TTDTmrnrr
Mil
n
LOUÉím Se? otcem na maíéni ietišuvjiiňiAfrice. Navštívil mě b několiku svými dobrými přáteli na jednom- z mých oblíbených mist: v dalte Okawango v Botswaně. Vidy jsme ei byli blízcí, z nijakého důvodu ho však obivläšť dojíma, Ja hú vyprovázím k letadlu. Süy se mu derou do očs, když Frká. že mne má rád a že doufá, zů se budeme vídat ftastějí. Ujišťuji hor že se domů vrátím brzy. Otec se usmívá a nastupuje do letadla,
Okamžité volám matce a sestře a říkám jim, fy něco není v pořádku. Oteczačai být při safari poněkud zmatsný. Při rozhovo rech ztrácel niť, vypadal vzdálený realite. Jednou večer, když jsme si povídali, ei tárta - muí, který procestoval svét a je machr na
zemepis-nedoká-" 'zarvzpomenout na jméno vesnice ve 5vycars*ur kde byli s matkou přinejmenším desetkrát.
Matka ho bere na vyšetření k neu-%--'\^'LsI^*l^_   ""'            roiogovi. Diagnóza
-^"^■íSvSĚ^^HB^í.......                      mí; demente, nej-
spíš Alzheimerova choroba; Táta je i nadále veseiý
-----,...-,,.„.„,,.,_,„........        ^J     a spokojený. Jak se
Manželé .íohriÉovj drží syra Chrise.                           v těchto případech
í asto stái/á, je to má matka, kdo bojuje se zoufalstvím. K/átce nato jí lékaři diagnostikuji rakovinu. O Šest měsíců později umírá.
^^                                                                                                                             ■      ................-..............       .......                            .........................
Spolu se sestrou čelíme nejtěžšímu re rh o d nu ti v životě. Jak poskytnout otci peci, kterou si zaslouží? Nacházíme vynikající zařízeni kousek od místa, kde sestra bydJí, specializované na péči o osoby s dornend. Otec se zpočátku Vipífá, pak si ale zvyká. Když mu volám, sd$luje mi, íe si koupil nového žlutého mustanga a ze večer s mámou přijedou na návštevu. Láme mi srdce slyšet jeho vlídný hles, jak spřádá plány, které se nikdy neuskuteční. Pak si však pomyslím, za pokud šťastně žije ve svém imaginárním světě společně s milovanou zenou, není jtráta paměti ař tak spatná. Smiřuji se s tím a vážím si každá chvíle, kterou s nim trávim.
Paměť, pomíjivá i trvalá, je archivem mozku. Je to zázrak neuronových obvodů, jsk ve svém cíánku vysvetíuje Joshua Foer. Její ztráta můře být krutá, ale zapamatujte si: práva díky vzpomínkám si uchováváme ty. které milujeme.
-rzr.
1,
K>TO GLENh k \jn