Etika v organizaci 23. 5. 2009 Etika v organizaci n začíná a končí lidmi, kteří v ní pracují n etické principy musí být integrovány s personálními zásadami – s personální politikou a s její realizací Manažerská etika n takové úsilí pracovníků, které promítá zásady etiky do všech fází rozhodování a řídící práce n i když hovoříme o etické aktivitě všech pracovníků, efektivnost celého úsilí je závislá především na manažerech, kteří svému kolektivu dávají příklad a určují prostor, rozsah úkolu a etická kritéria Manažer n Osobnost manažera je jedním z nejdůležitějších východisek manažerské etiky a rozhodující měrou ovlivňuje morální klima v podniku. n Manažer musí být: kreativní, flexibilní, koncepční, komunikativní – zároveň by měl být osobností mravně vyspělou a silnou n Manažer je také ten, kdo je odpovědný za práci jiných, jeho posláním není poroučet lidem, ale být odpovědným, přispívat lidem v práci svojí odpovědností a aktivitou, být obecně tím, kdo pomáhá. Odpovědnost manažera n za postavení organizace v ekonomickém okolí n odpovědnost k vlastníkovi organizace n odpovědnost za zabezpečení zaměstnanců n odpovědnost za zabezpečení vlastní rodiny n spoluzodpovědnost za životní prostředí Faktory ovlivňující etické jednání v podnikatelském prostředí Vnější prostředí tvoří: n životní prostředí n veřejnost n politicko-správní prostředí n právní prostředí n kulturně výchovné prostředí n média n podnikatelské prostředí Organizační podmínky zahrnují: n organizační strukturu n organizační normy a směrnice n skupinové normy n organizační kulturu n systém odměn a trestů n kodexy pro etiku n úroveň manažerů v organizaci Mezi individuální vlivy řadíme: n hodnotový systém a postoj jednotlivce n umístění kontroly (vnitřní x vnější) n případný machiavelismus n úroveň a stupeň morálního vývoje n svědomí n emoční zralost n vnitřní přesvědčení o významu etického jednání 4 základní typy manažerů podle jejich postoje k etice: n ekonomisté n konvencionisté n idealisté n reformisté Způsob uplatňování autority managementu n Problematikou způsobu uplatňování autority managementu v různých stadiích morálního růstu podniku se ve svém rozsáhlém výzkumu zabýval Richard H. Guerrette. Interakce autority managementu a podřízených Team buiding (teorie budování týmů) n Výkonnost týmu ovlivňují obecně čtyři zásadní faktory: n 1. společný cíl n 2. klima v týmu n 3. jednota práv n 4. různost rolí Management interpersonálních konfliktů n etické vedení managementu se prakticky realizuje zejména při řešení etických problémů a dilemat interpersonálního charakteru n teorie managementu interpersonálních konfliktů spočívá v přiřazení a použití odpovídajícího manažerského stylu pro řešení konkrétní situace, která vykazuje určité obecné znaky a lze ji standardizovat do určitého typu n pozn.: univerzální managerský styl, vhodný pro řešení naprosto všech situací patrně neexistuje 5 základních stylů jednání managementu v interpersonálních konfliktech n integrativní styl n úslužný styl n dominantní styl n vyhýbavý styl n kompromisní styl Etický rozhodovací proces – obecné kroky: n 1. shromažďování informací n 2. definování problému n 3. identifikace zainteresovaných stran n 4. určení následků n 5. rozpoznání závazků n 6. zvážení vlastního charakteru a čestnosti n 7. návrh možných alternativ n 8. kontrola vlastního svědomí Model managerského rozhodování Neetické jednání na pracovišti - mobbing n z angl. to mob (obtěžovat, dotírat) n o rozšíření pojmu se zasloužil švédský lékař Heinz Leymann, který v roce 1984 začal publikovat články o psychickém týrání na pracovišti n jedná se o psychoteror na pracovišti, který je iniciován a řízen kolegy, popř. nadřízeným (bossing) s cílem někoho poškodit aktivním a trvalým tlakem po delší dobu Lobbing n lobování je přesvědčování nebo ovlivňování osob, které mají o něčem rozhodovat n vedení aktivit k ovlivňování veřejných představitelů a zejména členů zákonodárného sboru za účelem prosazení vlastních zájmů n je to využití osob nebo skupin jako formálních představitelů podniku nebo skupiny podniků vůči politickým představitelům, poslancům, senátorům, státním úředníkům, radním a členům zastupitelstev s cílem ovlivnit jejich rozhodování Etické zásady pro lobování n respektování „veřejného zájmu“ n respektování dlouhodobého zájmu, který přinese celospolečenský efekt n využívání pravdivých („nelživých“) informací n korektnost n transparentnost