Hodnotící kritéria eseje z předmětu SOCIÁLNÍ DEVIACE Co splněno (+) Co nesplněno (-) Formální náležitosti k celému textu Název práce (typ dilemat a místo zjišťování) úplný ineúplný nebo chybí Citace v textu (např, Vacek 1997: 192) přítomny chybí Plynulost vět dostačující nedostačující Část „Úvod" ~Q\ Název podkapitoly správný chybný nebo chybí Cíl práce konkretizovaný 1 t£y nedostatečně specifikovaný 3 4 5 Zdůvodnění volby tématu je přítomné ~® chybí Způsob naplnění cíle uveden neuveden Část „Charakteristika konkrétního pracoviště organizace v dané lokalitě/regionu w Název podkapitoly úplný neúplný/jakého a kde? Pracovníci, u kterých bude dilema zkoumáno specifikováni ÍX )nespecifikováni X Charakteristiky klientů dostatečné nedostatečné Charakteristiky pracovníků dostatečné nedostatečné X Část „Teoretické vymezení konkrétního dilematu" m Název podkapitoly úplný neúplný/konkrétně I j akého? X S Charakteristiky vybraného dilematu podle literatury dostatečné 1 nedostatečné 5 Tabulka shrnující informace o dilematu přítomna (jü nepřr nepřítomna Část „Otázky indikující přítomnost zvoleného dilematu na vybraném pracovišti a způsobu jeho řešení1 Název podkapitoly Oba typy otázek (indikující přítomnost d. vs. způsoby jeho řešení) úplný © přítomny T3 neúplný nepřítomny X Formulace otázek ve standardizované podoby (s využitím formy „Vy") dostatečná 1 dvouhlavňové^ nezacílené/obecné © nedostatečná 4 5 ié ot. J »ncSpter neprovázané s koncgptem dilematu X X X Část „Řešení zvoleného dilematu a jeho význam" Název podkapitoly ~Z. úplný neúplný X Způsob reálného řešení a jeho zdůvodnění dostatečné 1 Q_ nedostatečné 5 Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studit DILEMA: „Neutralita /favoritismus" v obecně prospěšné společnosti Tyßoservis Vypracovala: Be. Lorencová Lenka Datum: 10.04.2009 Uío: 289714 Úvod V této seminární práci bych se rádu zabývala identifikováním dilematu „neutralita / favoritismus" v obecní prospěšné společnosti Tyfloservís. Práce si klade za cíl zabývat se otázkou: Jak jsou instruktoři sociální rehabilitace obecné prospěšné společnosti Tyßoservis zvykli řešit dilema mezi neutralitou afavoritismem v přístupu ke s\ým klientům, a jaký to má pro ně význam? " Y>flraci se nejdřive zabývám celkovým popisem organizace a jejích cílů a popisem THgouail nlplně instruktorů sociálni rehabilitace, V další části textu se snažím delínovat a IlijWaliHKyval vybrané dilema na základě odborné ''""-nhiry v i-opppiR nncijrtnjir-t definuji SřtMKy" kterÉ povedou k indikování, zda opravdu dilemu\eutraliťy či lavuulisHIllVa zvoleném pracovišti existuje. V závěru práce zmiňuji reálné způsoby řešeni dilematu pracovníků Tyfloservisu a uvádím možné důvody jejich volby, a význam existence dilematu Neutrality či favoritismu. Charakteristika pracovní problematiky a náplně práce Tyfloscrvis je jednou z dceřinných společnosti SONS1. Tento projekt (tyflos = slepý, servis = služba), zaměřený na terénni a ambulantní sociálni rehabilitaci nevidomých a slabozrakých byl zrealizován v roce 1991. Během několika prvních let existence byla vybudována síť dvanácti krajských ambulantních středisek tak, aby jejich působnost pokrývala ceié území České republiky. V současné době projekt provozuje obecně prospěšná společnost Tyfloscrvis, která zaháj ila svou činnost I. ledna 2001. Hlavni náplni Tyfloservisu je zajišťováni sociální rehabilitace pro osoby s poškozením zraku různého slůně. Sociální rehabilitaci popsal Votava (2003) jako proces, při němž osoba zdravotně postižená dosahuje maximální možně samostatnosti a soběstačnosti za účelem dosažení nejvyššího stupně sociální integrace. Cílem sociálni rehabilitace je podle Votavy minimalizovat přímé důsledky trvalého nebo dlouhodobého zdravotního postižení, a to prostřednictvím posilováni zbytkových funkci organismu, rozvojem vědomosti, pracovních schopností a návyků k uplatnění ve zvolené profesi, nácvikem dovedností soběstačnosti a vykonávání pro život nezbytných činnosti jiným, náhradním způsobem. Jinými slovy, cílem sociálni rehabilitace je dosažení takové míry sociálního začlenění, která umožní osobám se zdravotním postižením pracovní rekvalifikaci a nalezeni vhodného pracovního uplatněni. Dlouhou dobu se rehabilitace spojovala pouze s léčením a zaměřovala se na nápravu poškozených funkcí organismu. Postupně se tento názor měnil a s rehabilitaci se začaly spojovat i společenské a výchovné aspekty. Dnes je již všeobecně uznáváno, že předmětem rehabilitace je člověk a všechny jeho vztahy k okolnímu prostředí. „Pro zrakově postižené spočívá význam rehabilitace především v lom, že: a) vytváří předpoklady akceptace a všestranného rozvoje osobnosti zrakově postiženého b) umožňuje jeliD seberealizaci a růst jeho sebevědomí c) umožňuje jeho vrůstáni do společnosti (socializaci a integraci) a vytvářeni životní pohody d) umožňuje seberealizaci, společenskou aktivitu a podíl samotných zrakově postižených na rehabilitaci jiných postižených e) přispívá ke zkracováni doby pracovní neschopnosti a destabilizace kvalit života 0 uvolňuje pečovatelské kapacity a snižuje nároky na řadu služeb 1 Sjednocená orgnniziicc nevidomých a slaliOĽrnkýcli g) je předpokladem pracovního začleňování, růstu společenské prestiže a emancipace zrakově postižených" (Jesenský, !9907 str.5) Cílem obecně prospěšné společnosti Tyfloservis je poskytoval služby těžce zrakově postiženým lidem starším patnácti let tak, aby byli schopni v maximální možné miře naplňovat své životní potřeby, aby byli samostatní a aktivní a využívali všech potenciálů, kterými je člověk vybaven. Jedná se především o nabídku kurzů" sociálni rehabilitace, které zrakově postiženým umožni převzít odpovědnost za vlastní živol.„Význam rehabilitace je nesporný. V rehabilitaci máme k dispozici jeden z významných prostředků snižování důsledků poruch a disaptibilil a neméně významných prostředků prevence. Je současně jedním z nejvýznamnějších prostředků integrace handicapovaných.,, {Jesenský, 2000, str. 88) Aby rehabilitace byla úspěšná, musí podle Jesenského (2000) splňovat určité předpoklady: pozitívni motivace postiženého v přístupu a zájmu o ni, aktivitu jedince v jejím průběhu, dostatek sociálních jistot handicapovaného, dosaženi slávu živolni pohody. Tyfioservis zajišťuje především poradenské aktivity a dlouhodobé a krátkodobé kurzy sociální rehabilitace, a to formou terénní a ambulantní individuální rehabililacc. Převažující formou poskytované pomoci je v Tyfioservisu forma terénní intervence, zpravidla se jedná o dvouhodinové setkání jednou v týdnu. Terénní forma poskytované pomoci má pro klienta mnoho výhod — v rámci prostorové orientace se uči chodit na trasách, po kterých opravdu chodit bude a potřebuje, učí se zacházet s vybavením, které má ve vlastní domácnosti, neméně důležitý je i aspekt psychologický - klient se mnohdy ve své domácnosti čití uvolněnější a bez bariér apod. Oproti tomu i ambulantní forma poskytované péče je výhodná a to především z hlediska využití pracovní doby instruktorů, dále pak cesta do střediska je pro klienta často jedním z mála okamžiků, kdy opustí svůj byt apod. Z kurzu dlouhodobých se jedná především o kurz prostorové orientace a samostatného pohybu, kurz sebeobsluhy, kurz člení a psaní Braillova bodového písma, kurz vlastnoručního podpisu, psaní na mechanickém psacím stroji či na klávesnici PC, výcvik tyflografiky apod. Z kurzů krátkodobých mohu jmenovat např. výcvik sociálních a speciálních komunikačních dovedností, odzkušováni, výbčr a zácvik práce s optickou pomůckou, kurz reedukace zraku, V rámci poradenství se pracovnici Tyfioservisu soustřeďují na: odborně konzultace v oblasti odstraňování architektonických bariér informace o možnostech podpory členů rodiny v případech, kdy se podílejí na péčí o osobu se zrakovým postižením - základní právní poradenství (systém dávek statni sociální podpory, dávky sociální péče, základní právní poradenství) - v případě složitějších právních záležitosti lze odkázat klienta na spolupracující organizace, které se na právní otázky zaměřuji, případně přímo na právní oddělení Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) - odborné poradenství v oblasti kompenzačních pomůcek informace o možnostech výběru druhu sociálních služeb podle potřeb klientu Přestože hlavní náplni Tyfioservisu jsou sociálně rehabilitační služby, poskytuje organizace mnohé další služby nad rámec přímé práce s klienty. Tyfloservis se snaží o zvýšení informovanosti veřejnosti formou přednášek a seminářů. Snaží se informoval veřejnost tak, aby nedocházelo k vytváření nových architektonických, komunikačních a mezilidských bariér mezi zrakově postiženými a intaktni společností. Poradenské služby Tyfioservisu tak mohou využívat nejen osoby se zrakovým postižením, a!e i sociální pracovnici, pracovníci zdravotního sektoru, střední i vysoké školy a v rámci služby odstraňování architektonických bariér i architekti a příslušné odbory státní správy městských 1 „Cílem ucelené rehabilitace je poskytnout asnbo.ni se zdravotním pnstižemm, ať už je jejich postiženi jakékoli povahy a původu, co nejširší účast na společenském i hospodářském životě ti co největší nezávislost." {□opumčeni rady Evropy in Novosad, 2000, sir. 27) 3 magistrátů a krajských úřadů. Odborné poradenství v oblasti odstraňováni architektonických bariér se týká ozvučování městské hromadné dopravy, odborné konzultace ozvučování veřejně přístupných budov, architektonické úpravy prostředí jako jsou signální a varovné pásy na přechodech pro chodec apod. Služby Tyfioservisu jsou registrovány dle zákona o soc. službách a jsou poskytovány klientům bezplatně. Poskytují je školení instruktoři, kteří se vždy snaží vycházet vstřic individuálním potřebám jednotlivých klientů. Právě instruktoři sociální rehabilitace jsou pro tuto pracovní pozicí pečlivě vybíráni, neboť na jejich přístupu a lidské úrovni mnohdy závisí úspěch celé klientovy rehabilitace. Zvýše uvedeného výčtu nabízených služeb a činností je zřejmé, že při personálním obsazeni jednotlivých krajských ambulantních středisek Tyfioservisu, čítající 2-3 pracovníky na území vždy jednoho kraje, trpí pracovníci nedostatkem času proto, aby se mohli věnovat všem svým klientům na stejné úrovni. Na pracovišti tedy dochází k velmi závažnému dilematu, a to zda přistupovat ke všem klientům stejně nebo věnovat větší pozornost těm, kteří jsou více motivováni, či méně postiženi a u nichž je tedy větší předpoklad úspěšnosti intervencí? Toto dilema se projevuje především v poslední době, kdy se omezují možnosti financováni sociálně rehabilitačních služeb ze strany ministerstva zdravotnictví a je nutně věnovat více času administrativní přípravě spojené s hledáním nových finančních zdrojů k zajištěni chodu organizace, k přípravě podkladů ke standardům sociálních služeb apod. Dochází tak k tomu, že přímou práci s klienty vykonává pouze jeden pracovník a druhý zaměstnanec se léměř plně věnuje administrativním záležitostem. Teoretická charakteristika dilematu „Neutralita / favoritismus" Práce v sociálních službách vyžaduje od pracovníků velké nasazeni a vykonávání profese s přesvědčením o jejím přínosu. Bohužel v reálných podmínkách neexistuji pro výkon práce ideální podmínky. Zaměřím-li se na konkrétní podmínky v krajském ambulantním středisku Tyfioservisu Ústi nad Labem, lze konstatovat, že rostou administrativní nároky na zpracováváni jednotlivých případů a prodlužuje se celková doba strávená zpracováváním dokumentace. Nezřídka se sláva, že se tato situace negativně projevuje na přístupu ke klientům. Pracovníci v takovéto situaci řeší dva typy dilematu - jednak je to dilema mezi množstvím klientů a kvalitou služeb, a rovněž dilema mezi neutralitou a fuvoritismem. „Rozlišování mezi klienty a poskytování služeb odlišné kvality jejich dílčím kategoriím je podle Lipskyho běžným rysem činnosti „veřejných byrokracií", ledy i organizací služeb sociální práce." (Musil, 2004, sir. 77) Důvodů k upřednostňování klientů v sociálních službách je dle Musila (2004) několik: - společnost od služeb sociální práce očekává, že budou pružně reagovat na neopakovatelné situace a budou k lidem přistupovat s ohledem na individuální okolnosti života - pomáhající pracovníci mohou věnovat neobvyklou pozornost uričlé části klientů proto, že chtějí napomáhat zlepšováni života lidi a soustředit se tak na práci, která je lépe uspokojuje. Uspokojeni z práce jako takové je hodnotnější než uspokojeni z pomoci druhým. rozlišování mezi kategoriemi klientů umožňuje hospodařit se zdroji, kdy pracovnici klienty rozděluji dle charakteristik, které je opravňuji k využívání limitovaných zdrojů a služeb, nebo je naopak tohoto oprávnění zbavují. Volnost rozhodování pracovníkům umožňuje, aby zdroje, které mají k dispozici využili tam, kde io přinese větši užitek, poskytováni služeb odlišné kvality prD jednotlivé klienty pracovníkům pomáhá zvládat jejich pracovní zátěž, nejednoznačnost a psychické vypětí jejich práce 4 „StručnĚ řečeno se tedy jedná o to, že z hlediska řadových pracovníků může být účelem rozlišování mezi klienty snaha □ individualizaci přístupu, touha pomoci bližnímu, touha rozhodovat o vlastním uspokojeni z práce, snaha hospodařit se zdroji, přesvědčeni o nutnosti dodržovat předpisy o nakládání se zdroji nebo také potřeba zvládat nesnáze a problémy života v organizaci." (Musil, 2004, str. 78) Pro upřesněni rozdílů tohoto dilematu nám poslouží následující tabulka. Popis dilematu „neutralita čifavoritismus" Znaky dilematu Neutralita Favoritismus Pravidla přístupu ke klientovi Pracovník věnuje každému klientovi stejnou péči, přistup ke klientům se neliší. Pracovnici vymezuji vlastnosti, podle nichž rozděluji kienty do kategorii a dle příslušnosti ke kategoriím jim potě věnuji příslušnou pozornost. Pracovnici jednají předsudečně, na základě sympatii či antipatií ke klientům, resp. k jejich vlastnostem. Péče je často věnována klientům, u který'ch existuje předpoklad, že intervence u nich se setká s větším úspěchem. Časová dotace venovaná interakci s klientem Přistup pracovníka ke klientovi je sice individuálni a časová dotace věnovaná intervenci rítzná, dle potřeb klienta. Časová datace věnovaná intervenci se však neřidi sympatiemi ke klientovi, nýbrž objektivním problémem. Pracovník upřednostňuje klienty, kteří jsou mu sympatičtí nebo u kterých je větší pravděpodobnost úspěchu. Klienty, kteří do této kategorie nespadají má tendenci odbývat a čas věnovaný intervenci s nimi zkracovat na nezbytné minimum. Forma n způsob komunikace s klientem Pracovník reaguje pružni a flexibilně na problém klienta a snaží se spolu s klientem hledal nejvhodnější řešeni jeho problému. Přistup ke klientovi a forma komunikace se odvíjí od sympatii, které pracovník vůči klientovi chová. U „ žádoucích " klientů je komunikace individuálnejší a vstřícnější, u klientu „nežádoucích"je strohá, často direktiv»! a nemotivujici. 3 Způsob hospodaření se zdroji Pracovník objektivně přistupuje ke všem klientůmstejně a se snaží rozdělovat veškeré dostupné zdroje mezi klienty bez rozdílů. Pracovník rozlišuje klienty na dvě kategorie: klienti, kteři mají nárok k vytčiváni zdrojů a shižebfčasto i nadstandartnich) a klienti, které toto oprávněni na základě rozhodnuli pracovníka nemají, nebo ho mají omezeně. Zjednodušování cílů Pracovník poskytuje adekvátní služby všem klientům bez rozdílu na základě objektivního a komplexního posouzeni klientova problému. Pracovník, aby mohl vyhovět všem nárokům, které jsou na něj kladeny, je nucen zjednodušovat své čile a výsledkem je, že využívá předsudků o klientech proto, aby mohl redukovat počty klientů či odůvodňovat si nižší kbvalitu služeb, které jsou poskytovali}'. Uspokojení z vlastni práce Pracovník nerozlišuje mezi klienty, snaží se přistupovat ke všem stejně, bez rozdílu (vždy však s ohledem na individuální situace klienta). Uspokojeni plyne z pracovní náplně jako celku. Pracovník se soustředí na práci, která ho více uspokojuje. Věnuje se více aktivitám, které jsou středem jeho zájmu. Měně žádoucí kienty zařazuje na seznam čekatelů na službu, či jim nevěnuje dostatečnoupěči a neposkytne potřebně množství informaci, neboje odkáže na jiné organizace.Pracovnik zaměřuje větši pozornost klientům, u nichž je zaručena větši úspěšnost intervence a následně lepši osobni pocit z \ykonaně práce, nebo dokonce lepší hodnoceni. Zdroj: Musil, 2004; upraveno 6 Otázky umožňující rozpozaat přítomnost dilematu a jeho řešení v organizaci 1) Podle čeho usuzujete jakému klielovi poskytnouljaké informace a jaký typ intervence ~^7 mu nabídnout? ,______■-------------- 2) Liší se nějakým způsobem pracovní vztah sk lienty dlouhodobými, tedy s těm kterými se setkáváte týden co týden často i po dobu několika let? 3) Jak řešíte problémy s klienty, kteří nejsou motivovaní a nechtějí svou situaci měni 4) Liši se nějakým způsobem svou délkou intervence, které poskytujete ambulantně od těch, které jsou terénní formou? {mám na mysli, zda se intervence v terénu např. králi o čas potřebný na přepravu ke klientovi apod,, nebD naopak si lze ilct, když už sem jedu, tak se budu klientovi věnoval více ať to stojí za to...) / /-<]» 5) Rozhodujete o formách a cílech intervence společně s klientem'!^ \J&—^ i ^^ 6) Přistupujete ke kientům individuálně a snažíte se při plánování intervence brat ohledy / / jlj( . na jeho celkovou situaci? (sociální, ekonomická, rodinná apod.) ^""^ *-^ 7) Liší se nějakým způsobem dostupnost vašich služeb teritoriálně? (např. klient z Ústi ^—t^ nad Labem má službu dostupnější, a obdrží ji dřivé, protože bydli v miste sídlu organizace, naopak klient ze šluknovského výběžku musi na intervenci čekat v případě, že není schopen se do střediska sám dopravit) ^ 8) Myslíte si, že by se skladba klientu a využíváni služeb změnilo v případě, že by služby t, -byly hrazené přímo klientem? ^^j? V" 9) Setkáváte se s problematickými klienty. lOlVrpfipadě plánováni intervenci doporučujete všem svým klientům stejné možnosti /nebí/berete v úvahu klientovy vlastnosti a možnosti a nabízíte jim různé foi Sociální rehabilitace? 11) Máte v rámci své profese nějaké aktivity, či kurzy, které jsou pro vás jako instrtik, ve větší oblibě než jiné? 12)Nacházite se v práci ve stresu, nebo vnímáte své zaměstnáni spíše jako volnější co možnosti organizace pracovní náplně? f\_ j\ ^\i i Závěr Lipsky (1980) upozorňuje na fakt, že pracovníci se mohou vyrovnávat se svými pracovními podmínkami třemi způsoby; zjednodušováním složitých cílů, omezováni poptávky nebo nerovným zacházením s klienty na základě předsudků. V Tyfioservisu se setkávám především se třetí formou vyrovnáváni se s pracovními podmínkami. V současné době existuje v Tyfioservisu personální napěti, kdy se jeden pracovník věnuje prakticky naplno administrativním záležitostem a druhý pracovník se věnuje přímé práci s klienty na území celého ústeckého kraje. Vzhledem k tomu, že je v Tyfioservisu Ústí nad Labem poskytnuto v průměru 370 intervenci ročně, je toto pracovni vytížení pro jednoho instruktora nadměrné a je těžké se s takovým množstvím klientů vyrovnat, aniž by docházelo k řešení např. pořadí poskytováni intervencí, rozhodování o míře a adekvátnosti poskytované intervence atd. Stává se tak, že mladšímu klientovi je iniervence poskytnuta přednostně, než klientovi staršímu, dlouhodobí klienti, u kterých fungovala spolupráce několik let jsou automaticky upřednostňováni před těmi, kteří žádají o intervenci poprvé, klienti, kteří se sami nevyjádři že by měli o intervenci zájem (např. z důvodu špatného psychického stavu, nedostatečné 7 .motivace, strachu) nejsou přesvědčováni a motivováni, aby sociálni rehabilitaci zahájili, neboť jsou to potenciální zájemci o dlouhodobý kurz a „hrozba" dalšího pravidelného obsazeni času pracovníka apod. Řešením situace v Tyfioservisu je dle mého názoru personální posíleni pracovního týmu, supervize a školeni v oblasti kontaktu s klienty. Pokud by se do Tyfioservisu přijal dalši pracovník a jeden ze tří pracovníků by se plně na 100% věnoval pouze administrativní práci a zajišťováni chodu střediska a dva pracovnici by měli dostatečné množství času a komunikační prostor pro řešení problémů klientů, dá se předpokládat, že by se situace zlepšila. Podle mého názoru je dilema neutrality či favoritismu významné a nemělo by výt podceňováno. Pracovníci sociálních služeb (Tyfioservís nevyjímaje) jsou často nuceni zobecňovat a zjednodušoval cíle své práce, často dochází k upřednostňováni a selekci klientů, jimž bude intervence podskytnuta (starší klienti zaberou více času i úsilí k docíleni úspěchu) Jak poukazuje Musil (2004) problém je v tom, že předsudky a rozlišeni, která mají být časlo nástrojem pro zvládáni nepříznivé životní situace, se často mění v účel. Namísto toho, aby nám předsudky pomáhaly ovládat nepříznivé pracovní podmínky, ovládají nás samé, Často dochází k odsouzení k neúspěchu ještě dříve, než dáme vůbec klientovi šanci se vyjádřit. Díky našim předsudkům tak samotný klient ztrácí možnost na plnoprávné začleněni do společnosti. Zdroje: JESENSKÝ, J. a kol. 1990. Evropská konference o rehabilitaci nevidomých a slabozrakých. Praha: Fenes. JESENSKÝ, J. 2000. Základy komprehensivni speciální pedagogik}'. Hradec Králové: Gaudeamus LIPSKY, M, 1980. Slreet-lever Bureaucray. Dilemmas of the Individua in Public Sen'ices. New York: Rüssel Sage foundation. MUSIL, L.2004. „/íóíäj bych Vám pomohla, ah ... " Dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: Marek Zeman. NOVOSAD, L. 2000. Základy speciálního poradenství. Praha: Portál VOTAVA, J. a kol, 2003. Ucelená rehabilitace osob zdravotně postižených. Praha: Karolinum. 8