7. Možnosti řešení bezdomovectví A. Postoj státu a jeho institucí k bezdomovství v ČR Česká republika - nemá ani jedinou instituci, ani jedno oddělení MPSV nebo jiného ministerstva, které by se problémem bezdomovství zabývalo MPSV - podílí se na plánu Národní akční plán sociálního začleňování 2008-2010 - přispívá svými dotacemi na azylové domy a jiné ubytovny pro bezdomovce (převážně provozované křesťanskými organizacemi), ale tyto dotace zdaleka nezabezpečují jejich provoz. Města - ve větších obcích obvykle fungují tzv. Městská centra sociálních služeb a prevence, která sdružují obecní i soukromé neziskové organizace, které vedle poskytování základních potřeb zajišťují ubytování osobám v bytové tísni a další služby: 1. poradenství a pomoc, 2. asistenci při hledání nového ubytování, 3. denní centra (komunitní centra), 4. noclehárny, 5. azylové domy, 6. „domy na půli cesty" apod. Charitativní organizace (Armáda spásy, Naděje, Sestry matky Terezy...) - provozují převážně Azylové domy a ubytovny pro bezdomovce v České republice, nicméně tato pomoc se nedostává zdaleka všem bezdomovcům. Pouliční časopis Nový prostor (původně Patron), - bezdomovcům pomáhá od konce roku 1999, vydává jej občanské sdruženi Nový prostor (od února 2001 vychází druhý pouliční časopis Patro vydávávaný občanským sdružením Mezipatro - polovina peněz z každého čísla zůstává prodejci (bezdomovci). B. Organizace zabývající se problematikou bezdomovectví v ČR 1. Armáda spásy - její působení bylo obnoveno v roce 1990 a v současnosti provozuje 27 center v 9 českých městech; 2. Naděje - je pravděpodobně nejznámější organizací, registrována byla v roce 1990; v současné době má pobočky ve 12 českých městech, 7 z nich poskytuje rovněž služby bezdomovcům - její činnost zahrnuje čtyři hlavní programy: - integrační program (zaměřený na bezdomovce), - program pro třetí věk (zahrnuje provozování domů pokojného stáří), - program pro mentálně postižené a poskytování náhradní rodinné péče; 3. Občanské sdružení Emauzy ČR - bylo založeno v roce 1991 a v současné době spravuje 19 objektů v osmi okresech ČR - Pro přijetí do tzv. Emauzských domů jsou stanoveny relativně přísné podmínky – klienti se musí zříci alkoholu, drog a násilí, musí být ochotni pracovat podle svých psychických a fyzických možností a vytvářet přátelské společenství (náhradní rodinu) - Hlavním cílem je znovuzařazení klientů do normálního života po absolvování resocializačního procesu; 4. Česká katolická charita – je nejsilnější nestátní organizací provozující 220 center na celém území ČR. Základní fáze poskytovaných služeb bezdomovcům (případ Armády spásy) 1. Přespání na ubytovnách (noclehárnách), kde musí klienti projít hygienickou očistou - špinavé ošacení je klientům vypráno a druhý den vráceno - Ubytovny umožňují jen občasné přespání a uspokojení základních potřeb (služeb noclehárny mohou využít maximálně po dobu tří nocí, opakovaně po uplynutí dvou týdnů; výjimečně lze pobyt prodloužit na dobu maximálně tří měsíců); 2. Azylové domy, které mohou poskytnout ubytování na několik měsíců až let - Předpokladem je, že se obyvatel takového zařízení bude podílet na sociálně terapeutických programech směřujících k jeho znovuzačlenění do společnosti - Za ubytování se obvykle platí v průměru 130 korun za den, měsíční částka nesmí přesáhnout 75% celkových příjmů ze sociálních dávek; 3. ubytování v zařízení s několika byty (byty/domy na půl cesty), které mají ověřit schopnost jedince začlenit se zpět do společnosti a jeho schopnost samostatně se starat o byt - Kontrolu provádějí sociální pracovníci - Obvykle se hovoří o poskytujících ubytování maximálně po dobu jednoho roku - Klient musí absolvovat pohovor a být doporučen vedoucím pracovníkem organizace; 4. Poslední fází je ubytování v běžném nájemním bytě (ubytovně poskytované na komerční bázi) - Armáda spásy získala několik obecních bytů, které může převést na jejich nájemníky po několika měsících až letech, kdy prokáží, že jsou schopni samostatného, spořádaného života a dostání závazků plynoucích z ubytování. C. legislativní zabezpečení bezdomovství V ČR? 1. Listina základních práva a svobod - čll3, odst1 – základní práva a svobody; - čl 26, odst.3 – právo na získávání prostředků pro své potřeby prací; - čl 30, odst1 – právo na přiměřené hmotné zabezpečení; - čl. 31 – právo na ochranu zdraví; LZPS parafrázuje Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech: - Čl 11 – právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro jednotlivce a jeho rodinu; - Čl12 – právo každého na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví; 2. Zdravotní péče - Zákon č. 20/1966Sb. – §9 – právo na poskytování zdravotní péče, volbu lékaře; 3. Sociální zabezpečení - č.100/1988Sb, § 90, 91 – zaručení péče pro občany vyžadující zvláštní pomoc a pro občany společensky nepřizpůsobivé; - podmínky pro posuzování potřebnosti viz Zákon o sociální potřebnosti č. 482/1991 Sb., § 8a, ods1; - nároky a práva v sociální oblasti jsou spojené s trvalým bydlištěm, tj. dle zákona o hlášení a evidenci pobytu občanů č. 132/1982Sb., §4, odst1; 4. Bydlení - právo na bydlení není explicitně stanoveno ústavou ani zákonem; - V LZPS v čl 30, odst2 a MPHKP čl 11, odst1 – nejméně přístřeší nebo ubytování jako nezbytné pro zajištění základních životních podmínek; - státní opatření na podporu bydlení je zacílena ve formě příspěvků obcím a obecním úřadům, vlastníkům domů, stavebníkům, příspěvky podporující výstavbu a udržování bytového fondu a kvalitu bydlení; - příspěvek na bydlení je pro b. obtížně dosažitelný – je nutné mít trvalé bydliště, stálé zaměstnání či registraci na úřadě práce, osobní doklady, placení nájemného v přecházejícím období aj. - problém lidí žijících obtížných životních podmínkách je řešen financováním azylových domů, holobytů či jiných ubytovacích zařízení obcemi či státem; 4. Chudoba/nouze - = nedosahování ŽM - pokles adaptability s věkem, nedostatečným vzděláním, fyzickým a duševním postižením či chorobou; - hmotná nouze (příjem pod ŽM), sociální nouze (neschopnost uspokojit své životní potřeby z jiných důvodů než z důvodu příjmu), morální nouze (sociální situace člověka, kdy uspokojuje své základní životní potřeby nedůstojný způsobem, např. konzumací zbytků a odpadků nebo drobnou kriminalitou); 5. Řešení pomocí občanských iniciativ - je možné vzniknout na základě zákona č.83/1990 Sb., činnost nadací je upravena občanským zákoníkem č. 40/1963Sb.; - roviny a formy pomoci os: - svépomoc a vzájemná pomoč členů/Sdružení občanů se ZP – solidarita mezi rodinami – církevní nebo občanská dobročinnost – nepřímá nadační pomoc; - hrají doplňují úlohu státu a obcí, výhodou je dobročinnost; 6. Ostatní způsoby řešení jakožto extrémního sociálního vyloučení (p.33-4) § legislativní právo na bydlení a jeho důsledné uplatňování jako základní předpoklad společenského vyloučení), § úsilí k podpoře solidarity v boji proti sociálnímu vyloučení, § vytváření a udržování pracovních míst, § investice do pracovních sil vzděláním zajištěním dostatečné kvalifikace, § rovné příležitosti pro všechny, § úsilí proti xenofobii a rasismu, § programy sociální integrace a reintegrace, § permanentí udržování sociálního dialogu, § účinná aplikace práva a přizpůsobování legislativy společenským změnám, § péče o veřejné zdraví, § posilování vzdělanosti, § udržování mezinárodních vztahů při stavbě evropského trhu práce, § zvyšování péče o bezpečnost práce. Přetrvávající problémy při řešení bezdomovectví v ČR (Obadalová, 2001) - největším problémem je neexistence odstupňovaného bydlení - pokud je osoba z jakéhokoliv důvodu vyloučena z normálního bydlení a nedisponuje dostatečnými finančními prostředky k úhradě ubytovny nebo hotelu, ocitá se prakticky okamžitě na ulici; - azylová zařízení mohou poskytnout pouze nocleh a možnosti uspokojení základních potřeb jako je strava, hygiena, ošacení a základní lékařská péče; - přístup k sociálním nájemným bytům, které by mohly poskytnout obce, je téměř nulový (obce často váží ochotu takový byt poskytnout na podmínku trvalého bydliště v lokalitě).