výhradně na násilníkem stanovený účel), Čije legálně získat (např. prací, kterou chce vykonávat).
2.2.3 Osobnost násilníka, osobnost oběti domácího násilí, násilný vztah
OSOBNOST NÁSILNÍKA
Domácí násilí postihuje všechny socioekonomické vrstvy populace napřič (nezávisle na ekonomickém statutu rodiny, vzdělání, či povolání partnerů apod.).134
Výzkumy soustřeďující svou pozornost na tento jev potom s určitostí vyvrátily do této doby pevně zakořeněný názor, že násilníci jsou povětšinou nemocné, psychopatické osobnosti, k jejichž hlavnímu osobnostnímu rysu patří neschopnost vyrovnat se se svým životem, sociálním okolím a do života společnosti se tak plnohodnotně zapojit.
Jako neplatná se ukázala rovněž další ve společnosti velmi rozšířená domněnka, totiž že k podobným jevům dochází výhradně v rodinách alkoholiků.135
Velmi zjednodušeně lze psychologický profil většinového počtu domácích násilníků nastínit těmito základními body136:
nízké sebevědomí - násilník se ve svém životě často cítí bezmocný. Násilí potom užívá jako způsob a pokus uchvátit kontrolu nad situací. Prostřednictvím ataku získává okamžité, krátkodobé uspokojení, podvolení se oběti a zároveň docílí i pro něj tolik důležité kontroly a moci nad předmětnou situací.
134 Více např. Dijk, T- - Flight, S. - Oppenhuis, E. a Dusmann, B.: Domestic Violence: A National
Study of the Nature, Size and Effects of Domestic Violence in the Netherlands, European Journal on Criminal Policy and Research. 6, 1998, No. I, str. 7-35; Zegidis, B. L.: Násilí v rodinách: Výsledky současného výzkumu a praktické problémy. Community Mental Health Journal, 1992, No. 6
135 Více např. Blane, H. T. - Miller, B. A. a Leonord, K. E.: Intra and Intergenerational Aspects of
Serious Domestic Violence and Alcohol and Drugs, 1 -st edition, Washington, D. C, National Institute of Justice, 1988; Statistics Canada, The Daily, The Violence Against Women Survey, 1993, No 11; dále např. Martinková, M. a Macháčková, R.: Vybranékriminologické a právní aspekty domácího násilí, první vydání, Praha, Institut pro kriminológii a sociálni prevenci, 2001, str. 126 a nasi. Iiů Jako základ tohoto rozboru jsem si vzala Zpráva o stavu domácího násilí. Dneska Tě ještě nezabijú! (Nadace Rosa), první vydáni, Praha, Nadace Rosa, 1997, str. 52-54
60
přesun víny do vnější sféry — převážná většina násilníků věří, že k násilí došlo z důvodu nějakých vnějších (mimo něj a jeho volní složku existujících) okolnosti. Pro ospravedlnění svého násilného činu mají proto k dispozici vždy sérii různých zdůvodnění („byl jsem opilý", „podváděla mne a do mne vjel nějaký amok", „nestarala se o děti a já byl tolik přepracovaný", „dělala st ze mne blázna a neustále mne provokovala", „stres v práci byl enormní a já jsem se cítil tak přetlakovaný... vůbec nevím, co to do mne vjelo", „stále jen seděl a nic nedělal, jenom blbě koukal, já jsem byla úplně bez sebe" atd.).
strach ze závislosti - většina násilníků je na své partnerce/partnerovi emocionálně silně závislá a zároveň vystrašená z možnosti její ztráty. Tento potlačovaný strach vede agresora k panovačnému a majetníckemu chování vůči své oběti.
potlačení a odmítání násilí - většina násilníků má tendenci násilí ve svých představách zmírňovat, popírat některé Číny ČÍ frekvencí, s jakou dochází k jednotlivým násilným atakům. Takové odmítání jim umožní neodpovídat se za své činy a zároveň je uchrání t před vlastním negativním sebehodnocením. Jako pravděpodobná příčina tohoto popírání skutečnosti se jeví v dětství naučený vzorec chování vypořádávání se s nepříjemnými zážitky. (Ve své praxi jsem se tak setkala napr. s mužem, který, ačkoli způsobil své ženě následkem svého cíleného a plánovaného násilného chování zlomeninu lebeční kosti s celoživotním zdravotním postižením a středně těžké poranění niíchy s důsledkem výrazného omezení hybnosti, hovořil o tomto jako o „vzájemném postrkování se".) izolace - i když se na první pohled může zdát, že domácí násilník má mnoho přátel a převážně i bývá svým okolím hodnocen jako hodný Člověk (ve své praxi jsem se setkala napr. s domácími agresory, jimiž byli společností uznávaní veřejní činitelé, lékaři, čelní představitelé náboženských obcí či známí umělci atd.), patří většina násilníků mezi lidi, kteří si ostatní tzv. drží od těla. Žádost o pomoc či podporu od jiných (krom své oběti) považuje domácí násilník za slabošské gesto. Jediná osoba, která násilníka poznala v celé šíři jeho osobnosti, je tak jeho oběť. Tato skutečnost potom často přispívá k tendenci okolí nedůvěřovat výpovědi oběti, která se o násilí rozhodla vypovídat.
61
zvnitřnění tradičních rolí - většina pachatelů násilí na ženách v intimních vztazích vyrůstala v přesvědčení, že muž je hlavou rodiny, jehož hlas má největší váhu a jehož názor má právo veta nad všemi ostatními v rodině. Již od dětství byl učen neprojevovat své emoce a opak zhodnotit jako slabost. Věří, že musí být za každých okolností silný a že se musí naučit kontrolovat. Často je též přesvědčen o své odpovědností za rodinu a cítí se tak plně oprávněn ke krokům, kterými její členy nutí, aby se chovali přesně podle jeho představ.
zkušenostis násilímz dětství—převážná většina násilníků byla svědkem násilného chování v dětství. Sledovali, jak otec bije matku, či byli sami týráni. Ve stresu proto inklinují k tomu chovat se podle naučené modelu. (Srovnej např. kapitola 2.4.) většinu emocí vyjadřují pachatelé násilí na ženách v intimních vztazích pomocí zlosti, kterou chápou jako projev síly a jako typický (od přírody daný) způsob chování muže. Pachatel násilí v intimních vztazích vnímá zlost jako akceptovatelnou mužskou emoci. Další z širokého spektra emocí pak tento agresor převážně vůbec není schopen vyjádřit a je typické, že spoléhá plně na svou partnerku, že se o emoce celé rodiny postará (velmi názorný příklad takového chování je možno odpozorovat např. ve velmi oblíbeném českém filmu Vesničko má středisková mezi manželskou dvojicí, kterou tam představuje L. Šafránková a P. Čepek; rovněž manželství rodičů F. L. Veka ze známé knihy Aloise Jiráska vykazuje podobný vzorec chování). Tím se však stává obzvláště zranitelným zejména v důvěrných rozhovorech, kdy své pocity nezvládá vyjádřit. Ačkoli jej může rozzlobit mnoho různých okolností, které nemají s jeho obětí pranic společného, ventiluje svoji zlost pouze a výhradně vůči své oběti, protože si uvědomuje, že mimo intimní vztah by s tímto typem chování neměl šanci uspět.
prvky kontroly - v tomto bodě se chování násilníků od sebe navzájem odlišuje. Jedna skupina agresorů bývá popisována jako chodící „časovaná bomba". Jsou to tedy lidé, kteří vykazují sníženou kontrolu impulzřvity. Když tito násilnící později své chování rozebírají, popisují, že ztratili sebekontrolu, nevěděli, co činí. Druhá skupina agresorů si je naopak naprosto přesně vědoma toho, co dělá. Své útoky tito agresoři dlouho dopředu plánují s tím, že do detailů promýšlejí jejich konkrétní podobu. (Při své praxi jsem se
setkala např. s mužem, který si vedl deník, v němž propracoval strategii zabití své ženy několika způsoby včetně plánu likvidace jejího těla. Tento násilník potom téměř denně svoji ženu připoutával k nějakému předmětu např. radiátoru a před ní myšlenky vedené v deníku dále rozvíjel. Na této kauze byla zajímavá mimo jiné i okolnost, že tento násilník vždy posílal své dvě děti (8 a 10 let) na dobu „mučeni" ven, což se dělo v některé dny i osmkrát za sebou, přičemž výjimkou nebyly ani situace, kdy děti musely ven několikrát během jediné noci. Toto své chování agresor následně vysvětloval tak, že chtěl dětem zachovat pozitivní obraz matky, neboť nechtěl dopustit, aby viděly její ubohost). Tato druhá skupina násilníků patří mezi nejnebezpečnější.137 V neposlední řadě je třeba uvést i vliv sociální tolerance na chování násilníka. Tolerování domácího násilí společností totiž posiluje násilníkovo přesvěděení, že se chová správně, že se ničeho odsouzeníhodného nedopouští a na násilné jednání má tradicí a výlučností svého postavení garantované právo. Za nikoli nezajímavý považuji v tomto kontextu poznatek, s nímž jsem byla konfrontována během své praxe, a to, že většina agresorů nikdy nepovažuje přítomnost násilného chování za možný důvod odchodu oběti z tohoto intimního svazku (velmi názorně a detailně je toto demonstrováno např. v Icnize Čokoláda od J. Harris, která byla rovněž pod stejným názvem úspěšně zfilmována).
Sociální toleranci, která ve společnosti k domácímu násilí panuje, ukázaly např. experimenty prováděné ve Velké Británii, které měly za cíl otestovat
li7 Více např. Godenzi, A.: Muži a násilie - Logika nerovnosti In: Kol. autorů: Súborprednášokz medzinárodného seminára v Štrasburgu, prvni vydání, Bratislava, Informačné a dokumentačně stredisko o Rade Európy, 1998; Bourdieu.P.: Nadvládu mužů, první vydáni, Praha, Univerzita Karlova, Karolinum, 2000; Violence against Women in the Family (United Nations), 1 -st edition, New York, 1989; Tolman, R.M. a Bennett, L. W.: A Rewiew of Quantitative Research on Men Who Batter In: Journal of Interpersonal Violence, 1990, No 5 (1), str. 612-615; Stordeur, R. a Stille, R.: Ending Men's Violence against Their Partners: One Road lo Peace, I -st edition, London, Newbury Park, 1989
63
reakce diváků útoku muže proti ženě. Ukázalo se, že diváci byli mnohem méně ochotni zasáhnout, pokud si mysleli, že se jedná o manželský pár.138-I39
OSOBNOST OBĚTI
„Už od sedmdesátých let se výzkumy ve světě zaměřily na osobnost týrané ženy a pokoušely se najít odpověď na otázku, jaká je žena, která se nechá bít, a na otázku, proč týraná žena od násilníckeho partnera neodejde. Dospěly k závěru, že neexistuje žádný konzistentní osobnostní profil, který by ženu predisponoval k tomu, aby se stala obětí ve vztahu."M0 Tento poznatek lze potom zobecnit do té míry, že obětí domácího násilí se za určitých předpokladů může stát kdokoli.
Existuje pouze jediný rizikový faktor predispozice k obětnímu chování a tím je týrání či zneužívání eventuelně přítomnost násilnému chování v dětství.1'"
Ditě, jenž mělo brutálního otce, který bil matku nebo i je, žije povětšinou s představou, že jeho otec je tak jako každý rodič spravedlivý a dobrý člověk. Pokud ho vsak zbije, děje se tak proto, že udělalo chybu. Tato podvědomá vina potom bití a týrání v myšlenkách dítěte zracionalizuje. Jinými slovy řečeno obrní ho vůči psychické či fyzické bolesti. Není-Ii možno konkrétní vinu nalézt, nastupuje vina abstraktní (např. v poloze „proč jsem se narodil jako chlapec?", „proč jsem se vůbec narodila?" atd.). V rodině, kde je týraní běžné, navíc výrazně vzrůstá touha dítěte po naplnění ideálu rodinných vztahů. Čím více nejde tohoto ideálního stavu dosáhnout, tím více se toto přání dítěte
( Vice napr. Zpráva o stavu domácího násilí, Dneska Tě ještě nezabijú! (Nadace Rosa), první vydáni, Praha, Nadace Rosa, 1997, str. 52
' Ke stejným poznatkům jsem dospěla i v rámci své praxe. Přednášim-H o domácim násili, položím vždy posluchačům dotaz, jak by reagovali, kdyby slyšeli od sousedu kfík evidentně svědčící o velmi intenzivní forme domácího násilí včetně signálů poukazujících na ohrožení zdraví čí života jejich sousedky. Většina posluchačů odpovi, že by nikterak nezasáhli, neboť by se domnívati, že se jedná o soukromou záležitost mezi partnery.
1 Sobkova, E.: Násilie páchané na ženách a jeho dôsledky In: Piata žena - aspekty násilia páchaného na ženách (Aspekt), prvé vydanie, Bratislava, Aspekt, 2001, str. 57 a nás!.
1 Více napf. Kaufman, J. a Zigler, E.: Do Abuse Children Become Abusive Parents? In: American Journal of Orthopsychiatry, 19S7, No 57, str. 186-192; Zpráva o stavu domácího násilí, Dneska Té ještě nezabijú! (Nadace Rosa), první vydáni, Praha, Nadace Rosa, 1997, str. 31-36; Vykopalová.H.: Násilí v rodině, Kriminaiistikn, 2001, č. 4 In: wvw.mvcr.cz; Bernard, Ch.: Patterns of Violence against Women in the Family. Background document prepared for the Expert Group Meeting on Vlolencein the Family with a Special Emphasis on Its Effects on Women, I -st edition, Vienna, New York, United Nations, 1986 atd.
64
stává iracionálním a hlubším a tim větši je vina, kterou ditě za současný neidylicky stav cítí. Tento vzorec chování se potom často opakuje i v dospělých vztazích těchto dětí.                   ':
:: Dospělá oběť si nachází násilníka a doufá, že teď už jej konečně může změnit, když seji tato změna nepodařila provést u jejích rodičů. Domnívá se, že její protějšek je velice hodný (skvělý, úžasný, milý atd.) člověk, jen kdyby nebyl tak impulsivní (surový, nebil ji, nepil, nebral drogy atd.) a věří, že jej svým vhodným chováním jeho „zlozvyků" zbaví.
Platí, že pokud člověk, který prožije určité trauma, toto trauma nezpracuje, má tendenci neustále opakovat stejné vzorce chování vedoucí k dalšímu pokračování traumatu, až do doby, než dojde k jeho vnitrnímu pochopení a zpracování.142
Důvody, proč oběti neopustí své násilné partnery, jsou vždy rozličné a velmi individuální. Jak bylo vysvětleno již výše, mnohé oběti domácího násilí žijí v opakujícím se vzorci chování přeneseném z dětství, který mimo jiné ústí v naději, že násilník své chování k nim změní.
Podle tradičního vnímání ženské role a zažitých společenských vzorů chování bývá partnerský vztah často chápán jako investice, které by se ženy neměly vzdávat (, jednou sis ho vybrala, tak trp"... „správná ženská má vydržet trochu té bolesti"... „hezky papej, nebo si tě nikdo nevezme, zůstaneš na ocet a nikdy se nevdáš"... „co by jste po ní nechtěli, je to stará panna"... „krásná princezna spala sto let, až ji zachránil statečný princ" atd.).
Je zcela typické, že pachatelé po prvních útocích slibují, omlouvají se, podnikají velmi složité usmiřovací ceremoniály. Oběti, které v této fázi násilníku uvěří a v násilném vztahu i nadále setrvají, posiluji proces odbourávání jeho zábran pro další trýznění. Následující útok je proto v drtivé většině případů ještě o něco brutálnější.
Oběť, která zná svého partnera nejen jako násilníka, ale Í jako milého, něžného člověka, žije v představě, že tento vztah je vztahem na celý život a selhání tohoto vztahu pro ni může znamenat selhání vědomí o vlastní schopnosti milovat a udržet vztah (věří, že trestána je proto, že udělala ve vztahu nějakou chybu). V mnoha případech je motivem setrvání ve vztaliu s násilníkem prostě strach („zabijú tebe, děti, sebe... když mne opustíš", „... víš, že si tě najdu všude...", „...udělám z tebe blázna a děti už nikdy neuvidíš..." atd.).
112 Více např. Herman, J. L.: Trauma and Recovery, 1 -st edition, New York, Basic, 1992; Vykopalová, H.: Násili v rodině, Kriminalistika, 2001, ě. 4 In www.mvcr.cz; Čirtkovů, L.: Oběti domáciho násilí, Psychologie dnes, 2001, č. 1 atd.
65
Mezi další motivy k setrvávání v násilném vztahu patří např. i nemožnost řešení bytové otázky, ekonomická závislost, snaha zachovat dětem oba rodiče, láska, nemožnost dovolat se pomoci atd.
Týraná oběť navíc trpí „syndromem týraných obětí". Jedná-H se o dlouhodobé týrání, je téměř vyloučené, aby se z tohoto stavu sama vymanila.143
Tento syndrom je charakteristický širokým spektrem psychických a beha-viorálních reakcí oběti na prožité týrání. Jeho typickými projevy jsou: pocity bezmoci, zmatku a sebeobviňování, dlouhodobá a emocionální frustrace, nízké sebevědomí a zvýšená zranitelnost, neurotické projevy - úzkosti, deprese, poruchy spánku; sebevražedné tendence, zablokování síl potřebných ke změně, minimalizace, popírání, ospravedlňováni násilí, strach z agresora a zároveň silná závislost na něm, neschopnost normálních asertivních reakcí ve smyslu nápadné vstřícnosti a ochoty všem vyhovět, psychosomatická onemocnění - migrény, žaludecní vředy, nechutenství, astma, urologické obtíže apod., tendence ke zneužívání alkoholu a drog apod.144
Svou roli zde sehrává i tzv. stockholmský syndrom145, který byl poprvé popsán v sedmdesátých létech dvacátého století v souvislostí s přepadením banky, při němž útočníci zadržovali po několik dní rukojmí. Tento jev spočívá ve vytvoření silné emocionální vazby mezi násilníkem a jeho oběti. Jinými slovy řečeno, jde o identifikaci oběti s jednáním násilníka, kdy se oběť snaží zavděčit svému trýzniteli, pomáhat mu a chránit jej, čímž si podvědomě vykupuje jeho shovívavost a ochranu svého života (tento model chování můžeme velmi často vypozorovat mimo jiné i ve vztahu mezi obětí obchodu se ženami a jejího „pasáka").
Stockholmský syndrom se vyskytuje především u těch případů domácího násilí, kdy je oběť vystavena mimořádně silnému mocenskému působení násilníka, vůči němuž nemá prakticky žádnou možnost obrany.
NJ O tomto jevu podrobně např. Herman, J. L.: Trauma and Recovery, I -st cdilíon, New York, Basic, 1992
lw Více např. Heise, L. L. - Pintuguy, J. a Germain, A.; Násilie páchané na ženách, Skryíá ujma na zdraví, Študijný materiál vypracovaný pre Svetovú banku, první vydáni. Humenné, Pro Familio, Aspekt, 1998, str. 26 a nasi; Herman, J. L.: Trauma and Recovery, 1 - st edition, New York, Basic, 1992; Gordon, M.: The Female Fear, 1 -st edition. New York, 1989; Lentzner, H. R. a DeBerry, M. M: Intimate Victims: A study of Violence among Friends and Relatives, I -st edition, Washington, D. C, U. S. Department of Justice, Bureau of Justice Statistic, 1980
IJ! Více např. Piata žena - aspekty násilia páchaného na ženách (Aspekt), prvé vydanie, Bratislava, Aspekt, 2001,str. 25-27
66
;   Mezi předpoklady existence stockholmského syndromu patří:
.         život oběti se nachází v permanentním a intenzivním ohroženi -
oběti násilí jsou plně přesvědčené, že výhrůžky k nim směřované („zabiji tebe", „zabiji dětí" apod.) by se mohly naplnit,
.         oběť žije s intenzivním pocitem, že nemá možnosti úniku,
.         izolace od Udí,
•         přechodná náklonnost.
K důsledkům tohoto syndromu potom mimo jiné patří í to, že oběti mají tendenci násilníka omlouvat a veřejné hájit. (Ve své praxi jsem se např. setkala s klientkou, která byla manželem obzvláště hrubě týrána 25 let. Celkem osmkrát byla pro důsledky jednotlivých ataků hospitalizována dlouhodobě v úrazové nemocnici. Když jsem pro ni sestavovala žalobu na rozvod manželství s tímto agresorem, navrhovala jsem napsat mimo jiné i větu, jejímž obsahem bylo sdělení, že manžel této klientky byl enormně žárlivý, přičemž jí stanovoval i přesný čas povoleného příchodu ze zaměstnání domů a opozdila-li se, byť jen o deset minut, podrobil jí přísnému trestu. Tato klientka, však velmi ostře protestovala proti takovéto formulaci žalobního návrhu. Řekla mi doslova: „Toto tam nepište. On mne měl jen strašně moc rád. Vždyť já jsem byla potvora. Třeba jsem si schválně vypila s kolegyni kávu a přišla tak domů až o čtvrt hodiny později..,".)
Než se oběť rozhodne odejít z násilného intimního vztahu, prochází několika různými stádii146:
odmítání - mnoho obětí domácího násilí si na počátku odmítá přiznat, že se jedná o problém, nechtějí si připustit, že v jejich vztahu dochází k násilí. Svou roli zde sehrává jednak zkušenost z dětství 0'e-li oběť na týráni zvyklá, nepřikládá mu význam) a dále zakořeněné stereotypy v představách o tom, jak týraná oběť vypadá (nevzdělaná, ze sociálně slabé vrstvy, nemůže to být muž apod.) a nechuť být do této kategorie zařazena'"17. V tomto stádiu se oběti za
'■"' Jako základ tohoto rozboru jsem si vzala Zpráva o stavu domácího násilí. Dneska Tě ještě nezabijú! (Nadace Rosa), první vydání, Praha, Nadace Rosa, 1997, str. 56-57
U1 Většina oběti domácího násilí, s nimiž jsem se při své praxi setkala, hovořila o jakémsi „momentu prozřeni". Vzpomínám si např. na ženu, která se při svém povoláni sociální pracovnice denně setkávala s jinými týranými ženami. Přiznala se mi, že tyto ženy vždy litovala a říkala si, že ona by toto ve svém partnerství nikdy nedovolila a nechápala, proč tyto ženy v takovém vztahu setrvávají, přitom byla léta svým partnerem velmi často bita (mnohdy brutálnčji než ženy s nimiž se setkávala v praxi), avšak neuvědomovala si, že se u ní jedná o totéž. Pokaždé totiž uvěřila, že ji její partner zbil jen výjimečně v důsledku nějaké její chyby, a že je to tedy její vina a vždy věřila, že se toto stalo už naposledy.
67
násilí stydí, nechtějí, aby okolí vědělo o tom, co zažívají (maskují stopy po zraněni, tvrdí, že jsou extrémně nešikovné apod.). sebeobviňování - napadaná oběť si již připustí existenci Jakéhosi" problému, avšak obviňuje z něj pouze sebe samu. K tomu přispívá zejména nedostatek sebevědomí na její straně (přičemž při nepřestávajícím týrání klesá sebevědomí oběti niž a níž) a přesvědčování jejího okolí o tom, že ona je právě tím elementem, který ve vztahu selhává. Oběť se dostává do stádia, kdy věří, že je zodpovědná za to, že se její partner rozzlobil („...kdyby bylo uklízeno, nemusel jsem se tak rozčílit...", „...kdybys nebyl impotent, nemusela bych být tak frustrovaná a nervózní..."). S neustále se zhoršující situací se oběť cítí stále bezmocnější a věří, že jedině změnou svého chování tak, aby násilníka neprovokovala, dosáhne klidu. hledání pomoci - oběť si uvědomuje, že se svým problémem musí začít něco dělat a pokusí se vyhledat pomoc (zavolá policu, svěří se matce, vyhledá manželského a rodinného poradce apod.). Často však získává při hledání pomoci negativní zážitky (policie s ní jedná znevažujícím způsobem, nedovolá se na krizovou linku, manželský poradce jí sdělí, že chyba je v jejím způsobu komunikace apod.), které ji jen utvrdí v názoru, že vinu za situaci nese ona. Pokusi-li se oběť domácího násilí vyhledat pomoc, kterou však nenachází, ocitá se v pro ni bezvýchodné situaci stojíce opět na počátku, jen ještě více traumatizovaná a posílena v přesvědčení o svém selhání.
nerozhodnost- mnoho obětí, které po Čase násilného partnera opustí, má tendenci se k němu opět navrátit. Příčinou je neustálý vnitřní boj se změtí rozporuplných pocitů, jako jsou láska k partnerovi a víra v jeho změnu, strach z toho, že násilník své hrozby uskuteční; vina za rozpad rodiny, strach, že sama bez násilného partnera svůj žívot nezvládne; výrazný pokles životní úrovně atd. Oběť, která se k násilníkovi navrací, potřebuje získat ujištění, že vztah již opravdu není možno nijak zlepšit, a že ona sama udělala vše, co bylo možno udělat. Toto období může trvat i několik let a návraty k násilnému partnerovi mohou být i často opakované. přijetí života bez násilí - i když týraná oběť z násilného vztahu odejde, budou prožité události ovlivňovat běh jejího života na velmi dlouhou dobu. Platí, že bez pomoci zvenčí a bez dlouhodobé podpory není týraný Člověk schopen se sám s prožitým traumatem
vyrovnat.14" V odborné literatuře je stav, který oběť prožívá po vymanení se z násilného vztahu označován jako posttraumatická stresová porucha.1411
NÁSILNÝ VZTAH
„Podle mezinárodní šestistupňové stupnice akutních a chronických životních stresuje přetrvávající fyzické a sexuální týrání stresorem pátého stupně „extrémní zátěž. Ženy, které jejich partneři „drží v zajetí", splňují podmínky pro kritéria šestého stupně - katastrofická zátěž."l5u
Jak bylo popsáno již výše, mezi obětí a násilníkem vzniká specifická emocionální vazba, tzv. stockholmský syndrom.
Jen málokdo si dokáže uvědomit, že často bizardní a nepochopiteiné (nenormální) reakce oběti (např. v podobě obhajoby chování násilníka či maskování stop po zranění), vznikají nikoli jako příčina, aie pouze jako obranný mechanismus v důsledku prožívaného násilí.
Řečeno jinými slovy, každá oběť domácího násilí má zpracovánu svoji strategii, jak se násilí bránit (např. ponižováním se, absolutní poslušností a oc notou, snahou popírat skutečnost apod.), která jí pomáhá v jediném - emocionálně (a často i fyzicky) přežít. Jedná se tak o naprosto normální reakci čluvěka na nenormální situaci (přítomnost násilí), v níž žije. Bohužel společnost si většinou tento fakt nedokáže uvědomit a oběť za tyto reakce obviní (,.je hloupá, že neodejde", „když to snáší, tak se jí to líbí", ,je to blázen" apud.), což však ještě více prohlubuje pocity viny a přesvědčení oběti o nemožnosti z násilí se nějak vymanit.
1J!I Více např. Danieli, Y. - Rodley, N. S. a Weisaeth, L.: International Responses to Traumatic Stress. Baywood, 1 -st edition, New York, Araityville, 1996; Friedman, M. J. - Charncy, D. S. a Deutcii, A. Y.: Neurobiological and Clinical Consequences of Stress: From Normal Adaptation to Post-Traumatic Stress Disorder, 1 -st edition, Hagcrstown, Lippincott-Raven, 1995; Freyd, J. J.: Betrayal Trauma: The Logic of Forgetting Childhood Abuse, 1-st edition, Cambridge, Harvard University Press, 1996; Herman, J. L.: Crime and Memory, Bulletin of the American Academy of Psychiatry and the Law, 1995, No. 1, str. 5-17; Herman, J. L.: Trauma and Recovery, 1 -st edition, New York, Basic, 1992
''■' Vice napr.: Koukolík, F. a Drtilová, J.: Zlo na každý den, první vydáni, Praha, Galen, 2001,
str. 395 '"" American Psychiatric Association: Diagnostic and Statistic Manual of Mental Disorders, 1-st edition, Washington, D. C, APA, 1987,str. II
69
Vývoj násilného intimního vztahu probíhá povětšinou podle stejného scénáře:
Potencionální násilník najde naivní, závislou nebo zranitelnou potencionální oběť, kterou může být v určité životní etapě každý člověk (např. žena žijící v podmínkách, které ji urážejí; senior upoutaný na lůžko, neschopný sám se o sebe postarat apod.).
•          Potencionální násilník začne potencionální oběti dávat přesně to, co momentálně potřebuje (emocionální podporu a laskavost, dárky, finanční podporu atd.). U oběti násilí na ženách v intimních vztazích vzniká v tento moment vývoje vztahu láska.
•          Násilník se začne postupně projevovat agresivně. Začne žádat nezvyklé věci (v sexu, v zásazích do fyzické sféry oběti, ve finanční oblasti apod.). Nejdříve k tomuto dochází většinou jakoby náhodně, později se z tohoto vzorce chování vyvine rutina, což zlomí vůli oběti a zničí její smysl pro zažité hodnoty a pravidla. Důsledkem tohoto chování agresora je rovněž izolace oběti od původního sociálního rámce. Oběť se stydí se svými zážitky někomu svěřit. Násilník zcela ovládne život své oběti (používá kontrolu, schvaluje to, co oběť dělá apod.).
Násilník se stává středobodem života oběti, která je od svého dřívějšího sociálního i psychického zaměření zcela izolována. Obět* usiluje jen o to, aby získala náklonnost svého trýznitele a vyhnula se tímto jeho zlosti. Snaží se všemožně odstranit domnělé příčiny násilí. (Pří své praxi jsem se například setkala s ženou, která byla jednou surově zbita. Vysvětlení, které jí poskytl její násilnícky partner, bylo bizardní — obklady v koupelně byly potřísněné vodou. Tato žena pak trávila dlouhé hodiny před příchodem svého partnera ze zaměstnání tak, že neúnavně leštila a vysušovala sebemenší stopu po kapce vody z koupelny. Následně však byla zbita proto, že ne-prostřela na stůl podle svého partnera správným způsobem, neuvařila správnou kávu, mela divný výraz v obličeji atd.) Vzniká nový sebeobraz oběti. Domnívá se, že si vše zaslouží (trest, zlobu apod.). Stává se nevyrovnanou. Jejím smyslem života se stává zavděčit se trýzniteli. Doufá, že svým správným chováním násilníka změní.151
70
2.4 Náhled české společnosti na domácí násilí
„Každá společnost má své mechanismy, které legitimizují, zamlžují nebo popírají a tím i pěstují násilí."'52
Obecně nízká úroveň právního vědomí české společnosti se promítá do tolerance vůči verbálnímu i fyzickému násilí — viz např. šikana, mobbing, domácí násilí.153
Některé formy násilí jsou dokonce považovány za průvodní jev určitého postavení oběti. To platí i o domácím násilí, kde se mnohdy odsuzuje spíše oběť než násilník.
Z výzkumu realizovaném agenturou STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris v roce 2001 vyplynulo, že 29 % obyvatel ČR se domnívá, že domácí násilí má společnost spíše tolerovat, protože se jedná o záležitost, kterou si rodiny vyřeší samy. 47 % obyvatel ČR by váhalo s poskytnutím pomoci, kdyby slyšeli zoufalý křik a pláč od sousedů.'54
Česká společnost stále inklinuje k předsudku vnímat domácí násilí jako ryze soukromou záležitost.
Velmi snadno lze tuto tezi demonstrovat např. na posuzování trestného činu znásilnění. Zatímco u většiny případů znásilnění, kdy je oběť znásilněna
151 Jako základ tohoto rozboru jsem si vzala Ručka, P.: Odborný výcvik poradců Bílého kruhu bezpečí k problematice domácího násilí, první vydáni, Praha, 1999; více např. Egger, R.: Násilie voči ženám v intímnych vzťahoch, Záznam z workshopu In: Kol. autoru: Násilie II-lematické číslo Aspektu, první vydání, Bratislava, 1999, str. 63 a násl.; Tošnerová, T.: Špatné zacházeni se seniory a násilí v rodině. Průvodce pro zdravotníky a profesionálni pečovatele. Ambulance pro poruchy paměti, první vydání, Praha, FNKV Praha, 2000, str. 61; DDbash, R. E. a Dobasli, R.: Wiwcs: The „appropriate" Victims of Marital Violence In: Victimology: An International Journal, 1978, No 6; Šintalová, S.: Domáce násilie - zneužívané ženy v partnerskom vzťahu, Diplomová práca, Bratislava, Katedra psychológie FF UK, 1997; Sopková, E.: Násilie páchané na ženách v intímnych vzťahoch- situácia na Slovensku In: Ochrana obete v domácom násilí. Zborník príspevkov národnej konferencie, konanej v dňoch 15.- 16. Apríla 1999, první vydání, Bratislava, Národné centrum pre rovnoprávnosť žien a mužov, 1999, str. 23-29 atd.
'" Heise, L. L. - Pintaguy, J. a Germain, A.: Násilie páchané na ženách. Skrytá ujma na zdraví, Študijný materiál vypracovaný pre Svetovú banku, prvni vydání, Humenné, Pro Família, Aspekt, 1998, str. 9
'" K tomu, jak sc na tento problém divaji ostatni evrapané podrobně Kotarakos, CH.: Europeans and their opinion about domestic violence, 1 -st edition, Brusel, The European Comtnision Women's information sector, 1999
151 Desatero o domácím násili. Shrnutí základních výsledků reprezentativního výzkumu pro BKB a Philip Morris ČR, a.s., STEM pro BKB a PM ČR, květen 2001; více o lomto výzkumu např. na www.domncinusili.cz
71
neznámým pachatelem, převládá ochota společnosti uznat toto jednání, jako trestný čin a uložit za něj adekvátní trest (naplňuje-li všechny znaky příslušné skutkové podstaty), je-li oběť znásilněna někým, s níž ji pojí intimní vztah, nastupuje ze strany posuzovatelů série pochybností a nedůvěry vůči výpovědím oběti („chtěla to", „chce získat výhodu pH rozvodu", „chce se mu pomstít, protože ji chce opustit" atd.).
Tyto postoje České společností k obětem domácího násilí a k tomuto jevu obecnejšou hojně posilovány médii.155
Při posuzování a hodnocení chováni, které označujeme jako domácí násilí, můžeme dosud u většiny obyvatel ČR vystopovat přesvědčení spočívající v bagatelizaci až toleranci tohoto jevu.
Ve svém důsledku vede tento postoj mimo jiné k tendenci nekrimínalizo-vat násilné jednáni, ke kterému dojde mezi osobami nacházejícími se v intimních vztazích, byť by za jiných okolností (tedy spácháno mezi osobami, které spolu nejsou spojeny intimním vztahem) bylo hodnoceno jako trestný čin. Dále k četné sekundární viktimizaci obětí a k přenášení negativních vzorců chování na další generace. Je logické, že tento stále ještě hluboce zakonzervovaný postoj společnosti i přes některé v nedávné době z hlediska sledované efektivnosti provedené pozitivní změnyl5fi nachází svůj odraz í v platném právu a dále zejména ve způsobu jeho aplikace. Viz např. formulace ustanoveni § 163 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v aktuálním znění, kdy je podmínkou zahájení trestního stíhání tam taxativně uvedených trestných činů (z nichž mnoho spadá pod jednotící skupinu trestných činů v rámci domácího násilí) a pokračování v něm výslovný
liJ Víz. např. poznámka pod čarou č. 101
'"Srovnej zejména zákoně. 91/2004 Sb. ze dne 29. ledna 2004, kterým se měni zákon č. 140/ i 961 Sb., trestní zákon, kterým byla s účinnosti od 1. června 2004 definována nová skutková podstata „týráni osoby žijící ve společně obývaném bytč nebo domě", jenž relativně dostatečně pokrývá charakter jednáni v rámci domácího násilí, přičemž za důležitě z hlediska sledované efektivnosti pokládám rovněž fakt, že tato skutková podstata nenáleží mezi trestné činy taxativně uvedené pod ustanovením § 163 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v aktuálním znění. Dáte srovnej změny provedené zákonem č. 283/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízeni soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízeni soudním (trestní řád), ve zněni pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve zněni pozdějších předpisů, a některé další zákony.
72
souhlas té skupiny poškozených, která je řečeno zjednodušeně spojena s pachatelem intimním vztahem. Jak ukázala praxe, zatím bohužel ani novela tohoto ustanovení157, ačkoli právě do ní byla zákonodárcem z hlediska sledované efektivnosti vkládána velká naděje, kýženou změnu ve zvýšení ochrany obětí domácího násilí nepřinesla. Podle nově vloženého ustanovení § 163a odst. d) výše citovaného zákona není třeba souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v ustanovení § 163, pokud jé z okolností zřejmé, že souhlas nebyl podán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhružkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností. Důvod, proč toto na první pohled podstatu sledovaného problému odstraňující ustanovení v praxi zatim nedocílilo kýžený efekt, je nutno podle mého názoru hledat opět mimo jiné i v tom, jakým způsobem je domácí násilí společností většinově vnímáno a jaký je rozsah informací, kterými společnost o charakteru tohoto jevu disponuje. Jinými slovy řečeno, o způsobu aplikace tohoto novelizovaného ustanovení vždy rozhodují konkrétní lidé, přičemž podle toho, jaká je úroveň jejích znalostí o předmětném jevu a podle toho, jak dalece jsou ovlivněni nejrůznějšími stereotypy a předsudky v názorech na tuto problematiku, tak bude vypadat i jejich posuzování a hodnocení předmětného (podrobněji viz dále kapitola 3.2.2).
SEKUNDÁRNÍ VIKTIMIZACE OBĚTÍ DOMÁCÍHO NÁSILÍ
Jak již bylo naznačeno výše, reálné nebezpečí předsudků spojených s oběťmi domácího násilí spočívá v jejich působení na celé společenské spektrum. Výsledkem této stereotypní socializace je potom přetrvávání mýtů spojených s domácím násilím („může si za to sama", „líbí sejí to, když neodejde", „muž nemůže být týraný", „násilníkem je vždy jen alkoholik" apod.), jeho bagatelizace a akceptace nejen širokou laickou veřejností, ale rovněž tak i veřejností odbornou, která je přímo či nepřímo do řešení předmětného problému zapojena (policisté, soudci, pracovníci poradenských center, psychologové, záko-
'" Provedená zákonem č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákoně. 141/1961 Sb., o trestním řízeni soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb-, trestni zákon, ve zněni pozdějších předpisů, a některé další zákony.
73
nodárci, lékaři apod.), čímž dochází nejen k poškozování obětí na primární individuální úrovni, ale rovněž k poškozování na úrovni společenské tzn. k sekundární viktimizací obětí.158
Dopad tohoto podpůrného efektu na myšlení násilníků spočívá mimo jiné v posilování četnosti a intenzity předmětného jevu.
Sekundární viktimizace obětí domácího násilí v ČR zahrnuje širší spektrum podob. Pro zjednodušení ji rozdělím v závislosti na prostředí, z nějž vzešla:
•         bezprostřední (laické) okolí oběti - které je tvořeno sociálně blíz-
kými osobami (tzn. příbuznými, přáteli, kolegy, sousedy atd.) oběti. Paradoxem přitom zůstává skutečnost, s níž jsem byla často konfrontována v rámci své praxe, a to že právě z toho prostředí vychází směrem k obětem domácího násilí často nejmenší pochopení. Ne vždy však tento postoj bývá zapříčiněn snahou obětí ublížit, naopak lidé vyskytující se v blízkém okolí oběti mohou mít upřímnou snahu pomoci jí, avšak vzhledem k nedostatku znalostí o předmětné problematice a vlivem nejrůznějších předsudků jí poskytuji jen fakticky bezcenné rady, které žádný dopad na ukončení násilí ve vztahu nemohou mít. Jako demonštratívni příklad takové situace může sloužit příběh jedné z mých klientek, která se potom, co strávila čtrnáct dnů hospitalizována v úrazové nemocnici s četnými poraněními v oblasti hrudního koše, zlomeninou nosní kosti a otřesem mozku v důsledku napadení manželem, obrátila s žádostí o pomoc na svoji matku. Ta ji však pouze utvrdila v přesvědčení, že „většina mužů své ženy bije... někteří muži mají prudší povahu...". Vzhledem k tomu, že tato žena sama v násilném vztahu nikdy neži-la, dala své dceři rady, které vyplývaly z jejího upřímného přesvědčení získaného na základě jejích životních zkušeností a poznání, že dcera pravděpodobně dělá něco špatně, a proto je bita, neboť
1 Více napr. Walker, L, E.: Psychology and domestic Violence Around World, American Psychologist, 1999, No 1, str. 21 -29; Clrtková, L.: Obětí domácího násilí. Psychologie dnes, 2001, čislo 1, str. 14 a nasi.; Strategies for Confronting Domestic Violence. A Resource Manual (United Nations), I -st edition, New York, United Nations, 1993; Šmolka, P.: Konstruktivní agrese jako součást manželství. Domáci násilí záležitost nikoli soukromá. Fakta, názory, právo, prvni vydání, Praha, Koordinační knih prevence násilí na ženách, 1997, str, 31 a nás].; Fagan, J.: The Criminalization od Domestic Violence: Premises and Limits, Research Report, I -st edition, Washington, National Institute of Justice, 1996 atd.
74
ona sama bita není. Konkrétně řekla své dceři např.: „.. .když se mu začneš bránit a postavíš se mu, přestane", „...musíš být víc sebevědomá", „...až budeš mít dítě, budete se mnohem lépe snášet", „...musíš se o sebe víc starat, komu by se líbilo koukat se na takto neupravenou, věčně unavenou ženskou" apod. Tato moje klientka se snažila podle rad své matky chovat, avšak násilí v jejím vztahu pochopitelně neubývalo, naopak mělo tendenci postupně gradovat. Tato žena začala cítit velmi silnou vinu za to, že není schopna tak jako jiné ženy vést funkční partnerství. Její psychické nastavení následně podporovalo chování agresora. Po určité době začala i matka této mé klientky vidět svoji dceru jako méněcennou (,je hloupá, když se nechá bít" apod.) a snažila sejí proto vnutit podle jejího mínění nejlepší možnosti řešení („rozveď se" apod.), avšak její dcera tento nátlak nebyla v daném stadiu svého života schopna unést a přerušila s ní veškeré kontakty. Ve své praxi jsem vysledovala, že jen málokdo z bezprostředního okolí oběti domácího násili skutečně účinně ve prospěch této oběti zasáhne, byť by to mělo být jen v poloze odsouzení jednání násilníka (např. sousedé povětšinou disponují přesným rozsahem znalostí o tom, co se v noci v domácnosti agresora odehrává, avšak nejen, že nikdy nezavolají k aktuálnímu incidentu policii, ale í nadále udržují s tímto agresorem přátelské vztahy, aniž by kdy jakýmkoli způsobem vyjádřili nesouhlas s jeho jednáním. Pokud by byly požádáni obětí, aby u soudu svědčili v její prospěch, téměř ve 100 % případů tuto službu odmítnou.). Avšak i tehdy, kdy okolí oběti násilí nehodlá respektovat a s jednáním agresora nesouhlasí, dochází často k sekundární viktimízaci oběti. V těchto případech se totiž Často stává, že tyto osoby netuší, jak by mohly oběti pomoci, cítí se bezmocné a násilím odrazené. Po určité době proto většinou (často vyčerpány po marných neefektivních pokusech pomoci) postupně ukonči přátelské vztahy. Oběť domácího násilí se tak na základě výše popsaných mechanismů dostává do izolace a přijimá za své přesvědčení, že v její situaci neexistuje možnost pomoci („...když mi nepomůže nejbližší okolí, nemůže mi pomocí nikdo..."). profesionální okolí oběti - bohužel v majoritním procentu případů obětí domácího násilí, s nimiž jsem se při své praxi setkala, docházelo k sekundární viktimizací i ze strany tzv. profesionálního okolí (policisté, soudci, poradci specializovaných center, psycho-
75
logové apod.). Příčinu tohoto neodborného přistupuje třeba stejně jako u veřejnosti laické hledat v tendenci podléhat stereotypům a předsudkům, nedostatku informaci o charakteru a příčinách předmětného jevu apod. Mnoho z pracovníků tzv. pomáhajících profesí např. odsoudí týranou ženu potom, co se navrátí ke svému násilnému partnerovi, i když jí podle svého přesvědčení nabídli efektivní pomoc. Následkem takového přístupu na život obětí domácího násilí je jejich postupná izolace a téměř absolutní nemožnost se z násilného svazku nějak vymanit. Oběť si totiž vždy dešifruje neprofesionálni postoj profesionálu jako odborné potvrzení její viny a posílení představy, že si to, co se děje u ní doma plně zaslouží.139
2.3 Četnost výskytu domácího násilí ve společnosti
Od sedmdesátých let jsou na různých místech světa realizovány mnohé výzkumy a Šetření orientovaná na domácí násilí. V současné době tak máme k dispozici již poměrně velké množství empirických údajů, které problém domácího násilí popisují a dále specifikují.
Tato data jsou i sama o sobě jistě velmi cenná, avšak bohužel mezi sebou až na dílčí výjimky'60 navzájem neporovnatelná, neboť byla získána na základě nesourodých souborů otázek, vycházejících z rozdílných představ dané společnosti o charakteru a příčinách domácího násilí a rovněž tak z nejednotností zaměřeni jednotlivých výzkumů na konkrétní cílovou skupinu obětí (některé výzkumy tak braly na zřetel pouze možné oběti partnerského násilí, jiné zajímal okruh obětí násilí v rodině, další zkoumaly pouze oběti násilí v manželském svazku apod.).161
139 Vice napr. ČIrtková, L.: Oběti domácího násilí, Psychologie dnes, 2001, čislo 1, str. 14 a násl.; Dobash, R. E. a Dobash, R.: Wiwes: The „appropriate" Victims of Marital Violence In: Victimology: An International Journal, 1978, No 6; Šintalová, S.: Domáce násilie - zneužívaně ženy v partnerskom vzťahu, Diplomová práca, Bratislava, Katedra psychológie FF UK, 1997; Sopková, E.: Násilie páchané na ženách v intímnych vzťahoch - situácia na Slovensku In: Ochrana obete v domácom násilí. Zborník príspevkov národnej konferencie, konanej v dňoch 15.- 16. Apríla 1999, první vydání, Bratislava, Národné centrum pre rovnoprávnosť žien a mužov, 1999, str. 23 - 29; Herman, J. L.: Trauma and Recovery, I -st edition, New York, Basic, 1992 aid.
iM Jedná se zejména o projekt Mezinárodního výzkumu násilí na ženách (podrobněji kapitola 3.2.1 -subkapitola „Mezinárodni výzkum násilí na ženách")
161 Více napr. Kimmcl, M. S.: Gender Symmetry in Domestic Violence. A substantive and methodological research review. Violence against Women, 2002, No. 11,str. 1332- 1363
76
Většina dříve vedených výzkumů rovněž zanedbávala možnost existence násilí ze strany bývalého partnera. Přitom např. "míra násilí vůči ženám, které se od partnerů odloučily, je až osmkrát vyšší než míra násilí u vdaných žen".162
Dříve provedené zahraniční výzkumy v oblasti domácího násilí u svých respondentů potom sledovaly zejména to, zda byli biti či jinak týráni, nebo jestli kdy žili v násilném svazku s důrazem kladeným zejména na zjištění fyzické formy domácího násilí. Avšak následné zkušenosti z klinik a nejnovějších výzkumů poukázaly na možnost existence nepřesností v dříve získaných výsledcích, neboť např. již samotná formulace otázek, která vyžaduje, aby respondenti sami sebe označili za objekt týrání, vede celkově ke značnému podhodnocení a zkreslení údajů o výskytu tělesného a duševního násilí v intimních vztazích. Nezanedbatelnou roli při možném zkreslování výsledků různých výzkumů domácího násilí hraje rovněž věk respondentů, přičemž piati, že děti mají obecně v takto postavených dotaznících tendence násilí bagatelizovat. I63
Mezi nejnovější poznatky přednesené na poli vedení a hodnocení výzkumů týkajících se domácího násilí včetně možností následného využití získaných výsledků v praxi potom patří nutnost zohlednění rodových specifik při potírání tohoto jevu.164
2.3.1 Výsledky některých výzkumů zaměřených na rozpoznání Četnosti domácího násilí ve společnosti provedených v zahraničí
Pokusím se teď pro lepší představu o rozsahu domácího násilí ve společnosti zmínit alespoň některé z reprezentativních výzkumů provedených ve světě, které nad ostatní vynikají svou vypovídající hodnotou, možností vzájemného srovnání, preciznosti zpracování či zohledněním nejnovějších poznatků na tomto poli vědeckého bádání.
",: Bachman, R - Sallzman, L. E.: Violence against women: Estimates from the redesigned Survey, Special Report, Washington, DC, US Department of Justice, 1995 In: Knvcmann, B.: Gewalt gegen Manner - ein vernachlässigtes Problem? Vortrag zur Fachveranstaltung derFHVR Berlin 18. 11.2002, Universität Osnabrück In: www. wibig.uni-osnabrueck.de
'" Podrobně se zkreslováním výsledků výzkumů při sebehodnoceni respondentu zabývá např. Mullen, P. E. - Romans-Clarkson, S. E. - Walton, V. A. a Herbison, P. E.: Impact of Sexual and Physical Abuse on Women's Mental Health In: Lacet, 1988, No. 1, str. 841 a nasi.
IM Srovnej např. Kavemann, B.: Gewalt gegen Männer- ein vernachlässigtes Problem? Vortrag zur Fachveranstaitung der FHVR Berlin 18. II. 2002, Universität Osnabrück In: www. wibig.uni-osnabrueck.de; Kimmel, M. S.: Gender Symmetry in Domestic Violence. A substantive and methodological research review, Violence against Women, 2002, No. 11, Str. 1332-1363
77
USA
Výzkum realizovaný v USA ministerstvem spravedlnosti v roce 2000 měl za cíl podat informace o násilí vůči ženám a mužům. Celkem bylo dotazováno 8.000 žen a 8.005 mužů. Jedinečnost tohoto počinu spočívá především v tom, že vycházel ze shrnutí dosud získaných poznatků o možnosti zkreslení výsledků předmětného druhu výzkumů a tyto nepřesnosti se pokusil cíleně eliminovat. Setření se tak např. zcela vyhnulo kriminologickému přístupu (v dotazníku se např. vůbec nehovořilo o „znásilnění" nebo o „týrání", nýbrž dotazovaná násilná jednání byla respondentům vždy konkrétně popsána).
Účastníci šetření byli dotazováni na tělesné násilí způsobené dospělými pečujícímu osobami v jejich dětství, dále na tělesné útoky, které zažili jako dospělí od jakýchkoliv útočníků, a to včetně znásilnění a pronásledování v průběhu celého života jakýmkoliv pachatelem.
Tento výzkum byl realizován z velké části z potřeby reakce a nutnosti podat uspokojivou odpověď na otázku, jsou-li muži oběťmi domácího násilí, které pochází od jejich intimních partnerek, stejně často jako ženy ze strany svých intimních partnerů. Data získaná k tomuto tématu z dřívějších výzkumů byla totiž čím dál tím častej i ve veřejných diskusích označována jako zkreslená a při aplikaci v praxi vedoucí k jednostrannému protěžování ženských oběti domácího násilí na úkor obětí mužských.
Výsledky tohoto šetření prokázaly, že násilí je u obou skupin respondentů velmi rozšířené. Např. 66,4 % všech dotazovaných mužů a 51 % všech dotazovaných žen uvedlo, že se někdy během svého života stalo terčem násilného ataku. Zásadní rozdíl mezi dotazovanými ženami a muži se však ukázal právě při sledování násilí v intimních vztazích, kde bylo zjištěno, že sledované ženy jsou ve všech druzích dotazovaných deliktů významně ěastěji oběťmi (u každého konkrétního v dotazníku uvedeného druhu vždy minimálně třikrát tak Často) než sledovaní muži.165
Podrobné In: Tjadcn, P.; Thocnnes, N.: Fuií Report of the Prevalence, Incidence und Consequences of Violence Against Women, 1 -st edition, National Institute of Justice, US Department of Justice, NCJ 183781,2000 reference o tomto výzkumu též In: Kavemann, B.: Gewalt gegen Männer - ein vernachlässigtes Problem? Vortrag zur Fachvcranstaltung der FHVR Berlin 18.11. 2002, Universität Osnabrück In: www. wibig.uni-osnabrueck.de
78
FINSKO
: První průzkum, který měl za cíl zmapovat rozsah násilí na ženách ve Finsku, proběhl již v roce 1997. Jeho výsledky potom byly publikovány v roce 1998. Realizaci výzkumu prováděla expertní skupina HELTNI.
Zkoumaný vzorek tvořilo 7.100 žen starších 15 let náhodně vybraných z celé země. Sledovaným cílem bylo zjištění výskytu psychického a fyzického násilí na ženách v intimních vztazích, násilí jehož svědkem je dítě, sexuálního obtěžování a strachu z násilí.
Tento výzkum dospěl mimo jiné k těmto výsledkům:
násilí na ženách ve sféře manželských a jiných blízkých vztahuje ve Finsku velmi rozšířený jev, jeho nejčastější formou je bití, 40 % finských žen starších 15 roků se stává obětí fyzického či sexuálního násilí,
52 % finských žen starších 15 roků se stává objektem sexuálního přinucení či nátlaku,
ve věku do 15 let zažije 29 % finských děvčat násilí, výhrůžky, nebo nátlaku sexuálního charakteru,
50 % finských žen trpí násilím nebo jeho hrozbou ze strany bývalého partnera čí manžela,
36 % mužů, kteří se během manželství chovali násilnícky, se tak chová i po jeho ukončení,
objektem fyzického a sexuálního násilí či výhružek o jeho použití ze strany manželů či partneru se stává 22 % žen, které žijí v manželství. V průběhu jednoho roku tak 112.000 finských žen zažívá násilí ze strany partnera, z nich 90.000 žen je napadáno fyzicky,
v průměru 306 žen ve věku 18 až 74 let se denně stává ve Finsku obětí fyzického či sexuálního násilí eventuelně výhružek jejich použitím ze strany lidí, s nimiž je pojí intimní vztah, každých 6 minut zbije ve Finsku nějaký muž svoji partnerku, každý druhý týden ve Finsku umírá jedna žena na následky násilí ve sféře intimních vztahů.'06
"* Vice např. Pertu, S.: Domestic Violence in Social Weifare and Health Care, A Survey of Professional Workers and Areas for Development in their Work, 1 -st edition, Helsinky, Daphne Iniciativě 1998; Piata žena, Aspekty násilia páchaného na ženách (Aspekt), první vydáni, Bratislava, 2001, str. 50 - 51; Domáci násilí - přistup k řešeni problému vc vybraných evropských zemích. Studie Bílého kruhu bezpečí, první vydáni, Praha, Bílý kruh bezpečí, O.S., 2002, str. 54
79
Nejrozsáhlejším dotazníkovým výzkumem určeným ženám, které staly oběťmi domácího násilí byl potom výzkum realizovaný Statistickým centrem a výborem pro rovnoprávnost v roce 2001 pod názvem „Víra, naděje,
týrání".107
Jeho výsledky byly výzkumu předcházejícímu velmi podobné. Mimo jiné prokázal vysokou latenci tohoto jevu. Pouze každá desátá oběť totiž ohlásila partnerské násilí na policii. 40 % žen, které se staly terčem domácího násilí, potom uvedlo, že jejich děti byly domácímu násilí svědky.
Tento výzkum potom pokračoval zprávou „Cena násilí", v níž byl učiněn odhad, jaké náklady způsobí násilí páchané na ženách v intimních vztazích společnosti. Ve zprávě jsou zohledněny zdravotnické, sociální a soudní služby.
Odhaduje se, že v roce 199S činily přímé náklady vzniklé v souvislosti
s násilím páchaným na ženách (tzn. náklady na služby, které byly poskytnuty obětem) celkem 296 milionů marek. Podíl zdravotnického sektoru přitom činil 40 milionů marek, sociálního 88 milionů marek a zbytek 158 milionů marek pohltila soudní sféra.
Autoři této zprávy ovšem zároveň poukazují na enormní střízlivost svého odhadu.1"8
ŠVÉDSKO
V roce 2001 byl ve Švédsku proveden jako společný projekt univerzity v Uppsale, organizace Brottsoffermyndiheten a statistického centra SCB rozsáhlý výzkum s názvem „Moc mužů vůči ženám v dnešním Švédsku". Jeho cílem bylo zjistit rozsah násilí na ženách v intimních vztazích. Ukázalo se, že výsledky tohoto výzkumu jsou velmi podobné výsledkům výzkumu, prováděného obdobným způsobem ve Finsku.l69
Mimo jiné bylo zjištěno, že:
v roce 2000 bylo ve Švédsku hlášeno na policii 20.000 případů ublížení na zdraví žen, z nichž 15.500 bylo spácháno oběti dobře známou osobou,
Výzkum je součásti Mezinárodního výzkumu násilí nu ženách (podrobněji kapitola 3.2.1 -
subkapitola „Mezinárodní výzkum násilí nu ženách") Více napr. Domácí násilí - prístup k řešeni problému ve vybraných evropských zemích. Studie
Bílého kruhu bezpečí, prvni vydáni, Praha, Bílý kruh bezpečí, o.s., 2002, str. 55-56 Výzkum je součástí Mezinárodního výzkumu násilí na ženách (podrobněji kapitola 3-2.1 -
subkapitola „Mezinárodni výzkum násilí na ženách")
80
každá třetí švédská žena má po rozvodu zkušenost s násilím ze strany bývalého manžela, •         46 % žen vypovědělo, že byly po dosažení 15 let věku terčem ublí-
žení na těle nebo výhrůžek ze strany mužů.17"
NIZOZEMÍ
V roce 1997 byla v Nizozemí provedena celonárodní studie realizovaná Intomartem. Tento výzkum byl prováděn mezi reprezentativním vzorkem 1000 náhodně vybraných občanů a jeho cílem bylo podat relevantní svědectví o zkušenosti nizozemských občanů s násilím v rodině.
Z výzkumu mimo jiné vyplynulo, že:
45 % nizozemských občanů se někdy stalo obětí násilí v rodině,
27 % nizozemských občanů se někdy v minulosti stalo obětí násilí
v rodině, ke kterému docházelo s denní či týdenní frekvencí,
34 % žen uvedlo, že je na nich pácháno fyzické násilí některým
členem rodiny,
pouze v 6 % všech případů násilí v rodině došlo k podání trestního
oznámení.'71
VELKÁ BRITÁNIE
Pravděpodobně nejlépe využitelné údaje o domácím násilí v Anglií a Walesu poskytuje British Crime Survey. Výzkum se zaměřil na údaje o mužích a ženách ve věku od 16 do 59 let a obsahoval specielní baterii otázek zaměřených na domácí násilí. Byl realizován prostřednictvím programu CASI (Computer Assisted Self-Interviewing).
Výzkum dospěl mimo jiné i k těmto výsledkům:
více než 4/5 útoků v rodině směřovaly proti současným nebo bývalým partnerkám,
22,7 % žen a 14,9 % mužů přiznalo, že se stalo někdy ve svém životě obětí domácího útoku,
11 Vice napr. Domácí násilí - přistup k řešení problému ve vybraných evropských zemích, Studie Bílého kruhu bezpečí, prvni vydáni, Praha, Bílý kruh bezpečí, o.s., 2002, str. 56-57
1 Vice např. Van Dijk, T. - Flight, S. - Oppenhuis, E. a Dusmann, B.: Domestic Violence: A National Study of the Nature, Size and Effects of Domestic Violence in the Netherlands, European Journal on Criminal Policy and Research, 1998, No. 6, str. 7 a nasi.
81
•          ženy byly domácím násilím postiženy výrazně vážněji než muži,
•          u žen existuje dvojnásobná pravděpodobnost, že budou při domácím útoku zraněny, než je tomu u mužů,
nejjednodušším a nejpřímějším rizikovým znakem následných domácích útoků je útok předcházející, méně závažné násilí je předzvěstí násilí závažnějšího, domácí násilí je postupně vyvíjející se dlouhodobý proces,
•          22 % žen, které žijí v současné době bez partnera bylo v předcházejícím roce napadeno partnerem nebo bývalým partnerem,
•          u těhotných žen existuje vyšší riziko možnosti, že se stanou obětí domácího násilí,
■         byly nalezeny důkazy prokazující spojitost mezi domácím násilím
a zneužíváním dětí v rodině.173
SLOVENSKÁ REPUBLIKA
Reprezentativní výzkum, který by poskytoval relevantní informace o rozsahu a charakteristice násilí na ženách v intimních vztazích na Slovensku byl uskutečněn v listopadu 2001 na vzorku 1083 respondentů starších 15 let agenturou Markant. Z tohoto výzkumu mimo jiné vyplynulo, že více než 35 % respondentů ve svém okolí zná týranou ženu, a dále, že celkem 84 % respondentů pokládá za důležité na Slovensku změnit zákony tak, aby bylo možné vykázat násilného partnera z bytu.173
Z dosud uskutečněných dílcích výzkumů na Slovensku potom stoji za zmínku zejména výzkum „Bité ženy na Slovensku" uskutečněný v roce 1997 E. Sopkovou a S. Šintalovou ve spolupráci s územními pracovišti CPPS v 17 okresech SR na souboru žen, který nebyl reprezentativní.
Z tohoto výzkumu, který se stal jedním z podnětů pro změny v právní úpravě ochrany obětí domácího násilí, potom vyplynulo mimo jiné, že:
•          46,5 % žen - obětí domácího násilí - bylo fyzicky napadeno již v prvním roce manželství, 6,9 % z nich bylo poprvé napadeno jíž před sňatkem,
•          70 % žen - obětí domácího násilí -je fyzicky napadáno i během rozvodového řízení,
•          57,1 % žen - obětí domácího násilí -je bitých častěji než jedenkrát do měsíce,
171 Vfce např. Mirles-Black, C: Domestic Violence - Findings from a New British Crime Survey
Sclf-compietion Questionnaire, 1 -st edition, London, Home Office, 1999 '" Podrobněji www.stopnasiliu.sk
82
100 % žen - obětí domácího násilí - které zůstaly po rozvodu bydlet
na jednom místě s agresorem, bylo dále bitých,
22,3 %zbitých žen navštívilo lékaře, na policii se obrátilo 19,8%biíých žen.174
NĚKTERÉ DALŠÍ VÝZKUMY ZAMĚŘENÉ NA ZJIŠTĚNÍ POČTU TÝRANÝCH ŽEN V HETEROSEXUÁLNÍCH VZTAZÍCH
:ZEMÉ	ZKOUMANÝ VZOREK	TYP VZORKU	VÝSLEDKY	DOPLŇUJÍCÍ KOMENTÁŘ
Belgie175	956 žen ve věku 30 až 40 let	Náhodný výběr žen ze 62 městských oblastí z celého státu	3% respon-dentek zažilo velmi kruté partnerské násilí, 13% zažilo středně kruté násilí, 25 % zažilo méně kruté násilí.	Ženy byly dotazovány na celkem 15 typů fyzického násilí (od facek po život ohrožující formy fyzického týrání, jako je např. Skrčení, postřelení atd.)
Kanada176	Celostátní vzorek složený z 12.300 žen starších 18 let	Podrobný telefonický rozhovor na základě náhodně vytočeného čísla	25 % všech žen (a 29 % vdaných či rozvedených) uvedlo uvedlo, že byly od svých 16 let svým tehdejším či současným partnerem fyzicky týráno	65% obětí zažilo fyzický útok častěji než jedenkrát, 32% oběti zažilo fyzický útok více než jedenáctkrát, 45% manželských napadení skončilo zraněním
174 Podrobněji např. Sopková, E. a Šintalová, S.: Bité ženy na Slovensku, prvé vydanie, Bratislavu,
Pro Familia, 1997
175 Podrobněji např. Bruynooghe, R.: Study ofPhysical and Sexual Violence against Belgian Women,
1 -st edition, Limburg, Limburgs Universitair Centrum of Sciences, Department of Science Humanies et Sociales, 1989 l7ň Podrobněji napr. Statistics Canada: Conjugal violence against Women, Juristat, 1990, No. 10(7), str. 1-7
83
ZEMĚ	ZKOUMANÝ	TYP	VÝSLEDKY	DOPLŇUJÍCÍ
	VZOREK	VZORKU		KOMENTÁŘ
Japonsko177	796 žen z celé-	Cíleně vybra-	58,7% žen	44% žen
	ho Japonska	ný vzorek po-	uvedlo, zeje	uvedlo, že
	(tzn. 17% z	pulace zalo-	jejich part-	prošlo všemi
	4.675 rozesla-	žený na prů-	neři fyzicky	formami týrá-
	ných dotazníků)	zkumu vyko-	týrají, 65,7%o	ní současně.
		návaném žen-	žen bylo tý-	Nejedná se
		skými skupi-	ráno psychic-	však o repre-
		nami v ce-	ky a 59,4%	zentativní
		lém státě	žen bylo sexuálně zneužíváno	výzlcum
Mexiko178	1.163 vesnickýcl	Náhodný prů-	56,7%	Ve více než
	a 427 městských	zkum v do-	městských	60% případů
	žen ze státu	mácnostech	a 44,2%	násilí byl hlav-
	Jalisco	pobírajících	vesnických	ním agresorem
		sociální	žen bylo	manžel. Nejed-
		podporu	týráno	ná se však o reprezentativní
			j výzkum	
Vice napf. Domestic Violence Research Group: A Sludy on Violence Precipitaied by Husbands (Boyfriends) in Japan: Preliminary Findings. Presented at The NGO parralled activities at the United Nations World Conference in Human Rights, Vienna 12. - 25. -th June 1993 cit. In: Heise, L. L. - Pintaguy, J. a Germain, A.: Násilie páchané na ženách. Skrytá ujma na zdraví, Studijný materiál vypracovaný pre Svetovú banku, prvni vydaní. Humenné, Pro Familia, Aspekt, 1998, str. 16
1 Více napf. Ramirez, R.: Mujery Vioicncia: un becho contidiano, Institutio Nacionál de Salud Publica Cuemavaca, cit. In: Heise, L. L. - Pintaguy, J. a Germnin, A.: Násilie páchané na ženách, Skrytá ujma na zdraví, Študijný materiál vypracovaný pre Svetovú banku, první vydání, Humenné, Pro Familia, Aspekt, 1998, str. 16
1 Vice napf. Anderson, J. - Martin, J. - Mullen, P. and Roman-Clarkson, S.: Forthcoming. Violence against Women in New Zealand: The Otago Women's Heallh Survey In: Journal of the American Academy of Child and Adolescent Psychiatry, cit. In Heise, L. L. - Pintaguy, J. ö Germain, A.: Násilie páchané na ženách, Skrytá ujma na zdraví. Študijný materiál
84
ZEME	ZKOUMANÝ VZOREK	TYP VZORKU	VÝSLEDKY	DOPLŇUJÍCÍ KOMENTÁŘ
Nový Zéland179	3.000 ženám v Otagu byl zaslaný dotazník; 497 žen se zúčastnilo pohovoru (z nich polovina byly sexuálně zneužívané ženy a polovina byla kontrolní skupina)	Náhodný vzorek žen, který byl vybrán podle voličského seznamu	22,4% žen bylo fyzicky týráno od svých 16 let, 76% těchto žen bylo týráno partnerem,	20,7% žen fyzicky týraných partnerem bylo zároveň i sexuálně zneužíváno.
USA180	3.000 vesnickým ženám ve státě Texas byly zaslané dotazníky	Náhodný vzorek žen z měst pod 50.000 obyvatel	40,2% žen byly týrané od 18 roku života; z toho 31% bylo týráno fyzicky	22% těchto žen bylo týráno v minulém roce
USAIHI	2.143 vdaných žen a družek	Celostátní pravděpodobnostní vzorek sesta vený na základě náhodného vytáčení telefonního čísla	28% žen uvedlo alespoň jeden případ fyzického týráni partnerem	11,3% žen uvedlo týrání partnerem v uplynulém roce
vypracovaný pre Svetovú banku, první vydání. Humenné, Pro Familia, Aspekt, 1998, str. 16 1,(1 Více např. Teskc, R. and Parker, M.: Spouse Abuse in Texas: A Study of Women's Attitudes
and Experiences, I -st edition, Austin, Department of Human Resources, 1983 "" Vice Straus, M. A. and Gelles, R. J.: Societal Change and Change in Family Violence from
1975 to 1985 as Revealed by Two National Surveys In: Journal of marriage and the Family,
1986, No. 48, str. 465-479
85
2.3.2 Výsledky některých výzkumů provedených v ČR
V České republice dosud chybí reprezentativní výzkum, který by na potřebné odborné úrovni domácí násilí postihl v celé jeho šíři a jeho výskyt tak přesné zmapoval. Údaje o specificích některých druhů domácího násilí dokonce chybí úplně (jedná se např. o násilí na seniorech v rámci intimních vztahů, násilí v lesbických Či homosexuálních párech, násilí na tělesně či mentálně handicapovaných členech společnosti v intimních vztazích apod.).
Nejdokonaleji bylo v ČR zatím zkoumáno násilí na ženách v intimních vztazích (víz. dále subkapítola „Mezinárodní výzkum násilí na ženách").
Z dílčích nereprezentativních výzkumů, dosud provedených v ČR, orientovaných na oběti domácího násilí potom vyplynul především ten předpoklad, že ČR se příliš od ostatních zemí, co do výskytu a specifik domácího násilí příliš neodlišuje.1"2 Jedná se přitom ojev vysoce latentní, jehož oběťmi jsou v majoritní většině případů ženy.183
V roce 1999 byla potom realizátorkou M. Martinkovou (Institut pro kriminológii a sociální prevenci) provedena tři empirická terénní šetření, která měla za cíl zjistit v tomto roce v Praze výskyt případů fyzického násilí mezi členy rodiny a jeho některé charakteristiky.
Tento výzkum se zaměřil na tři roviny poznatků:
evidované přestupkové chování (kdy bylo zkoumáno fyzické násilí mezi dospělými osobami v rodině ve světle ustanovení § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., zákona o přestupcích, v platném znění),
11 Nahlédni např. Pikálková (Vymětalová), S.: Domácí násilí: přirozený jev ?, Sociologický časopis, 2001, č. 1; Statistické údaje o klientech BKB - domáci násilí. Pro IKSP zpracoval BKB, květen 2001; Zpráva o stavu domácího násilí, Dneska Tě ještě nezabijú! (Nadace Rosa), první vydání, Praha, Nadace Rosa, 1997; Elektra - centrum pomoci ženám zneužitým v dětství. Výroční zpráva za rok 2002; Desatero o domácím násilí. Shrnutí základních výsledků reprezentativního výzkumu pro BKB a Philip Morris ČR, a.s., STEM pro BKB n. PM ČR, květen 2001; Monitoring domácího násilí v lokalitě Ostrava-Dubina a Bělský les a návrh modelu spolupráce při pomoci obětem (BKB - regionální poradna Ostrava), první vydání, Ostrava, BKB, 1999; Statistika Informačního a poradenského centruROSA za rok 2000. In: Výroční zpráva občanského sdružení Elektra za rok 2000, str. 15 apod.
3 Většinou bývá uváděno číslo 90 %, které připadá na ženské oběti v rámci všech případů domácího násilí - více např. Zpráva o stavu lidských práv Rady vlády pro lidská práva za rok 1999 In: www.vlada.cz
86
•          poznatky pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dítěte [kdy bylo zkoumáno násilí dospělých proti dětem (0 až 18 let) v rodině a násilí adolescentů a dětí vůči ostatním Členům rodiny] a
•          vlastní výpovědi respondentů - žáků učilišť a středních škol [kdy bylo zkoumáno násilí dospělých proti dětem (0 až 18 let) v rodině a násilí adolescentů a dětí vůči ostatním členům rodiny].
Z tohoto průzkumu byla učiněna mimo jiné i tato zjištění týkající se domácího násilí (tzn. násilí na dospělé osobě nacházející se v intimním vztahu i agresorem)
v případech všech vyřízených a nezastavených přestupků nacházejících se v zorném úhlu výzkumu byli muži původci minimálně 77,9 % případů, v 15,2 % případů byly původci násilí ženy a ve zbytku se jednalo o vzájemné násilí,
v případech partnerského násilí byli muži původci minimálně v 80,8 % případů,
tělesné poranění provázelo 63,2 % všech případů vyřízených a nezastavených přestupků týkajících se fyzického domácího násilí, 84,2 % případů tělesných poranění oběti způsobili muži, většinu poranění, která ošetřil lékař, způsobili v 87,6 % případů muži;
většina agresorů jsou v běžném životě řádní občané, 70 % zkoumaných přestupků se odehrálo v rodinách, co do životní úrovně průměrných,
•          původci fyzického násilí byly osoby různého věku,
odloženo bylo nejméně 57,5 % přestupkových řízení z celkového minimálního počtu 1022 úředně evidovaných výzkumem sledovaných přestupků (tzn. 588 přestupků),
přestupkové řízení bylo zastaveno u 42,8 % případů z minimálního počtu 404 v roce 1999 v Praze vyřízených (tzn.neodložených) přestupků týkajících se fyzické formy domácího násilí a jedno z přestupkových řízení bylo zastaveno z důvodu poslanecké imunity násilníka (poslanec Parlamentu ČR napadl fyzicky svoji bývalou manželku).
Z dalších informací shromážděných při výzkumu potom mimo jiné vyplynulo, že se v případě 1022 zjištěných přestupků pravděpodobně jednalo jen o malou část případů fyzické formy domácího násilí v Praze dosahující intenzity přestupkového chování. Většina takových případů fyzického násilí policií oficiálně evidovaných jako přestupek navíc byla odložena (tzn. správní
87
orgán se v prípade „odložení" ze zákonem stanovených důvodů dále nezabývá). Důvod, proč se tak děje, je většinou ten, že osoby k pachateli násilí v pozici osoby blízké po zaregistrování přestupku na policií nepodají návrh u správního orgánu na projednání přestupku, jako to po nich požaduje zákon.1*4
Lze-li učinit odhady výskytu domácího násilí z policejní statistiky, pak jen velice rámcově a jen u některých trestných činů, např. u trestného činu vraždy, a to proto, že policie vyčleňuje při evidenci vražd mimo jiné vraždy motivované osobními vztahy. Tak např. „v roce 2000 bylo policejními statistikami zaznamenáno v ČR nejméně 312 obětí vražd, z nichž se stalo minimálně 62 % jedinců starších 19 let (tj. 199 osob) oběťmi vraždy ČÍ pokusu o ni, která byla motivována osobními vztahy.""15 Kdy u vražd motivovaných osobními vztahy se dá předpokládat, že se do velké míry -přesně však statisticky neurčitelné - týkají osob ve vztahu k pachateli příbuzných. „K červenci 2001 bylo policejní statistikou zaznamenáno v ČR minimálně 105 oběti vraždy či pokusů o ni; mezi nimi bylo nejméně 49,5 % osob starších 19 let obětí vraždy motivované osobními vztahy (52 jedinců)."1"''
Z výzkumů, které obrátily svoji pozornost zejména směrem k monitoringu názoru a postojů obyvatel, je potom třeba zmínit především již výše zmiňovaný reprezentativní výzkum realizovaný agenturou STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris, a. s., v roce 2001, který se zaměřil na zjišťováni postojů a názorů obyvatel na domácí násilí a jeho oběti. Z tohoto výzkumu mimo jiné vyplynulo, že 61 % obyvatel ČR zná případy domácího násilí z doslechu, 26 % zná případy domácího násilí přímo (zažili je buď jako oběť nebo jako přímý svědek), přičemž 97 % z obětí domácího násilí jsou ženy a 3 % obětí jsou muži. 29 % obyvatel ČR si myslí, že domácí násilí má společnost spíše tolerovat, protože se jedná o záležitost, kterou si rodiny vyřeší samy. 47 % obyvatel ČR by váhalo s poskytnutím pomoci, kdyby slyšeli zoufalý křik a pláč od sousedů.187
IH Více Martinková, M. a Macháčková, R.: Vybrané kriminologickč a právní aspekty domáciho násilí, první vydáni, Praha, Institut pro kriminológii n sociální prevenci, 2001, str. 14-52
IHS Martínková, M. a Macháčková, R.: Vybrané kriminologickč a právní aspekty domácího násilí, první vydání, Praha, Institut pro kriminológii a sociální prevenci, 2001, str. 5-6 s tím, že zdrojem z nějž bylo při sestavování lechto údajů čerpáno, jsou: Nestandardní sestavy dat Policejního prezídia ČR za rok 2000 a k 18. 7.2001
".' Tamtéž
H7 Desatero o domácím násilí. Shrnutí základních výsledků reprezentativního výzkumu pro BKB a Philip Morris ČR, a.s., STEM pro BKB a PM ČR, květen 2001; vice o tomto výzkumu např. na www.domacinnsili.cz
88
MEZINÁRODNÍ VÝZKUM NÁSILÍ NA ŽENÁCH
Jako hlavní cíl Mezinárodního výzkumu násilí na ženách (International Violence Against Women Survey, dále IVAWS) bylo stanoveno získat kvalitní a spolehlivé informace o problematice násilí na ženách ve více než 20 zemích sveta.'"
Za další cíle výzkumu byly stanoveny tyto body:
zjistit úroveň viktímizace žen v různých zemích světa a vytvořit základ pro pravidelné viktimizační výzkumy v oblasti násilí v rodině, podpořit výzkum v oblasti násilí na ženách v různých státech světa, zejména v rozvojových zemích,
zvýšit povědomí o domácím násilí jakožto existujícím sociálním problému,
poskytnout bázi pro případná legislativní opatření na národní úrovni, zejména v oblasti ochrany obětí, a poskytnout doporučení pro prevenci domácího násilí. Výzkum je orientován jednak směrem ke standardnímu zjišťování indicií a frekvence násilných ataků a dále k postižení postojových orientací a názorového klimatu v otázkách patřících do širšího sociálního a kulturního kontextu.
Scénář projektuje společným dílem UNICRI (United Nations Interregional Crime and Justice Research Institute), HEUNI (European Institute for Crime Prevention and Control) a Statistics Canada. Koordinace projektu náleží realizačnímu týmu (International Project Team), jehož členy jsou zástupci výše zmíněných organizací. V ČR je projekt realizován prostřednictvím Filozofické fakulty UK a Sociologického ústavu AV ČRm.
Metodologie výzkumu je společná pro všechny účastnící se země vychází z mezinárodního průzkumu ICVS (International Crime Victim Survey).
V ČR byl dotazován reprezentativní vzorek 1980 žen starších 18 let. Sběr dat proběhl v květnu až říjnu 2002. Respondentky tohoto výzkumu byly mimo jiné dotazovány i na výskyt a frekvenci psychických forem násilí na ženách v intimních vztazích, následky násilí, své postoje a vnímání vztahující se k násilným incidentům, ohlášení na policií a zkušenosti s prací policie atd.
in Seznam zemi, které se účastni Mezinárodního výzkumu násilí na ženách: Kanada, Finsko, Itálie, Švýcarsko, Nizozemí, Velká Británie, Austrálie, Česká republika, Estonsko, Polsko, Maďarsko, Ukrajina, Trinidad, Argentina, Kostarika, Paraguay, Uruguay, Indonésie, Pákistán, Kazachstán, Filipíny, Bangladéš, Čína
l!rl Koordinátorka projektu pro ČR je Mgr. Simona Pikálková (kontakt: pikalkova@uiv.cz).
89
Z šetření provedených na území ČR mimo jiné vyplynulo, že celkový podíl žen, které zažily alespoň jednu z forem uvedeného násilí v rámci partnerského vztahu Činí 37,7 % (tzn. ze strany současného nebo bývalého manžela/přítele) a takřka shodný podíl žen (37 %) má zkušenosti s násilím ze strany jiného muže, než partnera (18 % zmínilo kamaráda, známého, 8 % jiného příbuzného, zpravidla otce, a 21 % žen má zkušenosti s násilím ze strany cizího muže). Mezi nejčastěji uváděné typy násilného chování patřila facka, kopání, kousání, úder pěstí, vyhrožování fyzickým ublížením, osahávání a strkání, pevné sevření, kroucení rukou, tahání za vlasy - vyjma osahávání zmínilo zkušenost s těmito formami násilí ze strany partnera 20 % až 25 % žen. Těžké formy násilí jako Skrčení, popálení a použití nože nebo pistole, včetně vyhrožování použitím nože, pistole, uvedlo méně než 5 % žen, avšak vynucený sexuální styk zmínilo přes 7 % žen ze strany partnera.
Co se týče fyzických zranění v souvislosti s násilnými incidenty ze strany současného Či bývalého partnera, více než 90 % žen uvedlo modřiny, 27 % řezné rány, škrábnutí, popáleniny, okolo 7 % zlomeniny, poranění hlavy nebo mozku a jiná zranění. Více než čtvrtina těchto žen uvedla, že jejich zranění vyžadovala lékařské ošetření. Celkem 41 % žen, které zažily násilí v rámci partnerského vztahu, uvedlo, že v průběhu incidentu cítily, že jejich život je v ohrožení.
Celkem 20 % dotazovaných žen, které uvedly zkušenost s násilím ze strany současného či bývalého partnera, vypovědělo, že považovaly násilný incident za trestný Čin, avšak plných 42 % těchto žen, si tehdy zhodnotilo daný násilný incident za „něco, co se prostě stává".
Pouze desetina žen, které zažily násilí v rámci partnerského vztahu, však ohlásila násilný incident policii (tzn. pouze cca polovina těch, které daný incident považují za trestný čin). Pouze 3 % těchto respondentek pak uvedlo, že protí útočníkovi (útočníkům) bylo vzneseno obvinění a 1 % odpovědělo, že toto obvinění vedlo k soudnímu rozsudku. Mezi důvody proč ženy neohlásily incident policii dominovaly zejména „vypořádala jsem se s tím sama", „nechtěla jsem, aby to někdo věděl", „nestálo to za to", „ nikdy před tím se to nestalo" a také „strach z útočníka" a „stud, pocit trapnosti".1™
Informace byly získány z Pikálková, S.: Mezinárodni výzkum násilí na ženách: k prvním výsledkům šetření v České republice, interní materiál, Sociologický ústav AV ČR, 2004
90
2.4 Klientky Poradny pro ženy v tísni v roce 2000-2001 --vlastní výzkum charakteru případů násilí na ženách v intimních vztazích
V roce 1999 jsem společně s kolegyní Andreou Rezkovou za zastřešení občanského sdružení Ekologický právní servis v Brně založila projekt „Po-adna pro ženy v tísni". Cílem tohoto projektu bylo kromě jiných aktivit ve jrospěch pomoci obětem domácího násilí vytvoření zařízení, které by v Brně joskytovalo komplexní specializovanou přímou pomoc obětem domácího násilí. Tento projekt jsem potom do dubna 2002 koordinovala. Toto zařízení :abczpečovalo v době mého působení zejména provoz základní poradenské i^lcfonní linky (aktivní každý den v týdnu v době od 7.00 hod. do 22.00 hod. - pomoc právní, krizová, sociální, psychologická); detailní telefonické pora-enství v oblasti krizové, právní a sociální; poskytování osobních konzultací v oblasti krizové, právní (včetně soupisu veškerých právních podání a úhrady -oudních poplatků) a sociální; zprostředkováni kontaktu na další potřebné . dborniky (psychiatry, sociální pracovnice, azylová zařízení apod.).
Od roku 2001 tento projekt realizoval rovněž speciální psychoterapeutickou pomoc určenou obětem domácího násilí formou skupinových sezení, doprovod klientek na jednání s úřady a výběrově úhradu zastoupení obětí domácího násilí advokátkou. Od téhož roku se potom tento projekt spolupodílel i na provozu azylového ubytování se skrytou adresou pro ženy /. brněnského regionu.
Veškeré služby poskytované Poradnou pro ženy v tísni byly pro její klientky/klienty k dispozici zdarma. V současné době funguje projekt úspěšně dál s tím. že rozšířil svoji činnost i o realizaci specializovaných svépomocných skupin obětí domácího násilí.
Ze statistických údajů týkajících se klientely tohoto zařízení následně vyplynulo, že za období ledna 1999 až dubna 2002 byla průměrnou klientkou Poradny pro ženy v tísni žena (muži se na Poradnu pro ženy v tísni, ačkoli inzerována byla výslovně i pomoc mužům - obětem domácího násilí, obrátili pouze dvakrát, avšak nakonec se ukázalo, že šlo o žert) - oběť domácího násilí obzvláště velké intenzity (vždy dlouhodobé opakující se fyzické násilí, s opakovanou nutností vyhledat pro následky napadení ošetření lékařem), ve věku 30 až 45 let, s minimálně středoškolským nebo odborným vzděláním, nacházející se v dlouhodobé péči psychiatra či psychologa, přičemž v intimním svazku s násilným partnerem do doby, než se rozhodla existenci domácí-
91