Budoucnost Lysé Hory.
Antonín Buček
V současném sporu o budoucnosti severní sjezdovky na Lysé hoře je třeba pečlivě zvážit
hodnotu beskydské přírody v širších územních souvislostech a analyzovat přírodní podmínky
vrcholu. Karpatský oblouk táhnoucí se v délce 1500 km na území 7 států byl Světovým
fondem na ochranu přírody (WWF) v programu Global 200 zařazen mezi dvě stovky
nejvýznamnějších přírodních oblastí na naší planetě. Především proto, že karpatské lesy
představují unikátní přírodní zdroj a patří k evropsky nejvýznamnějším centrům rozmanitosti
druhů i přirozených společenstev. K deklaraci o trvale udržitelném rozvoji karpatského
regionu se na summitu, konaném v dubnu 2001 v Bukurešti připojila i Česká republika.
Na našem území se nachází sice jen 3% rozlohy Karpat, ale z biogeografického hlediska
se jedná o velmi významnou kontaktní oblast. Moravskoslezské Beskydy se nacházejí
v prostoru, kde se oblouk karpatských pohoří nejvíce přibližuje horským regionům hercynské
biogeografické podprovincie. Předěl mezi západokarpatskou a hercynskou podprovincií tvoří
pouze relativně úzká sníženina Moravské brány.
Zvláštní význam mají tři beskydské hory : Lysá hora, Kněhyně a Smrk, neboť pouze na nich
se v Moravskoslezských Beskydech díky působení vrcholového fenoménu vytvořily
podmínky pro vznik přirozených horských jeřábových smrčin. Vzácná společenstva
vrcholových smrčin se výrazně odlišují od přirozených bučin a jedlobučin, které v Karpatech
naprosto převažují. V extrémních klimatických podmínkách dosahují z dřevin stromovitého
růstu pouze smrk obecný a jeřáb ptačí, vytvářející porosty, připomínající severskou tajgu.
Podrost tvoří typické horské druhy : papratka horská, šťovík horský, hořec tolitový, čípek
objímavý, úzký vztah k boreální jehličnaté tajze dokládá výskyt drobného sedmikvítku
evropského. K obyvatelům palearktické tajgy patří i vzácné ptačí druhy, které se v jeřábových
smrčinách vyskytují : puštík bělavý, datlík tříprstý a strakapoud bělohřbetý. Z hlediska
zachování biodiverzity Moravskoslezských Beskyd mají geobiocenózy jeřábových smrčin
nenahraditelné postavení.
Vrcholový fenomén je podmíněn působením drsného klimatu, především větru. Větru
exponovaná poloha ovšem způsobila, že právě vrcholové jeřábové smrčiny byly nejcitelněji
postiženy silným znečištěním ovzduší imisemi a od 80. let 20. století se začaly rozpadat.
Rozhodně to tedy nebyli lyžaři, kdož způsobili současný nepříznivý stav lesních porostů
na vrcholu Lysé hory. Stav, se kterým se nelze smířit, mimo jiné proto, že horské lesy jsou
velmi významné z vodohospodářského hlediska, neboť zadržováním vody snižují kulminační
průtoky ve vodních tocích. Péče o dobrý stav horských lesů patří k důležitým preventivním
protipovodňovým opatřením. Potřebnou obnovu smrkového lesa ve vrcholové části Lysé hory
provoz severní sjezdovky prakticky znemožňoval.
Veřejným zájmem je nesporně jak zachování unikátního přírodního bohatství horských
smrčin, tak i rozvoj cestovního ruchu. Na Lysé hoře se rozhoduje o budoucnosti třetiny
přirozených beskydských horských smrčin a o jedné ze 120 beskydských sjezdovek
s celkovou délkou zhruba 50 km. Vrcholový fenomén, podmiňující vznik horských smrčin
jinde v Beskydech vytvořit nedokážeme. Sjezdovky v lokalitách, kde nebudou ničit unikátní
přírodní fenomény nesporně vybudovat lze. Proto ministr životního prostředí Libor Ambrozek
rozhodl správně, když zákazem provozu na severní sjezdovce vytvořil podmínky pro obnovu
přirozených smrčin. Zahlazení staré ekologické škody, která jejich rozpadem působením
znečištění ovzduší v minulém století vznikla, budoucí generace jistě ocení.
Citace:
BUČEK, A.: Budoucnost Lysé hory. Veronica. 2003, roč. 17, č. 2, s. 26