Kde hledat další inspirace k východiskům z ekologické krize? Silvie Punčochářová HEN 75124 Počet znaků včetně mezer: 10475 Textové pole: Copak jsme to za společnost? Skutečnost, že žijeme v tržně založené společnosti, jejímž hlavním cílem je, kromě hromadění kapitálu, také vytváření sériově vypadajících a otrocky jednajících konzumně založených „individualistů“[1], nás nutně přivádí k charakteristice potřeb dnešních generací tj. mít stále víc a stále více také spotřebovávat a ve volném čase se co nejvíce a co možná bezmyšlenkovitě bavit.[2] .Nejlépe za absence reflexe dopadů našich životů na vše, čeho jsme součástí a také na nás samé. Jak trefně vyjádřil Erich Fromm:“Jsme společenstvím notoricky nešťastných lidí: osamělých, úzkostných, depresivních, destruktivních, závislých – lidí, kteří rádi zabíjejí čas, jejž se tak snažíme ušetřit.“[3] Tento nepříliš optimistický pohled na dnešní západní industriální společnost je však ještě více skličující, domyslíme-li její možné důsledky. Zcela jistě je proto nevyhnutelné alespoň se pokusit o hledání východisek z této krizové situace nejlépe poohlédnutím se po nějakých jiných inspiračních zdrojích. Východiska nabízející nám naše vlastní západní civilizace jsou často nedokonalá a silně kulturně a historicky ovlivněná. Alternativní pokusy o změnu životního stylu často selhávají, nebo se jejich aktéři nuceni vnějšími okolnostmi časem přizpůsobují. Textové pole: Inspirační zdroje pro hledání východisek z ekologické krize Existují však stále místa, skrytá často v těžko dostupných oblastech v horských údolích, deštných pralesech či na Tichomořských souostrovích, jež jsou stále ještě prodchnuta přirozeným soužitím člověka s přírodou, vzájemnou tolerancí, silnými mezilidskými vazbami i pocitem dosažení životního štěstí. Jejich životní způsob je z velké části dán podnebnými a přírodními podmínkami. Jejich kultura se vytvářela pomalým tempem po tisíciletí. Každý společenský jev, jež mezi těmito lidmi zakořenil je výsledkem dlouhého a pozvolného vývoje. Textové pole: Ladak Při četbě knihy „Dávné budoucnosti“ anglické autorky Helen Norbert-Hodge, jež prováděla etnologický výzkum v Ladaku[4], jsem si uvědomila, jak velmi důležité je tyto různorodé autentické „rajské zahrady“ naší planety zachovávat a jak moc by pro nás životní způsob jejích obyvatel mohl být inspirativní. Autorka ve výše zmíněné knize velmi podrobně popisuje všechny aspekty života místních obyvatel[5]. Vypráví nám o jejich spjatosti s půdou, o jejich láskyplném vztahu k hospodářským zvířatům, o spravedlivém rozdělení půdy, o dodržování tradic, o vzájemné toleranci, pospolitosti, lásce, o smířenosti se smrtí i duchovnímu rozměru jejich životů[6]. Vše zní tak krásně a dokonale až se to zdá být neuvěřitelné. Textové pole: Tradiční hodnoty versus kapitalismus Ale proč neuvěřitelné? Neuvěřitelné pro mě, pro člověka, jehož vnímání světa je silně ovlivněno západoevropskými kulturními paradigmaty, jež je příliš determinován životem v kapitalistické, duchovně vyprázdněné společnosti. Co mi tedy připadá na této ideální společnosti tak nepravděpodobné. Např. to, že jsou schopni se radovat z práce, která je vlastně téměř absolutní částí jejich životů.[7]Ve světě, ve kterém žiji se práce rovná snaze o postup na pomyslném kariérním žebříčku, jež se zdá být lehce dosažitelnou seberealizací každého z nás, je však pouhým značně deformovaným únikem před sebou samým a skutečnými prostředky seberealizace a sebepoznání. Notoricky známým důvodem je jak si již v 19. století všiml Karel Marx (2004: 40)odcizení lidské práce: „Předmět, který práce produkuje, její produkt, vystupuje proti ní jako nějaká cizí bytost, jako moc nezávislá na výrobce. Produkt práce je práce, která se v nějakém předmětu fixuje, zvěcnila se v něm, je to zpředmětnění práce.Uskutečnění práce je její zpředmětnění. Toto uskutečnění práce se v ekonomickém stavu jeví jako odskutečnění dělníka, zpředmětnění jako ztráta a poroba předmětu, přivlastnění jako odcizení, jako zvnějšnění.“[8] Textové pole: Práce jak ji neznáme V Ladaku i jiných tradičních společnostech je práce nejen způsobem obživy, ale také požitkem, každodenní radostí i sebeuskutečňováním. Její řád je přirozený, závislý na fungování přírody. Práce je rovnoměrně a spravedlivě rozdělována mezi všechny členy společnosti[9], pracuje se společně a co možná nejefektivněji. Obyvatelé Ladaku mají zcela široké spektrum schopností, dokáží se postarat o svá hospodářství, vyrobit si oblečení, obydlí, nádobí, dokáží získávat potřebné energie z jim dostupných obnovitelných zdrojů a jsou tedy téměř stoprocentně soběstační. Oproti naší globalizované, kapitalistické společnosti vyznačující se stále se zvyšující specializací práce. Slovy Milana Machovce (2002:10): „pradávná dělba práce, jak vznikla už ve starověku, se ve 20. století rozšířila na tolik nejrozmanitějších specializací, že nejen jeden „odborník“ už nerozumí, a ani nemůže rozumět, jinému, nejenže mnohdy nahlédnout postavení a roli své vlastní specializace v rámci celku“.[10] I v Ladaku je díky velmi těžkým podnebným podmínkám práce zaměřená na získávání obživy velmi těžká a intenzivní. I přesto zůstává býti radostnou. V jiných tradičních kulturách např. mezi kmeny žijícími v tropickém podnebném pásu, se proces získávání obživy velmi zjednodušuje (tropické ovoce je stále po ruce) a vnímání práce místními obyvateli je proto zcela odlišné.[11] Textové pole: Negativní dopady pronikání prvků západní kultury kultur tradičních Již od druhé poloviny dvacátého století však do všech i těch „nejvíce zapomenutých“ koutů světa pronikají, se stále větší intenzitou a efektivitou, ty nejvulgárnější prvky naší civilizace. Ve většině případů díky turismu. Ten sebou přináší velmi násilné šíření západní kultury. Do oblastí se sice dostává velké množství peněz, ty jsou pak v lepších případech použity na rozšíření infrastruktury, vzdělání či lepšího zdravotního systému. Ale to vše se děje zcela bezhlavě, autoritativně, beze vší snahy o pochopení místní kultury.„Zvenčí se jeví naše kultura podstatně úspěšnější, než známe-li ji zevnitř“[12] (Norbert-Hodge, H.:1996) Všechny násilné a náhlé zásahy do kultur, které se vyvíjeli pozvolna po celá tisíciletí, mohou mít v těchto oblastech za následek dalekosáhlé a nevratné společenské změny[13]. S penězi, novou formou vzdělávání a televizí do těchto oblastí také pronikají prvky konzumu. Množství módních trendů a technických vymožeností ovlivňuje zejména mladou generaci. Ta si pak začíná zvykat na nový pocit seberealizace a autenticity utvářené díky nezměrnému množství zbytečností, které lze koupit, použít a vyhodit. Vzdělávání západního typu pak postupně izoluje místní děti od jejich kultury a přírody. Jak popisuje Helena Norbert-Hodge (1996:96): „Vychovává z nich úzce zaměřené odborníky a připravuje je pro život v městském prostředí západního typu…Brání jim chápat souvislosti, v nichž žijí. Děti pak opouštějí školu, neschopné využívat zdroje, které mají k dispozici, nepřipravené k životu ve svém vlastním světě.“ Textové pole: Závěr Na závěr bych ráda trochu osvětlila osobní pohnutky, jež mě vedly k napsání této eseje. Nerada bych totiž, aby byla vnímána jako jednostranné odsouzení západní neduchovní, konzumní společnosti, a jejích členů, jež jsou jen díky západnímu opomíjení „absolutní pravdy“ a duchovního rozměru lidské existence odsouzení k věčné honbě za vzdušnými zámky a věčnému utrpení a zároveň bezhlavé oslavování původních dokonalých, kvetoucích societ, žijících zcela v harmonii se sebou samými, přírodou i univerzem.[14] Chtěla jsem spíše dát námět k diskuzi nad otázkami, jež se mi stále znovu objevují v mysli a naněž nejsem schopna si sama zcela odpověďět a znovu připomenout, že inspiraci k cestě z ekologické krize můžeme najít kdekoli kolem nás a že je velmi důležité chrátit jak přírodní diverzitu tak i diverzitu kulturní. Jak výstižně říká Erich Fromm: „Uskutečnění nové společnosti a nového člověka je možné pouze tehdy, jestliže stará motivace ziskem, mocí a intelektem se nahradí motivací novou, motivací bytím, sdílením, porozuměním, jestliže tržní charakter se nahradí tvořivým milujícím charakterem...“ A to mnohým z těchto etnik zcela jistě nechybělo a snad stále nechybí. Použitá literatura: Fromm, E.: Mít, nebo být?, Aurora, Praha 2001 Fromm, E.: Obraz člověka u Marxe, L. Marek, Brno 2004. Librová, H.: Pestří a zelení, Hnutí Duha, Brno 1994. Machovec, M.: Smysl lidské existence, Akropolis, Praha 2002. Norbert-Hodge, H.: Dávné budoucnosti, Hnutí Duha, Brno 1996. ________________________________ [1] Tedy produktů systému, jež je orientován čistě na potřeby trhu, jež je redukována pouze na směnou hodnotu, pouze na kvantitativní určení, v němž se zcela ztrácí určení kvalitativní. [2] Zde je samozřejmě nutné podotknout, že tato charakteristika je značně zjednodušující a vztahující se pouze na „majoritní“část společnosti. [3] Fromm, E.: Mít, nebo být?, Aurora, Praha 2001, s. 18. [4] Ladak je podhimalájská oblast, ležící na hranicích Číny, Tibetu a Pákistánu, jež je součásít indického státu Džammú a Kargil. [5] Její pozorování a informace, jež nám podává, jsou výsledkem jejího sedmiletého pobytu v této oblasti. [6] Oblast je velmi silně ovlivněna tibetským buddhismem. [7] Připomínají nám tím např. skupinu pestrých z výzkumu prof. Hany Librové, s tím rozdílem, že v Ladaku je tento přístup jevem celospolečenským. [8] Marx, K.: Ekonomicko-filozofické rukopisy, cit. dle: Fromm, E.: Obraz člověka u Marxe, L. Marek, Brno 2004, s. 40. [9] Jak už v rámci obce, rodiny, tak i pro Ladak typických phaspun- každá rodina patří do skupiny domácností, které si navzájem pomáhají při narození dítěte, při svatbě, při úmrtí, sklizních…atp. [10] Machovec, M.: Smysl lidské existence, Akropolis, Praha 2002, s.10. [11] Jedna blízká přítelkyně mi vyprávěla o své několika měsíční stáži v malé vesničce v Guinea-Bissau, kde se setkala s lidmi naprosto spokojenými se svým téměř celodenním nicneděláním. Toto etnikum žilo tradičním životem lovců-sběračů a jejich čas věnovaný hledání potravy se omezoval pouze na cca hodinu denně -jistě díky velmi příznivým podnebným podmínkám a hojnosti místní vegetace. Nebyli prý vůbec schopni pochopit, jak je možné, že lidé v našem koutě světa tráví i devět hodin prací, která jim přímo nepřináší obživu [12] Norberg-Hodge, H.: Dávné budoucnosti, Hnutí Duha, Brno 1996, s. 84. [13] Jako příklad si dovolím uvést např. indiánské kmeny v Severní Americe, jejichž zbylí členové, odtržení od svých kořenů se nyní s chutí oddávají hazardním hrám a lehce dostupným drogám [14] Tímto způsobem za pomoci značné manipulace a užívání vědomých polopravd se např. proslavila autorka slavného bestselleru Poselství od protinožců Marlo Morganová.