AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR
organizační složka státu Středisko Havlíčkův Brod Husova 2115, 580 01 Havlíčkův Brod
Metodická příručka
k zajišťování průchodnosti dálničních komunikací pro volně žijící
živočichy
Zpracovali:
v
Ing. Václav Hlaváč AOPK ČR, středisko Havlíčkův Brod RNDr. Petr Anděl, CSc., Evernia s.r.o. Liberec
Odborná spolupráce: Ing. Radomír Boček - Ředitelství silnic a dálnic CR
1
Jako podklad pro tuto příručku byly využity výsledky čtyřletého výzkumu AOPK ČR. V různých fázích se na řešení tohoto úkolu podíleli:
Ing. Václav Hlaváč, RNDr. Aleš Toman, Ing. Luděk Cech, Jan Aubus, DiS, Daniel Korábek, Mgr. Jiří Šafář, RNDr. Jiří Pykal, Ing Jana Kubová, Mgr. Michaela Braunova, Ing. Václav Říš, Mgr.Vladimír Ceřovský, Mgr. Michal Tomášek, Mgr. Pavel Marhoul, Mgr. Ondřej Volf Mgr. Eva Suchomelová, Mgr. Michal Andreas, Mgr. Světlana Vránová, RNDr. Jiří RjjI, Ing. Roman Zajíček, Ing. Vladimír Vykopal, Mgr. Leoš Šizling, Mgr. Tomáš Matyáštík, Ing. Jaroslav Červený, CSc, RNDr. Petr Koubek, CSc.
Schémata typů ekoduktů zpracoval Ing.arch. Marek (JM Projekt Chotěboř), schémata jednotlivých typů průchodů byla převzata od f rmy Valbek spol. s r.o.
Metodická příručka byla dle zápisu č.78/2001 z porady vedení MŽP (bod 8) dne 712. schválena Ministerstvem životního prostředí a je doporučena k použití při přípravě a povolování staveb dálničních komunikací
2
Obsah:
1. Úvod
Část A - Popis problematiky a shromáždění dostupných údajů
2. Základní principy a východiska, výklad pojmů
3. Vliv dopravní infrastruktury na přírodu, fragmentace prostředí
4. Migrace a chování zvířat ve styku s dálniční komunikací
5. Shrnutí dosavadních výzkumů
5.1. Využíváníjednotlivých typů mostů vydrou říční.
5. 2. Vyhodnocení současné sítě dálnic a rychlostních silnic z hlediska průchodnosti pro velké savce
5.3. Zpracování návrhu příručky pro projektanty při navrhování migračních profilů
5. 4. Kategorizace území ČR z hlediska rozšířeníjednotlivých druhů velkých savců 5.5. Vyhodnocení využitelnosti jednotlivých typů mostů pro jednotlivé druhy velkých savců
6. Dotčené druhy živočichů
7. Charakteristika silnic podle jejich dělícího účinku
8. Kategorizace průchodů
9. Faktory ovlivňující funkčnost průchodů 9.1. Stav populace druhu
9. 2. Stav krajiny 9. 3. Rušení 9. 4. Parametry mostu 9. 5. Podmostí
10. Teorie migračního potenciálu
Část B - Doporučení optimálních postupů a řešení
11. Zaaištení migrační prostupnosti řešeného úseku
11.1. Nadregionální posouzení
11.2. Regionální posouzení
11.3. Lokální posouzení
12. Obecné zásady budování průchodů 12. 1. ekodukty
12. 2. víceúčelové nadchody 12. 3. speciální podchody 12. 4. víceúčelové podchody 12. 5. propustky
12. 6. specifika navrhování průchodů v rovinách
12. 7. omezování hlučnosti u všech typů průchodů
13. Doprovodná opatření
13. 1. Plocení
13.2. Problematika svodidel
13.3. Údržba zeleně v okolí dálnice
14. Návaznost na ÚSES a územní plánování
15. Zaaišťování průchodnosti vjednotlivých fázích přípravy staveb a jeeich povolování
16. Zaaišťování průchodnosti u ostatních typů Umových bariér
17. Závěr
18. Literatura
3
1. ÚVOD
Frekventované pozemní komunikace, zejména pak komunikace dálničního typu, vytvářejí v krajině pro volně žijící živočichy neprůchodné bariéry, které způsobují fragmentaci prostředí i populací. Osud izolovaných populací se postupně stává neistý, dálniční síť se při určité hustotě stává hlavním faktorem ohrožujícím existenci některých druhů.
Cílem této metodické příručky je podat přehled o současné úrovni poznání a vymezení základního přístupu k řešení problematiky migrace volně žijících živočichů ve vztahu k pozemním komunikacím. V úvodních kapitolách (kap. 1-10) jsou vymezeny základní principy a východiska a shrnuty výsledky dosavadních výzkumů. Druhá polovina (kap. 1116) je věnována obecným doporučením - zvlášť doporučením kzaaištění průchodnosti úseků a zvlášť průchodnosti jednotlivých migračních objektů. Rozpracován je také doporučený postup zaaišťování problematiky vjednotlivých krocích přípravy a povolování staveb. V rámci této příručky není možné detailně technicky specifikovat jednotlivá opatření vjednotlivých úsecích navrhovaných dálnic, ta musí vždy vyplynout z podrobných terénních šetření na konkrétní lokalitě. V dalších fázích řešení úkolu se předpokládá zpracování příručky pro projektanty, která bude blíže specifikovat technickou podobu různých typů průchodů.
Část A - Popis problematiky a shromáždění dostupných údajů |
2. ZÁKLADNÍ PRINCIPY A VÝCHODISKA, VÝKLAD POJMŮ
Dělící účinek dálničních staveb patří v současnosti k významným problémům ochrany fauny. Proto při navrhování nových staveb i v rámci rekonstrukce stávaaících komunikací je nezbytné navrhovat a realizovat taková opatření, která zaaistí dostatečnou průchodnost pro volně žijící živočichy. Základem pro řešení tohoto problému musí být vždy podrobná a přesná zoologická data o potenciálně ohrožených druzích - a to od obecných údaaů o rozšíření a početnosti druhu, o způsobech využívání prostředí, teřtorralitě a migračním chování, přes údaae o sociální a prostorové struktuře místní populace a motivaci k využívání průchodů až k psychologii jedince, která je často rozhodující pro to, zda se zvíře rozhodne projít most, přeběhnout dálnici nebo se vrátit zpět. Předkládaná metodika je tedy pokusem o zobecnění těchto poznatků a je^cli překladem do úrovně technických parametrů, použitelných při navrhování Umových staveb. Základními výchozími principy přitom jsou:
1) Předmětem řešení je střet mezi faunou, jakožto biotickou složkou, a komunikací, jakožto složkou antropogenní - technickou. Při návrhu řešení musí být brány v úvahu obě složky, a proto každý konkrétní návrh musí vzeeít ze spolupráce biologii a technika.
2) Migrace zvěře i technické řešení komunikace představují složité systémy a každé vzájemné křížení má svá specifika. Základním principem při řešení průchodnosti u konkrétních úseků a obektů je tedy kombinace respektování obecných zásad a individuálního přístup ke každému křížení ve snaze maximálně respektovat místní podmínky.
3) Vynakládání f nančních prostředků na migrační přechody má smysl pouze tehdy, budou-li tyto účinně plnit svooi funkci a zároveň dosažený efekt bude úměrný vynaloženým prostředkům - analýza efektivity vynaložených nákladů (cost-beneft analysis).
4) Migrace zvěře jako projev biologického systému má velmi variabilní charakter a je ovlivněna řadou vnitřních a vnějších faktorů. Je zřeemé, že hodnocení účinnosti připravovaného křížení je založeno na odhadech a má pouze pravděpodobnostní charakter.
4
Tento pravděpodobnostní charakter je vyjádřen pojmem „migrační potenciál", podrobněji viz kap. 10, který vyjadřuje, jaké předpoklady má daný profil pro umožnění migrace (Anděl, 2000)
5) Metodika je konci pována jako otevřený systém, který umožňuje průběžné upřesňování navržených parametrů na základě odborné diskuse, literatury a verifikace pomocí biologických průzkumů na již realizovaných přechodech.
Výklad vybraných používaných pojmů:
• průchod - objekt umožňující migraci zvířat přes dálnici. Průchody se dělí na podchody a nadchody. Nutné je rozlišovat poomy „most" a „průchod". Zdaleka ne každý most je využitelný pro migrace zvířat, ,ako průchody mohou naopak fungovat i i iné obekty než mosty (tunely, propustky, speciální průchody pro vybrané skupiny živočichů). Zásadní rozdíl je také v udávání rozměrů průchodů (podchodů) a mostů. Zatímco délka mostu je rozměr rovnoběžný s osou dálnice a šířka rozměr kolmý na osu dálnice, u „podchodů" je tomu naopak. Délkou podchodu tedy rozumíme vzdálenost obou "vstupů" , šířkou kolmou vzdálenost stěn průchodu
• migrační objekt - synonymum poomu „průchod"
• migrační profil - místo křížení migrační cesty s pozemní komunikací
• migrační potenciál - pravděpodobnost funkčnosti migračního profilu (blíže viz kap. 10)
3. Vliv dopravní infrastruktury na přírodu, fragmentace prostředí
Frekventované dopravní cesty (především komunikace dálničního typu) významně ovlivňují okolní přírodní prostředí. K nej-významněěším vlivům patří především skutečnost, že tyto komunikace představují pro řadu organismů bariéry, které brání volné průchodnosti krajiny. K dalším vlivům patří přímý zábor biotopů při stavbě komunikací, přímé usmrcování živočichů při střetech s projíždějícími vozidly, kontaminace prostředí a nejrůznější typy rušení (hlučnost apod.). Významné jsou také nepřímé vlivy dopravních staveb, ,ako například zvýšení civilizačního tlaku v dosud dopravně nepřístupných oblastech, doprovodná výstavba podél komunikací a podobně.
Bariéry tvořené komunikacemi mrají charakter dlouhých Unií, které zvěř nemůže žádným způsobem obeeít. Důsledkem existence významných dopravních cest je tedy fragmentace far-jiny, ale také fragmentace populací druhů, které ji obývaaí. Stále houstnoucí síť dálnic pak postupně vyváří z původně souvisle průchodné kr-jmy systém vzájemně izolovaných „ostrovů", je^chž populace jsou následkem fragmentace prostředí ohrožovány souborem vlivů, označovaných jako tzv. „ostrovní efekt". Malé izolované populace se obecně obtížně vyrovnávaaí s porozenými výkyvy početnosti (vyvolanými například klimatickými výkyvy, živelnými pohromami, epidemiemi apod.), v dlouhodobé perspektivě se může projevit i nedostatečná genetická rozmanitost izolovaných populací.
Tento problém se při určité hustotě dálnic stává otázkou přežití některých druhů, zeeména těch, které obývaaí rozsáhlá území při relativně malém počtu jedinců. Mezi potenciálně neevíce ohrožené budou tedy zákonitě patřřt zeeména některé druhy velkých savců. Savci menší velikosti neesou existencí dálnic obvykle tak významně ovlivněni. Je to dáno zeeména tím, že jeeich populace, obývaaící výseče krany vymezené dálniční sítí, jsou dostatečně početné a ostrovní efekt se u nich neprojevuje tak výrazně. Navíc drobní savci nalézaaí obvykle dostatek možností k překonání dálnice v podobě početných trubních propustků, které
5
jsou pro větší zvířata nevyužitelné. Skutečným a zásadním problémem jsou tedy dálniční komunikace pro populace velkých savců.
4. Migrace a chování zvířat ve styku s dálniční komunikací
Je známou skutečností, že za normálních okolností existuje u většiny druhů savců vždy část populace, která nerespektuje stálé domovské okrsky, ale pohybuje se na velké vzdálenosti. Jde často o subadultní jedince vytlačované z domovských areálů, jindy se jako migranti projevují staří, plně dospělí jedinci. Motivy a zákonitosti těchto migrací nejsou dosud u většiny druhů zcela objasněny. Je všakjisté, že tyto migrace mají zásadní význam pro trvalé přežívání a prosperitu populací. Díky migracím z prosperujících částí populace mohou
být například trvale osídlena i „dlouhodobě ztrátová" místa, kde by izolovaná populace v krátké době zanikla. Bez větších problémů jsou díky migracím vyrovnávány výkyvy početnosti způsobené např. přechodně zhoršenými podmínkami, epidemiemi, živelními katastrofami apod. Opačně dochází díky migracím kobbevení a využívání míst s přechodně vhodnými podmínkami popř. i k osídlování nových vhodných oblastí. Díky migracím uvnitř areálu rozšíření je zaaištěna také nezbytná genetická výměna a udržována rozmanitost genofondu populace.
Vedle vlastních migrací existují pochopitelně i přesuny na krátké vzdálenosti (např. mezi místy s potravou a místt odpočinku, disperze mláďat po osamostatnění a pod). Tento druh přesunů sice není skutečnou migrací, zvířata jsou ale i při těchto krátkých přesunech často dálnicemi omezována. (Z tohoto důvodu neesou dále jednotlivé ttpy pohybu zvířat přesně rozlišovány a poomem migrace jsou označovány souhrnně všechny typy přesunů)
Chování migrujících zvířat ve styku s dálnicí
Pokud migruj í cíjedinec narazí na dálnici, může vzniklou situaci řeššt několika způsoby:
1. změní směr pohybu a opustí okolí dálnice (k tomu obvykle dochází, pokud migrace nemá jasnou směrovou tendenci))
2. sleduje dálnici do doby než nalezne vhodný bezpečný průchod (migrující zvířata jsou schopna sledovat dálnici, pokud jeeich migrace je směrově orientovaná). Vzdálenost, po kterou zvíře sleduje dálnici, se liší u jednotlivých druhů, ale i různých jedinců téhož druhu
3. přeběhne dálnici vrchem
Přebíhání dálnice zvířaty vrchem je problémem souviseeícím jak s ochranou populací před důsledky fragmentace, tak také s otázkou bezpečnosti silničního provozu. Při dostatečné frekvenci úspěšných přeběhnutí by byl eliminován bariérový vliv dálnice. Pokusy zeeména větších druhů zvířat o přeběhnutí dálnice však zároveň prináše^ rizika střetů s vozidly a způsobených havárií. Vysoká mortalita zvířat na komunikacích může způsobit významný pokles početnosti populace. Schopnost zvířat úspěšně překonat dálnici je u různých druhů různá. Zatímco u přežvýkavců je úspěšnost přebíhání obecně nízká, je větššna druhů šelem schopná dálnici přebíhat s větší úspěšností. Výjimku tvoří pouze pomalu se pohybující jezevec, případně vydra. Skutečnou frekvenci přebíhání dálnice zvířaty je velmi obtížné zjistit. Kontrolami při mimořádně příznivých sněhových podmínkách bylo zjištěno, že liška přebíhá dálnici v nočních hodinách relativně často a s vysokou úspěšností. Srnčí zvěř se v nočních hodinách často približuje až ke kanici dálnice, k přeběhnutí dálnice však dochází spíše výjimečně.
Na frekvenci přebíhání má vliv řada faktorů. K nee-významnějším patří: •   charakter okolní kraj i ny a koncentrace zvěře v okolí
6
• niveleta dálnice ve vztahu k okolnímu terénu - spárkatá zvěř vbíhá na dálnici zpravidla v místech, kde je niveleta dálnice v úrovni okolního terénu a dálnice není opatřena svodidly
• „stáří" dálnice - u nových staveb dochází k daleko častějšímu vbíhání zvířat na dálnici
• svodidla - zejména pro srnčí a černou zvěřřsou svodidla na krajnici překážkou, kterou ve spojení s vjemem navazující dálnice nerada překonává
• oplocení dálnice
5. Shrnutí dosavadních výzkumů
V následujícím přehledu jsou uvedeny dosud zpracované práce, studie a úkoly, které byly využity jako podklad pro přípravu této metodiky. Jde vesměs o úkoly AOPK ČR, řešené ve spolupráci a s finanční podporou Ředitelství silnic a dálnic ČR. Jako metodický podklad je použita rovněž práce firem Evernia s.r.o. a Valbek spol. s r.o.
51. Využívání jednotlivých typů mostů vydrou říční
V průběhu prací na záchranném programu pro vydru říční byla ověřována využívanost jednotlivých typů mostů. Poznatky byly získávány sledováním stop na sněhu a telemetrickým sledováním zvířat. Analyzováno bylo také cca 90 případů usmrcení vydry autoprovozem. Výsledkem těchto prací bylo vydání metodiky „Křížení komunikací a vodních toků s funkcí biokoridorů" (Toman, Hlaváč 1995). Užití této metodiky v praxi oficielně doporučilo MZP.
52. Vyhodnocení současné stě dálnic a rychlostních silnic z hlediska průchodnosti pro velké savce
Intenzivní výzkum spooený s fyzickou prověrkou všech mostů na celé dálniční ski ČR byl proveden vletech 1998 - 1999. Ze závěrů tohoto výzkumu (Hlaváč, Toman 1999) vyplývá, že současná síť dálnic a rychlostních komunikací nepředstavuje významnou bariéru pro zvířata velikosti lišky, jezevce a vydry. Pro zvířata do velikosti srnčí zvěře je hodnocená komunikační síť propustná v cca čtyřiceti procentech celkové délky, přičemž řada migračně významných úsekůje zcela nepropustná. Dálnice a rychlostní komunikace představují v řadě úseků zcela neprůchodnou bariéru pro velká zvířata (jelen, rys, los). Celkový rozsah zcela nepropustných úsekůje cca sedmdesát procent z celkové délky těchto komunikací.
Významné je též zjištění, že křížení nadregionálních biokoridorů USES s dálnicí jsou z velké části pro velké savce zcela neprostupná. Příčnou tohoto stavu je především skutečnost, že dokumentace USES byla ve většině případů zpracovávána v době, kdy dálnice již existovaly, popř existovalo schválené technické řešení. Nutné je také připomenout paradoxní skutečnost, že přerušení biokoridoru není v rozporu s oficielní metodikou USES. Připustit možnost přerušení biokoridoru je obecně patrně nutností, vyloučeno by však mělo být přerušení biokoridoru neprůchodnou Umovou bariérou, kterou nelze žádným způsobem obeeít Takové přerušení má totiž pro funkčnost biokoridoru vždy fatální následky
5.3. Zpracování návrhu příručky pro projektanty při navrhování migračních profilů
Na základě požadavku Ředitelství silnic a dálnic ČR byl v letech 1999 - 2000 zpracován návrh základního přístupu k navrhování migračních profilů pro prooektanty silničních staveb.
V ekologické části, zpracované firmou Evernia s.r.o., byly zhodnoceny základní ekologické faktory a definována teorie migračního potenciálu (Anděl 2000). V technické části,
7
zpracované firmou Valbek spol. s r.o. je uveden přehled jednotlivých typů migračních objektů.
5.4. Kategorizace území ČR z hlediska rozšíření jednotlivých druhů velkých savců
Podkladem pro řešení průchodnosti Umových bariér v krajině musí být dokonalá znalost rozšíření jednotlivých druhů velkých savců. Pro účely této metodiky byl aktuální výskyt zájmových druhů zpracován v roce 2000 pomocí standardní mapovací sítě systému KFME (Hlaváč 2000). Výskyt byl obecně u všech druhů hodnocen v pěti kategoriích - od oblastí s pravidelným výskytem po oblasti bez výskytu. Na základě údaaů o rozšíření a migraci velkých savců byla vyhotovena mapa kategorizace území ČR z hlediska velkých savců, která rozděluje území ČR do pěti kategorií - od území nej-významnějších po území zcela bezvýznamná. (viz příloha 1).
5.5. Vyhodnocení využitelnosti jednotlivých typů průchodů pro jednotlivé druhy velkých savců.
Toto vyhodnocení vychází ze sledování vybraného souboru 100 mostů při sněhové pokrývce v letech 1999 - 2001. Pro sledování byly vybrány podchody o šířce 5 - 60m, 6 nadchodů o šířce 6 - 8 m a jeden ekodukt. Do souboru byly zařazeny průchody v různých terénních podmínkách. Zaznamenávány byly všechny stopy zjištěné během kontroly do 100 m na obě strany od kontrolovaného mostu, a všechny stopy zvířat, která prošla průchodem. Z celkového množství 100 průchodů využila srnčí zvěř 18 podchodů a jeden ekodukt, průchod divokého prasete byl zaznamenán pod 8 podchody, průchodjelena 5-ti podchody (Hlaváč 2001).
Sledování potvrdilo, že parametrem neelépe vystihujícím průchodnost či neprůchodnost podchodů je index: šxv: d
kde: š - šířka podchodu (rozměr rovnoběžný s osou komunikace) v - výška podchodu
d - délka podchodu (rozměr kolmý na osu komunikace)
Sledování potvrdilo podstatný rozdíl mezi využíváním podchodů se steeným indexem na jednotlivých dálnicích. Zatímco na dálnici D1 jsou i srnčí zvěří užívány až podchody sindexem větším než 20, na jiných úsecích (např. D2 a D5) jsou využívány i otyekty s výrazně menšími rozměrovými parametry (i s indexem menším než 1). Tato zjištění, která lze považovat za průkazná, dokládaaí, že sam oné rozměrové parametry ^jsou pro skutečnou využívanost průchodů jediným rozhodujícím faktorem.
Sledováním bylo dále zjištěno:
• Njmenší podchod, použitý prokazatelně srnčí zvěří, měl rozměry: š v 10, v v 1,8m d = 28m index 0,64
• Njmenší podchod pravidelně užívaný divokými prasaty měl rozměry: š = 55m, v = 10m, d = 28m index 19,64
Podle neověřeného sdělení využívaaí prasata vjednom případě nepravidelně i podchod o rozměrech š = 12m, v = 5m, d = 605m index 0,99
• Neemenší podchod pravidelně užívaný jelenem měl rozměry š = 55m, v = 10m, d = 28m index 19,64.
Jedenkrát byl zjištěn průchod jelena siky podchodem š = 10m, v = 6m, d = 29m index 206.
8
Pozn.: Výše uvedené minimální parametry pro srnčí zvěř byly zjištěny pouze jedenkrát a je tedy nutné považovat je za spíše výjimečný případ Využívání mostů této kategorie je podmíněno mimořádně příznivou skladbou ostatních, faktorů ovlivňuůících průchodnost Tyto parametry nemohou být brány za vodítko při navrhování nových průchodů - viz, kap j a 12.
6. Dotčené druhy živočichů
Fragmentací prostředí jsou ovlivněny především ty druhy, které obývaaí rozsáhlá území při relativně malém počtu jedinců. Mezi potenciálně nevíce ohrožené budou tedy zákonitě patřit ze^éna některé druhy velkých savců. Savci menší velikosti neesou existencí dálnic obvykle tak významně ovlivněni. Je to dáno zeeména tím, že je^cli populace, obývaaící výseče kr-jmy vymezené dálniční sítí, jsou dostatečně početné a jsou tak schopné dlouhodobější samostatné existence. Navíc drobní savci nalézaaí obvykle dostatek možností k překonání dálnice v podobě početných trubních propustků, které jsou pro větší zvířata nevyužitelné.
Pozornost t e tedy věnována především savcům střední a velké velikosti - tedy druhům od velikosti lišky, vydry a jezevce. Důraz je kladen na naše původní druhy, jejichž ochrana je nesporným celospolečenským zájmem. Druhy nepůvodní byly z velké části do naší přírody vypuštěny s cílem rozšířřt sortiment lovné zvěře, _jeeicch migrace a další šíření jsou ve většině případů spíše nežádoucí. Posuzován není také bobr evropský, neboť u tohoto druhu se jako migrační bariéry uplatňují díky specifickému způsobu jeho života významně i jiné druhy staveb (přehradní zdi, dlouhé regulované úseky ad.), zatímco mosty pro něě obvykle nepředstavují významněší překážku V následujícím textu je uvedena stručná charakteristika těchto druhů: jezevec lesní (Meleš meleš), vydra říční (Lutra lutra), liška obecná (Vulpes vulpes), vlk (Canis lupuš), rys ostrovid (Lynx lynx), kočka divoká (Felis silvestriš), medvěd hnědý (Ursus arctos), prase divoké (Sus scrofa), srnec (Capreolus capreoluš), ,elen evropský (Cervus elaphus) a los (Alces alces).
Jezevec lesní (Meles meles)
Status: jde o původní druh rozšířený na větššně území.
Rozšíření: prakticky celá ČR jeho stálý výskyt zjištěn na 92,7% kvadrátů uzemí ČR. Prostředí: druh preferuje lesnaté oblasti, v nížinných oblastech s intenzivním zemědělstvím je populační hustota nižší. Populace je dnes stabilizovaná nebo mírně rostoucí. Migrace: jezevec lesní je sociálně žijícím živočichem. Členové society obývaaí společně území v průměru do 2 km od hlavní nory. Velikost domovských okrsků odpovídá úživnosti prostředí, u nás byla zjištěna rozloha 400 - 500 ha Mladí jedinci začínaaí opouštět societu již na podzim. Nevětší migrační aktivita je však patrná až na jaře. Mladá zvířata mohou při těchto migracích urazit i několik desítek kilometrů.
Vydra říční (Lutra lutra)
Status: jde o druh původně obývaaící celé území státu, který všakjiž koncem minulého století začal mizet z oblastí s rozvinutým průmyslem, regulovanými a znečištěnými vodními toky Početnost populací a rozšíření klesaly až do 70. let. V posledním desetiletí se vlivem zlepšení kvality přírodního prostředí rozššřuje do nových oblastí, početnost populace mírně roste V současné době je početnost naší populace odhadována na cca 700 - 800 zvířat. Rozšíření: v současnosti obývá naše území ve třech vzááemně izolovaných populacích, z nichž neesilněěší má centrum vjižních Cechách a zasahuje od Šumavy a šumavského podhůří přes jihočeské rybniční pánve na větší část Českomoravské vrchoviny. Druhé území osídlené vydrou je součástí celistvé východoevropské populace a zasahuje k nám ze Slovenska a Polska do oblasti Beskyd, Javorníků a Vsetínských vrchů. Do severních Čech zasahuje malý výběžek východoněmecké populace.
9
Prostředí: obývá všechny typy vodních biotopů od oligotrofních horských toků až po klidné nížinné toky, mokřady, rybníky a vodárenské nádrže. Pravidelně přechází mezi vodními toky přes rozvodí, kdy může zdolat i několik kilometrů po souši. Podmínkou pro jjjí trvalou existenci j e přítomnost rybí ob sádky a v dostatečné míře zachované přírodní břehy vodotečí a vodních nádrží.
Migrace: ve srovnání s jinými steeně velkými druhy šelem je vydra výrazně pohyblivější. Telemetrií byly zaznamenány denní přesuny až 30 km. Průměrná vzdálenost, kterou vydra urazí za noc, byla v podmínkách Českomoravské vrchoviny stanovena na 75 km. Většina z těchto pohybů se odehrává v rámci stálého domovského okrsku. Po část roku je vydra teritoriálním druhem, především v zimním období však zvláště samci podnikaaí dlouhé přesuny s charakterem migrace. Velká většina všech přesunů je vázána na vodní toky včetně neemenších vlásečnic. V kulturní krojině s hustou cestní sítí jsou migrující zvířata nucena překonávat velké množství překážek v podobě mostů, mostků, propustků apod. Je ověřeno, že vydra obvykle neprochází mostt, u nichž je celý prostor mezi pilíři zaplaven vodou či dlouhé a tmavé mostky nebo propustky. Zatímco místní zvířata se postupně někdy naučí těmito místy procházet, migrující zvířata těmto mostům nedůvěřují a obvykle překonávaaí ttto překážky vrchem - t. přebíháním silnice. Pokud jde o silněěi frekventované komunikace, dochází na takovýchto místech k opakovaným střetům vyder s projíždějícími vozidly. Nevhodně provedené křížení toku a komunikace pak může být vážnou překážkou v migraci zvířat.
Liška obecná (Vulpes vulpes)
Status: běžný druh rozšířený na celém území. Statistiky úlovků vykazují od poloviny šedesátých let pozvolný nárůst početnosti. Zákonem o myslivosti je řazena mezi zvěř s celoroční dobou lovu. Rozšíření: obývá plošně celé naše území
Prostředí: velice adaptabilní druh schopný osidlovat všechny typy biotopů včetně intravilánu lidských sídel
Migrace: teritoriální druh s velmi proměnlivou velikostí teritorií od 20 do 2000 ha. Teritoria samců zpravidla zahrnují území teritorií více samic. Ke zvýšení pohyblivosti dochází v průběhu kaňkování a při rozsidlování mláďat, která obsazují teritoria zpravidla do okruhu 15 km. Daleké migrace v našich podmínkách nebyly zjištěny.
Vlk (Canis lupus)
Status: vzácný a chráněný druh, který se ooediněle zatoulává na naše území ze Slovenska či Polska
Rozšíření: z českých zemí začal mizet od poloviny 18. století a poslední úlovky zatoulaných zvířat tsou z konce 19. století. Novodobě v souvislosti s jeho šířením na Slovensku se k nám stále častěěi zatoulávaaí jednotlivá zvířata i menší skupiny. V posledních letech se zdržují trvale v oblasti Beskyd .
Prostředí: obývá zachovalé rozsáhlé lesní komplexy, zkušenosti z jižní Evropy ukazují, že dokáže osídlit i kulturní kraajnu.
Migrace: velikost loveckého teritoria jedné sociální jednotky t. páru nebo smečky se pohybuje mezi 900 - 1200 km2 (Finsko), 50 - 700 km2 (Ukrajma), 70 - 200 km2 (Itálie), 60 -70 km2 (Bulharsko). Velikost teritoria je závislá na dostupnosti potravy, takže v létě je výrazně menší než v zimě. Při potulkách jsou vlci schopni uběhnout i 60km za den, při pronásledování kořisti byla zaznamenána vzdálenost až 200 km za 24 hodin. Potulky jednotlivých zvířat n^í často charakter migrací dlouhých i několik set kilometrů.
Rys ostrovid (Lynx lynx)
10
Status: původní druh, který byl na většině území vyhuben. Reintrodukční program a zvýšení populační hustoty rysa na Slovensku vedly v 80. a 90. letech k opětovnému rozšíření v několika oblastech.
Rozšíření: v současnosti obývá čtyři izolované oblasti. Neerozsáhleeší je oblast Šumavy, kde na základě úspěšného reintrodukčího programu vznikla prosperující populace, která se šíří do přilehlých území. Další trvalý výskyt je zaznamenán v oblasti Labských pískovců a v Jeseníkách. Do oblasti Beskyd zasahuje populace ze Slovenska. Jednotlivá migrující zvířata se objevují i v dalších oblastech, zeeména na Českomoravské vysočině. Prostředí: typický druh horských lesů, v posledních letech však proniká i do větších lesních komplexů pahorkatin.
Migrace: samotářsky žijící teritoriální druh s průměrnou velikostí domovských okrsků 264 km2 u samců a 168 km2 u samic. Mladí jedinci i sou vytlačováni do nových neobsazených teritorií, často v oblastech dosud tímto druhem neosídlených. Vzájemná izolovanost a nízká početnost našich čtyř populací vyžaduje zachování průchodnosti potencionálních migračních koridorů.
Kočka divoká (Felis silvestris)
Status: původní druh vyhubený na převážné části našeho území již na přelomu 18. a 19. století. Jednotlivá pozorování a zástřely v průběhu druhé poloviny dvacátého století souvísjjí s výskytem zatoulaných jedinců ze západoevropských populací a ze Slovenska. Chráněný druh, vzhledem k možné záměně s kočkou domácíje jeho ochrana problematická. Rozšíření: častěěší pozorování a nálezy z poslední doby jsou soustředěny do dvou oblastí.
V oblasti iihovýchodní Moravy jde o pozorování jedinců migrujících ze slovenské populace. Na Šumavě jsou zjišťováni iedinci pocháze^cí z reprodukčních programů v Bavorsku. Prostředí: obývá lesnaté prostředí přednostně s listnatými a smíšenými porosty. Dává přednost spíše pahorkatinám než horským oblastem.
Migrace: samotářsky žijící druh s výrazně stálými teritorii o rozloze pouhých několik desítek ha. Nevelký počet zastižení ve východní části území v blízkosti slovenského areálu rozšíření svědčí o relativně malých migračních schopnostech druhu.
Medvěd hnědý (Ursus arctos)
Status: velmi vzácný druh zasahující na naše území okrijově z karpatské populace. V Čechách vyhuben v průběhu 18. století, na Šumavě se udržel až do poloviny 19 stol.
V souvislosti s růstem populace na Slovensku v posledních letech se medvěd začal opět obbevovat na našem území.
Rozšíření: původně ooedinělé výskyty z oblasti Moravskoslezských Beskyd, Jeseníků a výjimečně až z moravsko-českého pomezí se v současnosti změnily v trvalý výskyt v prvních dvou jmenovaných územích.
Prostředí: obývá rozsáhlé lesní komplexy horských lesůjehličnatých i smíšených. Migrace: žije samotářsky v teritoriích o rozloze 58 - 225 km2 u samic a 128 - 1600 km2 u samců. Vysoká populační hustota slovenské populace vede k častěě ším migracím, které mohou dosahovat    až několik set kilometrů a jsou orientovány hlavně západním a jihozápadním směrem. Četnost těchto migračních pohybů má vzrůstaaící tendenci.
Prase divoké (Sus scrofa)
Status: běžný, na celém území rozšířený druh s nestálým výskytem v okolí městských aglomerací a v intenzivně obhospodařovaných bezlesých nížinách. Druh byl u nás úplně vyhuben počátkem 19.stol. a znovu se začal šířřt až po 2. světové válce. Populace rostla až do počátku 90. let, poté začal následkem moru prasat mírný pokles. Celoročně lovená zvěř s ročním odstřelem až 60 000 ks (1991). Rozšíření: obývá celé území ČR
11
Prostředí: dává přednost lesním porostům od nížin do hor, za potravou se často dostává do polních kultur a do blízkosti lidských sídel.
Migrace: velice pohyblivý druh, nedodržuje stálá teritoria. Pohybuje se v rodinných tlupách a při těchto přesunech může urazit za jedinou noc až 40 km. Tyto migrace nee sou nijak směrově orientovány a jsou určovány zeeména potravní nabídkou. Vzhledem k těmto skutečnostem je tento druh častou obětí autoprovozu.
Srnec (Capreolus capreolus)
Status: původní, běžně a po celém území se vyskytující druh, významná lovná zvěř. Statistiky lovu vykazují 7-9 leté kolísání početnosti.
Rozšíření: honě rozšířen po celém území od nížin po horské polohy.
Prostředí: nevhodněším biotopem pro tento druh jsou pahorkatiny s mozaikou menších lesních celků, polí a luk.
Migrace: srnec obecný patří mezi druhy s poměrně pestrým spektrem sociálního chování. Zpravidla v listopadu nastávaaí první příznaky vyváření zimních seskupení. Území, které tlupy obývaaí, mrají plochu 40 až 812 ha a představují je zeeména porosty řepky, ozimů a vootěšky. Začátek rozpadu tlup spadá do poloviny března. Velikost teritoria je závislá na kvalitě prostředí a pohybuje se v lesním prostředí od 3 do 7 ha a v polním prostředí od 3 do 40 ha. Mnohem větší jsou domovské okrsky, které se mohou vzájemně překrývat a jeeich velikost podléhá významným sezónním změnám. U polního ekottpu srnčí zvěře bylo zjištěno, že v zimním období se velikost domovského okrsku pohybovala od 40 do 812 ha, v období rozpadu tlup od 25 do 386 ha a v období tvorriy teritorií a porodů od 6 do 30 ha. Na rozdíl od populací vjmých oblastech Evropy nebyly v našich podmínkách zaznamenány žádné migrační tendence.
Jelen evropský (Cervus elaphus)
Status: původní druh, rozšířený na velké části našeho území. Oblasti trvalého výskytu zahrnují cca 49 % plochy území, na dalších 33 % se druh obevuje příležitostně. V posledním desetiletí došlo v souvislosti s redukcí početnosti ielena v horských oblastech k poklesu stavů, který se projevil i ústupem z řady dříve osídlených míst. Dle aktuálních údaaů Mze začaly však od roku 1998 jarní kmenové stavy opět výrazně narůstat, v roce 2000 dosáhly počtu 22 484 ks.
Rozšíření: stálý výskyt je soustředěn do souvislee'i zalesněných oblastí pohraničních oblastí. Ve vnitrozemí je stálá populace zeeména v Brdské vrchovině, Žďárských vrších a na Drahanské vrchovině.
Prostředí: lesnaté oblasti horských a podhorských poloh. Na jihovýchodní Moravě obývá i lužní lesy.
Migrace: jelen je typický sociálně žijící druh. V průběhu roku dochází k více méně pravidelným sezónním změnám ve složení skupin a vztazích mezi jednotlivými sociálními kategoriemi. V červenci se začínaaí tvořřt skupiny samic s kolouchy. Samčí část populace se mimo období říje sdružuje do samostatných skupin, které větššnou obývaaí jmý prostor než laně s kolouchy. Samčí skupiny se začínaaí vyvářet po říji. Obecně podnikaaíjeleni dva typy pravidelných přesunů:
a) sezónní migrace z potravních důvodů
b) přesuny v době říje.
V obou případech představují tyto migrace obvykle několikakilometrové vzdálenosti, prokázány byly však i přesuny o 50 - 60km. Kromě pravidelných migrací je třeba vzít v úvahu také případy, kdy jeleni opouštěěí území s vysokou populační hustotou a přesunují se do nových oblastí. Díky těmto náhodným migracím jsou pravděpodobně migračně propeny všechny oblasti stálého výskytu.
Los (Alces alces)
12
Status: původní druh, vyhubený u nás mezi 12-15 stoletím. V souvislosti s nárůstem početnosti populace v Polsku se od roku 1957 začala u nás obevovat první migrující zvířata. Postupně došlo na našem území k vytvoření tří stálých populací - na Jindřichohradecku, v Pošumaví a na Nymbursku. Všechny tyto mikropopulace čč^ají celkem pouze několik desítekjedinců, současný trendje spíše sestupný.
Rozšíření: v současné době představuje stálý výskyt v uvedených oblastech 8 mapovacích čtverců, údaae o migrujících jedincích z let 1970-1993 pocházeeí z 203 čtverců. Prostředí: vlhké bažinaté lesy.
Migrace: osídlení našich zemí lze rozdělit do tří fází. Vletech 1957 - 1966 se u nás losi obevovali pouze sporadicky a krátkodobě. Šlo vesměs o mladé samce pokračující v migraci dále na jihozápad. Konec šedesátých a počátek sedmdesátý'ch let se vyznačoval zvýšením počtu migrujících kusů, prodloužením doby pobytu u nás a vyrovnaným poměrem pohlaví. Od roku 1974, kdy bylo zjištěno narození prvního mláděte na Jindřichohradecku, lze losa již považovat za stálého příslušníka naší fauny. Losi se dostávaaí na naše území v oblasti mezi Frýdlandským výběžkem a Náchodem, dále pak v celé délce česko-polské hranice od Vidnavy po Jablunkov. Do jižních Čech se losi dostávali zeeména přes západní část Českomoravské vysočiny a středního a dolního Posázaví. Jde o druh žijící samotářsky nebo v malých skupinách, které tvoří nejčastěji samice s mláďaty. Většinou se vyskytují 1-4 kusy pohromadě. Pouze v zimním období se mohou vyvářet na místech pastvy větší agregace. Los nemá stálé teritorium, pohybuje se v prostředí v závislosti na potravní nabídce, počasí a intenzitě rušení. Vrchol denní aktivity připadá na ranní a večerní dobu. Za den los ujde 1-6 km, v zimě s vysokou sněhovou pokrývkou pohybovou aktivitu omezuje na minimum. V některých oblastech los podniká pravidelné sezónní migrace na vzdálenost desítek kilometrů. Při hledání nových míst dosahují migrace délky až několika set kilometrů. V době, kdy se u nás obevili první migranti, ležel okra" souvislého areálu rozšíření v Polsku 400 - 500 km daleko.
K druhům, které mohou být ovlivněny bariérovým efektem dálnic, patří také druhy u nás nepůvodní, jako jelen sika (Cervus nipporí), daněk evropský (Cervus dama), jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus), muflon (Ovis musimori), paovce hřivnatá (Ammotragus levia), kamzík horský (Rupicapra rupicapra), koza bezoárová (Capra aegagrus), či psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides). Jak bylo uvedeno v úvodu této kapitoly, je výskyt těchto druhů obvykle výsledkem snah o zpestření sortimentu lovné zvěře. Umožnění volné migrace a šíření těchto druhů do dalších oblastí je nutno hodnotit jako nežádoucí a často rizikové pro ochranu biodiverzity. Plošněěi jsou z těchto nepůvodních druhů zastoupeny pouze muflon (trvale v 273 čtvercích, t. na 43,5% území), daněk (trvale 200 čtvercích, t. na 3^8 % území) a jelen sika (trvale v 58 čtvercích, t. 92 % území). Jeeich nároky na průchodnost dálnice budou velmi obdobné jako u našich původních druhů odpovídaaících velikostních kategorií.
13
tabulka 1: Přehled středních a velkých savců v ČR a jejich migrační chování
Jméno české	Rozšíření v CR	Migrace
(jméno latinské)		
Jeze vec lesní	Hooný na většině území, teritoria	Teritoriální   druh,   migrace mladých
(Meleš meleš)	400 - 500 ha	jedinců
Psík mývalovitý	Nepůvodní druh	Migrace po celém území státu
(Nyctereutes proč. )		
Bobr evropský (Castor castor)	Povodí Moravy, Odry dolního Labe, J a Z Cechy, rychle se šířící druh	Migrace vázána na vodní toky
Vydra říční	Rozšíření ve třech izolovaných	Denní  přesuny  až   30  km, daleké
(Lutra lutra)	populacích	migrace samců, vazba na vodní toky
Liška obecná	Hooná na celém území, teritoria 02	Teritoriální   druh,   migrace mladých
(Vulpes vulpes)	- 20 km2	jedinců do 15 km
Vlk (Canis lupus)	Ojedinělý výsky, zatoulané kusy	Pohyblivý druh, během noci urazí až 60 km, daleké migrace -až stovky km
Rys ostovid	Ostrůvkovité rozšíření, druh se šíří	Teritoriální   druh,   daleké migrace
(Lynx lynx)	do nových oblastí	mladých jedinců
Kočka divoká	Vzácný výsky, teritoria pouze	Výrazně teritoriální druh, velmi malá
(Felis silvetris)	desítky ha	migrační schopnost
Medvěd hnědý (Ursus ar ctos)	Ojedinělý výskyt v Beskydech a Jeseníkách	Migrace na velké vzdálenosti (stovky km)
Prase divoké	Hooné na celém území	Pohyblivý druh, během noci urazí až
(Sus sc rofa)		40km, dlouhé všesměrné migrace
Srnec	Hooný na celém území,	V   létě   stálý,   v zimě   migrace za
(Capreolus capreolus)		potravou
Muflon	Nepůvodní druh, výsky na cca 40 %	V létě stálý, v zimě se sdružuje do tlup
(Ovis musimon)	území	delší migrace nepodniká
Daněk evropský	Nepůvodní druh, výsky na cca 30 %	Teritoriální druh
(Cervus dama)	území	
Jelenec běloocasý	Nepůvodní druh, chov v oborách	Náhodná
(Odocoileus virginianus)		
Paovce hřřvnatá	Nepůvodní druh, chov v oborách	Náhodná
(Ammotragus levia)		
Kamzík horský	Nepůvodní druh, izolované lokality	Náhodná
(Rupicapra rupicapra)		
Koza bezoárová	Nepůvodní druh	Náhodná
(Capra aegagrus)		
Jelen sika	Nepůvodní druh	Náhodná
(Cervus nippon)		
Jelen evropský	Lesnaté horské oblasti	Migrace pravidelné - za potravou a na
(Cervus elaphus)		řřjiště i nepravidelné dlouhé migrace
Los (Alces alces)	Vzácný -Pošumaví, Jindřichohradecko, Táborsko, Nymbursko	Casto nerespektuje teritoria, jednotlivé kusy podnikaaí daleké migrační cesty
14
7. Charakteristika silnic podle jejich dělícího účinku
Pozemní komunikace svým Umovým a síťovitým charakterem vytvářejí významnou překážku přirozenému pohybu fauny v krajině, a to jak z hlediska krátkých lokálních migrací, tak dálkových tahů zvěře.
Základními faktory, které určují významnost této překážky jsou:
1. celkové technické řešení - dané především šířkovými parametry komunikace, je^m výškovým vedením (násypy a zářezy) a doplňkovými izolačními bariérami (protihlukové stěny, svodidla, ploty)
2. intenzita dopravy - která určuje jednak riziko střetu s vozidly v případě vstupu zvířete na komunikaci, jednak hlukovou a pachovou zátěž okolí, která působíjako rušivý odpuzující element. (Významné j sou především noční intenzity provozu).
Z hlediska dělícího účinku je možné rozdělit silnice na:
a) silnice dálničního typu - komunikace obvykle minimálně čtyřpruhé se středovými svodidly, konstruované pro vysoké rychlosti dopravy (v ČR jde o dálnice a rychlostní silnice). Dělící účinek komunikace je dán jednak konstrukcí silnice, jednak vysokou intenzitou provozu. Pokud zde není připraven dostatečný počet bezpečných průchodů, ,de obvykle o úplnou migrační bariéru
b) frekventované silnice klasického typu - komunikace bez středových svodidel, konstruované pro běžné rychlosti (u nás větššna silnic Ltřídy). Dělící účinek je dán především intenzitou provozu, svojí konstrukcí však silnice zpravidla nepředstavuje výraznou překážku (pokud není oplocená). Tato kategorie silnic je tedy pro zvěř průchodná v dobách s nízkou intenzitou provozu
c) ostatní méně frekventované komunikace - tyto komunikace jsou pro zvěř snadno překonatelné, problém nečiní vlastní konstrukce silnice ani intenzita dopravy.
POZOR! Úroveň dělícího účinku silnic nevypovídá nic o počtech usmrcených zvířat na těchto silnicích. (Tyto počty jsou často vyšší na silnicích nižších tříd než na dálnici).
8. Kategorizace průchodů
V následující tabulce je provedena kategorizace průchodů. Vychází ze základního dělení technických silničních objektů a respektuje obdobná dělení v zahraniční literatuře.
tabulka 2: Kategorizace migračních objektů
			Trubní propust	P1
		Propusty	Rámový propust	P2
	Podchody		Most víceúčelový	P3
Průchody	(P)	Mosty	Most speciální	P4
		na silnici	Most velký, přirozený	P5
		Mosty	Most víceúčelový	N1
15
	Nadchody	přes silnici	Most speciální - ekodukt	N2
	(N)		Tunel speciální - ekodukt	N3
		Tunely	Tunel přirozený	N4
Nadchody určené speciálně pro migraci živočichů se často označují jako ekodukty (N2, N3). Rozdělení ekoduktů na dvě kategorie je dáno technickým ustanovením, podle kterého jako mosty jsou označovány nadchody do délky 50 m (měřeno vose komunikace), nadchody s délkou nad 50 m se označují jako tunely. Schémata jednotlivých typů průchodů jsou uvedena v příloze č. 4.
9. Faktory ovlivňující funkčnost průchodů
9. 1. Stav populace druhu
Výskyt druhu v okolí mostu a hustota místní populace jsou významnými činiteli, ovlivňujícími využívání každého objektu. Kromě toho se však vjednotlivých lokalitách projevuje předem obtížně odhadnutelný vliv vnitřní motivace zvířat k migracím. Jde např. o cestt na řřjiště, zimoviště, za potravou, za vodním zdroji ad. ad. Stavba komunikace však poměry v lokalitě výrazně mění, takže skutečnou motivaci k migracím lze jen těžko předem odhadnout. V některých situacích se, zejména u srnčí zvěře, patrně může projevit i vliv změny struktury místní populace po stavbě. Po několik prvních generací po stavbě komunikace mohou být teritoria jedinců v okolí méně stálá, zvířata si vyjasňují hranice, v populaci i e větší podíl hledajících a migrujících zvířat. Až po několika generacích začnou jedinci existenci nové dálnice respektovat a upravují svá teritoria s ohledem na novou barieru, eventuelně i na možné průchody. (Tato teorie by mohla vysvětlit, že na nových stavbách jsou průchody využívány častěji než u starších staveb). Tento vliv představuje při navrhování průchodů neznámou veličinu, která vždy přináší jistou míru neistoty.
9. 2. Stav okolní krajiny
Struktura okolní krojiny je dalším významným faktorem. Jde především o rozmístění pro zvěř atraktivních kramných složek. Krojína navazující na stavbu může být pro daný druh atraktivní nebo zcela nevhodná. Velmi podstatné je, zdaje zvěří využívána rovnoměrně, či zda jsou patrné výrazné migrační koridory vjmak intenzivně zemědělsky využívané (tedy neatraktivní) kramě. Velmi podstatné při navrhování průchodů pod (nad) dálnicí je napooení průchodu na atraktivní kamné složky.
9. 3. Rušení
V úvahu je nutné brát jednak rušení pod mostem, jednak rušení provozem na dálnici. Rušení pod mostem je dáno zeeména častou přítomností Udí a psů, provozem strojů a vozidel, blízkostí sídel, rekreačních obeků a jakýchkoliv dalších staveb. Specifickým typem rušivé činnosti je také umísťování mysliveckých posedů v blízkosti průchodů. Rušení vlivem provozu na dálnici je dáno komplexem sluchových, čichových i zrakových vjemů, kterými zvěř vnímá dálniční provoz. Lze předpokládat, že při průchodu pod mostem se budou neevíce uplatňovat hlukové vjemy, dané zeeména intenzitou provozu, povrchem vozovky (panelový povrch je výrazně hlučněěší než asfaltový), uložením mostní konstrukce ad.
16
9. 4. Parametry průchodu
Obecně lze konstatovat, že u žádného druhu nelze vycházet z jednoho údaje o minimálních parametrech průchodu. Tyto limity mají pouze pravděpodobnostní charakter. Pro srnce, prase divoké a jelena lze na základě dosavadních výsledků průběh pravděpodobného využívání podchodů vyjádřit následující tabulkou:
tabulka 3: Pravděpodobnost využívání mostů v závislosti na rozměrových parametrech
%	Popis	Srnec		Prase		Jelen	
		I	příklad	I	příklad	I	Příklad
80- 100	Ideální stav	nad 30	60 x 15 : 30	nad 30	60x5:30	nad 40	80x 15:30
60-80	Praktické optimum	7,0 - 30	30x7 : 30	7-30	30x7:30	8-40	30x8:30
40-60	Průměr	1,5-10	15x3 : 30	2-7	20x3:30	4-8	30x4: 30
20-40	Praktické minimum	0,65 - 15	9 x 22 : 30	1-20	10x3:30	1,7-4	10x5 :30
0-20	Nefunkční stav	do 0,65		do 10		do 1,7	
Vysvětlivky:
% - je pravděpodobnostní vyjádření  užívanosti mostu podle parametrů průchodu (odpovídá migračnímu
potenciálu technickému) I  - je index š x v / d (šířka podchodu násobená jeho výškou dělená délkou)
Komentář:
• Za optimální stav lze pro srnce a prase divoké považovat podchody s indexem větším než 30, u jelena větším než 40. Jde většinou o mosty přes celá údolí, prostor pod mostem je porostlý vegetací, z hlediska zvěře je tento prostor součástí okolního prostředí (domovských okrsků), zvěř zpravidla necítí žádné zábrany před užíváním těchto mostů. Jsou využívány i v situaci, kdy v populaci není žádný „migrační tlak".
• Praktické optimum - jde o podchody, které již kladou svými rozměry u zvířattistý odpor, přesto, pokud existuje migrační tlak, jsou pravidelně využívány.
• Průměr - jde o podchody, které mohou být reálně funkční za předpokladu výrazného migračního tlaku a příznivé skladby dalších ovlivňujících faktorů.
• Praktické minimum - tyto podchody jsou již využívány spíše výjimečně, podmínkou je výrazný migrační tlak a zcela optimální skladba dalších faktorů (minimální rušení, most na výrazném migračním koridoru, s optimálním stavem podmostí a optimální návazností průchodu na okolí).
• Nefunkční stav - jde o podchody, u kterých rozměrové parametry limitují průchodnost i při maximálním migračním tlaku a optimální skladbě všech ovlivňujících faktorů.
9. 5. Podmostí
Konstrukce podmostí má rovněž často zcela zásadní význam pro využívání objektu jednotlivými druhy. U obektů, které mají sloužit jako průchody pro zvěř, ,e nutné podmostí řešit t ako zemní, nezpevněné. Nevhodná je dlažba, ale též štěrk. Průchodnost obektu ovlivní často detaily při provedení odpadních koryt pro srážkovou vodu, zpevněné cesty, ,ímky těsně navazuící na podmostí apod. Prostor pod mostem by měl být vždy upraven tak, aby zejména drobní živočichové mohli prostor překonávat v krytu (užívanost průchodu výrazně zvýší umístění dřevěných kmenů, velkých kamenů a dalších prvků, které „zpřírodňují" holý, obtížně překonatelný, prostor).
17
10. Teorie migračního potenciálu
Z důvodu respektování pravděpodobnostního charakteru účinnosti navržených opatření je při navrhování staveb výhodné využít teorii migračního potenciálu (MP). Tato teorie byla publikována v práci Dr.Anděla: „Metodika pro navrhování migračních profilů pro zvěř" (Anděl 2000), v současné době probíhá jjjí praktické ověřování. Migrační potenciál je definován jako pravděpodobnost funkčnosti migračního profilu. Migrační profil je tehdy funkční, jestliže je zvěří využíván a jestliže zajišťuje jjjí bezpečnou migraci přes pozemní komunikaci.
Funkčnost migračního profilu určují dvě složky:
1. ekologická - vyjádřená jako migrační potenciál ekologický (MPE). Je dána vlastnostmi samotné migrační cesty, které má v tomto profilu v době před výstavbou pozemní komunikace. Je třeba uvažovat s výhledem jeeího využívání do budoucnosti především z hlediska celkového vývooe širšího území. MPE vyjadřuje pravděpodobnost sjakou je migrační cesta plně využívána zvěří v tzv. nulové variantě, tj. bez výstavby komunikace.
2. technická - vyjádřená jako migrační potenciál technický (MPT). Je dána vlastnostmi migračního orbektu, ,eho celkovou konstrukcí, rozměry a doprovodnými opatřeními. MPT vyjadřuje pravděpodobnost, sjakou bude migrační obekt plně využíván zvěří, neboli pravděpodobnost sjakou budou zachovány původní parametry migrace při realizaci daného obektu.
Celkový migrační potenciál je definován jako součin migračního potenciálu ekologického a technického: MP = MPE . MPT
Komentář:
• Jako pravděpodobnostní veličiny nabývaaí všechny formy migračního potenciálu hodnot vintervalu <0;1>. MP = 0 představu e kraní stav, při kterém je průchod zvěře daným migračním profilem nemožný, MP = 1 představu e idealizovaný stav, kdy významná a zvěří pravidelně užívaná cesta nebude pozemní komunikací vůbec ovlivněna. Reálné mezistavy mezi oběma kraaními body lze kategorizovat a slovně popsat (viz tab. 4).
tabulka 4: Kategorizace migračního potenciálu
Migrační potenciál		Charakteristika migrační funkčnosti profilu
1,0-	0,8	Zcela funkční stav, blížící se ideálnímu řešení
0,8-	0,6	Nadprůměrná, vysoká funkčnost, pouze s malými omezeními
0,6-	0,4	Průměrná, střední funkčnost, se zřetelně omezujícími prvky
0,4-	0,2	Podprůměrná, nízká funkčnost, řada omezujících prvků
0,2-	0,0	Nefunkční stav, blíží se úplné nepropustnosti pro zvěř
• Definice MP = MPE . MPT vychází z matemattckého pravidla, že výsledná pravděpodobnost dvou nezávislých jevů A1 a A2, které nastanou současně, ,e rovna součinu jednotlivých pravděpodobností (P = P1 . P2). To odpovídá i vlastní logice řešení celé problematiky. Z této konstrukce vyplývá, že samotné technické řešení obektu nemůže zvýššt celkový migrační potenciál nad úroveň, která byla před realizací silnice.
• Koncepce migračního potenciálu klade důraz na rovnoprávné postavení technické
a ekologické složky. Je zřejmé, a teto skutečnost je zde kvantifikována, že nelze vytvořit
18
dobrý migrační profil, kde proto nesou oboustranné - ekologické a technické - předpoklady. Např. v místě, kde dochází k pravidelné a ověřené migraci zvěře (MPE = 0,9), ale kde z technických a prostorových důvodů není možné realizovat vhodné technické řešení (MPT = 02), bude výsledný efekt velmi nízký (MP = 0,9 . 02 = 018).
Na druhou stranu v oblasti, kde z důvodů okolních ruššvých vlivů je přirozená migrace zvěře velmi malá (MPE = 02), nestačí ani výborné technické řešení (MPT = 0,9) k tomu, aby profil byl funkční (MP = 0,18).
• Koncepce migračního potenciálu je založena na kvantitativním odhadu parametrů funkčnosti a účelnosti. I přes všechna úskalí, která metoda odhadů má, nutí rovnocenně obě složky kvantifikovat svooe možnosti v daném profilu. Jako příklad lze uvést výhodu této kvantifikace u hodnocení migračních cest. V rámci územních systémů ekologické stability nebývaaí často dostatečně odlišeny biokoridory funkční a navržené, _jeeichž budoucí funkčnost nelze odhadnout. Při stanovování MPE pro každou migrační cestuje možné toto odliššt.
• Migrační potenciál je rovněž vhodným parametrem pro optimalizaci ekonomických
nákladů při realizaci migračních obektů. U jednotlivých možných variant řešení je možné vzájemně porovnávat nutné náklady a předpokládaný efekt vyjádřený migračním potenciálem. Je tak možné provést optimalizaci nákladů (cost-beneft analysis) a vynakládat finanční prostředky pouze do míst, kde existuje reálný předpoklad jeeich skutečného zhodnocení.
_Část B - Doporučení optimálních postupů a řešení_
V této části jsou uvedena doporučení k zajištění průchodnosti nových dálničních staveb. Ve fázi plánování staveb jde o hledání odpovědi na dvě otázky: 1. "kde?" ( určení míst, kde je nutné řešit zprůchodnění) a 7. "jak? " (stanovení optimálních parametrů průchodů)
11. Zajištění migrační prostupnosti řešeného úseku (řešení otázky umístění průchodů)
Stanovení vzááemných vzdáleností průchodů a návrh jeeich umístění by mělo probíhat v několika krocích. V rámci jednotlivých fází přípravy dokumentace stavby musí toto posouzení proběhnout v nadregionálním, regionálním a lokálním kontextu.
11.1. Nadregionální posouzení
Hodnotí význam ššrší oblasti stavby z hlediska celorepublikového rozšíření a migrací každého druhu. Za mimořádně významné je z tohoto pohledu nutné pokládat oblasti spooující oddělené populace - takováto místa mohou mít pro trvalou existenci populace zásadní význam i v situaci, kdy se v oblasti daný druh trvale nezdržuje. Další prioritou jsou místa, kde by Umová bariéra rozdělila populaci v oblasti je^ho centrálního výskytu. K nadregionálnímu posouzení je jako podklad možné využít údaae uvedené v této příručce. Řešená oblast bude neeprve zařazena podle Mapy kategorizace území podle rozšíření a migrací velkých savců (viz Příloha č.1) do jedné z pěti kategorií. Pro tyto kategorie území jsou dále zpracovány obecné zásady, doporučující optimální způsob zaaištění průchodnosti dálničních komunikací pro volně žijící živočichy. Uvedené požadavky jsou obecné, v dalších fázích hodnocení budou upřesňovány migračními studiemi.
19
L Oblasti mimořádného významu (centrální výskyt více druhů ze skupiny jelen, los, rys, medvěd, vlk nebo oblasti hlavních migrací těchto druhů). Pro tuto kategorii se obecně doporučuje minimalizovat rozsah nových staveb, nově budované úseky vždy řešit jako maximálně průchodné pro velké druhy savců. U nových staveb je nutné dodržet následující zásady:
1. každých 3-5 km řešit bezpečný průchod pro zvířata velikosti ielena. Za takový průchod lze obecně pokládat velký podchod s indexem š x v : d větší než 10 nebo ekodukt o šířce min. 40 m. Konkrétní parametry budou navrženy vždy podle podrobné analýzy místních podmínek - blíže viz kap. 12
2. každé 15 - 25 km řešit multifunkční podchod s indexem větším než 15 (upravený i pro migrace plazů, obooživelníků, drobných savců (kameny, keře, stínění) - blíže viz kap 12
3. každý 1 km suchý propust o průměru alespoň 80 cm
II. Oblasti zvýšeného významu (současný nebo budoucí předpokládaný stálý výskyt rysa, stálý výskyt telena, oblasti hlavních migrací losa), nutné je zaaistit dostatečnou průchodnost pro velké druhy. U nových staveb se doporučuje:
1. každých 5-8 km řešit bezpečný průchod pro zvířata velikosti jelena. (velký podchod s indexem š x v : d větší než 10 nebo ekodukt o šířce min 40m - blíže viz kap 12)
2. multifunkční podchod s indexem větším než 1,5 každé 2-4 km, upravený i pro migrace plazů, obooživelníků, drobných savců (kameny, keře, stínění) - blíže viz kap. 12.
3. každý 1 km suchý propust o průměru alespoň 80 cm
III. Oblasti středně významné (zbylé oblasti s periodickým, nepravidelným či budoucím výskytem druhů ze skupiny jelen, los, rys, medvěd, vlk nebo oblasti ved^ších migrací těchto druhů). Průchodnost pro velké druhy je rovněž nutné zaaii^tit. U nových staveb se doporučuje:
1. každých 8 - 15km řešit bezpečný průchod pro zvířata velikosti jelena (velký podchod s indexem š x v:d větší než 10 nebo ekodukt o šířce min 40 m blíže viz kap 12.)
2. multifunkční podchod s indexem větším než 1,5 každé 3-5 km (upravený i pro migrace plazů, obooživelníků, drobných savců (kameny, keře, stínění) - blíže viz kap. 12
3. každý 1 km suchý propust o průměru alespoň 80 cm
IV. Oblasti méně významné (bez výskytu jelena, rysa, losa, vlka a medvěda, s pravidelným výskytem srnce a prasete divokého) zaaištění průchodnosti pro velké druhy není nezbytné, u nových staveb se doporučuje multifunkční podchod s indexem větším než 15-2 každých 5 km (upravený i pro migrace plazů, obooživelníků, drobných savců (kameny, keře, stínění) a každý 1km suchý propust o průměru alespoň 80 cm
V. Oblasti nevýznamné (bez výskytu velkých druhů savců - především velké městské aglomerace) průchodnost pro srnčí zvěř a velké druhy není obvykle již třeba řešit.
(Pokud mezi aglomerací a komunikací vzniká prostor obyvatelný pro srnčí zvěř o ploše alespoň 1 km2, je možné doporučit zaaištění průchodnosti mostem s indexem větším než 1,5 -2. Průchodnost pro obooživelníky, plazy a drobné savce je vhodné řešit alespoň 1x na jednom kilometru. Průchodnost pro lišku jezevce cca po 1- 3 km.
Výše uvedená doporučení lze shrnout do následující tabulky:
20
tabulka 5: Maximální vzdálenosti průchodů pro jednotlivé kategorie savců v jednotlivých kategoriích území_
	Kategorie území		Kategorie živočichů	
Kat	oblast	Jelen	Srnec	Liška
I	Mimořádného významu	3-5	15-2,5	1
II	Zvýšeného významu	5-8	2-4	1
III	Středního významu	8-15	3-5	1
IV	Malého významu	N	5	1
V	Nevýznamná	N	N	1-3
Pozn: údaje jsou uvedeny v kilometrech
N - v dané kategorii území se průchody této kategorie zpravidla nenavrhují
11.2. Regionální posouzení
Po zhodnocení nadregionálního významu oblasti ie nutné se zabývat kraainnými souvislosti v okolí stavby (obvykle do vzdálenosti kolem 10 km). Vhodným podkladem pro toto hodnocení je mapa 1 : 50 000. V rámci tohoto hodnocení je nutné zohlednit např existenci dalších bariér v okolí stavby (významné silnice, dálniční přivaděče, Umová zástavba, velké řeky apod.) návaznost na rozsáhlé lesní komplexy apod. Výsledkem by měl být návrh optimálního rozmístění průchodů s přesností na stovky metrů až jednotky kilometrů. Formou výstupu bude regionální migrační studie.
11.3. Lokální posouzení
Pro přesné umístění jednotlivých průchodů je nutné vycházet z podrobných zoologických průzkumů řešeného území. Kromě rozšíření jednotlivých druhů je nezbytné získat údaae o početnosti populací a jejich prostorové struktuře. Velmi vhodné je využít kromě vlastních biologických průzkumů také údaae místních znalců, lesního personálu, mysliveckých sdružení apod. Nutné je shromáždit údaae o skutečně využívaných cestách zvěře za potravou, k napaaedlům, na říjiště a podobně
Vhodným podkladem pro toto úroveň hodnocení je mapa 1:10.000. Údaae by měly být identifikovány s přesností na metry popř desítky metrů. Formou zpracování je podrobná migrační studie, je^mž výsledkem by měl být návrh přesného umístění průchodů včetně jeeich rozměrových parametrů, hlavní konstrukční zásady a podrobný návrh doprovodných opatření (plocení a pod). Podmínkou reálnosti navrhovaných řešení je průběžná spolupráce zpracovatele migrační studie s projektantem stavby, které musí probíhat po celou dobu přípravy stavby.
12. Obecné zásady budování průchodů
(řešení otázky, jak v daném místě nejlépe zajistit průchodnost)
Průchody lze obecně rozdělit na nadchody a podchody (viz kap. 8). Při správném řešení jsou oba typy průchodů srovnatelně funkční. O vhodnosti použití nadchodu či podchodu rozhodují tedy především terénní podmínky - podchod lze zpravidla použít pouze pokud je dálnice v náspu, nadchod pokud je v zářezu Pro jednotlivé typy průchodů lze uvést následující charakteristiky
21
12. 1. Ekodukty
Jsou speciální stavby určené kzaaištění migrace fauny vrchem přes dálnici. V době zpracování této metodiky byl v ČR v provozu pouze jeden ekodukt, dále uvedená doporučení vycházee'í proto především ze zahraničních zkušeností. Konstrukčně existuje několik typů těchto staveb, jeeich příklady jsou formou schematických nákresů uvedeny v příloze č.4. Z hlediska funkčnosti ie rozhodující jeeich šířka (rozměr v ose komunikace). Dle zahraniční literatury j sou rozlišovány jednak mosty, ^eeichž účelem je zaaistit průchodnost pro jednotlivé druhy velkých savců („cervidukty" a pod), a jednak mostt, zaaišťující procení jednotlivých typů přírodních stanovišť (vlastní „ekodukty"). Oba ttpy se liší jednak rozměrovými parametry, ,ednak vegetační úpravou. U účelových mostů bude vegetační úprava navrhována ryze účelově tak, aby bezpečně odcloňovala a odhlučňovala průchod od rušivých vlivů působených provozem. U mostů zajišťujících procení jednotlivých typů stanovišť je nutné vegetační úpravou napodobit charakter tohoto stanoviště tak, aby byla umožněna migrace všech skupin organismů (včetně málo pohyblivých druhů). S ohledem na co nejúčelnější využívání finančních prostředků je pochopitelně vhodné oba účely u navrhovaných obektů podle možností spooovat. Nadále je tedy používán jednotný název „ekodukt". Při navrhování ekoduktů by měly být respektovány následující zásady:
• Umístění - ekodukty by měly být umísťovány v migračně nevýznamně ších místech, tedy především v místech předpokládané migrace jelena, losa a velkých druhů šelem. Ekodukt lze výhodně umísťovat v místech, kde trasa dálnice probíhá v zářezu. Pokud je niveleta dálnice v úrovni terénu (rovinaté oblasti), lze ekodukt rovněž umístit, stavba však bude vyžadovat rozsáhlé zábory okolních pozemků. Při umísťování ekoduktu je tedy nutné vybírat místa, kam je zvěř přřrozeně naváděna, zároveň je však vždy nutné provést i posouzení v šrších migračních souvislostech (minimálně do vzdálenosti několika km by neměla existovat žádná další významná migrační překážka).
• Rozměrové parametry - v zahraničí existuje řada prací, zabývaa^cích se nutnými minimálními parametry ekoduktů. Obvykle jsou tt^to parametry uváděny zvlášť pro mosty, jeeichž účelem je zaaistit migraci jednotlivých druhů, a zvlášť pro mosty, které m^jí sloužit k propooení biotopů a stanovišť. V prvním případě lze jako zcela minimální šířku pro srnce a divoké prase uvést 7 m, pro jelena či losa 8 - 12 m, ,ako standardní j sou však doporučovány mosty o šířce 45 [ 5m, ve výjimečných situacích 25 [ 5m. Udávané minimální parametry jsou použitelné pouze tam, kde jsou všechny ostatní faktory v optimálních hodnotách (jde o místo s velkým migračním tlakem, s téměř nulovým rušením, podmínkou je také dokonalá vegetační úprava ekoduktu a přřrozené napooení na přřrozené fa^mné struktury). Pro mosty zaaišťující propooenost tednotlivých typů stanovišť a biotopů je uváděna minimální šířka nad 50 m. Vzhledem k tomu, že v podmínkách ČR by v případě ekoduktů mělo jít především o zaaišťování migrace jelena, losa a velkých šelem, je vhodné standardně vycházet z doporučené šířky 40 - 50m. K významněě šímu snížení rozměrových parametrů by mělo docházet pouze tam, kde jsou vážné překážky realizovat ekodukt v této šířce. Snížení rozměrů je však možné pouze u ttpu s rozšřujícími se náběhy (při vstupu by 40m mělo být zachováno). Řešení na udávaných spodních rozměrových hranicích je opodstatněné také při adaptaci stávaaících obektů na již existuících komunikacích.
• Vegetační úprava ekoduktu - bude mít zcela zásadní význam pro funkčnost těchto staveb. Zeleň na ekoduktu musí vyhovovat hlediskům ekologickým (měla by umožňovat migraci maximu druhů), dále musí snést nepřřrozené půdní a vlhkostní podmínky a musí vyhovovat z hlediska stability i ve stadiu dospělých porostů. Z výše uvedených důvodů nebude patrně vždy vhodné důsledně dbát na založení porostů místně přřrozené druhové skladby. Preferovány by měly být především domácí druhy křovin eventuálně málo
22
vzrůstných druhů stromů. Za základ těchto porostů lze v podmínkách CR doporučit lísku, trnku a hloh , v nížinách může být spektrum keřů výrazně bohatší. Významněěší než druhová skladba bude však prostorové rozmístění zeleně. Výsadby by měly být výrazně zahuštěné podél okraaů ekoduktu tak, aby střed byl chráněn před rušením způsobeným provozem na dálnici. Prostředek pláně může být naopak mírně rozvolněněěší tak, aby i velké druhy mohly bez nesnází procházet a mohly se zrakem ujistit, že za mostem následuje opět bezpečný typ prostředí.
• Minimalizace provozu - na ekoduktu by neměla probíhat žádná rušívá činnost, tudíž ani doprava. Pokud se zde bude počítat s nezpevněnou polní či lesní cestou pro příležitostný provoz, ,e nutné odpovídaaícím způsobem zvětššt rozměry ekoduktu. Na ekoduktech s šířkou menší než 40m by neměla být navrhovaná cesta v žádném případě.
• Omezení technických prvků - jde především o omezení osvětlení (osvětlení vjezdu pod ekodukt je nutné řeššt tak, aby neosvětlovalo pláň ekoduktu) a vyloučení všech betonových konstrukcí, zpevnění odvodňovacích koryt apod.
• Napojení na okolní krajinné struktury je rovněž faktorem zásadně ovlivňujícím funkčnost ekoduktu. Za zcela optimální lze považovat situaci, kdy zeleň na ekoduktu bude spooovat dva samostatné lesní komplexy, které se v tomto místě k sobě maximálně přibližují. V takovýchto místech lze vždy očekávat maximální migrační tlak. Napooovací výsadba bude pak spooovat zeleň na ekoduktu s oběma sousedícími lesními komplexy. Pokud dálnice rozděluje jeden lesní komplex, ,e propooení ekoduktem rovněž možné, ,e však třeba počítat s tím, že zvěř ř e nutné k ekoduktu nasměrovat naváděcím oplocením. Vegetační napoo ení zde bude poměrně jednodušší, je třeba pouze vegetací vyřeššt přřrozený přechod mezi lesem a porostem ekoduktu.
Schémata základních konstrukčních typů ekoduktů jsou uvedena v příloze č.4. 12. 2. Víceúčelové nadchody
Tento typ průchodů není v praxi příliš rozšířen. V úvahu připadá pouze využívání nadchodů polních a lesních cest, nadchody frekventovaných komunikací neesou zvěří téměř nikdy využívány. Zimním sledováním bylo zjištěno, že i nadchody polních a lesních cest jsou využívány velmi omezeně, a to pouze zaaícem, oběma druhy kun a velmi vzácně liškou. Lze však předpokládat, že výrazného zvýšení spektra druhů, které budou takovéto nadchody využíva, by bylo možné dosáhnout relativně jednoduchými stavebními úpravami. Tyto úpravy by musely řeššt zeeména:
• náhradu průhledného ocelového zábradlí plným (dřevěným) o výšce min 1,2 m
• vytvoření podmínek pro růst alespoň popínavých rostlin podél zábradlí
• povrch cesty řeššt j ako nezpevněný (prašný)
• maximální zkrácení délky přemostění (v místě přemostění dosypat svahy )
• oboustranné rozšíření „vstupních rozměrů"
• dokonalé napoo ení na okolní kraajnné prvky
Je pravděpodobné, že realizací těchto úprav by při šířce mostu alespoň 7 m bylo možné v místech s mimořádným migračním tlakem dosáhnout zprůchodnění i pro srnčí zvěř. Podmínkou však je, aby šlo o cestu s minimálním provozem a aby i úroveň dalších rušivých prvků byla zcela minimální. Dále je nutné zdůraznit, že jde o teoretické doporučení, které zatím nemohlo být v praxi ověřeno. Jde v každém případě o řešení, které stojí na hranicích předpokládané funkčnosti - z toho důvodu je nezbytné mimořádně precizní vyřešení všech detailů technických i vegetačních úprav.
23
12. 3. Speciální podchody
Rovněž speciální podchody nepatří k běžným řešením. Na rozdíl od víceúčelových nadchodů je to dáno zeeména tím, že u podchodů je velmi výhodné řeššt průchod pro faunu v místech, kde hlavním důvodem je přemostění vodního toku, popřípadě též málo frekventované komunikace (tento typ průchodu je popsán v kap. 12.4. podchody víceúčelové). Speciální podchody jsou tedy opodstatněné pouze v místech soustředěného migračního tlaku, kde zároveň není možné řeššt zprůchodnění rozšířením obektu přes vodní tok či místní komunikaci. Speciální podchody lze rozdělit podle kategorií druhů, pro něž n^í sloužit:
• Podchody pro vydru a jezevce - v zemích více postižených důsledky fragmentace prostředí je problém budování speciálních průchodů pro oba tyto druhy velmi aktuální. V podmínkách ČR se zatím jeví jako dostatečné řeššt problém migrací těchto druhů vhodnou úpravou mostů a propustků primárně určených k převádění vodních toků eventuelně příležitostných průtoků srážkových vod (viz kap 12.4. a 12.5.). Speciální průchody pro tyto druhy jsou opodstatněné především u stávaaících staveb, kde nebyly dodrženy zásady vhodného řešení mostků a propustků a kde dochází nebo by mohlo docházet k opakovaným kolizím přebíhaa^cích zvířat s vozidly. Průchod lze řeššt podvriem pod stávaaící komunikací a vložením betonové trubky o průměru 25 cm (pro vydru) nebo 30 cm (pro oba druhy). Vstup do průchodu je nutné zvýraznit citlivou terénní a vegetační úpravou, podmínkou funkčnosti bývá také naváděcí oplocení. Řešení technických detailů je nutné vždy konzultovat s odborníkem pro daný druh
• Podchod pro živočichy do velikosti srnce a prasete divokého - pokud je řešen speciální podchod pro srnce a prase divoké, ,e velmi pravděpodobné, že tento průchod bude využíván i všemi menšími druhy živočichů. Vzhledem k tomu, že atraktivitu mostu zeeména pro drobné obratlovce (včetně obojživelníků a plazů) je možné výrazně zvýššt realizací zcela nenáročných opatření, ,e vhodné vždy řeššt takový průchodjako polyfunkční s respektováním potřeb drobných obratlovců. Jeho rozměrové parametry by měly být limitovány indexem (v x d : š) větším než 1,5 při minimální výšce 25 m. U podchodů této kategorie musí být zaaištěno maximální omezení veškerých typů rušení, včetně i příležitostného pohybu Udí, pobíhání psů, lokální dopravy atp. Podmostí by mělo být vždy nezpevněné, hliněné. Atraktivitu pro drobné živočichy výrazně zvýší zřízení úkrytových možností - např. uložení kmenů stromu, kořenů, jednotlivých větších kamenů apod. Velmi zásadní je napooení na okolní fari-jmné prvky -vhodné je výsadbou propoojt stávaaící okolní zeleň s bezprostředním okolím průchodu. Využitelnost mostu významně ovlivňuje způsob „ukončení" mostu v násypových svazích. Optimální jsou rozevřená křídla mostu pod úhlem 450, která přřrozeně navádí migrující živočichy pod most.
• Podchod pro jelena a losa - pokud je řešen speciální podchod pro tuto velikostní kategorii zvířat, platí zde obdobné zásady jako pro předchozí typ s tím, že minimální parametry jsou limitovány indexem (v x d : š) větším než 4 (optimum cca 10 ) a minimální výškou 3 m.
12. 4. Víceúčelové podchody
Jsou bezesporu neerběžněěším typem zprůchodnění. Pro migraci živočichů jsou využívány ze^éna mosty přes vodní toky, málo frekventované komunikace, železnice a estakádové mosty. Pokud m^jí tyto mosty plnit rovněž funkci průchodů pro živočichy, musí splňovat zásady uvedené u podchodů speciálních, liššt se budou zpravidla v minimálních rozměrových parametrech, nutných pro dodržení jeeich migrační funkčnosti. U mostů přes málo
24
frekventované komunikace je třeba brát v úvahu, že i minimální doprava je rušivý prvek, funkční prostor podchodu může být dále navíc přímo technicky zúžen kraariicemi cesty, příkopy apod. S ohledem na intenzitu provozu a technickou podobu přemosťované komunikace je nutné rozměrové parametry mostu odpovídaaícím způsobem zvětšit.
U mostů přes vodní toky je rozhodující šířka toku a zeeména charakter ieho koryta. Právě pod mostt bývá koryto toků technicky upraveno a jeho břehy opevněny. Prostor koryta a zpevněných břehů je potom pro většinu živočichů nevyužitelný, navíc fakticky rozděluje prostory na obou březích. Při navrhování minimálních rozměrových parametrů mostu je tedy nutné zohlednit také pro živočichy nevyužitelnou šířku toku a zpevněných břehů. Při navrhování mostů přes vodní toky je proto třeba vždy preferovat přírodní charakter toku včetně břehů. U větších toků je třeba přemostění řešit tak, aby po obou březích zůstával dostatečně široký pruh souše. Pro zvířata do velikosti lišky, ,ezevce a vydry by tento suchý břeh měl být široký minimálně 50 cm, pro srnce alespoň 5 m. Estakádové mosty jsou budovány v místech, kde je nedostatek zemin pro náspy, popřípadě v místech, kde hrozí povodňové vlny velkých řek. Tyto mosty jsou zpravidla využívány všemi druhy živočichů bez omezení. Důležitá je minimální výška, která by měla být pro srnčí zvěř alespoň 2m, pro jelena 25 - 3 m.
12. 5. Propustky
Jsou obvykle navrhovány k převádění příležitostných průtoků srážkových vod, popřípadě drobných stálých vodotečí. Pokud ^jsou trvalé protékané vodou, slouží často jako podchody pro zvířata do velikosti lišky jezevce a vydry. Mjjí-Ií propustky plnit rovněž funkci průchodů pro faunu je nutné při j jjich navrhování respektovat následující zásady:
• v případě oplocení dálnice řešit vyústění propustků zásadně vně zaploceného prostoru
• před vtokem do propustku nenavrhovat usazovací jímky s kolmými stěnami. Tyto jímky jsou velmi často pastí na drobné živočichy (obooživelníky, drobné hlodavce ježky a další)
• propustky řešit vjednotném spádu tak, aby nevznikala trvale zatopená místa
• pokud jsou propustky používány k převádění trvalých průtoků, měl by být vždy preferován rámový typ s nezpevněným dnem. Trubní propustky protékané vodou jsou pro většinu živočichů zcela nevyužitelné.
• obě vyústění propustků řešit přírodním způsobem tak, aby živočichové byli do propustku přirozeně naváděni
• pokud m^í propustky sloužit i pro migraci obooživelníků, musí být obě vyústění „bezbariérová" - tzn. bez překážek vyšších než 10 cm
12. 6. specifika budování průchodů v rovinách
V rovinatý'ch oblastech je často velmi obtížné navrhovat jakékoliv typy průchodů. U podchodů je možné dodržet minimální výšku pouze za předpokladu, že doode k výraznému zvýšení nivelety dálnice nad okolní terén, což je neeen ekonomicky neúměrně náročné, ale i kanářsky nepřijatelné. Obdobným (opačným) problémem je i umístění nadchodu. Pokud je zprůchodnění v těchto územích nezbytné, je třeba vždy počítat s významným záborem okolních pozemků pro naváděcí svahy k průchodům. Obecně je nutné dodržet zásadu, že terén při ústí do nadchodu i podchodu by měl být co neeméně svažitý, sklon těchto náběhů by nikdy neměl přesáhnou 10 %, v opačném případě dochází k poklesu účinnosti. Pokud bude v ploché krajině navrhován podchod, ,e nutné nalézt místo s maximálním migračním tlakem a minimálním rušením tak, aby bylo možné navrhnout průchod s minimálními výškovými parametry při zachování uspokoojvé funkčnosti.
25
V nížinném typu fari-jiny půjde především o zaaištění průchodnosti pro srnčí zvěř, za optimální situace lze tedy navrhnout průchod o výšce 2,5 m. Při dodržení minimálního indexu 1,5, výšce 2,5m a průměrné šířce dálnice 30m je minimální šířka průchodu 18m., při výšce 3m je minimální šířka průchodu 15 m, (takovéto obekty n^í již při minimálním rušení a vysokém migračním tlaku předpoklady dobré funkčnosti). K dosažení této podchodné výšky je možné využít mírné zvýšení mvelety silnice, při současném zahloubení okolního terénu. Ve vzniklé terénní depresi je pochopitelně nutné předpokládat silné zamokření. Pokud však dojde k vyčlenění této plochy pro uvedený účel, není zamokření plochy (pochopitelně ne zatopení) zpravidla na závadu. Následný rozvoo mokřadní vegetace zvyšue atraktivitu místa pro většinu druhů, naopak znepřístupňuje jjj pro člověka a podchod se tak stává funkčnější. Je však zřejmé, že kromě přesného technického řešení je podmínkou této varianty také vyřešení vlastnictví k pozemkům navazuícím na průchod, často též otázka vynětí ze ZPF a podobně.
S obdobnými problémy bude spooeno také navrhování ekoduktů. Při jeeich navrhování v rovině je nutné předpokládat nutnost navazuících náspů, které by měly být zvětší části osázené zelení. Obdobné stavby byly již v evropských zemích realizovány (např. Maďarsko), v ČR však patrně širšího uplatnění nenaadou.
12.7. Ornezování hlučnosti u všech typů průchodů
Jedním z významných rušivých vlivů, který bude ovlivňovat intenzitu užívání jednotlivých průchodů, ,e hluk působený dálničním provozem. Vliv hluku na volně žijící živočichy není dosud dobře poznán. Je ověřeno, že většina druhu savců je schopna si zvyknout na relativně vysoké hlukové zátěže. Dokládá to řada případů obsazených liščích nor v dálničních či železničních náspech (dokonce i na mimořádně exponovaných plochách v blízkosti rozjezdových drah vooenských letišť), ale také velmi častá odpočinková místa srnčí zvěře v zarostlých dálničních náspech. Přesto je pravděpodobné, že hluk v kombinaci s ostatními rušivými vlivy bude mít výrazný vliv na intenzitu užíváníjednotlivých průchodů.
Je zřeemé, že hluk je s vysokou intenzitou dopravy neoddělitelně spooen, a odstranění tohoto rušivého vlivu je tedy nereálné. Přesto lze působení hluku ve vztahu k průchodům pro faunu významně omezit. Pozornost _je třeba soustředit zeeména na následující okruhu problémů:
• nad každým podchodem je vhodné v místě svodidel instalovat alespoň 100-150cm vysoké protihlukové stěny, které navíc oddělí místo vstupu do podchodu od dálničního provozu i vizuálně
• protihlukové neprůhledné zábrany je vhodné použít i na nadchodech, zeeména nadchodech menších rozměrových parametrů
• při stavbách či rekonstrukcích dálnic je vhodné preferovat méně hlučné povrchy vozovky, v blízkosti průchodů by neměl být používán vysoce hlučný panelový povrch
• velmi významný může být u určitých obektů také způsob uložení mostní konstrukce. Jsou známé případy mostů, kde vysoká hlučnost tohoto uložení je hlavní příčnou nefunkčnosti podchodu
13. Doprovodná opatření
jsou opatření ke snížení rizika střetů zvířat s projíždějícími vozidly. V našich podmínkách půjde především o problematiku plocení dálnic a o otázku svodidel, značný vliv má také způsob údržby zeleně v blízkosti dálnice. Samostatným okruhem je dopravní značení (především výstražné dopravní značky, ve zcela výjimečných případech též značky omezující
26
maximální rychlost). V zahraničí je spíše experimentálně používána i řada dalších metod, jako jsou např. zrcadla, reflektory nebo pachové či ultrazvukové plašení - tyto metody však dosud nenalezly širší uplatnění. V severských zemích funguje též komplexní systém se senzory v kombinaci se světelnou dopravní signalizací (tento způsob je využíván ve skandinávských zemích v místech pravidelných migračních tras sobů a losů. V případě, že automatická čidla - fotobuňky zaznamenají pohyb těchto zvířat, je automaticky zapnuto světelné dopravní značení na dálnici).
13.1. Pocení
Hlavním motivem plocení dálnice je zamezení střetů vozidel se zvířaty přebíhaaícími dálnici. Je zřejmé, že ideálním řešením by byl dostatečný počet průchodů všech kategorií při úplném zaplocení všech úseků mezi těmito objekty. Praktické zkušenosti však ukazují obtížnou realizovatelnost těchto teoretických závěrů. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že oplocení, aby plnilo svooi funkci, musí být udržováno ve funkčním stavu, což se zdá velmi obtížně splnitelnou podmínkou. Jakmile se totiž naruší celistvost oplocení, zvěř se dostává do zaploceného prostoru, kde velmi snadno propadne „zmatkovitému chování", snaží se uniknout, naráží do oplocení a nakonec končí pod koly vozidel. Steený problém jako porušení oplocení způsobují špatně provedená zakončení oplocení, kde rovněž často dochází k vnikání zvěře do zaploceného prostoru.
Značný význam má také správná poloha oplocení. Z hlediska zamezení vbíhání zvířat na dálnici by mělo být oplocení zřizováno mezi sečeným travnatým pásem podél kraanice a začátkem stromových a keřových porostů. Umístění oplocení až mezi hranou svahu s doprovodnými porosty a okolními pozemky (tedy často ve vzdálenosti mnoha desítek metrů od okraae dálnice) se jeví jako zcela nevhodné. V těchto místech je oplocení velmi často poškozováno černou zvěří, zemědělskou technikou nebo lidmi, čímž vznikaaí výše popsané „pasti na zvěř". Umístění oplocení v blízkosti dálnice za sečeným pásem umožňuje navíc zvěři vyplašené např. při polních pracích zastavit se v pásu zeleně před oplocením, zhodnotit situaci, uklidnit se a opustit dálniční prostor. Pokudje oplocení umístěno vně zeleného pásu, vyplašená zvěř z polí často hledá kryt tvořený doprovodnými dálničními porostt a snaží se dostat do zaploceného prostoru. V případě černé zvěře bývá takovýto pokus často úspěšný.
Poloha oplocení, která je optimální z hlediska zamezení vbíhání zvířat na dálnici, může však působit problémy z hlediska údržby dálnic. Podstatné je také hledisko bezpečnosti, kdy oplocení v blízkosti dálnice může v případě mimořádných událostí bránit úniku osob z ohroženého prostoru. Z těchto důvodů nelze dát jednoznačné doporučení k umísťování oplocení, situace musí být řešena v každé lokalitě s přihlédnutím k místním podmínkám.
Častým problémem jsou také případy, kdy vyústění propustků jsou situována uvnitř zaploceného prostoru. Pokudje zaústění propustku na jedné straně umístěno vně a na druhé straně uvnitř zaploceného prostoru, ,e takto opět „vyrobena" past na zvěř, pokud jsou obě zaústění uvnitř, nemůže propustek plnit funkci průchodu.
Hodnocení vlivu oplocení dálnice není tedy zcela jednoznačné - při správné funkci může významně přispět ke snížení počtu střetů zvířat s vozidly, plná a spolehlivá funkčnost t e však v praxi velmi obtížně dosažitelná. U méně frekventovaných dálnic může navíc oplocení „zbytečně" zvyšovat jeeich dělicí účinek. Jednoznačně nutné je tedy plocení v migračně významných územích, podmínkou však je, aby v těchto územích byl současně vybudován dostatečný počet bezpečných průchodů pro zvěř. Zcela zásadní podmínkou je trvalá kontrola neporušenosti oplocení a v případě zjištění závad okamžité zaaištění jeeich oprav. Tato podmínka musí být zaaištěna i v územích, kde oplocení není kontrolovatelné z dálnice.
27
Návrh oplocení u každé stavby by tedy měl respektovat výše popsané obecné zásady, přesný rozsah a umístění v daných podmínkách by však měly být u každé stavby řešeny v rámci zpracovávané migrační studie. S ohledem na složitost problému bude otázkám oplocení dálnic věnována pozornost v následujících fázích řešení úkolu
13.2. Problematika svodidel
Hlavním účelem svodidel není pochopitelně bránit zvěři vstupu na dálnici, pro některé druhy však svodidla tuto roli alespoň částečně plní. Běžná ocelová svodidla neesou za normálních podmínek pro srnce ani černou zvěř významnou překážkou, v součtu s ostatními vlivy spooenými s dálničním provozem však obvykle již zvěř svodidla nepřekonává Z hlediska rizika střetů vozidel s těmito druhy jsou úseky se svodidly relativně bezpečné, problém se však přesouvá do míst ukončení svodidel, která jsou z tohoto pohledu značně riziková. Pokud jsou používána betonová plná svodidla, rozšřuje se problém i na lišku, jezevce, vydru a další druhy Místům ukončení svodidel je tedy nutné věnovat již při přípravě stavby zvýšenou pozornost, svodidla by měla být zakončena v místech, kde již pohyb zvěře nehrozí.
13.3. Problematika údržby zeleně kolem dálnic
Má nepochybně značný vliv na riziko vbíhání zvířat na dálnici. Je vhodné, aby mezi kroj ni cí vozovky a začátkem keřových či stromových porostů byl dostatečně ššroký sečený pruh (o šířce alespoň 5 m). Tento pruh je již pro zvířata málo atraktivní, navíc i řidič má více času zvíře zaregistrovat.
14. Návaznost na ÚSES a územní plánování
Zaaištění dostatečné průchodnosti dopravní sítě je z hlediska dosažení migrační prostupnosti území pouze jedním krokem. Vk^mě středoevropského typu s hustým osídlením existuje celá řada dalších bariér v podobě zastavěných území, intenzivně zemědělsky využívaných oblastí a podobně Areály rozšíření řady druhů jsou často ostrůvkovité, populace jsou vzááemně oddělené kamou, kerá již jako celek není vhodná pro jeeich trvalou existenci. Možnosti prc^ení těchto populacíjsou stále menší a postupně se omezují na jednotlivé úzké koridory. Naše legislativa zaaišťuje ochranu těchto koridorů prostřednictvím nadregionální, regionální a lokální sítě územních systémů ekologické stability (ÚSES).
Při řešení průchodnosti dálničních komunikací je tedy vždy nezbytné vycházet z šrších územních souvislostí okolní kamy, přičemž jedním z významných podkladů budou vždy zpracované generely, plány a projekty ÚSES. Jeeich výhodou je totiž skutečnost, že jsou legislativně provázány s územním plánováním, což garantuje ochranu jednotlivých prvků ÚSES i do budoucna. Zároveň je však nutné zdůraznit, že požadavek na zaaištění průchodnosti navrhovaného úseků dálnice není možné paušálně zúžit pouze na otázku zprůchodnění křížení dálnice s biokoridory ÚSES. Je nutné vždy vycházet ze znalosti rozšíření jednotlivých druhů, jeeich migračních potřeb, z ššrších územních souvislostí migrací, a v neposlední řadě i z konkrétní konfigurace terénu v místě stavby.
Významným problémem souviseeícím s územním plánováním je také otázka dalšího využití pozemků v okolí budovaných průchodů. V praxi může snadno dooít k situaci, kdy otázka průchodnosti dálnice je při jjjí stavbě vyřešena, následně jsou však povoleny stavby v místech, kde omezují, či přímo vylučují funkčnost vybudovaných průchodů. Takovéto stavby způsobí jednak zneprůchodnění liniové bariéry, ,ednak n^í za následek bezúčelnost dříve vynaložených investic na budování průchodů.
28
Návaznost zaaišťování průchodnosti dálnic na ÚSES a územní plánování lze shrnout do následujících zásad:
• průchodnost Umových bariér je nutné vždy řeššt v ššrokém územním kontextu s ohledem na stav krajiny, rozšíření a migrace jednotlivých druhů
• jedním ze zásadních podkladů při řešení průchodnosti dálnic jsou zpracované ÚSES všech stupňů
• průchodnost dálnice pro volně žijící živočichy nelze zúžit pouze na řešení křížení s prvky ÚSES
• při navrhování průchodů je nutné vždy řeššt i otázku navazujících pozemků, které podmiňují funkčnost průchodu Zaaištění ochrany těchto pozemků před nežádoucí zástavbou či ruššvou činností lze dosáhnout řadou způsobů (smlouva s vlastníkem, zařazení mezi prvky ÚSES, regulace výkonu práva myslivosti, vyhlášení stavební uzávěry ad.). Zaaištění ochrany těchto pozemků nelze patrně vyžadovat po investorovi stavby dálnice, iniciativu v tomto směru by měl vyvinout příslušný orgán ochrany přírody
15. Zajišťování průchodnosti v jednotlivých fázích přípravy staveb a jejich povolování
Základní teze:
• řešení problematiky migrace živočichů musí být součástí všech stupňů investiční přípravy silnic a dálnic.
• po celou dobu musí být zaaištěna návaznost řešení biologických a technických aspektů. (Návrh umístění průchodů vychází z biologických poznatků, současně je nutné posouzení z hlediska technické realizovatelnosti ad.).
Základní kroky v ekologické a technické přípravě a jeeich provázanost j sou uvedeny v tabulce č.6. Schéma je rámcové a v praktické projekční přípravě vněm mohou existovat odchylky Podstatné je, aby všechny potřebné kroky byly realizovány. Pro minimalizaci dělícího účinku pozemních komunikací jsou nezbytné všechny kroky dle tab.6. Z praktického hlediska se však nevíce rozhoduje v etapách: (3) proces EIA, (4) dokumentace pro územní rozhodnutí, (5) dokumentace pro stavební povolení.
29
tabulka 6: Základní kroky v jednotlivých fáz ich ekologické a technické přípravy staveb
Etapy investičn i přípravy silnic	Technická část			Ekologická část	
	Stupeň konkretizace	Dokumentac e	Obecná	Migrace živočichů	
				Cíle	Dokumentace
1	Koncepce dopravy	Dopravní politika	Státní politika ŽP	Zajištění existence druhů	Kategorizace území
2	Výběr koridoru	Uzemní plány Vyhledávací studie	Ekologické hodnocení (Krajinářské hodnocení)	Zaaištění průchodnosti území	Nadregionální posouzení
3	Vybraná varianta	Technická studie	EIA (Dokumentace)	Výběr konkrétních migračních profilů (důkaz realizovatelnosti)	migrační studie
4	Stabilizovaná trasa	Uzemní řízení (DÚR)	Rozpracování podmínek EIA	Konkrétní rámcové technické řešení (technické parametry)	Stanovení parametrů průchodů
5	Detailní projekt	Stavební řízení (DSP)	Rozpracování podmínek (DÚR)	Detailní technické řešení (vazby na ostatní části -odvodnění, vegetační úpravy)	Detailní projekt průchodů
6	Realizace	Kolaudační řízení	Kontrola podmínek DSP	Kontrola provedení	Kolaudační zpráva
7	Provoz		Monitoring (postprojekt. analýza)	Kontrola účinnosti (monitoring)	Hodnocení migrace (monitoring)
Komentář:
Ve většině případů se v rámci této etapy vybírá vhodná varianta trasy Je tedy nezbytné, aby při konečném výběru byla zohledněna i hlediska migrace živočichů. Podkladem pro dokumentaci EIA bývá nejčastěji technická studie, která je větššnou zpracována na základě základních mapových podkladů (a nikoliv přesného zaměření terénu). Proto je třeba počítat s upřesňováním podkladů v dalším stupni.
Doporučení:
• součástí dokumentace EIA musí být samostatná migrační studie, která zhodnotí celkovou propustnost trasy, vytipuje základní migrační profily a potvrdí v obecné rovině jeeich realizovatelnost
• hledisko zaaištění migrační propustnosti trasy musí být zařazeno mezi kritéria pro výběr konečné varianty. Váha tohoto kritéria bude závislá na konkrétní místní situaci a ve vazbě na kategorizaci území ČR (viz příloha č. 1)
Dokumentace pro územní rozhodnutí (DÚR)
V tomto stupni projektové přípravy dochází po geodetickém zaměření terénu k upřesnění směrového a výškového vedení trasy. V praxi zde může docházet, především ve výškovém
30
vedení, k odchylkám významným z hlediska migračních profilů oproti situaci v technické studii.
Doporučení:
• provést upřesnění parametrů průchodů výpočtem migračního potenciálu
• provést revizi celkové průchodnosti celého úseku ve vztahu k dílčím změnám trasy
• provést optimalizaci parametrůjednoťlivých migračních profilů ve vazbě na upřesněnou propustnost úseku
Dokumentace pro stavební povolení (DSP)
V tomto stupni projektové přípravy je trasa již fixována a zpracovává se podrobné technické řešení jednotlivých obektů. Vzhledem ktomu, že dílčí detaily (vegetační úprava, charakter podmostí, volba materiálů jj.) n^í podstatný vliv na celkovou účinnost průchodu, ,e třeba věnovat tomuto stupni dostatečnou pozornost Je třeba zaaistit spoluúčast ekologa na řešení těchto detailů (v současnosti ve většině případů se ekolog již této fáze nezúčastňuje). Doporučení:
• podrobně rozpracovat detailní řešeníjednotlivých průchodů
• zpracovat prooekt vegetačních úprav okolí průchodu, který by zjjísííI návaznost na okolí
• uvedené kroky realizovat za spoluúčasti ekologa
16. Zajišťování průchodnosti u ostatních typů liniových bariér
Všechna výše uvedená zjištění a doporučení platí úměrně i pro navrhování dalších liniových bariér, především pro železniční koridory a silnice 1 .třídy. Hlavními specifiky pro tyto typy staveb jsou silnice I. třídy, železniční koridory.
16. 1. Simce 1.třídy
Tato kategorie komunikací (obvykle dvoo až třípruhé komunikace bez středního dělícího pásu) nepředstavue obvykle bariéru svými technickými parametry, bariérový účinek je zde dán především intenzitou provozu Oproti komunikacím dálničního typu zde je nutné vždy počítat s přebíháním vozovky vrchem. Souvislé oplocení této kategorie silnic se jeví z mnoha důvodů nereálné (četné křižovatky, vyústění polních a lesních cest apod.) a ve větším rozsahu i z hlediska ochrany populací nevhodné (ploty zvyšuí dělící účinek, docházelo by k nadměrné fragmentaci prostředí). Z těchto důvodů by oplocení mělo být omezeno pouze na skutečně ooedinělé případy, kdy silně frekventovaná komunikace protíná místo soustředěných migrací zvířat a kde je zároveň vybudován bezpečný průchod. U této kategorie silnic je možné ve větší míře (ve srovnání s dálničními komunikacemi) využívat výstražné dopravní značky a značky omezuící rychlost Důraz je nutné klást rovněž na přehlednost kra nic a bezprostředního okolí silnice. Pro dimenzování průchodů budou plat kritéria uvedená u dálničních komunikací (vyjádřená indexem výška x šířka : hloubkou)
16. 2. Železniční koridory
Jde především o koridory železničních rychlotratí, u nichž se počítá s kompletním oplocením. Navrhování četnosti a parametrů průchodů budou vycházet ze steených zásad jako u dálnic. Otázky doprovodných opatření (ozelenění svahů a zářezů, typ a umístění oplocení a pod, ,e nutné řešit v rámci posuzování návrhů těchto staveb).
31
17. Závěr
Fragmentace prostředí se dnes obecně stává jedním z rozhodujících činitelů limitujících přežívání řady živočišných i rostlinných druhů. Na omezení průchodnosti kraainy pro živočichy se velkou měrou podílí dopravní infrastruktura. Česká republika je v současnosti v období rychlého rozvooe sítě dálnic, rychlostních silnic a železničních rychlotratí - tedy liniových staveb, které maaí z hlediska možné fragmentace prostředí nevětší vliv. Zaaištění dostatečného množství správně dimenzovaných a správně umístěných průchodů pro všechny skupiny fauny a flory je velmi podstatnou podmínkou přežívání řady druhů v budoucnu
Předkládaná metodika je prvním pokusem o ucelené zhodnocení dostupných údaaii a poznatků o této mimořádně závažné problematice. ^ím cílem je formulovat obecná doporučení, která odrážeeí mjaktuálnější stav poznání. Je pochopitelné, že úroveň vědomostí v této oblasti bude dále narůstat - je tedy nutné předpokládat průběžné doplňování a upřesňování současných závěrů.
18. Literatura
32
Anděl, P.2OOO: Metodika pro navrhování migračních profilů pro zvěř, záv. zpráva, MS 29pp ŘSD ČR Praha
Anděra M. & Hanzal V. l99S: Atlas rozšíření savců v České republice. I. Sudokopytníci (Artiodactyla), zjjící (Lagomorpha). Národní muzeum, Praha, 64
Anděra M. & Hanzal V. l996: Atlas rozšíření savců v České republice: II Šelmy (Carnivora). Národní muzeum, Praha, S6.
Anděra M. & Kokeš O. l97S: Migrace losa (Alces ale es L.) v Československu Čas. slez. Muz. Opava (A) 27: l7l-lSS.
Bartoš L. l997: Etologie. In Vach, M. (ed.): Myslivost. Silvestrts, pp SS-SS.
Bekker B.J l99S: Handreiking maatregele voor de fauna langs weg en water. Dienst Weg- en Waterb ouwkunde Rijkswaterstaat,
Bekker H. & Vastenhout M. l99S: Nature across motorways, Rykswaterstaat. Dienst Wegen Waterb ouwkunde, Delf,
Bobek B., Kosobucka M., Perzanowski K. & Plodzien K. l992: Distrtbution and wolf numbers in Poland. In: Promberger, Ch. & Schröder, W. (eds.): Wolves in Europe - status and perspektives. Proceedings of the workshop, Oberammergau, Germany, Bundesministertums für Verkehr und der Forschungsgeselaschaft für Straßen- und Verkehrswesen eV., Heft 7S6,
Bützler W. l9S6: Cervus elaphus Linnaeus, l7SS - Rothirsch. In: Niethammer J & Krapp F. (eds.) Handbuch der Säugetiere Europas. Band 2/II Paarhufer. AULA-Verlag Wiesbaden, 462 pp.
Ertksson I.-A. l99S: Enviromental Impact Assessment for Roads. Swedish national Road Administration,
Ertksson I.-A. l996: Assessment of the ecological effects of roads and raiways. Recommendations for Methodology. Swedish national Road Administration,
Ertksson I.-A. l99S: Gotheburg - Jönköping Transport Corrtdor. Enviromental Impact of Strategic Choices. Swedish national Road Administration,
Frttzer H.l99C: Drundsätze des Gewässerschutzes and Strassen. Wien,
Hell P. l992: Current situation and perspektives of the wolf in Czechoslovakia In: Promberger Ch. & Schröder W. (eds): Wolves in Europe - status and perspektives. Proceedings of the workshop, Oberammergau, Germany. Bundesministertums für Verkehr und der Forschungsgeselaschaft für Straßen- und Verkehrswesen e.V., Heft 7S6
Hlaváč V. & Toman A. l999: Vyhodnocení průchodnosti dálniční sítě ČR z hlediska velkých savců. AOPK ČR, středisko H.Brod - závěrečná zpráva úkolu MS dep. AOPK ČR
Hlaváč, V. a kol. 2OOO: Rozšíření a migrace vybraných druhů savců v České republice
Hlaváč, V., 2OOl. Fragmentace kraainy a ochrana velkých savců, Ochrana přírody l/2OOl,Praha
Hlaváč,V.,a kol, 2OOl: Sledování průchodnosti vybraného vzorku mostů a statistické vyhodnocení výsledků, AOPK ČR, stř. Havlíčkův Brod, závěrečná zpráva úkolu 7 pp. MS dep AOPK ČR
CC
• Huber D. & Roth H. U. 1993: Movements of European Brown Bears in Croatia. Acta Theriol 38: 151- 159.
• Koubek P. & Hrabě V. 1996: Home range dynamics in the red deer (Cervus elaphus) in a mountain forest in Central Europe. Folia zoologica 45: 219-222.
• Kyek M. 1998: Amphibienschutz an Sraßen. Empfehlugen für den Straßen, Institut für Ökologie Arenbergstraße Salzburg,
• Lesák L. 1999: Migrace velkých savců přes silnici I/4 Hřebene Betaně. Orchis Strakonice,
• Matyáštík T. 1999: Rozšíření jezevce lesního (Meies meles) na severní Moravě a jeho potravní chování. Diplomová práce, Katedra zoologie a antropologie PřF UP Olomouc,
• Matyáštík T. & Bičík V. 2000: Dynamika populace jezevce lesního (Meles meles) na Prosťějovsku. Přírodovědné studie Muzea Prostějovska 3: 95-103.
• Matyáštík T., Bičík V. & Řehák L. 2000: Jezevec lesní - jeho biologie a význam v ekosystému. Praha, Venator,
• Müller S. & Berthoud, G. 1997:   Fauna / Traffic Safety - Manual for Civil Engineers. Lausanne, Switzerland,
• Peters G. 1993: Canis lupus Linnaeus, 1758 - Wolf. In: Stubbe M & Krapp F. (eds.): Handbuch der Säugetiere Europas. Band 5/I Raubsäuger. 1993 AULA-Verlag Wiesbaden
• Pfister H. P., Keller V., Georgii B. & Reck H. 1997: Bio-ökologische Wirksamkeit von Grünbrücken über Verkerswege, Forschungsberichte aus dem Forschungsprogramm
• Proceedings of the international conference „ Habitat fragmentation, infrastructure and the role of ecological engineering,, Maastricht (1995), ISBN 90-369-3727-2
• Rosenberg D. K., Noon B. R. & Meslow E. C. 1997: Biological Corridors: Form, Function, and Efficacy. BioScience 47/10:
• Toman A. & Hlaváč V. 1995: Křížení komunikací a vodních toků s funkcí biokoridorů. Metodika AOPK ČR,
• Swenson J E. 2000: Action plan for the conservation of the Brown Bear (Ursus arctos) in Europe. Účelová publikace Rady Evropy, Strasbourg,
• Völk F. & Glitzer I. 1998: Konstenreduktion bei Grübücken durch rationellen Einsatz. Institut fürWildbiologie und Jagdwirtschaft der Universität für Bodenkultur, Wien,
• Zejda & Nesvadbová 1983: Habitat selection and population density of the badger (Meles meles) in Bohemia and Moravia Folia zoologica 32 (4): 319-333.
34
Přílohy:
1. Mapa kategorizace území ČR z hlediska výskytu a migrací velkých savců
2. Mapy rozšíření a migrací významných druhů velkých savců -os, jelen, vlk, medvěd, rys, vydra)
3. Mapa průchodnosti sávající dálniční sítě ČR pro velké savce
4. 3 Hlavní konstrukční typy ekoduktů (1. tunelovitý, 2. typ s hyperbolickým půdorysem, 3. klenutý pro použití v rovinatém terénu)
5. Schémata jednotlivých typů průchodů
6. Fotodokumentace
• Foto I: Údolní most (D1) - při nízké intenzitě rušení a vhodné úpravě podmostí slouží tyto mosty jako optimální průchody pro většinu druhů
• Foto 2: Ekodukt tunelovitého typu u Lipníku nad Bečvou
• Foto 3: Ekodukt s hyperbolickým půdorysem (u Luxemburgu) je pravidelně užíván srnčí zvěří, jelenem, ,ezevcem i dalšími druhy
• Foto 4: Stezka zvěře vedoucí přes tento ekodukt
• Foto 5: Rámový ttp propustku - nee-vhodněěší řešení
• Foto 6: Trubní propustek - tento typ může sloužit t ako průchod pouze pokud není protékán vodou nebo při zámrzu v zimním období
• Foto 7: Jímky před propustky vytvářej často smrtelné pasti pro obooživelníky a drobné savce
• Foto 8: Značný vliv na využitelnost mostů pro migrace živočichů má úprava podmostí. Vybetonovaná koryta recipientů a betonové zpevnění podmostí může zcela likvidovat migrační význam mostů
• Foto 9: Průchodnost omezuje rovněž štěrkové zpevnění podmostí
• Foto 10: Estakádové mosty jsou využívány všemi skupinami živočichů
• Foto 11: Dálniční oplocení - pokud je oplocení umístěno až vně zeleného pásu na zářezech a náspech, zvěř se četnými otvory snadno dostává do zaploceného prostoru
• Foto 12: Podstatný vliv na funkčnost oplocení má také napooení oplocení na mostní konstrukce. Při nedokonalém napooení se zvěř v těchto místech rovněž snadno dostává do prostoru mezi plot a dálnici
• Foto 13: V místech ukončení svodidel dochází často k úrazům zvířat
• Foto 14: Tříletý' losí býk, který byl v červnu 2001 při své migraci z Polska zastaven dálnicí D1 (foto pro zadní stranu publikace)
35
Metodická příručka k zajišťování průchodnosti dálničních komunikací pro volně žijící živočichy
Autoři: Ing. Václav Hlaváč
RNDr. Petr Anděl Csc. Autor fotografií:   Ing. Václav Hlaváč
Vydala: Agentura ochrany přírody a kri-jmy ČR
Náklad: 600 výtisků
ISBN: 80-86064-60-3
Bibliografická citace: Hlaváč V., Anděl P. (2001): Metodická příručka k zaaišťování průchodnosti dálničních komunikací pro volně žijící živočichy AOPK ČR Praha: 1-51 s.
36