Foucault: Dějiny sexuality - popisuje čtyři diskurzivní strategie dané hegemonním žánrem o reprodukční sexualitě 1) hysterizace ženského těla – ženské tělo jako „zcela nasycené sexualitou“ – ta má být směrována k zajištění pravidelné plodnosti 2) pedagogizace dětské sexuality 3) socializace prokreačního chování – ekonomická, politická a medicínská socializace plodnosti > kontrola porodnosti 4) psychiatrizace perverzních slastí > sex je záležitost státu – skrze pedagogiku, medicínu (zvláště vůči ženskému a perverznímu tělu), demografii (propopulační politika, ale i eugenika) > státní rasismus OVŠEM > původně nebylo aplikováno na chudé, ale na ekonomicky privilegované a politicky vedoucí třídy > „první postavou, která byla obsazena dispozitivem sexuality, která byla jako jedna z prvních ‚sexualizována‘, byla ‚nečinná‘ žena, [...] které je v rámci buržoazní rodiny připsán nový podíl manželských a rodičovských povinností“ - v případě „sexuality dětí a dospívajících“ šlo o „kolejistu“, ne budoucího dělníka > představitelé hegemonních vrstev tedy směřují disciplinační moc nejprve sami vůči sobě! - až později se mluví o „zvýšení morálky nemajetných tříd“ Homosexuál 19. století – nejde o hřích, ale o perverzní osobnost – V čem je rozdíl? > perverzní osobnost má svou „minulost, anamnézu a dětství, charakter, způsob života; ale také morfologii s indiskrétní anatomií, a možná i tajuplnou fyziologii“ > „Nic z toho, čím [...] je, neuniká jeho sexualitě. Je v něm přítomna všude: skrývá se v každém jeho konání, neboť představuje jeho [...] neomezeně aktivní princip; je nestoudně vepsaná do jeho tváře i těla [...]. Spoluvytváří jeho podstatu, ne jako dědičný hřích, ale spíše jako jeho jedinečná přirozenost.“ > „Sodomita byl heretik, homosexuál je reprezentantem druhu.“ > podobné je to s fetišisty, exhibicionisty, zoofily, automonosexualisty atd. > takto jsou hegemonními diskurzy vytvářeny nové menšiny – z toho vzniká i paradox homosexuality – skupina, která má být potlačena, je naopak vytvořena – to, co mělo být potlačeno, je posíleno – až poté, co je homosexuál vytvořen jako typ, se může začít sdružovat a bojovat za svá práva Lze tento Foucaultův poznatek aplikovat i na jiné minority?