosti, přece jen do ni pronikaly, aby tak ekonomické konflikty převedly v jedinou formu, jež měla naději na úspěch, totiž ve formu politického konfliktu. Podle jeho názoru by masy nepoužily platformu veřejnosti, jež byla institucionalizována v právním státe, k jejímu zničení, nýbri k tomu, aby i ni učinily to. ŕlm v souladu s liberálním nárokem slibovala být. Okupace politické veřejnosti masou nemajetných vsak v« skutečnosti vedla k onomu propletení státu a společnosti, které veřejnosti vzalo její starou základnu, aníz jí dalo nějakou novou. Integraci verejné a soukromé oblasti totii odpovidala dezorganirace veřejnosti, která kdysi byla prostřed n ike m mezi státem a společnosti. Tato prostřed kujíci funkce přechází z publika na ony instituce, které se. podobné jako svazy, vytvořily ze soukromé sféry, no bo. podobné jako strany, ze sféry veřejnosti, a nyní in-erné vykonávají a vyrovnávají moc v součinnosti se statním aparátem Současné se prostřednictvím osamo-slatnélých masmédií u masmedia! ně přetvořeného publika ucházejí o souhlas nebo alespoň o toleranci. Publicitu je rozvíjena takřka seshora, oby tak určitým pozi dm zjednala auru dobré vůle (good will). Publicita původně zaručovala spojeni veřejného rozvažování jak s legislativním základem panství, tak i s kritickým dohledem nad jeho vykonáváním. Nyní publicita umožňuje zvláštní ambivalenci panství, které je vykonáváno prostřednictvím panství neveřejného mínění: slouží jak k manipulaci ji publikem, tak i k legitímna n před publikem. Kritická publicita je vytlačována publicitou manipulate vni. To, jak se s principem publicity zároveň mění idea politicky fungující veřejnosti a její skutečná funkce, je patrné z toho, ze se ruší souvislost mezi veřejnou dis kusí a zákonnou normou - na kterou si ještě činil Dank liberalismus - a že už dále není vyžadovaná. Libo 276 rtlm pojetí zákonné normy, na nil je vázána, i když odlišným způsobem, jak exekutiva, tak i justice, implikovalo momenty obecnosti a pravdivosti (spravedlnost -správnost). Jeho struktura odráží strukturu občanské :iosti, neboť na jedné straně je obecnost zákonů v přísném smyslu zaručena )*n tak dlouho, dokud neporušená autonomie společnosti jakožto soukromé sféry umožňuje vyloučit ze zákonodárné materie zvláštní zájmy a dokud lze normativní regulaci omezit na všeobecné podmínky zájmových kompromisů. .Pravdivost" zákonů je na druhé straně zaručena jen tak dlouho, dokud veřejnost, povýšena v podobé parlamentu ve státní orgán, umožňuje zjišťovat to. co je prakticky nutné v obecném zájmu, ve veřejné diskusi. Pakt, že .pravdivost' (jakožto to, co je správné v materiálním smyslu buržoazního třídního zájmu) přitom byla zajištěna práve formálnosti* oné obecnosti, patřil k záhy odhalené dialektice tohoto pojetí zákona; u je založena na dialektice samotné občanské veřejnosti. Jelikož je oddělení státu a společnosti překonáváno a stát svými opatřeními, svou distribuční a administrativní činnosti zasahuje do společenského řádu, nelze ui všeobecnost normy bez výjimky zachovávat jako zása-Zálezitosti. které vyžaduji normativní regulaci. 88/ .Všeobecnost- normy v phne* smyslu pareti obea&sMfao Mk» Ba r.tni splňována jíl formálním knUri*m obfostj. Tomuto my» n vybavuj« jen tafeldy. jfiUizc obetná formula«, ster» vykseojs "ý-Jkmkj a privUcpa. za děných i|nili|>na|>ili p-*— ■■■*■ není fakticky ■dři i avapa poulí nějak* ureilč >Mkcroak» •tupla*. Prán» ucto-bjom zákona, který f obecným Úkonem podk mottnólmrk krKerlí. nesmi být wkküvui: musí byl .clcocnUral" f) .principiálni* v lom smyslu, te a» tjti láklsdo o»lospn*ec*uikfho poradia a potud mol-aeho okruhu i**c* clená apolecBaiti Pránu normy, kun* rwfulujt ■*Í*n zásady spolecMiaiSho «yku jako celku, njbrt konkrétní skuv ker* podstaty r ramcá cetkovébo FSdu. oznaéujama. na roirfQ od vse> obeeníth právnkh v«, jako .aparuaaľ. prtč-ml nešáleli Ba tom. Ida It jejích formulace obecná. Povst v tiberálBi flzí kapii aüsmu by-■ oWanaki «polernost natoUa .oddělena* od Matu («koř.. ■oukron* autooomie. 1* je zákonodárství oanam-rano na určili systém všeobecných norem; a poule v tělo fán rauesia aaaoiost formu- 277 jsou led lake sociálními záležitostmi v užiím smyslu lud) i záležitostmi konkrétní mi. ij. vázanými na určili skupiny osob a na nestalé situace. Zákony, i tam kde výslovne nevystupuji jako zákonná opatrení (pravé jako norma, která neni všeobecná)."" za těchto okolností ča*. to získávají charakter detailních »právních dispozic; sti-r* se rozdíl mezi zákonem a opatrením. Zákonodárství je zčásti nuceno ke konkretizacím, které zasahuji hluboko do kompetenci administrativy; časteji se kompetence administrativy rozšiřuji takovým způsobem. íe jeji činnost už sotva mule být pokládaná za pouhé uplatňováni zákona. Forsthoff shrnuje tri typické procesy, v nichi se projevuje tendence ke zrušeni klasického odděleni a zároveň k propojeni obou těchto moci. Dochází k tomu tím způsobem. Že zákonodárce takřka sám přistupuje k akci a činí opatření; zasahuje do kompetencí správy (což je případ zákonného opatření). Nebo tím způsobem, že zákonodárce přenáší své funkce na správu; zplnomocnuje ji k vydávání doplňujících norem cestou administrativních nařízeni (což je případ zplnomocňuji-čího zákona). Anebo konečné um způsobem, že zákonodárce vzhledem k materii, která vyžaduje regulaci, se normativní regulace vzdává a správě nechává volnv pn> «tor," Uwe implikoval uU vteobecnosl sauieeneho pnvniho uŕinku Srv. KMumbb. P., Der Funklíanmndal des Gestu*« im focht der burrrrbchen GesclUchaft, s£ . v.; Iři mě pojednání o pHrawnem práv« ■ ravoluci Id: "Ttrorir and Pnaa. cd., s 52 nn 69' K pojmovému rozdílu «v. mj. Schneider. H . Ober EinnHauge-■cua. In: Binon. H./ForouMff. IVWaber, W (Hij ŕefUoWt /_/ CoH Schnull. Berlin 1919. s, 197 nn 90/ ForuthůfT. B.. UMtuck do VerunUhncireriUt EM 1 München 1933. «. 9 a.: by. UJ Seumaan. F.. Der Funkbonmadel Am Co •mm* im Recht der bürierbcaeB CaalUdwft, ed. -Mm hM .i]-.'..v.'ij-' pcttoeBM foakd nana Cárii Betunuu mu rotM vylacno» platneal klasického pojeu zákona pro lakonodinitvi rraMnké republiky. Podob— funk.* doe* dm)) «nah? «koly Carla Schnutu rocuurcvm výlučnou plnto> článek: redakce. Pro nakladatele novin to vsak mělo ten význam, že se z toho. kdo prodává nové zprávy, stal tim, kdo obchoduje s veřejným míněním."' K vlastnímu obratu nicméně, nedošlo až osamostatněním redakce; rýsoval se již s nástupem .učených novin" na kontinente- a morálních týdeníků a politických časopisů v Anglii, jakmile začali jednotliví spisovatelé používat nový- nástroj, totiž periodický tisk k tomu. aby svému pedagogicky zaměřenému rozvazováni zajistili publicistickou účinnost. 0 této druhé fázi se hovořilo jako o fázi .literárního žurnalismu'.* Výdělečný účel takového podnikáni nyni většinou zcela ustoupil do pozadí; toto podnikán) dokonce protiřečilo všem pravidlům rentability, často bylo od samého počátku ztrátové. Pedagogický popud, později stále vice popud politický, bylo možné financovat lak říkajíc prostřednictvím bankrotů. V Anglii byly noviny a Časopisy tohoto druhu často .konicky peněžní aristokracie",* na kontinentě byly časteji výsledkem iniciativy jednotlivých učenců a spisovatelů. Ti nejprve sami nesli ekonomické riziko; materiál si opatrovali podle vlastního uvaleni, platili své spolupra covnlky a byh vlastníky časopisů, jejichž čísla představovala pro nakladatele nepřetržitou řadu dílčích projektů. Teprve postupně vydavatelé předávali své podniká telské funkce nakladatelům. Na základě tohoto vývoje je dobře patrné vyhraněné postaveni redaktora, ki< nadále udržoval «vou pozici .vydavatele" a současné .autora*. Vztah mezi nakladatelem a redaktorem se V BBchar. K.. Di« Anfinge dru Zriiun£?«r«na. In: tjí. Dir řTnaír huns rff VoOamrUrhafi. Bd 1. Tubicgrn 191*. a. ÍS7 3'Baum.rt. P P . Ihr EnMrlHinK dr. dtutorhr* Journabtmiu IfOei chen/L-ipi« 1921. 4/ VoM«. U. á*. SonoloBt der Zntti« Slutt«an 19». *. 22. .:-;: tehdy, na prelomu IS. a 19. století, ptt-nfafl ve vztah „mŕstnanecký; redaktor zůstal v mnohém podílníkem M ii*ku. Až do 19. století ske ještě přetrvával také tradicii typ podnikáni v oblasti tisku, především u deníků BUjeho stylu, které se nepouštěly do literárních a poli-tjcfcých disku*!: jest* Markus Dumont, potě co v r. 1806 převzal Kölnische Zvlung, byl autorem, vydavatelem, nakladatelem a tiskařem v jedné osobě. Avšak tam. kde se takovéto podniky konsolidovaly, vedl konkurenční periodicky tisk publicisticky činných spisovatelů ke zřízeni samostatných profesních redakci. V Německu sel pfikla-dem Cotta: svěřil Possellovi funkci odpovědného redaktora Seueslt Wrltkunde, publicistické a politické funkce .vydavatele" a nakladatele byly nyní odděleny. S touto redakční autonomii souvisí fakt, že se během první poloviny 19. století i v denním tisku prosazuje úvodník. Dokladem toho. ze s touto novou podobou redakčního žurnalismu nepřevážila rentabilita podnikáni nad jeho publicistickou intenci a obchod nezískal převahu nad ■ ním. je opět příklad Cotty, jehož noviny AUgmn- titung. bez ohledu na svůj významný vliv, byly několik desetiletí placeny z příspěvků. Ve fázi. kdy se veřejnost prosazuje jako veřejnost politicky činná, pone- ... také nakladatelsky konsolidované podnikáni v oblasti tisku svým redakcím onen druh svobody, jenž byl Obecnou charakteristikou komunikace soukromých osob jakožto publika. • sdatelé zajišťovali tisku komerční bázi, aniž by jej ovsem jako takový komercionalizovali. Tisk. který se vyvinul z rozumového posuzování publika a byl pouze prodldi;žľ^tm jeho diskuse, zůstal plně institucí tohoto publika samého: působil jako jakýsi zprostředkovatel a zesilovač, ne již jako pouhý orgán přenosu informaci, ale ještě ne jsko prostředek kultury konzumentů. Pří klad tohoto typu tisku můžeme najít například v Paříží v revolučním roce 1789. kdy se jako houby po dešti objevovaly noviny i těch nejmenších politických sdruženi a spolků; a v Paříži ještě před r. 1848 zakládá kaž-Ůj pobttk, který něco znamená, svůj klub. každý dru- 283 hy pak svůj denik: jen od února do května tu uniklo 450 klubů a př« 200 deníků!1 Dokud zůstává čímsi pn* blcmatickým pouhá existence tisku, kléry kriticky posuzuje politické záležitosti, je nucen ke kontinuální sebete-matizsci: před trvalou legalizací politicky činné verejnosti melo vydáváni politických novin a jejich udržení stejný význam jako angažovanost v boji o prostor, v němž se verejné mínění můic svobodně projevovat o veřejnost jakožto princip. Přísné cenzuře nepochybně podléhaly i noviny starého stylu; odpor proti těmto omezením se vsak nemohl nikdy odehrávat na jejich vlastních stránkach, dokud noviny přinášely pouze zprávy. Reglement)1 vrchnostenského státu činí z tisku pouhé řemeslo, vystavuji jej. stejně Jako všechna ostatní řemesla, policejním nařízením a zákazům. Tisk v roli nositele určitého názoru naproti tomu usiluje jakožto instituce diskutujícího publika primárné o to, aby potvrdil svou kritickou funkci; provozní kapitál je tak investován za účelem zhodnoceni zisku al sekundárné, pokud je vůbec investován s tímto cílem. Teprve s tím, jak se etabluje občanský právní stát a jak se legalizuje politicky činná veřejnost, už oak jakožto fórum kritického posuzování není nucen jedno značné vyjadřovat určité názory; může nyní opustit svě polemické postavení a soustředit se na výdělečné šance komerčního podnikání. Takovýto vývoj od tisku vyjadřujícího určitý názor ke komerčnímu tisku se prosazuje v Anglii, Francii a v USA téměř současně, kolem roku 1630. Obchod s inzerci umožňuje nový základ finanční kalkulace: při značně snížených cenách a několikanásobném nárůstu počtu odběratelů by nakladatel mohl poct tat s prodejem příslušné části novinového prostoru pro inzerci. Tuto třetí fázi vývoje vystihuje známá Bucbtro-va definice: .že noviny získávají podobu podnikání, které produkuje prostor pro inzerci jakožto zboží, jež se stává prodejným prostřednictvím redakce." Tyto první 5/ Crom. 0.. Die Zrtuag. cd. Bd 284 pokusy moderního komerčního tisku vrátily novinám jednoznačný charakter soukromého výdělečného podni- v nyní ovsem, na rozdíl od živnosti starých »naklada-. na novém stupni velkopodniku pokročilého kapitalismu: již kolem poloviny stc4eti byla řada novinářských podniků organizována jako akciové společnosti." Jestliže na počátku, v rámci primárné politicky motivovaného denního tisku, mohla být přestavba jednotlivých podniků na čistě komerční bázi ještě pouhou možností ziskové investice, záhy s* pro všechny vydavatele stala nutnosti Zvětšení a zdokonalení technického a or-ganizačniho aparátu totiž vyžadovalo rozšířeni kapitálo vé báze, zvýšeni obchodního rizika a nutně také podřize-ní podnikatelské politiky hlediskům podnikové efektivity. Již v r 1814 jsou Timrt tištěny na novém vysoko-lydúostním tiskařském stroji, který po 460 letech nahradil Gutenbergovu dřevěnou tiskárnu. O jednu generaci později revolucionizuje organizaci celé informační sítě vynález telegrafu." - Neroste vsak pouze význam sou- ManMtfcU p. 1848 jda o AMMefantiuv. KmutaOutg a «rar ISS« Zamnf. srv. Uni. F. Wirdm und Warn érr ojftnnV abm ««w/ Mundwa 19«. ■ 1ST 7/Pafilan Chark« Hrnu. klér» v latách 183018*0 re avych rukou •ouslřrdil (dar* podnikaní a korespondenci, roasovnl na fflpnj Bsnoviuho tfyku. viněna pod vtivam prudce ratouáho laduotiulm ba aanov*o-> kapitálu, jnierum holubi polty. Dodáni pftdcvlini zprávy Londýnské burzy bankám, fámám a novinám. V r. 1849 raobl poulit první telegrafní linku. Jednatel ßnfiaw .Voíjonolfibut*. Bnnli.nl Wolfi, »o v« atafné dobo pokouši »mill výdaj« noho hsta , uiegramy tun. li zprávy dále prodává pradplatitaMra; po Apnea Hávu lok viník)* Wolnova telegrafní kancolár. v r. 1643 )t pak v Londýna naskduK známá •eaniura Router. Lid Tyio tri sj rj, iprvu organ iľivaM na bázi soukromého podnikám, ovládají svropaký trh přes padesát lot Kajprvo dodávaly »ýhradB* hospodár-ské zprávy, pak í správy poLttkké (srv Dovust. E.. Zaaa&khn. Bd. I. Berlin 1955. a. 62 BD I Najan velká potřeba kapitálu, nýbrí I atimuly poakylovaná těmito agenturami zajmám buraovniho Irbu ' vodou ke »pojeni iek«ranuch kswrilsfi • nejvýuiiiuallltm) ban> UisUtuiy. Wolff ae spojuje a BlewhrodereiB a DeuSrockem a vzníka SthickJer á Co: Hávu ■ Cradil Lyonna» a P>uUr* > U ni Bank of Scotland, a rovnej a London and Provincial Bank. 2a- kromých hospodářských zájmů vlastního podniku; spolu s lim. jak se noviny rozvíjejí v kapitalistický podnik, se také dostávají do sféry cizích zájmů, které se je snazi ovlivnit- Historie velkých deníků druhé poloviny 19. Holet! dokazuje, ze samotným tiskem lze manipulovat v míře jeho komercionalizace. Od té doby, co na sebe. vzájemné působí odbyt redakční ráni a odbyt inzerce, íe tisk, který byl dosud instituci soukromých osob jakožto publika, stává instituci určitých účastníků publika jakožto soukromých osob - totiž vstupní branou, jíž privilegované soukromé zájmy pronikají do veřejností. V souladu s tím se mění vztah mezi nakladatelstvím a redakci. Redakční činnost se již pod tlakem technicky pokročilého zprostředkováni zpráv tak jako tak specializovala: z literárni činnosti se stala činnost žurnalístic ká." Výběr materiálu se stává důležitější neí úvodník; zpracováni a hodnoceni zpráv, jejich posouzeni a úprava pro tisk naléhavější nei literárně účinné dodržováni určité Jinie". Především od 70. let se rýsuje tendence svedcici o tom. ze novinám nepropůjčuji lesk a jméno v prvé řadě vynikající publicisté, nýbrž talentovaní nakladatelé. Nakladatelství povolává redaktory a očekává od nich. Že budou pracovat v souladu s nařízeními v soukromém zájmu výdělečného podniku.* Publicistická autonomie redaktora je ostatní ciiclně omezena i v onom druhu tisku, který' se nepodřizuje zákonům trhu. nýbrž slouží primárně politickým cílům -v tom je spise spřízněn s literárním žurnalismem kritič- tí lesní Osoby, kt*r* aa dotUvah' k důUlitým zpravím ■ flau« f li jilulili» li orbo je mohly přrdavat veřejnosti, tak mohly získával výhody v pflpadA spokulac*. Jako tlajni dfiUliia w ukazuj« Informační propcôrní iicnlur a ľptb vládami; připad od případu moblf tloutit k ji rnpap nrtl rrirkrro učolam. 6/ Sr>. Grow. O. Dh Ztitaa*. cd.. Bd. IV. .. 14 nn- 9/ 0 barunakani mvíbovhd Oba U doby m ním dochovaly tprávy. klrrf výslovne poukazuji na oslabení pink redaktora «ůči nakladal«' li. Xt lo není redaktor, kdo urru^ charakter listu, noni to de ZotiiBř. t-d.. Bd. IL s. »35 on. -oueaanssn stavu * USA a Velké Bnttnii podávají informace abaumeni Conunaarioa la lbs FMadena ol ihe Prese. (A /»** °iuf " aptmalNr Put*. Chicago 1947; srv. Iri Nizen. R. &. CoacenlraUoa and Absentees» la Dally Nssfspensr Ownership. In rWralson. B B i iiwiu, kl. lada.). Pubke Opono* and Cosunaatonfion. Glencw UMO. «. 193 nn.) a Rojol CbsaaueMo* on rte r>*ss (takzvaný Boa* -Report. London 1949); pro Frantu a Nřmeckn srovnatelně aaalýzy :. obecné se vsak pomsty v Nemecku nemohou laaadně haíi od ar.i!..—;..>.- h r. 1932 existovalo na nátkem uzemí 2483 děni 2ST nicky rozvoj zpravodajských prostředků (po telegrafu a telefonu přichází bezdrátový telegraf a telefon, rozhlas a rádio) zčásti urychlil, zčásti vůbec umožnil organizační sjednoceni a ekonomické propojeni tisku K. sjednoceni zpravodajství v monopolisticky organizovaných agenturách" záhy přistoupilo redakční sjednoceni menších novin jednotnou typizací novinových stránek a sjednocenou produkci příloh. Matrice byly poprvé použity v anglosaských zemích v letech 1870-1880: na přelomu století se tento způsob tisku prosazuje i na konti-Toto technologické sjednoceni jde větáirtou ruku v ruce se sjednocením organizačním v novinových koncernech či řetízcích. Domovské noviny v převážné venkovských oblastech se tak často stávají závislé i ekon« micky na sousedních mestských novinách, jsou do nkh začleňovány jako, oblastní či vedlejší redakce-" Stupeň ekonomické koncentrace a tethnologicko-org» nizačni koordinace tisku se presto zdá být menši ve srovnáni s novými médii 20. století - rozhlasem, zvukovým filmem a televizí. Jejich potřeba kapitálu se jevila tak enormní a publicistická moc tak hrozivá, ze, jak známo, v některých zemích od počátku probíhalo zřizováni těchto médii ve státní režii a bylo podřízeno stáim kontrole. Nic nocharakterizuje vývoj tisku a mladších sdělovacích prostředků pripadněji než tato opatřeni: r< ku. v r 19M na «Polkovém území 14711 nrv. phniíku Ihr drmUAr Prrat I9S6. He Inamut far Publirl.uk der FrMra Univers«« Bertin 196«. *- 30). 12/ Agentury H»v». R*ut*r. Wolfi* • Aaaociaied Pr»n« brzy uzavřely mezinárodni kaiuJ. který ro«d*hI rrfc do čtyř zájmových obi««1-, ■ uvnitř národních hranir vyhrazoval té kin* afonluto take uren iptiv «UMU* agentur. 13'V r 1956 byto bé epolkovem úzeau M 79 deníků; z loho lem« potovua. 28 % MBovébo nákladu, byla organizován« v 62 M Oblastní a vOPejai vydání 693 kraenoTjrh novin lehdy pel 53 % celkového niHinn; phceml 2.3 % calostátakb novu a vtn ael 10 míslnln» vydáními doaahla podihi lernet 16 % cottovebo náki-.! a V r. 1964 pouz» 226 lMtn napnlfilo ani ke kmenovým novinám ani ž«dn*mu naviaovfnau ŕelezei 8r». prirueku Dw dfUMoW (Vt«"' f9S« cd., ■ 30 na. ta ých instituci publika soukromých osob dělají iná zařízení. Tuto reakci stálu na mocenské o vlád--.osli. která ae ocitla pod vlivem společen-sil, je možné studovat již na historii první tele-inl kanceláře. Agentury se doslaly, nejprve nepřímo, závislosti na vládách, byl jim propůjčen poloůředni nebol vlády již nerušily jejich komerční charak* nýbrž využívaly jej. Agentura Reuler* Ltd. se none stala vlastnictvím sjednoceného britského tisku; -.ý charakter ji vsak propůjčuje souhlas nej-QSo soudu, který je vyžadován při jakékoli zrněné 10*. Agence France Press- která po 2. svetové válce vznikla z Agence liavas, je státním podnikem, jehož fencrálniho ředitele jmenuje vláda. Německá tisková agentura k společností e ručením omezeným, nakladatelé novin se na jejim základním kapitálu podílejí nanejvýš jedním procentem; vtee než 10% vsak disponuje rozhlas, který sase podléhá veřejné kontrole." Novino-a filmový' průmysl byl sice v podstatě ponechán sou-amé dispozici."' Zkušenosti a tendenci koncentrace byly presto dostatečným podnětem k tomu, aby se vyvoii .přirozených monopolů' rozhlasu a tc-ve formu soukromého podnikáni - jak k tomu ■né došlo v USA. V Anglii, ve Franců a v Německu byla tato nová média organizována jako veřejné či řejné korporace, protoíe jinak by jejich publicis-funkce oemohla být dJostatečnč chráněna před funkcí soukromo-kapitaliBtickou." ae přímo převrací původní základna publicistic- instituci. přinejmenším v těchto svých nejrozvinu- oblastech. Podle liberálního modelu veřejnosti instituce rozvažujícího publika zajištěny proti zása- 14/ DovĽDi. í . ZnluaaaUkN. euL, Hd. 1. s 39 no. 18/ Pokud Jda o doklad v« icřeínrfo lájrou. nrxiakaly růinr orgsni ' sebekontroly iádne ustrodni kompetence, anad krom* ceoiury otázkách ituau. If Pokud (de o Spolkovou ropubhRu. byl lento vývoj nadávno potvr- i takzvaným .latevuium rozsudkem* Spolkového únavnú» soudu. hüm veřejné moci Um, i« byly v rukou soukromí,i, osob. S lim, jak došlo ke komercionalizaci těchto institucí a k jejich ekonomické, technologické a organizační koncentraci, M v průběhu minulého století pretněniKr v komplexy společenské moci. takže pravé toto ponecháni v soukromých rukou mnohostranně ohrozöo kritické funkce publicistik}*. Ve srovnáni e tiskem liberální éry masmédia získala na jedné straně nesrovnatelné vetší dosah a účinnost - diky nim se rozšírila samotná sféra veřejnosti. Na druhé straně z teto sfčry neustále QMVtil a vracela se do kdysi soukromé sféry směny zboží. Čim věta byla jejich publicistická efektivita, tim vke byla přístupná tlaku určitých, ať ui individuálních. nebo kolektivních soukromých zájmů. Zatímco tisk byl drive schopen pouze zprostředkovávat a zesilovat rozvažováni soukromých osob shromážděných v publikum. dnes je rozvazováni naopak masmédii teprve vytvářeno. Cestou od literárního žurnalismu soukromých osob k veřejným službám masmedií se sféra verejnosti promenuje spolu s tím. jak do ni pronikají soukromé zájmy a. privi-'egovanč se v ní prezentuji -. ačkoli v žádném případě již eo ipso nereprezentuji zájmy soukromých osob jakožto publika. Odděleni veřejnosti a soukromé sféry impli kovalo. Že konkurence soukromých zájmů byla v zásadě přenechána tržní regulaci a byla držena stranou veřejné konfrontace různých míněni. Avšak v míre, v niž se veřejnost stává polem obchodní propagace, působí soukromě osoby jakožto soukromí vlastnici bezprostředně na soukromé osoby jakožto publikum. Premene veřejnosti v určitý prostředek propagace přitom nepochybné odpovídá komercionalizace tisku: ta je naopak podnčco vána také potřebami obchodní propagace, které vznikaj) autonomně z ekonomických souvislostí. To, že byla veřejnost zaplavena propagačními publikacemi, nelze vysvětlit liberalizaci trhu. ačkoli téměř současně s ni vznikla obchodní propagace starého stylu Nesrovnatelné větši usih hospodářsky vedeného marketingu se stalo nezbytně spolu s tím. jak rostla müa oli-gopolnlch restrikci Uhu. Zvláště ve velkých průmyslo- 290 vých závodech se mezi technickým a finančním optimálním stavem odehrává konflikt, který zesiluje tendenci k takzvané monopolistické soutěži. Výrobní proces totiž dráči svou pružnost v míře. v níž byly technické agregáty přizpůsobeny masové výrobe - .výstup již nemůže hýl ob m é ft o ván...; výstup je diktován výkonem sjednoceného mechanického procesu".'; Proto vzniká potreba nějakě dlouhodobé odbytové strategie, která zajistí co nejstabilnější trhy a podíly na trhu. Bezprostrední cenová konkurence stále vlče ustupuje zprostředkované kon-stou vytvářeni trhů se specifickou klientelou. ii průhlednost trhu, která byla obvykle považována *a motiv rostoucí propagace." je naopak z velké Časní důsledkem. Beklamni konkurence, která vystřídala konkurenci cenovou, vlastně teprve vytváří nepřehlednou rozmanitost trhů, které kontroluj» podniky ae specifickým tržním sortimentem. Srovnávat tento sorti- podle měřítek ekonomické racionality je tim obtížnější, čim více je jeho směnná hodnota spoluurčována psychologickou reklamní manipulací. Existuje zřejmá souvislost mezi smčŕovánim k velkému kapitalistickému podniku a k oligopolnímu omezení trhu na jedné straně a komerčními seriály (přislovechými _soap op>- propagací prostupující celou integrační kulturou masmedií na straně druhé." Obchodní propagace, to, co bylo jako reklama poprvé eno v r. 1820 ve Franců** a co se pro nás dne< p kožto výrazná ingredience tržního hospodářství stalo naprostou samozřejmostí, je jevem vrcholného kapitalis- ..'.« ui tb* Dnriopmenl o/ CopMoium. c«- » *0 ovejck-h pnteri lie ovtem «yroz«u»*t. i* •* dokonca i rok ktmni prímy«! diaUiKujt od Mtíuaaonátoí loeologw, podfe no pro-p*f*~- podporoja prabledaost Uta: srr. JoamaVenc*/ 19$t. Zentral-M» York 1823; I KeDey. Si. Pm/tttional PubU RiietioAi and PohDcal Po-mr. Bállůnoee 196*. Ml Steinberg. P S. TV Mou Com—mcBttn, td. a. 16 on. 81/ .Průmyslový obchod ■ prusqalovi práce dospěly k vidonu. z* «e län.-ro *UU »mohou prallt ■ čelit svým problsnom ■ konku-rsad bez urfctyifi prostředků získavaní ■ udržováni dobi« vole ve-rekwetT (lamUi. . 92: v.ř Už kap. HJ. « 11S nn.J. «JiGro«. II. MooVm* Mflnivumvleie. Düsseldorf 1953: »hrnuli vtt BaodhaiiBen. C. InduMnWb PuLlmm oh PtM* AWoMon*. Oscn 1907. 295 půjčuje své konotace z klasické ideje rozvazujícího publika soukromých osob a využivá jcji Irptimizace pru své vlastní cíle: akceptované funkce verejnosti se stáván" součásti konkurence organizovaných soukromých zájmů. Reklama se koneckonců omezila na prostředek inzer ce. Pece o míněni, spolu s jeho .podporou' a .využívá-. ním", naproti lomu reklamu přesahuje: zasahuje do procesu .veřejného míněni" Um, ze plánovitě přichází s něčím novým nebo využívá podněty, které budí pozor no«- Reklama se přitom přisní řídi psychologu a postupy atraktivní a ilustrované propagace spjaté s masmédií, ti. s mnohokráte vyzkoušenými pravidly vypoví-dáni o věcech všeobecného zájmu lidí: milostný vztah. náboženství, peníze, děti. zdraví, zvířata. Dramatickou prezentací faktů a vykalkulovaných stereotypů jí jde o .xménu orientace veřejného míněni vytvářením nö vých autorit či symbolů, které budou akceptovm Managerům public relations se bud podaří propašovat odpovídající materiál přímo do komunikačních kanálů, nebo ve veřejnosti naaranžuji specifické události, které předvídatelným způsobem uvedou do chodu aparáty ko munikace; učebnice doporučuje pro tento druh .vyráběni či vytvářeni zpráv" na dvacet metod.1* iemc-li k tomu rozmanitost informací a instrukci, které kanceláře public relations v seriózni úprave dodávají jako .podklady" nejdůležitějším .distribučním místům*, působí přímo zastarale ona tvrzení, která trvají na profesní ideologii starého oddělováni zpráv s inzerce." 33/ Steinbera. P. S. The Mou CoamuiUralor. cd.. *. 92: sr» WJ kap. 111. « IIS an. 34/ Poctaaje obvyklými akcemi (rprSvy. promluvy, ziedáni. ustaveni nejakého výboru, pořádaní kanárem sul.) pras dovaáM využiti vhod nych nianMů (jako jsou prázdniny oi svsiki, ■ nima *c dap n«m ppctial.il kampaň« pfas verejne atraktivní nadat*, vyhlaéovini cen. upendia si k Dfaúwvnéma sranlraá nonnek (průvody. výMa-vy. tyklUtitkc zavodí', prardniaov* tábory. *cuU» o nijliiSSsifjH n hradu, volba krktovay krásy aldj. Srv. Umtét. a. 237 na. 35/ .Tisk (akt nejen on) ml dva hlavni zdroja zprav sve vbulní zpravodaj* a tiskového naluveaM. Tlak mi late dva spolu aouvitajtcl 296 public relations spise obojí propojuje: propagace ui nemá byt vůbec rozeznatelná jako sebeprezentace nejakého soukromého zájmu. Svému objektu propůjčuje autoritu určitého předmětu veřejného zájmu, o néml si. tak ba má alespoň vypadat, publikum rozvažujících soukromých osob svobodné vytváří své mínění. .Vzbuzení souhlasu ""• je ústřední úlohou, nebof teprve v klimatu nějakého takového konsensu se podaří .podnítit veřejnost, navrhnout Ü prosadit přijetí nebo odmítnuti osoby, vy robku, organizace nebo myšlenky".1" Vzbuzená ochota konzumentů je zprostředkována falešným vědomím, ie se jakožto rozvažující soukromé osoby odpovědně spolupodílejí na veřejném míněni. Konsensus v otázce chováni, které je, jak se zdá. nutné ve veřejném zájmu, má naproti tomu skutečně něco z inscenovaného .veřejného míněni*. Ačkoli má public relation* například podporovat odbyt určitého zboží, jeho vliv je vidy širší. Proto« se publicita pro specifické produkty rozvíjí oklikou přes fingovaný obecný zájem, vytváří a zajišťuje nejen tržní profil značky a klientelu spotřebitelů - pro firmu, obor, pro celý systém «oučas-né spise mobilizuje kva zí po litický- kredit, respekt toho druhu, jaký bývá projevován vi-ri-jr.yra autoritám. V v: vořený konsensus ovsem ve skutečnosti nemá s verejným mininlm, s konečnou jednomyslností vleklého procesu vzájemné osvěty mnoho společného; nebof .obecný zájem", na jehož základe by jedině bylo možné dospět k nenásilné racionální shodě veřejně soupeřících mínění, se vytrácel práv* v lé míře. v niž si jej přivlastňovaly publicistické sebeprezentace privilegovaných soukromých zájmů. Stará základna postupného sbližováni druhy možMho publika: jednak urfitý počet čtenářů, kteří n útvar» ji ave názory na Úklad* obsahu novin, a Jednak urrilý porci osob, ktorí noviny rsouvují ke koupí výrobků v nich inzerovaných' (lanv iči. , 137). as/ B—nav«. E L (ed.). IV Eaevmnag ef CantnO. Oklabotna 1055. 37/ Sternberg. P. S.. TW Mo** Conrnrnniralort. ed.. a. 7« 297 různých mínéni se rozpadla spolu s tim. jak ae rozpadl její dvojí předpoklad: omezeni publika na soukromé osoby jakožto cleny občanské společnosti a omezeni jejich racionálni kritické diskuse na základy občanské spuieč noati jakožto aféru soukromé dispozice. A nejaká nov* základna xc nevytváří ul proto, ze na její fiktivní ven tvrdošijné trhají soukromé zájmy, které pronikají do veřejnosti. Konsensus vytvořený rafinovanými službami, které produkují míněni ve znamení určitého fingovaného veřejného zájmu, zcela postráda kritéria něčeho rozumného. Rozumná kritika veřejně diskutovaných záležitost) ustupuje náladami určené konformitě a veřejné prezentovanými osobami či personifikacrmi; souhlas se kryj" s dobrou vůli, kterou vyvolává publicita. Publicita kdysi znamenala vystaveni politického panství veřejnému rozumovému posuzování, nyní shrnuje reakce nezávazné přízně. Občanská veřejnost opět získává feudálni rysy spolu s tím. jak je vytvářena prostřednictvím public relations: .nositelé nabídky- rozvíjejí okázalou prezentaci pred zákazníky ochotnými poslouchat jejich rady. Publicita napodobuje onu auru osobni prestiže a nadpřirozené autority, kterou kdysi propůjčovala reprezentativní veřejnost. O refeudalizaci veřejnosti je třeba hovořil jest/ ném. přesnějším smyslu. Ona integrace masové zábavy a reklamy, která v podobé public relations již získává .politickou" povahu, totiž svému kodexu podrazu;i-motný stát* Protože soukromé podniky "ým zákazníkům jakožto spotřebitelům sugeruji při jejich rozhodo váni vědomi, že jsou obrany státu, musí stál své občany .oslovovat" jako spotřebitele. Tak se o publicitu uchází i veřejná moc. »/■Zpráv« i t I9S3 vypoŕítárf vt Spoftovr republic* pte> 100 In-•Otutá. »Iřre k ubyvsp prsei * vafejnosli. přitemi je n