Stromy v naší krajině
Antonín Buček
,,Stromy jsou užitečné a krásné, od pradávna jsou symbolem života, jsou dokladem
nepřetržitosti přírodních dějů a paměti lidských generací. Proto je strom života jedním
z nejstarších a nejmocnějších symbolů lidstva. Strom života zářil již v ráji starých Egypťanů,
poskytoval živým bytostem potravu, ochranu a nesmrtelnost. Mnohé národy věří, že duše
spravedlivých stoupají z větví vysokých stromů k nebi. Stromy tvoří genia loci krajiny naší
vlasti, zasluhují náš obdiv a úctu, potřebují k životu prostor a láskyplnou péči. V naší kulturní
krajině ani v obcích nemají stromy život lehký, často se stávají obětí krátkozraké
neomalenosti a nenávratně mizí. Přitom krásné stromy v obci a v krajině jsou nejviditelnějším
znakem dobrého vlastníka, hospodáře či správce. Neboť není nic smutnějšího než krajina
bez stromů." Těmito slovy jsem loni uvedl kompaktní disk Zuzany Lapčíkové s moravskými
lidovými písněmi o stromech, vydaný Nadací Partnerství na podporu programu Strom života.
Z horňáckých a kopanických písní, které hraje a zpívá Zuzana Lapčíková a její přátelé k nám
zaznívá odkaz doby, kdy lidé ve venkovské krajině stromy důvěrně znali a vnímali.
Od té doby co většina lidí žije ve městech se jejich vztah ke stromům značně změnil. Jen
málokdo rozezná alespoň základní druhy dřevin. Zkuste se poptat známých, jak vypadá
babyka ! Učitelka mé dcery tvrdila, že byla vypuštěna z vyňatých slov, neboť již neexistuje.
Většina lidí má sice stromy ráda, ale mnozí z nich jen ,,ne na svém dvorku", neboť mohou
stínit, bránit vjezdu do garáží a opadem listí či jehličí zanášet rýny, trávníky a chodníky.
Urbanisté a jiní plánovači často pokládají parkové plochy se stromy pouze za rezervu
stavebních míst. V Brně dokonce pedagog VUT vede studenty architektury k tomu,
aby ,,návrat citu do města" chápali jako přetvoření většiny centrálních městských parků
v uzavřenou zástavbu.
V naší urbanizované i venkovské krajině není jednoduché najít pro stromy místo a starat se
o ně tak, aby mohly potěšit mnoho lidských generací, poskytovat jim stín, úlevu a útěchu.
V prvé řadě je nutno stromy na vhodná místa vysazovat. V kulturní krajině musí být
vysázeno nejméně 6 stromů, aby se alespoň jeden dožil kmetského věku. Mají-li stromy
v naší krajině s námi žít, potřebují jednak důslednou ochranu před poškozením, jednak
soustavnou odbornou péči. Milovníci přírody by tedy měli stromy nejen obdivovat a objímat,
ale měli by jim také rozumět. Proto jsme v prvním čísle nového, již 17. ročníku Veroniky
věnovali hlavní soubor článků stromům.
Citace:
BUČEK, A.: Stromy v naší krajině.Veronica. 2003, roč. 17, č. 1, s. 1