Pařeziny jako starobylé lesy v kulturní krajině.
Coppice forest as ancient woodland in the cultural landscape.
Antonín Buček, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Mendelova
zemědělská a lesnická universita, Zemědělská 3, 613 00 Brno, bucek@mendelu.cz
Klíčová slova: starobylé lesy, pařeziny, geobiocenologická typologie
Key words: ancient forest, coppice woodland, geobiocoenological typology
Většina lesních porostů nížin, teplých pahorkatin a vrchovin byla v minulosti
obhospodařována výmladkovým způsobem, zaměřeným na produkci palivového dřeva. Bylo
to hospodářsky výhodné v době, kdy dřevo bylo hlavním zdrojem energie. V oblasti pravěké
ekumeny byly takto lesy ovlivňovány již od neolitu, v ostatních oblastech po celý středověk.
Pravidelná změna stinných fází na plně osluněné s periodou pouze 10 až 40 let vyhovovala
řadě termofilních a heliofilních druhů rostlin a živočichů. Z hlediska druhové rozmanitosti
jsou v mnohých pařezinách podmínky příznivější, než v přírodě bližším lese
vysokokmenném. Tyto druhově bohaté pařeziny lze označit jako člověkem podmíněné
přirozené společenstvo (man-made natural ecosystem sensu van den Maarel) s dlouhodobým
specifickým vývojem. Patří k nim především teplomilné doubravy a dubohabřiny 1. a 2.
vegetačního stupně. Na prostředí lesů výmladkového původu je vázána zhruba třetina lesních
a lesostepních druhů vzácných a ohrožených druhů vyšších rostlin. Proto bylo pro zachování
genofondu lesních biocenter, tvořených dubovými a dubohabrovými pařezinami
s xerotermofyty navrhováno obhospodařovat je i nadále výmladkovým způsobem (BUČEK,
LACINA 1992).
Biogeografickým a geobiocenologickým rámcům vzniku, vývoje, stavu a významu lesů
výmladkového původu na území ČR nebyla dosud věnována téměř žádná pozornost.
Výjimkou je stať prof. A. Zlatníka z druhé poloviny 50.let 20.století (ZLATNÍK 1957),
která se obecně zabývá vznikem pařezin, jejich tvorbou, působením člověka na složky
geobiocenóz pařezin a následky tohoto působení na porostním ovzduší, na půdě,
na nedřevinném podrostu, na dřevinném podrostu a následky na stromové složce. V této stati
je též srovnáno uplatnění dřevin v přírodních geobiocenózách a v samovolně vzniklé pařezině
a jsou zde prezentovány skupiny lesních typů, sdružené podle složení synusií dřevin
v pařezinách. Celá stať je ovšem zaměřena na přeměny a převody výmladkových lesů, není
zde ani zmínka o jejich významu pro biodiverzitu. .
Dlouhodobě je koncepce výzkumu, ochrany a péče o biodiverzitu lesů výmladkového
původu rozpracována ve Velké Británii (RUSH 2008). Dlouhodobě se vyvíjející pařeziny jsou
označovány jako ancient forest (woodland), tedy ,,starobylé lesy (háje)" s velkým významem
pro biodiverzitu současné krajiny a také s velkým významem kulturně-historickým.
Jako starobylé lesy doporučuji označovat lesy výmladkového původu s dlouhodobým
kontinuálním vývojem a zachovanými typickými atributy pařezin, mezi které patří např. staré
výmladkové pařezy s pařezovými výmladky, dendrotelmy, dutiny ve starých pařezových
výmladcích, hlavaté stromy, charakteristické druhy rostlin a živočichů. Starobylé lesy
s dlouhodobým kontinuálním vývojem jsou významným prvkem archetypu krajiny pravěkých
zemědělců (GOJDA 2000). Význam zbytků starobylých lesů, tvořených prastarými
pařezinami je v oblasti pravěké ekumeny a subekumeny (tedy v 1.- 3. /4./ vegetačním stupni)
srovnatelný s významem zbytků přirozených lesů (pralesů) ve vyšších vegetačních stupních.
Rozpracování koncepce starobylých lesů a definování jejich atributů na území České
republiky je velkou výzvou pro dlouhodobý základní i aplikovaný výzkum. Pro zajištění další
existence starobylých lesů jako významného fenoménu kulturní krajiny je třeba v první etapě
definovat jejich základní biogeografické a geobiocenologické rámce, navrhnout metodický
postup hodnocení ekologicky významných segmentů krajiny s lesy výmladkového původu
a zahájit soustavný komplexní průzkum vybraných významných lokalit.
Citace:
BUČEK, A.: Pařeziny jako starobylé lesy v kulturní krajině. In: Biodiverzita a cílový
management ohrožených a chráněných druhů organismů v nízkých a středních lesích
v soustavě Natura 2000. Sborník abstraktů. MZLU v Brně a UP v Olomouci. Brno
2008. s. 3-4