Reaganova administrativa II. (1985-1989) n V souvislosti s prohlubující se občan. válkou v Libanonu – snaha USA ekonomicky a vojensky podpořit Izrael – 1984 – zvýšení amer. vojen. pomoci na 425 mil.$ ročně a položení základů pro dohodu o volném obchodu USA-Izrael (Rossi, s.155) n Posilování pozice Americ. centrálního velitelství (CENTCOM) – 17 lodí naložených zásobami (potraviny, munice, palivo a voda) pro intervenční síly rozmístěno v Indickém o. – v kompetenci velitelství rekrutovat až 350 000 vojáků (Rossi, s.156) Pokračování amer. mírové iniciativy n V průběhu roku 1985 – dohoda mezi J.Arafátem a králem Husajnem o společ. jordánsko-palestin. delegaci pro jednání s Izraelem a o společ. konfederaci – výzva Husajna po mezinárod. konf. o BV n Odpor min. Shultze kvůli problémům se složením, umístěním a agendou konf. – prosazování přímých jednáních mezi Jordánskem a Izraelem (Kaufman,s.139) n Odpor Jordánska vůči přímým jednáním – obava z reakce ostat. arab. států zvl. Sýrie, OOP a Palestinců v Jordánsku (Kaufman, s.140) n Odpor Izraele vůči konf.– obava z tlaku ostat. účastníků, aby souhlasil s komplex. mírov. uspořádáním vč. opuštění okupovaných území a zal. palestin. státu (Kaufman, s.140) n Jednání o podmínkách konf. – ani jedna str. ochotna ustoupit – definitivní konec snah v únoru 1986 (Kaufman, s.139) n Rok 1987 – započetí další mírové iniciativy min. Shultze – zal. na dřívějších principech – přímá jednání mezi Jordánskem a Izraelem a palestin. autonomie pod jordán. svrchovaností (Kaufman, s.143) n Přesvědčení: hlav. průlom tajné setkání krále Husajna a izral. min. zahr. Š. Perese v Londýně – dohoda o konání mezin. konf. rozdělené do komisí pro vedení bilaterál. jednáních– nakonec neúspěšná – Š. Peres jednal bez vědomí premiéra Šamira (Kaufman, s.143-144) Skandál Írán-Contras n Po vojen. invazi Izraele do Libanonu a amer. intervenci (1982) – zintenzivnění útoků šíitských radikálů proti západ. občanům n Leden 1984: zavražděn prez. AUB – uneseni 3 Američané (šéf CIA v Bejrútu) – 1985: uneseni další 4 Am. (ředitel CRS) n Reagan. adm. – Írán na seznamu zemí podporujících terorismus n Plán uvnitř Reaganovy ad. podporovaný ředitelem CIA W. Caseym a poradcem pro NB McFarlanem navázat politic. vazby s umírněnými uvnitř írán. vlády jako prostředek k propuštění amer. rukojmích držených v Libanonu proírán. ší´itskými frakcemi – výhrady zvl. min. Shultze a Weinbergera – v rozporu se záměrem zadržovat chomejnismus (Rossi, s. 159, Kaufman, s.142-143) n Írán: zájem na získání munice a náhradních dílů k amer. zbraním n Hlav. zprostředkovatelem měl být Izrael mající velmi dobré vztahy s Íránem od dob šáha Pahlavího a udržující tyto vztahy i s ajatolláhem Chomejním (Rossi, s.159) n 1984 – Bolandův dodatek: zákaz finanč. pomoci „contras“ n Srpen 1985 – klíčová schůzka Reagana, Caseyho, Shultze a Weinbergera – dohoda o dodávkách amer. protitankov. a protiletec. raket výměnou za rukojmí – skrze prostřednictví Izraele – bezprostředně poté realizace dodávek n Od ledna 1986– přísně tajná autorizace - realizace dodávek přímo mezi USA a Íránem – využívání tlaku Íránu na USA skrze rukojmí k získání nových druhů zbraní – celková amer. strategie neúspěšná – množství zadržovaných rukojmích se významně nesnížil n Rovněž způsob, jak udržovat obě str. v válečném konfliktu a tím odvracet jejich pozornost od ostat. problémů – poskytnutí Íránu vojen. zpravodaj. inf. o Iráku n Porušení zásad „operace neprodyšný“ spuštěné roku 1983 s cílem omezit světové dodávky zbraní do Íránu (s.158-160) n Listopad 1986 – odhalení tajných dodávek zbraní libanon. časopisem– veřejná diskreditace Reaganovy ad. – 2 roviny: výměna rukojmích za zbraně do Íránu -peníze z prodeje na financování pravicových geril vedoucích válku proti levicové vládě v Nikaragui n Leden 1987 – vyšetřování Kongresu: bez jasného důkazu o R. vědomí tajného fondu pro „contras“ Období nárůstu státního terorismu n Podpora ze str. 3 nejradikálnějších BV režimů – Sýrie, Libye, Írán a OOP n 14.6.1985 – členové Hizbulláhu unesli amer. letadlo Atény-Řím se 153 pasažéry – požadavek na propuštění 700 šíitských vězňů Izraelem a 17 členů org. ad-Dawa Kuvajtem – zabit 1 amer. námořník – po zprostředkování Sýrie a Íránu – 30.6. všichni pasažéři propuštěni n Říjen 1985 – členové OOP unesli italskou výletní loď Achille Lauro – zabit 1 Američan (Kaufman, s.141) n Koncem r. 1985 – zabito 20 lidí vč. 5 Američanů na letištích ve Vídni a Římě – předpoklad napojení na Libyi (Kaufman, s.141) n Leden 1986: zastavení amer. obchodu s L. a zmrazení libyj. účtů v USA n Březen – Libye zaútočila na amer. lodě v zál. Sidra, kt. považovala za své teritoriál. vody naopak USA za mezinárod. – amer. reakce: útok na 2 libyj. raketové základny a potopení 3 hlídkových člunů n Duben 1986 – útok na noční klub v Západ. Berlíně – množství Američanů těžce zraněno a 2 zabiti – podezření na Libyi (možná spíše Sýrie) (Kaufman, s.141-142) n Amer. odplata: 14.4.1986 televiz. vystoupení R.Reagana o spuštění námoř. a letec. útoků proti množství cílů v Libyi vč. kasáren národ. gardy v Benghází a mezin. letiště v Tripolisu (Kaufman, s.142) – silná kritika ze str. evrop. států Tankerová válka a převlajkování n Saúdská Arábie a Kuvajt formálně neutrální v irácko-íránské válce podporovaly Irák – poskytování ekonomic. pomoci, přístavů na překlad vojen. materiálu a inf. tajných služeb díky systému AWACS n Írán to považoval za porušení principů neutrality – rozhodnutí: útočit na saúdská a kuvajtská plavidla a pokládat miny v Zálivu n Listopad 1986: Žádost kuvajt. emíra mocnostem o ochranu 11 kuvajt. tankerů n SSSR vyhověl od počátku r. 1987 n Opozice v Kongresu a ostrá debata uvnitř amer. ad. – snaha napravit svou pozici poškozenou skandálem „Irangate“, dokázat spolehlivost vůči ropným monarchiím ohrožovaných írán. revolucí a zabránit proniknutí SSSR poskytnutím pomoci Kuvajtu (s.161-162, Kaufman, s.144-145) n Varovný signál Íránu – kontinuální dodávky ropy Západu považovány za životní zájem USA (Kaufman,s. 145) n Doporučení: podpora plánu na převlajkování, zvýšit úsilí na zastavení dodávek zbraní Íránu, tlak na klíčové členy RB uvalit sankce na takové dodávky zbraní n Odmítavá reakce SSSR (s.162) n Duben 1987 – podepsána dohoda o převlajkování mezi USA a Kuvajtem – operace „Earnest Will“ n Společná akce na vyhledávání írán. min s dalšími státy – Británií, Francií, Belgií a Nizozemím n Ochrana formou: tankery pod amer. vlajkou nebo eskorta amer. lodí (Kaufman, s. 145) n červenec 1987 – amer. návrh rezoluce OSN na okamžitý klid zbraní a stáhnutí vojsk za mezinárodně uznané hranice – schválena jako RB č. 598 n Říjen 1987: amer. útok na írán. ropnou plošinu n Navýšení amer. patrolujících lodí na více než 70 n Duben 1988: amer. fregata silně poničena írán. minou – odveta: největší nasazení amer. váleč. lodí od 2. svět. v. – zničeny 2 írán. ropné plošiny, 2 lodě a 6 člunů n Červenec 1988 – amer. křižník sestřelil írán. civilní letadlo: 290 mrtvých – rozsáhlé vyšetřování a mediální pokrytí n Hlav. důvod írán. souhlasu s příměřím – úspěch operace převlajkování (Kaufman, s.146) n srpen 1988: akceptovány podmínky RB č. 598 n 1996: Nabídka amer. vlády kompenzací pro rodiny obětí – vyplaceno 132 mil. USD Zahraniční podpora n Na str. Iráku: USA, Francie, VB, Itálie, arabské státy Zálivu n Na str. Íránu: Sýrie, Libye, Čína, KLDR a Izrael: prodej zbraní v hodnotě až 500 mil USD ročně Důsledky války n Jedna z nejkrvavějších válek po 2 svět. v. – na str. Íránu cca 1 mil. obětí – na str. Iráku 250-500 tis. obětí n Odhad přímých škod – cca 600 mld. USD na každé str. n Zastavení ekonomic. rozvoje a vývozu ropy – obrovská zadluženost Iráku: 35 mld. USD půjček ze Z a 30-40 mld. USD od států Zálivu Intifáda a další kolo jednání o míru n Spontánní povstání mladých Palestinců na Z břehu a v Gaze proti Izraeli (1987-1993) n Tvrdá reakce Izraele – silný odpor veřej. mínění i USA (Kaufman, s.146) n Rivalita radikálních nacionalistic. a islamistic. org. n Návrh min.zahr. Shultze – obnovit rozhovory o podobě palestin. autonomie – návrh na časový harmonogram palestin. autonomie: duben 1988 počátek rozhovorů o autonomii; leden 1989 volby do palestin. vlády – 2 separátní linie rozhovorů – míra palestin. autonomie a konečné uspořádání na okupovan. územích (Kaufman, s. 147) n Odmítavá reakce Jordánska – trvání na pořádání mezin. konf. s ústřední rolí OOP n Odpor Sýrie – podmínkou pro jednání s Izraelem nejdříve navrácení Golanských výšin n Odmítnutí izrael. premiérem Šamirem – Izrael se nikdy nevzdá Z břehu a Gazy a nebude jednat s OOP (Kaufman, s.147) n R. 1988 – společný návrh Egypta, Jordánska, Maroka a Saúd.Ar. na mezinárodní konf. s předsednictvím USA a SSSR se záměrem kompletního řešení palestin. ot. n Únor 1988 – USA vetovaly rezoluci RB vyzývající k mírovému uspořádání pod záštitou OSN – snaha USA monopolizovat si mírový proces pro sebe (s.165-166) Zásadní průlom n Červenec 1988 – oficiál. souhlas Jordánska s nadřazenou autoritou OOP nad Z břehem; vzdání se práva mezinárodně zastupovat Palestince na Z břehu; zastavení výplat palestin. představitelům – způsob nátlaku na OOP na zmírnění pozice vůči Izraeli n Setrvání USA na podmínce uznání práva Izraele na existenci ze str. OOP (Kaufman, s.147-148) n Listopad 1988 - zvolení George Bushe novým prezidentem n Listopad – Palestin. národ. rada přijala sérii závažných změn: uznání práva Izraele na existenci a přijala rezoluce 242 a 338 – vyhlášení nezávislého palestinského státu n Žádná reakce ze str. USA a Izraele n Odmítnutí USA vydat J.Arafátovi vízum na GS OSN do New Yorku – s poukazem min. Shultze na OOP jako na teroristickou org. – amer. veřejné mínění ve prospěch jednání s OOP - shromáždění OSN přeneseno do Ženevy (s.166-167, Kaufman, s.148) n 14.12. 1988 – vystoupení J. Arafáta před GS OSN – uznání práva všech stran vč. Palestiny, Izraele a jejích sousedů žít v míru a bezpečí – vzdání se všech forem terorismu (individuál., skupinov. a státního) n Stejný den – oznámení Shulze o splnění amer. podmínek pro jednání mezi USA a OOP n 16.12.1988 – započetí 1. kola jednání v Tunisu (s.167)