SOC423: Náboženství v soudobém světě: problémy a koncepty Lekce 5: Individualizace a detradicionalizace náboženství. 18. 3. 2009 Teorie individualizace (Pollack 2008) Ø Tato perspektiva vyplňuje prostor mezi sekularizační teorií a tržním modelem. Ø Podobně jako teorie sekularizace zaměřuje svou pozornost na makrosociální procesy (diferenciace, racionalizace atd.); narozdíl od ní ovšem nepředpokládá pokles společenského významu náboženství. Ø Modernita/modernizace nevede k oslabení náboženství, ale pouze k proměně jeho forem. Ø Individualizace náboženství je součástí obecnějšího individualizačního procesu v (pozdně) moderních společnostech, který vyplývá z detradicionalizačních trendů. Institucionální deregulace víry v modernitě Ø Na jedné straně lze v modernitě vidět proces funkcionální diferenciace ústící v sekularizaci na societální úrovni společnosti, na straně druhé lze zaznamenat neutuchající vitalitu různých náboženských věr a hnutí. Ø Sekularizace není koncem víry, ale procesem, v němž se prvky víry odpoutávají od struktur předepsaných náboženskými institucemi → institucionální deregulace víry Ø Institucionální deregulace víry se stala pronikavým kulturním fenoménem pouze v rámci západní Evropy a ani zde ne zcela rovnoměrným způsobem. De-institucionalizované náboženství Ø Ústřední moderní trend týkající se osudů tradičního náboženství (tj. zejména křesťanství) v západních společnostech lze nejlépe charakterizovat jakožto de-institucionalizaci. Ø De-institucionalizace nemusí být nutně provázena poklesem náboženské víry, resp. individuální religiozity. Ø Charakteristickým projevem je spíše snížení rozsahu, v němž je individuální jednání lidí kontrolováno náboženskými autoritami. Ø Klíč k pochopení modernity spočívá v důrazu kladeném na autonomii jedince → individualizace Moderní identita a náboženství Ø V základu modernity leží radikální rekonstituce procesu formování identity odvíjející se od moderního individualismu prosazujícího autonomii subjektu. Ø Identita jedince v podmínkách modernity již nadále není identitou předem zděděnou, identitou předepsanou vnější autoritou, nýbrž musí být teprve konstruována a „vybojovávána“ v průběhu života. Ø Tato tendence se pochopitelně dotýká i náboženské dimenze osobní identity, respektive náboženské identity individua. Individualizace víry Ø Individualizace víry nevede k vytrácení se náboženství, ale k rozsáhlé rekonstrukci institucionálních systémů víry a režimů autority s nimi spjatými. Ø Ústřední postavou náboženské modernity se stává autonomní jedinec, který demonstruje svou svobodu v otázkách náboženské příslušnosti a schopnosti převzít zodpovědnost za vlastní morální rozhodování. Ø Náboženská identita je v modernitě daleko více záležitostí osobní zkušenosti a s ní spojených sociálních vztahů, než přenosu z generace na generaci → trajektorie identifikace Náboženská identifikace v modernitě Ø Hervieu-Léger rozlišuje celkem čtyři dimenze náboženské identifikace, jejichž volným kombinováním se utvářejí v kontextu modernity náboženské identity jedinců: 1) komunální (ukazatelé partikulárního, lokálního, singulárního) 2) emocionální (emocionální vědomí „nás“) 3) kulturní (paměť skupiny, vědění a „know-how“) 4) etická (univerzální hodnoty, individuální svědomí) Ø Tradiční náboženské identity reprezentovaly identifikaci jedince s danou náboženskou tradicí prostřednictvím přijetí daných dimenzí, jejichž garantem byly náboženské instituce. Ø Moderní situace zpochybňuje pozici náboženských institucí a na místo nich staví autonomní individua, která odmítají pevné, předem dané identity a na místo nich si konstruují z rozmanitých dostupných zdrojů identity vlastní → autonomizace dimenzí náboženské identifikace Transformace náboženských institucí Ø Přestože je modernita výrazně utvářena individualismem, který proniká i do oblasti náboženství, lze se i v jejím rámci setkat s určitými formami náboženské komunalizace (communalisation), tj. náboženskými kolektivitami. Ø Koncept režimu stvrzení víry (validation du croire) jako vodítko pro zachycení proměn forem náboženského zespolečenšťování v pozdní modernitě. Ø Existují čtyři ideálně-typické režimy stvrzení víry: institucionální, komunální, vzájemný a sebe-stvrzující. Režimy stvrzení víry Současné náboženské trendy Ø Současná náboženská situace se vyznačuje snahou tradičních náboženských institucí, založených na institucionálním režimu stvrzení víry, čelit rozmachu režimu vzájemného stvrzení, který reprezentuje tzv. slabý model pravdivé víry, poskytující volnost při duchovním hledání. Ø Současně se musejí vypořádat i se šířením komunálních režimů stvrzení víry, které představují naopak tzv. silný model sdílené pravdy, jež se vyznačuje výrazným exkluzivismem ve vztahu k „vlastnictví“ pravdy. Ø Náboženská sféra je takto charakterizována dvěma trendy, které působí proti sobě; oba tyto trendy současně představují alternativu k tradičnímu institucionalizovanému náboženství. Believing without belonging (G. Davie) Ø Současná Evropa na jedné straně vykazuje známky postupující de-institucionalizace, na straně druhé pak přetrvávající individuální religiozity → víra bez přináležení (believing without belonging) Ø Pokles participace na aktivitách tradičních náboženských institucí i pokles religiozity měřené tradičními indikátory náboženské víry je třeba vnímat v souvislosti s trendem klesající důvěry a participace ve vztahu k mnohým dalším veřejným institucím a aktivitám. Ø Proměna vzorců náboženského chování úzce souvisí s posunem od náboženství chápaného na principu závazku (obligation) k náboženství chápanému na principu spotřeby (consumption). Kritika teorie individualizace (Pollack) Ø Časté užívání funkcionálních definic náboženství, které jsou příliš inkluzívní. Ø Funkcionální vymezení náboženství stanoví přímý vztah mezi poptávkou po náboženství a jeho společenským významem, přičemž opomíjí rozdíl mezi specificky náboženskými „nabídkami“ a ne-náboženskými alternativami → přeceňování společenského významu náboženství Ø Otázkou také je, co přesně je míněno individualizací a jak ji lze empiricky uchopit (měřit). Ø Nárůst individualizovaných podob religiozity nedokáže „kompenzovat“ pokles tradičních forem religiozity. Ø Individualizaci náboženství lze chápat jako součást či projev procesu sekularizace.