Paulu Khunerovi, mému pnteli z Nové Guineje 1914, Austrálie 1918, Jižních Tyrol 1922. PRELOŽILI MARTIN HŘÍBEK A MARKÉTA TROJANOVÁ SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA 2007 Vydalo SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ (SLON), Praha 2007. Vydáni první. Kniha vychází ve spolupráci s Cargo Publishers. Z anglického originálu Sex and Repression in Savage Society, vydaného v nakladatelství Routíedge (Routledge Classics), London and New York 2001 (reprint 2002), preložili Martin Hříbek a Markéta Trojanová. Doslovy napsali Petr Skalník a František Vrhel. Ediční řada MOST (Moderní sociologické teorie), 4. svazek. Rediguje Miloslav Petrusek. Jazykový redaktor Robin Ujfaluši. Odpovědná redaktorka Alena Miltová. Návrh obálky a sazba studio Designiq. Vytiskla tiskárna Aleš Zápotocký - az servis, Mendíků 9, Praha 4. Adresy vydavatelů: Alena Miltová, Rabyňská 740/12, Praha-Kamýk. Jiří Ryba, U Národní galerie 469, Praha-Zbraslav. Adresa nakladatelství: SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ' Jilská 1,110 00 Praha 1 redakce@slon-knihy.cz www.sIon-knihy.cz All rights reserved. Authorised translation from the English language edition published by Routledge, a member of the Taylor & Francis Group. Všechna práva vyhrazena. Autorizovaný překlad z anglického vydání v nakladatelství Routledge, a member of the Taylor & Francis Group. Translation © Martin Hříbek a Markéta Trojanová Afterwords © Petr Skalník, František Vrhel 2007 ISBN 978-80-86429-76-2 Obsah Předmluva...................................... 7 ČÁST I - VYTVÁŘENI KOMPLEXU............... 13 Kapitola 1 - Problém............................ 15 Kapitola 2 - Rodina otcovského a mateřského práva .. 20 Kapitola 3 - První stadium rodinného dramatu...... 27 Kapitola 4 - Otcovství ve společnosti mateřského práva.................... 32 Kapitola 5 - Sexualita v období raného dětství....... 38 Kapitola 6 - Příprava na život..................... 43 Kapitola 7 - Sexualita v pozdním dětství............ 49 Kapitola 8 - Puberta............................. 56 Kapitola 9 - Rodinný komplex ve společnosti mateřského práva........ 67 ČÁST II - ZRCADLO TRADICE.................. 73 Kapitola 1 - Komplex a mýtus ve společnosti mateřského práva.................... 75 Kapitola 2 - Nemoc a perverze.................... 77 Kapitola 3 - Sny a činy........................... 82 Kapitola 4 - Obscénnost a mýtus.................. 91 ČÁST III - PSYCHOANALÝZA A ANTROPOLOGIE........................... 113 Kapitola 1 - Rozpor mezi psychoanalýzou a společenskou vědou................ 115 Kapitola 2 - „Potlačený komplex"................ 120 Kapitola 3 - „Prvotní příčina kultury"............. 124 Kapitola 4 - Důsledky otcovraždy................. 128 Kapitola 5 - Rozbor hypotézy o původní otcovražde.. 132 Kapitola 6 - Komplex nebo citový vztah?........... 142 ČÁST IV - INSTINKT A KULTURA.............. 147 Kapitola 1 - Přechod z přírody do kultury......... 149 Kapitola 2 - Rodina jako kolébka rodící se kultury.. 152 Kapitola 3 - Páření a říje u zvířat a u lidí.......... 159 Kapitola 4 - Partnerské vztahy.................. 165 Kapitola 5 - Rodičovská láska................... 169 Kapitola 6 - Stálost rodinných vztahů u člověka.... 176 Kapitola 7 - Tvárnost lidských instinktů.......... 1S1 Kapitola S - Od instinktu k citu................. 184 Kapitola 9 - Mateřství a pokušení incestu......... 193 Kapitola 10 - Autorita a represe.................. 200 Kapitola 11 - Otcovské a mateřské právo........... 206 Kapitola 12 - Kultura a „komplex"................ 213 K prvnímu českému překladu knihy zakladatele sociální antropologie (Petr Skalník).............. 218 Malinowski a psychoanalýza (František Vrhel)...... 225 Rejstřík jmenný................................ 233 Rejstřík věcný................................. 235 Předmluva Popularita psychoanalytičke doktríny je v posledních deseti letech přímo hvězdná. Má rostoucí vliv na současnou literaturu, vědu i umění. Dalo by se říci, že je módním trendem doby. Mnoho blouznivců jí bezmezně propadlo, mnoho střízlivých učenců pobouřila a rozhněvala. Autor této knihy patří pochopitelně do první z těchto dvou kategorií, neboť byl načas teoriemi Freuda, Riverse, Junga a Jone-se nadmíru ovlivněn. Střízlivost uvažování je však učenci vášní nejsilnější, a tak pochybnosti brzy zchladily počáteční nadšení. Tento proces vystřízlivění může pozorný čtenář v předkládaném útlém svazku sledovat. Nerad bych však vzbudil očekávání nějakého dramatického obratu. Nikdy jsem neprovozoval psychoanalytičkou praxi, ani jsem nebyl stoupencem této teorie, a nyní, ačkoliv mě rozčilují nabubřelá tvrzení psychoanalýzy, její chaotická argumentace a zbytečně složitá terminologie, musím jí přiznat hluboký vděk za podněty k úvahám a cenná poučení o psychologii člověka. Psychoanalýza nás postavila před dynamickou teorii lidské mysli, v níž studium duševních procesů dostalo konkrétní obrysy; nabádala nás, abychom se zaměřili na psychologii dítěte a vývoj jedince. Neméně významným přínosem psychoanalýzy je, že nás přinutila brát v úvahu i skryté a utajované stránky života člověka. Otevřený přístup k sexu a k různým hanebným nízkostem a rozmarům člověka, kvůli němuž je psychoanalýza nejvíce nenáviděna a zatracována, je podle mého názoru pro vědu nanejvýš přínosný. Právě pro tuto otevřenost by si psychoanalýza měla získat přízeň zejména všech zájemců 7 o studium člověka, pokud jej chtějí zkoumat bez zbytečných zábran, dokonce i bez fíkového listu. Jako žák a následovník Havelocka Ellise nebudu tentokrát Freuda obviňovat z „pansexualismu", přestože s jeho pojetím pohlavního pudu hluboce nesouhlasím. Ani však nemíním ulevit svému nečistému svědomí tím, že bych jeho názory pod tlakem přijal. Člověk je zvíře a jeho sklony jsou občas nečisté. Čestný antropolog musí tomuto faktu čelit. Námitka učence nemíří na to, že pojetí sexu je v psychoanalýze chápáno otevřeně a s důrazem, jejž si zaslouží, ale že je mylné. Tento svazek má za sebou pestrou historii. Jeho první dvě části byly napsány mnohem dříve než zbytek. Mnohé úvahy v nich obsažené se zrodily v době, kdy jsem se zabýval výzkumem života melanéských společenství na jednom korálovém souostroví. Poučení, kterých se mi dostalo od mého přítele, profesora C. G. Seligmana, a literatura, jíž mě laskavě zásoboval, mě přiměly zamyslet se nad podobou, v jaké by se mohl oidipský komplex a jiné projevy „nevědomí" objevovat ve společenství založeném na mateřském právu. Předkládané poznatky o matrilineárním komplexu u Melanésanů jsou, pokud vím, prvním uplatněním psychoanalytičke teorie na výzkum života divochů a mohou snad proto vzbuditzájem těch, kteří zkoumají člověka, jeho mysl a kulturu. Své závěry jsem formuloval s použitím terminologie, která je více psychoanalytička, než bych si sám nyní přál. I tak zřídka zabíhám do větších detailů, než jsou termíny jako „komplex" nebo „represe"1, a jejich význam je v mém textu zcela jasně vymezený a empirický. Po delší četbě jsem ale začal být stále méně nakloněn neomezeně přijímat závěry Freuda a ještě méně pak všech větví a odnoží psychoanalýzy, jako antropolog jsem měl především pocit, že ambiciózní teorie týkající se divochů, hypo- 1 Česky též „potlačení" - poznámka překladatele (M.H.). tézy o původu lidských institucí a výklady vývoje kultury by měly být vedle vědomých a nevědomých aspektů lidské mysli založeny i na spolehlivé znalosti domorodého života. Skupinová manželství ani totemismus, nevraživost vůči tchyni ani magie se přece neodehrávají v nevědomí. Jsou to pevná sociologická a kulturní fakta a jejich teoretické uchopení vyžaduje zkušenost, kterou nelze získat v ordinaci. O oprávněnosti svých pochyb jsem se přesvědčil pečlivou četbou Freudova Totemu a tabu, jeho Skupinové psychologie a analýzy ega, Róheimova Australského totemismu a antropologických prací Reika, Ranka a Jonese. Mé závěry a jejich zdůvodnění čtenář nalezne v třetí části této knihy. V závěrečné části se pokouším podat vlastní výklad vzniku kultury. Nastiňuji změny, jimiž zvířecí povaha lidského druhu musela projít v anomálních podmínkách, do nichž ji uvrhla kultura. Zvláště se snažím ukázat, že potlačení pohlavního pudu a určitá forma „komplexu" jsou nutné vedlejší produkty vzniku kultury. Tato závěrečná část knihy nazvaná Instinkt a kultura je podle mého soudu nejzávažnější a zároveň nejvíce diskutabilní. Alespoň z pohledu antropologie je pionýrským počinem, pokusem prozkoumat neprobádané území na pomezí vědy o člověku a vědy o zvířatech. Většinu mých argumentů bude nepochybně nutné přeformulovat, avšak věřím, že nastolují důležité otázky, které biologové, psychologové zvířat i ti, jejichž oblastí výzkumu je kultura, budou muset dříve či později vzít do úvahy. Pokud jde o poznatky z biologie a psychologie zvířat, opíral jsem se o všeobecně známá díla. Zvláště jsem pracoval se svazky Darwina a Havelocka Ellise, profesorů Lloyda Morgana, Herricka a Thorndika, Dr. Heapa, Dr. Köhlera a pana Pyecrofta a dále s údaji, které je možné nalézt v sociologických pracích Westermarcka, Hobhousea, Espinase a dalších. V textu jsem na ně neodkazoval v každém jednotlivém 8 9 případě, a proto bych na tomto místě rád vyjádřil vděčnost, kterou k těmto dílům chovám, zvláště pak k pracím profesora Lloyda Morgana, jehož koncept instinktu se mi jeví jako nejadekvátnější a jehož postřehy jsem shledal nejužitečnějšími. Příliš pozdě jsem zjistil, že mezi mým a Morganovýrn užitím termínů instinlď a zvyk je určitý rozpor, který se promítá i do konceptu tvárnosti instinktů, s nímž oba pracujeme. Domnívám se však, že to neznamená žádnou závažnou názorovou odchylku. Rovněž věřím, že kultura obohacuje koncept tvárnosti instinktů o nový rozměr, z něhož mohou psychologové zvířat těžit pro svou práci, poučí-li se o příspěvku antropologie k tomuto problému. Při přípravě této knihy se mi dostalo řady poučných podnětů a pomoci v podobě četných rozhovorů o jejím tématu od přátel, Brendy Z. Seligmanové z Oxfordu, Dr. R. H. Lowieho a profesora Kroebera z Kalifornské univerzity, pana Firtha z Nového Zélandu, Dr. W. A. Whitea z Washingtonu, Dr. H. S. Sullivana z Baltimore, profesora Herricka z Chicagské univerzity, Dr. Ginsberga z Londýnské ekonomické školy, Dr. G. V. Hamiltona a Dr. S. E. Jelliffea z New Yorku, Dr. E. Millera z Harleyské ulice, de Angulových z Berkeley v Kalifornii, pana C. K. Ogdena z Cambridge, profesora Radcliffe-Browna z Kapského města a Sydney a Lawrence K. Franka z New York City. Terénní výzkum, na němž je tato kniha založena, jsem mohl uskutečnit díky velkorysosti Roberta Monda. Paul Khuner z Vídně, můj přítel, jemuž je tato kniha věnována, mně nesmírně pomohl svou zasvěcenou kritikou, která vyjasnila můj pohled na toto i jiná témata. B.M. Katedra antropologie Londýnská ekonomická škola, Londýnská univerzita únor 1927 10 „Po dlouhé době, kdy byly pudy přehlíženy ve jménu výzkumu poČitků, je nyní moderní psychologie nakloněna přistoupit k výčtu a popisu instinktivního konání. Nepochybně tím postupuje o krok kupředu. Avšak když se pokouší vysvětíovat složité události v životě jedinců a společnosti přímým odkazem k těmto siSám přírody, její vysvětlení bývají nahodilá a násilná... Dříve než se začneme zabývat úlohou duševna ve společnosti, musíme znát společenské podmínky, v nichž se původní konání rozvinulo v konkrétní důležité dispozice. V tom spočívá pravý význam sociální psychologie... Přirozená povaha člověka je surovinou, již obyčej obrábí do kýženého tvaru... Člověk je výtvor zvyku, nikoliv rozumu nebo dokonce instinktu. Způsob, jakým k sexu přistupují stoupenci psychoanalýzy, je nejpoučnější, protože na něm jsou důsledky umělého zjednodušení i záměna společenských důsledků za psychické příčiny vidět nejnápadněji. Autoři, obvykle muži, pracujís psychologií ženy, jak kdyby to byla nějaká platónská univerzální entita... Zabývají se jevy, které jsou zvláštními symptomy západní civilizace současnosti, jako kdyby to byly nutné účinky neměnných pudů lidské přirozenosti." John Dewey, v Lidská přirozenost a chování 11 Ni ■;.,-. J.4