AU^A HoíV A- 3 Hodnotící kritéria eseje z předmětu SOCIÁLNÍ DEVIACE Co splněno (+) Co nesplněno (-) Formální náležitosti k celému textu Název práce (typ dilemat a místo zjišťování) úplný \X ] neúplný nebo chybí X Citace v textu (např. Vacek 1997: 192) přítomny f^t chybí X Plynulost vět dostačuj ící (^ Xj f nedostačuj ící X Část „Úvod" Název podkapitoly správný KJ-chybný nebo chybí X Cí] práce konkretizovaný nedostatečně specifikovaný CsJ 2 3 4 5 Zdůvodnění volby tématu je přítomné ^XJ chybí X Způsob naplnění cíle uveden (X Ineuveden X Část „Charakteristika konkrétního pracoviště organizace v dané lokalitě/regionu" Název podkapitoly úplný f X^ l neúplný/jakého a kde? X Pracovníci, u kterých bude dilema zkoumáno specifikováni ^a nespecifikováni X Charakteristiky klientů dostatečné: O^J nedostatečné X Charakteristiky pracovníků dostatečné CXjf nedostatečné X část „Teoretické vymezení konkrétního dilematu" Název podkapitoly úplný [ Xj neúplný/konkrétné jakého? X Charakteristiky vybraného dilematu podle literatury dostatečné /T""! nedostatečné 1 2 {3 J 4 5 Tabulka shrnující informace o dilematu přítomna fx| nepřítomna X Část „Otázky indikující přítomnost zvoleného dilematu na vybraném pracovišti a způsobu jeho řešení" Název podkapitoly úplný Qx) neúplný X Oba typy otázek (indikující přítomnost d. vs. způsoby jeho řešení) přítomny X nepřítomny X Formulace otázek ve standardizované podoby (s využitím formy „Vy") dostatŕCňX nedostatečná OJ 2 3 4 ' 5 dvouhlavňové ot. 3L nezacílené/obecné ot. uj neprovázané s konceptem dilematu X Část „Řešení zvoleného dilematu a jeho význam" _ Název podkapitoly úplný \jQ neúplný X Způsob reálného řešení a jeho zdůvodnění dostatečné /\ nedostatečné 1 (i) 3 4 5 Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra sociálni politiky a sociálni práce Dilema procedurálního a situačního přístupu v kultuře oddělení sociálně právní ochrany dětí odboru sociálních služeb Magistrátu města Havířova Kurz: SPP803 Organizace a kultura osobních sociálních služeb Akademický rok: 2008/2009 Semestr jami Zpracovala: Alena Holá, UČO 2B9769 1 OBSAH 1. Úvod..........................................................................................................3 2. Charakteristika oddělení SPOD a popis náplně práce jeho zaměstnanců..3 3. Charakteristika dilematu mezi procedurálním situačním přístupem..........4 4. Indikátory přítomnosti dilematu.................................................................5 5. Závěr...........................................................................................................7 6. Prameny............................................................................10 ? 1. Úvod Cílem telo eseje je srovnáni procedurálního a situačního přístupu zaměstnanců odděleni sociálně právní ochrany dětí odboru sociálních věcí Magistrátu města Havířova (dále SPOD) ve vztahu k vykonávaným pracovním činnostem. Tito zaměstnanci se musí v každodenní interakci s klienty často rozhodovat mezi těmito dvěma přístupy a to především s ohledem na zvyšující se počet klientů a s tím související nedostatek času, který by pro řešeni individuální situace každého jednotlivec potřebovali. Cílem této práce je také zjištění, zda má řešeni tohoto dilematu pro zaměstnance širší význam. Hlavní výzkumnou otázkou je: Jak jsou zaměstnanci SPOD zvyklí řešit dilema mezi situačním přístupem ke klientům s ohledem na jejich skutečnou osobní situaci a mezi procedurálním přístupem, který je stanoven právními předpisy a zároveň pravidly vytvořenými na pracovišti u jaký to má pro ně význam?" V této práci nejdříve popíši pracoviště SPOD a náplň práce zaměstnanců tohoto odděleni, jejichž přístup ke klientů je předmětem této práce. Daíšlm krokem bude leoreíická část -charakteristika dilematu mezi procedurálním a situačním přístupem a sestavení indikátorů tj. otázek, které umožni rozpoznat přítomnost teoreticky vymezených charakteristik tohoto dilematu včetně toho, jaký význam má řešeni těchto dilemat pro pracovníky. 2. Charakteristika oddělení SFOD a popis náplně práce jeho zaměstnanců Oddělení SPOD je součásti Odboru sociálních věcí Magistrátu města Havířova, které je jedním ze 13 odborů magistrátu. Do tohoto oddělení je zařazeno 22 zaměstnanců, 4 z nich máji VŠ vzdělání, další 4 zaměstnanci jsou diplomovanými specialisty, ostatní dosáhli středoškolského vzděláni. Všichni zaměstnanci absolvovali zkoušky zvláštní odborné způsobilosti na úseku sociálně právni ochrany dětí a většina z nich dosáhla svého nejvyššího vzdělaní v sociální oblasti. V oddělení je vyčleněno 6 pracovnic, kterě působí jako asistentky v sociálně slabých rodinách, jejich činnost je financována z prostředků Společného regionálního operačního programu Evropské unie. 3 Činnost tohoto odděleni je velmi rozsáhlá. V registru SPOD je vedeno více než 2O0O spisů, většina klientů je v evidenci několik let. Oddělení zajišťuje asistenční službu pro sociálně znevýhodněné rodiny s dětmi, které jsou ohrožené sociálním vyloučením. Vyhledává děti, které potřebují pomoc a projednává s rodiči nedostatky ve výchově děti. Zaměstnanci odděleni působí na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědností, rodičům poskytuji a zprostředkovávají poradenství. V rámci poradenské činnosti pořádají přednášky a kurzy zaměřené na řešení výchovných, sociálních a jiných problémů souvisejících s péči o dítě a jeho výchovou. Důležitou oblastí činností je rozhodování o opatřeních na ochranu děti, při tétD činnosti také spolupracuji se školami, pověřenými obcemi, zájmovými sdruženími a dalšími subjekty. Součásti náplně oddělení je zajišťování poradenství v oblasti náhradní rodinné péče a přípravy fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijeti dítěte do rodiny. Zaměstnanci SPOD rozhodují o přestupcích na úseku sociálně právni ochrany děti, podávají návrhy soudu za podmínek stanovených zákonem o rodině, vykonávají funkci opatrovníka a poručnika v případě zastupováni dítěte, zabezpečují agendu děti související se zákonem o domácím násilí. K dalším činnostem patří také zajišťováni úkolů souvisejících s ústavní a ochranou výchovou dětí, spolupráce s věznicemi, účast na trestním řízení vedeném proti mladistvým. Tyto činnosti jsou vykonávány v přenesené působnosti v souladu s platnými právními předpisy.' Vzhledem k velkému počtu klientů a jeho stálému růstu pracovníci často řeší dilema mezi procedurálním a situačním přístupem. Situace klientů je vždy odlišná, individuální. Pracovnici SPOD jsou nuceni řešit tylo situace a v každodenní interakci inklinuji k tomu zařazovat klienty do určitých „škatulek" méně či více problémových či jiným způsobem nedostačujících občanů. Tomu odpovídá i lety vypracovaný procedurálni přistup, který pracovníkům může napomoci lépe zvládat počet klientů a individuální problematiku každého případu. Pracovnici společně konzultuji „své" klienty, předávají si zkušenosti a současně s tim i způsoby řešení problému a přístupu ke klientům. 1 Statutární měsio Havířov. Organizační rati. Dostupné nn: h1lp:/i\vww.havirov-city.cz/maiíi5trat/Qrganiíncni-ratl-majiistTattj'mes1n-havÍTOva-3.lltml 4 3. Charakteristika dilematu mezi procedurálním a situačním přístupem Popis n rysy procedurálního a situačního přístupu pracovníků ke klientům jsou předmětem zájmu Billise a Howa, jejichž poznatky shmui Musil v knize „Ráda bych Vám pomohla, ale ...". Dilemata práce s klienty organizacích. Při procedurálním přístupu pracovník vnimá problém klienta jako impuls k tomu, aby při řešení jeho problému postupoval předem daným způsobem. Pracovnici uplatňují lento přistup, jestliže klient se na ně obrati s jasným a předem daným požadavkem. Procedurální přistup vychází z platných právních předpisů, nařízeni a zvyklosti konkrétní pracovní skupiny, přičemž některé procedury jsou velmi jasně stanoveny a některé jen rámcové. Přístup pracovníků je rutinní a přestože mají poměrně velký prostor pro uplatnění vlastního úsudku, reaguji předem určeným postupem. Situační přístup je založen na chápání problému klienta jako jeho individuálni životni situace, jejíž součástí jsou další hlediska a okolnosti jeho života. S ohledem na to, je předmětem zájmu pracovníků komplexně prozkoumat klientovy životní poměry a při řešení problému je vžit v úvahu. Dle Musila se situační přístup uplatňuje častěji u problémů, jejichž řešeni je těžké vymezit jasnými regulerni, Pracovnici lakSo hledají nové přístupy, mohou uplatnit své vzdělání a dosáhnout lak status profesionálů." Procedurální přístup Situační přístup Pracovní postupy Pracovníci jednají s klienty formálně podle předem daného postupu, jejich přistup je rutinní, předem neberou v úvahu individuální situaci klienta. Na pracovišti jsou předem dána kritéria pro rozděleni klientů do skupin a na základě tohoto rozdělení jsou stanoveny způsoby reakce na problémy klienta. Pracovník posuzuje klienta komplexně podle jeho individuálni životní situace, pravidla postupu nejsou stanovena. : MUSIL, L.: „Háda bych Vámpdmohta, ate . " Diteinuiapráce s klicníy urganizacich. Marek Zemtin, s. 110-127, Brno 2004. 5 Procedurální přístup Situační přístup Vlastní iniciativa Absence vlastní iniciativy, pracovník se výhradně řídi předpisy, nehledá vlastni řešeni situace klienta. Pracovník hledá i jiné cesty řešení problému než jen pouhé dodržováni předpisů, navrhuje individuální řešeni s ohledem na celkovou situaci klienta. Chápání situace klienta K situaci klientu pracovník přistupuje jako k jednomu z dalších případů, . který pouze zařadí do předem stanovených kategorii - bez ohledu na všechny souvislosti vymezi problém tak, že ho lze adaptovat na předem dané procedury. Pracovník si uvědomuje konkrétní životni situaci klienta ve všech dalšich souvislostech. Chápání vlastní povinnosti, osobní nasazení Pracovník přednostně vnímá a posuzuje souvislosti mezí předpisy, kterými se musí řídit a nároky, které uplatňuje klient. K situaci klienta vždy přistupuje s odstupem, bez vlastni iniciativy.__________ Pracovník při posuzování klienta uplatňuje své odborné schopnosti, vnímá a zkoumá jeho osobní problémy v celém rozsahu. Řešení situace klienta Pracovník řeší všechny situace klientů obdobně a rutinně, řešení situace je předem známé, vždy je poskytován stejný „produkt". Pracovník neuvažuje tak, že na každého klienta platí stejné řešení situace, vždy se jedná o řešeni „šité na míru" podle individuální situace klienta. "EWas^ 4. Indikátory přítomnosti dilematu ■ Jsou na vašem odděleni stanovena pravidla postupu při práci s klienty? • Myslite síT že při řešení problémů klienta lze uplatňovat pouze příslušné právní předpisy? • Seznamujete klienty při jednání se zněnim příslušných části právních předpisů, kleré se týkaj i jejich případu? • Máte vymezen nějaký časový úsek pro řešení jednotlivého případu? ■ Jak často se rozhodujete pro šetření situace klientaj^fenu? ,M^^' • Jednáte při šetření v terénu s klienty S odknzemwta příslušné právni předpisy? 6 Působ! na vás problém klienta jako podnět, na nějž je možné reagovat předem daným postupem? Postupujete při řešení situace podle svých vlastních úvah? Můžete předem určit všechny možnosti a způsoby řešeni klientovy situace? Myslite si, že lze klienty rozdělit podle jakýchkoliv kriterií do určitých skupin? Je váš přístup ke klientům rozdílný podle toho, zda se jedná o jejich první nebo již několikátý připad, který byl řešen na vašem odděleni? Domníváte se, že je nutné zkoumat kromě konkrétní situace určující problém klienta, také jiné okolnosti a souvislosti? Vnímáte svou osobní roli vůči klientovi jako roli vykonavatele právních předpisů? Posuzujete vždy souvislosti klientova případu mezi předpisy, kterými se musite řídit a nároky, které uplatňuje klient? Umožňuje vám vaše práce využívat vaše odborné schopnosti a znalosti získané při studiu nebo na odborných školeních? Konzultujete svá řešení problému klienta s jinými odborníky a spolupracovník; Je nutné řešeni problému schválit vždy vedoucí odděleni? Domnivótc se, že máte dostatek samostatnosti pro své rozhodování při řeai problému klienta? Domníváte se, zeje možné stejné řešení identického problému u různých klientů? Myslíte si, že řešení problému klienta může být známé předem? Jak hledáte možnosti a zdroje jiných (připadne alternativních) řešeni problému klienta? 5. Závěr Cílem mé práce bylo zjistit, jak jsdu zaměstnanci SPOD zvykli řešit dilema mezi situačním přístupem ke klientům s ohledem na jejich skutečnou osobni situaci a mezi procedurálnim přístupem, který je stanoven právními předpisy a zároveň pravidly vytvořenými na pracovišti a jaký to má pro ně význam. Na základě mých zjištění, provedených rozhovorů a pozorováni jsem dospěla k závěru, že toto dilema mezi procedurálnim a situačnim přístupem ke klientům na odděleni SPOD existuje a že pracovnici při každodenní interakci s klienty toto dilema řeší. Pracovnici jsou zvyklí při svém jednáni s klienty používat předem daná pravidla, postupy a metodické pokyny. Metodiky jsou zpracovávány nadřizenými orgány, přičemž 0^ 7 některé z nich jsou zpracovány velmi podrobné a při jejich používáni „vedou" pracovníky striktně celým jednáním s klientem. Na pracovišti jsou také používány vlastní postupy oddělení, které vznikly v průběhu let a do nichž jsou zapracovány lety a praxí ověřené zkušenosti pracovníků oddělení s klienty, existenci všech metodik a postupů vnímají pracovníci jako jedinou možnost jak zajistit, aby postup všech pracovníků při řešeni problémů klientů byl totožný. Obdobné je uplatňování právních předpisu, které často pracovníkům slouží jak ve velmi obtížných a komplikovaných případech tak u jednodušších případů jako opora, která jim umožňuje být vnitřně přesvědčený, že jejich postup je jediný správný, neboť se opírá o zákon. Časté citováni paragrafů a odstavců napomáhá přesvědčit klienta, zeje ve správných rukou a že zvolené řešení je jediné správné. Zde se výrazně projevuje procedurální přistup pracovníků odděleni, kterým dodržování zákonů, předpisů, metodik dodává pocit jistoty, necítí se ohroženi při napadeni ze strany klienta nebo nadřízeného, že postupují chybní a nekorektně. Na jedné straně sice vyžaduje znalost těchto předpisů na straně druhé však funguje jako určitá obrana. Na oddělení SPOD není stanoven časový limit pro jednání s klienty. Pracovníci s ohledem na specifika jednotlivých případů umožňuji klientovi, aby měl dostatek času na jeho vlastni interpretaci a sdělení jeho pohledu na situaci. Při jednáni s klientem se pracovnici SPOD neřídí předem vymezeným časovým úsekem, každý připad je projednáván podle individuálních okolností, v tomto shledávám situační přístup na oddělení SPOD. Pracovnici často provádějí šetření v terénu a to především u rodin, které jsou v evidenci odděleni několik let a jejích problémy jsou opakovaně řešeny. Mnohdy dochází k situacím, kdy pracovnici jsou nucení odebrat děti rodičům, kteří svých chováním děti poškozuji a nejsou schopni zajistit jejich řádnou výchovu a péči. V těchto situacích často pracovníci řeší dilema mezi procedurálním a situačnim přístupem. Při rozhovorech s pracovníky jsem došla k závěru, že nelze jednoznačně určil, který přistup voli přednostně. Toto dilema řeší vždy podle momentální situace v rodině a atmosféře, která určuje, zda je užitečnější „skrýt se" za právní předpisy nebo zvolit situační přístup. Specifickým je šetřeni, které provádějí asistentky v sociálně slabých rodinách, kterých je v evidenci cca 100, zde se jedná o téměř každodenní pomoc a péči. S Pracovníci po sděleni klienta o tom, co ho přivádí, často přiřazuji jeho případ, na základě svých předešlých zkušenosti, do určité kategorie problémů a přiřazuji tak částečně způsob řešeni, který je předem stanoven, Zdroje, které mohou pracovnici použit, jsou víceméně známy předem, málokdy jsou vyhledávány jiné zdroje. Pracovnici mají dojem, že hledáni jiných eventuálních řešení, než dosud používaných, je ztráta času a jsou přesvědčeni, že jejich možnosti jsou vyčerpávající, Z jejich praxe usuzuji, že možnosti a způsoby řešeni jsou v podstatě schopni určit předem, Klienty lze podle mínění pracovníků rozdělit na určité skupiny a to podle jejich sociálního zázemí, problémovosti, podle toho, zda jsou schopni si nějakým způsobem pomoci sami, zda jsou ochotni změnit některé okolnosti svého života apod, Takové rozděleni usnadňuje pracovníkům nalézt odpovídající řešeni problému a také určitým způsobem předurčuje přístup ke kiientům. Pracovníci se domnivaji, že při jednání s klienty získají dostatek informaci, které jsou schopné vypovídat všechny souvislosti. Při některých složitějších případech získávají dalši informace napr, ve školních zařízením, od dalších členů rodiny ad., 5 ohledem na velký počet evidovaných klientů však toto není možné šetřit u všech klientu. Mnohdy se také písemně obracejí na některé instituce pro získáni nezbytných informací. Ne vždy jsou pracovníci přesvědčeni, že je nutné získat všechny informace, na některé problémy nahlížejí jako na dílčí a ty pak takto řeši. Tento přistup se však Ddviji podle konkrétní situace klienta a lze pak hovořit o situačním přístupu ze strany pracovníků SPOD, Pracovníci vnímají svou osobní roli vůči klientovi, s ohledem na převážnou míru činností vykonávaných v přenesené působnosti, jako vykonavatele právních předpisů. Jednotlivé případy hodnotí podle rysů, které lze nalézt v těchto předpisech. Požadavky a nároky klientů se podle míněni pracovníků snaží řešit podle konkrétní situace, Vždy však vedou v patrnosti předpisy a metodiky, kterými se mají řídit. Jejich snahou je nalézt správné řešení problému a proto často dochází ke konzultacím s odborníky a kolegy, připadne s vedoucí oddělení, Vedoucí oddělení nevyžaduje, vyjma obzvláště závažných případů, aby jejich rozhodnuti o postupu vždy předcházelo její schváleni. Většina pracovníků si uvědomuje, že je oceňována jejich samostatnost při řešeni problémů klientů a že je dostatečná. Nezřídka je také vcasnost rozhodnuli o řešeni ovlivněno naléhavosti připadu. Pracovnici se domnivaji, že ne vždy lze uplatnit znalosti a dovednosti získané ať už studiem nebo absolvováním odborných školeni. Podle jejich názoru ne vždy je možné sloučit teorii 5 praxí a teoretické znalosti uvést do praxe. Mnozí pracovnici si uvědomuji. 9 že po nástupu na oddělení se jejich představa o vykonávané práci, zvláště jestliže nastoupili na odděleni ihned po ukončeni vzděláni, lišila se skutečnosti a některé teoretické znalostí nemohli uplatnit Převážná většina pracovníků se shoduje v názoru, že ve většině případů jsou schopni odhadnout řešení problému předem. Usuzuji tak ze svých zkušeností a mnohdy se stává, že již pří prvním seznámeni se s klientem a jeho případem je řešeni evidentní. Pokud případ konzultuji s kolegy, dochází ke srovnáváni s podobnými případy a k určitému „škatulkování" klientů, které často vede k podobnému řešeni. Domnívají se také, že je možné nalézat jiné, nové zdroje pro řešeni problému, často však spoléhají na své zkušenosti a pokud je nutné naléhavě řešit situaci klienta, používají již vyzkoušené metody. Domnívám se, že pracovnici oddělení SPOD Magistrátu města Havířova při výkonu své práce vnímají dilema procedurálního a situačního přístupu. Ze svých zjištění mohu usuzovat, že pokud se ocitnou pod tlakem události, případně pokud jsou nuceni řešit situaci klienta v časové tísni, je pro ně výhodnější používat procedurální přistup, Tento přistup je pro ně snadnější, zvláště s ohledem na vědomé užíváni doporučených metodik a stanovených předpisů, které tento přístup z jejich pohledu ospravedlňuje. Pracovnici jsou také takto schopni lépe koordinovat činnosti, umožňuje jim to porovnávat jednotlivé připady 5 případy, které řeši jejich kolegové. Na druhé straně jsou však také schopni si uvědomit, a lo především u komplikovanějších případů, že je nutné získat více informací o klientovi, posuzovat klientovu situaci komplexně, obrátit se na jiné instituce a připadne konzultovat problém s dalšími odborníky. Přestože z mých závěrů vyplývá, že je více používán procedurální přistup, domnívám se, že pracovníci využívají také situačního přistupu, ačkoliv se tak děje v menši míře. 6, Prameny MUSIL, L.; „Ráda bych Vám pomohla, ale ... " Dilemata práce s klienty organizacích.,Brno 2004 10