K prvnímu českému překladu knihy zakladatele sociální antropologie
Petr Skalník
Zakladatel sociální antropologie Bronislaw Malinowski (1884-1942) dokončil knihu Sex and Repression in Sauage Society (Sex a represe v divošské společnosti) na vrcholu svých tvůrčích sil, v roce 1927, kdy se stal prvním profesorem sociální antropológie na London School of Economics. Kniha byla věnována Paulu Khunerovi, s nímž se poprvé setkal na Nové Guineji v roce 1914 a podruhé v australském Melbourne, kde žil a pracoval po skončení svého druhého trobriandského výzkumu. S Khunerem a jeho ženou se pak přátelil po celou svou londýnskou kariéru. Khuner byl známý vídeňský židovský podnikatel. Jméno jeho produktu Khunerol (jedlý olej) bylo známo každému, kdo se v předválečném Československu i jinde v Evropě zabýval přípravou pokrmů. Dalším Židem, který žil ve Vídni a jako by soupeřil s Khunerem o popularitu, byl Sigmund Freud, lékař-psychiatr, který se stal zakladatelem nového hnutí: psychoanalýzy. Dvacátá léta, poznamenaná v Rakousku, Maďarsku i Německu poválečnými devastujícími inflacemi a celkovou politickou nestabilitou nominálně demokratických režimů, byla živnou půdou pro psychoanalýzu, velkou módu své doby, módu, která měla vysvobodit ty, kteří si to mohli dovolit finančně, od zátěže duševních nejistot i balastu sexuálně podmíněného chování, jež navenek jako by neexistovalo. V oné době se morálka buržoazie teprve měla pod vlivem Freudovým začít osvobozovat od prudérie a pokrytectví šosácké rakousko-uherské monarchie. Malinowski monarchii obdivoval, protože dokázala poskytnout celkovou stabilitu a pod politickou ochranou koruny zároveň i dostatek prostoru pro rozvoj národní kultury i modernismu životního stylu.
218
Modernismus Mladého Polska, který silně ovlivnil mladého Mali-nowského a jeho přátele, mezi nimiž nechyběl ani génius celé řady umění Stanislaw Ignacy Witkiewicz zvaný Witkacy, byl doprovodným jevem kulturní autonomie jeho rodné Haliče posledních desetiletích mnohonárodnostní monarchie. Fascinace sexem i drogami v této permisivní epoše nechyběla. Podle některých indicií, které najdeme v díle Witkacyho, tehdy dokonce došlo mezi Witkacym a Malinowským k experimentování homosexuálního typu.
Avšak Malinowskému nestačila kulturní autonomie, neboť byl díky své osobnostní formaci Člověkem kosmopolitním, neobyčejně scestovalým již v jinošském a studentském věku, schopným číst i psát vedle rodné polštiny v pěti světových jazycích (angličtina, němčina, francouzština, italština a španělština). Vedle filozofie a fyziky studoval Malinowski na krakovské Jagellonské univerzitě i psychologii. Po obdržení tamějŠího doktorátu (s oceněním summa cum laude a veřejným předáním diplomu sub auspiciis Imper-atoris) pokračoval ve studiích psychologie a ekonomie v Lipsku, kde byli jeho profesory Wilhelm Wundt a Karl Bücher. V roce 1910 odjíždí na studia sociologie a etnológie do Londýna, kde na London School of Economics jsou jeho profesory Car! Seligman a Edvard Westermarck. V oněch čtyřech letech do vypuknutí první světové války, která trávil střídavě v Krakově, Zakopaném a Londýně, se mu podařilo napsat a vydat dvě knihy na základě kritického rozboru odborné literatury: anglicky Rodina u australských domorodců {The Famify among the Australian Aborigines, 1913) a polsky Prootní oíry a formy společenského ^řízení {Wierzenia pierwot-ne i formy ústroju spolecznego, 1915). Za války kromě terénních výzkumů na ostrově Mailu a na Trobriandových ostrovech strávil dlouhá období v australských městech Adelaide a Melbourne, kde se také oženil. Do Británie se vrátil v roce 1920 a brzy nato odjel na Kanárské ostrovy, kde se stylistickou pomocí manželky Elsie, rozené Massonové, napsal svou první trobriandskou monografii Argonauti nápadního Pacifiku {Argonauts of the Western Pacific), jež vyšla v Londýně v roce 1922. Poválečné Polsko, jeho vlast, ač osvo-
219
bozeno od více jak stoleté cizí nadvlády, nebylo pro něj osobně řešením. Svobodné Polsko se vynořilo z války jako nestabilní kolos se slabým průmyslem a extenzivním zemědělstvím, který nemoh! zaručit ani prosperitu ani bezpečnost. Zato překypovalo nacionalismem i značným stupněm izolovanosti. Proto se do Polska kromě několika kratších návštěv nikdy nadobro nevrátil, ač mu byla v jeho rodném Krakově nabízena prestižní profesura etnológie.
O slávu Malinowski usiloval v roli sociálního antropologa, jako zakladatel discipliny, která historizující a zhusta kabinetní etnológii překonávala akcentem na co nejhlubší studium současnosti prostřednictvím dlouhodobého intenzivního terénního výzkumu. Psychoanalýza byla ve 20. letech 20. století inovací podobného ražení jako sociální antropologie. Vynořila se z hluboce vzdělané střední Evropy jakoby mysteriózně - alespoň se tak jevila anglosaskému světu, který kořeny středoevropské kultury znal jen zprostředkovaně. I Malinowski se vrátil z Nové Guineje do Británie jako jakýsi deus ex machina. Přivezl s sebou detailní znalosti, získané za dlouhodobého bezprostředního života mezi divochy - jak se tehdy nazývali domorodci tropických oblastí světa. Jeho intenzivní terénní výzkum, založený na znalosti místního austronézské-ho jazyka kifiwifa, kterému se v terénu naučil, byl bezprostředním autentickým svědectvím, neboť Malinowski skutečně žil dvakrát po jednom roku mezi domorodci v sousedství trobriandského náčelníka To'oluwa ve vesnici Omarakana na největším trobriandském ostrově Boyowa. Měl tedy unikátní příležitost pozorovat a účastnit se života Trobriandanů. Nicméně nikdy neztratil ze zřetele teoretické otázky o charakteru lidské společnosti a usiloval o to, aby jeho často neobyčejně živé a poutavé popisy života těchto domorodců byly zasazeny do úsilí o odpovědi na otázky po smyslu jejich činností i myšlení. Bez znalosti jazyka a dlouhodobého ověřování výpovědí pozorováním chování by to nebylo možné. Proto sociální antropologie byla revoluční vědní disciplínou. Pro tehdy dominující evolucionísty byly poznatky, které Malinowski získal v terénu, vhledem do rané fáze vývoje lidstva. Malinowski byl hluboce vzdělán
220
i v historiografii a tak věděl, že v nepísemných společnostech nelze rekonstruovat minulost tak jako ve společnostech, kde se zachovaly zápisy. Jako sociálnímu antropologovi mu však především šlo o poznání funkcí institucí a autentické životní praxe, jak je zažil a mohl pozorovat v průběhu svého terénního výzkumu. Analýza na místě zkoumatelné skutečnosti měla tak přirozeně přednost před rekonstrukcí minulosti, pro kterou v neliterární společnosti typu Trobriandanů neexistovalo dost pramenů či důkazů. Malinowski sice v názvech svých děl i v textech používal evolucionistické termíny divoši či divošská společnost, ty však vjeho době neměly onen pejorativní přídech jako dnes. Nicméně ho jeho terénní zkušenost dostatečně poučila o neobyčejné složitosti takovéto společnosti a o tom, že i v situacích, kdy se západnímu člověku všechno zdá neracionáíní, je řízena racionální úvahou. Ač se jeho první velká monografie zabývala systémem meziostrovní ceremoniální výměny zvaného kula, věděl, že jedním z klíčů k pochopení trobríand-ské společnosti je příbuzenství, jež v jeho době bylo chápáno jako úzce související se vztahy mezi pohlavími. Protože však rozhodně nebyl biologickým deterministou, uviděl ve Freudově psychoanalýze možnou alternativní cestu k snadnějšímu uchopení souvislostí mezi sexualitou a příbuzenstvím včetně problematiky rodiny. Kniha Sex a represe v diuošské společnosti, zde předkládaná českému čtenáři, je spolu s menším spiskem Otec o primitivní psychologii (rather in Primitive Psychologu) vydaným o něco dříve ve stejném roce 1927, specifickou přípravnou studií k jeho druhé velké trobri-andské monografii Sexuální žjuot divochů v severozápadní Mela-nésii [Sexual Life of Savages in Northwestern Melanesia, 1929).
Cílem či strategií Malinowského bylo od počátku jeho kariéry nabídnout světu novou teorii kultury, která by brala do úvahy obrovskou variabilitu kulturních forem. Tím, že podrobil kritickému rozboru Freudovu teorii vzniku kultury na základě otcovraždy spojenými silami frustrovaných synů (oidipský komplex), otevřel si Malinowski cestu k expozé své vlastní teorie vzniku kultury, včetně politického uspořádání, právních norem i náboženství. Mali-
221
nowski postupuje komparativní metodou. Na jedné straně srovnává Freudův psychologismus se zásadami sociálních věd, jako jsou antropologie a sociologie, na straně druhé systematicky srovnává socializaci a vývoj sexuálně podmíněného chování v západních společnostech a ve společnostech divošských, zejména na příkladě trobriandském. Specifickým rámcem jeho rozboru je další srovnání: matersko právních a matrilineárních Trobrianďanů s až patriarchálními společnostmi evropského, tj. západního typu. Přitom si všímá i laterality, to jest vztahů v rodině vůči otcově a matčině příbuzenstvu. Hned na počátku bude čtenáři díky Malinowské-mu jasné, že Freudova teorie je eurocentrická a navíc zakotvena ve vyspělých společnostech kapitalistického období a to zejména v jejich zámožnějších vrstvách. Malinowski sice uznává, že Freud objevil nové rozměry psychiky člověka ve vztazích mezi členy úzké rodiny, ale podtrhuje, že „z pozorování současných divochů" lze odvodit, že rodina je v různých společenstvích různá a to dokonce i v různých společenských vrstvách téhož společenství. Malinowski se ptá: „Mění se konflikty, vášně a náklonnosti v rodině podle jejího uspořádání, nebo zůstávají stejné pro celé lidstvo?" (s. 17 tohoto vydání). Odpovídá si, že uspořádání je různé v různých společnostech, a proto „nukleární komplex rodiny nemůže zůstávat konstantní u všech lidských ras a skupin, nýbrž se musí měnit podle rodinného uspořádání" (tamtéž). Malinowski však správně poznamenává, že údaje o moderní společnosti evropského typu nemají stejnou hodnotu jako ty, které sám získa! antropologickým výzkumem v Melanésii. Vyzývá proto k provedení antropologického výzkumu v moderní Evropě a přímo píše, že „je nezbytné zpracovat stejně i evropský materiál a postupovat tak, jako by byl zkoumán stejnými metodami a posuzován z antropologického hlediska". Freud však vychází ve své slavné knize Totem a tabu (1913, několik Českých vydání) ze spekulativního předpokladu univerzálního vzniku kultury: toternismu a zákazu incestu, exogamie a oběti na základě dramatu prvotní otcovraždy, oidipského komplexu. Tím se snaží vysvětlit psychologicky celou řadu antropologických kate-
gorií, k nimž nemá srovnávací údaje pocházející z bezprostředního terénního výzkumu. Jeho „terénní" materiál pochází výlučně z psychiatricko-psychoanalytického zkoumání příslušníků středních a vyšších vrstev ve Vídni a střední Evropě počátku 20. století. Malinowski poznamenává, že „v žádném psychoanalytičkám popisu jsem nenašel ani jednu konzistentní referenci o společenském prostredia tím méně rozbor toho, jak se nukleární komplex a jeho příčiny mění v závislosti na společenské vrstvě naší společnosti. Je přece zcela zřejmé, že dětské konflikty v bohatě vybaveném dětském pokoji měšťanů nebudou stejné jako v příbytku rolníka či jednopokojovém bytě chudého pracujícího člověka" (s. 24 tohoto vydání). Proto Malinowski považuje za nutné zabývat se i spodní a méně kultivovanou vrstvou společnosti, kde se věci nazývají pravými jmény, kde je dítě ve stálém kontaktu s rodiči, žije a stravuje se s nimi vjedné místnosti a spí najedná posteli a kde rodič nemá žádného „zástupce", který by mu obraz rodiny komplikoval. Velká část monografie pak postupně rozebírá v komparativním stylu stadia dětství a dospívání v Melanésii a v moderní západní společnosti. Poukazuje názorně na to, že svět dospělých zejména v bohatých vrstvách civilizované společnosti západního typu vytvářiv dětech podřízené reflexy, pocity víny, vyvolává v nich poznání neslušnosti, kterou by jinak ani nepociťovaly. Naproti tomu dětství, adolescence, ale i dospělý život se v divošských společnostech odbývají bez skrývání, studu či jiného druhu pokrytectví. V mnoha ohledech Malinowski s Freudem souhlasí, v jiných, a velmi závažných bodech, se antropologie s psychoanalýzou rozchází.
Malinowského kníhaje dokumentem doby, v níž vznikla. Mnoho témat ještě byio tabuizováno. Například knihy Haveiocka Eíli-se, slavného britského sexuologa a současníka Malinowského, se nesměly prodávat a být veřejně přístupny v britských knihovnách. Vydávaly se povětšinou v USA, I Malinowského dílo, podobně jako Freudovo, stihl na evropském kontinentu osud ne nepodobný, ba horší: nacionálni socialisté jeho knihy pálili, protože se zabývaly mimo jiné tabuizovanými tématy sexuálního chování, a v přípa-
222
223
dě Maiinowského obsahovaly dokonce systematická porovnání kulturních praktik v moderních společnostech západního typu se společnostmi primitivními. To byl případ i této knihy. Samozřejmě řada tvrzení v ní byla pozdějším vývojem v antropologii i psychologii modifikována. Přesto zůstává Maiinowského pojednání o sexu a jeho potlačování jak v divošské tak v civilizované společnosti neobyčejně poučným čtením a o užitečnosti vydání českého překladu nemůže být pochyb. Právě pro tento systematický výklad v porovnávacím duchu, kdy i moderní společnost je citlivě členěna do stavů zámožných a vzdělaných a do vrstev pracujících v zemědělství a průmyslu, je Maiinowského kniha přitažlivá pro antropology i pro jakéhokoli čtenáře, který se nebojí být srovnáván s divochy. Je napsána přístupným jazykem, který si nezadá s nejlepšími populárně poučnými díly a přitom neztrácí na své profesionální vědecké úrovni. Nezbývá než si přát, aby i jiná Maiinowského díla spatřila světlo světa v češtině, stejně jako je tomu v mnoha jiných jazycích. V polské vlasti Maiinowského již vydaíi trináctidílné úplné vydání jeho tvorby, a to přesto, že valná většina musela být přeložena. Pokud platí, že moderní sociální antropologie by nevznikla bez Maiinowského metodologické a teoretické revoluce, pak prvním předpokladem pro to, aby po 70 letech došla tato intelektuální revoluce do České republiky, jsou české překlady díla tohoto génia, který podle Arnošta Gellnera symbolicky „zařízl" Frazera Caluze na Zlatou ratolest, kde slábnoucí kněz je rituálně zavražděn) a zatím se nikomu nepodařilo zaříznout Maiinowského. Je dnes již klasikem a přesto povýtce aktuálním, bez kterého je i současná sociální antropologie nemyslitelná.
Listopad 2006
224
IMJalinowski a psychoanalýza
František Vrhel
1. Freud
Když Sigmund Freud dorazil roku 1938 do anglického exilu poté, co za něj Marie Bonapartova složila výkupné umožňující mu uniknout z nacisty obležené Vídně, jednou z prvních britských osobností, jež jej oslovila, byl Bronislaw Malinowski: v dopisu adresovaném Anně Freudové se známý antropolog vyhlašuje „oddaným obdivovatelem vašeho otce a Jeho díla". Freudova odpověď přichází za čtyři dny: Maiinowského obdiv je shledáván „potěšujícím překvapením", neboť až dosud se autorovi dopisu Malinowski jevil spíše jako „odpůrce našich hledisek". Potud George W. Stocking (1986), jemuž se vztah věhlasného sociálního antropologa zdá být ambiuafentní. Ať už ambivalentní či nikoli, je vhodné podtrhnout, že Bronislaw Malinowski, zjevně spolu s Alfredem L. Kroeberem, náleží v raných dvacátých letech minulého století k těm nemnoha antropologům, jimž je Freudova psychoanalýza instancí závažnou, podnětem k hlubšímu zamyšlení.
2. Malinowski a jeho shrnutí psychoanalýzy z roku 1923
V dopisu k editorovi časopisu Nature vybízí Malinowski k nepřed-pojatému pohledu na Freudův přínos k antropologii, vyhýbaje se na jedné straně krajnosti „misionářské horlivosti", prostoupené dogmatismem a útočností, na druhé straně pak zjednodušujícímu odmítání, příznačnému pro takového Graftona Elliota Smi-the. Maiinowského snahou je „aplikovat" některá Freudova zjištění na „divošskou psychologii a obyčeje". Jádrem obezřetného přístupu, kvaíifikovatelného jako „modifikující", stává se mu oidipský komplex. Připomeňme, že tento komplex - kanonicky vzato -je pojímán jako skupina či soubor převážně nevědomých myšlenek
225