SOC423 Náboženství v soudobém světě: problémy a koncepty Lekce 2: Náboženství jako problematický sociologický koncept. 25. 2. 2009 Kontexty pro definování náboženství • Náboženský • Běžný jazyk • Institucionálně-administrativní • Akademický Náboženství jako sociální jev Ø Bez ohledu na otázku, zdali se náboženství vztahuje k nějakým reálně existujícím nadpřirozeným či nad-empirickým skutečnostem, o něm platí, že je vyjadřováno skrze lidské ideje, symboly, pocity, praktiky a organizace. Ø Tyto projevy náboženství jsou výtvorem sociálních interakcí, struktur a procesů, které současně samy ovlivňují. Ø Sociologické studium náboženství se snaží vyložit a vysvětlit právě tuto stránku existence náboženství. Náboženství jako teoretický koncept Ø Každá definice náboženství do implikuje určité teoretické závěry a – naopak - každé teoretizování o náboženství v sobě nese alespoň implicitní definici náboženství. Ø Náboženství jako koncept, nikoliv „substance“, která je reálně přítomna „vně“ pozorovatele a pouze čeká na své odhalení. Ø Koncepty jsou ideje, které nám umožňují uspořádávat „materiál“ empirického světa za účelem vysvětlení či porozumění. Náboženství v sociologických teoriích Ø Problematická povaha „náboženství“ je výzvou sociologické teorii, protože nezapadá do teoretických kategorií užívaných těmi sociálními teoretiky a badateli, kteří pokládají náboženství jak relativně jednoduchou, unitární instituci či praxi. Ø Sociální teoretizování o náboženství často opomíjelo/opomíjí mnohovrstevnatost a sociálně konstruovaný charakter „náboženství“. Ø Asad: kritika „náboženství“ pojímaného jako „transhistorická esence“→ otázka moci Náboženství jako generický objekt? Ø Není vhodné pojímat náboženství jako generický objekt, tj. rodovou kategorii, která má své „druhově specifické“ podoby. Ø Plodnější cestou sociologického zkoumání náboženství je cesta analýzy různých situací, v nichž je „náboženství“ a jeho význam konstruován, připisován či problematizován. Ø Opuštění snahy najít jednotnou univerzální, transhistorickou a transkulturní definici náboženství. Ø Asad: genealogické zkoumání diskurzivních procesů, skrze něž se ustavovaly definice náboženství. Náboženství jako etnocentrická a politická kategorie Ø Samotná kategorie „náboženství“ může být chápána jako intelektuální vynález modernity, resp. osvícenství. Ø Asad: koncept náboženství je vedlejším produktem zvláštních historických a politických podmínek západní modernity. Ø Naše definice náboženství, které akcentují kognitivní rovinu náboženství a jeho privatizovanou povahu (a vytyčují je jako normativní), jsou specificky západním produktem moderního sekulárního/sekularizovaného státu. Ø Koncept náboženství slouží moderním politickým cílům a odráží moderní politické podmínky → náboženství jako alter ego moderního demokratického státu. Sociálně konstruktivistický přístup k náboženství (Beckford) Ø Snaha analyzovat procesy, jimiž je kategorie „náboženství“ v různých situacích uchopována, potvrzována, zpochybňována, atakována, odmítána, nahrazována, transformována apod. Ø Otázka, zdali lidé zakoušejí náboženství ve formách, které nejsou „před-vytvořeny“ (pre-constructed), je ponechána otevřená. Ø Kategorie „náboženství“ i „ne-náboženství“ (non-religion) a hranice mezi nimi jsou sociálně utvářené. Ø Sociální konstruktivismus jako analytická strategie použitá za účelem zkoumání lidského/sociálního fenoménu. Náboženství jako interpretativní kategorie Ø Není vhodné o náboženství uvažovat jako o kategorii existující nezávisle na lidských aktérech a sociálních institucích. Ø „Náboženství“ představuje interpretativní kategorii, kterou lidé aplikují na celou řadu jevů, z nichž většina se vztahuje na otázky „posledního smyslu“ (ultimate meaning) či hodnoty. Ø Kategorie náboženství je neustále „vyjednávána“ (negotiated), a její význam proto musí být nahlížen v sociálních kontextech, v nichž je jí užíváno. Výhody sociálně konstruktivistického přístupu Ø Tento přístup se vyhýbá krajním pozicím nominalismu a esencialismu. Ø Námitku ohledně nejasnosti vymezení hranic „náboženství“ lze odmítnout poukazem na nejasnost každodenní praxe dávání významu kategorii náboženství samotné. Ø Nejasnost kategorie „náboženství“ není pro sociální vědce problémem, ale naopak výzvou. Náboženství jako předmět „vyjednávání“ Ø Význam obecných konceptů, jako jsou „náboženství“, „rodina“, „dětství“ či „právo“, se v průběhu času proměňuje. Ø Termín „vyjednávání“ (negotiation) odkazuje k debatám a sporům o praktických významech připisovaných základním kategoriím společenského života. Veřejně uznaný status náboženství Ø Oficiální status „náboženství“ má své výhody: Ø Právní ochrana Ø Daňové zvýhodnění Ø Společenské uznání Ø Přináší současně ovšem i některé nevýhody: Ø Právní omezení Ø Negativní konotace spojené s „náboženstvím“ Náboženství a Listina základních práv a svobod Ø Hlava 2., Oddíl 1., Článek 16: (1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. (2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. (3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách. (4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých. Náboženství a právní rámec Ø Právní řády společností upravují pozici náboženství s ohledem na garanci práva jedinců na svobodné vyznávání (a praktikování) náboženské víry → praktický problém vymezení náboženství/náboženského Ø Explicitní kritéria pro stanovování hranic pro oddělení náboženství od ne-náboženství často nejsou předem formulována. Ø Právní ochrana svobody náboženské víry automaticky negarantuje možnost svobodného praktikování náboženské víry. Ø Nesoulad mezi svobodou věřit a svobodou jednat podle dané víry bývá zdrojem společenských kontroverzí. Náboženství a společenské kontroverze Ø Náboženské rouhání (blasfémie) Ø Náboženství ve vzdělávacím systému Ø Nová náboženská hnutí („sekty“) Ø Veřejné vystavování náboženských symbolů Ø Užívání halucinogenních a psychotropních látek pro náboženské účely