6. Obecné příčiny duševních poruch a sebevražd - typy sebevražd podle E. Durkheima, resp. podle síly sociální regulace a síly skupinové koheze (Durkheim, É. - La Suicide 1897) sociální integrace sociální regulace příliš silná Altruistická fatalistická příliš slabá Egoistická anomická 1. Anomická sebevražda - je způsobena přetrháním vazeb se společností, neschopností dovolat se práva a norem, které zajišťují chod společnosti (lidé mají pocit, že dříve jasná a závazná pravidla již neplatí a není možné dovolat se možnosti jejich vynucení, rozpadá se hodnotový a normativní systém a snižuje se tak koheze skupiny) 2. Altruistická sebevražda - identifikace se skupinou a koheze skupiny je příliš silná (jedinec má pocit, že blaho celé společnosti je víc, než jeho osobní blaho - sebeoběť pro skupinu) 3. Egoistická sebevražda - vyplývá z nedostatečné vazby mezi jedincem a společností, sebevrah již nenachází smysl života a více se nechce podílet na fungování společnosti 4. Fatalistická sebevražda (jde o málo rozšířený typ sebevraždy páchaný otroky anebo velmi mladými manželi v důsledku nadměrného a pro nízký věk nepřirozeného omezování svobody v rámci manželství) - motivy sebevraždy u jednotlivých věkových skupin mohou být následující: 1. u dětí jsou nejčetnějším motivem rodinné problémy, nemoc a tělesná vada, pracovní a školní problémy (především obava před špatnými známkami či šikana), erotické důvody 2. mladiství žijí poprvé daleko od domova, mají nové problémy, chtějí být nejlepšími studenty, jsou osamocení, mají strach z navazování nových vztahů, jsou nerozhodní ve volbě kariéry. 3. u dospělých osob bývají nejčastějšími příčinami konflikty v povolání, ekonomické problémy a strach před trestem; ženskými motivy jsou mezilidské vztahy, přátelství, láska, manželství 7. Závažnost výskytu duševních poruch a sebevražd 1. Český statistický úřad (ČSÚ) – eviduje vývoj počtu sebevražd na základě listu Hlášení o úmrtí (rozlišuje sebevraždy podle pohlaví, věku, způsobu provedení, měsíců,, dnů v týdnu, ve vybraných dnech a podle územního uspořádání) 2. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) - zdravotnická statistika s názvem „Sebevraždy 2002“ (zaznamenává případy sebevražd hlášené příslušným psychiatrickým pracovištěm) – v případě duševních poruch ÚZIS eviduje: - Adresář zdravotnických zařízení v ČR - Zdravotnická ročenka České republiky - Dokument „Psychiatrická péče 2007“ 3. Kapesní ročenka kriminalistiky (KRK) - uvádí nejmenší počet sebevražd, evidence policie má k dispozici pouze případy, které jí byly nahlášeny - počet sebevražd kolísá mezi jednotlivými zeměmi a lety - v Evropě se jejich výskyt pohybuje přibližně v rozmezí 15-20 na 100 000 obyvatel a často souvisí s depresí 1. k zemím S vysokou sebevražedností patří Maďarsko, Rakousko, skandinávské země a Švýcarsko - sebevražednost je obvykle vyšší než 25 osob na 100 000 obyvatel na rok 2. k zemím s nízkou sebevražedností patří Itálie, Irsko, Egypt a Španělsko - počet osob je nižší než 10 na 100 000 obyvatel 3. v ČR se o sebevraždu pokusí pod 20 osob na 100 000 obyvatel (Hoeschel, 2002).