Vážení studenti,

Milí studenti a studentky,

Milé kolegyně a vážení kolegové,

Vážené/í studující,

samo oslovení je jedním z evergreenů argumentace pro a proti genderové korektnosti v jazyce – nedalo nám tedy, abychom si s ním i my na tomto místě trochu nepohrály. S tématem jazykové korektnosti a „problémy“ s ní spojenými se můžete sekávat v současné komunikaci takřka každodenně: vzpomeňte třeba jen na vyjednávání na katedře nebo na četbu denního tisku. I ve vaší praxi jste se možná už museli/y zamyslet nad tím, zda jsou váš novinový článek, tisková zpráva nebo třeba příprava na hodinu jazykově (gendrově) korektní či nikoli. V následující hodině se pokusíme z pohledu studujících oboru genderu (tj. z hlediska většinové veřejnosti z pohledu „profesionálek a profesionálů“ v daném oboru) společně zamyslet nad tím, kde vede či kde by měla vést hranice jazykové korektnosti.

Novináři a novinářky často argumentují tím, že pro genderovou korektnost – mající podobu rozsáhlého výčtu funkcí, potřeby titulování obou pohlaví nebo volby mediálně „nesplavných“/krkolomných výrazů – není prostě v tisku či audiovizuálních médiích dostatek místa; my můžeme doplnit, že svou roli hrají i psychologické faktory a časový tlak související s politickou ekonomií konkrétního média, mající v praxi často podobu vůle (nevůle) editorů a editorek – neboť (nejen) mainstreamový mediální jazyk je ještě stále genderově zatížený a genderově korektní výrazy mnohdy z textu vyčnívají a působí neneutrálně. (První z možných otázek: Je však neutralita kýženým stavem?) Existují však různá, mnohdy dokonce elegantní řešení – jedním z nich je například užívaní přechodníků (je možná i na vás, zda se budou v příští mediální epoše označovat její aktéři a aktérky jazykově ekonomicky jako „novinařící“). (Znáte ze svého okolí podobné výrazy: podle čeho se rozhodujete, jaké termíny jsou pro vás „přijatelné“ a jaké nikoli?)

Tento týden budete mít tedy za úkol formulovat a obhájit vaši vlastní verzi „genderové korektnosti“ v jazyce, neboli to, kam až jste schopni/y v genderově korektním užívání jazyka zajít. Texty, které jste měli/y za úkol číst v minulé hodině poukazovaly mimo jiné na to, že jazyk je materiálem, umožňujícím nám sdílet sociální hodnoty a zkušenosti, ale také dávat vznik společenským nerovnostem a vyjadřovat a podporovat mocenské vztahy; obsahová stránka (aktuální význam) se v něm přitom úzce pojí se stránkou formální (pravidla užití daná gramatikou). V různých společnostech, definovaných jak geograficky, tak historicky, můžeme mít tedy k dispozici zásadně odlišné „jazyky“. Jakýmsi obecným úvodem k tomuto tématu vám může být stručná kapitola „Jazyk a gender“ Jany Valdrové z publikace Gender ve škole (2005), která je prvním povinným textem k této hodině.
auth/el/1423/jaro2008/GEN133/um/5016489/gender-ve-skole.pdf
(Valdrová, J. „Gender a jazyk“. In Gender ve škole, ed. I. Smetáčková, K. Vlková, Nadace Open Society Fund, Praha, Otevřená společnost, o.p.s., 2005, s. 57-60.)

Příručku Gender ve škole můžete též stáhnout přímo z internetu, viz: www.osops.cz/cz/projekty/genderova-rovnost/publikace-gender-ve-skole

I Jana Valdrová věnuje část svého textu výběru oslovení. Praktických příkladů je v tomto ohledu celá řada a dostaneme se k nim ještě níže jak my v tomto teoretickém úvodu, tak pravděpodobně i vy ve vaší argumentaci. Pro určité odlehčení si však dovolíme zahájit jedním seriálovým příkladem. Problémy s oslovením svého národa (respektive jeho "ženské" části) měl i hlavním hrdina seriálu Jistě, pane premiére, imaginární „premiér“ Velké Británie, Jimm Hacker. Seriály Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére nabízejí množství kritického materiálu v ironickém náhledu na moderní společnost a výkon moci (a to přesto, že jsou už přes dvacet let staré), mnohdy dokonce jakési „případové studie“ z oblasti politické ekonomie médií. Z hlediska genderu by bylo jistě též co analyzovat. Submisivní postava poslance, později premiéra Hackera, jehož hlavním cílem je udržet si politickou popularitu, který se však občas odhodlá ke gestu odporu proti zástupcům "všemocného" aparátu státní správy, má za své hlavní spoluhráče většinou muže - tajemníka Bernarda Wooleye a vedoucího státní správy sira Humpreye Applebyho, stejně jako ostatní ministry a tajemníky. Ženy se však v seriálu poměrně často objevují jako vedlejší postavy – jako zástupkyně občanské společnosti a jejích zájmových skupin, členky rodiny, osoby v nižších vládních a politických funkcích apod. Častěji než jiné ženy pak v seriálu vystupuje Hackerova manželka Annie – ironická, bystrá, rychlá v úsudku, dokonalá Hackerova protihráčka odhalující jeho lidskou stránku (neboť sama je "žensky" senzitivní), a přestože břitká, vždy nakonec loajální a chápavá premiérova opora (v ukázce v modré blůze, více vlevo); vědoucí, avšak bez skutečné moci. Druhou postavou v úryvku je poradkyně Dorothy Wainwright – její rady se vždy snaží obnovit ztracenou efektivitu, vyřešit problém racionálně a spravedlivě, za minimálního zatížení státní pokladny i daňových poplatníků. Hackerovi pomáhá v boji se státní správou, často (vždy?) má nad ním navrch, avšak žije ve světě ovládaném mužským úsudkem a pojetím moci, kdy se k ní její mužští kolegové opakovaně obracejí se soucitným úsměvem a marginalizujícím oslovením „ale má drahá“.
auth/el/1423/jaro2008/GEN133/um/5133229/jpp_13_ukazka_gentelmani.wmv

Snad vás úryvek alespoň trochu navnadil na další bádání na poli genderově korektní lingvistiky a třeba i přiměl k jejímu objevováním ve zdánlivě triviálních kontextech a situacích. Materiálu je skutečně nepřeberné množství – můžeme jen doufat, že vám na základě vašeho „studijního zaujetí“ okolní svět úplně nezhořkne. Určitě zaznamenáte, že s oslovováním a uváděním funkcí nemají v médiích "problémy" pouze novináři a novinářky, ale také ti, o kterých tito píší. Například některé političky o sobě pravidelně mluví jako o "politicích", "poslancích" atd.; například v roce 2006 se takto opakovaně vyjadřovala i Olga Zubová, poslankyně za Stranu zelených, která se jinak staví ve shodě s programem své strany za prosazování rovných příležitostí mužů a žen v politice. Podobně se však ke své identitě staví i mnohé inženýrky, právničky a další představitelky veřejně významných funkcí. (I vy se domníváte, že způsob, jakým uchopujeme okolní realitu v jazyce, nehraje roli?)

Případné argumenty pro a proti by vám mohla pomoci formulovat i druhá (a poslední) povinná četba na tento týden – úvodní část knihy Rosalie Maggio Talking about People: A Guide to Fair and Accurate Language (1997). Vaším úkolem bude přečíst prvních dvacet pět stran, jež tvoří teoretický úvod ke „genderově korektnímu slovníku“. Maggio vybrala z jazykové zásoby angličtiny značné množství výrazů a sestavila je do podoby hesel, u kterých se pokouší své čtenářstvo navést ke genderově korektnímu užití. Často uvádí genezi daného výrazu či možné ekvivalenty, upozorňuje na související či nekorektní výrazy či na diskriminující jazykové obraty. Na příkladu výrazu „gentleman“ se zde můžete podívat, jak by Maggio vyřešila Hackerovo dilema.

A tady je samotný teoretický úvod; pokud vás zaujalo výše uvedené heslo nebo se potýkáte s genderovou korektností v angličtině, uvedená publikace je dostupná v knihovně FF MU.
auth/el/1423/jaro2008/GEN133/um/5016489/di_maggio_talking_about_people_theory.djvu
(Rosalie Maggio: Talking about People: A Guide to Fair and Accurate Language. Phoenix, Ariz., Oryx Press, 1997, s. 1-27.)

Poté, co jste přečetli/y úvody do problematiky v anglickém (Maggio) i českém (Valdrová) jazyce (kontextu) a jste takto alespoň minimálně argumentačně vybaveni/y, můžete si ověřit své znalosti, nebo prostě jen generově motivovanou jazykovou citlivost, při pročítání českých médií. Tak jako to udělaly tutorky tohoto kurzu ve svém výzkumu pro sdružení Fórum 50 % uskutečněného v průběhu podzimu 2006, jehož znění najdete zde:
auth/el/1423/jaro2008/GEN133/um/5016489/diskurz_politicky_fin.pdf

Nechceme zde dělat reklamu vlastnímu textu – pouze doufáme, že vám uvedené příklady umožní formulovat další argumenty pro či proti genderově korektnímu vyjadřování, či že vás alespoň nasměrují k tomu, kde a jak hledat. Zajímavé může dále být, že s „problémy“ s jazykovou vyvážeností se nepotýkají pouze mainstreamová média, ale například i společensko-kritický týdeník Respekt. Například následující čtyři články užívající generického maskulina byly uveřejněny ve stejném čísle, v rozmezí několika stran…
auth/el/1423/jaro2008/GEN133/um/5016489/respekt.djvu

(Pokud čtete podobné články, všimnete si této jazykové nerovnosti? Myslíte si, že by to mělo být jinak? A jak by měl vypadat takovýto jiný text?)

Další formu genderové nekorektnosti zmíněnou Janou Valdrovou najdete například v ukázce ze série filmů s Jamesem Bondem (další vděčný zdroj genderové reflexe). V uvedené scéně nejde přímo o nekorektní výraz, neboť slovo „doctor“ je v angličtině neutrální (jiný jazykový kontext), Bondova reakce na první setkání s „bond-girl“ tohoto dílu však jasně odkazuje k významu užitého slova, které může mít mnohdy pouze určitý – úzce vymezený – očekávaný rozsah. Zcela v duchu bondovských sérií je macho postoj Jamese Bonda sice vzápětí ironizován, aby byl ovšem v pozdějších sekvencích utužen dokladem nadřazenosti agenta 007 nad svou partnerkou-ženou. V češtině i jiných jazycích je pak uvedený jazykový problém transformován do potřeby hledat a nacházet např. označení některých profesí v přechýlených formách vyhovujícím potřebám obou pohlaví, jak už jsme výše naznačily.
auth/el/1423/jaro2008/GEN133/um/5133229/bond_moonraker.wmv

Úkol na tento týden
Otázky nacházející se v závorkách v předchozím textu vás měly směrovat k postupnému promýšlení tématu a tedy i k zadání na tento výukový týden: Úkolem bude ve společné debatě s vašimi spolustudujícími obhájit vaši „hranici“ jazykově korektního vyjadřování. Debata bude – jak jinak – virtuální a pro její účely využijeme diskuzního fóra vašeho předmětu. V diskuzním fóru tedy najdete příslušné vlákno (Debata o genderové korektnosti v jazyce GEN133 a Debata o genderové korektnosti v jazyce GEN533). Z uvedeného vyplývá, že kombinovaní i prezenční studující budou vést své vlastní diskuze ve svých vlastních diskuzních fórech. V debatě se svými spolustudujícími se pokuste vysvětlit a doložit na praktických příkladech svá (teoreticky podložená) stanoviska. Vaším dílčím úkolem je přitom uvést alespoň dvě mediální ukázky, které se nějakým způsobem vztahují k tématu (užívají gendrově nekorektní jazyk) a pokusit se navrhnout vhodné řešení (respektive obhájit stávající situaci). Formální vymezení úkolu je následující: Vaším úkolem je vstoupit v období od půlnoci 3. 3. do půlnoci 9. 3. do společné diskuze nejméně čtyřikrát, v celkové délce odpovědi minimálně 1 800 znaků.

Nezapomeňte ovšem, že se jedná o debatu: Reagujte na názory vašich kolegů a kolegyň. Více než v jiných týdnech vás proto nabádáme – buďte loajální a zapojte se do společné diskuze co nejdříve, nenechávejte si splnění úkolu až na poslední den – je možné, že pak nebudete mít s kým debatovat. (Z logiky zadání není jeden příspěvek rozdělený do čtyř vstupů součástí diskuze a je velmi pravděpodobné, že takovéto „splnění“ úkolu neuznáme.)

Příklady také nemusíte hledat jen v češtině a angličtině – vaše spolustudující budou určitě zajímat i řádně objasněné příklady z jiných jazyků. Může jít o filmové, televizní a rozhlasové ukázky, či ukázky z tištěných a internetových médií. Nezapomeňte přitom také na jazykovou diskriminaci mužů. Při své argumentaci mějte však zároveň na paměti také čtení na minulou hodinu: neexistuje jednoduchá dualita ve smyslu „buď anebo“, vaše názory mohou být rozmístěny na široké škále. V diskuzi, která je úkolem dnešní hodiny, se chceme pokusit tuto škálu zmapovat.

Kromě již uvedených otázek se můžete „odrazit“ od některé z následujících:

Měly by o sobě političky mluvit v ženských tvarech (tj. jako o "političkách" a "poslankyních" a nikoli jako o "politicích" a "poslancích"), nebo je to jedno a vyžadovat po nich korektní vyjadřování by naopak bylo nedemokratické?

Jaké jsou historické příklady proměny češtiny v rovině slovníku i syntaxu ve vztahu ke genderu? Připadá vám tento vývoj plynulý a nenásilný? Čili:

Vnímáte aktivní prosazování genderově korektních inovací jazyka (dublety, odstraňování generického maskulina, nesexistický jazyk) jako pozitivum, nebo jde podle vás o „znásilňování“ jazyka?

Jak zacházet v překladech s koncovkami ženských příjmení v původních jazycích? Lingvisté či lingvistky argumentují tím, že používání koncovek je zakotveno v jazykové normě spisovné češtiny - jak lze podle vás tento problém řešit?

Jak koresponduje obsah dnešní hodiny s posledně představenou sémiotickou teorií J. Kristevy?

Kde se nachází v užívání jazyka nebezpečí esencialismu? A kde hrozí nebezpečí formalismu?

Myslíte si, že vy sami/y se vyjadřujete převážně genderově korektně/nekorektně? Co vás přitom limituje/inspiruje?

A jak mají tuto situaci řešit aktivně píšící novináři a novinářky?

Sami/y můžete další samozřejmě otázky také klást, nejen je odpovídat.

Těšíme se na vaše názory!

hodnocení
Deset bodů za splnění podmínek (povinnost čtyřikrát vstoupit do diskuse). Při menším počtu vstupů (například třikrát) se body neudělují vůbec. Dalších až 20 bodů za úroveň vašich vstupů (jasná a/či teoreticky podložená argumentace; komunikace s ostatními členy a členkami diskuse; vhodné příklady). Bodové hodnocení vám poskytneme nejpozději do týdne po odevzdání úkolu, tj. do 17. 3.

četba doporučená
Baslarová I., Binková P.: „Páni poslankyně: Jazyk a jazykové fauly“. In Mediální obraz českých političek v období voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006: Rovné příležitosti vs. promeškaná příležitost? (Analýza diskurzů). Analýza pro občanské sdružení Fórum 50 %, podzim 2006.
Čmejrková S.: „Jazyk mužů, jazyk žen.“ In Jazyk, média, politika. Academia, Praha, 2003.
Valdrová J., Smetáčková I., Knotková-Čapková B.: Příručka pro posuzování genderové korektnosti učebnic.
www.aspekt.sk/aspekt_in.php
www.ta-gita.cz/
http://www.muziazeny.cz./zpravodaj.php?idz=5#nahoru