Politická psychologie vymezení zdroje a historie současnost 24.2.2010 Jan Šerek Ukončení kurzu (1) účast na přednáškách (9 ze 12-13) (2) vypracování a přednesení referátu (3) vypracování seminární práce (5. 5. 2010) známka na základě seminární práce P O L I T I C K A Vymezení studium oboustranných vztahů mezi psychickými a politickými procesy aplikovaná (sociálně) psychologická disciplína hraniční obor nejednotnost • přístupů • teorií • metod (metodologický oportunismus) • zjištění (málo studií testujících hypotézy) Přístupy idiografický popis jednotlivých případů humanismus subjektivismus postmodernismus zkoumání kvalit politická psychologie vs. politologie/sociologie Předchůdci filozofie: Platón, Aristotelés, Machiavelli, Hobbes, Locke, Rousseau, Tocqueville teorie elit: Mosca, Pareto, Michels Graham Wallas: varování před „politickou psychologií“ světové války a jejich vliv na sociální vědy: skepse i optimismus Moderní politická psychologie Americká tradice Univerzita v Chicagu Charles Merriam Harold Lasswell - motivace, konflikt, vnímání, kognice, učení, socializace, postoje, skupinová dynamika, osobnost, psychopatologie v politice - přejímání psychoanalytických pojmů - skryté psychologické motivy politického chování Moderní politická psychologie americká tradice: psychické procesy politické procesy evropská tradice: psychické procesy politické procesy Frankfurtská škola a kritická teorie Horkheimer, Adorno, Marcuse, Fromm, Habermas sociologové Giddens, Beck, Bourdieu, Bauman McGuire: 3 fáze vývoje 40. a 50. léta: osobnost a kultura 60. a 70. léta: politické postoje a volební chování 80. a 90. léta: politické ideologie 40. a 50. léta: osobnost a kultura determinismus prostředí psychoanalýza marxismus behaviorismus osobnost jako zprostředkující proměnná: 40. a 50. léta: osobnost a kultura Psychoanalýza raná dětská zkušenost vyrovnání se s vnitřními pudovými tlaky Adorno: autoritářská osobnost 40. a 50. léta: osobnost a kultura Marxismus „mladý Marx“ odcizení člověka v prostředí kapitalismu Marcuse: jednorozměrný člověk 40. a 50. léta: osobnost a kultura Behaviorismus Stimul-Reakce institucionální podmínky posilování, učení Dollard: frustrace-agrese 40. a 50. léta: osobnost a kultura příklad: agresivní politik co je příčinou? jeho osobnostní struktura odkud se vzala? proč má tento člověk takovou osobnost? psychoanalýza: dětství marxismus: ekonomické podmínky behaviorismus: naučilo jej tomu okolí 40. a 50. léta: osobnost a kultura metoda: obsahová analýza dokumentů idiografické studie - psychobiografie Erikson, Fromm, Georgeovi, Langer - studie národního charakteru Benedictová, Meadová nomotetické studie - na úrovni jednotlivců Dollard, Adorno - na úrovni společnosti Sorokin využití ve 2. světové válce: Langer, Benedictová 40. a 50. léta: osobnost a kultura rozvoj po skončení 50. let psychoanalýza behaviorismus - Bandura (teorie sociálního učení) téma role osobnosti v politice stále zůstává: rysy morální vývoj potřeby sebehodnocení soudobé psychoanalytické výzkumy: potřeba mít nepřítele – Volkan, Keen, Staub 60. a 70. léta: postoje a volby konec ideologií – je třeba dělat vědu! člověk jako racionální bytost maximalizující svůj prospěch přejímání postojů a chování od původní skupiny ocenění významu moci vede k zájmu o volby a politické postoje 60. a 70. léta: postoje a volby metody: dotazníková šetření zúčastněné pozorování 60. a 70. léta: postoje a volby idiografické studie - hloubkové studie politických postojů Lane nomotetické studie - volební studie a studie politických postojů Campbell, Converse, Miller, Lazarsfeld, Berelson - studie politických postojů a chování na rovině národů a historických epoch McClelland, Lipset behavioralismus 60. a 70. léta: postoje a volby příklad: Stephen Abramowitz (1973): Internal-external Control and Social-political Activism tradiční psychologický konstrukt: locus of control přesvědčení o tom, do jaké míry jsou události mého života způsobeny mými činy a do jaké míry vnějšími silami externí (jsem zmítán okolím) – interní (ovlivňuji svůj život) výzkumná otázka: jak souvisí LOC s politickým aktivismem? výzkumný postup: větší vzorek, dát jim dotazník měřící LOC a aktivismus a statisticky zkoumat jejich vztah 80. a 90. léta: politické ideologie metody: experiment, strukturní modelování člověk jako stroj zpracovávající informace jde však o nedokonalý stoj: zpochybnění racionality protože používá tzv. schémata a heuristiky 80. a 90. léta: politické ideologie schéma kognitivní struktura - organizuje předchozí zkušenost - určuje, co se vybaví z paměti - umožňuje domyslet chybějící informace - určuje, jak bude pochopena nová zkušenost - poskytuje heuristiky heuristika zkratka, která umožní rychle se zorientovat - ve složitém prostředí - když máme málo informací Je to žena-politička? Pak bude určitě prosazovat prosociální politiku. 80. a 90. léta: politické ideologie idiografické studie - rozhodování a kognitivní vzorce v zahraniční politice Larson, George, Jervis, Lebow nomotetické studie - kognitivní komplexita u politických vůdců Tetlock - mezinárodní srovnání kognitivních vzorců (např. ve vztahu k násilí, diplomacii, rétorice) Archer, Gartner, Tetlock 80. a 90. léta: politické ideologie příklad: Lau & Redlawsk (2006): How Voters Decide? předpoklad, že lidé mohou používat při volebním rozhodování 4 různé strategie (liší se náročností, hloubkou, mírou spoléhání na intuici…) výzkumné otázky: • vliv věku, vzdělání, znalostí o politice, stranictví atd. na volbu strategie • vliv typu kampaně na volbu strategie • vliv zvolené strategie na „správnost“ volby výzkumný postup: laboratorní experiment – respondentům je na počítačích simulována volební kampaň Současnost McGuire: 4. fáze - od intrapersonálních procesů k interpersonálním - syntéza dosavadních přístupů Krosnick & McGraw: je současná politická psychologie dostatečně psychologická? psychologická politologie vs. politická psychologie vývojová perspektiva – politická socializace demokracie emoce v politice identita a členství ve skupině politická komunikace a rétorika Možné nové trendy neurovědy a evoluční psychologie Marcus: vliv emocí na hledání politických informací analýza diskurzu konstruování identity v rámci diskurzivních praktik otázky genderu rámování manipulace vztah s teorií racionální volby a teorií her Organizace 20. léta poprvé vyučován kurz s tímto názvem 1934-5 Žurnál politické psychologie a sexuální ekonomie (Reich) konec 60. let sebe-vědomým oborem 1969 první PhD studijní program (Yale) od 70. let výuka jako univerzitního předmětu 1973 Handbook of Political Psychology (Knutson) 1978 založení International Society of Political Psychology 1980 časopis Political Psychology databáze Wiley (Blackwell); pro čísla od r. 1997 přístup ze všech počítačů v rámci MU další psychologické a politologické časopisy v databázích Revista de Psicología Política http://www.uv.es/garzon/ nejobsáhlejší: Oxford Handbook of Political Psychology (eds. David O. Sears, Leonie Huddy, Robert Jervis, 2003) Political psychology (ed. Kristen Renwick Monroe, 2002) Political psychology: key readings (eds. John T. Jost, Jim Sidanius, 2004) Introduction to political psychology (Martha Cottam et al., 2004) Explorations in political psychology (eds. Shanto Iyengar, William J. McGuire, 1993) Klíčová témata Deutsch, Kinnvall: analýza obsahu konferencí ISPP, časopisu Political Psychology a základních publikací oboru • jedinec jako politický aktér (politická socializace, postoje, participace, odcizení, volební chování, sociální pozadí terorismu, vztah osobnosti a postojů, vliv členství ve skupině na politické postoje a chování, situační faktory ovlivňující chování, vliv médií) – největší oblast • politická hnutí (teorie sociální identity, konflikty a jejich řešení) • politik či vůdce (osobnost, psychobiografie, rozhodování, skupinové myšlení atd.) Klíčová témata 4. politická uspořádání a struktury (sociální formace, skupiny a organizace mezi politiky – koalice, vztahy soutěžení/spolupráce, vztah vůdce-následovník, sociometrické vztahy v politické jednotce atd.) 5. vztahy politických skupin (hrozba, válka, zastrašování, pomoc, obchod, výměna) 6. politické procesy (percepce a kognice, rozhodování, přesvědčování, učení, konflikt, mobilizace) 7. případové studie 8. vývoj lidstva a politická ekonomie (vliv společensko-politicko-ekonomických struktur na jedince)