8
GutenbergovD galaxie'
Prolog
Kniha, kterou dostáváte do niky. v mnoha ohledech doplňuje Pěvce příběhů od Albcna B. Lorda. Profesor Lord pokračoval v práci Milmana Parryho. jenž na základe studia Homéra dospel k úvahám, ic orální a psaná poezie máji přirozené dánu rozdílnou strukturu i funkce. Parry byl přesvědčen, ic Homérovy básní byly složeny k ústnímu podáni, a „vzal si za úkol pokud možno nevyvratitelné dokázat jejich orální charakter, a s tímu» záměrem se dal do studia ji haslo vansk> efe hrdinských písni". Studiem léto novodobé epiky chiel. jak sám lekl. „exaktně záchytu formu príbehu určeného k orálnímu podání / .7. Metoda spočívala v pozorováni pévců. působících v rámci bohaté tradice nezapsaných písni, a ve zkoumání toho. jak písňová forma závisí na nutnosti učit se a předvádět své umíní bez Člení a psanf V
Kniha profesora I .orda. stejné jako studie Milmana Parryho. zcela přirození odpovídá současnému víku elektriny, a Guunbergova galaxie nám snad pomůže pochopil proč. Do veku elektřiny jsme dnes pokročili stejné daleko jako lidé doby alžbětinské do veku typografického a mechanického. Nyní zažíváme tytéž zmatky a nerozhodnost, jež pociťovali oni, když žili simultánne ve dvou ro/díl-oých formách společnosti a zkušenosti. Zatímco lidé doby alžbětinské balancovali mezi stredovekou společnou zkušeností a moderním individualismem, my jejich model obracíme a čelíme elektrické technologii, která činí z individualismu Zdánlivé zastaralou záležitost a ze vzájemné společenské závislosti povinnost.
Patrick Crutlwell vénoval celou práci {Shaketpearovtký okamžik) umeleckým strategiím zrozeným z alžbětinské zkušenosti života v rozdíleném svítí, který' se zároveň rozplýval a hledal svou novou tvář. Dnes žijeme v podobném okamžiku :mného působení rozdílných kultur a Guunbergova galaxie se snaží
jak se mínily formy zkušenosti, myslení a vyjadřování nejprve pod vli-fonetické abecedy a potom knihtisku. Práce Milmana Parryho o rozdílných ch orální a psané poezie je zde rozšířena na formy mySlení a organizace
keGuittibcrg Oilny-. pMibtno n Mcjnojmonl knihy (1962»
Plínám PirSmterofTůltíNlv« |M>ua). C>mbridpMau.Harv>ftJUni>cfuiy Pieu I960.
105
zkulencsú v« společnosti a politice. Ue jen téiko vysvetlil, proč se podobným zkoumáním rozdílné povahy orální a p*ané organizace společnosti už divno nezabývali historikove'. Príčina opomenutí spočívá zřejmé v lom. že takovou práci lze uskutečnit jediné tehdy, ulwjf B. jako je tomu pravé dnes. obé protichodné formy psané a orální zkušenosti vedle sebe. Pravé lo uvedl profesor Harry Levin v přcdmluvé k Pévci pfíbčhä profesora Lorda:
Termín mIiieraiura' předpokládá uíiii písma, a povaluje se tak za samo-zřejmé. Že slovesná díla se Sift pomoci psaní a člení. Výraz „orální literátu-ra" je protimluv. Žijeme v dobé natolik oslabené gramotnosti. íe se ji stiU miltme dovolávat jako estetického méříika. Mluvené éi zpívané slovo. spolu s vizuálním obrazem mluvčího nebo pévce, opét získalo svou pozici prostřednictvím elektrotechniky. Kultura zalotená na tdténé knize, která převládala od renesance at donedávna, nám odkázala — spolu s nezmerným bohatstvím — Snobismus, který bychom měli zavrhnout. Méli bychom se na tradici podívat znovu a uvazovat o ní nikoli jako o zkamenělém souboru témat a konvenci, jel lhostejně přijímáme, nýbrt jako o ústwjném návyku přetvářet to, co jsme obdrželi a předáváme dál.'
Opomenutí historiku siudovat revoluci ve formách myslení a společenské organizace jako následek fonetické abecedy má paralelu v socioekonomické historii. Již v Útech 1864-1867 vypracoval Kari Rodbcrtus i«orii „ekonomického živou v klasickém staroveku". Hany Pearson popisuje v práci Obchod a trh raných řOÍ jeho přinos takto:
Tenia pozoruhodné moderní pohled na společenskou funkci peníz nebyl do-cenén. Rodbertus pochopit. íe přechod od „naturální ekonomiky" k „ekonomice peněžní" ntbyl pouze technickou zálelitosií. jet nahradila obchod zaloiený na směné zboti obchodem za peníze. Tvrdil, te penéíni ekonomika má naprosto odlišnou sociální strukturu net ekonomika v naiurálUch. Domníval se. le by spile méta být rdůraznéna změna sociální struktury doprovázející ulili peněz net technický fakt utůi peněz Kdyby byla ve stejném smyslu zkoumána změna sociálni struktury, která vt starověkém jwft^ doprovázela obchodní' činnost, mohl býl uvedený spor vyřeSen dříve, net
zaČaL'
Dud. i nu. 1 DimIl ieM ¥*it— i» tV £"'<• trup"*'- * *•
106
Jinými slovy, kdyby Rodbcrtus dále vysvetlil, že různé formy peněz a smčnv .strukturují spolčeno*! premenlivým způsobem, vyhnuli bychom se na celé generace «tuleným sporům. Záležitost nakonec vysvetlil Karl Bücher, když se podiva! nfl klasický svét nikoli našim konvenčním způsobem historické retrospektivy. nýbrž z hlediska primitivních kultur. Tim. že uťal u negramotných společností a postupoval ke klasickému svétu. ..naznačil, že starovekému ekonomickému Životu by se dalo porozumět lépe. kdybychom se na něj dívali spíše z pohledu primitivní nei moderní společnosti-.'
Takto obracenou perspektivu gramotného západního svřta dopřává čtenáři Pí-vec přibéhů Alberta Lorda. Žijeme vsak také v elektrickém nebo posigramotnem věku. v némž jazzoví hudebníci používají všech technik tismi poezie. Není nijak téžké se v naicm stoliti empaticky identifikovat se vtemi orálními formami.
V elektronickém veku. který nastupuje po typografické a mrchameké éře uplynulých pčii století, se setkáváme s novými podobami a strukturami vzájemné lidské závislosti a vyjadřování, které mají „orální" formu, i když jednotlivé složky situace mohou být neverbální. Této otázce dávárne více prostoru v záverečné části C'Uienbcrgovy galaxie. Sám o $obč to není složitý problém, nicméné volá po jisté «organizaci imaginaiivního života. Takovou změnu v modech vedomí vždy zpožďuje setrvačnost starých modelů vnímání. Lidé doby alžbětinské se nám dncsjťví velice stredovekými. Stredoveký človek se sám považoval za klasického, stejné jako my se považujeme za moderní Naiirft následovníkům viak budeme připadal zcela renesanční. Bude $c jim zdát. Že jsme si vůbec nebyli védomi významu nových činitelů, kieré jsme bíhem uplynulých sto padesáti let uvedli do pohybu
Doufáme však. ami bychom byli determinističtí, že tato studie m*ílli základní okolnosti společenských promén, jel mohou vést k pravému rozmachu lidské autonomie. Peter Drucker pGe o „technologické revoluci- naíí doby v Technology and Culture a Ivnjf: „O technologické' revoluci neviníc pouze jediné — ovsem to zásadní: Co asi způsobilo základní zrniny ve vztazích. smýSleni a hodnotách, které ji vyvolaly? Pokusil jsem se ukázat. Že .vedecký pokrok' s tím mél málo společného Jaký význam viak míla velká zména v pohledu na svít. která o století drive způsobila velkou vedeckou revoluci'.'"* Gutenbergova galaxie se alespoň snaží objasnil „onu jednu véc. kterou nevíme". Přesto se vsak můíe ukázat, že W Mujíjesté vécidalií!
MciPda užitá v této studii přímo navazuje na to. o rem psal Claude Bernard ve svém klasickém úvodu k Experimeniálnímu lékařství- Jak Bernard vysvětluje,
>5. Tfih-o/ogfandCulrmtlL 1961.ŕ 4., J4&
107
pozorovaní tkví v i«m. že zaznamenáváme jevy. aniž bychom je rušili, ale: „Na rozdíl od pozorovaní je experiment podk týchž fyziologii založen na zmenách ii narušováni podmfntk přirozeného jevu badatelem /..y. Proto It/cm nebo odejmutím potlačujeme orgán žijícího subjektu: a z potuchy, která se vytvofi v celém organismu nebo v určiir funkci, usuzujeme na funkci chybějícího organu."1
Práce Milmana Parryho a profesora Alberta Lorda byla zamířena na pozorovaní celého básmcWho procesu v orálních podmínkách a na srovnání výsledku pozorováni s básnickým procesem, který v podmínkách písma povazujeme za ..normální". P*ny a Lord tedy studovali básnický organismus v momente, kdy sluchová funkce byla potlačena gramotnosti. Mohli také vzň v úvahu účinek, jaký míla na organismus vizuální funkce jazyka, kdyi byla diky gramotnosti výrazni rozšířena a posílena. To je v experimentální metodě faklor. který mohl být přehlednul proto, Je se s ním obtížní pracovalo. Při intenzivní a zvýšené činnosti je možno „poruchu vzniklou v celém organismu nebo ve zvláštní funkci" rovníž
pozoroval.
Čtovik se jako živočich, vyrábějící nástroj* již dlouho zabývá extenzemi svých smyslových orgánu — ať už pomoci feči, psaní nebo rozhlasu ■— a narušuje uk všechny své ostatnf smysly a schopnosti Ovšem lidé «ále zapomínají z těchto
experimentu vyvozovat závery.
J. Z. Young v prSci Pochyfcnosr a jistota ve vidi poznamenávi:
Vnijlí nebo vnitřní stimulace narušuje souhru v činnosti celého moijai nebo jeho části. Teoreticky předpokládáme. z~e narušení určxrým způsoben rozbiji jednotu vzorce, berý byl před tím v mozku vybudován. Mozek si potom vybírá z podnětů r>. které' mail tendenci vzorec opravovat a vracet buňkám jejich pravidelný synchrónni tep. Nepředstírám. J> jsem schopen niyilenku vzorců v naiem mozku rozvinout do podrobnosti, ale můte nám pomoci "kázat, jak se snatime přizpůsobit svitu a svit sobí. Mozek uvádí jistým způsobem do pohybu sled činnoai, ktrré jej vedou zpil k rytmickému vzorci, a tímto návratem se dosahuje dovršeni (i úplnosti- Mine-li se první krok účinkem u nepodaří se zastavit původní narušení, můie mozek zkusit dulit poiioupni kroky. Na základě vnitřních pravidel opakuje mozek tyto operace lak dlouho, at dotáhne loulaáu. Neupíše « ta podaří al po namáhavém, slotitém o dlouhotnajtcím hledání Bihem této namátkové činnosti se < vytvářejí další tpojenía vzorce činností, jet pak budou určovat budoucí posloupnost Činností*
' DouU «J Crrtmnf m 50'«". *- é7"6*'
Nevyhnutelná tendence k ..uzavřeni", -úplnosti" nebo vyváženosti se vyskytuje jak pfí potlačování, tak pri rozšiřování lidských smyslů a funkci. Jelikož je Gu-tenbergova galaxie řadou historických pozorovaní nových kulturních „zakončeni", jež vznikla vlivem „poruch" vyvolaných nejdříve gramotnosti, a pak knihtiskem, můie zde čtenáři pomoci vyjádřeni antropologa:
Dnešní členek si vytvořil extenze prakticky všeho, co kdysi délal tělem. Vý-voj zbraní začíná zuby a pěstmi a končí atomovou bombou. Oblečení a domy jsou extenzi biologického termoregulačního mechanismu človeka. Nábytek nahrazuje dřepěni a sezeni na zemi. Elektrické nástroje, brýle, televize, telefony a knihy, které mohou přenášet hlas časem i prostorem, jsou příklady fyzických extenzí Peníze jsou prostředkem k rozšíření dosahu práce a k jejímu uchování. Dopravní síť má dnes stejnou funkci jako kdysi nohy a záda. Všechny hmaiatemi věci, které člověk vytvořil, můžeme pokládat za extenze toho, co človit kdysi délal svým tilem nebo nijakou zvláštní Části těla.*
Jazyk a řeč představují nástroje vyjádřeni či vyřčení významu, .jejichž pomocí dokázal človek shromažďoval zkušenosti a znalosti v podobí, která umožnila jejich snadné Siréní a maximální využití".1*
Jazyk je metaforou v tom smyslu. Že nejen uchovává, ale převádí zkušenost z jednoho modu do druhého. Peníze jsou metaforou v lom smyslu, že uchovávají dovednost a práci a také převádějí jeden druh dovednosti v druhý. Princip výmeny a převodu či metafory však spořívá v naší rozumové schopnosti převáděl všechny smysly navzájem mezi sebou. Děláme lo v každém okamžiku života Cena, kterou platíme za zvláštní technologické nástroje, ať je to kolo. abeceda či rozhlas, spočívá v lom. že všechny mohutné extenze smyslů vytvářejí uzavřené systémy. Naše vlastní smysly nejsou uzavřenými systémy, neboť zkušenost, kterou nazýváme vedomím, je neustále převádí jeden v druhý. Rozšířené smysly, nástroje a technologie byly po víky uzavřenými systémy neschopnými souhry Či kolektivního uvědomeni. V elektrickém víku vyvolala přiví okamžitá koexistence různých technologických nástrojů krizi, jež nemá v díjmách lidstva obdoby. Naše rozšířené schopnosti a smysly nyní konstituují sjednocené zkušenostní pole. jež od nich žádá, aby se suly kolektivní vídomými. Naše technologie, podobné našim smyslům, vyžadují nyní takovou souhru a souvztažnost, aby umožnily f racionální koexistenci. Dokud existovaly pouze pomalí technologie jako kolo, eda nebo peníze, byla skutečnost, že jsou uzavřenými a oddelenými systémy,
! I. Hill: Iht &ífiu Lanxuatt (Tichý )ií,k). » 79. L*Ac* VflMic:7k&*w*^CWIW<VME katary), iJW
IW
společensky a psychicky snesitelnou. Nyní. kdyi se obra/, zvuk a pohyb stah    í muliin m mi a nabyly globálního rozsahu, lo neplatí. Dnes se souhrn mezi rozSire-ními lidským) funkcemi stala nezhytnosti společní sdílenou, a to ve stejní míře. v jakč vždy byla nezbytnou pro soukromou a osobní racionalitu v rámci osobních duševních schopnosti neboli ..víech píti smyslu". jak se kdysi (íkalo.
Doposud míli kuliumí hislonci sklon izolovat technologické1 jevy stejní, jako zacházeli klasičtí fyzikové s jevy fyzikálními. Louis de Broglic v Re\<oluci ve t zdůrazňuje omezeni karteziánskych a newtonovských postupů, ktetr jsou podle nij velice blízké tzv. individuálnímu .Jilcdi-ku' historiků:
Klasičtí fyzikové, vérni karteziánskym ideálům, popisovali vesmír jako ohromný mechanismus, kserý lze naprosto přesít popsal podle polohy jednotlivých Jeho časti v prostom a podle jejich zrniny v čase f.J. Taková představa spočívala na nčkotika implicitních hypotézách, jet jsme přijímali lémiř nevidomé. Padle jedné z nich je rámec prostoru a Času. v néml hledáme téméř inštinktívne umísténi víech svých počitků, dokonale nehybný a pevný. Do tohoto rámce můleme v zásadé umístit kaidýfyzikální jev nezávisle na dynamických procesech, které neustále probíhají kolem néj.''
Uvidíme, jak fonetická abeceda utváří nejen karteziánske", ale i eukleidovské vnímáni. Revoluce, kterou de Broglic popisuje, není důsledkem abecedy, ale telegrafu a rozhlasu. Biolog I. Z. Young dochází k límuř záveru jako de Brog-lic. Nejprve vysvětluje, fe elektřina není vecí. která ..plyne", ale ..stavem, který pozorujeme za existence určitých prostorových vztahů mezi vťcmi". a dále
Nico podobného se stalo, kdyt fyzikové vynalezli způsoby méřtni velmi malých vzdálenosti. Zjistilo se. ie ut není možné uiivat starého modelu, jenl předpokládal děleni něčeho zvaného hmota na Části, které mají určité vlastnosti nazývané velikost, váha nebo umísténi. Fyzici dnes netvrdí le hmota je „tvořena" tělesy, kterým říkáme atomy, protony, elektrony a tak dále. Vzdali se materialistické metody deskripce poutlvané k popisu ničeho, co bylo vytvořeno luiským výrobním postupem, jako například koláč. Slovo atom nebo elektron se neutívá pro pojmenováni nějaké části. Fyzici je uiívaji při popisu svých pozorováni. Nemá !ád ný význam kromě toho. jak jej uiívaji lidé. kteři znají pokusy, při nicht objevuje''
" Thr /řnWuflim úl Pkyiéti. v 14.
"Deubtm*d<:*AatíuyÍmS<umct.i. Ill
110
I. 2 Young dále dodává, jak „je důležití N uvedomil. Že velké /miny v běžné lidské řeči a jednání jsou spjaty se zaváděním nových nástrojů".
Kdybychom se byli nad takovou základní skutečností zamysleli jiř dávno mohli jsme vícehny technologie a jejich účinky snadno zvládnout, místo aby ony poroučely nám. Af tak či onak. Gutenbergoxa galaxie je přemítáním o tématu nastolením J. Z. Youngcm.
Nikdo si víc neuvedomuje neplodnost natích uzavřených systémů psaní o hi*, loni nez Abbot Payson Usher. Ve svých klasických Dějinách mechamekych v>-nalezů vysvětluje, proč nemohou uzavřené systém, navázat kontakt se stark* ■Muri, historických zrnín: .Staroveké kultury se nehodí do modelů lineárního smcíování společenského a ekonomického vývoje, které vytvořily rrfmeckč h.stonckí íkoly ,.J. Jestliže lineami pojetí vývoje opustíme a na vyroj civilua-ce se budeme skutečné díval jako na multilinear^ proces, můžeme výrazné při-spčt k pochopení díjm západní kultury jako postupné integrace mnoha samostatných prvku."" Historické .Jiledisko-je jistým uzavřeným systémem, které má uzky vztah k typografi, a vzkvétá um. kde vzkvétají nevedome účinky gramotnost, ph absenci kulturních sil. jež by je vyvážil,. Alexis de TocquevilJe. jeho* vzdčlanost byla v mnohém ovlivněna orální kulturou, se z našeho pohledu zdá obdařen jistou jasnozřivosti. s níž popisuje zrniny ve Franci, a Americe své doby. Nemel hledisko a fixní pozicí, z níi by naplňoval vizuální perspektivu události. V údajích spise hledal operativní dynamiku:
Kdy! půjdu jeltě dále a budu mezi těmito rozmanitými rysy hledat ten hlavní nebo takový, v němt by se daly shrnout téměř všechny ostatní. zfOfuji, ze téme- i, i fecn duševních operacích se Amenéan spoléhá výhradné na individuální ústli svého rozumu.
Amerika je tedy jednou ze zemí svita, kde nejméně studuji, ale kde nejlépe dodržují Descartoxa pravidla. LJKafdý se tedy uzavírá do sebe a z tohoto hlediska chce posuzovat svit.''
De Tocoueville dík, své schopnosti vytvářet souhru mezi psaními a orálními formám, vnímaní struktury dosáhl ..vedeckého" pochopení psycholog« a polínky. Souhrou dvou způsobů vnímání dospíl k vesteckému porozumení, zatímco ostat-í pozorovatelé pouze vyjadrovali svá vlastni hledisku De Tocqocville dooře vě-Oč. ze typografická gramotnost vytvořila nejen karteziánsky názor a|e také glásinírysy americké psychologie a polníky. Metoda souhry mezi divergentním. ■   ______________________
JA Hmoiy ef Uectmcal lutmlkmi. 130-JI.
- *Amrhc* II. Prah*. Litovr «™«y |»3. *. 7. pfdcbrf vUAn* Jodunan.
Ill
způsoby vnímáni umožnila dc Tocqucvillcovi reagoval nj svet — nikoli na Časti sviu. nýbrt na svět jako na celek, jako na otevřené pole. A to jt metoda, kterou podle A. P. Ushcra studium kulturních déjin a zmfn doposud postrádalo. Dc Toc-quculk použil posiupu. jaký popisuje S. Z- Young: ..ľodsiatná éásl tajemství mozkových schopností se nejspíše skrývá v ohromných možnostech interakce mezi účinky vyvolanými Mimulací kaídé Časti příjmových poli. Práv* ony interakční nebo kombinační u/ly nám umožňuj) reagoval na svet jako na celek mnohem lepe. než lo dokážou zvírata.",, NaSc technologie vsak nejsou v žádném při-padé příznivé naklonený organické funkci souhry a vzujemné závislosti Posláním naii knihy je prozkoumat tuto otázku ve spojitosti s íbecedni a typografickou kulturou. Jde o úkol. který dnes nelze neuskutečnit ve svetle nových technologií, jež hluboce ovlivňují tradiční fungování a dosazené hodnoty abecední gramot-
nosti a typografické kultuty.
Jedno dík) z nedávné doby. zdá se mi, mne zbavuje cejchu pouhého výstfed-nfka a novátora. Je to Otevřená společnost a její nepřátelé od Karla R. Poppera. která se zabývá různými aspekiy rozpadu kmenové společnosti ve starovékém sveté a návratu k ní ve svftč moderním. „Otevřená společnost" touž vznikla pod vlivem fonetické gramoiriosii. jak si zakrátko ukážeme, a nyní ji hrozí, že bude zahubena elektronickými médii, o čemž budeme mluvit v závetu trio studie. Po-choptielnr Že se při sledování vývoje společnosti zabýváme spfse problémem, jaká jt". nei jaká „by míla být". Diagnóza a popis musí předcházel hodnocení a terapii. Nahrazovat diagnózu morálním hodnocením je sice přirozený a dost bííný postup, avšak nemusí být vidy přínosný.
Karl Popper sc v první čisti wé roz-iáhlč studie zabývá zánikem kmenového u&pofádání ve starovékém Kecku a následným reakcím. V pojednání o Řecku am v pojednání o moderním světe vsak nevenuje žádnou pozornost dynamice technologicky rozšířených smyslů jako činitelů podílejících se buď na otevíraní, nebo nu uzavíráni společností. Jeho popisy a analýzy jsou vedeny ekonomickým a politickým hlediskem. Výňatek, který uvádíme d4lc. se zvlášť dotýká Gutenbergo-vy galaxie, nebof začíná; popisem vzájemného působení kultur prostřednictvím obchodu a výlučním rozpadu kmenového státu, jak jej dramaticky ztvárnil Shakespeare v Králi tearovi.
Z Popperova pohledu jsou kmenové nebo uzavřené společnosti biologicky jednotné, kdežto ,-nasc moderní společnosti fungují z véisí části prostřednietv' abstraktních vzíajiů, jako je výmena spolupráce"- Jedno z témat Gutenbergovy galaxie tvoří myilenka, íc příklon k abstrakci čili otevírání uzavřených společností je výhradním dílem fonetické abecedy; žádné jiné formy psaní nebo iec*,~J
''&>-h(»idťVw»UYmSi*»»c,., .77
112
se na tom nepodílely. Uzavřené společnosti jsou produktem řeči, bubnu a sluchových technologií, což nás na počátku elektronického věku přivádí k uzavřeni celé lidské rodiny do jediného globálního kmene. Lidi z otevřených společnosti mate elektronická revoluce jen nepatrné méné než revoluce fonetické gramotnosti, která zjednodušila a zmodernizovala staré kmenové Čili uzavřené společnosti. Popper nerozebírá příčiny takové zmény. nabízí vsak popis situace, která se zvlásf hodí na Gutenbergovu galaxii:
Kolem šestého ttoUti pf. Kr. působil lenlo vývoj částečný rozklad starých způsobů života, a dokonce řadu politických revoluci a reakci. Vedl nejen k pokusům udriet a zastavit zhrouceni kmenového systému silou (jako ve Spané), nýbrt také k oné velké duchovni revoluci, k vynalezení kritické rozpravy, a v důsledku toho k vynalezení myilent osvobozeného od posedlosti magii. Současné s tím nacházíme prvnípříznaky nového neklidu. Začíná být pociťováno určité pnuli uvnitř civilizace.
Toto pnutí, tento neklid je důsledkem zhrouceni uzavřené společnosti Je pociťováno dokonce i dnes. zvláiti v obdobích společenských změn. Pnuti je vyvoláváno úsilím, které od nás neustále vyžaduje iivot v otevřené a částečné abstraktní společnosti — tedy snahou být racionální, vzdát se alespoň nékterých emocionálních sociálních potřeb, starat se sami o sebe a přijímat svou odpovědnost. Jsem přesvědčen. !e toto pnuli musíme snášet jako cenu. kterou je třeba zaplatil za kaídé nabyté vědění, rozumnost, spolupráci a vzájemnou pomoc, a v důsledku toho i za zvěliení naší naděje na přeliti a za nárůst počtu obyvatelstva. Tuto cenu platíme za lo. že jsme lidé.
Tíživé pnuti je těsné spjato s napětím mezi třídami, a objevilo se ai se zhroucením uzavřené společnosti. Tato společnost vlak uvedený problém nezná. Alespoň jeji vládnoucí příslušnici povazuji otroctví, kastovní systém a třídní nadvládu za cosi „přirozeného-, nesporného. Avšak se zhroucením uzavřené společnosti tato jistota mizí. a s ní l veškerý pocit bezpečí Kmenové společenství {a později ..obec "j je pro přislulnlka kmene místem, kde se cítí bezpečně. Obklopen nepřáteli a nebezpečnými. Či dokonce nepřátelskými magickými silami, zakoulí kmenové společenství podobně jako dítě svou rodinu a svůj domov, v něm* hraje svou určitou roli, roli. kterou dobře zná a dobře hraje. Zhroucení uzavřené společnosti, iyvolávajicí třídní problémy a problémy spojené se společenským postavením, muselo mit na občany stejný účinek, jako má na děti xdžná rodinná hádka či rozpad rodinného krbu. Privilegované třídy, které začaly být ohrofovány. pociťovaly samozřejmě takové pnutí mnohem silněji nel třídy, které byty dřivé potlačeny; avšak i ty pociťovaly určitý neklid Byty rovně} vystrašeny zhroucením
113
svého „přirozeného" svéia A přeitotr dále bojovaly svůj zápas, často vá-haly s vyviním vítézstvinad ifldnimi nfpřáteli, kteří se opírali o tradici, sums quo. vylit' úroveň vzdflánl a pocit přirozené autority*
Tato pozorováni nás dovádějí k úvahám o Králi Ikarovi a o velkém rodinném sporu, v nimi ge ocitlo icsináctč století na počátku Gutenbcrgovy éry.
Gulenbergova galaxie
Když král Lear zjevuje „svůj hlubíi zimcV*. jakým je rozdílení krílovstvi. vyjadřuje na začátek sedmnáctého století politicky odvážný a avantgardní úmysl:
Jen jméno krále a pocty královské ji ponechámt. Moc, důchod, výkon práva pak jsou vale. synovéntili Na stvrzeniČehot ten vínek rozdělte si'"
tear navrhuje nesmírní moderní myšlenku přenesení pravomocí z centra k okr», jíím. Alžbětinské publikum v jeho .Jilublim záměru" okamíitě rozeznalo levicový machtavcllsmus. Noví modely moci a organizace, o mehi se diskutovalo v předcházejícím století, hýly nyní. na začátku století sedmnáctého, patrný ve viech rovinách společenského a soukromého života. Král Lem představuji; novou strategii kultury a moci v jejím pů\ohcni na stát, rodinu a individuální psýché:
My zatím zjevimt sväj hlublí támér. —
Tu mapu! — Vělse. U jsme rozdelili
v tři části říši svou — Mapa byla v Šestnáctém století, v dobí Mcrcatorovy projekce, také novinkou a míla kličov j význam pro novo« vizi periferií moci a bohatství. Kokr-byl nejprve kartografem a teprve potom mořeplave-rm; objev, že je možno pokračoval v přímém smíru, jako by byl prostor celistvý a souvislý, znamenal v renc šanci důležitý posun v lidském vedomí  Ba co více. mapa současní približuje hlavní téma Krále Ltara, totiž izolaci zraku jako jiuého druhu slepoty.
dúM po*e E. K S««** (19581.
114
Lear vyjadřuje svůj ..hlubíi záměr" v první scéně hry a používá termínu ma-chiavclistického žargonu. O néco dfťve v první scéní se vyjevuje „temnota Přírody"-, to kdyí se dosier vychloubá nclcgitimností svého krásného nemanželského diiílc Rdmunda: „Mám jcStí jednoho syna. jak náleží podle zákona, tak asi o ruček staršího než tenhleten, ale o nic milejšího mému srdci." Na veselost, s nií Gloster komentuje zplození Edmunda, pozdrji naráží Edgar
To temné. hř»né místo, kde ti zplodil, ho stálo zrak. (V. 3.)
Nemanželský Edmund zahajuje druhou scénu hry takto:
Tys. přírodo, mim božstvem. Tvými řády se musím řidli. Proč bych já m/l snáíet len mor. jenl sluje zvyk. a dat se zkrátit předsudkem hnidoptiských národů, jen !e mi o ruček a dvé luny předete! bratr?
Edmund má i 'esprit de quantise, tak důležitý* pro hmatové určování rozměrů a pro ncosobnosi empirického myslení. Edmund je představován jako přírodní síla vymykající se pouhé lidské zkušenosti a .předsudku hnidopisských národů". Působ! jako prvotní Činitel při délení lidských institucí. Velkým dělitelem je vsak sám Lear se svým geniálním nápadem na ustavení konštituční monarchie delegováním moci. Sám se chce specializovat: len si ponecháme .jméno krále a pocty
královské".
Poté. co král vyjeví svůj plán specializovat se, přispěchají Goncril a Regan.
• specializovanou a soutěživou horlivosti ujiyili otce o své oddanosti:
Povézti mi, mé dcery — kdyí nyní hodláme se trůnu vzdát. ívých držav veškerých i panováni— která nás ze viech milu/eu nejvíc? Ať nejltédřejií hodnost nadéllme. kde kromé krve zdaná zásluha. Mluv první, [Cone rit. naie nejstarli!
Sojti;        individualismus se stal hanbou společnosti dlouho oděné do celo-
kcenských a kolektivních hodnot, llloha, kterou sehrál knihtisk při vytviře-
^^Rých kulturních modelů, není neznámou. Jedním z přirozených důsledků
115
specializujícího působeni nových fotem vřdění vtak bylo. íc všechny druhy moci nabyly silného centralistického charakteru. Zatímco rok fcudálniho monarchy byla všezahrnující a král ve své osobě skutečné slučoval všechny poddané, rc-nesaneni vládce predstavoval spílc výlučné centrum moci obklopené jednoilivý-mj poddanými. Výsledkem lakového centralismu, který 'svisel na novém rozvoji cest a obchodu, byl zvyk delegovat pravomoci a rozděloval radu funkci mezi samostatné ohlasů a jednotlivce. V Krdll Leawvi. i v jiných hrach, sc projevila Shakespearova naprosia jasiutzrivosi při zobrazování společenských a osobních důsledků, k nimi vede odnímání a odstraňování atributů a funkcí v zájmu rych* losli, přesnosti a véttí moci. Jeho viiy se jen hern/í hlubokými postřehy, takže je velmi léžké vybrai jen jedinou ukázka, lii s úvodními slovy Qoneriliny áne za-znívá první * postřehů:
Jak já vás miluji. to Hevypovim.
Víc nelil jrat net svobodu, net svit...
Obnažováni lidských smyslů je jedním z lémal hry. Oddelení zraku od osiauikh Minslů býk» jií zdůrazněno, kdyí Lear vyj4dhl svůj .JtluMi zámřr" a sáhl po pouhé vizuální mapč. Zatímco Goncnl nabízí, ie obílujc zrak jako výraz oddanosti. Regan na jejf výívu odpovídá laklo:
Já prohlaluji svatě.
ie nenávidím kaldou jinou radon.
co jiíh je nejdraíikh v okruhu smyslu...
Regan je ochotna obrú? u všechny lidské smysly, pokud bude mil Lcarovu lásku. Narážka na to ..nejdražší v okruhu smyslu" predstavuje Shakespeara při téměř školské demonstraci potreby souvztažnosti a souhry mezi smysly coby samého základu racionality. -Stejné irma jako v Leatovi se objevuje v básni Johna Donna ..Anaiomie světa"'.
V|e na kusy je. pryč je soudržnost, vzájemné vztahy, kaídá piibuinost: král. vazní. »tec. syn. vše v Pánuje, vidyt každý mysli si, tepasujt
(překlad Zdenek Hron)
Rozbití „nejdražších radosti v okruhu wnyslů" znamená vzájemnou B smyslů oddelením jejich intenzit a z toho vyplývající iracionalitu a střel smyslu.
116
osob a funkcí. Narušováni pomení mezi rozumovými schopnostmi (nebo smysly) a osobami a funkcemi představuje jedno z pozdějsich Shakespearových témat
Kordclic. kicrS pozoruje okázalé projevy Goncril a Regan. léch odbornic na poslušnost k rodiíům. fiká:
Já dobfe vim.lt lásky mám ilc ne! slov.
Její racionální plnost není ničím ve srovnání se specializací jejích sester. Nemá fixní hledisko, z. něho} by mohla pouštěl blesky výmluvnosti. Její sestry se za-měnijl na jednotlivé příležitosti a v důsledku fragmentarizace smyslů a motivů jsou schopny přesné vypočítal důsledky svého jednání. Jsou jako Lear — avantgardní machiavelislé. kletí nakládají s přílcziloslmi explicitné a vedecky. Jsou odhodlané a vedomé osvobozené nejen od okruhu smyslů, ale i od jeho morální obdoby- ..svedomí". Neboť pomřr mezi motivy j nás vícch délá zbabělce". Kordclic je zhahéláa ve specializovaném jednání jí brání komplexnost jejího svedomí, rozumu a její role.
Král Lear je pracovním modelem procesu obnažování, při němž lidé přecházeli ze světa roli do světa pracovních úkolů.______________________________
Král l*ar\t svého druhu podrobnou anamnézou lidí. kleři přecházejí ze svéta roli do nového svila pracovních úkolů. Jde o proces oddélováni a obnažováni, kléry' s výjimkou umelecké vize nenastává okamžité. Shakespeare však pochopil, že v jeho době již nastal Nemluvil o budoucnosti. Siaríí své! rolí vsak zůstával dále přítomen jako duch, stejné jako i po století elektřiny Západ stále pociťuje přitom* starých hodnoi gramotnosti, soukromí a nezávislosti. Keni. Edgar a Kordelie jsou jazykem W. B. Yeatse „mimo fázi". Svou naprostou oddanosti, kletou považují toliko ia přirozenou svým rolím, jsou „feudálni". •     i roli nevykonávají žádnou delegovanou autoritu nebo pravomoc. Jsou auto-ifrni centry. Jak poukazuje Georges Poulet ve Studiích o lidském éase: _Pro Bcdovékého clo víka neexistovala jen jedna doba. Existovaly doby, uspořádáno ^■l nad druhou, a nejen v celku vnějšího světa, ale v Člověku samém, v jeho po-pic. v jeho lidské existenci."" Snadný princip konfigurace, který- vydricl několik
Sbxlirj H Human Tin*, * 7.
117
století, ustupuje v rcncancl plynulým. Imcálním a jednotným posloup«o*iem platným pro čas a pro«* i pro osobni vzlahy. Analogický svet rolí a vziahu je náhle vystřídán novým lineálnim světem, jako ifeha v Trollovi a Krestidé (lil. 3):
Pouzr kupředu Jde cesia slávy, úzkou souléskou, kam milí* pouze jeden, zastavit se "Wz*. v patách za vámi se derou tisíce datiích. Polevíte M. či uhnete • přímého mini. dravé jak proud se vlichnt vrhnou vpřed a \ós
nechají vyjdu.
(překlad Jiří Josek)
Myilcnka homogenního členční osob, vztahů a funkcí se mohla iewuktrmii tto-Itlí jevit pouze jako rozklad viech smyslových a rozumových svazků. Král Lear poskytuje dokonalou ukázku života v období prechodu od stredovekého k renesančnímu času a prostoru, od všezahrnujícího k odlučujícímu pojetí sveta. Lcarův zminfný vzuh ke Kotdelii přesní odráží představu reformátorů o padlí pffrodí. Poukt fiká:
/ podle nich byl Uvol jak Človeka, tak přírody boiského původu. Podle nich byli kdysi příroda a človek rovnéi účastni na tvořivé síle /.--/. Ale ta doba pro ni jit dávno "Hnula. Dobu, kdy byla příroda bottkó. vystřídáte nyní dobu padlé přírody; padlé svou vlastní vlnou, svobodný" Awnt, v jehol důsledku w odloučila od svého původu, oddelila se od svého zdroje, popřela Boha. A od léto ehvůe se Bůh odvrátil od přírody i od ilovika.'*
Lear označuje Kocdelii zcel« ncíakrylé za puriiánku:
Ji vyvdej pyxha. které řfkd přimosi! Reformátori přirození nepřisuzovali při zdůrazňováni individuální funkce a nezávislosti žádný význam formalitám, které ve společnosti patfj ke zcela neosobním rolím. Obecenstvu je vSak jasní, ze Kordelii čin! tváří v iváf novému individualismu Lcarovu i jejich sester tak bezmocnou spüe oddanost vlastní tradiční >oli:
Miluji Vaii Výsoxt. jak velí povinnost, nic míň. nic víc.
rtfcid.ila
1IB
Dobre vf, že její oddaná role ve srovnání s novým průbojným a rozpínavým individualismem neznamená .jiic". Poule! popisuje nový svíi jako .jnc víc než ohromný organismus, obrovitou sir výmen a vzájemných vlivů, jež je oživována, jeř je ve svím cyklickém vývoji vnitřní řízena silou víudc siejnou a nekonečne různorodou, která se dá bez zmíny významu nazvat Bohem. Přírodou, Dutí Svita nebo Láskou"."
V Králi Learovi byla poprvé v dějinách literatury slovně vyjádřena úzkost z třetího rozměru.____________
Zdá se. že se Shakespearovi nedostalo patřičného uznaní za (o. že v Králi Learovi vytvořil první a pokud je mi známo jediní dílo verbální trojrozrnérní perspektivy l liiLiatuře vůbec. Teprve v Milionoví Ztraceném ráji (II. 11. 1-5) je čtenáři opí! zámerní poskyinulo pevní vizuální hledíc.i
U výsosti na stolici královské. jet se nad bohatsrví celé Indie blýskala i nad zlato i nad perly, co jich skvostný Východ nádhernou pfilišnosti na svá sype knížata, sedel Satan, k bídné téio přednosti zásluhami zdviUtný.
(překlad Josef Jungmannť1
Libovolný výher jediní statické pozice vytváří obrazový prostor s úbížníkem. Tento prostor může býi naplňován kousek po kousku a zcela se Hií od ncobrazo-víno prosioru. v nímž každá víc prosté odráží nebo moduluje vlasiní proslor ve vizuální dvojrozmerní formí.
Jedinečnou ukázkou trojrozmírního verbálního umíní je i Králi Learovi scéna íesiá ve IV. jednání. Edgar se usilovné snaží přesvědčit oslepeného Glosiera. ■■by uvěřil iluzi, že jsou na okraji příkrého útesu:
lir  Coz nesly file moře? Closler: Ani trochu. Edgar: To ledy utrpením vašich očí
vám všechny smysly slábnou.
Pojďte' Jsme tady. Stůjte! Jaká hrůza
a jaká závrať, hlede t do té hloubky!
' li Pfttíadf I. halu i«9.
119
Ed%
Iluzi třetího rozměru dlouze rorebiri v Um/ni a Iluzi E. H. Gombrich. Trom) mérná perspektiva, notně vzdálená normálnímu způsobu lidského vidéní. je konvenčně osvojeným modelem vidéní Osvojujeme si jej stejní jako rozpoznav písmen abecedy ři sledováni chronologického vyprávím', že jde o osvojenou i' zi. plyne ze Shakespearových poznámek o oslainlch smyslech ve vztahu k. Cluster je zralý podléhat iluzím, neboť náhle pníc! o zrak. Jeho schopnost lizace není' zcela oddelená od orálních smyslů. Shakespeare zde jasné formulu myšlenku. Je iluzi iťcííbo rozměro propůjčuje člověku právě zrale záměrné izo' vany od ostatních smyslů. Zároveň je treba pohled pevné fixovat:
Pojďte! Jsme lady. Stůjte.' Jatá hrůza a Jaká zavrať, hltáit do té hloubky'
Vrány a kavky v polov vzduchu dott
Jsou sotva jako brouci. Vprostřed skály —
přilerná livnosi.' — visfsbérač bylin.
Je odtud drobnéjti. net hlavu má.
Rybáři na břehu Jsou Jako myíL
A velikánský zakotvený koráb
je Jak svůj vlastni Hun, člun jako boje.
at mold k spatřeni. HuČivý pftboj.
oblázků Hnou hovit bičující.
v tu výt nedoléhá. Musím přestat.
sic zrak a mozek vypoví mi siuibu
a spadnu střemhlav.
Shakespeare zde za sebou klade pět dvojrozměrných deskových obrazů. Tín dává plochým deskám diagonálni sklon, desky jakoby při pohledu z „klide bodu následuji jedna ia druhou. Shakespeare si přesně uvědomuje, Že skJotj k lomuto druhu iluzionismu pramení z oddělení jednotlivých smyslů. Mi!: nauéil vytvářet tentýž druh vizuální iluze poté, co oslepl. A již v roce 1709 tizoval biskup Berkeley v Nové leorii viděni absurditu newtonovského vizuální-ho prostoru jako pouhou abstraktní iluzi odtrženou od hmatu. Oddělování w lú a narušování jejich souhry v hmatové synestezii může býi docela dobře nim z důsledků Guienbcrgovy technologie. Začátkem scdmnáciěoo století, k objevil Král Lear, dosáhl proces děleni a redukce funkcí zajisté jii kritické?, du. Abychom viak určili, jak dalece mohla taková revoluce v lidském smyslovém \ Životě pramenit z Guienbcrgovy technologie, musíme zvolit poněkud odl prístup než jen výběrově rozebrat senzibilitu velké divadelní hry kritici období.    '
120
\Král Lear je svým způsobem středověkým kázáním-cxcmplcm Či induktivní 1 ju. která má předvést šílenství a bídu nového renesančního života činu. Sha-^■peáre podrobně vysvětluje, že základním principem činu je rozštěpení spole-! čen-kých úKonů a osobního srny šlového života do specializovaných časti. Z toho ^houcf posedlost nalézt novou globální souhru sil vyvolává horečnou aktivaci I všech složek a osob, které se pod ifmio novým i lakem ocitají.
Cervantes si uvědomoval něco podobného a jeho Don Quijote je podnícen no-K>u formou knihy, stejné jako byl Machiavelli hypnotizován zvláitnim výsekem zkušenosti, který si zvolil a jehož vědomí vystupňoval na nejvyiií možnou . Machiavclliho oddělení entity osobní moci od sociálního lůna bylo srovnatelní' t mnohem dřívějším oproštěním kola od animální formy. Takové oprostení -iuje mi»ohem víiíí možnosti pohybu. Avšak shakespearovske-cervantesov-ská vím je vizí marnosti takového pohybu a jednání, které záměrné směřuje k iragmenianzaci či specializaci.
W. B. Y eats napsal epigram, který vyjadřuje téma Krále Leara a Dona Quijota rikryiě:
Locke upadl do transu, Zahrada mrtva klesla k zemi. Bůh z jeho boku vytáhl spřádacljenny.
(překlad MiloS Calda)
Lockovská mdloba byla hypnotickým transem vyvolaným zintenzívňovaním zrakové složky zkušenosti tak dlouho, dokud tato složka nezaplnila pole pozor-nosu. Psychologové definuji hypnózu jako zaplnění pole pozornosti jediným smyslem V takovém okamžiku ..zahrada" umírá. Zahrada, která představuje souhru viech smyslů v hmatovém souladu. V důsledku nezdůrazněné orientace pouze
lna jediný smysl se mechanickému principu abstrakce a opakování dostává expli-
Bm podobv• Technologie je cxplicitnosl, jak říká Lyman Bryson. A cípliciinost znamená vyjádření vždy jen jediné věci. vždy jen jediného smy.lu. v/dyjenje-
4iné mentální nebo fyzické operace. Jelikož cílem této knihy je nahlédnout původ a způsoby gutenbergovské konfigurace události, bude užitečné, zvaíímc-li vliv
■abecedy na dneini domorodé kmeny. Neboť jejich vztah k fonetické abecedě je , v jakém jsme k ní byli kdysi my.
\Zvnitřňovánitechnologie fonetickéabecedy převádí člověka Z magického světa sluchu do neutrálnílw vizuálního světa.

121
V článku ..Kultura, psychiatrie a psané slovo" uvádi J. C. Carotíiers rada negramotných domorodců s gramotnými domorodci a negramotného člověka, západním člověkem vůbec. Začíná známým faktem. UMU že;
V důsledku výchovných ,-UvŮ. jet působí na Afričany v déimi a vlastné bi-, hem celého Hvota. se ilovik povazuje spíie za nepodstatnou idst mnohem, viiiího organismu — rodiny a klanu — ne'za nezávislou, samostatnou ,ed--notku; osobní iniciativa a ctižádost mají jen malý prostor: nedochází-ke smysluplnému zapojení zkušenosti ilovéka v individuální, osobní rovin* , Na rozdíl od omezeni v intelektuální roviné má velkou volnost temperament a předpokládá se, tg člověk bude 'Ji naplno ..tady a teď~. Je bude vysoce ■ extrovertnim a své city bude vyjadřoval velice otevřeni."
Stručně řečeno, naše představy o domorodci Jxz zábran- ignorují totální ny a potlačen« duševního a osobního života, které jsou v negramotném s nevyhnutelnými
Zatímco se díti v západní kultuře brzy seznáni se stavebnicemi klíči v zámcích, vodovodními kohoutíc, a mnoha dalSimi véemi a událostmi, jet jt nutí myslet v pojmech Časoprostorových vztahů a mechanických příčin, získává africké díti místo toho v-déldní. které mnohem výlučniji závisí na mluveném šlové a které je pomerné silné nasyceno dramatem a emocemi"
Ditč je lohř v západním prostředí obklopeno abstraktní explicitní vizuální tec nologií jednotného času a souvislého prostoru, v němž je ..příčina" účinná a ni slední a věci Ne pohybu,! a odehrávají v samostatných rovinách a ve stanovena pořadí. Afncké dítě vsak žije v implicitním, magickém světe znějícího mh ho slova. Nesetkává m . příčinami a následky, ale s formálními příčinami. guračního pole. jaké rozvíjejí viechny negramotné společnosti. Carothers u opakuje, že „venkovští Afričané íijí z velké části ve světě zvuků světě plném přímých osobních významů pro posluchače — zatímco Zj cvropan žije mnohem více ve vizuálním světě, kterv je k němu vcelku netečný! Jelikož svět sluchu je světem žhavě hyperesietickým a zrakový svět je svétem poj mírně chladným a neutrálním, jeví se člověk ze Západu lidem sluchových kJu2 jako opravdový suchar:'
^ „Ciikwt ftutoaif» im the Wntwn Word-, in PiyekUar,. lUwpad 19». (
m

kapáoli .AcooMk Spoíí" (Akmkfcf prou«) od E A
ttple/atiůiti in Cpnunimiiurian, » 6S-70.
Cirpcmen i H M. MtUhtni m
m
•   Carothers rozebírá známou negramotnou představu ..síly" slov, kde myšlenky a chováni závisejí na magickém znění slov a jejich moci neúprosně nastolit své premisy. Cituje Kenyaitaovj postřehy o magii lásky u Kikujů:
Je velice důležité naučil se pouihat kouzelná slo\a přesné a s řádnou into-nací. protože účinné použili kouzla v podstate závisí na vyřčeni slov v rituálním pořadí. Při jednotlivých magických úkonech musi vykonavatel odříkat 1 kouzelnou formulku. Kdyt ji odříká, zavolá nahlas jméno dívky a začíná k ni promlouvat, jako by mu naslouchala^
ak říká Joyce, jde o to řki „správná slova ve správném pořadí". Ale každé zá-zini dítě. které sleduje rozhlasové j televizní reklamy, dnes v takovém magickém opakujícím *c ivětí vyrůstá.
•   Carothers se dále ptl. )ak mohlo působeni gramoinosti ve společnosti vyvolat změnu vedoucí od pojetí slov jako rezonujících. Životných, aktivních, přirodnich sil k pojetí slov jako „významu" či ..smyslu" pro myslení:
Domnívám se. íe tcpr\e tehdy, kdyt se na scéné objevilo psané či spíie tiité-né slovo, bylo jeviSlé uspořádáno tak. aby slova ztrácela svou kouzelnou moc a zranitelnost. Proč?
Toto téma jsem rozyedl ve svém dfívéjSím článku o Africe, kde fikám, ze negramotná venkovská populate Uje ptevátni ve sviti zvuků, na rozdíl od Evropanů, kteří Ují předevíim ve svité zraku. Zvuky jsou v jistém slova smyslu dynamické, nebo přinejmeniím naznačuji dynamiku — pohybů, událostí, činností, na ni! si človek, který je véliinou nechránén pted nebezpeči-mi tivota v buši nebo ve itepi. musí dávat neustále pozor. V západní Evropě, kde si človik vytváří a musí vytvářel pozoruhodnou schopnost neviimai ti jich. ztrácejí zvuky mnoho ze svého významu. Zatímco Evropané vleobec-
'   ni „viří tomu, co vidí", pro venkovského Afričana se realita skrývá mnohem více v tom, co sly U a co se říká. Človik mutí vskutku soudil. íe mnozí
I Afričané povazuji oko vice za nástroj vůle net za orgán vnímání, neboť hlavním orgánem vnímáni je pm ně ucho.
Carothers opakováni zdůrazňuje, Že západní člověk je lavish) ve velké míře na vizuálním tvarování časoprostorových vztahů, bez nichž je nemožný mechanistický způsob vnímání příčinných vztahů, který je tak důležitý pro náS způsob
■ „Cutiuit rSychiairy and Ihc W,inen Worď\ M Piythiairy. luaopad 1959. * JO». "IphLiJIO
živom. Naprosto rozdílné předpoklady domorodého vjemového života h
ly k otázce, jakou roli mohla hrál psáni slova při posunu obvyklého způ
vnímáni' od sluchu ke zraku:
Když jsou slova napsána, stávají se samozřejmí součásti vizuálního svita. Jako mnoho prvku vizuálního svita Jsou statická, a jako laková ztrácejí dy-, namiku, kieráje obecné tak charakteristická pro sluchový svit, a pro min«. ny svit zvláJti. Ztrácejí velkou tást osobního prvku . tom smyslu. te slyieni slovo Je nejiasiiji zamířeno na človika. zatímco udíni slovo povňlinou. nikoli, a je možno je podle momentální nálady číst. nebo neiist. Ztrácející-tový podtext a důraz, které například popsal Monrad- Krohn /. Y Obecni Itei ticu te slova se svým zviditelnénim stávají součástí svita, který se k d tou chová relativní neteční, svita, v nimt slova ztratila svou kouzelnou
Carothcrs pak přechází k oblasti „svobodné tvorby ule,i", z níž se léíígra
společnosti a kierá je zcela nemyslitelnou v orálních, negramouiých «k>J pvfch:

Představa, zr lze verbální mylleni oddilii od jednání a Uje nebo může býA neúčinné a omezené jen na přrmýSlijícího človeka /../.má důležití kulturní' společenské důsledky. Jen ve společnostech, které uyutvají, te se verbální m, Henky dají takto omezit a že díky své přirozenosti nevzléiaji na křídlech moci, mohou společenská omezení, alespoň teoreticky, ignorovat tvorbu idejL*

Proto byli pozorovatelé ze Západu zmateni z památných ..čistek" v Rusku tftcfc tých let, které se odehrály ve společnosti stále hluboce orální, kde se stfdf -a ne očima. Lidé se totiž mnohdy zcela doznali nikoli k tomu. co udílali ah I ujmu, co si mysleli. Ve vysoce gramotné společnosti osvobozuje jednotln i vnitřních odchylek vizuální konformita a konformita v chování. Ovíem v oráhif společnosti, kde je vnitřní verbalizace účinným společenskrm jednáním. lomu tak není:
Za tichto okolnosti je zřejmé. Že omezeni v oblasti chováni musí zahrnovat i omezení v oblasti myilenl. Jelikol veškeré chování v takových společnos- | techje řízeno a pojímáno výrazni společensky a jelikol řízeni myilenl může \
"buk, .Jit. "Sád. oil.
124
u kaldého jedince stíti jiné ne! osobní a jeáinečni. je v přístupu tichto
einosti implicitní obsazeno, te nelze uznat by/ jen moinost takového
• myllení. Kdy! se tudil takoví mylleni přešlo vyskytne v jiné nel v přísni
I praktickí a ulitkovi úrovni, je vysoce pravdipodobni. le bude pokládáno
.  za myllení pocházející od dábla nebo odjini vnijli nepřátelski sily a za
. čeho je třeba se bát a vyhýbat se tomu jak u sebe. tak u ostatních.^
Ic pravdepodobné trochu nečekané, slysíme-li o neúprosných a přísných modelech hluboce orální a sluchové založené společnosti, že jsou Jízcny a pojímány Výrazné společensky". Nic se totiž nevyrovná automatismu a strnulosti orální, negramotné společnosti a její neosobní kolektivní Když se západní gramotné společnosti «tkají s různými ..primitivními" či sluchovými společenstvími, která na svití jeíté zbývají, dochází k velkým nedorozumením Oblastí jako Čína a Indie i* vtále převážné hmatové-sluchové. Fonetická gramotnost v podobé. která tam Boftla. zmínila velmi málo Dokonce i Rusko je stále orientováno hluboce orální. Gramotnost míní hloubkovou strukturu jazyka a senzibility jen postupní, cxander Inkcles podává v knize Veřejné míniní v Rusku užitečný popis toho. k jsou bČŽné a nevidomé tendence, dokonce I v gramotných skupinách v Rus-. v naprostém protikladu k čemukoli, co by dlouhodobí gramotná komunita považovala za ..přirozené". Ruský přístup, stejné jako přístup každé orální společnosti, zdůrazňuje opačné hodnoty:
Ve Spojených státech a v Anglii se oceňuje svoboda projevu, abstraktní po-;. ".ani právo /.J. V Sovitskim svazu jsou naopak v popředí zójm* výsledky uplatňováni svobody, a zabývat se svobodou samotnou je druhotné Pravé z tohoto důvodu jednáni mezi sovitskými o angloamerickými představíte-f li obvykle příznační nedospije k absolútni žádní shodí rýkajleí se konkrétních návrhů, i když obi strany tvrdí, le by mela existovat svoboda tisku. Američani obvykle mluví o svobodí projevu, o právu líci nebo neříci určiti . o právu, kteri, jak tvrái. existuje ve Spojených státech, nikoli vlak v Sovitskim svazu. Sovitský představitel obvykle mluví o přístupu k prostředkům svobodného projevu, nikoli o právu cokoli říkat, a. Jak zdůrazňuje, je tato možnost ve Spojených státech vitšiné odepřena, zaiímco v Sovitskim svazu je villini přístupna.K
Sovébky zájem o výsledky působeni médií je přirozený viem orálním společnostem, v nichž je vzájemná závislost výsledkem okamžité souhry příčin a následků
"Ibid.! 312
K Public Opiitkm I* Aom.1 117.
125
v celkové siiukluíe. Takový charakter má vesnice a od dob elektrických me také globální vesnice Nejvíc b tento základní nov* rozměr vzájemné globálu provázanosti uvědomují lide* pracující v oblafli reklamy a public relations. " dobně jako v Sovŕiském svazu je zajími přístup k médiím a výsledky. Vůbec I nezajímá možnost sebevyjádření a íokoval by je každý pokus využil naf veřejní reklamy na olej nebo na coca-cohi jako prostředku vyjádření názoru ci osobních pocitu Stejní tak si gramooií byrokrati v Sovětském sva nedovedou představu. Je by nékdo chtěl využít veřejných médií k osobním lům. Takový přístup nemá prosté nic spolčeného » Marxem, Leninem nebo: munismcm. Jde o normální kmenový pfíslup kaídé orální společnosti. Soví tisk je jejich obdobou naši Madison Avenue" pfi působení na výrobu a spol« ské procesy.
Schizofrenie je asi nutným důsledkem gramotnosti.
Carothers zdůrazňuje. U dokud se fonetické psaní neukttlilo od myilení a náni. neexistovala jiná mužnost, než aby všichni lidé odpovídali za své mysTeokfl i any. Velkým Carother-ovým přínosem je. Ic poukázal na odtržení magického
■ sluchu a neutrálního světa zraku a na to. jak z tohoto rozitépení vznik lizovaný jedinec. Z toho samozřejmé plyne. Že gramotný človek, s nimi se <etk* váme v řeckém světě, je élověkem rozštípeným a schizofremekým stejní ja vficfeni hdé od vynálezu fonetické abecedy. Pouhé psaní vsak nemá onu moc, která je vlastni fonetické technologii a která dokáže zbavit člověka jeho kment i Kdyí se lidem dostalo fonetické abecedy, která odděluje význam od ľ, ujň a zvuk převádí ve zrakový kód. museli se vyrovnat se zkušeností, která je f -
Žádný pikiografický. rfeogralický nebo hieroglyfický způsob psaní nemá civihzacní silu fonetické abecedy. Žádný jiný druh psaní kromé fonetické:, kdy ncv> vedl člověka z autořitárského světa naprostí vzájemné závislosti a provázanosti, jaký představuje sluchová síť. Z magického rezonujícího *■. lánnich vztahu, jakým je orální a akustický prostor, vede ke svobodí a i tofli              -ného člověka jen jedna cesia. Vede přes fonetickou abecedu •
okamžité uvádí lidi do různě intenzivních stavů dualisncké schizofrenie. Po-tne se. jak Bertrand Russell popisuj« v Dejinách západní filosofie fteký svít. zmf. tající se v raných bolestech dichotomie a v traumatu gramotnosti:
Nikoli vfichni Řekovi, ale jejich podstatná část byli váSnivými. nelťasmýmu vedli boj sami se sebou, byli rozpolcení mezí intelektem a váíni. mélipřed-
• Ufce v Ne Yorku, kde x nacUzf mMbtv, rUmu** »gaav. rfklMHvtbK.tjMxa.Rdi
126

stavivou, která si dokáie představil nebe. a svéhlavou touhu po sebeuplai-néni. která uml sftofit peklo. Jejich heslo Zfíélo „všeho s mírou", ve skutečnosti vlak byli nemírnými ve víem — v čistém myšlení, poezii, nábolen-stvl i hříchu. Pravé spojení valné a intelektu z nich udilalo velikány, dokud jimi byli /..J. V Řecku existovaly ve skutečnosti dvé tendence, jedna \álnná. náboženská, mystická, nadpozemská, druhá radostná, empirická, rozumová. se zájmem o získáni znalosti o nejrůzné/Jlch skutečnostech.'''
Rozdílení schopností pod vlivem technologického roxSIfení ěi zvníjšněnť toho či MJbo smyslu je tak pronikavým rysem minulého století, že si dnes poprvé v dě-Bách uvědomujeme, jak k takové přeměně kultury dochází. Ti. kteří zažívají počáteční nastup nové technologie, af už jde o abecedu Či rozhlas, reagují velmi Výrazní, protože nový poměr mezi smysly, který náhle vznikl technologickým -čním zraku nebo sluchu, je konfrontuje s novým, překvapivým světem. Jenž vyvolává ve všech smyslech dohromady mohutný nový „závěr", nový mo-I vzájemné souhry. S lfm. jak cek společenství vstřebává do víech oblastí práce gruŽQvánl nový způsob vnímání, počáteční otřes postupně odeznívá. Skutečná fevoluce se odehrává at v pozdějSi a dlouhotrvající fázi -přizpůsobování" veškc-osobního a společenského života novému modelu vnímání, který s sebou přinesla nová technologie.
Římané přenesli abecední kulturu do vizuální oblasti. Starověcí i byzantští Řc-é lpěli na mnohém ze starší orální kultury s její nedůvěrou k Činu a k apliko-Bým vědomostem. Aplikovatelnost vědomostí, ať už ve vojenství nebo v orga-nizaci výroby, záleží totiž na uniformitě a homogenizaci obyvatelstva. Je jisté," napsal symbolista Edgar Allan Poe, .Je jiř pouhé zapsání vede velkou mí-Irou k logické sysiemaiizaci myšlení." Lineální, abecední zápis umožnil Řekům lý vynález „gramatiky" myilení a vědy. Tato gramatika čili explicitní vyjád-m' osobních a společenských procesů byla vizualizací nevizuálních funkci tatiů. Funkce a procesy nebyly nové. Ale prostředek zachyceni vizuální ana-ýzy. 'W* fonetická abeceda, byl pro Řeky stejně nový. jako je pro naSe sioklf filmová kamera.
Později si můžeme položit otázku, proč fanatická specializace Féničanů. která - hieroglyfickou kulturu na abecedu, nevedla u nich k Žádné další intelektuální či umělecké aktivitě, le třeba si povšimnout, že když Cicero, encyklope-ý syntetik římskéno světa, mapoval řecký svět. káral Sokrata za to. le jako | první odloučil myšlení a srdce. Předsókratikové žili ještě převážné v negramotní kultuře. Sokrates stál na hranici mezi orálním svitem a vizuální a gramotnou
'JfuMo <* Visum Pkikaopky. i. 39.
127
společností. Sám v>ak nic nenapsal. Stfedovčk považoval Platóna za pout|    __
Sokratova písaře nebo učni. Tonutí AkvinsKý mil za 10. že Sokrate* ani FirisHBfl nesvěřili ■•ve* učení písmu, protože takové souhry mysli, jako« obsahuje Ufl^H nol/e ps-mim dosáhnoul."
A/úf*? zvnitřňovánimédia, jako jsou písmena, pozměnit poměr mezi smysly a změnit naše duševní procesy?
Praktického Římana Cicerona se dotýkalo, že Řekové postavili překá? Iv na dB li k jeho cfli. kterým byl doctus orator. V tfetí kmzť O ftinCku pfcdk:...   • kapitolách XV-XXIII dejiny filosofie od poráikú do s\é doby a snaží se i,"i4H jak dcílo k lomu. že profesionální filosofové vytvořili propast mezi výmiuvncM a moudrostí, mezi praktickým vedením a vedením, liert. jak sami hlásali. pí^H valí pfo ní samé. Pfťd Sokratem vychovávalo učeni k lomu. jak správné zít a dab- ■ re mluvit Se Sokratem vlak pílilo oddelení jazyka í srdce- Nebylo možno vj :lilf le ptáti výmluvný Sokrates by mel byt tím. kdo zadal rozlisoval m^H moudrým myšlením a správným mluvením: J...I quorum phneeps Socra;rí fu^B is, qui omnium eruditorum icsiimonio lOtiusquc judicio Gracciae cum pniden^B ei acuminc ct venusUte ei řubtiliutc. tum vero eloquenlia. varictate, copia. quafl se cumquc ín partem dedtssct omnium foil facile prineeps I..J-
Podlc Ciceronova názoru se vSak po Sokratovi »tux* jeSti zhorüla. Z filosS fu jediné stolkové povalovali výmluvnost za ctnost a moudrost, ačkoli ji ^aMM míiali péslovjl. Pro Ckerona je výmluvnost moudrostí proW. že. výmluvnosti lze vedení přenést do myslení a srdcí lidí Říman Cicero byl p *«dW užilým vedením, stejné jako Franci* Bacen. Podle Cicerona i podle 0«Cona z* J technika užilí stejné jako tcťhnika římského kladení cihel na uniformní opak «■ (clnosii a homogenních segmentech vedení-
Jc-li nijaká technologie zavedena zvnitřku či zvnijiku kultury a dosUta-li lejB či onen smysl novy význam nebo iískáva-li převahu, nténl se pomči i         ';p:*j
sm>sly Ví necítíme totéž, naic oči a uii a dalií smysly nezůstávají beze zrnén« Souhra mezi smysly je vždy stejná, s výjimkou stavu umrtvení Každý -ryJM který dosáhne vysokého stupné intenzity, vsak může Ostatní smysly umu.'. Üubar dnes může použit zámérné vytvořeného hluku, „audiac", aby snížil b n «I
" JLái M, 't Kutlui mil jvog nauko podiviti plimem.' In Ihtott/g>iUspuy i*. Tatflr 4tvndwfl
A«(Otomc«K 1937). J.íiitot 42.^.4. pňiiUd Si>uu Brtiw
ijiMfcu i nich b>l SdkniGi. Pro tvou foziahs * dovtip, jemnou nil«hula« I taHirttsi vcrašJM výeti piDHhdtu v Mi u podle n í*t(v( viech odbetukä a wudu idrho ftetk» vidy uudno JctyM pi. tnuv), ti ui k pntil do rchokol." (Ciť. de or ID. pfckUd Petr Peŕdí)
128
H^nou dotykem. Také hypnóza spočívá na témie principu izolování jcdn> ayslu. aby se umrtvily smysly ostatní. Výsledkem je narušení pomeru mezi •ly, jakási ztráta identity. Kmenový, negramotný človek, který žije pod stf-^■B tlakem na sluchovou organizaci viech zkušeností, se nachází jakoby v \<:.\
P.aión. středověkem považovaný za Sokratova písaře, se mohl při psaní ohled-^■T. n negramotným svčtem a poznamenat ve Faidrovi:
| O katdim vynálezu prý povldil Thomas Theuihovi mnoho pro i proti — by-la by douhá řtl to rozvadil. Kdy t st dosial k písmu, pravil Theuih: .. Tato ň dovednost, králi, uiini Egypťany moudřejKml a paméllnéjííml; r nt byl na-: Uzen lik pro pamif í moudrost." .. Vzdilani Theuthe." znela námitka. _«rř-^ kdo dokált pfijil na nijaký vynález a nikdo jiný zas posoudit, jakou Ikodu h nebo prospech mute pfínist tim. kdo se ho chopí. Ty jsi jako otec písma pro svou náklonnost vyslovil pravý opak toho. co písmo můíe dát. Duše lieh, í kdo se učí. povede písmo spíše k zapomínání, proiote budou zanedbávat pa-f- mil. Budou se spoléhat na písmo a vzpomínat jen díky pomoci zvnijSku. J prostřednictvím cizích značek, ne sami od sebe. zvnitřku. Lék. který jsi na-j ŠeL nedá nikomu paméť. bude jen připomínat. Nabízíš lákům zdání moud-4 rosit, ale nikoli pravdu: budou poslouchal mnoho řeči. anii by se učili, a bu-i. dou přesvidčeni. íe mnoho vidí. Přitom budou vitšinou nevzdilanl a budou itfíko chápal. Místo aby moudfíbyii. budou mil jen dojem, ze jsou moudří.",
. ani nikde jinde nedává Platón najevo. Že by si uvedomoval, jak fonetická ^Heda zmínila řeckou senzibilitu: toho si nebyl vedom nikdo jiný v jeho dobé : jzdéji. Tvůrci mýtů. stojící na pomezi mezi starým orálním kmenovým svitem a novými technologiemi specializace a individualismu, předvídali viechno -red ním a viechno vyjádřili nékolika slovy. Mýtus o Kadmovi vypráví, j«k kríl. který v Řecku zavedl fénické písmo čili fonetickou abecedu, zasel dračí zu-■ nichž vyrostli ozbrojenci. Stejné jako ve v5ech mýtech jde i lady o stručné •     ■■•mtoial složitého společenského procesu, který probíhal po nékolik století. ve v nedávných letech odkryla práce Harolda Inmsc význam mýtu o Kadmo-vi liplné. (Viz například Sklon komunikace a Říše a komunikace.) Mýtus je stejní jako aforismus a maxima typickým pro orální kulturu. Dokud totiž gramotnost taví jazyk jeho mnohorozměrné rezonance, je každé slovo poetickým svíiem o sobí. ..okamžitým božstvem" či zjevením, jak se to jevilo negramotným lidem. Jazyk a mýtus Ernsta Cassircra popisuje tento aspekt negramotného lidského ■mí a podává přehled širokého okruhu současných prací o původu a vývoji
Phnedr r^:*5a.prekljdPetiPeDÍx.
129
jazyka. KoiKcm devatenáctého siolctí začali mnozí badatelé studující Společnosti pochyboval o apriorním charakteru logických kategorií. I dobfc známe úlohu fonetické gramotnosti při vytváření metod jak zad tarni (..formálni logiku"), předpokládá stále rada vidců, dokonce i někteří pologové. že eukleidovský prostor a trojrozměrné vizuální vnímání je um* hodnotou celého lidstva. Absenci takového prostom v domorodém un kládaji někteří badatilé u nedostatek umeleckých schopnosti. Cawirer, který p o pojetí slov jako múu (etymologie slova mytho» naznačuje, že znamená vo'"), říká:
.■'Milí rovinou, knQlze vysledovat pävod náboženských pojmů, je podle Usenera rovina „Qkamllrýih bohu". Tak nazývá všechny představy, které ie trodi z potřeby nebo z určitého pocitu v kritickém okamtiku /.Ja ktert nesou snímky veškeré své původní pomíjivosti o svobody. Zdá se vsak ír nové objevy, které nám v posledních "ech desetiletích od publikování Ust-Mtrovy pláce poskytlo etnológie a srovnávací irliiiionistika. nám umožní vrátil sej/Šli o da!íi krok do mínuloSfť*
Civilizace dávající barbarovi či kmenovému člověku zrak namísto sluchu se dnes nachází v konfliktu s elektronickým světem.
Tento krok zvyiuje míru zobecnení smyslových manifestaci božské moci a od konkrétních, individualizovaných ..archelypŮ" a /jevení ..okamžitých bohu Vědci a fyzici na« doby si zajisté často lámali hlavu nad skutečností. že ä hlouběji pronikáme k nejnižším vrstvám negramotného védomí. tím častfii n« í.mc na nejmodemejsi a nejsofistikovanější myšlenky umční a vedy dvacátŕb noted. Vyvvetht tento parádo* bude jedním z cílů naíí knihy. Toto téma vy vá dennč množství emocí a sporů spolu s tím. jak se nái svět vlivem elektri technologie posouvá od zrakové ke sluchové orient*,. Ve sporech samozřej vůbec nejsou reflektovány přířiny tohoto procesu a lpi se na ..obsahu". Pomine nyní učmky abecedy na vznik eukleidovského prostoru v řecké seniibtlité i sou béžny objev perspektivy a chronologického vypraven. „ krátce se s J. C Car«., heuern vrátíme k domorodému svétu. Působení foneckého písma pfi utvářeni našeho západnrho svita totiž můžeme nejsnáze pozorovat v negramotném s.:
" bnguafr and Myih. 1 61.
122
le H. A. L. Fishera může za to. že Rekové dokázali s psaným slovem vice ostatní společenství, například Babyloňané a Egypťané, ta skutečnost. Že dc-„ovládám a paralyzováni organizovaným kněžstvím"." I tak vsak prožili jen 6 období zkoumání a objevování, než upadli do Šablonovitěho vzorce opa-1 o se myslení. Carothers w domnívá, že raná řecká inteligence nejenže byla lovena náhlým přístupem k získané moudrosti jiných národů, ale protože neměla svou vlastní, nikdo nepovažoval získané vedení za svůj výlučný zájem lik. aby zmařil okamžité přijeli a rozvíjení nového. Přesní tatáž situace n>n( 'vá Západ do podobné nevýhody ve srovnání se -zaostalými" zeměmi. Tíná zátéž gramotné a mechanistické technologii způsobuje, že jsme při línovou elektrickou technologií tak bezmocnými a neobratnými Nová ^K je doménou sluchu a dlouho gramotná společnost se v nové fyzice necítí
ioořc a nikdy se ani cítit nebude.
<•  -  ž(mc zde samozřejmí Nnroatý toapof nesl foicrickou ■bootdou ■ Mb*
irony psaní Jenom fonetická abeceda odděluje zrak a sluch, sémantický vý-am a vizuální kod; a tudíž jen fonetické psaní má sílu převést človeka od kme-l nové k civilizované sféře a dát mu zrak namísto sluchu. Čínskou kulluru DOVatu-: za jemněji! a vnímavější, ntl kdy mohla být kultura západního světa. Číňané i kmenovými lidmi, lidmi sluchu. Pojem ..civilizace" dnes musíme v zásadč
Km ve .yznamu deiribalizovaného člověka, jenž dává při organizaci myslení Inání přednost zrakovým hodnotám. Nechceme ..civilizaci" přisuzovat nijaký I nový význam nebo hodnotu, chceme spise určit její povahu. Vnímání většiny cí-- :i /ováných lidí. srovnáme-li je s abnormální citlivostí orálních a sluchových (tur, je nerozvité a necitlivé. Neboť zrak nemá nic z jemnosti sluchu. Caroihcn. : po/n a me n á vá.
. Pokud lze Platónovo myšleni povalovat za typické pro myšlení keků, jt oíi-
1 vidié, ir myšlené /i psané slovo si pro ni i z našeho pohledu podrielo ve
„skutečném" svitě obrovskou moc. Ačkoli bylo samo nakonec pokládáno za
nebehaviorálnl. neschopné samostatného chováni, začalo být povalováno
nejen za Zdroj a původ chováni, ale také za zdroj veškerého objevování: by-
i to jediným klíčem k viděni, a pouhé myšlení — slovní nebo číselné — bylo
í schopno odmykat všechny brány k pochopení svita. V jistém slova smyslu se
skutečně moc slov nebo jiných vizuálních symbolů stala vitší net dřív /.../.
' verbální a matematické myšlení se stalo jedinou pravdou a celý smyslový
svit začal být povalován za iluzorní, s výjimkou případu, kdy byly sluchem
\Gttakem vnímány myšlenky.1*

'"'. HittoryofEumpe (Dťfinj Eviopv). « 19.
"  Cultoie. hvchrtoi ~d *e Wrraen Wort", m F*ydto*ry. l«H*>P-d 19». * 313.
131
V dialogu, který pojmenoval po svém učiteli jazyka a gramatiky Krarylos nechá- I vá Platón říci Sokrata:
Jakým tedy způsobem máme soudit, zeje doli Zfiale nebo U byli znale zákoM nodárci jelié dříve, tet bylo dáno vůbec nijaké jméno a nei Je oni ciaftSj jestlite je pravda, le není možno se poučil o vécech jinak net z jmen?
Kratylos; Já myslím, le nejsprávněji! výklad o tichio v/cech je tenM Sákraie. le je lo nijaká vitíí moc nelit lidská, kierá dala vicem p na. a proto lir jsou nutné správná."
Tento Kraiylův názor by) základem vitíiny zkoumání jazyka aí do renesas^H Má kořeny ve staré orální ..magii okamžitých bohů", která je dnes z mnoha du^H dů opii oblíbenou. Z nedůvěřivých poznámek, kieré překladatel do :mgltct^H Jo« eit připojuje jako svůj přfspévek k dialogu, snadno poznáme, že lento aiaoaaB kultuře pouze gramotné' a vizuální nanejvýš* cizí.
S daliími otázkami, které se týkají účinků psaní na negramotná spolcôca^ se Caiothcrs obraci na Osamelý dav Davida Riesnuna. Podle Riesmana zá avA ..rozvijí u svých typických příslušníků společenský charakter, jchoi konfrj mnu zaručuje jejich sklon přijmout ra svůj v raním víku vsupěný komplex volních cílů" * Ricsman se nikterak nesnažil pnjii na 10. proč rukopisná kul staroveku a středovčku neposkytovala vnitřní směřování, ani proč tisková k toco směrování nutné poskytla, částečně se touto otázkou zabýváme v této ze. Již na tomto místí se vsak dá říci. že -vnitřní smiřování" závisí na ..fi hledisku". Stálý, ncmínný charakter se vyznačuje pevným názorem, téměř noticky m vizuálním postojem. Rukopisy se celkem v/ato vyznačovaly pfilii pomalostí a nevyrovnanosti, než aby posk\il>  fixná hledisko nebo schop« hladce klouzat po jednotlivých oddelených rovinách myslení a informací uvidíme, rukopisná kultura je ve srovnání s tiskovou kuliurou výrazní hmaio •sluchová: to znamená, že zvyk nestranného pozorování se k rukopisným kul rám, ať už ke starověké kultuře egyptské, řecké. čínské či ke kultuře středové»! naprosto nehodí. Rukopisný svět nahrazuje chladný vizuální odstup vcíiěnS 3 účastí vfech smyslů. V negramotných kulturách vsak panuje tak ohromná nadV vláda sluchu nad zrakem, že vyvážená souhra smyslů je ve sluchové kulluře nfl známá. Podobni se schopnost vyvážené souhry mysli výrazně zhoršila poté. knihtisk do krajnosti vystupňoval vizuální složku západní zkušenosti.
co
" KwryUn, 4J1 k. c, pMlad fonbUk Novotní (1994). McLuban cinije FUUnt podk «ngliíl-to.
ptcfclMu to» «lov a. ni nejí « odvoliv* v daltlm fconcHáA
- OvmUfJm. Prah». MUdi tonu 1968. * 16. ptekbd Jjo. H.jek . M-wU MalkoW.
13?

moderní fyzik si umí poradil s orientální teorií poli
rCaioíhcrs se domnívá, že Riesmanova klasifikace _na tradici zaměřených" národů Hpovídá .-'čni oblastem, které jsou obydleny negramotnými společnostmi, nebo : je velká většina populace gramotností nedotčena"." Je třeba vědět, že být rn~ gramotností není Žádná náhlá událost a nikdy a nikde nezahrnuje viech-[a víechny. To by mělo být evidentní, až se budeme ubýval šestnáctým stole-, a stoletími následujícími. Dnes. kdy elektřina vytváří situaci nejvyisí možné mé závislosti v globálním měřítku, se znovu rychle vracíme do sluchového simultánních událostí a všezahrnujícího vědomí. Přesto přetrvávají v řeči. nímání a uspořádání prostoru a času každodenního života návyky gramotnos-'ti. Pokud by neďoSlo k nějaké katastroíř. mohly by sklony ke gramotnosti a vfr 'zuálnosti dlouho statečně odolávat elektřině a vědomí .jednotného pole". Platí to Boven i naopak. Němci a Japonci, kteří pokročili velice daleko v gramotné 'a analytické technologii, si udrželi jádro sluchové kmenové jednoty a naprosté 1 soudržnosti. Nástup rozhlasu a elektřiny vůbec byl pro ně. stejně jako pro všech-■ menové kultury, velmi silným zážitkem. Dlouho gramotné společnosti mají r přirozeně větSí odolnost vůči sluchové dynamice dneiní kultury totálního elektrického pole. V souvislosti s národy zaměřenými na tradici Ricsman praví:
idem k lomu. ie typ společenského uspořádání, o nimi pojednáme, je pomémé nemenný, odrali se v konformité jednotlivce obvykle jeho přišlu!-: k určité vékové skupine, kmenu nebo kosti: jedinec st učí chápal a hodnotu normy, kle ri přetrvaly staletí a v průbéhu generaci doznávají Jen nepatrných zrnin Důležité Inomi vztahy se řídí pečlivou a přísnou etiketou /.../. Kultura nadut kromé svých ekonomických úkolů nebo jako jejich ' součást zabezpečuje i rituál, obyčeje a náboženství, jimi je každý podroben '  a je' mu poskytují orientaci. Pramálo energie se vynakládá na hledání no-v vych řeíenipro odviké problémy/..J."
. Ricsman zdůrazňuje, že dokonce ani na to. aby se podařilo vyhověl přísným požadavkům komplexního náboženského rituálu a etikety. ..nemusí být jedinečnost ifcteru výrazně vyvinuta". Mluví jako vysoce gramotný člověk, pro nějž ,.vý-tvoj" znamená mít soukromé hledisko. Vývoj, který' by mohl připadat výrazný ■■rodei, by nebyl našemu vizuálnímu typu vědomi přístupný. Jistou představu o v/iahu příslušníka na tradici zaměřené společností k technickým vymoženostem
■ilBnt. Piydnatry an) lbe Wnnca Word", i» Pifduauy. liHofwd 1959. t 315 .mfíf Jo..». II
133
můžeme listu z přibihu. který IÍČ' Werner Heisenberg ve Fyzikovi p-      : m dy. Moderní fyzik, jeho? vnímání jť orientováno na ..pole" a jeni má intelektu« odstup od konvencí newtonovského prostoru, snadno nalezne v pfedgramoagl svité spřízněný druh moudrosti.
Heisenberg popisuje ..vidu jako iási souhry mezi Človékem a přírodou";
■ V t/to souvislosti bylůjH mnohokrát řečeno. !e dalekosáhlé zrniny prostft* dí, v nim! Ujeme, o způsob livo'o, jej! s sebou přinesl technický v/k. takii nebezpečni zminily způsob mylleni. a v tom ie spočívají kořeny krizi, otřásly nají dobou o kteri vyjadřuje například i moderní um/ní. Jisti. latol námitka je mnohem starší net moderní technologie a vida; ihvík pou'ívd\ nástroje od svých prvopočátků. A tok jit přid dv/ma a päl tisíci len n čínský mudrc čuang-ť o nebezpečí stroje:
Kdy! putoval C Kung oblastmi Severn/ od řeky Han. vid/l starce, který \ si na zahrádce vykopal zavodňovací kanál Sestoupil *fdy do studny a do\ nádoby, kterou drie/ v náručí, nabral vodu a vylil ji do kanálu. ' ohromni úsilí, ale výsledky se zdály dost ubohi
C Kung řekl: ..Existuje způsob, jakým můfel za den zavodnit slovky kanálů a nebude ti to stát moc úsilí. Nechtil by sis poslechnoui. jaký je ''Zahradník se postavil, podíval se na nij a řekl: .A co by to bylo?"
C Kung odpovidil: -VetmeS dřevinou páku, vzadu ji zatiliš a vpředu odlehčil. Můiei nabírat vodu tok rychle, a! stříká. Říká se tomu studna s okovem."
Starci se obličej zkřivil hn/vert. Řekl: „Můj učitel mi říkal, tf ten. mv, poutívá stroj, dilá celou svou prÓcijako stroj. A kdo dilá svou ptác stroj, vypistujc si srdcí jako stroj, a kdo nosí v hrudi srdce jako stroj.i svou prostotu. Kdo ztratil svou prostotu, začne pochybovat o úsilí svi aule. Sejistota v úsilí duSe odporuje smyslu pro its'. S'e !t bych tokov/ v/ci •:?■ znal: stydím se je pouitvat. "**
Tento staroveký pfibih má v sobí roíhodné velký kus moudrosti, neboť' ..nej« ta v úsilí dule" je pravdepodobní jedním z nejvhodnějších způsobů, jak pc situaci človeka v moderní krizi dneska; technologie, tedy stroj, se rotífftl po ti do takové" míry. jakou čínský mudrc nemohl vůbec předpokládal.
..Prostou-. » níž mluvil mudrc, je daleko složitějším a jemnejším produkt
neí vse. co se objevuje ve společnosti se specializovanou technologii a srny.
i životem. Nejdůležitější na tito anekdote je zřejmé to. íc se líbila Heisenl
" TV Plmu ta'* C™«fMon afSauut.». 10.
134                                                                                                            B
Newtona by nezajímala. Moderní fyzika nejen opouští specializovaný vi-
Iní prostor Dcscartův a Newtonův, ale navíc znovu vstupuje do jemného slu-
ího prostoru negramotného svita. Sluchový prostor je v nejprimitivnější
Inosti stejné jako v současnosti totálním polem simultánních vztahů a .juné-
v ním má stejné malý vý*nam a přitažlivost, jako mela pro myslení Sha-
3vo nebo srdce Cervaniesovo. Pomincme-lt vlechny hodnotové soudy,
asimc pochopit, ŕe elektrickí technologie dnes ovlivňuje nejMžnijsi způsoby
ifmání a jednání, jež v nás znovu rychle vytvářejí duševní procesy ncjprimitiv-
.ich lidi. Vlivy technologie ne neobjevují v myšlenkách či názorech, v oblas-
; v níž jsme se naučili být kritičtí, ale v obyčejném smyslovém živote, který vy-
víry a matečné půdy myílení a jednáni. V Cutenbergovi galaxii se snažíme
&(! i T. proč tisková kultura vybavuje človéka jazykem myslení, který ho po-vá zcela nepripraveného na jazyk jeho vlastní elektromagnetické technolo-Strategii. k níž se každá kultura must v podobném období uchýlit, přiblížil ilhclm von Humboldt:
človik Uje se svými předméry hlavni lak —a protole jeho cítění a konáni
Závisí na vnímání, můžeme /tet výluční—jak mu je představuje jazyk. Stej-
•  ni tak jak spřádá jazyk ze s\/ho vlastního býti. chytá se člov/k do jeho pas-
i  lí; katdý /azyk kreslí kolem lidi. jim! patří, magický kruh. odkud není jin/ho
úniku, ne' vykročit do datiOu) kruhu."
tikové vedomí vytvorilo dnes metodu podmíněného soudu. Její pomocí může-: překročit omezení vlastních domnének tím. že je podrobíme kritice. Dnes mů-■ žeme žít nejen obojživelné v oddelených a odlišených svitech, nýbrž i ptala* - ni v mnoha svitech a kulturách současné. Nejsme už svázáni s jedinou kulturou, ^Bedloým pomirem mezi lidskými smysly, ani s jedinou knihou, jediným jazykem nebo jedinou technologií. Kulturní vzato je naše dneSní potreba stejná jako eba vidcova, který se snaží určit, nakolik jeho výzkumné nástroje zkresluji, aby tato zkreslení mohl korigovat. Škatulkování lidského potenciálu podle jednotil- .'ch kultur bude brzy stejní nesmyslné, jako je již dnes nesmyslná specializace eden pfedmít nebo obor. Naie doba není pravdípodobní posedlejší než doby -. ale začala si daleko citlivfji uvedomoval sám fakt i podmínky léio posed-loiti. Okouzleni víemi fázemi nevidomého, osobního a kolektivního stejné jako "ti typy primitivního vedomí začalo v osmnáctém sloku' s prvním prudkým projevem odporu proii tiskové kultuře a mechanické práci. Co počalo jako .J0-manůckd reakce" smiřující k organické celistvosti, mohlo i nemuselo uspi!» objev
"CM^SnC-aáitnxa i» lungwort and Myh. t 9
135
elektromagnetických vln. Elektromagnetické objevy viak jisič znovu wtv, ■háral ..pole- ve viech lidských záležitostech, takže lidská rodina nyní e tuje v podminkích „globální vesnice". Žijeme v jediném omezeném pros, znějícím kmenovými bubny. Zájem o „primitivní" je icdy dnes sicjn* banálni ko zájem devatenáctého slolctf o „pokrok", a sieiní tak je nepodstatný nm r, problémy.
Nová elektronická vzájemná závislost přetváří svět k obrazu globální vesnice.
Byle» by opravdu překvapivé", kdyby Ricsmanův popi> iradičně zaměřených na dů neodpovídal Carothcrsové znalosti afrických Kmenových společností. Bylo stejně zarážející, kdyby se obyčejný Čtenář. kierý se zajímá o domorodé" spok. nosu. nerozechvěl pocitem hluboké spřízněnosti * nimi, neboť nová elektrickí kultura dává nalim životům opři kmenový základ- Ve Fenoménu človéka od vel mi romanticky zaměřeného biologa Pierra Teilharda de Chardin můžeme číst iol lyrické vyznáni:
Tím. !e základní lidské prtky. pod vlivem tohoto tlaku a díky své psychické propustnosti, se navzájem stále více prostupovaly, jejich védami se tesnou blízkostí navzájem podnecovala {tajemná shoda/ A jako by si védám: Sila. každé postupné rozšiřovalo okruh svého \livu. který se ~C stejného důvodu plynule zmenšoval. Co se to vlastni v modtmím paroxysmu déjt■'.' Bylo to řečeno jit nesčetněkrát. Prostřednictvím íčerejlího objevu železnice, automobilu a letadla dosahuje nyní fyzický vliv každého človéka. dříve omezený na nékolik kilometrů, stovek i více miL Anebo jeStě lépe-' diky úžasné Nelogické události, jakou byl objev elektromagnetických vln. je každý jedinec napřflté simultánně přítomen íakiivné i pasivné/ na zemí i na moři. ve viech koutech zemi*
Lidi * literárními a kritickými sklony bude de Chaidinova prudká naléhavost znepokojovat stejní jakí> jeho nekritické nadšeni pro kosmickou membránu, kl kotem zeměkoule rozprostřelo elektrické roziíření naíich smyslů. Podle de ( dina vytváří toto zvnéjínení smyslů „noosféru" neboli technologický mozt-ta Místo toho. aby svít smiřoval k rozsáhlé alexandrijské knihovne, stává se pc-1 čítačem, elektronickým mozkem, přesné jako v dětském vědeckofamasi:. příběhu  Naše smysly z nás vystoupily a dovnitř vstoupil Velký bratr. Pokud si]
136
^■budeme tuto dynamiku uvědomovat, vstoupíme do fáze panické hrůzy, která se
Hfesné hodf do malého světa kmenových bubnů, naprosté vzájemné závislosti
i •■enčídané koexistence. Znaky takové paniky můžeme snadno vycítit u Jacque-
i se Barzuna. který se v Domě intelektu představuje jako neohrožený a strašlivý
.Lilia. Když vycítil, že vie, co je m« drahé, vychází z abecedy a jejího působe-
u myilení a skrze myílenl. navrhuje zrušení veikcreho modernibo umíní,
:>■ a filantropie Domnívá se. ze až se podaří tuto trojici vyhladit, budeme mo-
■.-.bouchnout víko Pandořiny skřínky. Barzun alespoň lokalizuje svůj problém.
■ ,vž nemá sebemenll tušení, jak tyto formy působí. Hrůza je normální stav kai-
»dé orální společnosti, neboť je v ní neustále víechno ovlivněno vsím.
■   Cirotíiers se vrací k dřívéjíímu tématu přizpůsobivosti a pokračuje: „Na myí-
a chováni se nedíváme oddelené; oboji vnímáme jako určitý druh chování.
■•( nejobávanějším typem .chováni* známým v radi těchto společností je zlo-
--. a víichni jejich příslušníci z n( mají strach, který v nich dříme nebo se
zí."1* Ačkoli se již dlouho snažíme obnovit v západním světě jednotu sen-
myšleni a cítěni, nejsme ochotni přijmout kmenové důsledky lakové jed-
nic víc. než jsme předtím byli připraveni na fragmcnianzaci lidské duše
vínem kultury tisku.
Gramotnost ovlivňuje fyziologii i psychický život Afričanu.
iibers uzavírá svou debatu o účincích fonetického psaní na Afričany vyňat-Bm z článku, který se objevil v keňskčm deníku East African Standard. Jeho au-»r. lékař misionář, jej nazval .Jak Afričany ovlivnila civilizace".
Cílem tohoto článku je poukázat na pozoruhodní rychlé a dalekosáhlé změny u afrických chlapců a dívek, k mmj dollo v důsledku byť Jen minimálního vzděláni a které během jedné generace ovlivnily lidské vlastnosti a reakce natolik. íe by Člověk předpokládal. Že ryto zrniny probíhaly po staletí.
Téměř na každého udilaji dojem vynikající vlastností Afričanů nedotčených misiemi nebo vzděláním. V naSf oblasti máme dobré a veselé pracovní-ks. kteří si nestěžují, nevadí jim jednotvárnost a nepohodli, jsou čestní o ob~ vykle pozoruhodné pravdomluvní. Nikoli zřídka vlak slýcháme nelichotivá srovnání tichto Afričanů s témi. kteří se naroditi křesťanským rodičům, nebo .i t/mi, kteti brzy v dětském věku začali chodit do Skaly. Spisovatel, který ■.-.'tívil Školy na Madagaskaru. ovSem říká, že tyto nedotčené ditijsou
: ufcnie, Piychutry nd the WnUtn Wort". Ui z>»yrfíor/y, liuofud 1959.v 315-316.
137
přirození otupfíými. Příliš dlouho seál bez hnuli: jako by v nich sklon ke hře pouze dřímal. Odolávají jednotvárnosti a duševní otupilost jim propůjčuje na jejich vA úžasnou vytrvalou. Z lichio dětí se přirozené vyvinou nevzdelaní Afriianť. kleti nejsou schopni zaujmou' bídní místo, je! předpokládá nijakou kvalifikaci. Přinejlepším se naučí vyionavaz práci, která nevyžaduje logické myšlení. To je cena, kterou plať ta své dobré vlastnosti. Afričané zůstanou trvale v porobi ČÍ v neznalo.«', neodváii-li se riskovat mi vlastnosti, jet přinálejí zrniny ve vzdilání. a nezatouU-li po opitov-ném vybudování svého charakteru, ovlem j naprosto odlišnou mentalitou. Rozdílná mentalita se mule projevit vyhýbáním se práci, problémy s jídlem nebo přáním, aby spolu s nim bydlela manželka. bez ohledu nato. jak ob-liiné 10 bude pro zamistnavaiele. Důvody jsou jasné: veškeré schopnosti Afričanů pociťovat zájem. potiSeni a bolest se výrazni zyňlf dokonce t jen nízkým vzdelaním.
U vzdelaných Afričanů (ulijeme-li tohoto lermínu i pro pomirné nízkou rň, které dosáhne průmfmý africký skalák) se diky novým mot*. M probudila schopnost mít o nico zájem a jednotvárnost se p™ m\ stala utrpením stejní jako pro normální Evropany. Stoji je velké přemáháni, abyzůstali u nezajímavé práce, a nedostatek zajímavých podnětů je una\..
Aulor dále mluvi o zménrným postojích k zálibám. seXU z g fámo: nosí i:
bolesti, které vyplýva
Připomínám laké. !e nervový systém nedotčených Afričanů je lak otupily. že potřebují jen máto spánku. Mnoho našich pracovníků chodí do práce ni-kolik mil pisky, celý den dobře pracuji, a pak se vrdH domů a tráví skoro celou noc na zahradí, kterou hlídají, aby ji nezpustoSila divoká prasata. Po celé týdny spí jen dví či tři hodiny za noc.
Ze všeho plyne důleiitý morální závin Afričany staré generace, s nimi! jsme limit všichni pracovali, ul nikdy neuvidíme. Sova generace je jit naprosto odlišná, je schopna pozvednou! se k vilším výškám i klesnout do vil-šich hloubek. Její potíte a daleko vítšípokušení, kifrýmje vystavena, si zasluhuji mnohem vítšiho pochopeni Afričtí rodiče se to musí naučit dřív. r.ež bude pozdi, aby si uvedomili, le tu mají co do Čininí s jemnijšún mechanismem, ne} jakým byli oni sami."
bid.) JI7-3I8. 'lb*).
138
^Brothers zdůrazňuje. že stačí opravdu jen malé vzděláni. ..jisté obeznámení ■psanými znaky, se člením, psaním a animelikou". aby se těchto účinkudosáhlo.
i Carothers se nakonec kiáice zamořuje na Cínu. kde vynalezli knihtisk v sed-t mim nebo osmčm století, a přesto ..se zdá. ze to mílo jen velmi malý vliv na ■emancipaci myslení"." Dovolává se svědectví Kennetha Scotta Lalourclta, který
v díle Číňané, jejich déjiny a kultura píše:
Hypotetický návštevník z Marsu by se mohl docela dobře domníval. ie P1"' myslová revoluce a moderní videcký přístup se objevily dřivé v Činí ne! na Západi. Číňané jsou tak pracovití, prokázali takovou důmyslnost ve vynalézání, empirickými postupy předešli Západ a dosáhli tolika užitečného těmi-dilského a lékařského vídinC že jsou to spíše oni ne! národy Západ", "a koho se můžeme divat jako na předchůdce a vůdčí sílu viáeckého přístupu ke zkoumání a k tajemství přirozeného lidského prostředí. Je podivuhodné. že národ, který vykonal průkopnické činy vynálezem papíru, knihtisku, střelného prachu a kompasu, abychom se zminili jen o Uch nejznámíjšlch vynálezech, také nepředešel ostatní vynálezem tkalcovského stroje, parního stroje o dalších převratných strojů osmnáctého a devatenáctého století.w
t Smyslem knihtisku nebylo pro Číňany vytvořit jednotný opakovatelný výrobek t pro trh a systém cen. Knihtisk byl alternativou jejich modlících mlýnků > vizuálním prostředkem rozmnožováni magických zaklínadel, podobné jako dnešní reklama.
O knihtisku se vsak můžeme mnohé dozvedét z Čínského vztahu k nému. Ncj-rfetelníjsím rysem knihtisku je opakování, obdobné nejzřeielnéjíím účinkem opakování je hypnóza Či posedlost Tiilčni ideogramů se navíc naprosto luí od typografie založené na fonetické abecedé. Ideogram je touž jeäté mnohem více nci. hieroglyf komplexním tvarem, který- zároveň vtahuje všechny smysly. Ideogram nedovoluje oddelení a specializaci smyslů, ncpřipouiií oddčlovánf zraku, rvuku a významu, což je klíčem k fonetické abecede. K Číňanům se ledy prosté led ostal y početné specializace a oddělování funkci, jež představují základ průmyslu a aplikovaného videm. Dnes se zdi. 2c se Číňané začínají rfdit zásadami fonetické abecedy. Tím zlikvidují in toto svou současnou a tradiční kulturu. Polom se vydají na cestu schizofrenie a mnohonásobných dichotomií smírem k fy-nckr síle a agresivní organizaci založené na modelu stfed-okraj čilí na modelu nukem.
MS.
mest. Their Hatarj and CkHure. 1310.
13»
■
Zcela nepodstatným je zdůvodním, jímž Carothcrs vysvětluje dfívéjií čin netcčnosi k industrial ismu. toiií že porozumení psaní nebo lulční čfnSlinč duje značnou erudici. Totiž plaií v různé míře o vík* neabecedních (i psaní. Upc lomu snad porozumíme, prefteme-li si Laiourctiovu poznámku toto téma:
Podstatná část obsáhlé čínské literatury byla „opsána klasickým stylem.
Klasicky itnský jazyk je nesnadný. Je značné umrlý. Je plni naráíek a < by Jej čtenář ocenil či mu alespoň porozumel, musí mil rozsáhlé znalosti ■ ::cl literature. Projde-li učenec ohromné množství literatury a naučili se z ni mnohé nazpomčt. jen tak získá fotýsi lesiý smysl, fa, , umožni vytušil, který ; nikolika výkladů je správný. Samo čtení klasického jazyka proto vyžaduje dlouhou přípravu. Jeíté náročnejším úkolem je kompozice^ Jen málo lidi ze Západu dosáhlo přijatelného stylu a mnoho moder-nich CúianŮ. kteří jsou vzdOdni podle dneSních osnov, léto schopnosti zdaleka nedosahuje.
Carothcrs na Uvit poznamenává, že genetická zkoumání lidských skupin nem zeji řidnou jistotu a poskytují jen velmi málo údajů ve srovnání se zkoumám, prosiícdí i kultury. Domnívám se. ze kulturní ekologie mi v lidském srny, aparáte pomerne subilní základnu a Ie každí technologická extenze tohoto aparátu má pomemr značný vliv na utváření nových vztahů či proporcí mezi vicml ■>. kterř představují onu formu technologie, jež je založena na i.
roviní nebo na vyřčení (vyjádření) vtech smyslů součást*, jsou amy bczppJ ■ eny působení a zásahům každého mechanicky rozšířeného smvslu
Znamená to. že psaní pfímo ovlivňuj řeč. nejen její iv aiosloví a syntax, ale
artikulaci a společenské použití"
Proč se nemohou negramotné společnosti dívat
na filmy nebo na fotografie bez dostatečné přípravy.
Ohjasňujeme-li působení účinne kauzality fonetického písma na vytváření no-' vých způsobu vnímání, podívejme se na stať profesora lohna Wilsooa z Africkí-no insiitutu Londýnske university.'* Gramotné společnosti jen obtížní chápou.
_ H M. \fcUhw  Tt* BE« of ih. Printed Book on Unp-gc . .he SteMHhCNB-|- (Vh <+ «B,    i ",Uyt *"*"*>#*> "»"«'I. "> ůpW.«. m C*-™««.««, i 125-135. «If4     !?i" *        (F''m0'* sruao,*M, " Aůkť>- •" Ommbm CMwxdt» L Ite
1961. Í. * «7. I«
proč negramotní nevidí trojrozmerní nebo perspektivní. Domníváme se totiž, že jde o normální vidéní a Že ke sledovaní filmů či fotografií nepotřebujeme lidnou přípravu. Wilsonovy zkušenosti pocházejí z doby. kdy se sna/il učit domorodec st pomocí filmu:
Následující důkaz byl opravdu velice zajímavý. Jistý hygienik natočil velmi pomalou technikou velmi pomalý film o tom. ca by milá délai béžná domácnost v primitivní africké vesnici, aby se zbavila stojaté vody — mít odvodňovací nádrie. sbírat všechny prázdné plechovky a zbawat st jich. a lak dále. Promítli jsme film divákům a zeptali se jich. covném vidéli. a oni řekli, te vidéli slepici. My jsme si přitom vůbec nevšimli, ie by tam nijaká slepice ' byla' Pečlivé jsme prohlíželi jedno políčko za druhým, a opravdu, asi na . řinu se v jednom zábéru objevila slepice. Sékdo ji vyplaSil a ona prolétla pravým dolním rohem obrazu. To bylo všechno, co bylo vidčt. Vůbec si ne-všimli dalších vid. o nichž autor doufal, te z filmu pochytí, a všimli si ničeho, o čem vůbec nevidel, ie ve filmu je. dokud ho podrobné neprozkoumal Proč? Vymysleli jsme na to různé teorie. Snad to byl ryxhlý pohyb slepice Všechno ostatní bylo zpracováno pomalou technikou — lidé Šli pomalu vpřed a sbírali plechovky, předvádéli. co dilat a tak dál. a ta slepice byla i pro ni zřejmé jedinou reálnou vécf. Jiná teorie vycházela z toho. ie slepice má pro ni náboienský význam, coijsme zavrhli.
Otázka: Matete popsat tu scénu ve filmu podrobnéji?
Wilson: Ano. byl tam hygienik, který šel velice pomalu a rozhlíicl se po plechovkách s vodou, plechovku zvedl a velice opatrné vylil vadu a zadupal ji do zemé. aby se z ní nemohli vy lihnout komáři, a velice pečlivé vloiil plechovku do koše na hřbete osla. To melo ukázal, jak se má Človék zbavovat \ odpadu- Bylo to stejné, jako kdyi chodí po parku človék i bodcem. nabodává papírky a dává je do pytle. Všechno se to délalo velice pomalu, aby se ukázalo, jak je důležité tyhle via sbírat, protote komáři se lihnou ve stojaté vod/. Plechovky velice pečlivé odváželi pryč a zakopávali je do zemé a zahrabali hlínou, aby tam nikde nestála voda. Film trval asi pét minut. V tomto prostředí se asi na vteřinu objevila ta slepice.
Otázka: Opravdu jste divákům véřii ie nevideli nic jiného net tu slepicí?
V« ílson: Prosté jsme se jich zeptali: Co jste v tomto fibnu vidili?
Otázka: Ne co si o tom myslíte ?
Wilson: Ne. Pialijsmt se: Co jste vidéli?
Otázka: Kolika lidí z t/ch, co se na film dívali, jste se takhle zeptali * vniAsttřtctil
Otázka: Nikdo vám neodpovédél jinak net.. Vidéli jsme slepici'?
Kl
Wilson: Ne. tohle byla první bezprostřední odpovéď — „Viděli isme slepici "
Otázka: Vidéli taky toho mute?
VMUon: No. kdyt jsme se jich piali dál, toho mute yiděli. ale co bylo opravdu zajímavé, nesložili si z toho celý příběh, a navíc Jíme pak zjutili. ze nesledovali celý obraz uvnitř rámu. nýbrt se zaměřovali na detaily. Potom jsme se od jednoho umělce a očního specialisty dozvedeli, ze poučené' publikum BtytU na film zaostřuje pohled kousek před promítací plochu, takte vnímá celý obraz. V lomto smyslu je film dalii konvencí. Na filmový obraz se človek musí nejdřív dívat Jako na celek, a tihle lidé to nedělali, protože nebýti na film tvyUt Když jsme jim film předvedli, začali ho zkoumat asi jako snímač televizní kamery a velké rychle ho prohledávat. To zřejmé' dělá oko nezvykU na filmy: prohledává obraz. A jim se navzdory pomalé technice filmu nepovedlo prohlédnout příslušný obraz dříve, net se posunul dál.                                                                                             ^
i
Klíčová fakta jsou na konci ukázky. Gramotnost dává lidem schopnost uotfřfl v m,ilé vzdálenosti před obrazem, takže potom přehledneme celý obraz ncjednouJB Negramotní lidé takový naučeny zvyk nemají a nemohou se na predmety dívafl
jako my- SpSc prohlížejí predmety a obrazy, jako my tiiténou stránku, cín poH času. Jejich pohled nemá tudíž žádný odsiup. Jsou cele i předmětem. Vcirujfséflj
do tiiy Oko nepoužíva))' perspektivní, ale jakoby hmatové. Neznají eukleidovské«
prostory závislé na odluce zraku od hmatu a sluchu.
Dalii problémy, které méli domorodci s filmem, nám pomohou pochopil. k°"fl
lit i konventí gramotnosti je pevnou součástí i tak neverbálních forem jako fíhnfi
Rád Pych poukázal na 10, ze s filmy se člověk musí mit velmi na pozoru, dají se vykládat ve svétle různých zkušeností. Pak jsme si říkali, ie budeme-li tyhle filmy používat, musíme vytvořit vzdelávací program 0 provést výzkum. Během výzkumu jsme zjistili několik velmi zajímavých vécf. Film, jaký se vyrábí na Západe, je vysoce konvenčním symbolickým dílem, t kdyt vypadá ť skutečné. Například jsme zjistili. íe když africké obecenstvo sleduje příběh o dvou lidech, ujeden z nich ukonči výstup o odejde mimo obraz, obecenstvo chce vědět, co se s ním stalo. Nespokojili se s dm, ze výstup dané postavy již skončil a ie ut se příběh bude dále vyvíjet bez ní. Chtěli vědět, co se tomu chlapíkovi stalo, a my jsme museli psát př&éhy tímto způso-bem a vkládat do vyprášení spoustu věci, které pro nás nebyly vůbec rmmE
r/< jsme ho sledoval po ulici, a! někam přirozeně zaboeil — nesměl ná- 1 hle odejít z obrazu, nýbrt musel jít po ulici a přirozeně zabočit. Že za
142
tatáčkou múze zmizet, to ul bylo zcela pochopitelné Děj musel sledovat přirozený běh události.
Panoramatické záběry obecenstvo velice mátly, protože si neuvěáomo-váli. co se děje. Mysleli si. že se objekty uvnitř obrazu skutečně pohybuji. I Nepřijali loii! konvenci. Nepřijali ani případ, kdy se kamera přibližuje na detail sedlci postavy; přillo jim podivné, tě se záběr v jejich přítomnosti zvětšuje. Vite. jak obvykle začíná film: ukáže se město, zabere se ulice, jeden dům. kamera se podiva oknem dovnitř aid. To li vynulovali doslova, jako íe se člověk pohybuje, udělá všechny tyhle věci a nakonec prolézt oknem.
To všechno znamenalo, te pokud chceme užit film Jako opravdu účinně I médium, musíme začít vyučovat užitečné konvence a dělat lakově filmy, které vzdělají lidi v jedné konvenci, například v myšlence. Ie postava vyjde z rámu obrazu. Museli jsme ukázat roh ulice, jak za něj postava zajde, v dalším I  záběru jak oácházi pryč. a teprve potom scénu střihnout.
Naši pasivní konzumní roli při sledování filmu nedokáže africké obecenstvo přijmout.
Základním rysem gramotného obecenstva je. íe pri Ctení knihy nebo sledovaní u bezvýhradní přijímá pasivní konzumní roli. Africké obecenstvo vsak nemá soukromé a tiché sledování díje Žádnou průpravu.
To je důležitá věc. Africké publikum nesedl tile o neúčastně. Rádo te představení účastní, takte osoba, která promítá film a tivé ho kamen::-musi být flexibilní, musí podněcovat a přijímat ohlasy. Pokud se objeví scéna, v níž postava zpívá píseň, obecenstvo je vybídnuto, aby se přidalo. Na divákovu participaci St musí myslel u! při výrobě filmu a musí se pro ni připravit vhodné podmínky. Komentátoři, kteří tivě uvádějí film. musi projít důkladnou průpravou v tom. co film znamená a jak mají film interpretovat ■ různému publiku. Pro tuto práci byli vybráni a vyškoleni afričtí učitelé.
) kdy í má ghanský domorodec za sebou průpravu pro sledování filmu, nepřijme film o Nigerijcích. Neumí zevšeobecňovat svou zkuienosi film od filmu, tak hluboce je vlažen do konkrétní zkušenosti. Empatickou vtaienost. přirozenou pro orální společnosti a hmajové-sluchového človeka, porušuje fonetická abeceda, erá oddaluje vizuální složku od komplexu počuků. Tím se dostáváme k další Jbonovŕ myšlence. Vysvětloval význam Chaplinovy techniky pro natáčení til-urořných domorodému obecenstvu. Vyprávění spočívalo v gestech, která byla
143
komplexní a presná- Wilson si viiml. ic Afričané nejwu schopni sledovat složité*! vyprávěni, ale citlivé reagují na dramatizaci:
Tehdy jsme si vůbec neuvědomovali víc. o niť jsme milí védii mnohé"- \ ic totii Se a/rlcke' obecenstva umí velice dobře hrál role. Souťástf výchovy te i- předgrantotné společnosti je hraní roli. * určitých situacích musí'díti hrál roli dospelého. NaStesii jsme zjistili, !( aninvrvaný film zabral velice dobře. Bylo nám to hádankou do té doby, ne! jsme objevili, te béinou žába' vou ve volném čase je hra s toulkami.
Taio myšlenka » sob* skrývá víc. než se Wilson domnívá. Kdyby byla k dispozici 1 televize. * úžasem b» zjistil, o kolik víc jsou Afričané připraveni na leleviíi než j M film. Ncboŕ s filmem je »lak. že človek je kamerou a negramotní íkní-(lovedc použít očí jaKo kamery- (Jvicm v případe televize je človek obraze Televize je dvojrozměrná a W svých lakiiinfch obrysech skulpturami. TeK není vyprávěcím médiem, nŕní iolik vizuální, jako spíše hmatoví-sluchm i. Proto  ■
je empatická a proto je pn> televizní obraz optimální animovaný film. AnimovaiH film se líbí domorodcom stejní jako nsšim dčiem. protože představuje **JH
v nimi je vizuální složka iflk nepatrná, íc má divák «i lolik prior jako t kflH
Ješii důležitější je. že s Konturní linií animovaného filmu, stejné jako s J^H
kynní malbou, míříme do ohlasu souhry smyslů, a tudíž do oblasti silní hmato^H
nebo dotykoví povahy- Umíní animátora a kontwiity je silní hmatové a do^H
kove. A dokonce i eukleidovská geometrie je podle rnodemích měřítek velice I hmatová-
O této otázce pfíe William Ivins ml. v díle Uméni a geometrie: studie o nnfl notové intuici. Vysvrd"je nevyřčené předpoklad) prostorového vedomí u ŘCktil „Řekové se mc/i axiómy a postuláty své geometrie nikdy nezmínili o základnf^H předpokladu kongruencc. a přesto /.../ kongruente patři k fundamentálním f^H kům řecké geometrie a hraje roli. která určuje její podobu, možnosti i omezení!% KongrueiKe byla novou a v/ruiujfóí vizuální dimenzi, neznámou hmatoví-sl^H chovým kulturám. Jak říká Ivins: „Ruka na rozdíl od orí bez pomoci ne. na přimte leží Iři nebo více predmťtú."" Se nabíledni, proč asi Plaiňr trval nfl lom. že ..nikdo, kdo strádá nedostatkem geometrie- nevstoupí" do jeho akaderflidH Podobný motiv vede vídeňského hudebníka Carla Orffa k tomu. že ve své Skoti

IÍJ
Je studovat hudbu dílem, pokud už uméjl čísi a psái. Domnívá se. že takto .ni vizuální dispozice je pro vývoj jejich hmaiovi-sluchových schopno*-hudbí naprosto nepotřebnou. Ivins dále vysvétluje. proč si představujeme ior jako svého druhu nezávislý obal, zatímco se ve skutečnosti jedná o ..vlast* ' nebo vzájemný vztah vecí, bez nichž prostor nemůže existovat-." Přesto ve t.ání s pozdějšími stoletími «bylo myšleni Reků zaměřeno velice hmatoví, a kdykoli si mohli vybrat mezi hmatovým a vizuálním způsobem mySlení. :■! -ii-.kiivní si vybrali myšleni hmatové".   Tak tomu bvlo ve zkušenostech Západu jeslí hodné dlouho po Guienbergovi. Iviní v souvislosti s dejinami řecké geometrie poznamenivi: J..J béhem období testi nebo sedmi sioletf opakovaní házeli až k bránám moderní geometrie, ale nebyli schopni je oicvříi. neboť H) v tom bránily jejich hmatoví-svalové, metrické představy, a tak nikdy nedokázali vstoupit do Sirých otevřených prostorů moderního mySkní."*1
Když technologie rozšíří jeden z našich smyslů, dojde v okamžiku, kdy je nová technologie zvnitřnena, k novému posunu kultury.
Byť hlavním tématem této knihy je Gutcnbcrgova galaxie neboli konfigurace událostí, která pří pohledu nazpei časem leží daleko před svitem abecedy a psaní kultury, je potřeba védét. proč bychom bez abecedy nemilí žádného Gutenberga. Proto se musíme seznámit se stavem kultury a vnímáni, který vůbec umožňuje nejprve psaní a polom snad i abecedu.'*
k Wilsonův popis níkolikaleté vytrvalé průpravy dospelých Afričanů k lomu. rtby se mohli díval na filmy, je přesnou obdobou potíží dospelých lidí ze Západu ^Hbstraktnfm" umíním. Bertrand Russell napsal v roce 1925 Abecedu rela:. ' kde hned na první stránce uvádí:
Mnoho nových myšlenek lze vyjádřit nematematickým jazykem, ale nejsou proto o nic jednoduSti. Musí se změnit obraz svéta vytvářený nalí přtdsia-■ i>osti/..J. Stejnou zminu vySadoval Kopemik. kdyi učil, te Zemi není nehybná I..J, Dnes nám taková myšlenka nedilá problémy, proto'e jsme se ji
^■L1-9-10.
■'    . % 58. " li) • icce 1403 dělali Korejci lili kovoví pfímcni pomocí dbos tni i nutrie — >u The Imrnriom ef i'rvumg M China diuľin Spmtd M'citvw-f (Vvodet Inuhuiku v Činí • jcfco fozlltcaf m Západ) od T. F. finoi Cuun rKiajínal v ruh ahecedi ke louhutku J ptivdepodotat u neuvedenia« M. ryt podle vtooPoatflw Minen! mrli fonmefcoa «fctttd*
MS
dozvedeli drive, net se upevnily naif duie\nl návyky. Podobné se budou
i novy mylltnky zdál snazffmi generacím, kutit s nimi vyrůstaly; my ale určitému úiilípft imaginativnlch rekonstrukcích nevyhneme.
I
Je jednodušší říci. íc pokud nová technologie rozšiřuje jeden nebo více smyslů
vnř "i.*, do sociálního světa, potom v příslušné kultuře nastanou mezi všemi
smy*ly noví vztahy Můžeme lo srovnal & tím, co sc stane, když pridáme 1
du nový tón. Pokud se v nijaké kulnife zméni pomery m*z* smysly, může poľom
vie, co se pfedďm Jevilo průzračným, být náhle neprůhledným, a co bylo ne
lelným či neprůhledným, naopak zprůhledni. Heinrich Wölfflin napsal
1915 ve svých převratných Principech déjin uméni- .náleží na liŕinku. ne ni!
>iových skutečnostech.-*° Wölfflin vysel z objevů sochaře Adolfa von
debranda. jehoi Problematika formy ve figurativním uméni poprvé jasné vys
lila nesoulad v lidském smyslovém vnímání a úlohu uméni při jeho odstraňován
ní. Hildebrand ukázal, re hmaiovost je druhem synestezie čtli souhry mezi smyj.|
ly. a jako taková je jádrem nejbohatších umeleckých účinků. Níxkodeftniffl
zobrazování hmatových modů vnucuje divákovi úlohu aktivního účastníka KJyž
se víak Afričané dívají na lilmy. jako by lo byly nízkodefiničnf form) určete)
k aktivní účasti, nás tato nesrovnalost pobaví. Jak jcjM již vidéli, bylo pio Rusy |
přirozené vycházet spSe z účinků ne? z příčin, ale pro nás 10 koncem devatenáo- j
tčho stolen' představovalo nový přísiup. Podrobněji o flčm budeme mluvu d
Nedávná práce Georga von Bekcíyho. Sluchové experimenty, nabízí :
opačnou odpovéď na otázku týkající se problémů prostoru, kterou nám praví po- j
ložili Carothers a Wilson. Zatímco oni se snaii mluvil o vnímání negramotný«
lidí v pojmech gramotné zkušenosti, profesor von Bťkesy se rozhodl začít gvrjnl
rozpravu o akustickém prostoru v pojmech tomuto prostoru vlastních. Jako od- j
bomik na sluchové prostory si intenzívne uvedomuje, s jakými problémy »e potfl
kámc. když mluvíme o sluchovém prostom, neboť akustický svít jde nutrtč .Jo 1
hloubky"" Je velice zajímavé, Je profesor von Bckcsy při snaze osvetlil povah»j
slyšení a akustického prostoru zamčmé pominul hledisko a perspektivu a dal]
přcdnosi mozaikovému poli. Proto se uchyluje k dvojrozmernému prostoru jak« \
k prostředku odkrytí mek hloubky akustického prostoru. Jeho vlasinfmi ílový:
Rozeznáváme dva různé přístupy k problému. Teortlický přístup mé formulovat problém ve vz'ahu k tomu. co ní známe, na základe přijatých princi-  | půjej doplnil a rozJiřii. a pak přistoupit k experimentálnímu ovčřenitéchio  <
" frmtiptr, of An Hilary, 16£
■cowuť Space- (AltBMKký proNot), M ErphraUo«, i* f-miiirirHriiiii.
146
•  hypotéz. Další přistup, jemu! můZeme říkat mozaikový, se zabývá každým i problémem samostatné, s malým zřetelem k poli. v n/ml letí, a sňali se objevit vztahy a principy, které platí v ohraničeném prostoru."
■■Bekesy pak hovoří o dvou svých obrazech:
| Podobnost s tiniito přístupy můieme najít v oblasti uméni. V období mezi
jedenáctým a sedmnáctým stoletím dosáhli Arabové a Perfané velkého mis-
>  trovsniv uméni popisu f.J. Pozdéji. béhem renesance, vznikla nová forma
zobrazeni, která se snaiila dát obrazu jednotu a perspektivu a zachytit
■    atmosféru /.. J.
Dotdhne-U se na poli védy výrazného pokroku a bude-li známa vétiina t přisluiných proménných. můteme nový problém bez váháni vyřeiit. sňatí-m me-li se jej zasadit do existujícího rámce. Je-li však takový rámec nejistý I a počet pramenných rozsáhlý, je mozaikový přístup mnohem snažil.
■.i:kový přístup je při studiu simultánního, tedy sluchového pole nejen ..mnohem snažil"; je to jediný odpovídající přístup. .XhojrozmCmá" mozaika nebo ^H je totiž modern, v nimž je vizuálno potlačeno, a přednost má maximální souhra viech smyslů. Taková byla malířská strategie „od Cézanna". totii malovat lak. jako by človék píedméty spHc držel, než je vhJčI.
Teorie kulturní změny je nemožná bez znalosti měnících se poměrů mezi smysly, jež jsou způsobeny různými externalizacemi našich smyslů.
Stojí za to se u lohoio problému chvíli zdržet, neboť uvidíme, že od vynálezu abecedy existuje v západním svété nepřetržitá tendence k oddélováni smyslů, funkcí, úkonů, citových i politických stavů, jakož i úkolů, a tato fiagmcntanzace skončila podle Durkheima anomil devatenáctého století. Paradox, který uvádí profesor von Bckcsy. spočívá v tom. že dvojrozmerná mozaika je ve skutečnosti mnoho-ičrným svčiem mezistrukturální rezonance. Praví Irojrozmérný svít obrazoví !■: prostoru je ve skutečnosti abstraktní iluzí postavenou na intenzivním odloučení zraku od ostatních smyslů.
Nejde zde o otázku hodnot nebo preferencí. Abychom vsak problému porozumeli, musíme vidíl. proč je „primitivní" kresba dvojrozmernou, zatímco kresby
8 Ejptnmtnts m Hrurng, v 4
147
a malby gramotných lidí smiřují k perspektive Bez této znalosti ncpocfropfn proí Človek přestal na základe svých smyslových dispoíic být „primitivním" ■ hmatoví-sluchovým. Také bychom nikdy nepochopili, proč „od Cézanna" "pusti-li lidé vizuální mody vť prospech hmatové-sluchových modů vedomí a organizace zkušenosti. Objasnime-li tuto otázku, inů/emc mnoheni snáze přistoupit k posouzení úlohy abecedy ß knihtisku, které přisoudily dominantní roli z™»» v jazyce a uméní i ve všech oblastech společenského a politického iivoia. Dokud človčk nerozšíří a nevylcpií svou vizuální složku, znají společenství jenom kmenovou strukturu. Civilizování jedince záviselo, alespoň v minulosti, na intcnzir-ním vizuálním životě podpotovaném gramotnosti, a 10 výsostné gramotností abe« cední. Abecední písmo není pouze jedinečné, ale i pozdní- JÍŽ před ním se hodne* psalo. Každý národ, který skončí $ kočovným způsobem života • přejde na usedlý zpü-ob práce, je totiž připraven na vynález písma. Žádný výhradné koí národ ncmél nikdy piímo. podobní jako ncmél ani architekturu Či ..uzavřený prostor". Písmo je vizuälním ohrazením nevizuálnfch prostorů a smyslu, odlukou vizuálna od bežné souhry smyslů. A zatímco řeč je vyjádřením Či výročním ** našich smyslů současní, písmo od řeči abstrahuje.
Specifickou technologii písma jsme dnes schopni zvládnout snadněji. N in.tiiuiy pro výuku zrychleného čtení jsou založeny na oddelení pohybů očí a vnitřní verbalizacc. Dále uvidíme, že veškeré čteni ve staroveku a stredoveká bylo hlasité. S tiskem se oko zrychlilo * hlas se ztišil. Vnitřní verbalizacc vlak neodmyslitelné náležela k horizontálnímu sledování slov na stránce. Dnes vfoH že čteni můžeme odloučil od verbalizace vertikálním Čtením. Abecední iechnoleí-1 gic smyslové separace vede potom do nejzazíí prázdnoty, coí je ale nutné k pochopení toho. jak psaní všeho druhu zaČíffi
E. Colin Cherry z Londýnské university poznamenal v referátu nazvané ..Dejiny teorie informace'*, který přednesl Královské společnosti v roce 1951. ..rané vynálezy byly velice omezeny neschopností oprostit svou mechapicb strukturu od zvířecí podoby. Vynález kola byl proto výjimečným výkonem. Ve ký nárůst počtu vynálezů, který- začal v «stnáctém století, spočíval v posiupnéi oproííovánť stroje od zvlíecí podoby". První mechanizací starobylého řc" byl knihtisk, kierý rychle vedl k dalií mechanizaci víech řemesel. Moderní fáz* tohoto procesu jsou tématem práce Siegfried« Giediona Mechanizace ;■ iládnoal-
Giedion podrobné sleduje jednotlivé fáze. béhem nichž jsme v posledi. letí používali mechanických zařízení, abychom znovu získali organickou ŕonwl
Eduard Muybridge se v sedmdesátých letech proslavil výzkumy pohybj lidi a zvířat. Instaloval třicet fotoaparátů v třiceticentimetrových rozestupech.
f a jakmile proíel pohybující se objekt před deskou, elektromagneticky se [ uvolnily uzávirky f..J. Každá fotografie zachycovala objekt v izolované fázi. ( jak jej zaznamenaly jednotlivé'fotoaparáty."
Objekt je tedy převeden z organické či simultánní podoby do statického čili obratového modu. OtičMi se sled takových statických nebo obrazových prostorů dostatečnou rychlostí, je vytvořena iluze organické celistvosti čili souhry prostorů. Díky kolu se tedy naše kultura nakonec od stroje vzdaluje. Když se vsak kolo Spojilo s elektrickou energií, splynulo opél se zvířecí podobou. Ve veku elektrických střel je kolo ve skutečnosti zastaralou formou. Ovsem hypertrofie je známkou zastaralosti, jak budeme stále znovu a znovu zjišťovat. Právč proto, že se ve dvacátém století kolo vrací ke své organické podobí, velice snadno pochopíme. jax je pnmibvní člověk „vynalezl". Každý tvor v pohybu je kolem, neboť opako-pohyb je svou podstatou cyklický a kruhový. Takže melodie gramotných BoJcčnosď jsou opakovaielnýml cykly. Hudba negramotných lidí vsak nemá žádni lakovou opakovatelnou cyklickou a abstraktní formu jako melodie. Struční řečeno, vynález je převedením jednoho druhu prostoru do druhého.
Giedion se krátce vénuje práci francouzského fyziológa Elienna lulesc Mo-beyho. který vynalezl přístroj pro zaznamenáváni pohybu svalů, myograf; ..Morcy te zcela vedomí ohlíží zpil k Descartovi. ale místo grafického znázorňování jed-fcnoUivých úseků převádí organický pohyb do grafické podoby".6"
Setkání abecední a elektronické podoby kultury
ve dvacátém století dává tištěnému slovu rozhodující roli
v tom, aby vzdorovalo návratu do Afriky uvnitř nás.
Vynález abecedy byl stejní jako vynález kola převodem Či redukcí komplexní, Organické souhry prostorů do prostoru jediného. Fonetická abeceda redukovala současné užiti všech smyslů. ledy orální řeč. na jediný vizuální kód. Takový pře-pod může dnes být obousměrné provádín množstvím prostorových forem, který;;! říkáme „komunikační média". Každý z ifchio prostorů má vsak jedinečné Mastnosti a jedinečnými způsoby zasahuje do ostatních našich smyslů či prostorů. Porozumět vynálezu abecedy je tedy dnes snadné, protože, jak poukázal A.N. Whitehead ve Vidi a moderním sviti, velkým objevem devatenáctého století byl objev metody objevu:
'..hůitíZůlUm Tokii Cunnunrf. i. 107.
FW i».
14?
Attn vynálezem devaienácUho mletí byl vynález metody vynálezu. Do J Itvota vstoupila nová metoda Abychom porozumeli naší epose, můžeme od- i hlédnoui od rtech detailů zrniny jako ftleznice. telegraf, rozhlas, spi. «rol. syntetické bony. Soustředit se musíme na metodu samu: to je to skutečné nové. co prolomilo základy staré civiltzace /.J. Jedním prvkem nově « metody je objev toho. jak překlenout mezeru mezi vedeckými myšlenka.  \ ml a konečným produktem. Jde o proces disaphwaného útoku na U překážku za druhou."
Maoda vynálezu, jak ukázal Edgar Allan Poc ve ..F.losofii kompozic«-, znamená jednoduše začít řešením problému nebo zamýšlením účinkem. Potom ie cto9 vrací krok za krokem a! k bodu. z nejí musí vyjft. aby dospel k řešení nebo dosáhl účinku. To je metoda detektivního přibíhu. svmbolistické básní i moderní vidy. Původu a fungování lakových forem, jako je kolo nebo abeceda, vsak porozumíme jen díly !omu. že dvacáté století luio meiodu posunulo jeíté o krok dále. Tirnio krokem se nevracíme zpil od produktu k počáiečnímu bodu, ale sledujeme proces izolovaní od produklu. Sledování obrysů procesu jako v psychoanalýze predstavuje jediný způsob, jak se vyhnout produklu procesu, totiž neuraze psychóze.
V naíf knize se chceme predeviím zabýval tiskovou fází abecední kultur Tisková fáze m vsak nyní setkala s novými organickvrni a biologickými mody elektronického svita. Jak irysv&U de Chardin. do tiskové fáze v jejím nejzai mechanickém vývoji dnes hluboko proniká elektto- biologický modus. Pravé měna je,ího charakteru způsobuje, fc je nafe doba jakoby . jouroda" s negramo] nymi kulturami, hi nemáme potíže porozumíl domorodým nebo negramotnýS zkušenostem, a to prosté proto. íc jsme je zno-uvyivoftli elektronicky v rárnd sve >bMni kultury. (Presto pfcdsiavujc postgramotnost zcela jiný rnodu^ vzájem^ ne závislosti nci předgramotnosi.) Zabývám-li se tedy drfvejJími fázemi at*. technologie, není to pro pochopení Gutenbcrgovy doby bezví znamné. Colin Cherry řekl o prvotním písmu toto:
Podrobné dejiny mluvených a psaných jazyků by byly pro danou problematiku bezvýznamným, nicméně jsou tu jisté zajímavé skutečností, z nicht mŮ-leme vyjit. Pnomi stredomorské civilizace psaly obrazovým nebo »logo-grafickým-písmem: jednoduchými obrázky se znázorňovaly předm/ty a pomoci asociací roxnil myšlenky, činnosti, jména ap Dále. a to je mnohem důlebtějSÍ. bylo vynalezeno fonetické pismo. v něm! byh zvukům přiděleny
ISO
symboly. S postupem Času byly v důsledku obtížnosti poulivánl rydla nebo rákosového ítitce obrázky omezeny na formálni'jii symboly, zatímco fonetické písmo se zjednodušilo na sadu dvou nebo tří desítek písmen abecedy, rozdelených na samohlásky a souhlásky.
Egyptské hieroglyfy jsou nejlepším příkladem toho. čemu dnes říkáme redundance v jazyce a v kódech: jeden z problémů při luSténí Rosettskédesky pramenu z toho. le víceslabičné slovo mohlo přidélit každé slabice nikoli jediný symbol, ale řadu různých, bizni poulívaných symbolů, a to proto, aby bylo slovu dokonale rozumét. IKdyt se výsledek přepise doslova do angličtiny, vypadá jako koktaní. I Na druhou síranu semitské jazyky si nadbytečnost brzy uvédomily. Staroveké hebrejské písmo nemilo ladné samohlásky: modem hebrejština, s výjimkou knih pro détí, také zaoni nemá. Slo ská ruštino sla v zestručnění jeSti dál: v náboženských textech byla bitně používaná slova zkrácena na několik písmen způsobem podobným dnešnímu poulili značky A. zkratkám jako kg a rozSiřujicimu se utjvání počátečních písmen, jako např. USA. UNESCO. O.K.
i Klíčem k fonetické abecede a jejím účinkům na jednotlivce a společnost není vy-I hýbání se redundanci. ..Redundance" je „obsahovým" pojmem, který je sám dí-i dictvim abecední technologie. Každé fonetické písmo je totiž vizuálním kodem I řeči. Řeč je „obsahem" fonetického písma. Není vsak obsahem žádného jiného
druhu písma. Piktografické a ideografické varianty písma jsou tvary (Gestalten) f či snímky různých osobních nebo společenských siiuací. Dobrou predstavu o ne-
abecední podobí písma si můžeme vlastní vyvodit z moderních matematických f rovnic jako £ = mc1 nebo ze starovekých řeckých a římských . JeČnKkých figur". ■ Takové rovnice nebo figury nemají obsah, jsou ale strukturami, které podobní
jako osobná melodie evokují svůj vlastní svít. Řečnické figury jako hyperbola, , ironie, litotes, podobenství nebo paranomasia jsou postojem mysli. Obrazové pís-I rno víeho druhu je baletem lakových postojů a daleko víc poičií naíe moderní
sklony k synestezn a hmaiovč-sluchovému bohatství zkušenosti nežli holá.
abstraktní abecední forma. Bylo by dobré, kdyby se dnes díti naučily určitému
množství čínských ídeogramů a egyptských hieroglyfů; díky tomu by si začaly
více vážit naíí abecedy.
Colin Cherry ledy nechápe jedinečný charakter abecedy, totiž Že nejen rozpo-
luic či oddílu je obraz a zvuk. ale oddéluje též veíkerý význam od znení písmen;
• ýjimkou vzíařiu bezvýznamových písmen k rovnéž bezvýznamovým zvukům.
1  Má-li obraz íj zvuk nijaký daKÍ význam, odloučení zrakového smyslu od smyslů
j ostatních zůstává neúplné, stejné jako je tomu u všech forem písma kromé fone-
1 tické abecedy.
IS1
Současný zájem o reformu číeni a pravopisu přesouvá důraz z viděného na slyšené.
Je zajímavé, ží se oas dnes zmocňuje stále silnejší nekM z »becoini disociacc smyslů. Na strdncc I S3 najdete ukázku současného pokusu o novou abecedu, která by nasVmu písmu dala ívukovčjsf charakter. Nejpozoruhodnější na celé ukázce. je. IC mí vysoce lexturni a hmatové kvaljiy, siejnč jako «ranka siarovífcého rU-kop. |          - í IOU7C po znovunastolení určité jednotné souhry smyslů «jháme po
starovřky-ch rukopisních formách, které je trefa Cist nahlas, a&y mohly být vfl*1 bec členy. Ruku v ruce s iím(o extrémním vývojem jdou nové insiiluiy rychločte- j ní. Vyučuje se * nten, jak oken) vnímat «ranku textu tak, aby se Človek vyhnul vcrball/aci a s ní spojeným pohybům hrdla, které' doprovázejí nil kinematický
tipek zleva doprava. Jeho? výsledkem jc duševní zvukoví film. kterému -e říki čteni
Nejkompletnější prací o fonetickém písmu jť Abeceda od Davida Díringera. Svůj výklad začíná takto:
Abeceda je posledním, nejrozvinutějším. nejv/todnějSím o nejpřlzpůsor Sim systémem psaní. Všechny civilizovanénárodyinytUpoutivajlabecedního písma: v ditstvi se mu snadno naučíme. Poutní piemen, která přediiaiají jednotlivé zvuty a nikoli slabiky a myšl/nky. má zíetelnou výhodu: zdány sinolog nemá viech asi SO 000 Čínských znaki. ale není ani snadné vládnom asi 9 000 znaků, které Čínští učenci skutečné pouilvajt 0 kolik jeáno-duffíje pouíivút jen 22, 2-> nebo 26 znakfi.' Abeceda se také jednoduše přináší Z jednoho jazyku do druhého: nitét abecedu dnes poVlivojí Angličané. Francouzi. Italové. SimcL španélé. Turci PoUci. Holanďané. Celt Chorváti. Vclfané. Finové. Maďaři # další Vznikla z abecedy, kterou kdysi uií-voli starověcí Hebrejci. Fíničané. Aramejci. Řekové. Eintskové a Římané Diky jednoduchosti abecedy se stalo psaní zcela pitným: dávno ut není výsadou knétí nebo jiných privilegovaných tříd. jak tomu bylo v Egypte. B •poidmii nebo v Člné. Vzdéidní je z velké části ziUefitostl čtení a psáni a je přístupné viem. Skutečnost. U abecední ptomo přelilo s pomerné malými zmenami tfi a půl milénia, bez ohledu na zavedení risku, pianína stroji o rozllření lěsnopisu, je nejlepiím důkazem, teje vhodné pro potřeby celého moderního svila. Práti tato jednoduchost, přizpůsobivost 0 vhodnost Zajistila abecedé vítězství nad dalšími systémy písma.
Abecední psaní a jeho původ představují sarmuainou historií: nabízejí notou oblafl vědeckého zkoumáni, kterou američtí v/dci začínají nazývat
152

helpig mc blřend man
Ioi§ agee Jhsr livd a bliend man. hee livd whíer trees and flouers grca>; but rfic bliend man «úd not see me trees or flouers.
Jfie poor man had tw feel rfie wai to gee wiih his stick, tap-tap-tap went his stick on me reed,  hec woukt slcely.
NOVA ABECEDA SLOŽENA ZE 43 znaků: Stránka Z díla nazvaného .Ježi* pomocník-, vytištěná ve Velké Británii experimentálni rozšírenou latinkou. Abeceda založena především na fonetice obsahuje béznou abecedu kromě písmen .q" a jC a Je doplněna o devatenáct dalších písmen. Nemá řidna velká písmena. V tomto systému Je písmeno .o" nezmtnéno Jako v hlásce anglického .long", ale anglické .ago* se pile .agoe**. kde .o* a _e* Jsou spojeny. DaBim novým písmenem je obrácené _í\ pro hlásky Jako v anglickém .trees". Bežné .s' se užívá ve slovech Jako -see*. Dalšími novými písmeny Jsou .1" n .e* spojeně příčníkem re slovech Jako anglické .blind": spojené .o* a ,u" ve slovech Jako anglické .flowers", a dvé spojena ,oo". Aai Ible britských drti se začne v záři touto fonetickou experimentální abecedou uťit Cist.
Obrázek 1. The ,Ve» York Times, 20 iervence 1961
„atfabetologif. Žádný dalli systém psaní nfmd tak rozsáhlé, spletité a ^ \ jímavé dejiny."                                                                      ^
Dinngerovo prohlášení, re „abecedu nyní používa;, viechny civibzované r^íro-
dy   JC „ochu tautologické, protože praví d.Tcy abecede se lidé zbavili kmenovos-
li Cíli se individualizovali a ..civilizovali". Kuhury se mohou umelecky powr.ŕst
»ko nad c.v.lizaci. bez fonetKké abecedy vsak zůstanou kmenovým, uA *
W dbali Cíftand a Japonci. Nutno zdůraznit, že mne zajfaná proces oddelovM
tta. jehož výsledkem je eivUizovaný élovík. Zda jsou osobni abstrakce 3 .po-
lecenske odstránení kmenovost, .dobré", nepřísluší mkomu hodnotit. Lee „zniní
■ence tohoto procesu můzc tuto otázku zbav,, m,a/matických morálních mlh
klcrcjinyníobestírají.
Jak první ukázal Harold I/mis, abeceda agresivně a militantné pohlcuje a mění kultury.
O.l.i D.rmgerovo tvrzení, kieie si zasluhuje komentáre, zní. ze technologie, kteří u/iva písmen .X zobrazování jednotlivých zvuků, nikoli myilcnck i\ slabik" je pnjalclnou pro všechny národy. Dalo by se to takí říci tak. ze každá společnost Merá vlastní abecedu, může prevesí sousedící kultury do svého abecednmo modu. Ic to viak jednosmerný proces. Židni neabecední kultura nemůže převládnout nad abecední kulturou, protože abeceda se nedá asimilovat; dokáže jen Ittv       , nebo oslabovat. Aviak v elektronickém veku jsme již moiná nan^li na hran.ee abecední technologie. VI nám nemusí pripadal divné, ze Řekové a Říman* kteff mil, zkuicnos. s abecedou, byl, také dobyvateli a dovedli organizovat na dálka Harold Inniv * v prác, fiiSe a komunikace tohoto tématu chop.] první a podrobní vysvetlil jednoduchou pravdu o Kadmovŕ mýtu. Řecký král Kadmos, klen P '■ y Řecku fonetickou abecedu, prý zasel draci zuby. z nichž vyrostli ozbrojen» ci. (Draci zuby mohou být naráíkou na hieroglyfické formy.) Innis také proč kmhtisk způsobuje vznik nacionalismu, a nikoli kmenovosti: a proí L      I podmiňuje lakové cenové a tržní systémy, kleré nemohou existovat bez knihtisku, Ha-old Lnu byl zkrátka prvním člověkem, který pretne ukázal taproces ir uk jak je vlastní formám mediální technologie. Naíe kníhaje vysrftlujicfm dJ-. plnkcm jeho prace.                                                                                     ^
Dinnger zdůrazňuje jenom jednu víc. která se týká abecedy. Bez ohledu na bJ jak nebo kdy j( bylo dosaženo:                                                                           j
"7h* Atphab,!. y 37. 154
V kafdém případ* je třeba Hci, te nejvitSím úspichem vynálezu (abecedy! nebylo vytvořeni znaků. Ůspich spočívá v zavedeni čisté abecedního systému, který navíc označoval kaídý zvuk pouze jedním znakem Jakkoli se nám dnes zdá tento počin prostým, musí být za ni j vynálezce nebo vynálezci řa-zrni k nejvitSim dobrodincům lidstva. Žádný jiný národ na svité nedokázal vyvinout opravdové abecední písmo. Mini nebo více civilizované národy Egypta. Mezopotámie. Kréty. Malé Asie. údolí Indu. Činy. Střední Ameriky dosáhly v dejinách písma pokročilého stadia, ale nedostaly te za přechodnou fázi. Nikolik národů (starovécl Kypřáni. Japonci a dalii) vytvořilo slabikovou abecedu. Ale jenom syrsko-polestiniii Semité mili ve svém středu génia, který vynořil abecední písmo, od nejí se odvozují vlechny minulé i současné abecedy.
Kaidá významná civilizace své písmo modifikuje a Čas múze způsobil, te jeho vztah k nékterým blízkým příbuzným se stane zcela nerozeznatelným. Brahml. pramáti indického písma, korejská abeceda a mongolské písmo jsou tudil odvozeny z téhol zdroje jako řecká, latinská, runová, hebrejská, arabská a ruská abeceda, i kdyt je pro laika prakticky nemožné, aby mezi nimi vidél skutečnou podobnost.''
Prostřednictvím znaků bez významu spojených se zvuky bez významu jsme vytvořili podobu a význam západního človeka. Dále se budeme poněkud letmo zabývat vlivem abecedy na rukopisnou kulturu starovekého a stredovekého sveta. Pak se podíváme podrobněji na prominu abecední kultury způsobenou vynálezem knihtisku.
Když Homérův hrdina přijímá individuální ego, stává se z něj rozpolcený člověk.
E H. Gombrich pfôe v Uminla iluzi.
Kdybych mil poslední kapitolu zredukovat na stručnou formuli, znčla by ..tvorba předchází srovnávám"'. \e' umilec vůbec mohl srovnával jevy ..■■ ditelného svila, musel napřed vynořil vici jako lakové. /.../Intenzita, s jakou Platón odsuzuje tuto hanebnost, nám připomíná fakt. te v dobi. kdy lato slova psal, byla mimétis nedávným vynálezem t dnes se najdou kritikové, kteří sdílejí jeho odpor aťu' z -oho či onoho důvodu, aviak t oni připouSlijí,
"Ibtd,». 216-217
155
že v celých dijinách uměni je málo podívaných tak • zrušujících jako velké probuzeni řeckého socha f sni a malířství v období mezi šestým stoletím a dobou Platónova mládl koncem pátého Stoletípř. n. I.u
Elicnnc Gilson v práci Malířství a skutečno" přikládá velký význam rozdílu mezi ivořením a srovnáváním. A zaiímeo do Oiotcovy doby byl poraz vrcl. od GiOť li po Cŕ'iinna se stalo malířství zobrazením vecí.
V  poezii a próze samozrejmí existoval tentýž vyroj směřující k reprezentaci, a pfíinťmu lincálnimu vypravení. Abychom vsak lomuio procesu porozumeli, je dúlcJiiť vědíi. ze mimésis je podle Platóna (nikoli Aristotela) nutným výsledkem vvdílování vizuálního modu z berní hmaiosč-sluchové souhry sr: Pravé tento proces, vyvolaný zkušeností fonetické" gramotnoííi, vrhne pak spo-; leínosii žijící ve svfiié ..posvátného" Či kosmického prostoru a času do emuzova-J nebo či -profánního" prostoru a času civilizovaného a pragrriauekého človeka.
Tomuto tématu se vénujc Mircea Eliade v knize Posvátné a profánní: povaha náboženství.
V  knize Rekové a iracionálno probírá E. R- Dodds cílovou nesláJost a maníc homérskych hrdinů: „Můžeme si také položil otázku, proč národ tak cmhntvi střídmý a rozumný jako Iónové nezbavil svou národní epiku spojitostí s Bornccm I a primitivní minulostí, stejné jako ji zbavil strachu z mrtvých I.J.'** Zvlášť poučná je pak následující pasa?
„Jeho vlastni chovaní /■■/ se mu odcizilo. Nerozumí mu. Ntnlpro nij součásti jeho Ega. ■ Jde o naprosto výstižný postřeh a o jeho významu pro některé jevy, o nicht uvalujeme, se myslím nedá pochybovat. Domnívám se. !e NilssOn má rovné! pravdu, rvrdí-li. ze zkufenost tohoto druhu mela úlohu — spolu s dallimi jevy. jato je mínójskd tradice ochranných bohyň — při bu-dováni oné maSinerie fyzických intervenci, k nil se Homér uchyluje tok často a iße našeho soudu tak zbytečné. Povalujeme ji za zbytečnou, protole nám připadá, ze bolská maíinerie v mnoha případech nedělá víc. nel "e přesné opakuje přirozenou psychologickou příčinnou Seméli bychom vlak spile říci. ze bolská malineríe ..přesné opakuje" psychickou intervenci — tedy le ji představuje v konkrétní obrazové podobé? Nebylo lo zbytečné: jediné takto se totil mohla otivit v představivosti posluchačů. HomérSti básníci neměli vytříbený jazyk, jehol by bylo potřeba k presvedčivému „podáni v psychologického zázraku. Nebylo mc přirozenéjiího, MÍ le nejprve
| (/«*/- lh.u. Paš*. Odeon 1985. i 133. pfddad Mimlm Tiraoví
Tht Crtrkt wul&r Irrallnitat, i   IJ.

doplnili a později vymenili starou, mdlou a otřepanou frázi jako utvec, ejißciXr ÖUU.E tím. le se bůh zjevil ve fyzické podobé a nabádal svého oblíbence mluveným slovem? 0 kolik livéjlí ne; pouhé vnitřní varování je slavná scéna z prvního zpěvu lliady. kde Athéna uchopí Achillea za vlasy a varuje ho. aby se nevrhal na AgamemnonaJ Vidi ji olejen Achilleus sám; kdo jiný jí neviděl'. Je to jasná známka toho. le jde o projekci, o obrazové vyjádření vnitřního varování, varování, kseré Achilleus mohl popsat tok neurčitou frází jako ČvčJtvewJtv ©PECÍ otůjiuiv. A domnívám se. le obecnejšou vnitřní varování nebo náhlý nevysxětlitelný pocit moci či náhlá nevysvětlitelná ztráta soudnosti zárodkem, z něhot se vyvinula bolská maSinerie™
Hrdina se na ceste k vlastnictví individuálního ega Mává rozpolceným človékem. Toto „rozpolcení" se projevuje v podobí pikturálních modelů Či .mašinérie" komplexních situací, které si kmenový, sluchový človék ani nesnažil vizuálne představu. Dá se tedy fiel, ze dctnbalizacc. individualizace a pikturalizace jsou jedno a totéž. Úmčrné s lfm. jak jsou vnitrní události vizuální znázorňovány, vytrácí se magický modus. Ovíem takové znázorňování také znamená redukci a zkreslení komplexních vztahů, které lze plnili vnímat při plné souhře všech smyslů v jednom okamžiku
Mimésis se Platónovi zcela pochopitelní jevila jako varianta reprezentace, ívlíílť vizuální. Ve čtvrtém oddíle své Poetiky učinil Aristoteles mimésis tím celého svého kogmiivniho a epistemologického svíia, přičemž ji neomezoval na Žádný ze smyslů. První výhonek gramotnosti, a ludiž vizuálny oddílené od ostatních smyslů se vsak Platónovi zdál zmenšením ontologického vedomí či ochuzením Byli. Bergson se na jednom mísit ptá. jak bychom zjistili, že nejaký I činitel zdvojnásobil rychlost víech události na svéií? Zcela jednoduše, odpovídá t s). Shledali bychom, ze nasc zážitky zlraccjí na bohatosti. Takový byl asi Plató-.   nůvposloj ke gramotnosti a k vizuální mim
Gombckh začíná desátou kapitolu Uměni a iluze dalšími poznámkami o vizuální mimésis:
V poslední kapitole jsme se ve svém zkoumaní vrátili ke staré pravdě, ie objev jevů nebyl dán ani tak pečlivým pozorováním přírody, jako spií vynalezením malířských efektů. Opravdu se domnívám, ze starověcí spisovatelé, kteři byli plni obdivu nad schopnosti člověka přelstít oko. se více přít-pochopení této vymolenosti net mnozí poídejii kritikové. I..J Ponecháme-U
" Ibid. ■ 14. Hornou« fonnuk. uvedení fiekv. i překladu znějí- „c-fcihu v tupili udci" a -bolavá m do sytil vhUo' (phUwJ Pru Peftill

157
šíranou Berkeleyho teorii vnímání, podle ní! ..vidíme" rovné pote. ale „komínujeme si" hmatatelný prostor, mateme ynad déjiny uméni zbavit posedlosti prostorem a zaméht je na jiné vymotenostL například na naznačeni svitla a textury nebo na mistrovství fyziognomického vy'raca.*1
Psychologové naSeho smyslového iivota si dnes oblíbili Berkeleyho Novou r vidéní i 1T09). Berkeleyho viak zajímalo, jak dokázal omyl Descanův a Ne nův, kieří zrak zcela vyloučili z inttrakcc s daliími smysly. Potlačení viz slovky ve prospech hmatovc-sluchového komplexu naproti tomu přináší d mace kmenové společnosti a prolnutí jazzu s imitací primitivního uméni. coz" nas vtrhlo s lozhlascm. nikoli víafc -kvůli" nťmu ~
U Combricha najdeme nejen víechny podsiatné informace o vzniku obraz ho modu. nýbrž také viechny prísluíné problémy. Ve iMmé kapitole Uménia Ze píle:
Konečné i déjiny řeckého malířství, které můžeme sledová' na malované keramice, vyprávijl o objevu zkratky a dobyti prostoru v pátém století a svetla ve Čtvrtém století. I / Praví v této oblasti vyvíjel Emanuel Loewy na přelomu století průkopnické teorie o znázorňování přírody v řeckém uméni. teorie, kieré zdůrazňovaly prioritu konceptuálních způsobů a jejich postupné přizpůsobování přírodním jevům. /.../Avšak samo o sobe vysvétluje [Lotwy-ho líčeni/ jen málo. Proč začal tento proces v dé/inách lidstva pomérné pozdi? V tomto ohledu se nál pohled velice zmémi Pro Řeky znamenalo archaické období rozbřesk déjifl, a tohoto dédicni se klasická učenost ne-áokátala nikdy docela zbavit. Z takového hlediska se zdálo přirozené, if uméni st probudilo z primitivních způsobů ve stejné dobé. kdy vznikly viechny ostatní činnosti, které z pohledu humanitních véd patří do civilizace: \ývoj filosofie, v/dv a dramatické poezie.7'
"Ľ-ŕiŕui/uM.i J7J
" ČI mek Haut' von Bcltct>ho .Stnilaripe) bet-ten Hearing and Slon ScbuUoh" (hdobnoM
nxxi ibtcfco»)mi i koFnlau poŕiily; In P.yihtáglietKe.tt*. leden 1959. »  l-II) objainuj*. ,.::
Mdnj inytl neiaůře fimgovM MoIoymc, ani *e nentte iwpouBtnic f lim" a akQviuai mucnlch
iir.ilí
"U«m/« I*«,». 133-135
ua