Význam zahrádkářských kolonií v urbanizované krajině města Brna.
Antonín Buček
Zahrady a sady jsou trvalými vegetačními formacemi s převahou dřevin, takže kromě
významu produkčního mají v městské krajině významné stabilizační účinky. Podle starších
údajů (1988) zaujímaly zahrady a sady 10,5% plochy katastrálního území města Brna.
Pro srovnání: lesy zaujímaly 28,1% a louky a pastviny pouze 1,6%. Význam zahrad a sadů
v urbanizované krajině města Brna vyplývá tedy již z toho, že tvoří čtvrtinu plochy trvalých
vegetačních formací. Převažují zahrádkářské kolonie s druhově pestrým sortimentem
ovocných dřevin, často s významným podílem teplomilných druhů (meruňka, broskvoň,
vzácně i mandloň), s jednotlivými okrasnými stromy a keři, obvykle introdukovaných druhů.
Zahrádkářské kolonie, které byly původně zakládány především na okraji města,
jsou v současné době často obklopeny souvislou městskou zástavbou.
Zahrádkářské kolonie se nesporně vyznačují neobvykle vysokou druhovou rozmanitostí
rostlin i živočichů. Naprosto převládají pěstované druhy rostlin, proto je jejich význam
z hlediska přirozeného fytogenofondu krajiny dosti malý. Výjimku tvoří některé části
zahrádek, kde se zachovaly zbytky populací vzácných druhů travnatých pastvinných lad
(např. koniklec velkokvětý v zahrádkách navazujících na přírodní památku Netopýrky
v Komíně). Zahrádky mají ovšem velmi důležitý význam z hlediska genofondu ovocných
stromů, především ty, které mají charakter vysokokmenných sadů a kde jsou pěstovány
tradiční odrůdy ovocných dřevin, které v současném velkovýrobním sadařství ustupují.
Vzhledem k vysokému podílu stromů a keřů a druhovému bohatství pěstovaných i planě
rostoucích rostlin nachází v zahrádkářských koloniích ekologickou niku řada druhů volně
žijících živočichů, z obratlovců především ptáků, některých druhů plazů (např. ještěrka
obecná) a obojživelníků (např. ropucha obecná). Existence zahrádek je také pravděpodobně
podmínkou udržení relativně bohaté městské populace ježka východního a také mnoha druhů
bezobratlých, především hmyzu. Živočišné druhy nacházejí v zahrádkách nejen dobré
potravní možnosti, ale i úkryt. Souhrnné údaje o významu zahrádek pro biodiverzitu chybí,
i když by si tento zcela specifický biotop zasloužil podrobný průzkum.
Zcela nesporný je také psychosociální (estetický, rekreační) význam zahrádek. Zahrady,
sady a zahrádkářské kolonie plní v městském prostředí Brna některé funkce parků. Dávají
každodenní možnost ke sblížení s přírodou, možnost stálého pozorování periodických
a cyklických změn, od jara do zimy umožňují sledování neustálých proměn přírody
a životních dějů. Svou pestrostí vytvářejí vhodný kontrast k unifikovanému jednotvárnému
městskému prostředí. Psychosociální význam zahrádek pochopitelně vzrůstá s jejich
průchodností, ale i areály zahrádkářských kolonií zcela pro veřejnost neprůchodné významně
přispívají ke zvýšení pestrosti obrazu městské krajiny a příznivě ovlivňují krajinný ráz Brna.
Sociální význam zahrádkářských kolonií již v současné době zcela jistě převyšuje tradičně
zahrádkáři zdůrazňovaný význam produkční. Péče o zahrádky poskytuje vlastníkům či
uživatelům, jejich rodinám a přátelům smysluplné naplnění volného času v relativně
přirozeném prostředí bez typických urbánních stresů. Poskytuje jim v městském prostředí
jedinečnou příležitost k tvořivé práci s přírodními prvky, dříve samozřejmou pro venkovskou
populaci. Vzhledem ke stárnutí městské populace, zvyšování počtu důchodců a zvětšování
množství ,,volného" času bude sociální význam zahrádek v budoucnu pravděpodobně
vzrůstat.
Zahrádky a zahrádkářské kolonie jsou na území města Brna velmi rozmanité. Proto není
dosud zpracována ani jejich typologie z hlediska významu v městské krajině, která by
umožnila v podrobném měřítku diferencovat na území města jednotlivé zahrádky a celé
kolonie. Základním rozlišovacím znakem pro typologii zahrádek je velikost a charakter staveb
na jejich území a poměr reálně zastavěné plochy k ploše rostlinného krytu.
Tradiční zahrádkářské kolonie charakterizují malé zahradní domky (přízemní obvykle
dřevěné stavby s obvodem 4x4 m). Složení vegetačního krytu je velmi pestré, obvykle celou
plochu zaujímají ovocné dřeviny s velmi různorodým sortimentem odrůd. Z ekologického
hlediska nejcennější jsou vysokokmenné dřeviny, poskytující vhodnou potravní, hnízdní
a úkrytovou ekologickou niku řadě druhů živočichů. Pod ovocnými stromy a keři bývají
kulturní a někdy i polokulturní travinná společenstva, případně jsou tyto plochy využívány
jako polní záhony pro pěstování zeleniny či brambor. Takřka vždy je část plochy využita pro
pěstování různorodého sortimentu okrasných keřů a bylin. V některých zahrádkách vznikly
plošně malé, ale druhově velmi pestré a hodnotné květinové záhony a upravená alpina
se skalničkami. Vysazována a pěstována je i řada druhů, které patří mezi druhy ohrožené
podle Červeného seznamu flóry ČR (nejčastěji koniklec velkokvětý, bledule jarní, sněženka
podsněžník, modřenec hroznatý). Ve vhodných podmínkách se některé z těchto druhů
samovolně šíří a na zahrádce vznikají jejich malé životaschopné populace. Některé z takových
zahrádkářských kolonií v Brně lze označit za historické struktury krajiny, tvořící nedílnou
a cennou součást brněnského ,,genia loci". Patří k nim například malá zahrádkářská kolonie
v sousedství nemocnice na Červeném kopci.. K historicko-kulturně cenným strukturám patří
nesporně zahrada sochaře Jana Šimka ve svahu nad pisáreckou kotlinou, kde vznikají jeho
dřevěné sochy.
Část lokalit v zahrádkářských koloniích má spíše charakter chatových osad. Stavby jsou
obvykle rozlehlejší, umožňující trvalejší pobyt. Dosti často jsou chaty a chatky
doprovázeny dalšími objekty (garáže, přístřešky, kůlny, bazény, altány, houpačky) plocha
trvalé vegetace zahrad a sadů je zmenšena. Oproti tradičním zahrádkám je odlišné i složení
vegetačního krytu. Větší zastoupení mívají okrasné dřeviny, především jehličnany (nejčastěji
smrk pichlavý, jalovce, tuje a cypřišky), takřka nikdy nechybí nízké ,,sekačkové" trávníky.
Chatové zahrádky často zvolna anebo skokově přecházejí do následující kategorie zahrádek
s objekty trvalého bydlení. Příkladem jsou např. zahrádkářské kolonie v okolí Žebětínského
rybníka nebo v bystrckém údolí potoka Rakovce (Údolí oddechu).
Zahrádky a části zahrádkářských kolonií s objekty trvalého bydlení ztrácí tradiční
charakter a význam a stávají se součástí plíživou urbanizací vzniklé ,,sídelní kaše". Plocha
trvalých vegetačních formací je výrazně snížena, zastavěná plocha často převažuje
nad plochou zahrad a sadů, zvyšuje se podíl okrasných dřevin a nízkých trávníků. Ekologická,
psychosociální a sociální funkce těchto lokalit je podstatně snížena, v nejlepších případech se
blíží významu vilových čtvrtí.
Velmi různorodou kategorii tvoří dlouhodobě nevyužívané zahrádky. Vyskytují se
sporadicky ve většině zahrádkářských kolonií. V některých dochází k rozvoji invazních
neofytů, především zlatobýlu kanadského či zlatobýlu obrovského, v některých nacházíme
různá stádia spontánní sekundární sukcese domácích planě rostoucích druhů rostlin.
V blízkosti zdrojů diaspor v nich nastupují někdy i lesní dřeviny.
Další méně zastoupenou kategorií jsou sady a zahrady bez stavebních objektů, které se
vyskytují obvykle v oblastech původního venkovského osídlení na okraji města a jejich
zachování je cenné pro venkovský krajinný ráz těchto území.
Pro úplnost je třeba se zmínit o intenzivních sadech, pěstovaných na černém úhoru. Jejich
plocha na území města Brna není velká, ekologickým působením se blíží orné půdě.
Plochu zahrad, sadů a zahrádkářských kolonií není možné automaticky považovat pouze
za rezervu stavebních pozemků. Současné lokality je třeba diferencovat podle jejich stavu
a významu v městské krajině. Z této diferenciace by měl vycházet návrh jejich budoucího
využití. Některé tradiční zahrádkářské kolonie nesporně zaslouží trvalé zachování jako
historické struktury krajiny, další je vhodné ponechat vzhledem k jejich ekologickému,
psychosociálnímu a sociálnímu významu v současné městské krajině. Zahrádkářské kolonie
v lokalitách navrhovaných skladebných součástí územních systémů ekologické stability
krajiny, především regionálních biocenter (např. Žabovřeské louky) tvoří územní rezervu
a vhodné východisko pro budoucí přeměnu na přírodě blízké vegetační formace. Část
zahrádek v oblastech, kde je předpokládána zástavba, by měla být ponechána jako územní
rezerva pro budoucí parky. Příklad Arboreta a botanické zahrady MZLU v Brně ukazuje,
že přeměna zahrádek na parkové plochy je nejen možná, ale i velmi výhodná. Zcela jistě
je účelné některé vhodné plochy zahrádek přeměnit na stavební pozemky. Přitom je ale třeba
vyloučit možnost ,,plíživé urbanizace" a vzniku zastavěných území bez odpovídající
infrastruktury.
Doc. Ing. Antonín Buček, CSc.,
Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie,
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně,
Zemědělská 1, 613 00 Brno
Citace:
BUČEK, A.: Zahrady, zahrádkářské kolonie a město Brno. Literární noviny 18 (2007): 34: 8