Internetová verze časopisu Respekt

My jsme církev

2.2.2009 07:27 - Glosy - Adam Šůra

Silnější argumentační munici by se pro lidi trpící fóbiemi z katolické církve hledala jen hodně
těžko. Papežovo rozhodnutí vzít zpět do církve čtyři exkomunikované biskupy včetně jednoho popírače
holocaustu, hned tak něco nepřekoná. Stejně jako bude ještě dlouho nepřekonatelná snaha vrcholných
představitelů katolické církve vysvětlit, co že to svatý otec vlastně provedl. Prý mu jde o
znovusjednocení církve, návrat exkomunikovaných biskupů je třeba chápat jako „gesto milosrdenství“
a navíc podle církevního práva není popírání holocaustu takový hřích, který by mohl návratu
exkomunikovaného katolíka do církve zabránit. Jinýmy slovy: svatému otci není co vytýkat.

Čtyři biskupové včetně popírače Richarda Williamsona se dostali do křížku s církví v osmdesátých
letech pro svůj fundamentalismus. Odmítali kde co: od liturgie v národních jazycích až po
spolupráci katolíků s jinými náboženstvími. Když se přes církevní zákaz nechali vysvětit od svého
učitele, ultrakonzervativního arcibiskupa Gabriella Lefebvra, tehdejší papež Jan Pavel II. sáhl po
exkomunikaci. Jeho nástupce Benedikt XVI. teď ukázal, že má k ultrakonzervativcům blíž, než se
předpokládalo. A církev pod jeho vedením začíná pro spoustu lidí čím dál tím víc připomínat spolek
podivínů, kteří se řídí podle svých vlastních, okolnímu světu naprosto nesrozumitelných pravidel.
Naštěstí církev není jenom klérus.

Jak ukazují reakce věřících – úplných laiků i vzdělaných teologů – mimo hradby Vatikánu není
situace v katolické církvi zdaleka tak zoufalá. Petici reagující na Benediktův čin vyvěšenou na
stránkách mezinárodního hnutí „My jsme církev“ (nejaktivnější je v německy mluvících zemích) už
podepsaly stovky lidí, mezi nimi i muži a ženy se jmény ověnčenými teologickými tituly.

K požadavkům na zrovnoprávnění mužů a žen v církvi, dobrovolný celibát, účast věřících na volbách
biskupů a liberálnější sexuální morálku se (měřeno podpisy pod nejrůznějšími manifesty) hlásí v
Evropě zhruba jeden a půl milionu katolíků. S oficiálním kurzem církve nesouhlasí, ale zároveň
nechtějí svůj konflikt řešit tak, že z církve odejdou. Vsadili proto na osvědčenou disidentskou
metodu: hlásí se o svá práva, která jim přiznávají oficiální církevní dokumenty, vydávají
stanoviska a požadují dialog s církevním establishmentem.

Ten je zatím úspěšně ignoruje. Odpůrců vlastně není vzhledem k počtu katolíků v Evropě až tak
mnoho, jak ale ukazuje zkušenost mnoha disidentských hnutí, pokojný, trpělivý a argumenty podložený
požadavek dialogu s mocí může za příhodných okolností přinést nečekané výsledky. Vatikán už přeci
jednu svou „sametovou revoluci“ prodělal. Stalo se to před padesáti lety a oficiálně se jí říká II.
Vatikánský koncil. Je dost dobře možné, že další taková revoluce je za dveřmi.

Obchodní podmínky © Copyright Respekt Publishing a.s. ISSN 1801-1446  –  Design: Respekt,
NETservis  – Technická realizace a serverhosting: NETservis