Diagnostika
                                   sluchově postiženého   dítěte







                                   Mgr. et Mgr. Lenka Šamánková

Struktura přednášky:

n  Sluchové postižení

–      Typy a stupně sluchových vad

–      Význam sluchu, důsledky sluchových vad

–      Vývoj sluchově postiženého dítěte

–      Komplexní diagnostika dítěte se SP

–      Případ – úkol

                                        Sluchové postižení

Vady a poruchy sluchu:

n  Sluchové vady a poruchy dělíme:

–      dle místa postižení

–      dle míry poškození

–      dle doby vzniku

Rozdělení podle místa:

n  Poruchy periferní – převodní,percepční, smíšené  - jednostranné nebo oboustranné, léze je
umístěna v oblasti zevního, středního a vnitřního ucha nebo na sluchovém nervu

n  Poruchy centrální – léze je lokalizována na sluchové dráze od kochleárních jader výše v
prodloužené míše (př. Akustická agnózie, slovní hluchota)

Rozdělení podle stupně:

n  Lehká nedoslýchavost (ztráta 20-40dB)

–       Působí obtíže v hlučném prostředí, při poslechu televize, při debatě s více lidmi najednou

n  Středně těžká nedoslýchavost (ztráta 40-60dB) – vyžaduje korekci

n  Těžká nedoslýchavost (ztráta 60-80dB)

n  Praktická hluchota – zbytky sluchu

n  Úplná hluchota – žádný zvukový vjem

n  ohluchlost

Rozdělení podle doby vzniku:

n  Vrozené x získané

n  Dočasné x trvalé

n  Vrozené (dědičné x kongenitálně získané)

n  Získané postnatálně

n  Prelingvální vada = sluchová vada vzniklá před ukončením vývoje řeči

n  Postlingvální vada = SV vzniklá po u osoby s rozvinutou řečí

n  KOMBINOVANÉ VADY =(např. hluchoslepota)

Sluch – význam:

n  Informace o světě  - obecně (zvukové pozadí, obecné zvuky)

n  Mezilidská komunikace – řeč, sociální komunikace

n  Orientace ve světe (zvukové pozadí, obecné zvuky, výstrahy)

n  Pocit bezpečí a jistoty

n  Utváření osobnosti – identita - sebepojetí, seberealizace, motivace

n  Utváření vztahu k věcem, osobám

n  Zprostředkování emocí

Důsledky sluchových vad:

n  Chybí kontinuita dění – chabé informace o světě;  nejistota, strach, omezený rozvoj poznávacích
procesů

n  Narušená komunikace (komunikační potíže a vývojové zvláštnosti v rozvoji slovní řeči)

n  Omezení kognitivního vývoje

n  Ochuzení po emoční a volní stránce (vývojové zvláštnosti v oblasti citové a volní)

n  Vliv na socializaci (vývojové zvláštnosti v oblasti mezilidských vztahů)

Vývoj SP dítěte:

n  Vývoj SP dítěte v kojeneckém věku:

–      Nápadnosti v tomto období nebývají zřetelné

–      Velmi těžce sluchově postižené dítě nereaguje na silné zvuky, neleká se nečekaných zvuků,
neotáčí hlavičku za zvukem.

–      Diagnosticky důležitý moment – přechod z pudového žvatlání na napodobivé žvatlání !!! Zde
řečový vývoj ustává, zpomaluje.

Vývoj SP dítěte:

n  Vývoj SP dítěte v období batolecím:

–        Nejčastěji SP zjištěno v tomto období (v 1,5 roce – 2 letech)

–        Rozvoj řeči zaostává – používání a upřednostňování přirozených gest, zvláštní projevy
mluvené řeči

–        Rodiče si všímají prvních výrazných zvláštností (plačtivost, podrážděnost, zlost, vztek,
dítě nevnímá – je apatické, zvýšená unavitelnost, spavost, úzkost, strach)

–        Narušen proces emancipace - bojí se vzdalovat od matky

–        Opožďován bývá i vývoj motorický

–        Charakteristické jsou problémy s jídlem, vyměšováním

–        Zvláštní rituály



Vývoj SP dítěte:

n  Vývoj SP předškolního dítěte:

–      Vzniká stále hlubší bariéra komunikační – výrazné opoždění vývoje řeči a v souvislosti s tím
i v myšlení – nutnost vhodné komunikační alternativy (např. znaky!!!)

–      Závislost na rodičích

–      Vlastní svět dítěte – místo interakce s lidmi volí hračky.

–      Typický je častý vzdor, negativismus – přetrvávající i v dalších obdobích

Vývoj SP dítěte:

n  Vývoj SP dítěte – školní věk:

–        ve škole a při školní zátěži – zvýšená unavitelnost, pocity nejistoty, ohrožení, komplex
méněcennosti, podezřívavost a vztahovačnost, neúspěch vyvolává dráždivost, zlostné chování, afekty
nebo naopak se dítě stahuje do sebe, má vnitřní svět, převládá sebelitování, melancholie

–       Výskyt neurotických příznaků a poruch chování se u neslyšících vyšší než u běžné populace
školního nebo adolescentního věku

–       Nedostatek empatie, sebekontroly

–       Sobectví

–       Vůle – menší odpovědnost, povrchnost



Vývoj dítěte se SP:

n  Dospívání:

–      Důležitá vrstevnická skupina – často neslyšící, ale i tendence vymanit se z této skupiny

–      Identita (řeší postižení)

–      Láska (slyšící x neslyšící)

–      Profesní orientace (přání x reálné možnosti)

–      vzory

Vývoj řeči u SP dětí:

n   Reflexní křik, emocionální křik, broukání, pudové žvatlání = stejně jako u slyšících

n   Přechod na napodobivé žvatlání (17. – 24. týden ) – počátek obtíží

n   Hlas – méně výrazný, nemodulovaný, hlasové projevy řídké, postrádání rytmu

n   Schází sluchová kontrola vlastních činností

n   Chybí tendence k imitaci řeči – nevyvíjí se spontánní mluvená řeč

n   Gesta hrají důležitou roli, přednostně užívá gesta

n   Typické jsou znaky v mluvní produkce těžce SP:

–          Narušeno:

n   dýchání,

n  fonace(tvorba hlasu) – audiogenní fonace = kolísání výšky hlasu, síly, monotónnost, změna barvy
hlasu

n  Artikulace –audiogenní dyslálie

n  Modulační faktory řeči

n  Obsah mluvní produkce: malá aktivní slovní zásoba, dysgramatismy

n   Raná komunikace mezi matkou a dítětem (slyšící x neslyšící, neslyšící x neslyšící, slyšící x
slyšící)



Možnosti komunikace:

n  V časné fázi po zjištění SP volit vhodný způsob komunikace:

–      Systém orální komunikace (aurálně orální)

–      Systém simultánní komunikace

–      Systém totální komunikace

–      Systém bilingvální komunikace

Diagnostika SP dítěte:

n  Raná diagnostika:

–       Běžně screening sluchových vad neprobíhá, rodiče rizikových dětí si žádají o vyšetření
sami.

–       Existují přístrojová vyšetření, kde není potřeba spolupráce, tzn. Je možné vyšetření velmi
malého dítěte (kojence)

–       Na odborných pracovištích, kde je potvrzeno SP odkaz na SRP,SPC – kde se zahajuje celkově
práce s dítětem a rodinou – diagnostika celé rodiny, podpora rodiny, poradenství.



Diagnostika SP dítěte:

n  Sluchové zkoušky:

–       Akustické reflexy:

n  Víčkový, zornicový, orientační(úlekový), pátrací

–       Zkouška sluchu – vyšetření šepotem, hlasitou řečí

–       Přístrojové metody:

n  OAE – otoakustické emise – screeningové vyšetření

n  BERA – objektivní audiometrie (kmenové evokované sluchové potenciály)

n  CERA – korové evokované sluchové potenciály, nutná spolupráce

n  Tónová audiometrie - audiogram

Diagnostika SP dítěte:

n  Sluchová protetika

–       Ihned nasadit sluchadla

–       Nutné zvyknout si (pozor na úlekové reakce)

–       Sluchadla musí být velice přesně nastavena, aby se nepoškodily zbývající zbytky sluchu

n  Kochleární implantát (CI)

–       Pokud dítě nereaguje na sluchadla

–       Vhodný kandidát

–       Centrum kochleární implantace v Praze

Diagnostika SP dítěte:

n  SRP – Střediska rané péče

–       Pomoc, krizová intervence

–       Diagnostika dítěte

–       Informovanost o postižení, konkrétní rady a postupy

–       Zvyk na sluchadla – důležité je nastavení

–       Diferenciální dg. – odlišit od MR, PAS

–       Výjezdy do rodin

–       Setkávání rodin SP dětí

–       Kompenzační pomůcky





Diagnostika SP dítěte:

n  SPC

–       Speciálně ped. dg. SP dítěte:

n  Anamnéza

n  Diagnostika využití sluchu

n  Vyšetření řeči a komunikačních schopností a dovedností

n  Vyšetření sluchového vnímání

n  Vyšetření motoriky (jemná, hrubá)

n  Vyšetření koordinace pohybů, tělesné schéma

n  Přesnost, rychlost pohybů

n  Mimika

n  Grafomotorika

n  Dýchání + vyšetření řeč. orgánů

n  lateralita

n   vnímání, poznávání, rozumová výchova

Diagnostika SP dítěte:

n  Psychologická dg. SP dítěte:

–       Typy vyšetření:

n  Vstupní komplexní vyšetření (anamnéza, rozhovor a pozorování)

n  Zařazení do M�

n  Doporučení k zařazení do optimálního vzděl. procesu

n  Integrace (MŠ, ZŠ)

n  Jiný způsob plnění školní docházky, SPU, poruchy chování

n  Školní zralost, OŠD

n  Profesní orientace a doporučení k přijímacím zk



Diagnostika SP dítěte:

n  Komplexní psychologické vyšetření:

–        Posouzení anamnestických údajů

–        Celková vývojová úroveň dítěte (mentální, osobnostní složka)

–        Práceschopnost

–        Komunikační dovednosti v jazyce mluveném nebo znakovém

–        Výkonová motivace

–        Psychomotorické tempo

–        Odolnost vůči zátěži

–        Obecně u dítěte: zhodnocení stránky tělesné, kognitivní, sociální, emoční, volní, oblast
chování + zvláštnosti

Diagnostika SP dítěte:

n  Metody:

–       Vstupní vyšetření dětí do tří let:

n  Vývojová škála Gesell (5 oblastí – adaptivní chování, hrubá motorika, jemná motorika, řeč,
sociální chování

n  Vinelandská škála sociální zralosti (8 kategorií – úroveň obecné soběstačnosti, soběstačnost v
jídle, v oblékání, samostatnost dítěte, činnosti, které zvládne, způsob komunikace, úroveň motoriky
a sociální adaptace

n  VŠ Bayleyová (3 části – mentální stupnice, motorická stupnice, záznam o chování dítěte)

Diagnostika SP dítěte:

–       Posouzení vých. – vzděl. procesu:

n  Reverzní test Edfeld

n  Zkouška laterality – Žlab

n  Raven

n  Test obkreslování (Matějček)

n  Kresba postavy

n  WISC – III, Stanford - Binet

n  Orientační test školní zralosti

n  Test vědomostí předškolních dětí (Matějček)

n  K – ABC. Kaufmanova hodnotící škála pro děti

n  IST

n  Kresba stromu

n  Leiterova škála (pouze jedna v ČR!!!)



Diagnostika SP dítěte:

n  WICS III:

–        Vhodné neverbální subtesty, podle míry postižení lze použít i verbální subtesty

–        Hodnotit kvalitativně:

–        Subtesty:

n  Doplňování obrázků: není nutné pojmenovat chybějící část, stačí ukázat. Prostředek ověření míry
běžných znalostí

n  Řazení obrázků: obtížný subtest, chybí specifické zkušenosti, SP děti nevidí děj, ale
jednotlivosti

n  Kostky: schopnost učit se, obecná míra inteligence, organické postižení CNS

n  Skládanky: obecná míra inteligence u SP, organické postižení CNS

n  Symboly: pozornost, krátkodobá paměť, práceschopnost

Literatura:

n  Svoboda M., Krejčířová, D., Vágnerová, M. (2001): Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha:
Portál. (str. 434 – 450)

n  Květoňová – Švecová L.(2004):Edukace dětí se speciálními potřebami v raném věku a předškolním
věku. Brno:Paido.