Trestní právo 12/2004 Orae o usnesení podat u soudu obžalobu. Bližší rozbor uvedených a případně dalších v úvahu přicházejících variant překračuje účel tohoto příspěvku. Ještě jednu marginální poznámku. Návrh obsahuje jako jednu z variant institut trestního stíhaní na návrh poškozeného, který by měl doplnit stávající úpravu trestního stíhání se souhlasem poškozeného (§ 163 a násl. tr. ř.). Zdá se mi, že navrhovaný institut nepřináší příliš nového. Ve svém důsledku je velice podobný trestnímu stíhání se souhlasem poškozeného a případy, na néž má být aplikován, by bylo možné řešit s drobnou modifikací stávajícím institutem trestního stíhání se souhlasem poškozeného. To, co v návrhu postrádám, je výslovné řešení situace, kdy státní zástupce hodlá i u těchto návrhových deliktů využít své diskreční pravomoci z důvodu absence veřejného zájmu. Návrh totiž nestanoví povinnost státního zástupce stíhat návrhový delikt a co víc, nevylučuje ani možnost použití oportunity. Závěr Cílem příspěvku bylo upozornit na zásadní změnu v návrhu věcného záměru nového trestního řádu, a to přechodu od zásady legality k zásadě oportunity. Ide o průlomové řešení, když po celou dobu existence České republiky ajejích právních předchůdců byla základem trestního řízení zásada legality, byť v posledních letech s výraznými výjimkami ve prospěch oportunity. Podle mého názoru je nutné, bude-li navrhované řešení přijato, po vzoru zahraničních úprav i z důvodů teoretických vytvořit odpovídající pojistky proti svévoli orgánu veřejné žaloby při použití oportu-nitního oprávnění. Je věcí názoru, zda tak lze učinit pomocí podpůrné obžaloby poškozeného anebo jiným způsobem. Lze však uzavřít, že v návrhu jakoukoliv pojistku postrádám. Poznámky: " K vývoji institutu verejné žaloby srov. Fenyk, J.: Veřejná Žaloba. Díl první. Institut MS ČR pro další vzdělávání soudců a státních zástupců, 2001. " Ponechávám stranou recipovaný ulierský trestní řád, který platil na území Slovenska, a také vojenské trestní rády. 11 V textu používám přídavné jméno oportunitní (např. oprávnění), ačkoliv slovník spisovné češtiny takový výraz nezná a používá slovo oportunní, jehož význam je však jiný. Zde slovo oportunitní rovná se vyplývající ze zásady oportunity. s> Ustanoveni o dočasném odloženi trestního stíhání podle § 159b tr. ř. za oporutnitní oprávněni v užším slova smyslu nepovažuji pro jeho dočasnou povahu. 5f Kordík, A.: Oportunizm zcy legaiizm šcigania. In No-wa kodyfikacja prawa kamego. Díl 11., Nakladatelství Univeizity Wroclaw, Wroclaw 1998, str. 95-106. 6> Ke kritice procesního přístupu k řešeni bagatelních trestných činů a možnostem jejich hmotněprávního řešeni výkladem ustanovení trestního zákoníku srov. Novotný, O: Na okraj rekodifikace trestního práva hmotného. In Pocta prof. JUDi: Václavu Pavlíčkovi, CSc, k 70. narozeninám. Linde. Praha 2004, str. 543 až 551. 71 Srov. Sámal, P: Základní zásady trestního řízeni v demokratickém systému. Dotisk 1. vydání. ASPI Publishing. Praha, 1991, zejména str. 31, str. 134-141. S) Srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÜS 573/02 ze dne 23. 3. 2004. Mgr. et Mgr. Olga Kubová, PGS, Katedra trestního práva Právnické fakulty MU v Brně Až do konce Šedesátých let 20. století zůstávalo domácí násilí'1 stranou zájmu široké veřejnosti, médií i akademických kruhů; případy jeho výskytu byly považovány za problém hrstky patologických jedinců a chápány převážně jako soukromá záležitost „postižené" rodiny. Jedinečnou úlohu při odkrývání tohoto tabu a burcování veřejného mínění sehrálo hnutí za ženská práva, které po několika desetiletích útlumu vtrhlo v šedesátých letech v takzvané druhé vlně feminismu na západoevropskou a především americkou scénu. S ohledem na tyto kořeny i s přihlédnutím k obrazu mužské a ženské agresivity, typickému pro naši kulturu, lze pochopit, že hlavní pozornost byla upřena na ženské oběti domácího násilí. Přes různost teorií vysvětlujících příčiny tohoto fenoménu nebylo pochyb o „směru", kterým agrese v intimních vztazích směřuje - od muže k ženě. Případy agresivního chování ze strany ženy byly vysvětlovány jako reakce na provokaci ze strany muže, obvykle jako sebeobrana proti jeho násilnému jednání. Představa muže jako skutečné oběti domácího násilí byla neakceptovatelná jak pro zastánce radikálně feministické teorie domácího násilí, pro které pravá příčina domácího násilí spočívá v patriarchálním uspořádání společnosti, která tisíce let uznávala nadřazenost mužů nad ženami a dovolovala mužům vynucovat si ženskou poslušnost i násiinýmí prostředky, a v souvisejících genderových rolích obou pohlaví - muže jako dominantního živitele a ochranitele Trestní právo 12/2004 Orac a ženy jako submisivní hospodyně a pečovatelky, tak paradoxně Í pro konzervativnější část populace, které představa týraného manžela připadala neuvěřitelná až směšná. Jako synonymum pojmu „domácí násilí" lze proto v odborných textech té doby běžně nalézt termíny „týrání manželky" či „bití manželky" („wife abuse" resp. „wife battering").3' S nástupem osmdesátých let, poté, co bylo domácí násilí především zásluhou feministického hnutí uznáno za reálně existující a pozornost zasluhující socio-patologický fenomén a stalo se seriózním tématem vědeckých výzkumů, se však situace začala pozvolna měnit. Část sociologů a sociálních psychologů rozvinula hypotézu, podle níž podstata násilí v intimním vztahu nespočívá primárně v nerovnoprávné povaze vztahu mezi mužem a ženou, ale je výslednicí vlivu mnoha různých faktorů, mezi něž patří i osobnostní rysy pachatele, sociální akceptace násilí jako způsobu řešení konfliktu, stres a speciální povaha rodinného soužití. Zastánci této teorie chápou domácí násilí jako pouhou podmnožinu případů násilného chování v rodině a zdůrazňují, že k použití agrese sahají ti členové rodiny, kteří disponují větší „mocí" vůči těm členům, kteří mají „moc" menší, přičemž prvními i druhými mohou být jak muži, tak ženy.3' V kontextu tohoto přístupu byl výraz „týrání manželky" odmítnut jako nekorektní a zavedeno bylo používání neutrálních termínů jako „domácí násilí", „týrání manželského partnera" nebo „intimní násilí" („domestic violence", „spouse abuse", „intimate violence"). Je třeba zdůraznit, že i příznivci této koncepce spatřují v sexismu a genderových rolích mužů a žen důležitý aspekt ve spleti kořenů domácího násilí a opakovaně zdůrazňují, že ženy v důsledku domácího násilí docházejí větší fyzické, emoční i finanční újmy. Nechápou však patriarchát jako jedinou a osamocenou příčinu domácího násilí, domácí násilí jako součást obecnějšího fenoménu „násilí na ženách" a mužské oběti výhradně jako agresory, kterým se jejich oběti dokázaly v sebeobraně postavit. Díky tomuto novému rozměru bádání získaly mužské oběti domácího násilí konečné pozornost a otázka jejich percentuálního zastoupení v populaci, popř. vůbec reálné existence, se brzy stala nejkontroverznějším tématem v oblasti domácího násilí. Konkurence výše uvedených dvou hypotéz, situace ve společenských vědách nijak výjimečná, získala záhy politické konotace a postupně vykrystalizovala v ostrý názorový střet. Některá antifeministická seskupení a příslušníci konzervativních politických kruhů, opírajíce se o novou teoretickou konstrukci, začali trivializovat dopad domácího násilí na ženy; naopak někteří zastánci radikálně feministického přístupu z obavy, že zájem o týrané muže může odvrátit pozornost - a také finanční zdroje - od týraných žen, reagovali na genderově neutrální vědecké práce o domácím násilí až hystericky.41 Hloubku vzájemného nepochopení mezi oběma stranami sporu zvyšovala a zvyšuje skutečnost, že dosud neexistují jednoznačné empirické údaje, které by jedné či druhé daly za pravdu. Oba tábory své postoje zaštiťují statistikami, jejichž výsledky se v závislosti na zdroji, ze kterého byla použitá data získána, diametrálně odlišují. V současné době existují tři hlavní zdroje, ze kterých lze údaje o prevalenci a incidenci domácího násilí čerpat. Nejstarším (a v České republice dodnes nejpoužívanějším) pramenem jsou informace získané v ordinacích lékařů a psychologů, rodinných poradnách a poradnách pro oběti domácího násilí. Jejich význam byl především v počátcích výzkumu v oblasti domácího násilí nezměrný a dodnes jsou cenným zdrojem komplexních poznatků o nejzávažnějších formách tohoto jevu; při posuzování validity takto nasbíraných informací je však třeba mít stále na paměti, že pochází od velmi malého a nereprezenta-tivního vzorku obyvatelstva, proto je nelze bez dalšího zevšeobecňovat na celou populaci.51 Jako ukázku v České republice publikovaného výstupu takového Šetření uveďme například monitoring výskytu domácího násilí u klientů Rodinné poradny v Praze 2 od ledna do října 1996, který provedla nadace ROSA: z 1074 klientů poradny patřilo 805 k ženskému a 269 k mužskému pohlaví; z celkového počtu klientek žen bylo 163 (20 %} vystaveno násilí, z celkového počtu klientů mužů bylo 5 (1,8 %) vystaveno násilí od žen,Ď) nebo údaje o klientech občanského sdružení Bílý kruh bezpečí v letech 1999 až 2000: Rok 1999 Rok 2000 Zeny 185 167 Muži 17 13 Počet klientu - obětí domácího násilí Bílého kruhu bezpečí v ČR v letech 1999 až 2000. Zdroj: Martinková, M., Macháčková, R.: Vybrané kri-minologické a právní aspekty domácího násilí. IKSP, Praha 2001. Dalším důležitým zdrojem informací o domácím násilí jsou oficiální statistiky orgánů Činných v trestním řízení. Oproti údajům z poraden a ordinací obsahuji přesnější data, zahrnují však pouze ty případy, které jejich aktéři odhalili policejním a justičním orgánům, což přináší komplikace vzhledem k pověstné vysoké latenci domácího násilí. Odpůrci radikálně feministické koncepce v této souvislosti Často připomínají, že mužská genderová role, charakterizovaná soběstačností a odolností, brání mužským obětem hledat pomoc u orgánů činných v trestním řízení, což má za následek, že muži příslušné instituce kontaktuji až při mnohem závažnějších incidentech domácího násilí než ženy." 7 Trestní právo 12/2004 Orae Příkladem lakového zdroje může být obsáhlá a podrobná statistika vražd mezi příslušníky rodiny v období od roku 1993 do roku 2002, kterou v roce 2004 publikovalo Kanadské centrum pro soudní statistiku.E> Podle této databáze ve zmiňovaném období tvořily vraždy mezi příslušníky rodiny 37 % všech vyřešených vražd na území Kanady; 59 % z nich směřovalo proti ženským obětem, 41 % proti mužským. Přitom 62 % takto zavražděných žen se stalo oběíí současného nebo bývalého manžela a 19 % svých rodičů; 33 % zavražděných mužů zabili rodiče a 24 % manželka. Vraždy mezi manžely představovaly 14 % všech vyřešených vražd. Zavražděno svým manželem bylo přibližně 8 z milionu vdaných žen a svou manželkou 2 z milionu ženatých mužů. Zajímavým údajem je, že téměř třetina (31 %) mužů, kteří zavraždili svoji ženu, spáchala poté sebevraždu a další 2 % se o ni pokusila; naproti tomu pouze 3 % vražedkyň spáchala a 1 % se pokusilo spáchat sebevraždu. Motiv vraždy Mužské oběti (%) Ženské oběti (%) Hádka 66 38 Žárlivost 10 25 Frustrace éi vztek 8 19 Pomsta 5 3 Zisk či ochrana majetku 1 3 Jiný motiv 10 13 Motivy vražd mezi manželi v Kanadě v letech 1993 až 2002. Zdroj: Family Violence in Canada: A Statistical Profile 2004. Catalogue No. 85-224-XIE. Canadian Centre for Justice Statistics 2004. Nejvyšší pravděpodobnost stát sc obětí svého partnera mají mladé ženy do 24 let: 55 a více let j i " 1 45 až 54 let -11L. 25 aŽ 34 let ^^ ■ M«.s 0 5 10 15 20 25 Věk obětí vražd mezi manželi v Kanadě v letech 1993 až 2002 (počet obští na milion vdaných Žen, resp. milion ženatých muži). Zdroj; Family Violence in Canada: A Statistical Profile 2004. Catalogue No. 85-224-XIE. Canadian Centre for Justice Statistics 2004. Pokud jde o nefatální násilí, podle Kanadského centra pro soudní statistiku tvořilo násilí mezi příslušníky rodiny v roce 2002 ze všech násilných trestných činů celých 27 %, přičemž z toho 62 % připadalo na násilí domácí. Oběťmi byly v 85 % případů ženy, v 15 % muži. Nejčastější formou domácího násilí bylo lehčí ublížení na zdraví, nevyžadující lékařské ošetření (a to 60 % napadených mužů a 62 % napadených žen), druhou v pořadí vážnější ublížení na zdraví - typičtější pro mužské oběti (21%) než pro ženské (12%). Americká FBI ve své statistice vražd za léta 1976 až 2000 uvádí tyto údaje; Období Muži zavraždění partnerem či partnerkou Ženy zavraždené partnerem či partnerkou 1976 1357 1600 1980 1221 1549 1990 859 1501 1993 708 1581 2000 440 1247 Celkový počet mužských a ženských obětí, zavražděných v rámci domácího násilí v USA v letech 1976 až 2000. Zdroj: FBI, Supplementary Homicide Reports, 1976 až 2000. In Homicide trends in the United States. U.S. Department of Justice, Bureau of Justice Statistics. Poznámka: Pojem „partner/partnerka" v této tabulce zahrnuje manžela či manželku oběti, bývalého manžela či bývalou manželku oběti a druha či družku oběti. Zahrnuti jsou i partneři stejného pohlaví. Zpráva Vědecké rady Americké lékařské asociace tato data zajímavě doplňuje o komentář, že na území USA existují regiony, ve kterých počet mužů, zavražděných manželkou, v některých obdobích dokonce převýšil počet žen, zavražděných manželem - o takovém jevu vypovídají policejní statistiky v Detroitu (v letech 1972, 1982, 1983), dále v Chicagu (v letech 1965-1989) a Houstonu (1969).9> Třetím zdrojem údajů jsou pak vědecké studie reprezentativních vzorků populace. I když jde o postup v kriminológii úspěšně používaný, do sporu o mužské oběti domácího násilí bohužel ani on jasno ne-vnesl. Výsledky jednotlivých šetření se totiž zásadné liší v závislosti na použité metodologii a zvoleném způsobu operacionalizace klíčových pojmů, v první řadě samozřejmě samotného „násilí". Dodnes trvající rozpaky vzbudil rozpor mezi výsledky dvou rozsáhlých studií domácího násilí provedených v USA, totiž Národního průzkumu rodinného násilí z roku 1976 a 1985, financovaného Národním ústavem duševního zdraví, a Národního průzkumu kriminální viktimizace, od roku 1972 pravidelně 8 Trestní právo 12/2004 Orac prováděného Úřadem pro justiční statistiku (který počínaje rokem 1993 zahrnuje i otázky tykající se agrese mezi partnery). Poslední Národní průzkum rodinného násilí dospěl k těmto závěrům: Typ násilí Index viktimnosti na 1000 párů Celkový počet obětí domácího násilí Násilí spáchané mužem na žene 116 6 250 000 Závažné násilí spáchané mužem na ženě 34 1 800 000 Násilí spáchané ženou na muži 124 6 800 000 Závažné násilí spáchané ženou na muži 48 2 600 000 Násilné jednání mezi partnery v roce 1985 - výsledky Národního průzkumu rodinného násilí z roku 19S5-Zdroj: Bachman, R.: Incidence Rates of Violence Against Women: A Comparison of the Redesigned National Crime Victimization Survey and the 1985 National Family Violence Survey. Violence Against Women Online Resources. Naproti tomu nejnovější zveřejněná data Národního průzkumu kriminální viktimizace vypadají takto: Typ násilí Indes viktimnosti na 1O00 žen (mužů) Celkový počet obětí domácího násilí Násilí spáchané na ženě 7,7 876 000 Násilí spáchané na muži 1,5 157 000 Násilné jednání mezi partnery v roce 1998 — výsledky Národního průzkumu kriminální viktimizace 1998. Zdroj: American Medical Association Data on Violence between Intimates (1—00) Featured CSA Report. American Medical Association. Národní průzkum kriminální viktimizace tak dospěl k řádově nižší míře výskytu násilí mezi intimními partnery v americké populaci než oba ročníky Národního průzkumu rodinného násilí. A především, zatímco podle Národního průzkum kriminální viktimizace tvoří 90-95 % obětí domácího násilí ženy a pouze 5-10 % muži, podle Národního průzkumu rodinného násilí se ženy násilného jednání dopouští minimálně stejně často jako muži. A nelze přitom hovořit o jednání v sebeobraně: ze 100 % referovaných případů se oba partneři aktivně účastnili agrese v 48,6 % případů, jenom Žena v 25,5 % případů a výhradně muž v 25,9 % případů. Plných 53 % žen přiznalo, že svého partnera udeřily jako první, oproti pouze 42 % mužů.101 Analýzy příčin překvapivých rozdílů ve výsledcích zmíněných studií odhalily následující možné faktory: 1. Odlišný vzorek populace Zatímco vzorek pro průzkum kriminální viktimizace zahrnoval i „singles", tj. svobodné a rozvedené jedince starší 12 let, bez ohledu na jejich sexuální orientaci, průzkumu rodinného násilí se účastnily pouze heterosexual n í páry žijící v manželství nebo ve společné domácnosti starší 18 let. Jelikož se násilných aktivit nejvíce dopouštějí jedincí ve věku 19-29 let, dotazování účastníků ve věku 12-18 let v průzkumu kriminální viktimizace tak mohlo významně snížit míru viktimizace, zjištěnou v tomto šetření. 2. Odlišný kontext výzkumu Průzkum kriminální viktimizace byl respondentům prezentován jako výzkum kriminálního chování. Je proto možné, že část dotazovaných navzdory zadání zamlčela ty projevy agrese svých partnerů, které podle jejího názoru charakteristiku kriminálního deliktu nesplňovaly. Dotazované osoby patrně jednání, které by považovaly za kriminální, kdyby k němu došlo ze strany bývalého partnera nebo cizí osoby (která na něj „nemá právo"), mĚly tendenci zlehčovat, pokud se jej dopustil současný partner. Agresi z jeho strany začaly vnímat jako kriminální zhusta až v případě, kdy vedla k fyzickému zranění. Tomu odpovídá těžko uvěřitelný závěr průzkumu kriminální viktimizace, podle nějž dochází k útokům proti bývalým partnerům 25x častěji než proti partnerům současným. Podobné vysvětlení by se dalo použít pro vysoký rozdíl mezi úhrnem incidentů agrese mužů proti ženám a žen proti mužům, který průzkum kriminální viktimizace naměřil. Je-li násilí ze strany partnera vnímáno jako trestný čin až tehdy, dojde-li k fyzickému zranění oběti, hraje jistě svou roli fakt, že k fyzickým újmám oběti dochází častěji v případech, kdy je agresorem muž (kvůli vyšší fyzické síle útočníka).1" U průzkumu rodinného násilí „kriminální" kontext absentoval, neboť Šetření bylo účastníkům vysvětleno jako studie konfliktů v partnerském vztahu. 3. Rozdílný počet interviewovaných osob V rámci průzkumu rodinného násilí byl dotazován vždy pouze jeden příslušník páru, zatímco při provádění průzkumu kriminální viktimizace všichni Členové rodiny, což mohlo některé osoby odradit od poskytnutí pravdivých informací. Trestní právo T2/2004 Orac 4. Pouliti tzv. Conflict Tactic Scales (škál konfliktní taktiky, dále jen CTS) jako základního metodologického postupu v případě Národního průzkumu rodinného násilí Sběr dat pomocí této kvantitativní techniky měření násilí probíhá tak, že účastníci určují taktiku, kterou vůči svému partnerovi v posledních 12 měsících použili při vzájemných rozepřích, názorových výměnách nebo situacích, kdy byl jeden na druhého rozzloben, a četnost jejího užití. Skála obsahuje Í9 variant řešení interpersonal n ího konfliktu, seřazených podle závažnosti, a sahá od diskuse a výměny názorů přes verbální agresi až po fyzické napadení. To je rozděleno do dvou kategorií; a) násilí, které zahrnuje házení věci, strkání, tlačení, b) závažné násilí, kam patří kopání, kousání, údery pěstí, údery nebo pokusy o uder předmětem, zbití, skrčení, výhrůžky použití nože nebo střelné zbraně a použití nože nebo střelné zbraně.121 Validitu CTS neúnavně zpochybňují odpůrci „genderové symetrie" domácího násilí, která byla 3) Skála násilného jednání není správně seřazena, verbální agrese je pokládána za méně závažnou než agrese fyzická, ačkoliv mnoho obětí vnímá psychické násilí jako více zraňující než násilí fyzické; 4) zcela opomíjí násilí sexuální.13' Dalším pokusem o zmapování případů domácího násilí se stal Národní průzkum násilí na Ženách provedený v letech 1995-1996 Ministerstvem spravedlnosti USA společně s Centrem pro kontrolu a prevencí chorob. Pro sběr dat byla použita inovovaná verze CTS, která se snažila reagovat na většinu shora uvedených kritických námitek. Setření naměřilo prevalenci a incidenci násilí mezi intimními partnery v populaci za rok vyšší a rozdíl mezi muži a ženami jako pachateli a oběťmi domácího násilí menší, než udával průzkum kriminální viktimizace, a naopak výskyt podstatně častější a rozdíl mezi pohlavími podstatně větší, než poskytl průzkum rodinného násilí: Šetření Index viktimmnostl obětí na 1000 mužů Index viktimmnosti obetí na 1000 žen Celkový počet mužských obětí Celkový počet ženských obití Národní průzkum kriminální viktimizace 1998 1,5 7,7 157 000 876 000 Národní průzkum rodinného násilí 198S 124 116 6 800 000 6 250 000 Národní průzkum násilí na ženách 1995-1996 9 15 834 7321 510 455 Absolutní a relativní počet obětí domácího násilí v USA za rok - srovnáni výsledků Národního průzkumu kriminální viktimizace 1998, Národního průzkumu rodinného násilí 1985 a Národního průzkumu násilí na Ženách 1995-1996. Obě tabulky zpracovala O. Kubová ze zdrojů: Bachman, R.: Incidence Rates of Violence Against Women: A Comparison of the Redesigned National Crime Victimization Survey and the 1985 National Family Violence Survey. Violence Against Women Online Resources; Tjaden, P., Thoennes, N.: Extent, Nature and Consequences of Intimate Partner Violence: Findings From the National Violence Against Women Survey. U.S. Department of Justice 2000; American Medical Association Data on Violence between Intimates (1-00). s jejich pomocí naměřena; za její slabiny přitom považují především tyto její rysy: 1) zabývá se násilím pouze v rámci konfliktu mezi partnery a pomíjí, že může být přítomno i v jiných situacích - může být například použito k získání či udržení kontroly nad partnerem (jednání typické pro patriarchální vztah muže a ženy) nebo nemusí mít žádný zjevný důvod; 2) opomíjí širší kontextuální a interakční aspekty zkoumaného chování — bylo-li zjištěno, že v plných 53 % případů je to žena, kdo fyzické násilí iniciuje, nic to nevypovídá o motivech, které ji k prvnímu útoku vedly; mohl to být například odůvodněný strach před fyzickým útokem muže, předchozí psychické týrání, sexuální nátlak nebo útok proti dětem; Výsledný počet žen a mužů, kteří se stali obětí domácího násilí ze strany partnera alespoň jednou v životě, je podle Národního průzkumu násilí na ženách následující: Obeti domácího násilí Počet mužských obětí na 1000 mužů 76 Počet ženských obětí na 1000 žen 248 Celkový počet mužských obětí 7 048 848 Celkový počet ženských obětí 24 972 856 Obiti domácího násilí- výsledky Národního průzkumu násilí na ženách 1995—1996. Trestní právo 12/2004 Orac 2en 41,5 %, ale mužů pouze 19,9 % utrpělo při incidentech domácího násilí fyzické zranění; většinu však tvořila lehká zranění jako modřiny, šrámy a škrábance. Pouze 28,1 % zraněných žen a 21,5 % zraněných mužů vyhledalo lékařskou pomoc. Celkem 51,2 % znásilněných a 65,5 % fyzicky napadených žen bylo napadeno stejným agresorem opakovaně; z tohoto poctu u 62,6 % znásilněných a 69,5 % fyzicky napadených žen trvalo domácí násilí více než rok. Celkem 66,2 % fyzicky napadených mužů bylo napadeno stejným agresorem opakovaně; z tohoto počtu u 66,2 % trvalo domácí násilí déle jak rok. Pouze 17,2 % žen, které byly svým partnerem znásilněny, 26,7 % žen, které byly vystaveny jiné formě fyzického násilí ze strany partnera, a 13,5 % mužů, obětí domácího násilí, ohlásilo tento incident policii. Národní průzkum násilí na ženách se věnoval i problematice domácího násilí mezi partnery stejného pohlaví; v této souvislosti dospěl k velmi zajímavým zjištěním. Z celkového pohledu dochází u homosexuálních párů k domácímu násilí minimálně stejně často jako u párů heterosexuálních, ba dokonce o něco častěji. Násilí ze strany ženské partnerky však uvádí pouze 11,4 % lesbických žen, zatímco násilí ze strany mužského partnera 15,4 % gayů. Srovnárne-li tyto údaje s výsledky heterosexuálních párů, zjistíme, že ženy jsou obětí násilí ze strany svých partnerek v 11,4 % párů a ze strany svých partneru v 24,8 % párů, zatímco muži jsou obětí svých partnerek v 7,6 % párů a svých partnerů v 15,4 % případů.141 Žena — členka lesbického páru má tedy menší pravděpodobnost viktimizace než žena v páru hetero-sexuálním, zatímco muž - člen homosexuálního páru má vyšší pravděpodobnost viktimizace než muž v páru heterosexuálním. Z těchto výsledků by bylo možno dovodit, že muži se chovají ke svým intimním partnerům násilněji než ženy, a to bez ohledu na skutečnost, zda je tímto partnerem muž či žena. Závěry Národního průzkumu násilí proti ženám, které mohou být považovány za určitý kompromis mezi výsledky Národního průzkumu rodinného násilí a Národního průzkumu kriminální viktimizace, mají své příznivce stejně jako oponenty. Hlavním argumentem kritiků je skutečnost, že i modifikované CTS pouze sčítají jednotlivé ataky bez zohlednění kontextu, ve kterém se odehrály. Kvantitativní techniky Šetření přitom ke správnému uchopení fenoménu domácího násilí nemohou stačit. Vzhledem k tradičním gendero-vým rolím, podle nichž je násilné jednání typické pro mužské a netypické pro ženské pohlaví, mají muži i ženy tendenci lépe registrovat a více si pamatovat agresivní jednání směřující od ženy k muži, a naopak agresivní jednání směřující od muže k ženě racionalizovat a omlouvat. Každé pohlaví tak má vlastní definici domácího násilí - a výsledky průzkumů se odvíjejí od toho, se kterou definicí se pracuje,,5) Košatá debata o povaze kořenů domácího násilí a „genderové symetrii" jeho pachatelů a obětí tedy pokračuje dál. Nemůže skončit, dokud nebude objevena metodologie, která by dokázala rozplést složitou pavučinu interakcí v partnerských vztazích a odhalit skutečné oběti a skutečné agresory. I poté však budiž vzorem smířlivý a racionální přístup irského experta v oblasti domácího násilí prof. Kimmela: „Měli bychom soucítit se všemi oběťmi domácího násilí. Muži, kteří jsou biti, políčkováni, kopáni, kousáni či jinak napadáni svými ženami nebo partnerkami, si nezaslouží o nic méně soucitu, pochopení a intervence než takto napadané ženy. A mužské oběti by měly získat stejný prístup k službám a fondům jako oběti ženské. Nemusí tvořit polovinu všech obětí, aby si zasloužily naiSi účast a pomoc."11'1 Poznámky: " V celém rozsahu toho článkuje výraz „domácí násilí" používán ve svém užším významu - tj, pm násilí mezi partnery, kteří jsou nebo byli spojeni společným soukromím; srov. Čírtková, L: Domácí násilí ve faktech a teoriích. Gender On-Llne 1/2002. Nevztahuje se tedy k případům násilí mezi ostatními členy rodiny. " Srov. Celles, R. J.: Family Violence. Annual Review of Sociology 1985, s. 347-36, s. 7. 31 Viz Kurz, D.: Violence against Women or Family Violence? Current Debates and Future Directions. In O'Toole, L L, Schiffman, J. R. (eds.): Gender Violence. Interdisciplinary Perspectives. New York University Press, New York 1997, s. 443-453. 4) Leonard, J.: The Hidden Victims of Domestic Violence. Xlth International Symposium on Victimology, Stellenbosch 13.-18. July 2003. 5> S nekorektním postupem, kdy jsou závěry studia ne-reprezentativního vzorku populace, např. klientů poradny pro oběti domácího násilí, bez dalšího aplikovány na celou populaci, se můžeme setkat nejenom v médiích, ale překvapivé i v některých odborných textech. 61 Domácí násilí: Záležitost nikoliv soukromá. Koordinační kruh prevence násilí na ženách, Praha, 1996, str. 16-18 71 Viz Dalton, C, Schneider. E. M. (eds.): Battered Women and the Law. Foundation Press, New York 2001, s. 127-128. B' Family Violence in Canada: A Statistical Profile 2004. Catalogue No. S5-224-XIE. Canadian Centre for Justice Statistics 2O04. "" Violence Toward Men: Fact or Fiction? Report 9 of the Council on Scientific Affairs (1-94). American Medical Association. "" Kurz, D.: ibidem, s. 447-453. "> Straus, M. A.: The Controversy Over Domestic Violence by Women; A Methodological, Theoretical, and Sociology of Science Analysis. Violence in Intimate Relationship 17. Citováno podle Dalton, C, 11