Krajina jako životní prostředí.
Antonín Buček
První celosvětové konference o životním prostředí, konané pod heslem ,,Je jen jedna Země"
v roce 1972 ve Stockholmu se tehdejší Československá socialistická republika jako stát
sovětského východního bloku nezúčastnila. V roce 1992 se konal Summit Země v Rio
de Janeiro. Česká a slovenská federální republika se tehdy rozpadala na dva státy a tak nebyla
zastoupena hlavou státu jako většina zemí. Naši delegaci tehdy vedl první a poslední federální
ministr životního prostředí Josef Vavroušek. Výsledky těchto celosvětových shromáždění
nevyvolaly v české společnosti příliš velkou odezvu. Koncem srpna bude v jihoafrickém
Johannesburgu zahájen Světový summit o trvale udržitelném rozvoji, další v řadě
celosvětových setkání státníků a zástupců nevládních organizací, věnovaných stavu životního
prostředí naší planety. Proto se v tomto čísle Veroniky zabýváme tím, jak je v České republice
naplňováno heslo ,,myslet globálně, jednat lokálně", vystihující podstatu způsobu naplnění
koncepce trvale udržitelného rozvoje, tedy takového využití zdrojů naší Země, kdy při
naplnění potřeb současné generace nejsou omezovány potřeby generací budoucích a není
nevratně ochuzováno bohatství přírody.
Životním prostředím člověka je krajina. Člověkem využívaná kulturní krajina je harmonická
tehdy, je-li dobrým domovem nejen lidí, ale i všech dalších organismů, je-li nejen produktivní
a užitečná, ale i krásná. Krajinní ekologové vědí, že exaktní parametry, charakterizující
harmonickou kulturní krajinu se nalézají obtížně. Právě taková krajina se však stává krajinou
srdce, krajinou, kterou vnímáme jako svůj domov, na kterou nezapomínáme a kam se rádi
vracíme. Dokládá to tradiční rubrika našeho časopisu, ve které už desítky autorů vyznaly svůj
vztah k jejich srdci nejbližším krajinám.
Zatímco v přírodní krajině, divočině, vyvíjející se dlouhodobě podle vlastních zákonitostí
jsou zásahy člověka nežádoucí, harmonická kulturní krajina vyžaduje neustávající lidskou
péči. Dnes již tato krajina nevzniká jako vedlejší produkt hospodářské činnosti, zajištění péče
o její přírodní a historické skladebné prvky vyžaduje prostředky z veřejných zdrojů. Za velmi
varovné pokládám snižování finančních prostředků, uvolňovaných na krajinotvorné programy
Ministerstva životního prostředí, jak dokládá v tomto čísle Hana Hofmeisterová. Všichni
dotázaní zástupci parlamentních stran, pánové L. Ambrozek, M. Kužvart, V. Mencl, F. Pelc
i M. Rokos ze Strany zelených v minulém čísle Veroniky vyjádřili názor, že by se množství
peněz, vydávaných na krajinotvorné programy mělo zvýšit. Uvidíme, jaká bude skutečnost,
podaří-li se snižovat dluh, který ke krajině jako svému životnímu prostředí dosud máme
a který zatím stále ještě spíše narůstá.
Citace:
BUČEK, A. : Krajina jako životní prostředí. Veronica. 2002, roč. 16, č. 4, s. 1