Vážení/é a milé/í studující,

vstupujeme spolu do další výukové hodiny e-kurzu Gender v mediální praxi, který bude tentokrát věnovaný genderové (mediální) socializaci, konkrétně pak literárnímu a filmovému žánru pohádka.
Prošli jsme společně tzv. femininní a zmínili se o maskulinních televizních žánrech, četli jste texty o feministické literární a filmové teorii. Proto se tedy teď naši pozornost snadno přeneseme na nám všem důvěrně známý žánr – pohádku.



Ze svého studia již víte, že podle některých sociálních a také feministických teorií je každý jedinec v průběhu celého svého života socializován, jinými slovy učí se vědomě i podvědomě jakýmsi „pravidlům a zásadám“ společnosti, ve které žije. Důležité je, že tento proces probíhá v průběhu celého života, my se teď ovšem zaměříme na příjemce a příjemkyně, které jsou z genderového hlediska nejvíce „zranitelní“ – na děti.
Podle určitých socializačních teorií probíhá genderová socializace ještě předtím, že se děti narodí – v dnešní době je velmi snadné zjistit s velkou pravděpodobností pohlaví nenarozeného dítěte – a již v té době začíná odlišné chování rodičů a jejich okolí k jedinci, který se má narodit. Genderová socializace pak pokračuje v dětství a v dospívání, kdy je člověk citlivější na některé podněty a reakce svého okolí – a k socializaci přispívají samozřejmě velkou měrou také média.
Nás teď bude zajímat, jakým způsobem pracuje žánr pohádka s genderovými stereotypy. Z vlastní zkušenosti si můžete udělat obrázek o tom, jakým způsobem jsou pohádky zpracované, jaký obraz mužů a žen dětem (i dospělým) zprostředkovávají. Není pochyb o tom, že většina z nich konzervuje a reprodukuje genderové stereotypy a mýty. Ženy jsou v nich pasivní, muži aktivní. Ženy jsou oceňovány za svou krásu a další femininní rysy (křehkost, zranitelnost, atd.), zatímco muži za charakteristiky spojované s maskulinitou (fyzická síla, rozum a vychytralost, odvaha, atd.). Pohádky jsou navíc jako žánr velmi rigidní, což se týká také genderového aspektu. V řadě starších i nových českých i zahraničních pohádek naleznete zmiňované genderové stereotypy a mýty, k jejichž překročení dochází jen výjimečně.



Společně se teď podíváme na dvě nejznámější české filmové pohádky. Například pověstná Pyšná princezna vykazuje genderové stereotypy velkou měrou – král se do princezny zamiluje na základě její krásy (přestože se k němu donesou zvěsti o jejích charakterových vadách) a rozhodne se ji „vychovat k obrazu svému“ (opět vzpomeňte na Lauru Mulvey). Princezna je rozmazlená a protivná, nicméně krásná, což je její jediná a největší kvalita (samozřejmě spojená s mocí a majetností, což lze u královské dcery očekávat). Pohádky ovšem v české tvorbě na sebe velmi často braly úlohu žánru, který zastupuje jiný, u nás nezpodobnitelný žánr. Podle filmového historika Pavla Tausigga tak například právě Pyšná princezna do jisté míry suplovala dobrodružné a akční filmy – viz. scéna jízdy princezny a krále na kládě. Podobně lze také v tomto filmu vysledovat ducha doby – trh s králem Míroslavem, kde lidé zpívají o tom, jak důležité je mít své řemeslo a „pracovat pro ostatní“. Nicméně zpět ke genderovým stereotypům – princezna je zdárně vychována (pomocí květiny, opět jsme u femininní charakteristiky) a přestože v závěru filmu pracuje, cestuje a jezdí na koni, v jedné z posledních scén jsme svědky a svědkyněmi toho, jak je symbolicky „polapena“ – tedy při útěku v sedle dohnána svým nastávajícím a stažena k němu na koně. A nechybí ani svatba a oslavné písně pro krále, který díky svému umínění vlastně vysvobodil celou zemi (nejen od pýchy jejich princezny, ale především také od krutovlády rádců). V této pohádce je také zajímavá mocenská pozice mezi hlavními představiteli – žena je princezna (sice dědička královstí, nicméně je jasné, kdo jí bude vládnout) a králem, který již jednu zemi spravuje.



Kde se naopak oproti literární předloze podařilo genderové stereotypy funkčně obrátit, je pohádka Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku. Libuše Šafránková představuje dívku-Popelku, kterou baví jezdit na koni a lovit zvěř v lese – v mnoha ohledech je šikovnější než nafoukaný a vlastně ne příliš zručný princ (v podání Pavla Trávníčka). Ve svém důsledku je to vlastně ona, která si prince vybere a přestože má podmínku, za jakých se stane jeho ženou, nakonec mu ji vlastně sama pomůže splnit – vzpomeňte na jednu ze závěrečných scén, kdy princ vlastně její hádanku neuhádne bez velké nápovědy samotné její ukladatelky. Popelka navíc nevystupuje vyloženě femininně – na ples si sice samozřejmě obleče krásné šaty a šperky a všichni v sále zkoprní nad její krásou (že i kapela přestane hrát), nicméně příběh nám dává tušit, proč se do sebe vlastně mladík a dívka zamilují (setkali se totiž víckrát) – Popelka však umí lozit po stromech a v sedle se udrží lépe než princovi společníci. A když srovnáte závěrečnou scénu se zmiňovanou Pyšnou princeznou – oba snoubenci cválají vedle sebe a nakonec je to Popelka, která se dostane o notnou délku napřed – můžeme to tedy brát jako symboliku budoucího rovného partnerství a jisté neomezené svobody chytré a statečné dívky.



Kromě genderových stereoptypů je důležité zmínit se také o řadě mýtů, které se v pohádkách stále objevují a do omrzení opakují. Jedním z hlavních jsou mýty krásy a lásky (rozuměj heterosexuální). Princezna musí být krásná a pokud není, plní to v pohádce svůj význam (ošklivé je spojováno se zlým) – dívka zoškliví za trest nebo naopak zkrásní za odměnu. Přičemž přestože se v některých případech řeší i mužská krása, povětšinou se jedná o výsadu žen. Vzpomeňte na pohádku, která je na tomto mýtu založena, tedy na Sněhurku. Zde hlavní hrdinka nejdříve musí opoustit domov kvůli tomu, že ji macecha vyhodnotí jako rivalku v kráse, následně ze stejného důvodu její rukou i umírá a pak se znovu probere k životu – když ji princ (z neznámého důvodu, který by jinde než v žánru pohádky musel být vyhodnocen jako jistý druh sexuální úchylky) pro její krásu i po smrti odnáší k sobě do zámku a cestou se dočká zázraku oživení. Tato hrdinka o sobě nerozhoduje v jednom jediném okamžiku – celý její „život“ (rozuměj v syžetu) je determinován její ženskou (což je opět důležité, protože královna by se nepokoušela zbavit krásného syna a princ by ho také nezachránil) krásou.

Většinu nekorektních pohádek znáte nebo si dokážete vybavit, jako příklad si teď ukážeme ty, které můžeme z nějakého hlediska vyhodnotit jako pozoruhodné.
Je zřejmé, že příběhy se zvířátky nejsou genderově neutrální, protože zvířátka (pokud nemluvíme o quazi dokumentárních cyklech typu Vydrýsek) přehrávají lidské – a tedy nutně i „mužské“ a „ženské“ role.
Podívejte se teď na jednu epizodu z nové řady příběhů o Krtkovi – vyznačují se jistou otevřeností a edukací pro nejmenší děti, tento díl má název Krtek a maminka a je v jich jistým způsobem (samozřejmě ne zcela naturalisticky) zachycen porod:

is.muni.cz/auth/el/1423/jaro2007/GEN133/um/3085183/Krtek_a_maminka.wmv

O přepisy pohádek se samozřejmě snaží feministky a feministi z celého světa. Jednou z nich je například pohádka O princezně v papírovém pytlíku nebo pohádky Jany Cvikové z organizace Aspekt (v případě zájmu si je můžete dohledat v knihovně). My vám teď nabídneme tři krátké animované pohádky, které nechala vyrobit nezisková organizace Gender Studies. Nutno však poznamenat, že nejsou příliš vydařené. Liší se sice od ostatních klasických pohádek tím, že je princezna aktivní a dokáže si sama poradit s drakem, černokněžníkem a obrem, nicméně používá „ženské“ zbraně – korále a vlnu na pletení... Navíc opět vyhlíží velmi femininně (má dlouhé vlasy a nosí šaty)...

is.muni.cz/auth/el/1423/jaro2007/GEN133/um/3085183/pohadky_GS.wmv


A nyní už vám předkládáme povinné texty pro tento týden:

Bacchilega, C. An Introduction to the „Innocent Persecuted Heroine“ Fairy Tale. Western Folklore. Vol. 52, No. 1. pp. 1 – 12.
is.muni.cz/auth/el/1423/jaro2007/GEN133/um/3085181/Bacchilega.pdf

Messner, M. A. Bargie Girl versus Sea Monsters: Children Constructing Gender. Gender and Society. Vol. 14, No. 6. pp. 767 – 784.
is.muni.cz/auth/el/1423/jaro2007/GEN133/um/3085181/Barbie_versus_Monsters.pdf

Bignell, J. Writing the Child in Media Theory. The Yearbook of English Studies. Vol. 32, Children in Literature. pp. 127 – 139.
is.muni.cz/auth/el/1423/jaro2007/GEN133/um/3085181/Bignell.pdf


A nebude chybět ani zadání úkolu. Jak již jistě tušíte, budete muset buď napsat vlastní genderově senzitivní pohádku nebo se pustit do přepisu některé z klasických děl (viz. Sněhurka a další). Rozsah je 800 – 1000 slov, pokud budete pohádku přepisovat, odevzdejte v elektronické podobě také předlohu textu, s kterým jste pracovali. Termín je do půlnoci 27. dubna, své práce vkládejte do složky Pohádky v Odevzdávárně. Kombinovaní studující se mohou tohoto úkolu zúčastnit dobrovolně, pokud chtějí získat navíc bonusové body. Platí pro ně tedy stejný termín.

Dejte si s textem záležet, prosím. Promýšlejte nejen syžet, ale také rekvizitity, s kterými pracujete. Propracujte charakteristiky postav a dialogy, myslete na genderové stereotypy a mýty, s kterými se setkáte. Hodnotit budeme nejen naplnění původního záměru (dosažení genderové senzitivity), ale opět i vaši fantazii a stylistickou dovednost. Radíme vám, abyste se nepouštěli do pouhého obracení stereotypů naruby ani abyste dané téma pouze zesměšňovali. Pamatujte na řadu normativ klasických pohádek, můžete se samozřejmě pustit i do bourání heteronormativity, pokud si troufnete. Nezapomeňte také vymyslet název pohádky, v případě možností ji můžete kupříkladu doložit ilustracemi, záleží na vašem vlastním zvážení.

V případě dotazů se neváhejte obrátit na Ivu Baslarovou, nejlépe opět prostřednictvím diskusního fóra. Přejeme vám hodně zdaru a zábavy!