 systém sdílení akustické komunikace  původně: skupina lidí sdílející určitý systém komunikace ○ a.k. vymezena zvukem kostelního zvonu (jeho profil definoval hranice a.k.)  dnes: jakýkoli systém akust. komunikace ○ např. posluchači jedné rádiové stanice  rozmanitost (variety) ○ pestrost-jednotvárnost, bohatost zvuků  složitost (complexity) ○ míra kognitivní kapacity, kterou zvuky vyžadují (přílišná jednoduchost  nuda X přílišná složitost  úzkost)  funkční rovnováha (balance) ○ zvuky tvoří provázaný systém, změna může vést k reorganizaci systému ○ příklad: ohlašování požárů…  středověk – hlasem (např. z vrcholu katedrály)  před 2. svět. válkou – zvonem z požárních vozů  sirény (1964) – 88 dB (slyšitelnost na 100m)  sirény (dnes) – 122 dB (hranice bolesti)  intenzita nemůže dále růst  modulace (houkačky sanitek)  střídání vzorců  mění se nejen sonosféra, ale také způsob, jakým posloucháme  i podobné zvukové prostředí dnes může mít zcela jiné konotace (může být jinou sonosférou)  v 17. až 19. století sloužilo městské zvukové prostředí mnohem více než dnes jako sémiotický systém  pomáhalo lidem v navigaci časem, prostorem i sociálním světem, formovalo individuální i kolektivní identitu a upevňovalo mocenské vztahy (ten, kdo měl moc, také rozhodoval o tom, kdo a kdy může produkovat jaký druh hluku)  dominantní roli v tomto systému hrály zvuky lidského původu, které (na rozdíl od přírodních zvuků, důležitých spíše ve venkovských oblastech) poskytují bohaté informace i tehdy, když tvoří jen zvukové pozadí (zvuky informující o událostech a činnostech odehrávajících se v okolí, pouliční prodavači se svými charakteristickými melodiemi, ponocní a vytrubovači novin a oznámení  zvony označovaly plynutí času, a to nejen co se týče denní doby, nýbrž i celého liturgického roku, a sloužily také jako alarm při naléhavých událostech; v některých městech plnily tuto funkci též bubny či dělové salvy  koncem 19. století se začal tento systém postupně vytrácet a byl nahrazen jinými zdroji informace a jinými způsoby používání zvuků V historii  kovář  V současnosti  sanitka, hasiči  Family Frost  znělky televizních pořadů apod.  vynález spalovacího motoru ○ prototyp kontinuálního, monotónního zvuku („flat-line“) ○ umělý, v přírodě se téměř nevyskytující (srv. zvuk motoru a potoku)  ne všechny průmyslové zvuky vyvolávají nepříjemné asociace a pocity (př. vlak)  hluk se pojí s významem síly a moci ○ hlučnost motoru auta býval předností, součástí image ○ hluk jako prostředek dominance („zvukový imperialismus“) THE 1971 MUSCLE CARS This sleek, high-powered monster is American Motors’ 7 Javelin AMX. Press the accelerator, it roars.  zvuk přestává být omezen fyzikálními limity ○ možnost zesílení ad libitum ○ šíření „nadzvukovou rychlostí“ (rychlost elektřiny) ○ možnost zaznamenání a reprodukce (mizí bytostná pomíjivost a prchavost zvuku)  prostor a hlasitost ○ zvuk není vázán ke svému původnímu zdroji a jeho akustickým možnostem ○ akustický profil rádiové stanice řádově stovky km; komunikace po telefonu ○ demokratizace posvátného hluku (sacred noise)  čas a opakování ○ výskyt každého zvuku byl vázán na určitý čas, neexistovalo opakování (srv. unikátní koncert X nahrávka) ○ popření lineárního historického času (možnost slyšet, “zpřítomnit“ nahrávky staré 50 let)  konzervace a komodizace ○ ze zvuku (znějící píseň) vytváříme objekt (cédéčko), ten je možno vlastnit  schizofonie ○ obecně: reprodukování zvuku mimo jeho původní kontext ○ otázka věrnosti reprodukce se redukuje na akustickou kvalitu zvuku (hi-fi), kontext reprodukovat nelze  redundance a uniformita ○ „flat-line“ zvuky jsou monotónní, bez variability, informačně redundantní ○ všudypřítomný šum – příklady? ○ zůstávají na pozadí, zmenšují akustický horizont ○ v hudbě identické opakování („loop“); strojová přesnost se ale nestala ideálem („human touch“)  umělá zvuková prostředí ○ signalizační systémy (např. ozvučení počítačových aplikací), ear-cons I když má každý zvukový jev (=efekt) svou příčinu, nereferuje přímo o ní. Je výsledkem interakce mezi:  fyzikálním zvukovým prostředím, které je utvářeno zvukovými zdroji a akustickými vlastnostmi konkrétního prostoru,  socio-kulturním prostředím té které společnosti (komunity) a  sluchovou percepcí, která je vždy intencionální a která je těsně spojena s vlastním zvukovým projevováním se. (Augoyard a Torgue, Sonic Experience, 2005)  elementární efekty – souvisejí se samotným zvukovým materiálem  kompoziční efekty – jsou dány celkovým uspořádáním zvukového prostředí  efekty spojené s percepční organizací – stěžejní roli zde hraje percepční nastavení a paměťové asociace konkrétních jedinců nacházejících se v konkrétní situaci  psychomotorické efekty – předpokládají zvukový projev posluchače nebo schéma, v němž percepční a motorické funkce interagují  sémantické efekty – jejich podstatou je dekontextualizace, kdy zvuk získává jiný význam než odpovídá kontextu, v němž je zasazen  elektroakustické efekty (Augoyard a Torgue, Sonic Experience, 2005) Fyzikální a aplikovaná akustika  maskování snižuje intenzitu maskovaného zvuku  účinek maskování závisí na intenzitě a frekv. složení obou zvuků Architektura a urbanismus  maskování může být příznivé nebo rušivé Psychologie a fyziologie percepce  slyšitelnost a srozumitelnost akustického signálu  intenzita pozornosti  tinnitus Sociologie a každodenní kultura  analogie s maskou a jejím významem Hudební estetika  instrumentace, melodie/doprovod Vyjádření v textu a médiích  popisy v beletrii  využití v médiích Zvuková událost Zvukový efekt Sonosféra (soundscape) Zvukový objekt zvukové elementy, které mají určité percepční kvality ("čisté" auditivní vjemy) příklad: tón flétnové barvy, trvající 3 sekundy, pociťovaný jako "hladký" a příjemný zvukový objekt zasazený do kontextu svého konkrétního výskytu (zvuková událost jako taková je neopakovatelná) příklad: první tón melodie, kterou zahrál na flétnu bosý mladík s dredy, stojící v podchodu u brněnského Hlavního nádraží, ve snaze získat peníze nebo se podělit o svou náladu s kolemjdoucími efekt vznikající interakcí časově prostorové konfigurace zvuků, jejich sémantické roviny a individuální percepce příklad: efekt zaujetí (attraction), znějící melodie přitáhne a polarizuje pozornost procházejícího člověka) efekt vzpomínky (anamnesis), reminiscence vyvolaná známou melodií zvuková vrstva konkrétního místa, jedinečná směs všech slyšitelných zvuků charakterizující dané místo příklad: směs zvuků charakterizující podchod u brněnského Hlavního nádraží v pozdním letním odpoledni: kroky mnoha párů nohou, rozléhající se v koridoru, směs nesrozumitelných hlasů, zvuk flétny, předurčený stát se alespoň na chvíli figurou ve vnímání, dunivý zvuk přijíždějícího vlaku; to vše dohromady utvářející atmosféru živosti a proudění, typickou pro průchozí místa