5. hodina

  Koncept subjektu a subjektivity & umísťování

  Výzkum genderové identity

  Kritická diskurzivní analýza

  Postupy analýzy (Parker, Willig, Potter & Wetherell) a nácvik


Nové pojetí jáství: Identita

  Identita nikoliv jako esence vyvěrající ze samotné povahy subjektu, ale jako proces založený na
praktikách exkluze, tzn. na opakovaném oddělování se od druhých subjektů a artikulaci jejich
jinakosti (othering). Identita je relační; závislá na tom, čím není, a proti čemu se vymezuje
(Woodward, 1999).


¡  Identita má vždy formu hierarchických binarit: muž-žena, heterosexuální-homosexuální,
západní-východní, zdravý-nemocný, racionální-iracionální, krásný-ošklivý, mladý-starý.


  Identity jsou performativní, kontinuálně odehrávané prostřednictvím pozic subjektu vytvářených
jazykem a širšími kulturními kódy (Redman, 2000). Identita je komplikovanou sociální aktivitou;
nejistým procesem umísťování se v často kontradiktorických diskurzech a praktikách.

Nové pojetí jáství: Subjekt, subjektivita

  „Slovo subjekt má dva významy: podléhající někomu jinému prostřednictvím kontroly a závislosti a
svázaný se svou vlastní identitou prostřednictvím vědomí a sebepoznání. Oba dva významy prozrazují
formu moci, která podmaňuje a udržuje v závislosti“ (Foucault, 1991: 47).


¡  Subjekt není to samé jako osoba – subjekt označuje místo v jazykové a diskurzivní struktuře
(např. pozice heterosexuálního muže v genderových diskurzech). Viz četba: Edley 2001.


  Subjektivita, stejně jako identita, odkazuje na individualitu a sebe-uvědomění, avšak způsobem,
který zdůrazňuje její sociálně produkovanou, procesuální, heterogenní, a z části ne-vědomou povahu
(Henriques a kol., 1998).


Koncept pozice subjektu / subjektové pozice (subject position)

  Pozice subjektu: „místa“, která diskurz jako regulovaný systém praktik a tvrzení vytváří ve
vztahu k tomu, kým jsme, kým můžeme být, co můžeme a nemůžeme činit.


¡  Příklad: pozice subjektu v rámci diskurzu maskulinity (Wetherell, Edley): „heroická“ pozice,
pozice „obyčejného muže“, pozice „rebela“.


¡  Edley (2001): identita je procesem umísťování se v kulturně dostupných významových zdrojích;
procesem, který je současně lokální i globální, tj. závislý na konkrétním situačním kontextu i na
obecných podmínkách kulturní srozumitelnosti.

Diskurzivní pozice / koncept umísťování (positioning)

  Původní verze konceptu:

¡  Davies, B., Harré, R. (1990): Positioning: the Discursive Production of Selves. Journal of the
Theory of Social Behaviour, 20, 1, 43-65.

  Nově:

¡  Davies, B. (2008): Re-thinking ‘behaviour’ in terms of positioning and the ethics of
responsibility. In: A.M. Phelan, J. Sumsion, eds.: Critical readings in teacher education:
Provoking absences. Netherlands: Sense Publisher, 173-186. [Jak znovu-promyslet „chování“ v pojmech
umísťování a etiky odpovědnosti, Biograf, 2008].


   Sano: „Promiň, že jsem tě s sebou vláčel, když ti není dobře“. Enfermada:„Ty jsi mě přece
nevláčel, já jsem sama chtěla jít.“

Diskurzivní pozice / koncept umísťování (positioning)

  Původní verze konceptu:

¡  Davies, B., Harré, R. (1990): Positioning: the Discursive Production of Selves. Journal of the
Theory of Social Behaviour, 20, 1, 43-65.

  Nově:

¡  Davies, B. (2008): Re-thinking ‘behaviour’ in terms of positioning and the ethics of
responsibility. In: A.M. Phelan, J. Sumsion, eds.: Critical readings in teacher education:
Provoking absences. Netherlands: Sense Publisher, 173-186. [Jak znovu-promyslet „chování“ v pojmech
umísťování a etiky odpovědnosti, Biograf, 2008].


   Sano: „Promiň, že jsem tě s sebou vláčel, když ti není dobře“. Enfermada:„Ty jsi mě přece
nevláčel, já jsem sama chtěla jít.“

Umísťování: implikace

  Každý výrok: mluvní akt, kterým je něčeho dosahováno, která má jistou ilokuční sílu (Austin,
2000). Mimo jiné: umístění druhé osoby do specifické pozice (sexista, přecitlivělá feministka,…).

¡  Poststrukturalistická perspektiva: každý výrok konstruuje zúčastněné mluvčí jako právě určité
identity prostřednictvím sociálně dostupných diskurzů, a to se specifickými mocenskými důsledky pro
osoby, jež jsou v nich umísťovány (mocný muž-bezmocná žena ve feministickém diskurzu, zdravý
člověk-nemocný člověk v medicínském diskurzu), přičemž tyto důsledky jsou klíčové z hlediska toho,
zda daná konstrukce bude mluvčími přijata či nikoliv.

  Pozice: zahrnuje specifický pojmový repertoár a umístění osoby ve struktuře práv, kterou daný
repertoár evokuje (Davies, Harré, 1990).

¡  Např. feministický diskurz - repertoár : „sexismus“, „patriarchát“, „rovná práva“. Medicínský
diskurz „léčba“, „pacient“, „morální povinnosti“. Implikuje odlišná práva osob (nemocný-zdraví,
feministka-sexista,…)

  Nejednoznačnost a nestabilita významu: globální podmínky srozumitelnosti i lokální kontext.
Otázka koherence identity.

genderová identita z perspektivy poststrukturální diskurzivní analýzy

  Analýza diskurzivních zdrojů, které mají k dispozici mladí, heterosexuální, vysokoškolsky
vzdělaní lidé při „performanci“ své genderové identity v rozhovoru.

¡  Genderová identita: způsob/y, jimiž jedinec definuje a prožívá sebe sama ve vztahu k sociálně
ustanoveným kategoriím žena-muž.

  2 okruhy výzkumných otázek:

¡  Jaké diskurzy jsou v rozhovorech uplatňovány při konstruování genderu a jaké genderové identity
tyto diskurzy vytvářejí?

¡  Jakými diskurzivními prostředky je udržována představa trvalosti genderu, a naopak zda a jak je
gender otevírán změně?


  Metody analýzy:

¡  Poststrukturální diskurzivní analýza (např. Willig, 2003). Syntetický model (Wetherell, 1998,
2003).

¡  Dekonstrukce – odkrývání kontradikcí a „nemožností“ textu (Gannon, Davies, 2007). Poskytnutí
nových pohledů na zkoumaný jev.

¢  Strategie: čtení textu „proti sobě samému“, kontradiktorické čtení, inherentní kontradikce,
dekonstrukce binárních opozic.

Výsledky analýzy: část I

  Obecná část: uplatnění diskurzů napříč všemi rozhovory


¡  Konstitutivní hierarchické dichotomie

¡  Pozice subjektu (Wetherell, Edley, 1999)

¡  Emoční investice (Hall, 1996; Henriques et al., 1998)

¡  Funkce použití diskurzu

¡  Implikace diskurzu (ve vztahu

          k reprodukci genderové

           binarity)

Příklad: diskurzy socializace a individualismu

449 Já jsem přesvědčená,

450 že nikdo nemá právo mi jako něco určovat nebo,

451 nebo mít předem nějaké představy, o tom, co je ženská a mužská role,

452 a že už prostě jako díky nějakému vývoji a tak, nebo osvětě,

453 nebo prostě těm změnám, ke kterým dochází,

458 tak, že už by k těm problémům [s genderovými rolemi] nemělo docházet.

  Diskurz socializace - systém vědění a praktik, které konstruují gender jako výsledek působení
vnějších sil sociálního původu na jedincovu, toto působení předcházející, osobnost. Gender je
typicky popisován jako ženská či mužská role osvojená výchovou a udržovaná nejrůznějšími sociálními
tlaky, jimž se jedinec poddává.

Příklad:
diskurzy socializace a individualismu

¡  Konstitutivní hierarchické dichotomie: jedinec x společnost, svoboda x determinace, pokrok x
tradice

¡  Pozice subjektu: svobodné Já x determinovaní druzí, vědoucí Já x nevědoucí druzí, pokrokové Já x
tradiční druzí

¡  Emoční investice: přesvědčení o vlastní svobodě a schopnosti žít život podle svých přání

¡  Funkce použití diskurzu: kritika tradičních genderových uspořádání, zaujímání pozice uvědomělé,
pokrokové osoby

¡  Implikace:

¢  DS: měnitelnost genderu ve vztahu k Já x  determinismus ve vztahu k druhým (upírání kapacity
reflexe, poznání, změny)

¢  DI: umožňuje explicitní kritiku a rezistenci vůči genderové binaritě x ve vztahu k Já činí
gender neviditelným


Potenciál změny (gender jako měnitelný, či nelegitimní) – potenciál reprodukce (gender jako trvalý,
nesjednatelný, či neviditelný)

Výsledky analýzy: část II

  Detailní analýza šesti konkrétních genderových identit.

¡  Jak genderové diskurzy působí na úrovni individuálního jáství?


  Genderová identita:

¡  obecná: umožněná diskurzy jako kulturně sdílenými systémy významů a praktik

¡  specifická: definovaná specifickými vztahy mezi diskurzy a specifickým interakčním kontextem, na
nějž se mluvčí orientuje


  6 genderových identit:

¡  1: DI – DH – DB – DGE. Tenze: DGE x DI

¡  2: DI – DS – DB. Tenze: DS x DI

¡  3: DS – DH – DB. Tenze: DH x DS

¡  4: DI – DS – DJ. Tenze: DI x DS, DI x DJ

¡  5: DS – DH – DGE. Tenze: DS x DGE

¡  6: DS – DI – DH. Tenze: DS x DI

Literatura k PDA


  Baxter, J. (2003). Positioning Gender in Discourse. A feminist Methodology. New York: Palgrave.

  Burman, E., Parker, I. (1993). Discourse Analytic Research. Repertoires and Readins of Texts in
Action. London: Routledge.

  Davies, B. (1997). The Subject of Post-structuralism: A Reply to Alison Jones. Gender and
Education, 9, 3.

  Davies, B., Harré, R. (2001). Positioning: The Discursive Production of Selves. Journal of the
Theory of Social Behavior, 20, 43-65.

  Parker, I. (1992). Discourse Dynamics. London: Routledge.

  Soendergaard, D.M. (2002). Poststructuralist approaches to empirical analysis. Qualitative
Studies in Education, 15, 2, 187-204.

  Walkerdine, V. (1998). Counting girls out: Girls and Mathematics. London: Falmer Press.

  Willig, C. (2003): Discourse Analysis. In: Smith, J. A. (ed.): Qualitative Psychology: A
Practical Guide to Research Methods. Sage/Open University, London, s. 159–183.


Kritická diskurzivní analýza (CDA)

  Zdroje: funkcionální lingvistika a Frankfurtská škola (jazyk jako nástroj ideologie)

  Hlavní postavy: Teun van Dijk, Norman Fairclough, Gunther Kress a Ruth Wodak

¡  ideologická funkce jazyka - role, kterou jazyk hraje při vytváření a udržování vztahů moci a
dominance.

¡  demystifikovat ideologii a moc prostřednictvím systematického výzkumu sémiotických dat (Wodak,
2004)


  CDA je primárně zakotvena v lingvistice; analýza ideologické funkce jazyka se zakládá na
poznatcích o gramatice, morfologii, sémantice, syntaxi a pragmatice.

  Objektem zájmu jsou především psané a institucionálně zakotvené texty, nikoliv verbální
interakce.


  Klasifikační schéma Patti Lather (1991): postpozitivistický výzkum v sociálních a humanitních
vědách rozděluje do tří paradigmat na základě tří různých cílů, které si výzkumy vycházející z
těchto paradigmat kladou: porozumět, emancipovat, dekonstruovat.

PDA textu: break-up interview

      Návrh postupu (Carla Willig, 2003):

•     Výzkumná otázka – definovaní ”diskurzivního objektu” (např. ”heterosexuální vztah”)–
identifikace všech způsobů, jimiž je objekt ve zkoumaném textu konstruován

•     Vymezení odlišností mezi způsoby konstrukce objektu a jejich propojení s obecnějšími diskurzy
dostupnými v dané kultuře (biomedicínský/psychologický/romantický)

•     Jakých aktivit je uplatněním diskurzu dosahováno? Jaký je vztah mezi odlišnými konstrukcemi?

•     Jaké pozice (”subject position”) jednotlivé diskurzy vytvářejí?

•     Detailní prozkoumání implikací diskurzu (jaké možnosti jednání otevírá či naopak uzavírá, k
čemu vybízí různé sociální subjekty,…?).

•     Zvážení důsledků pro subjektivitu a praktiky + umístění z hlediska moci a kontroly.

9-10 kroků DA (Potter, Wetherell, 1987)

1.  Výzkumná otázka: zaměřena na diskurz samotný.


2.  Výběr vzorku: stačí malý vzorek, protože i jeden rozhovor poskytuje   dostatek diskurzivních
jevů. Kritérium nasycenosti.


3a. Shromáždění materiálu, tj. dokumentů a záznamů dění, často v přirozeném prostředí (přepisy
běžné konverzace, oficiální dokumenty, odborné referáty, dopisy, nahrávky televizních zpráv,
politická debata, apod.). Datová triangulace.


3b. Rozhovor: výhody: volba tématu, přímá validizace, rozvíjení tématu, co největší variabilita
(jedno téma v různých kontextech), výhody konfliktu, usnadnění transkripce a orientace při analýze.
Předpřipravená sada otázek či témat.


4.  Přepis: není jen přepisem. Doba přepisu: 1hodina rozhovoru=10-20 hodin přepisu. Počet stran:
1hodina rozhovoru=20 stran.


7. Validizace:

    ● koherence: analýza poskytuje textu koherenci na obecné i detailní úrovni

    ● orientace zúčastněných: na námi nalezené variace a konzistence

    ● nové problémy, plodnost


8. Výzkumná zpráva: součást validizace: výsledkem má být taková zpráva, která umožní čtenáři/ce
posoudit adekvátnost analýzy.


9. Aplikace: popularizace, komunikace výsledků zúčastněným ve výzkumu


Discourse analysis: Ian Parker

      Zdroj: Parker, I. (2002). Discourse analysis. In: Banister et al. Qualitative methods in
psychology. A research guide. Buckingham: Open University Press.


      Foucaultovský přístup k diskurzu: text na zubní pastě jako součást kulturních regulačních
praktik.


      Postup:

•     Přepis textu do psané podoby (velikost a barevnost tuby,…)

•     Volné asociace na text  (Punch&Judy jako výstraha před rodičovskou nedbalostí?)

•     Systematické vymezení všech objektů (příp. pouze relevantních vzhledem k výzkumné otázce)
vytvářených textem. Jako počátek je vhodné hledání podstatných jmen. Umožňuje „poskládat“ svět,
který text při každé čtení evokuje.


•     Jak je o těchto objektech hovořeno se stává předmětem analýzy. Jak je v textu definován
„směr“, „dítě“, „rada“, apod.

•     Systematická identifikace subjektů (kategorie lidí), které se v textu objevují (děti, rodiče,
profesionálové/ky, mluvčí).

•     Vymezit, co každá osoba  v rámci pravidel navozených textem může či nemůže říci. Slouží pro
pozdější vymezení odlišných práv a povinností hovořit v rámci specifického diskurzu (diskurzivní
pozice). Zahrnuje otázku, jaké jsou vztahy mezi osobami?

•     Popis odlišných verzí světa, které v textu koexistují, což je cesta k tomu, jaké odlišné
způsoby hovoření v textu fungují (předpoklady, že rodič celý den hlídá dítě, dítě se vyvíjí, rodič
se radí,…).

•     Jaká má každý s těchto světů pravidla pro jednání s těmi, kdo se od daných verzí odchylují?
Pomůcka: jak by imaginární autor/ka odpověděl/a těm, kdo s verzí nesouhlasí?


•     Identifikace rozdílů mezi jednotlivými způsoby „hovoření“ (např. i barva vs. vážnost
instrukcí)

•     Identifikace shod mezi jednotlivými způsoby hovoření: vzájemné překrývání se verzí světa
(instrukce, dozor, expertíza).

•     Srovnání daného textu s jinými. Jak je oslovováno jiné publikum v jiném kontextu? Jiná zubní
pasta, ale především jiné kontexty, např.  volební mítink. Uplatňují se zde stejné verze světa, tj.
stejné způsoby hovoření o něm?

•     Volba terminologie k pojmenování diskurzů.  Racionalistický („množství velikosti hrášku“,
návod k požití“, „zvolte kartáček“), rodinný („vaše dítě“, „každé ráno a večer“, obrázek Punch and
Judy), vývojově-vzdělávací („do věku 8 let“, „dohlížejte“, „aby se vaše dítě naučilo“), medicínský
(„léčba fluoridem“, „denní dávka“).

Rozšíření analýzy

•     Kdy, kde a jak se vymezené diskurzy rozvinuly?

•     Popis způsobu, jímž diskurzy konstruují své verze jako reálné a nezpochybnitelné.

•     Jak vymezené diskurzy reprodukují relevantní instituce a ideologie.

•     Jak vymezené diskurzy podvracejí relevantní instituce a ideologie. Příklad nejednoznačnosti
Punch&Judy.

•     Kdo je zvýhodněn a kdo znevýhodněn identifikovanými diskurzy?

•     Kdo bude chtít reprodukovat, potvrzovat dané diskurzy a kdo je bude chtít zpochybnit,
diskreditovat?

•     S jakými dalšími diskurzy jsou diskurzy námi vymezené spjaty?

•     Jak tyto diskurzy společně podporují či narušují dominantní představy o budoucnosti a o
možnostech změny.


Kritéria kvalitativního výzkumu a postup interpretace dat

Kritéria: • Důvěryhodnost závěrů / zakotvení v datech

                • Logická koherence

                • Smysluplnost

                • Sdělnost / dopad

                • Pragmatická hodnota


  Možný postup:

¡  Kondenzace významu: vystižení hlavních bodů

¡  Kategorizace významu: rozčlenění textu do kategorií

¡  Narace: časová organizace

¡  Interpretace: rozvíjení manifestních významů / hledání latentních

¡  Ad hoc: kombinace uvedených s:

¢  hledání klíčových metafor, opakujících se frází, slov, formálních vzorců řeči, témat

¢  vizualizace materiálu

¢  srovnávání: co stojí proti čemu

¢  vystavění logického řetězce: když …, tak…

¢  vytváření souvislostí s teoretickými koncepcemi